UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ZOOLOGIE A ORNITOLOGICKÁ LABORATOŘ Petra NOHELOVÁ Vytváření fotograficko-kresebného atlasu preparátů bezobratlých živočichů Bakalářská práce Studijní program: B1101 Matematika Obor: Matematika Biologie Prezenční studium Vedoucí práce: RNDr. Vladimír Uvíra, Dr. Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem uvedla veškeré použité zdroje informací. V Olomouci, dne 1. 8. 2010... 2
Děkuji panu RNDr. Vladimíru Uvírovi, Dr. za vedení mé bakalářské práce, panu Mgr. Evženu Tošenovskému za cenné informace a odbornou pomoc při zpracovávání atlasu, za vypůjčení mikroskopických pomůcek. 3
Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra botaniky Školní rok: 2009/2010 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE pro Petru Nohelovou Obor: Matematika Biologie Studijní program: B1101 Matematika Název tématu: Vytváření fotograficko-kresebného atlasu preparátů bezobratlých živočichů The making of foto-drawing atlas of invertebrate animals sections Zásady pro zpracování: 1. Inventarizace mikroskopických preparátů ve sbírkách Katedry zoologie PřF UP 2. Tvorba fotografií vybraných preparátů 3. Vypracování kresebných schémat k jednotlivým preparátům 4. Digitalizace kreseb (naskenování, sjednocení stylu, popis podle odborné literatury) 5. Zpracování pořízených fotografií (sjednocení stylu, popis podle odborné literatury) 6. Příprava atlasu pro zveřejnění na webových stránkách Katedry zoologie PřF UP...... vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce 4
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Petra Nohelová Název práce: Vytváření fotograficko-kresebného atlasu preparátů bezobratlých živočichů Typ práce: Bakalářská práce Pracoviště: Katedra zoologie a Ornitologická laboratoř, PřF UP Vedoucí práce: RNDr. Vladimír Uvíra, Dr. Rok obhajoby: 2010 Abstrakt: Bakalářská práce je metodická, byly zde použity metody dokumentace biologických objektů, kterými jsou digitální fotografie a kresba. Veškeré získané materiály byly upraveny, zpracovány a seřazeny do systému. Nakonec byl zhotoven foto-kresebný atlas bezobratlých živočichů pro výuku biologických předmětů se zaměřením na bezobratlé živočichy. Klíčová slova: mikroskop, preparát, fotografie, kresba, dokumentace Počet stran: 56 Počet příloh: I Jazyk: Čeština 5
Bibliographical identification Author s first name and surname: Petra Nohelová Title: The making of foto-drawing atlas of invertebrate animals sections Type of thesis: Bachelor thesis Department: Department of Zoology and Laboratory of Ornitology Supervisior: RNDr. Vladimír Uvíra, Dr. The year of presentation: 2010 Abstract: Bachelor thesis is methodical, the methods of documentation of biological object, as a digital photo and drawing, was used here. The total gained materials was adjusted, worked and ordered in the system. In the end the foto-drawing atlas of invertebrate animals was making for the education of biological subjects intent on invertebrate animals. Key words: microscope, preparation, photo, drawing, documentation Number of pages: 56 Number of apendices: I Langure: Czech 6
Obsah 1. Úvod...8 2. Mikroskopování...9 2. 1. Obecná mikroskopie...9 2. 1. 1. Lupa...9 2. 1. 2. Složený světelný mikroskop...10 2. 2. Dokumentace biologických objektů...11 2. 2. 1. Kresba...11 2. 2. 2. Fotografie...12 2. 2. 3. Rekonstrukce...12 2. 2. 4. Mikrokinematografie...13 3. Metodika...14 3. 1. Seznam použitého vybavení a materiálu...14 3. 2. Tvorba fotografií mikroskopických preparátů...15 3. 3. Tvorba kreseb mikroskopických preparátů...15 4. Výsledky...17 5. Závěr...21 6. Použitá literatura...22 PŘÍLOHA 7
1. Úvod Cílem mé bakalářské práce je zhotovit foto-kresebný atlas bezobratlých živočichů používaný při výuce předmětů zabývajících se biologií, anatomií a morfologií bezobratlých živočichů. Z tohoto důvodu jsem se seznámila a osvojila si metody pořizování digitálních fotografií trvalých preparátů, metody schematické kresby a práci se softwarem pro úpravu fotografií v elektronické podobě. Metody a postupy, které jsem využila mohou posloužit pro podobnou práci při tvorbě mikrofotografie nebo pro případné rozšíření tohoto atlasu bezobratlých. Tuto bakalářskou práci jsem si vybrala z důvodu možnosti práce s mikroskopem spolu s digitální fotografií, zájmu o kreslení a vzhledem k mému pedagogickému zaměření podílení se na přípravě výuky. 8
2. Mikroskopování 2. 1. Obecná mikroskopie Jelikož rozlišovací schopnost lidského oka činí 0,2 mm, neobejdeme se při studiu nejrůznějších biologických funkcí a struktur bez technických zvětšovacích zařízení. Díky této technice můžeme nahlédnout do světa, který nelze pouhým okem vidět. Nejčastěji se tato metoda využívá k dokazování a pozorování živých organismů mikroskopických rozměrů, jakými jsou prvoci, baktérie, řasy a k pozorování orgánů, tkání a buněk mnohobuněčných organismů. Zvětšení objektu můžeme dosáhnout lupou, optickým mikroskopem, elektronovým mikroskopem a dalšími. Mikroskopické struktury nazýváme struktury, které jsou rozlišitelné světelným mikroskopem a jejich velikost je menší než 0,2 µm. Struktury rozlišitelné elektronovým mikroskopem jsou označovány jako ultrastruktury neboli submikroskopické struktury. Patří mezi ně například molekuly DNA, RNA apod. Existují také transmisní elektronové mikroskopy (TEM) s rozlišovací schopností okolo 0,6 µm. Jejich nevýhoda spočívá v neschopnosti pozorovat živé objekty (Knoz & Opravilová 1992). Roku 1590 sestrojili bratři Jannesové v Nizozemsku první mikroskop, který však nebylo možné využívat k vědecké činnosti pro jeho minimální zvětšovací a rozlišovací schopnost. Byl zdokonalen kolem roku 1650 holandským vědcem Antony van Leeuwenhoekem, který položil základy mikroskopie, mikrotechniky a mikrobiologie jako samostatné vědy. Největšího rozvoje dosáhly mikroskopické techniky v minulém století. Dnes je mikroskop důležitým a nezbytným prostředkem poznání nejen v oblasti biologie a lékařství, ale také v oblasti techniky. Dnešní optické přístroje nám umožňují moderní způsoby registrace jednotlivých objektů, patří zde kreslící zařízení, mikrofotografie či mikrokinematografie. Zvětšovací optické přístroje se dělí podle složitosti konstrukce na jednoduché lupy a složené mikroskopy (Habrová 1979). 2. 1. 1. Lupa Lupa je nejjednodušší optický systém používaný na optické zvětšení pozorovaného předmětu. Skládá se z jedné nebo více čoček o krátké ohniskové vzdálenosti. Pozorovaný předmět vkládáme mezi čočku a její přední ohnisko. Vzniklý obraz (přímý, neskutečný a zvětšený) je tím větší, čím je předmět blíže k ohnisku. Oko přibližujeme k lupě co nejblíže, takže zadní ohnisko čočky leží pak ve středu čočky oka (Habrová 1979). Dobrá lupa, obvykle spojena z několika spojek a rozptylek, má být aplanatická, achromatická a anastigmatická. Maximální zvětšení lupy je 30x. Jsou montovány do obrub, které jsou opatřeny buď 9
držákem, nebo se zasunují do pouzdra. Výhodné jsou pohyblivé lupy otočným čepem připevněné k malému stolku s držáky na přichycení preparátu (případně s osvětlovacím zařízením) (Habrová 1979). 2. 1. 2. Složený světelný mikroskop Mikroskop se skládá z mechanické, osvětlovací a optické části. Mechanickou část mikroskopu tvoří stativ, tubus a stolek s křížovým posunem, osvětlovací část je složena ze zdroje světla, kondenzoru a clony, objektivy a okuláry vytváří optickou část. Systém čoček, který je blíže k pozorovanému předmětu, se nazývá objektiv, druhý, bližší k oku, okulár. Pozorovaný předmět se vkládá mezi jednoduchou a dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost objektivu. Objektiv vytvoří skutečný, převrácený a zvětšený obraz předmětu. Tento obraz pozorujeme druhou spojnou čočkou (okulárem) postavenou tak, aby obraz vytvořený objektivem padl mezi vlastní čočku a její přední ohnisko. Vzniklý obraz je ještě více zvětšený, převrácený, ale neskutečný. V mikroskopu vidíme obraz pozorovaného předmětu ostře tehdy, když oko bude v horním ohnisku okuláru a předmět tak daleko od objektivu, aby vytvořil obraz v normální zrakové délce (250 mm) (Habrová 1979). Mezi vlastnosti objektivů patří ohnisková vzdálenost, vlastní zvětšení, volná pracovní vzdálenost, velikost zorného pole, světelnost, numerické apertury, rozlišovací schopnost a penetrační schopnost. Objektivy dělíme na suché, ponorné neboli imerzní a korekční. Podle optických vlastností je můžeme rozčlenit na achromáty, semiapochromáty, apochromáty, monochromáty a reflexní. Okulár je optická soustava, která zvětšuje obraz vytvořený objektivem. Zvětšení okuláru je prázdné, okulár nezobrazí více detailů, než bylo zobrazeno objektivem. V mechanické objímce okuláru jsou vestavěny čočky (soustavy čoček). Směrem k oku je čočka očnicová (frontální), spodní čočka, obrácená k předmětu, je čočka sběrná (kolektivní). Mezi čočkami je umístěna kruhová clona, v jejíž rovině se tvoří obraz. Podle toho, je-li ohnisko před čočkou sběrnou nebo za ní, rozeznáváme okuláry negativní nebo pozitivní (Habrová 1979). Kondenzor je sestrojen jako objektiv s rozdílem, že je do objímky vsazen plankonvexní čočkou směrem nahoru. Jeho úkolem je soustředit paprsky tak, aby bylo osvětleno celé zorné pole. Numerická apertura kondenzoru se shoduje s aperturou objektivu. Clona umožňuje regulovat množství světla přicházející do mikroskopu. Zdroj světla je řazen mezi rozhodující části mikroskopu, může jím být denní světlo, jehož nevýhodou je jeho nestálost barvy a intenzity, nebo umělé zdroje (žárovky z mléčného skla) či speciální mikroskopovací lampy. U většiny dnešních mikroskopů bývá osvětlení vestavěno přímo do podstavce. 10
Stativ mikroskopu je tvořen jeho spodní části, podstavcem, a horní části, která se nazývá nosič tubusu. Ovládací šrouby posunů jsou umístěny v blízkosti podstavce pro co nejpohodlnější ovládání. Nachází se zde makrometrický šroub neboli šroub pro hrubý posun a mikrometrický šroub, tedy šroub pro jemný posun. Objektiv a okulár je spojen kovovou trubicí (tubus), jejíž úkolem je zabránit vstupu rušivého světla, které neprošlo objektivem. Složení tubusu ze dvou do sebe nasunutých částí nám umožňuje měnit jeho mechanickou délku prodlužováním či zkracováním. Při mikroskopování je preparát upevněn na stolek mikroskopu, který může být pevný nebo posuvný. Jeho křížový pohyb umožňuje uživateli pohyb ve dvou směrech na sebe kolmých, někdy bývá v kombinaci s posunem otáčivým. 2. 2. Dokumentace biologických objektů Kromě pouhého popisu lze biologické objekty dokumentovat prostřednictvím klasické či digitální kresby, fotografie, počítačové grafiky, plastické a grafické rekonstrukce, mikrokinematografie a dalších. Z plošných zobrazení má kreslení před fotografií některé výhody, například možnost zachycení všech rovin preparátu, částečnou schematizací dovoluje zdůraznit detaily. Nevýhodou je nutná subjektivnost, případné chyby a zdlouhavost. Fotografie je reálná, objektivní a přesná, ale zachycuje pouze jedinou optickou rovinu preparátu. Rekonstrukce podává prostorovou představu o objektu ze série řezů buď převodem do dvourozměrného obrazu nebo prostorového modelu (Habrová 1979). 2. 2. 1. Kresba Lze rozlišit tři způsoby kresby, prvním je kreslení bez pomocí přístrojů, druhým způsobem je kresba pomocí speciálních kreslířských přístrojů, třetím je kreslení s použitím mikroprojektorů. Kresba bez pomocí přístrojů vyžaduje kreslířskou zručnost. Provádí se obyčejnou měkčí tužkou na nelinkovaný papír. Je možné využít také okulár se síťkou, kdy kreslíme na čtverečkovaný papír. Umožňuje jednodušší zachycení poměru rozměrů objektu, které je při kresbě nejdůležitější. Mikroprojektor vrhá obraz objektu na papír, kde lze obrysy i detaily jednoduše obtáhnout. Projekční zrcátka upevněná na šikmý tubus mikroskopu využívají svých odrazu objektu z okuláru na papír. Jejich nevýhodou je zvýšená intenzita zdroje světla. Vhodnější je zařízení, které promítá obraz kresby i s tužkou do oka zároveň s mikroskopickým obrazem objektu. Nejznámější je Abbéův kreslící přístroj, který se objímkou upevňuje na tubus mikroskopu. Těsně nad okulárem je umístěno odklopné pouzdro se dvěma hranoly, které jsou spolu slepeny do krychle, jejichž styčná plocha je postříbřena až na malý kruhový prostor uprostřed. Další 11
součástí je zrcátko upevněné ramenem k spojnici objímky a pouzdra s hranoly. Zrcátko je otočné kolem vodorovné osy kolmé k rameni a pod úhlem 45º k podložce je pružinou zapadající do rýhy drženo v této poloze. Paprsky přicházející z papíru jsou zrcátkem odraženy na postříbřenou styčnou plochu hranolů a odtud do oka. Současně paprsky z mikroskopu procházejí okénkem v postříbřené ploše do oka a vidíme tak současně pozorovaný objekt i papír s tužkou, jíž obtahujeme kontury a zakreslujeme detaily. Papír klademe vedle mikroskopu pod zrcátko a to buď na stůl nebo na kreslící stolek, jehož rovina je skloněna k mikroskopu pod úhlem asi 30º (Habrová 1979). Při využití kreslících aparátů je možno vidět kresbu současně s normálním pozorováním v mikroskopu, zhotovená kresba je však jen náčrtem, který je potřeba ještě propracovat. 2. 2. 2. Fotografie V dnešní době je mikrofotografie téměř nezbytnou součástí mikroskopie při vědecké práci. Výhod mikrofotografie je spoustu. Ve srovnání s kresbou dokáže přesně a rychle zachytit obraz v mikroskopu, práce není tak zdlouhavá a pracná. Poskytuje objektivní zobrazení jako celku. Má malou hloubku ostrosti, která je nevýhodou pro zachycení struktur ležících v různých rovinách. Dnes se pro mikrofotografií z fotografických přístrojů využívají především digitální fotoaparáty a digitální kamery umístěné pomocí redukce na tubusu mikroskopu. Práce s tímto zařízením je snadná, neboť pozorovaný obraz lze lehce zaostřit nebo podle zaostření v mikroskopu jen doostřit. Vedle zařízení pro běžný negativní materiál existují také nástavce a jejich částí pro pořízení kopie přímo na papír v krátké době. Základem úspěchu mikrofotografie je dodržování všech pravidel správného mikroskopování. Na snímku se zvětší všechny nedostatky obrazu, které se při pozorování v mikroskopu zdály být nepatrné (Habrová 1979). 2. 2. 3. Rekonstrukce Je možné rozlišit plastickou a grafickou rekonstrukci. Rekonstrukce umožňuje získat prostorovou představu o zkoumaném objektu ze série řezů. Princip plastické rekonstrukce spočívá v tom, že přeneseme kreslícím přístrojem nakreslené obrazy řezů na relativně měkké desky, obrysy z desek vykrájíme a tyto obrysy slepíme za sebou v pořadí, v jakém jsou řezy za sebou. Síla desek je určena sílou řezu, jednak zvětšením, při kterém kreslíme. Při grafické rekonstrukci získáváme prostorovou představu například o uložení orgánů uvnitř těla ve frontálním nebo sagitálním řezu. U obou typů rekonstrukcí je výhodné si zhotovit tzv. řídící 12
rovinu, podle které se řídíme při nanášení vzdálenosti nebo při slepování desek při plastické rekonstrukci (Habrová 1979). 2. 2. 4. Mikrokinematografie Mikrokinematografie umožňuje sledovat a zaznamenat pohyblivé či měnící se objekty. Často se využívají speciální snímací digitální kamery, které se nasazují na mikroskop podobně jako fotoaparát. Je důležité stejně jako při pořizování mikrofotografie, aby zdroj světla byl optimální a celý přístroj byl v klidu. Je potřeba chránit celé zařízení před prachovými částicemi. 13
3. Metodika Samotné dokumentaci mikroskopických preparátů ze sbírky Katedry zoologie metodou mikrofotografie předcházela jejich inventarizace, roztřízení a zařazení do systému podle Sedláka E. (Sedlák 2000). Práce s takto seřazenými preparáty byla snadnější a umožňovala rychlejší orientaci při tvorbě fotografií a kreseb (Obr. 1). Dokumentace probíhala prostřednictvím mikroskopu a stereomikroskopu napojeného na osobní počítač přes USB kabel. Obr. 1: Inventarizace mikroskopických preparátů ve sbírkách Katedry zoologie Foto: Petra Nohelová (2010) 3. 1. Seznam použitého vybavení a materiálu Roztříděné a determinované mikroskopické preparáty ze sbírky Katedry zoologie Psací a kreslící potřeby (nelinkované papíry, měkké a středně tvrdé tužky, mikropéra apod.) 14
Technické vybavení: mikroskop Olympus BX41 stereomikroskop Bresser ADVANCE ICD 10x 160x fotoaparát Canon PowerShot A640 fotoaparát Olympus Optical CO.LTD 4,0 Mpix. tiskárna EPSON STYLUS D68 skener Canon CANONSCAN N670U notebook ASUS F5RLseries Software: Canon Digital Camera Solution, verze 29 2006 CANON INC. Zoner Media Explorer 6 GIMP 2. 4. 5. 3. 2. Tvorba fotografií mikroskopických preparátů Dokumentace mikroskopických preparátů formou fotografického záznamu mi byla umožněna prostřednictvím digitálního fotoaparátu (Canon PowerShot A640) napojeného na tubus mikroskopu (Obr. 2) či stereomikroskopu (Obr. 3). Ovládání jednotlivých přístrojů není složité a opakovaným používáním daného vybavení jsem získala potřebnou praxi. Tvorba fotografií probíhá následovně. Nejdříve je potřeba vše správně zapojit. Nyní můžu umístit trvalý preparát na stolek mikroskopu a klasickým způsobem zaostřit vybranou část objektu. Obraz objektu vidím v mikroskopu a zároveň na monitoru osobního počítače. Je důležité všímat si ostrosti, pomocí mikrošroubu obraz doostřit a sledovat ho na monitoru i v mikroskopu, jak se zachová. Dále upravuji clonu, intenzitu světla podle potřeby. Neustálá práce s mikrošroubem je nezbytná. Pořizuji několik snímků pozorovaného objektů a všímám si, jak se obraz chová při změně osvětlení a ostrosti. Ze série fotografií vybírám ten s nejlepším zaostřením a vhodným osvětlením. Zaznamenávám si zvětšení, pod kterým objekt pořizuji. Dále s ním pracuji už jen v počítači, kde upravuji jeho velikost, sytost, jas a kontrast. Stejným způsobem pořizuji fotografie pomocí stereomikroskopu. 3. 3. Tvorba kreseb mikroskopických preparátů Po pořízení mikrofotografie trvalého preparátu následoval jeho záznam pomocí kresby. Zde byly hlavními pomůckami psací a kreslící potřeby, pořízená a upravená fotografie objektu nebo přímo objekt umístěn v mikroskopu, odborná literatura. Tato část byla časově nejnáročnější. Snažila jsem se dbát na pravidla zachování poměru jednotlivých rozměrů objektu. Odborná literatura mi pomohla doplnit některé kresby, jejichž struktury byly deformované nebo špatně viditelné. Pro přenos hotového 15
kresebného schématu jsem využila metodu skenování. U nákresu v elektronické podobě jsem dále mohla pracovat s jeho velikosti, sytosti, jasem a kontrastem, jak tomu bylo u zhotovené digitální fotografie. Konečnou fází mé práce byla finální úprava připravovaného atlasu, vytvoření jeho formy, seřazení fotografií spolu s kresebnými schématy, sjednocení jejich stylu, zařazení do systémů podle Sedláka E. (2000) a popis podle odborné literatury. Vytvořený atlas poslouží pro výukové účely v předmětech biologie. Obr. 2: Mikroskop Olympus BX41 Obr. 3: Stereomikroskop s fotoaparátem Foto: Petra Nohelová (2010) Foto: Petra Nohelová (2010) 16
4. Výsledky Výsledkem mé bakalářské práce je vytvoření digitálních fotografií a kreseb mikroskopických preparátů bezobratlých živočichů, sjednocení jejich stylu a popis podle odborné literatury. V konečné fázi vzniká foto-kresebný atlas bezobratlých živočichů zhotovený díky sbírce trvalých preparátů Katedry zoologie PřF UP. V příloze je možné shlédnout ukázky z foto-kresebného atlasu (Příloha I.). Digitální fotoaparát, mikroskop a stereomikroskop mi umožnil vytvořit kvalitní snímky a rozšířit mé znalosti a schopnosti v této oblasti. Metody mnou použité bych doporučila pro pořizování mikrofotografií a kresebných nákresů, pro případné rozšíření atlasu. Jednotlivé fotografie a k nim příslušné kresby jsem zařadila do číselného systému podle skupin pro jednodušší orientaci. Vznikl tak seznam jednotlivých objektů uvedený následovně. SEZNAM 1. DINOZOA 1. 1. Ceratium sp. 2. EUGLENOZOA 2. 1. Trypanosoma brucei 3. OPALOZOA 3. 1. Opalina sp. (varia) 4. RHIZOPODA 4. 1. Amoeba proteus 4. 2. Globigerina sp. 4. 3. Peneroplis sp. 4. 4. Porodiscus sp. 4. 5. Nebela sp. 5. RADIOZOA 5. 1. Actinomma sp. 5. 2. Lithocampe sp. 17
6. APICOMPLEXA 6. 1. Gregarina polymorpha 7. CILIOPHORA 7. 1. Paramecium caudatum 8. PORIFERA 8. 1. Ephydatia sp. 8. 2. Euspongia officinalis (sponginová vlákna) 8. 3. jehlice hub 8. 4. jehlice hub 8. 5. sklerity 8. 6. sklerity 8. 7. sponginová vlákna 8. 8. Euspongia officinalis (řez) 8. 9. Spongilla lacustris (jehlice) 9. CNIDARIA 9. 1. ephyra 9. 2. Hydra sp. 9. 3. Liriope sp. 9. 4. rameno sasanky 9. 5. Tubularia sp. 10. PLATYHELMINTHES 10. 1. Macrostomum appendiculatum 10. 2. Diphyllobothrium latum (tělní článek) 10. 3. Dendrocoelum lacteum 10. 4. Dicrocoelium dendriticum 10. 5. Diplozoon paradoxum 10. 6. Echinococcus sp. 10. 7. Fasciola hepatica 18
10. 8. Fasciola hepatica (řez) 10. 9. Fasciola hepatica (cerkárie) 10. 10. Mesostoma ehrenbergi 10. 11. Moniezia sp. (tělní článek) 10. 12. Dugesia gonocephala 10. 13. Planaria polychroa 10. 14. redie 10. 15. Taenia saginata (tělní článek) 10. 16. Taenia solium (skolex) 10. 17. Taenia solium (boubel) 10. 18. Opisthorchis felineus 11. CHAETOGNATHA 11. 1. Spadella cephaloptera 12. ACANTHOCEPHALA 12. 1. Acanthocephalus lucii (samec) 12. 2. Acanthocephalus lucii (samice) 13. NEMATODA 13. 1. Ascaris lumbricoides (vajíčka) 13. 2. Heterodera schachtii 13. 3. Trichinella spiralis 14. MOLLUSCA 14. 1. Viviparus sp. (radula) 14. 2. Helix pomatia (řez šípovým vakem) 14. 3. Helix pomatia (radula) 14. 4. Anodonta cygnea (glochidium) 15. ANNELIDA 15. 1. Lumbricus terrestris (příčný řez) 15. 2. Erpobdella octoculata 19
15. 3. Nereis sp. (příčný řez) 15. 4. Tubifex sp. (štětiny) 15. 5. Xerobdella lecomtei (příčný řez) 16. ARTHROPODA 16. 1. Gammarus sp. (typy noh) 16. 2. Bosmina longirostris 16. 3. Cyclops sp. (rozeklaná noha) 16. 4. Cyclops sp. 16. 5. Daphnia sp. 16. 6. Argulus foliaceus 16. 7. Astacus sp. (čelisti) 16. 8. Branchipus sp. 16. 9. zoea 16. 10. Synurella ambulans 16. 11. Eucyclops serrulatus 16. 12. Diaptomus sp. 16. 13. Acanthocyclops vernalis 17. BRYOZOA 17. 1. statoblast 17. 2. Cristatella mucedo (statoblast) 17. 3. Cristatella mucedo (statoblast) 20
5. Závěr Cílem mé bakalářské práce je foto-kresebný atlas bezobratlých živočichů ze sbírky trvalých preparátů. Tento atlas poslouží při výuce na Katedře zoologie PřF Univerzity Palackého v Olomouci, například v předmětech Zoologie bezobratlých a Obecná zoologie. Díky této práci jsem se seznámila s metodami pořizování digitálních fotografií pomocí mikroskopu a stereomikroskopu a metoda jejich následné úpravy, zlepšila se při tvorbě nákresu mikroskopického objektu. 21
Použitá literatura BUCHAR, J., DUCHÁČ, V., HŮRKA, K. & LELLÁK, J. (1995): Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha. 285 s. HABROVÁ, V. (1979): Biologická technika. SPN, Praha. 191 s. KALINA, T. & POKORNÝ, V. (1978): Základy elektronové mikroskopie. SPN, Praha. 208 s. KNOZ, J. & OPRAVILOVÁ, V. (1992): Základy mikroskopické techniky. Masarykova univerzita, Brno. 195 s. LANG, J., PRAVDA, O., DOSKOČIL, J. & HŮRKA, K. (1971): Zoologie. SPN, Praha. 380 s. ROZSYPAL, S. et al. (2003): Nový přehled biologie. Scientia, Praha. 796 s. SEDLÁK, E. (2000): Zoologie bezobratlých. Masarykova univerzita, Brno. 337 s. ZRZAVÝ, J. (2006): Fylogeneze živočišné říše. Scientia, Praha. 225 s. Internetové zdroje: MIKŠ, A.. Zobrazovací metody v optické mikroskopii [online]. 2008-2010 [cit. 5. 8. 2010]. Dostupný na < http://www.mikroskop-mikroskopy.cz/mikroskopice-metody/ >. Wikipedia [online]. 3. 8. 2010 [cit. 5. 8. 2010]. Dostupný na < http://cs.wikipedia.org >. 22
PŘÍLOHA 23
Příloha I.: Ukázky objektů z foto-kresebného atlasu bezobratlých živočichů Seznam vybraných objektů: 1. DINOZOA 1. 1. Ceratium sp. 4. RHIZOPODA 4. 3. Peneroplis sp. 4. 5. Nebela sp. 6. APICOMPLEXA 6. 1. Gregarina polymorpha 8. PORIFERA 8. 2. Euspongia officinalis (sponginová vlákna) 8. 4. jehlice hub 8. 6. sklerity 9. CNIDARIA 9. 3. Liriope sp. 10. PLATYHELMINTHES 10. 3. Dendrocoelum lacteum 10. 4. Dicrocoelium dendriticum 10. 7. Fasciola hepatica 10. 9. Fasciola hepatica (cerkárie) 10. 14. redie 10. 15. Taenia saginata (tělní článek) 10. 16. Taenia solium (skolex) 10. 17. Taenia solium (boubel) 24
12. ACANTHOCEPHALA 12. 1. Acanthocephalus lucii (samec) 13. NEMATODA 13. 2. Heterodera schachtii 14. MOLLUSCA 14. 2. Helix pomatia (řez šípovým vakem) 14. 4. Anodonta cygnea (glochidium) 15. ANNELIDA 15. 1. Lumbricus terrestris (příčný řez) 15. 3. Nereis sp. (příčný řez) 15. 4. Tubifex sp. (štětiny) 16. ARTHROPODA 16. 1. Gammarus sp. (typy noh) 16. 2. Bosmina longirostris 16. 4. Cyclops sp. 16. 9. zoea 16. 10. Synurella ambulans 16. 12. Diaptomus sp. 17. BRYOZOA 17. 1. statoblast 17. 2. Cristatella mucedo (statoblast) 25
1. 1. Ceratium sp. Kmen: DINOZOA Z= 400x 26
4. 3. Peneroplis sp. Kmen: RHIZOPODA Třída: Granuloreticulosea Řád: Foraminiferida Z= 100x 27
4. 5. Nebela sp. Kmen: RHIZOPODA Třída: Lobosea Podtř.: Testaceolobosia Z= 400x 28
6. 1. Gregarina polymorpha Kmen: APICOMPLEXA Třída: Gregarinidea Z= 200x 29
8. 2. Euspongia officinalis (sponginová vlákna) Kmen: PORIFERA Třída: Demospongia Řád: Keratosa Z= 400x 30
8. 4. jehlice hub Kmen: PORIFERA Z= 400x 31
8. 6. sklerity Kmen: PORIFERA Z= 400x 32
9. 3. Liriope sp. Kmen: CNIDARIA Třída: Hydrozoa Řád: Trachylina Z= 160x 33
10. 3. Dendrocoelum lacteum Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Rhabditophora Třída: Neoophora Z= 16x Řád: Tricladida 34
10. 4. Dicrocoelium dendriticum Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Trematoda Z= 100x břišní přísavka děloha žloutkové trsy jícen ovarium varle střevo ústní přísavka břišní přísavka děloha žloutkové trsy jícen varle střevo ovarium ústní přísavka 35
10. 7. Fasciola hepatica Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Trematoda Z= 50x znázorněna pohlavní soustava 36
10. 9. Fasciola hepatica (cerkárie) Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Trematoda Z= 400x ocásek břišní přísavka žláznatý org. (základ genitalia a ganglia) střevo očko přední přísavka ocásek břišní přísavka žláznatý org. (základ genitalia a ganglia) střevo očko přední přísavka 37
10. 14. redie Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Trematoda Z= 200x značně vyvinutá budoucí cerkárie ústní přísavka střevo zárodečná buňka značně vyvinutá budoucí cerkárie ústní přísavka střevo zárodečná buňka 38
10. 15. Taenia saginata (tělní článek) Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Cestoda Z= 100x zralý tělní článek se zvětšenou dělohou vyplněnou vajíčky 39
10. 16. Taenia solium (skolex) Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Cestoda Z= 50x přísavka háčky přísavka háčky 40
10. 17. Taenia solium (boubel) Kmen: PLATYHELMINTHES Podkmen: Neodermata Třída: Cestoda Z= 400x boubel s vychlípenou hlavičkou a prvními články 41
12. 1. Acanthocephalus lucii (samec) Kmen: ACANTHOCEPHALA Z= 400x proboscis varlata cementové žlázy lemniskus kopulační váček proboscis varlata cementové žlázy lemniskus kopulační váček 42
13. 2. Heterodera schachtii Kmen: NEMATODA Třída: Phasmida Řád: Tylenchida Z= 200x zralá samička naplněná larvami 43
14. 2. Helix pomatia (řez šípovým vakem) Kmen: MOLLUSCA Třída: Gastropoda Podtř.: Pulmonata Z= 100x Řád: Stylommatophora 44
14. 4. Anodonta cygnea (glochidium) Kmen: MOLLUSCA Třída: Bivalvia Řád: Eulamellibranchia Z= 100x 45
15. 1. Lumbricus terrestris (příčný řez) Kmen: ANNELIDA Třída: Clitellata Podtř.: Oligochaeta Z= 100x Řád: Opisthopora kutikula hřbetní céva okružní svaly podélné svaly typhlosolis střevo břišní céva břišní nervová páska kutikula hřbetní céva okružní svaly podélné svaly typhlosolis střevo břišní céva břišní nervová páska 46
15. 3. Nereis sp. (příčný řez) Kmen: ANNELIDA Třída: Polychaeta Z= 100x dutina střeva acikulum hřbetní cirus na parapodiu břišní cirus na parapodiu štětiny dutina střeva acikulum hřbetní cirus na parapodiu břišní cirus na parapodiu štětiny 47
15. 4. Tubifex sp. (štětiny) Kmen: ANNELIDA Třída: Clitellata Řád: Plesiopora Z= 50x 48
16. 1. Gammarus sp. (typy noh) Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Malacostraca Z= 12x Řád: Amphipoda 49
16. 2. Bosmina longirostris Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Branchiopoda Z= 360x Řád: Cladocera 50
16. 4. Cyclops sp. Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Maxillopoda Z= 200x Řád: Copepoda 51
16. 9. zoea Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Malacostraca Z= 50x Řád: Decapoda 52
16. 10. Synurella ambulans Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Malacostraca Z= 50x Řád: Amphipoda 53
16. 12. Diaptomus sp. Kmen: ARTHROPODA Podkmen: Crustacea Třída: Maxillopoda Z= 50x Řád: Copepoda 54
17. 1. statoblast Kmen: BRYOZOA Z= 400x 55
17. 2. Cristatella mucedo (statoblast) Kmen: BRYOZOA Třída: Phyllactolaemata Z= 400x 56