Struktura a obsah katastru nemovitostí

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právní vztahy k nemovitostem Katedra práva ţivotního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce Struktura a obsah katastru nemovitostí Marie Hrnčířová 2010/2011

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Struktura a obsah katastru nemovitostí zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. 2

Ráda bych poděkovala doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc. za jeho odborné vedení a poskytnutí cenných rad a připomínek. Dále děkuji všem, kteří mě podpořili, ať v průběhu samotného studia či při psaní této práce. 3

Obsah: 1. Úvod 5 2. Historie katastru nemovitostí 6 2.1. Veřejné knihy 7 2.1.1. Zemské desky 8 2.1.2. Pozemkové knihy 9 2.1.3. Speciální druhy veřejných knih 11 2.2. Pozemkové katastry 11 2.2.1. Počátky českých katastrů a první nedokonalé soupisy půdy 12 2.2.2. Berní ruly, Exaequatorium dominicale 14 2.2.3. Katastr Tereziánský a Josefský 16 2.2.4. Stabilní katastr 18 2.2.5. Pozemkový katastr 19 2.2.6. Jednotná evidence nemovitostí 21 2.2.7. Evidence nemovitostí 22 3. Katastr nemovitostí České republiky 24 3.1. Pojem 24 3.2. Význam katastru nemovitostí 25 3.3. Funkce katastru nemovitostí 26 3.3.1. Evidenční funkce 26 3.3.2. Informační funkce 27 3.3.3. Ochranná funkce 29 3.4. Prameny právní úpravy 30 3.5. Obsah 32 3.5.1. Geometrické a polohové určení nemovitostí a katastrálních území 33 3.5.2. Údaje o katastrálním území, parcele, budově, bytu, nebytovém 33 xxxxxxxxxlprostoru a vodním díle 3.5.3. Údaje o právních vztazích k nemovitostem 34 3.5.4. Údaje o podrobných polohových bodových polích 35 3.5.5. Místní a pomístní názvosloví 36 3.6. Struktura 36 3.6.1. Soubor popisných informací 36 3.6.2. Soubor geodetických informací 37 3.6.3. Sbírka listin 37 3.6.4. Dokumentace výsledků šetření a měření 37 3.6.5. Souhrnné přehledy o půdním fondu 38 4. Závěr 39 5. Resume 41 6. Klíčová slova, seznam zkratek 42 7. Použité zdroje a literatura 44 8. Příloha oficiální zadání práce 45 4

1. Úvod Katastr nemovitostí České republiky vznikl na základě souboru právních norem (účinnosti nabyly k 1. lednu 1993), z nichţ nejdůleţitější roli hrál zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, který vytvořil základní právní rámec nového katastru. V mnoha ohledech se současný katastr stal pokračovatelem evidenčních nástrojů jemu předcházejících. Sama jsem si vědoma, ţe právě pro pochopení mechanismů a základních principů, na nichţ nynější katastr stojí, je nezbytné znát historický kontext a souvislosti s předchozími evidencemi. Současný katastr zde nevznikl tzv. ad hoc, nýbrţ navázal na problematiku, s jejíţ tvorbou má skoro tisícileté zkušenosti. Kromě toho se s velkou oblibou zajímám o historii celkově, ať uţ se jedná o historii světových dějin, historii umění, hudby, ekonomie či třeba o historii práva. Proto se snaţím v kaţdé příleţitosti, kdy je to alespoň trochu moţné, částečně zakombinovat do práce samotné i vývoj dané problematiky. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla, ţe první část své bakalářské práce věnuji právě historickému vývoji evidenčních nástrojů, který budu sledovat ve dvou základních směrech, kdy první se zabývá oblastí veřejných knih a druhý pozemkovými katastry. Nejenţe je vývoj obou linií nesmírně zajímavý, ale i významný, jelikoţ se jednalo o dvě samostatně jdoucí vývojové větve vytvořené v různých dobách a s odlišnými cíly, které se v roce 1964, na základě zákona č. 22/1964, o evidenci nemovitostí, sloučily a jejich spojení se zachovalo aţ do dnes. V dalších kapitolách se budu zaměřovat na význam katastru nemovitostí, jakoţto velice potřebného zdroje informací o nemovitostech, a funkcím, jeţ plní. Mezi jeho funkce řadíme funkci evidenční, informační a ochrannou, se kterými se také blíţe seznámíme. Posléze se pustím i do pramenů platné právní úpravy, na nichţ je postavení současného katastru zaloţeno. Cílem mé bakalářské práce je hlavně soustředit se na problematiku struktury a obsahu katastru, kdy se pokusím popsat samotné části těchto mechanismů včetně vazeb, které s nimi úzce souvisí. Předmětem mého bádání budou také skutečnosti, jeţ se do jejich jednotlivých pasáţí zapisují. Ve své práci se však nebudu zabývat pouhým popisem současné právní úpravy, ale pokusím se ji v závěru kriticky zhodnotit a popřípadě navrhnout jiná opatření či řešení daných problémů. 5

2. Historie katastru nemovitostí Historii obecně je nutné povaţovat za součást našich ţivotů. Sami bychom se měli dívat do minulosti, do historie samotné, jelikoţ ta naše ţivoty a zvláště konání ovlivňuje, nehledě na to, ţe se můţeme poučit z chyb, jeţ se v minulosti staly. Je nutné taktéţ pochopit, ţe naše přítomnost a budoucnost nemůţe existovat bez minulosti. Dle mého názoru k tomu, abychom pochopili současnou problematiku katastru nemovitostí a porozumněli vazbám a nástrojům, které se uvnitř katastru vyskytují, je skutečně nezbytné znát nejen samotnou historii vzniku katastru jako evidenčního nástroje, ale i chápat vztahy mezi jednotlivými evidencemi nemovitostí navzájem. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla, ţe ještě před tím, neţ se s velkým odhodláním pustím do samotného tématu mé bakalářské práce, zaměřím svoji pozornost právě na vývoj jednotlivých druhů katastrů a vzájemné souvislosti mezi nimi. Jedině tak budeme schopni se v dané problematice bez problémů orientovat a lépe porozumíme základním principům a mechanismům, na jejichţ základě dnešní katastr stojí, a díky nimţ můţe tak bezproblémově fungovat. Historie evidenčních nástrojů, které se zabývaly evidencí nemovitostí, sahá v našich zemích aţ do 12.století. Jiţ od počátku jejich vzniku aţ do současnosti byly označovány rozličnými názvy a stálo jich vedle sebe hned několik, jeţ se vzájemně ovlivňovaly a prolínaly. Především však docházelo k jejich střídavému působení, které bylo ovlivněno rozmanitými společenskými poţadavky na funkce a technické prostředky, na jejichţ základě byla samotná evidence nemovitostí řízena. Po převáţnou část své existenční éry byla evidence nemovitostí vedena ve dvou základních liniích odlišujících se podle funkce, kterou v dané době plnily. Na podkladě této funkce byla evidenčním nástrojům obou směrů vštěpena jednak jejich samotná podoba, ale i obsah splňující různorodé účely. Dalo by se moţná i říci, ţe kaţdá z nich tvoří jednu stranu mince. První a zároveň historicky starší linii představují tzv. veřejné knihy, jejichţ účel je ryze majetkový. Týkaly se pouze dominikálu, coţ označovalo majetek panský, tedy šlechtický a církevní, který aţ do roku 1757 nepodléhal zdanění. Druhá pozdější linie je tvořena tzv. pozemkovými katastry. Významnou úlohu zde sehrává jejich účel fiskální, jelikoţ objektem jejich zájmů jsou poplatky a daně vyměřené z rustikálu, čímţ se rozumí majetek selský a nesvobodný. Oba tyto směry se v našich zemích takto členily aţ do roku 1964, kdy byly na základě zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, sloučeny a jejich spojení se zachovalo aţ do současné doby. 1 1 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 195. 6

Dříve neţ se pustím do samotné historie pozemkových katastrů, zaměřím částečně svoji pozornost i na veřejné knihy. I kdyţ tato problematika sice nepatří do vývoje katastrů, má však spolu s nimi v evidování věcných práv nesmírný význam, a proto se ji pokusím trochu přiblíţit. 2.1. Veřejné knihy V průběhu několika staletí prodělaly veřejné knihy na území dnešní České republiky sloţitý vývoj. Nejen v době svého vzniku, ale i po čas své působnosti hrály jednu z klíčových rolí při ochraně soukromého nemovitého majetku. Jednalo se o tzv. úřední seznamy, v nichţ byly sepisovány nemovitosti a určitá práva s nimi spojená. Obecně můţeme podotknout, ţe plnily nejen evidenční funkci v podobě písemného dokladu o vlastnictví nemovitostí v něm zapsaných, o vzniku, změně majetkových práv a oprávněních nebo naopak o omezeních, jeţ se k těmto zapsaným nemovitostem vztahují, ale také funkci, která chrání tyto předmětná práva. 2 Veřejnými byly označovány z toho důvodu, ţe při zaznamenávání do knih musel být přítomen veřejný dozor, t.j, dozor soudů, a přísně bylo také dbáno na samotnou formalitu zápisu. Dále se vyznačovaly všeobecnou přístupností a jejich údaje se pokládaly za správné a úplné. Mezi první historicky doloţené druhy veřejných knih patří zemské desky, které vzniky v druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Jsou tedy přibliţně o 250 let mladší neţ soupisy půdy, předznamenávající pozdější pozemkové katastry. Podle knihovního zákona č. 95/1871 Ř.z. ( Říšského zákoníku ) se do skupiny veřejných knih řadí zemské desky, horní knihy, pozemkové knihy a ţelezniční knihy. Často bývají do této skupiny začleňovány i některé další instrumenty jako například vesnické gruntovní knihy ( urburní knihy ), vodní knihy, dvorské ( manské ) desky, dvorní knihy, lenní knihy, městské knihy a podnikové rejstříky. Tyto druhy nástrojů však knihovní zákon neuvádí, jelikoţ nebyly vedeny u knihovních soudů či institucí jim obdobných, ale jen u úřadů správních, kde narozdíl od zákonem uznaných druhů veřejných knih nepůsobil tzv. intabulační princip. Na jeho základě knihované právo vzniká, mění se či zaniká současně s jeho zápisem do veřejné knihy. 3 2 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 196. 3 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s. 2007. s. 120-121. 7

2.1.1. Zemské desky Prvním doloţeným a současně nejstarším druhem veřejných knih jsou zemské desky. Původní funkce desek spočívala v zaznamenávání všech záleţitostí, které byly projednávány před zemským soudem jakoţto nejvyšší soudní instancí v Čechách. Zemský soud rozhodoval spory šlechticů o majetek, ale i spory hrdelní, uráţky na cti apod. Usnášel se také o majetkových věcech královských měst a institucí církve. Pravomoc zemského soudu byla zúţena pouze na osoby šlechtického stavu panského a rytířského, výjimečně na měšťany privilegovaných měst. Do zemských desek se zapisovaly půhony, čímţ se rozumí pohnání neboli předvolání před soud, průběh celého soudního procesu včetně případné soudní exekuce a později téţ i vklady privilegií a majetkových práv. Současně s nimi byly zavedeny i tzv. dvorské desky, do nichţ se zaznamenávaly lenní statky. 4 Zemské desky byly úředními knihami zemského soudu a historicky první zápis byl do nich učiněn v roce 1278. V této době se označovaly jako tzv. Registra regália, jelikoţ byly původně institucí královskou, avšak postupem času sehrály podstatnou úlohu v reţii stavů. Od konce 13. století, tedy od vzniku stavovského státu, se započalo se zaznamenáváním prvních vkladů privilegií a majetkových práv. Tímto krokem si šlechta přisvojila zemské desky za svůj archiv a současně za instituci, jeţ jim zajišťovala výsostné postavení ve státě. Obsah deskových vkladů se postupem času rozšiřoval o další okolnosti, tudíţ zde vzniklo několik řad zemských desek. V první polovině 16.století tu tak existovaly desky půhonné jako nejstarší zemské desky, do kterých se zapisovaly soudní procesy, desky trhové pro zápisy majetkoprávní povahy, desky zápisné pro zaznamenávání dluhů a pohledávek a nakonec desky památné, do nichţ se na věčnou paměť uváděla privilegia šlechty. 5 Zápis do zemských desek byl podmíněn několika pravidly a principy, které se vyvíjely po několik století. Jiţ od počátku tu platil princip formální publicity, který se projevoval svoji volnou přístupností. Kaţdý do nich měl právo nahlédnout a poţádat o výpisy z nich. Dále následoval princip materiální publicity, podle nějţ byla uplatňována fikce, ţe právně existuje pouze to, co je je v nich zaznamenáno a naopak to, co není do desek vloţeno, můţe vykazovat značné pochybnosti. Velmi důleţitým byl i princip inatbulační, na jehoţ základě je k platnému nabytí vlastnictví k nemovitostem potřeba vkladu do desek. Mezi funkce zemských desek náleţela i snaha registračně i hmotně právně upevňovat pozemkové vlastnictví šlechty. 6 I přes veškerou snahu a pečlivost při jejich vedení trpěli značnou nepřehledností, neboť všechny vklady byly prováděny pouze do jediné, která nebyla ţádným způsobem členěna do menších 4 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 196-197. 5 MICHAL, J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 30-31. 6 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 197. 8

oddílů, tudíţ to vyvolávalo velice ztíţenou orientaci ve vzájemných návaznostech rorličných zápisů a tedy i právních úkonů vztahujících se k jedné a téţe nemovitosti. Změnu přineslo aţ vydání patentu ze dne 22. dubna 1794 č. 171 s.z.s. o deskách zemských, kterým bylo nařízeno vytvořit u zemských soudů v rámci zemských desek tzv. hlavní knihy a v nich vytvořit tzv. rubriky ( folia ) pro kaţdý jednotlivý panský statek, v nichţ bude vyhrazen prostor pro sledování vlastnických poměrů i břemen váznoucích na nemovitostech. Zemské desky byly vzdy vedeny jako soupis nemovitého majetku jednoho vlastníka. Majetek byl zaznamenaný v listu A, který byl značně obsáhlý, jelikoţ zahrnoval údaje o nemovitostech umístěných i ve více katastrálních územích. Do listu B se zapisovaly veškerá věcná práva s jejich změnami a v listu C byly poznamenány věcná a jiná práva zatěţující majetek, např. sluţebnosti, věcná břemena, dluhy, zástavy a výměnky. 7 K 1. dubnu 1964, kdy vstoupil v platnost nový občanský zákoník č. 40/1964 a zákon o evidenci nemovitostí, byly zemské desky definitivně uzavřeny. K obnovení jejich významu však došlo jiţ po roce 1989 v souvislosti s restitucemi, poněvadţ bylo v některých případech nutné prokázat pomocí výpisů z desek původní vlastnictví nemovitostí. V současné době nalezneme zemské desky (spolu s ţelezničními a pozemkovými knihami) v úschově katastrálních úřadů, které jsou oprávněny za podmínek stanovených současnou právní úpravou z nich vyhotovovat výpisy, opisy či kopie. 2.1.2. Pozemkové knihy Pozemkové knihy jsou evidenčním nástrojem poměrně mladým. Jejich uvedení v ţivot přinesl knihovní zákon č. 95/1871 ř.z. Obsahem pozemkových knih bylo zapisování vlastnických a dalších věcných práv k veškerým nemovitostem s výjimkou těch nemovitostí, které byly sledovány v zemských deskách, speciálních knihách horních či ţelezničních nebo tvořily tzv veřejný statek. Veřejné statky byly dle 287 288 obecného občanského zákoníku z roku 1811 pozemky slouţící společné potřebě občanů, např. náměstí, návsi, ulice, řeky, přístavy, silnice ( pokud nespadaly do soukromého vlastnictví ), tudíţ takové věci, které si nikdo nemohl přivlastnit, avšak mohl je uţívat. Byly uváděny pouze ve zvláštním seznamu veřejného statku, jenţ se zřizoval pro kaţdou obec zvlášť. Vedení pozemkových knih bylo svěřeno do pravomoci okresních soudů. 8 7 MICHAL, J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 35. 8 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 126-127. 9

Pozemková kniha se skládala z několika částí. Mezi ně náleţela kniha hlavní, sbírka listin, mapa pozemkové knihy a pomocné rejstříky, které se členily na osobní rejstřík, věcný rejstřík a seznam veřejného statku. Nejdůleţitější částí pozemkové knihy se stala kniha hlavní. Vedla se pro kaţdé katastrální území zvlášť a dle potřeby ji mohlo tvořit i více svazků, např. v případě velkého a na počet vlastníků bohatého katastrálního území. Skládala se z jednotlivých knihovních vloţek, do nichţ byla zaznamenávávána tzv. knihovní tělesa, tzn, buď jednotlivé nemovitosti nebo častěji jejich ucelené hospodářské soubory spojené osobou téhoţ vlastníka, a právní vztahy s nimi spojené. Knihovní vloţka se dělila na tři části (listy), značené písmeny A, B a C. List statkové podstaty, tedy list A, obsahoval dva oddíly a nadpis, v němţ bylo uvedeno číslo knihovní vloţky, katastrální území předmětné nemovitosti, její přesnější označení ( usedlost, dům ), popřípadě i pojmenování, pod kterým byla obecně známa. V prvním oddílu listu A se nacházel seznam všech parcel náleţících ke knihovnímu tělesu a v druhém byly obsaţeny zápisy všech jeho změn, ke kterým došlo slučováním či dělením parcel, odepsáním některých z nich nebo připsáním nových či jejich částí, změny druhu pozemku, ale také práva s knihovním tělesem spojená, zejména sluţebnosti, věcná břemenači oprávnění spojená s veřejným statkem. List B čili list vlastnictví poskytoval údaje o vlastníkovi nemovitostí zapsaných v listě A, způsob nabytí a změny vlastnictví, dále případné spoluvlastníky a jejich spoluvlastnický podíl. Uváděly se zde i osobní omezení vlastníků, např. nesvéprávnost, nezletilost, atd. List C představoval list závad obsahující věcná práva váznoucí na knihovním tělese (výměnky, věcná břemena, sluţebností, zástavní práva apod.). Mezi další podstatné části pozemkové knihy náleţely sbírka listin obsahující ověřené kopie všech písemností, na jejichţ základě byly knihovní zápisy uskutečněny, a mapa pozemkových knih sehrávající důleţitou roli při geometrickém označení nemovitostích zapsaných v listu A a tudíţ i v lokalizaci a individualizaci vedených nemovitostí. Sbírku listin vedl vţdy jeden knihovní soud společně pro všechny hlavní knihy, kdeţto aktualizace mapy pozemkových knih byla svěřena katastrálním úřadům. Vedení pozemkových knih bylo svěřeno jednotlivým okresním soudům nebo v některých vybraných případech také soudům krajským v Praze, Brně a Olomouci a podléhalo přísným pravidlům, která měla zajistit spolehlivost a průkaznost zapsaných údajů. Ke kaţdému záznamu do hlavní knihy bylo vţdy potřeba souhlasu knihodního soudu. Zapisovalo se do nich formou vkladu, jímţ se práva k nemovitostem nabývala, převáděla, rušila či omezovala, záznamu, který zakládal pod podmínkou následného spravení věcná práva jen prozatímně, a poznámky slouţící jen k evidenčnímu podchycení některých osobních údajů o vlastníkovi. Konstitutivní charakter však měl pouze zápis do hlavní knihy. 9 Samotné vedení pozemkových knih a zapisování do nich podléhalo striktně několika zásadám, jeţ se formulovaly jiţ s vedením zemských desek. Mezi tyto zásady náleţí zásada intabulace, zásada priority, zásada volnosti, zásada speciality, zásada legality, zásada souladnosti se stabilním 9 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 126-131. 10

(pozemkovým) katastrem, zásada materiální publicity a konečně i zásada formální publicity. Bliţším specifikováním jednotlivých zásad se v této práci zabývat nebudu, pouze však zmíním, ţe zásada souladnosti s pozemkovým katatrem měla zabezpečovat shodný přístup obou evidenčních instrumentů ke sledovaným nemovitostem. V souvislosti s občanským zákoníkem, z.č. 141/1950 Sb., nastaly významné změny hlavně v účincích zápisů do pozemkových knih, jelikoţ bylo upuštěno od konstitutivnosti, a do roku 1964 byly zápisy prováděny jenom fakultativně, přičemţ jejich význam byl jiţ pouze evidenční a účinky deklaratorní. Po tomto roce bylo dle z.č. 22/1964, o evidenci nemovitostí, veškeré zapisování do pozemkových knih definitivně ukončeno. 2.1.3. Speciální druhy veřejných knih Mezi speciální druhy veřejných knih můţeme zařadit knihy horní, knihy ţelezniční a knihy gruntovní. Gruntovní knihy vznikaly uţ v průběhu 16. století, kdy slouţily k evidenci právních poměrů, které se týkaly poddanských nemovitostí a měly za úkol především upevnit postavení feudální vrchnosti. Předmětem jednotlivých zápisů byly celé poddanské usedlosti. Horní knihy byly v českých zemích zavedeny zákonem č. 146/1854 ř.z., obecný horní zákon, a jejich význam spočíval v zápisu tzv. horních oprávněních. Předmětem zápisu do horních knih se tak stalo samotné právo dobývat nerosty. Jejich vedením byly pověřeny krajské soudy, v jejichţ obvodu byly vykonávána rozsáhlejší těţba. Svůj význam ztratily jiţ v roce 1945 v důsledku znárodnění dolů, avšak oficiálně zrušeny byly aţ z.č. 41/1957 S.b., o vyuţití nerostného bohatství. Ţelezniční knihy zřízené zákonem č. 70/1874 ř.z. představovaly takový druh veřejných knih, do nichţ se zapisovaly nemovitosti určené k provozu drah pro veřejnou dopravu. Narozdíl od pozemkových knih nebyly vedeny dle katastrálních území, ale podle tratí. Kaţdá trať či její ucelená část probíhala skrze více katastrálních území a byla označovávána jako jedno knihovní těleso v jedné knihovní sloţce. Tyto knihy byly vedeny vybranými soudy a v posledním období jejich existence jenom soudy v Praze, Brně a Bratislavě. 2.2. Pozemkové katastry Druhou linii v evidenci nemovitostí představují pozemkové katastry, jejichţ cílem bylo zaznamenávat nemovitosti hlavně pro účely fiskální, t.j. daňové, poplatkové. 10 V českých zemích mají katastry nesmírně dlouhou tradici, jelikoţ zde více či méně spolehlivě působí skoro tisíc let a to je 10 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 195. 11

doba, s níţ se mohou pyšnit jenom některé země. Jedná se o mimořádně rozsáhlé a nákladné dílo, jenţ zpravidla navazuje na předchozí výsledky a utváří se postupně tak, jak se vyvíjí společnost, její potřeby a moţnosti. Katastry svým rozsahem náleţí k největším informačním systémům, které kladou obrovský důraz na přesnost a spolehlivost vedených dat, čímţ vytvářejí v očích veřejnosti neobyčejnou důvěru. České katastry v průběhu svého vývoje prodělaly několik zlomových okamţiků, které pro ně znamenaly v porovnání s jejich předchozím stavem značný kvalitativní růst. Kaţdý tento moment byl podmíněn výraznou osobností, ať uţ v osobě rázného a moudrého panovníka nebo v podobě zdatného odborníka, jenţ je schopen prosadit jeho pravdu ve svém okolí a přesvědčit osoby, které mají řídící vliv. Dále je velice důleţité připomenout, ţe všechny české katastry vznikly na základě právní normy, ať uţ to byl císařský či královský patent či rozkaz anebo později příslušný zákon. Nikdy však nebyly důsledkem soukromé či skupinové iniciativy, a proto vţdy stály v pozici veřejnoprávního institutu, který byl stanoven orgánem státu. Také je lze rozdělit v podstatě do dvou zásadních etap, kdy prvou tvořila etapa katastrů pouze popisných s odhadovanými technickými údaji, bez mapové sloţky, která trvala přibliţně od první poloviny 11. století do druhé poloviny 18. století, a druhou, coţ byla etapa katastrů s exaktním mapovým podkladem, existující od druhé poloviny 18. století. Evidence se zpravidla označovaly jako soupisy aţ do 17. století, kdy se poprvé v souvislosti s první berní rulou objevil pojem katastr, jenţ se uţíval aţ do poloviny 20. století. V letech 1956 1964 se uţívalo označení pro tehdejší evidenční nástroj Jednotná evidence půdy, od roku 1964 1992 Evidence nemovitostí a od roku 1993 aţ do dnes Katastr nemovitostí. Jako nejvhodnější moţností pro pouţití jednoslovného souhrnného názvu se jeví pojem katastr, jelikoţ pomocí něj se dá co nejvýstiţněji objasnit předmět a obsah všech evidenčních nástrojů. 11 2.2.1. Počátky českých katastrů a první nedokonalé soupisy půdy Prakticky jediným zdrojem pravidelných příjmů panovníka a šlechty jemu podřízené byla na začátku období feudálního pouze půda a zemědělská výroba. Odvody z výnosu polností, které byly poddanými dvakrát ročně (na jaře a na podzim) odevzdávány své vrchnosti, tvořily dominantní podíl na bohatství jeho i šlechty. Výše příjmů byla ovlivňována i mechanizmem vyměřování daní. Katastr historicky vzniká zejména jako instrument berní a po mnoho staletí byl jeho fiskální účel také účelem jediným. 11 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 9. 12

V českém lenním zřízení, jeţ fungovalo aţ do 13.století, byly daně vybírány vazalem (man) a lennímu pánovi byla z tohoto odevzdávána příslušná část.tento způsob vybírání daní vrchností a předávání panovníkovi by i později vyuţíván. Je důleţité, abychom si uvědomili, ţe půda byla původně ve výlučném vlastnictví panovníka. Daň byla stanovována aţ do poloviny 18.století pouze z výtěţku půdy rustikální (selské, čili nesvobodné). Historicky první doloţené informace o vytvoření jakéhosi předchůdce katastru jsou nám známy uţ z roku 1022, kdy na kníţecím stolci vládl jiţ devátý Přemyslovec kníţe Oldřich, který zavedl vybírání daně z polnosti araturu. Velikost plochy, jeţ podléhala dani, byla určována technickou jednotkou lán, čili v dnešní době plochu o 18 hektarech. Počet lánů, které měly vyjadřovat velikost usedlosti, vycházel z přiznaných odhadů, tudíţ byly výsledky velmi nevyrovnané i nepřesné. Napříč tomuto ale můţeme rok 1022 povaţovat za počátek cílevědomého vývoje katastru jakoţto nástroje berního. Samotný název katastr se však začal pouţívat aţ o téměř 600 let déle. Tímto způsobem se daně vybíraly i po vzniku českého království. Měnily se pouze výše daňových poţadavků, čili částka určená za jeden lán). 12 Významným mezníkem se stalo období vlády Přemysla Otakara II. (1253-1278), krále ţelezného a zlatého, za jehoţ vlády dosáhla říše největšího územního rozmachu z dob celé éry Přemyslovců. 13 K nejdůleţitějším vladařským činnostem mu lze přičíst, ţe sjednotil velikost lánu jako technické jednotky pro vyměřování daní ( lán představoval plochu o velikosti dnešních asi 17,5 hektarů ) a zahájil kolonizaci prázdných území české kotliny, zejména částí v oblasti pohraničí. V posledním roce jeho vlády se zaslouţil o vznik tzv. zemských desek, jeţ se staly mimořádným nástrojem pro evidenci některých věcných práv k majetku šlechty, viz výše. Po vymření přemyslovců nastoupil na český trůn Jan Lucemburský, s nímţ ruku v ruce přišlo období daňové tvrdosti, které s jistými úpravami trvalo aţ do nástupu další panovnické dynastie. Touto dynastií byli Habsburkové, jeţ usedli na trůn v roce 1526 a vládli zde skoro 400 let. Kromě svých manýrů a úřednických zvyklostí s sebou přinesli i jejich vlastní představu daňové politiky. V roce 1544 bylo králem nařízeno, aby byla odhadnuta hodnota kaţdé usedlosti a z ní následně stanoven šedesátý díl jako daň, jeţ bude vybírána jednou ročně. Mezi částkou odváděnou poddanými a částkou předávanou vrchností dvoru bylo určeno striktní rozhraní. Poddanský díl byl označován jako militare ordinarium a vrchností odváděný díl extraordinarium. Extraordinarium byl díl, jenţ vznikl odpočtem částky připadající na vlastní reţii a naopak přičtením částky, která tvoří vlastní daň z produkční plochy polností obhospodařované vlastní druţinou. 14 Kromě toho je dobré podotknout, ţe pojem militare je pro toto období zcela výstiţný, jelikoţ podstatná část vybraných 12 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 13-14. 13 Přemysl Otakar II. [online], poslední aktualizace 4.4. 2011 20:55 [cit. 10.4. 2011], Wikipedie. Dostupné z : <http://cs.wikipedia.org/wiki/p%c5%99emysl_otakar_ii.> 14 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s. 2007. s. 16-18. 13

daní směřovala na vojenské účely, ať uţ na obranu zemí nebo k výbojům. Toto je jeden z důvodů, proč nebyly veřejně známé a přístupné tehdejší souhrnné výsledky výběru daní a v podstatě i jejich technické podklady ( katastry ), protoţe takovéto údaje tvořily předmět státního tajemství, jelikoţ umoţňovaly zjistit ekonomický a tím pádem i vojenský potenciál země. V roce 1573 byl v historii poprvé podán návrh na zaměření Čech a vybírání daní z přesně definovaných lánů. Tento krok mohl zajistit výborný základ pro berní ( daňovou ) jednotku a předejít tím dalšímu pokusnictví a nezdarům, avšak nepodařilo se jej prosadit. Další snahy o zaměření pozemků v zemi se objevily jiţ po 50 letech, avšak marně. 2.2.2. Berní ruly, Exaequatorium dominicale Po třicetileté válce v letech 1618 1648 se české země velice těţko vzpamatovávaly z utrpěných škod, kdy nejhorší a nejtěţší škodou byly oběti na lidských ţivotech. Vznikla zde tedy potřeba získat určitou představu o počtu poddaných i o rozsahu poddanského majetku jako základu pro vyměřování daní. 15 Z tohoto důvodu byly ustanoveny v roce 1652 sněmem ustanoveny stavovské vizitační komise, které měly při tzv. jenerální vizitaci přezkoumat a sestavit nové krajské seznamy poplatníků daní podle nových přiznávacích listů, zjišťovat statek od statku a panství od panství počty poddaných a jejich chopnost platit, mimo to také očitě shlédnout všechna pole a přepočítat dobytek. Vizitací se tu rozumí jakákoli přehlídka a prohlídka pozemků a vůbec samotných realit poddaných, a to přímým navštívením místa. Toto dobře zamýšlěné dílo mělo hned několik nedostatků, které spočívali v nevyhovující kvalifikaci osob zasedajících v komisích, jelikoţ mnoho z nich hospodářství vůbec nerozumělo, a v naprostém nedostatku času, z jehoţ důvodu nemohla komise řádně plnit své povinnosti. Závěrem jejich snaţení a prácí bylo dílo uspořádané dle panství, statků a královských měst, které zde vytvářely jakési dílčí role katastry. Výsledkem jenerální vizitace se tedy stala První berní rula ( taktéţ rola ) neboli První rustikální katastr ( Castrum rollare ), kdy se zcela poprvé v historii setkáváme se samotným pojmem katastr, ikdyţ s pochopitelným doplňkem, tedy s pojmem rustikální katastr. Jednalo se tedy o soupis poddanské půdy za účelem jejího následného zdanění. Kromě poddaných sedláků dani podléhaly i pozemky obyčejných poplatníků jako měšťanů, farářů, mlynářů, svobodníků apod. Všechna půda se rozdělovala do dvou skupin, na půdu neobdělávanou a půdu ornou. Její jakost byla členěna do třech tříd na půdu dobrou, prostřední a špatnou. Velký význam měla První berní rula v tom, ţe do berního reţimu pro věky příští vnesla právní charakter půdy, dle něhoţ je půda zapsaná v berní rule či jejím 15 Třicetiletá válka [online], poslední aktualizace 11.4. 2011 22:56 [cit. 11.4. 2011], Wikipedie. Dostupné z : <http://cs.wikipedia.org/wiki/t%c5%99icetilet%c3%a1_v%c3%a1lka> 14

nástupci nadále trvale nesvobodná a zdanitelná a nemůţe být tím pádem z evidence vyňata jinak neţ koupí s patřičným daňovým odvodem ve prospěch státu. 16 V průběhu let 1665 1667 proběhla na Moravě tzv. lánová vizitace, dle níţ byl pořízen podrobný soupis veškeré poddanské nemovitostní drţby. Základem pro vyměření daně jiţ nebyla selská usedlost, nýbrţ tzv. lán. Někdy se tento úřední soupis rustikální půdy označuje jako starý katastr. V období let 1669 1679 byly pro Moravu sestaveny tzv. lánské ( lánové ) rejstříky, nazývané téţ nový katastr. Podle nich byly daně vybírány aţ do roku 1748. 17 Druhá berní rula neboli Druhý rustikální katastr vznikla v roce 1684 a v podstatě byla jakýmsi upřesněním a poupravením První berní ruly. O tuto úpravu se zaslouţil hrabě Kinský, kterému se podařilo prosadit dvě reformy, první v roce 1683, dle níţ byly upraveny základní berní jednotky osedlosti s přihlédnutím k jejich výnosnosti, a druhá v roce 1684, zakládající se na započítávání pustých rolí jen poloviční výměrou. Dodatkem ke Druhému rustikálnímu katastru bylo vydání rozhodnutí v roce 1706, jímţ se rozhodlo o zdaňování půdy šlechty. Vznikl tedy i katastr dominikální, ve kterém se vyměřování daní řídilo počtem rustikálních usedlostí v jednom panství. Roku 1740 usedá na trůn Marie Terezie I., jakoţto první ţena, která se kdy na habsburském trůně ocitla. V několika málo letech se jí podařila prosadit značná část reforem, např. tereziánské správní reformy, zavedení povinné školní docházky apod. Akorát na řešení katastrální problematiky ji nezbývalo moc času, resp. o ni v podstatě neprojevovala zájem. V roce 1747 však podepsala výsledky Třetí berní ruly a stanovila tím její závaznost. K její poctě byla tato rula nazývána jako První tereziánský katastr rustikální, taktéţ někdy označována Rekalkulovanou rulou. Tento operát nahradil jak rulu předchozí, tak i moravské lánové rejstříky, jelikoţ Marie Terezie I. poţadovala, aby byl katastr na Moravě vybudován na základě stejných zásad, jako tomu bylo v Čechách. Tato evidence se pyšnila hned několika revolučními změnami. Operát totiţ přestal být státním tajemstvím a strany tak měly moţnost do něj nahlíţet, obdrţet z něj výtahy a po dobu tří let mohly podávat námitky proti jeho obsahu. 18 Tato berní rula však neměla dlouhého trvání a v roce 1757 na základě generální revitalizace vstupuje do popředí v pořadí jiţ Čtvrtá berní rula neboli Druhý tereziánský katastr rustikální. Tento katastr vycházel převáţně z Prvního tereziánského katastru, jednalo se resp. o jeho přepracování, jenţ bylo vynuceno častými stíţnostmi vznášenými proti zařazení pozemků do bonitních tříd a výnosností usedlostí. Samotná panovnice jej však za dokonalý výsledek svýh snah nepovaţovala, ale i přesto přinesl novou úpravu v zařazení jednotlivých pozemků dle jejich kvality a berní hodnoty. Rustikální tereziánský katastr evidoval pozemky vůbec a uţitečnou půdu ( zahrady a role, vinice, 16 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 23-25. 17 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 203-204. 18 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 25-32. 15

louky, úhory, pastviny a porostliny křovím, lesy, rybníky ), adminicula čili pomocné prostředky kaţdého statku ( plavba dříví, chov dobytka, pěstování prosa a výroba jahel, lnářství a výroba příze, chmelařství,potahy jako trţební ţivnosti ), mlýny na mouku a jiné mlýny, pivovary městské, domy městské a venkovské a různá řemesla. Současně s vytvářením katastrů rustikálních se vyvíjel i katastr dominikální ( panský ). Nová panská evidence se nazývala Exaequatorium dominicale ( vyrovnání panské ), jelikoţ obyčejné označení katastr podobně jako u katsru rustikálního, přišlo šlechtě příliš sprosté. Zvláštní exaequační elaborát zvaný téţ Exaequatorium Extrak byl vyhotoven pro kaţdé panství zvlášť. Předmětem tohoto katastru tak byly všechna plodná a uţitek nesoucí půda dominikální, která byla stejně členěna jako v rustikálním katastru, přiznané stálé příjmy, panské pivovary a lihovary, klesající či stoupající příjmy, roboty poddaných a v zemských deskách zapsané panské domy a svobodné městské domy. Dominikální katastr s sebou přinesl i jednu významnou skutečnost, ţe pouze půda, jeţ byla zapsaná v exaequatoriu dominicale, se mohla se svými věcnými právy zaznamenávat do zemských desek. 19 2.2.3. Katastr Tereziánský a Josefský Katastr tereziánský, někdy také tereziánská rektifikace katastru, je souhrnné označení pro úplný a velký katastr všech pozemků a statků ( tedy poddaných i šlechty ), jenţ se skládal z Druhého tereziánského katastru rustikálního a Exaequatoria dominicale ( dominikálního katastru ). Jedná se o první katastr v Českých zemích, který ve své evidence obsahoval veškerou půdu, jak rustikální (poddanskou), tak i dominikální (panskou). Tento katastr vytvořil základ pro ostatní novější katastry a stal se pro ně jakýmsi vzorem a předlohou. Jeho nevýhodou však bylo, ţe neobsahoval ţádné mapy, ale pouze seznamy pozemků a statků. 20 Tereziánskými katastry jsme zakončili tak dlouhé období soupisů nebo katastrů, jeţ jsou postaveny na systému fasí ( daňová přiznání ), vizitací a revizitací, neboli slovních popisů bez jakékoli souvislé mapy. Josefský katastr, zvaný téţ josefinský katastr, představoval značný pokrok v evidenci nemovitostí. Josef II. ( syn Marie Terezie ), který vládl v letech 1750 1790, brzy přišel na to, ţe jakákoli další vizitace a stanovení daní na základě přiznání (fasí ) je nedostatečné. Právním podkladem nového evidenčního nástroje se tak stal patent císaře Josefa II. z roku 1785, v němţ byly obsaţeny vlastnosti budoucího katastru. Tento patent znamenal obrovský zlom ve struktuře berní politiky, 19 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 34. 20 MICHAL,J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 55-57. 16

jelikoţ na rozdíl od katastrů předchozích stanovil rovnost v právním postavení půdy bez ohledu na to, jestli se jedná o dominikál či rustikál, čímţ zboural několik set let trvající praktiku nezdaňování nebo menšího zdanění půdy panské v porovnání s rustikální půdou. 21 V historii se zde tak pojednává o prvním případu společné evidence vrchnostenksé a selské půdy. Tento katastr si s sebou nese ještě jedno prvenství, jelikoţ se stal prvním evidenčním nástrjem, jenţ byl zaloţen na výsledcích skutečného, ikdyţ v oné době ještě poměrně hrubého, měření v terénu, a nikoliv na podkladech daňových přiznáních. Základní jednotkou pro vyměřování a odhad výtěţku nebyla jiţ ţádná nepřesně definovaná usedlost, nýbrţ pozemek jehoţ plocha se v terénu zaměřila a posléze zapsala spolu s jeho popisem do katastrálního protokolu. Následně se pozemek označil i tzv. topografickým číslem. 22 Veškerá půda se evidovala nikoliv jiţ dle panství, ale podle obcí. Za tímto účelem zde vznikla nová správní jednotka katastrální obec ( později katastrální území ). Pro kaţdou katastrální obec tak byly zřízeny seznamy, kde kromě popsání polohy a názvu pozemkové tratě (tratě jsou menší plochy, na níţ byla kaţdá obec rozdělena) se uváděly i údaje jako výměra, jméno vlastníka a topografické číslo. Měření samotné se týkalo pozemků plodných ( louky, chmelnice, rle, vinice, lesy ), přičemţ neplodné (cesty, řeky, silnice, potoky, skály) z něj byly vyloučeny. Veškerá zaměřování však byla prováděna velmi jednoduchými prostředky, coţ mělo neblahý vliv na celkový výsledek. Proto pokus o sestavení souvislé mapy z náčrtků josefského katastru ( neboli brouillony, v nichţ byly zobrazeny všechny naměřené tratě ) nemohl být nikdy zrealizován, jelikoţ měření bez geometrických základů je prakticky nemoţné. 23 Kromě toho se na jakosti celého díla také odrazila rychlost, v jaké musel být vyhotoven. I přes to všechno je josefský katastr povaţován za velice dokonalé dílo oproti katastrům jemu předcházejícím. Jednalo se totiţ o první účelové a cílené katastrální mapování. Bohuţel tento katstr platil pouhé tři roky. Po smrti Josefa II. v roce 1790 usedl na trůn jeho bratr, Leopolda II., který pod nátlakem šlechty v roce 1792 částečně josefský katastr zrušil. Vzniká zde tedy tzv. Tereziánsko-josefský katastr jako kombinace obou katastrů předchozích., který vyzdvihoval chyby tereziánského katastru a nevyuţíval výhod katastru josefského. Jediné pozizivum, jenţ tento katastr přinesl, byl, ţe touto cestou jít nelze a jeho podíl na rozvoji katastrální problematiky je tak nulový. 24 21 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 41-45. 22 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 204-205. 23 MICHAL,J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 55-57. 24 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století.1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 41-46. 17

2.2.4. Stabilní katastr Neutěšená situace při vedení předchozích katastrů, způsob stanovování výnosů a jakosti půdy, jeţ neodpovídal skutečnosti, jakoţto i velké mnoţství změn a jiných faktů, jimiţ nebyl katastr doplňován, vedla k myšlence vzniku nového evidenčního nástroje nemovitostí. Podle zkušeností získných z vytváření katastrů dřívějších, jeţ byly vydány v patentu císaře Františka I. z 23.prosnce 1817, jako souhrn pravidel pro zaloţení tzv. stabilního katastru, měl být nový katastr budován na základech vědeckých a obsahovat jiţ i geometrické zobrazení všech pozemků, narozdíl od katastrů dřívějších, které plnily úlohu pouhých soupisů a popisů usedlostí a pozemků. Budování tohoto katastru si vynutily jednak stoupající poţadavky státu, ale i nerovnoměrnost ve zdanění poplatníků. Přípravné práce byly svěřeny Dvorské kanceláři, kdy se výsledkem jejího úsilí stal právě zmíněný patent o stabilním katastru daně pozemkové ze dne 23. prosince 1817. Bylo v něm stanoveno několik doporučení, mezi které náleţelo, ţe katastr bude obsahovat veškeré pozemky hospodářsky obdělávané i neobdělávané, bez ohledu na panskou či poddanskou půdu, dále ţe, pozemky budou geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány, budou rozlišeny dle druhu a uţívání a plodné pozemky se roztřídí do bonitních tříd (jakosti), stanoví se čistý výnos z pozemku jako základ pro určení výše daně. To vše mělo být provedeno bez ohledu na to, jestli se jedná o půdu dominikální či rustikální. 25 Stabilním byl tento katastr nazván z toho důvodu, ţe se mělo jednat o konečný a dokonalý seznam veškerých pozemků, které jsou podrobeny dani. Dnes si tak můţeme dovolit říct, ţe jejich úsilí a záměr byl poměrně zdařilý, jelikoţ v současné době vyuţíváme více neţ 70 % map stabilního katastru. Předmětem zdanění se stal podobně jako v katastru josefském pozemek, pro který byl určen čistý výnos. Zaměření, zobrazení, sepsání a popsání pozemků se mělo provést jednotně v rámci celého Rakouska (bez Maďarska). Byly zvoleny zobrazovací soustavy a vybudována trigonometrická síť. Pro kaţdou katastrální obec zeměměřiči zhotovili samostatná katastrální mapa, ve které byly znázorněny hranice obce a všechny pozemky. Zobrazené pozemky byly nazvány parcelami a vyznačeny parcelními čísly, narozdíl od čísel topografických, pouţívaných v katastru josefském. Hranice jednotlivých katastrálních obcí byly převzaty tak, jak byly vytyčeny při budování katastru josefského. Měření probíhalo v letech 1824 aţ 1843, 26 přičemţ práce na stabilním katastru skončily na Moravě v roce 1851 a v Čechách v roce 1853. 27 Měřické práce vykonávaly nejen vojenští topografové, ale i osoby z řad civilistů, jelikoţ v určitých obdobích si práce vyţadovaly pomoc velkého mnoţství pracovníků. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se 25 BUMBA, J.České katastry od 11. do 21. století. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007. s. 51-55. 26 Stabilní katastr [online], poslední aktualizace 13.11. 2009 [cit. 11.4. 2011], Křovákovo zobraze ní a vše, co souvisí se zeměměřičstvím. Dostupné z : <http://krovak.webpark.cz/katastr/sk.htm> 27 PEKÁREK, M., PRŮCHOVÁ, I. Pozemkové právo. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2004. s. 205. 18

zaměřilo v souhrnu celkem 12 696 katastrálních obcí o výměře 7 932 800 ha, s počtem parcel 1 15 359 513 a zobrazení bylo provedeno na 49 967 mapových listech o velikosti 65,85 x 52,68 cm. 28 Po zaměření a zpracování katastrálních území následovala další etapa teţší neţ samotná mapovací činnost, kterou bylo tzv. vceňování pozemků. Byly rozlišeny od dně osvobozené a dani podrobené. Mezi pozemky od daně osvobozených patřila půda neplodná, ale i koryta řek a potoků, rybníky, státní dráhy, návsi, náměstí, veřejné kanály, veřejné cesty, hřbitovy, kostely, kaple a budovy slouţící státu. K pozemkům dani podrobeným zařazujeme jednak půdu plodnou, ale i tzv. parifikáty. Plodná půda se členila na vinice, louky, lesy, zahrady, role a pastviny. Do parifikátů, jakoţto pozemků vyuţívaným k účelům jiným neţ zemědělským a lesnickým, jeţ měly být zdaněny na základě porovnání se sousedními pozemky - tzv. parifikací, se řadily např. zastavěné plochy domů a budov včetně dvorů, lomy, kanály, stavební místa, soukromé cesty a dráhy atp. 2.2.5. Pozemkový katastr Pozemkový katastr, taktéţ první československý katastr, vznikl na základě zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, jenţ byl přijat dne 16. prosince roku 1927. Zákon, který ve své podstatě revidoval stabilní katastr a pokračoval v návaznosti na předchozí úpravy, vytyčil jednotný právní rámec pro území Čech, Moravy i Slezska a bylo v něm obsaţeno i přechodné ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Měli bychom vzít v úvahu, ţe do té doby neţ tento zákon nabyl účinnosti, existovalo zde přibliţně 20 rozličných zákonů rakouských, pruských a uherských, které se zaobíraly problematikou evidence katastru. Tyto zákony však byly posléze nahrazeny jen jedním, který obsáhl celou předmětnou materii. Tento předpis od svých předchůdců převzal i operáty písemné, měřičské a oceňovací, doplnil je úpravami a navázal na jednotné katastrální zásady. 29 Na katastru začaly přípravné práce uţ v roce 1918, kdy vedení zeměměřičských prací bylo svěřeno ministerstvu financí. Jeho prioritou se stalo sjednocení právních předpisů a vybudování jednotného a uceleného geodetického základu, který by nahradil původní rozdílné zobrazovací systémy systém rakouský, pruský a uherský. 30 Samotné práce na pozemkovém katastru spočívaly v činnostech, jimiţ se tento nástroj zakládal, obnovoval, reambuloval a vedl. Zakládání pozemkového katastru probíhalo na zatím nezmapovaných územích, k obnově dovcházelo tam, kde byl měřičský 28 Stabilní katastr [online], poslední aktualizace 13.11. 2009 [cit. 11.4. 2011], Křovákovo zobraze ní a vše, co souvisí se zeměměřičstvím. Dostupné z : <http://krovak.webpark.cz/katastr/sk.htm> 29 Například ze zákona č. 83/1883 byla přijata zásada souladu katastrálních údajů se skutečným a právním stavem a ohlašovací povinnost majitelů nemovitostí. 30 MAŠEK, F. Pozemkový katastr : Soupis, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha : Ministerstvo financí, 1948. s. 29. 19

operát poškozen a k reambulanci se přistupovalo v případech, kdy se od skutečného stavu katastr odchyloval. Pozemkový katastr byl sloţen z operátu měřičského, písemného, úhrnných výkazů, sbírky listin, vedlejších a pomocných částí. V měřičském operátu se nacházely katastrální mapy, kde byly geometricky zobrazené pozemky a na nich umístěné nemovité stavby. Mapy se zhotovily podle moderních způsobů v měřítku 1:1000 nebo 1: 2000, jeţ zajišťovaly přesnost údajů v nich zanesených. Operát písemný se vedl dle jednotlivých katastrálních území a byl sloţen z rejstříku parcel, parcelního protokolu, 31 pozemnostních archů 32 a rejstříku drţitelů. Podkladem pro provádění zápisů do katastru se stala sbírka listin, jeţ zahrnovala kromě jiného i výpisy triangulačních údajů, ohlašovací listy, popisy hranic katastrálních území, seznamy nesrovnalostí, soudní usnesení, výkazy a záznamy změn. Úhrnné výkazy shrnula celkové údaje z operátů písemných pro správní potřeby. Byly v nich obsaţeny přehledy pozemnostních archů, výkazy o úhrnných katastrálních hodnotách, úhrnné výkazy o rozptýlenosti půdy a o velikostních skupinách drţitelů půdy a úhrnná sestavení jakostních tříd. Do vedlejších částí se řadily např. soupisy elektrických vedení vysokého napětí či seznamy silnic a vod. Části pomocné se týkaly výpisů z veřejných knih, oceňovacích pomůcek, seznamů domů a snímků map starých pozemkových knih. Mezi zásady, jeţ ovlivňovaly pozemkový katastr, patřily např. zásada veřejnosti, kdy operáty mohly být zpřístupněny na základě ţádosti správních úřadů, vlastníků pozemků či jiných zájemců a na poţádání se poskytovaly výpisy, opisy nebo snímek příslušné části operátu, zásada souladnosti údajů katastru s veřejnými knihami. Povinností katastrálních úřadů bylo udrţovat zápisy a zákresy v souladu se stavem skutečným, provádět trvalé změny a opravovat prokázané nepřesnosti. Vlastníci dotčených nemovitostí muselii ohlašovat změny bez ohledu na to, jestli by mohl katastrální úřad dohledat potřebné informace odjinud. Jednou za tři roky byla prováděna úplná přehlídka drţby, tzn. revize pozemnostních archů, jeţ se uskutečňovala v jednotlivých obcích právě za přítomnosti měřičského úředníka, starosty a dvou důvěrníků z obce. 33 Pozemkový katastr v kombinaci s pozemkovou knihou fungoval aţ do konce roku 1950 a jako technický podklad působil ještě o několik let déle. 31 V parcelním protokolu byl obsaţen soupis všech parcel na daném katastrálním území. U parcely se uváděla výměra, číslo mapového listu a pozemnostního archu, jakostní třída, druh pozemku, číslo vlastníka a ocenění nemovitosti. 32 Pozemnostní arch zahrnovaly soupis pozemkového majetku kaţdého jednotlivce. Vlastník pozemků v daném katastrálním území směl mít jenom jeden arch, jenţ evidoval pozemky s označením jejich výměry, kultur a katastrální výtěţek. 33 MICHAL,J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 69-76. 20

2.2.6. Jednotná evidence půdy Na začátku let padesátých let vzrostla potřeba přesné evidence půdy, jeţ by odpovídajícím způsobem reagovala na uţívací vztahy nově vzniklé. Dne 31. srpna roku 1954 bylo vládou přijato usnesení o vyčísleni půdy dle kultur a doplnění údajů, které jsou vedeny v evidenčních listech místních národních výborů. 34 Tenkrát se tedy pořídil soupis půdy v celé zemi rozdělen podle obcí, okresů a krajů. Posléze se na základě usnesení vlády ze dne 25. ledna roku 1956 vytvořila jednotná evidence půdy, 35 jeţ slouţila k zaznamenávání faktických uţívacích vztahů pozemků nehledě na vlastnické vztahy. Půda, která spadala do reţimu soukromého vlastnictví, se evidovala zjednodušenou formou, a to jenom, kdyţ ji měl vlastník v osobním uţívání. Do svého systému tak nově vzniklá evidence přebrala operáty pozemkového katastru a podrobila je zásadě veřejnosti a také principu souladu údajů se skutečným stavem. Druhou ze zmíněných zásad mělo zajistit vykonávání pravidelných revizí, kterou by zabezpečovala okresní střediska geodézie kaţdých pět let. Operát měřičský obsahoval pozemkové, evidenční a pracovní mapy, jeţ vznikaly pořizováním kopií z původních katastrálních map. Pro vytvoření měřičského operátu se právním podkladem staly Směrnice č. 1 pro zaloţení jednotné evidence půdy spolu se Směrnicí č. 6 pro zakládání evidence půdy zjednodušeným způsobem. Tyto dvě normy charakterizovaly způsob provádění měřičských prací v terénu. Podle jejich ustanovení tak probíhaly samotné práce účelně a hospodárně, coţ pro praxi znamenalo, ţe bylo měření prováděno pouze v nutných případech, tedy v takových situacích, kdy nebylo moţné převzít údaje z předchozí katastrální evidence nebo v situaci, kdy existovaly důvodné pochybnosti o správnosti zapsaného stavu. Výsledky měření, které se uskutečňovaly zjednodušeným způsobem (jen jednou a bez následné kontroly), byly zapisovány do původních katastrálních map. Operát písemný v sobě zahrnoval soupis parcel, evidenční listy, výkaz změn, seznam evidenčních listů, rejstřík uţivatelů a seznam domů. Významným nástrojem se staly evidenční listy, které se vedly dle jednotlivých uţivatelů a obsahovaly soupis pozemků, jeţ měl v uţívání dotyčný subjekt. U pozemku bylo zapisováno jeho číslo, výměra i kultura. Naneštěstí tu nebyly zachyceny právní důvody, dle nichţ byly uţívány jednotlivé nemovitosti, a tudíţ se vycházelo jenom ze stavu faktického uţívání pozemků. Na druhou stranu byl však písemný operát jiţ od svého počátku veden moderním způsobem. Při jeho zpracování bylo vyuţíváno mechanických strojů tzv. děrnoštítkové techniky. 36 34 Tato opatření se v literatuře nazývají jako tzv. štítkové akce. 35 Usnesení č. 192/1956 Sb., o zaloţení jednotné evidence půdy a jejím udrţování v souladu se skutečným stavem. 36 MICHAL,J., BENDA, K. Katastr nemovitostí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Českého vysokého učení technického, 2009. s. 77-79. 21