V VOJ DEMOGRAFIE V KONTEXTU POZN V NÕ OBJEKTIVNÕ REALITY

GEOGRAFIE ñ SBORNÕK»ESK GEOGRAFICK SPOLE»NOSTI ROK 2006»ÕSLO 4 RO»NÕK 111 ZDENÃK PAVLÕK V VOJ DEMOGRAFIE V KONTEXTU POZN V NÕ OBJEKTIVNÕ REALITY Z. PavlÌk: Development of demography in the process of cognition of objective reality. ñ GeografieñSbornÌk»GS, 111, 4, pp. 401ñ425 (2006). ñ The article deals with development of demography in the process of cognition of objective reality. Demography is an empirical discipline having for object human populations (people) and for subject their reproduction (renewals going on especially within these populations). The object of study of demography is common for several other disciplines dealing with people, but study of reproduction of human populations is specific for demography. Attention is paid to the process of cognition of objective reality and emergence of critical thinking, to the position of demography in the process of cognition of objective reality. A special attention is paid to the development of demography in the territory of Czechia, mainly at the Charles University in Prague. KEY WORDS: demography ñ development ñ objective reality ñ Czechia ñ Charles University in Prague. 1. vod Demografie je empirick obor, jehoû objektem jsou lidskè populace (lidè) a p edmïtem jejich reprodukce (obnova, kter probìh zejmèna v r mci tïchto populacì). Objekt studia demografie je spoleën pro adu jin ch obor, kterè se zab vajì lidmi, ale studium reprodukce lidsk ch populacì je pro demografii specifickè. Z toho takè vypl v, ûe samotn poëet obyvatelstva je sice d leûit m ukazatelem takè v demografii, ale nenì pro urëenì jejìho p edmïtu specifick. PoËetnÌ velikostì populace se zab v ada autor od nejstaröìch dob. Od demografie odliöujeme populaënì studia, jejichû p edmït bychom mohli oznaëit jako studium populaënìho v voje, do kterèho zahrnujeme tèû problematiku migracì. V vodnì kapitole si vöimneme samotnèho procesu pozn v nì objektivnì reality, neboù jen tak m ûeme posuzovat, co je vïdeck pravda a co v sledek naöeho uvaûov nì (a event. spekulacì). V tomto procesu rozliöujeme ontologick a teleologick myölenkov d, odliöujeme objektivnì a virtu lnì realitu. ObjektivnÌ realita je nekoneënï sloûit a neuchopiteln (nepochopiteln ) ve svèm celku. Proto je nutnè specifikovat jejì jednotlivè Ë sti a k nim pak z roveú p istupovat z r zn ch hledisek. Specifikace nemusì probìhat pouze horizont lnï v jednè rovinï, ale m ûe b t i v rovinï vertik lnì (ËÌm vïtöì sek objektivnì reality je zahrnut, tìm vìce musìme abstrahovat od detail a zab vat se pouze koexistencì r zn ch jev a proces ). VÏdeckÈ obory, kterè objektivnì realitu popisujì a objasúujì, ozna- Ëujeme jako empirickè na rozdìl od obor, kterè jsou form lnì (metodickè) a kterè jsou ve vztahu k obor m empirick m pomocnè. Historie procesu pozn v nì je stejnï star jako samotn historie lidstva. Na nìzkè rovni pozn nì bylo myölenì lidì ovlivúov no fantaziì, r zn mi m - 401

ty a p edsudky. KritickÈ myölenì je v sledkem dlouhèho v voje a je dosud velmi nedokonalè. V p ÌspÏvku jsou charakterizov ny jeho etapy, spojenè s v znamn mi filosofy. Z filosofie se postupnï osamostatúujì jednotlivè disciplìny, z st v v nì vöak metafyzika; metafyzickou problematikou se musì zab vat i empirickè obory, z roveú metafyzika dala vzniknout teologii. Metafyzika jako filosofick disciplìna vytv Ì hypotèzy o nepoznan ch nebo nepoznateln ch skuteënostech; tyto hypotèzy nejsou testovatelnè a filosof nem z brany p iznat, ûe na nïkterè ot zky nezn odpovïô; o pravdivosti nebo spr vnosti sv ch hypotèz je p esvïdëen. Teologick p Ìstup zn na tyto ot zky odpovïdi zaloûenè na zjevenè pravdï, kterè je nutno vï it. Dlouho trvalo, neû byla p ipuötïna existence dvojì pravdy. Rozvoj pozn nì objektivnì reality je spjat s prosazenìm empirismu v Anglii v 17. stoletì. K tomuto smïru oznaëovanèmu jako p ÌrodnÌ filosofie se p ihl - sil i faktick zakladatel demografie John Graunt, kter pro prvnì pozn v nì objektivnì reality ( mrtnosti) pouûil statistickou metodu a stal se tak z roveú spoluobjevitelem tèto metody, kter je zaloûena na studiu hromadn ch jev. PoznanÈ pravidelnosti byly nejprve v 18. stoletì vysvïtlov ny v duchu tehdy p evl dajìcì ideologie jako v le boûì, ale druh polovina tohoto stoletì p inesla v r mci josefìnsk ch reforem uvolnïnì z cìrkevnìch dogmat; tehdy se plnï rozvinul spoleëensk dynamismus, kter vedl k revoluënìm zmïn m ve vöech oblastech, kter ch se z Ëastnili lidè. V pr bïhu 19. stoletì se zejmèna rozvìjì takè demografick metodologie. SouËasnÏ doch zì ke zmïn m v demografickèm chov nì lidì v kontextu s ostatnìmi zmïnami, kterè m ûeme oznaëit za demografickou revoluci jako souë sti glob lnì revoluce modernì doby. Demografie je jeötï v tèto dobï spojov na se statistikou. K uzn nì demografie jako samostatnèho oboru doch zì postupnï teprve ve 20. stoletì; v Ëesk ch zemìch se demografickou problematikou zab v statistick ad. V osobï faktickèho zakladatele ËeskÈ demografie A. Boh Ëe doch zì k velmi efektivnìmu a cennèmu propojenì demografie ve st tnì statistickè sluûbï a v uky demografie na univerzitnì p dï; Boh Ë se habilituje na stavu antropologie a demografie zaloûenèho J. Matiegkou. Jeho pokraëovatelem je J. KorË k. Demografie se p edn öì na KarlovÏ univerzitï nep etrûitï od roku 1899 (kromï let, kdy byla univerzita za druhè svïtovè v lky uzav ena). Samostatn katedra demografie a geodemografie byla zaloûena na P ÌrodovÏdeckÈ fakultï v roce 1990. 2. Pozn v nì objektivnì reality a vznik kritickèho myölenì»lovïk od zaë tku svè existence pozn v okolnì svït a snaûì se pochopit jevy a procesy, kterè ho obklopujì a jejichû je Ëasto souë stì. TÌm se neliöì od ostatnìch ûiv ch bytostì, kterè takè pozn vajì okolnì svït, aby v nïm naöli svè mìsto a vhodn zp sob chov nì za Ëelem p eûitì jako jedinc i jako druhu.»lovïk se od ostatnìch ûiv ch bytostì neliöì tìm, ûe je zvïdav (to nenì pouze lidsk vlastnost), ale snaûì se skuteënosti re lnèho svïta objasnit, klade si ot zku, proë nïco vznik, jak je smysl a Ëel jednotliv ch jev a proces apod. Jin mi slovy eëeno, vytv Ì si model okolnìho svïta (objektivnì reality) ve svè hlavï a doplúuje si ve svèm myölenì, co nelze objasnit na z kladï pozorov nì; vytv Ì si vlastnì myölenkov svït (virtu lnì realitu). Dokonalost a p esnost vytvo enèho modelu je z visl na schopnosti a spolehlivosti lidsk ch smysl. Ze zkuöenosti vìme, ûe naöe smysly jsou nedokonalè a omezenè. 402

Smyslov vjem vznikl p sobenìm objektivnì reality na smyslov org n je z kladem pro vytv enì modelu objektivnì reality v lidskèm mozku. Jedn se o sloûit proces konfrontace zìskanèho vjemu s existujìcì p edch zejìcì zkuöenostì, kter je jiû v mozku uloûena. V tèto f zi pozn v nì vznikajì z kladnì psychofyzickè ot zky o loze psychickèho v p ÌrodÏ nebo o vztahu mezi fyziologick mi a psychick mi procesy; zde vznik dichotomie mezi pozn v nìm objektivnì reality (jejìho pravdivèho obrazu) a reality virtu lnì, vznikajìcì v lidskèm vïdomì. Vznik virtu lnì reality je nïkde v tèto posloupnosti: vjem ñ p edstava ñ pojem ñ slovo ñ soud ñ sudek, a to mezi p edstavou a pojmem. Vjem je p sobenì objektivnì reality na smyslov org n, kter si i po urëitè dobï, kdy ono p sobenì zaniklo, dovedeme opït vybavit (p edstavit). Svoje p edstavy konfrontujeme s jin mi p edstavami, kterè jiû v naöem vïdomì existujì z d ÌvÏjöÌ zkuöenosti a podobnè p edstavy vyj d Ìme pojmem nebo symbolem. P edstavy existujì, kdeûto pojmy jsou v sledkem naöeho myölenì (R dl 1926, s. 91 n.). Pojmy jako takovè nemajì re lnou existenci; nikdo nem ûe vidït strom nebo ËlovÏka; musì tento pojem konkretizovat na urëit strom nebo na pana Nov - ka. Pojmy vytv ejì myölenkov d, kter existuje pouze v naöem vïdomì, a je tedy takè souë stì virtu lnì reality. Touto problematikou se zab v noetika. Pomineme filosofickè spory o existenci objektivnì reality a pravdy jako souladu naöeho myölenì s objektivnì realitou a ocitujeme zde zn mou odpovïô T. G. Masaryka (1950ñ1937) Karlu»apkovi, kdyû se ho ptal, co je to pravda: ÑProsÌm v s, co to je, tam ti pt ci v parku? Straky, pane presidente. M te lepöì oëi. Nejsou to holubi? Ne, straky. VÌte to bezpeënï? VÌm, uû se na nï dìv m chvìli a pozornï. Holubi lìtajì jinak. Tak vidìte, s m jste ekl znaky pravdy: ûe to vìte bezpeënï, protoûe jste se pozornï dìval, a j jsem si svè pozn nì ovï il v mi. Kdyû mermo chcete definici pravdy, ekl bych: pravda je to, co bezpeënï a kriticky vìme, co je skuteënost uvïdomïl ì (»apek 1937, s. 195ñ6). V uvedenèm p Ìkladu jde o pozn nì objektivnì reality na z kladï naöeho kritickèho posouzenì p edstavy (vizu lnìho vjemu) a jeho p isouzenì zn mèmu pojmu (straky). Kritick m pohledem byla shoda naöì p edstavy s objektivnì realitou. Doch zì v jejìm r mci i k vysvïtlenì, proë jsou to pr vï straky a nikoliv holubi. Tato pravda je souë stì ontologickèho myölenkovèho du, kdy pozn v me skuteënost bez zamyölenì nad tìm, zda existence strak v parku je uûiteën nebo ökodliv, zda jsou to pt ci kr snì nebo oöklivì atd. CÌlem danèho pozn nì bylo jen zjiötïnì skuteënosti a odpovïô na ot zku, proë nïco existuje a jakè jsou event. p ÌËiny tèto existence. Proto se tento myölenkov d naz v jako ontologick nebo nïkdy takè jako kauz lnïñontologick (Engliö 1947, s. 41). V ekonomii se tento p Ìstup naz v nïkdy pozitivnì (Sojka, KoneËn 2004, s. 13). Na objektivnì realitu se vöak m ûeme dìvat takè jako na chtïnou nebo nechtïnou, uûiteënou nebo ökodlivou; i zde vöak chceme pochopit, proë je nïco chtïno, jak m splnit Ëel a event. jakèho prost edku lze pouûìt k jeho dosaûenì. Abychom vöak mohli takto objektivnì realitu hodnotit, musìme si promyslet a vytvo it kritèria, kter nejsou souë stì objektivnì reality, ale v sledkem naöeho uvaûov nì, soud, usuzov nì atd. Vyjad ujì takè naöe z jmy, kterè vypl vajì z naöeho vzdïl nì, charakteru, spoleëenskèho postavenì apod. Jde o za azenì tïchto poznatk do teleologickèho myölenkovèho du (Engliö 1947, s. 46), kter je souë stì virtu lnì reality. Na rozdìl od poznatk za azen ch v ontologickèm myölenkovèm du nejsou v povïdi v tèto virtu lnì realitï verifikovatelnè souhlasem s objektivnì realitou, neboù v nì neexistujì; virtu lnì realita je pouze v sledkem naöeho uvaûov nì a myölenì, je v individu- 403

lnìch p Ìpadech subjektivnì, v kolektivnìm vyj d enì ji m ûeme oznaëit za ideologii v öirokèm a nikoliv pejorativnìm smyslu. V ekonomii se tento p Ìstup naz v vïtöinou normativnì. ÑNormativnÌ ekonomie vych zì explicitnï z hodnotov ch soud ì (Sojka, KoneËn 2004, s. 14). Karel Engliö (1880ñ1961) rozezn val kromï teleologickèho myölenkovèho du jeötï d normologick. ÑDÌv me-li se v ontologii na skuteënost jako prostï jsoucì, dìv me-li se v teleologii na skuteënost jako nïk m chtïnou, dìv me se v normologii jako na nïco, co (pro nïkoho) m b tiì (Engliö 1947, s. 47). P es logickè vysvïtlenì samostatnosti tohoto myölenkovèho du jedn se z ejmï jen o urëit druh du teleologickèho. P Ìstup posluönostnìho subjektu k norm m (pr vnìm, mor lnìm, p Ìkaz m lèka e nebo rodië ) nem ûe zakr t jejich ËelovÈ vytv enì i kdyû tento Ëel nemusì b t tomu, kdo se danèmu postul tu m pod Ìdit, z ejm. ZajÌm se jen o spr vnè uplatnïnì normy (pr vnì, gramatickè) a o jejì platnost; v tïchto normologick ch pojmech je p vodnì Ëel skryt. Z kladnìmi stavebnìmi kameny vöech myölenkov ch d jsou pojmy a vztahy mezi nimi; po form lnì str nce se jimi zab v logika. Logika se zab v formou myölenì, aby bylo spr vnè, avöak nikoliv obsahem jednotliv ch pojm (nikoliv jejich vztahem k objektivnì realitï) a je tedy disciplìnou form lnì. Pozn nì skuteënosti neobohacuje, ale pouze uspo d v. Podobnou disciplìnou je i matematika. V objektivnì realitï m ûeme pozorovat, ûe nïëeho je mnoho a nïëeho m lo, nïco je daleko a nïco blìzko. To je vöak vyj d enì kvality. Pokud chceme tyto kvality kvantifikovat, musìme do teleologickèho du zavèst ËÌslo nebo mï Ìtko. Kvantifikujeme buô ËÌt nìm, nebo mï enìm. Pojem ËÌsla nevznik podobnï jako jinè pojmy abstrakcì z p edstav vystihujìcìch skuteënè jevy a procesy, ale ËÌslo nebo mï Ìtko je lidmi vymyöleno. Nikdo jeötï nevidïl a nikdy neuvidì v objektivnì realitï dvojku (uvidì ji pouze jako napsan symbol); podobnï 1 m je smluven jednotka, kter v re lnèm svïtï neexistuje (jejì vymezenì byl p vodnï 1 m uloûen u Mezin rodnìho adu pro v hy a mìry v Sèvres u Pa Ìûe; souëasn definice vymezuje tuto mìru jako dèlku dr hy, kterou urazì svïtlo ve vakuu v ËasovÈm intervalu 1/299792458 sekundy). O matematice platì totèû, co o logice; je to form lnì vïdnì disciplìna, kter sama o sobï o objektivnì realitï nic nevypovìd ; je souë stì virtu lnì reality. Nem ûe b t lepöì p Ìklad neû si v tèto souvislosti vöimnout toho, co k tomu Ìk Albert Einstein (1879ñ1955): ÑJednÌm z d vod, proë se matematika tïöì zvl ötnì v ûnosti nad vöemi ostatnìmi vïdami je, ûe jejì tvrzenì jsou absolutnï jist a nepopirateln, zatìmco v povïdi ostatnìch vïd jsou do urëitè mìry diskutovatelnè a ve st lèm nebezpeëì b t vyvr ceny novï objeven mi skuteënostmi. Navzdory tomu badatel v jinè oblasti vïdy nemusì z vidït matematikovi, protoûe tvrzenì matematiky se t kajì pouze p edmït pouhè naöì p edstavivosti a nikoliv re lnè skuteënosti Ö pokud se tvrzenì matematiky t kajì reality, nejsou jist ; a pokud jsou jist, nevypovìdajì o realitïì (Einstein 1954, s. 232ñ3). P ÌsnÏ vzato pouze pozn nì v ontologickèm myölenkovèm du umoûúuje posoudit, zda je nïco pravdivèho. Takov pravda je vöak vïtöinou m lo pouûiteln k praktickèmu pouûitì, neboù se Ëasto t k jen dìlëìch a izolovan ch skuteënostì. Chcemeñli ji pouûìt, musìme ji zasadit do öiröìho r mce souvislostì, kde jiû s ontologick m myölenkov m dem nevystaëìme. MusÌme posoudit smysl a Ëel takovè aplikace a zejmèna provèst syntèzu jednotliv ch dìlëìch poznatk, neboù pozn v nì objektivnì reality je ve svè podstatï analytickè. A zde jiû z leûì na naöì ideologii v nejöiröìm smyslu. Je to souhrn naöì v chovy, vzdïl nì, zkuöenostì a samoz ejmï takè objektivnìho pozn nì, kterè vöak nem p i tomto rozhodov nì dominantnì postavenì. VÏdÏnÌ je sice moc, jak 404

prohl sil jiû v 16. stoletì Francis Bacon, povaûovan za otce modernìho empirismu, ale z roveú n s toto pozn nì vede ke skromnosti. Z etelnï to vyj d il Tom ö Garrigue Masaryk (1850ñ1937) ve svèm podle mèho n zoru nejvïdeëtïjöìm spise vïnovanèm klasifikaci vïdeck ch obor : ÑVÏda je moc ËlovÏka, ale p esvïdëuje ho takè o jeho bezmoci; neboù existuje toho m lo, co vìme, vìce toho, co vìme ne plnï, v mnohèm se m lìme, a nejvìce je toho, co v bec nevìmeì (Masaryk 2001, s. 25). Tento spis vyöel poprvè Ëesky pod n zvem Z kladovè konkrètnè logiky (1885); jiû dalöì rok p ipravil Masaryk jeho upravenè a rozöì enè nïmeckè vyd nì, kterè oznaëil skromnï jako Pokus (Versuch); druhè ËeskÈ vyd nì nïkolikr t p ipravoval (1900, 1902ñ04, 1907, 1926ñ31), ale jiû napsanè str nky z staly bohuûel pouze v rukopise. Naöe p edstavy nemusì vych zet ze smyslov ch vjem ; mohou b t v sledkem p em ölenì nebo p Ìmo fantazie. TakÈ naöe smysly n s mohou klamat a jsou zdrojem chybn ch nebo zkreslen ch p edstav. V nejstaröìch dob ch lidè nerozliöovali mezi tìm, co sami vidïli nebo co bylo jejich bezprost ednì zkuöenostì a tìm, co slyöeli vypr vït nebo co se jim zd lo. I v souëasnè dobï se m ûe st t, ûe lidè nerozliöujì mezi tìm, co skuteënï zaûili a o Ëem slyöeli. ChybÌ jim kritick p Ìstup k pozn v nì objektivnì reality, kter je znakem vïdeckèho pozn nì. S tìm souvisì i vznik r zn ch povïr a m t o nadp irozen ch sil ch, o p sobenì hvïzd (astrologie), o p ÌznivÈm nebo naopak nep ÌznivÈm p sobenì r zn ch ËÌsel, kterè jsou, jak jsme si uk zali, v sledkem naöeho myölenì a nemajì re lnou existenci. Jsou spjaty s r zn mi kulturami, nap. v naöì kultu e majì zvl ötnì postavenì ËÌsla 7 a 13; existuje 7 dnì v t dnu, za 7 dnì B h stvo- il svït. Dlouho jsem uvaûoval, proë PlatÛn povaûoval za ide lnì poëet rodin v obci pr vï 5 040, neû jsem si vöiml, ûe je to pr vï 7! V jin ch kultur ch existujì jin ËÌsla, kter m se lidè vyh bajì; v Japonsku je to nap. ËÌslo 4 (vyslovuje se stejnï jako smrt). PovÏry a m ty byly Ëasto p evzaty do r zn ch n boûenstvì, nïkdy p Ìmo nebo trochu upravenè. Podle Tom öe HalÌka (nar. 1948) m kaûdè n boûenstvì r znè z kladnì podoby. ÑRozezn v m Ëty i z kladnì podoby n boûenstvì: ritu lnì, mystickou, etickoñmetafyzickou a profètickou. K esùanstvì vznikalo jako profètickè n boûenstvì s urëit mi mystick mi prvky, v napïtì v Ëi metafyzickoñetickè formï farizeismu a saducejskèmu ritualismuì (HalÌk 2004, s. 15). Pr vï ritu lnì a mystickè sloûky nejvìce oddïlujì n boûenstvì od pozn v nì objektivnì reality. Kniha Evelyn UnderhillovÈ (1875ñ1941), jejìû prvnì vyd nì podle p edmluvy autorky vyölo roku 1911 a k jejìmuû ËeskÈmu vyd nì napsal p edmluvu T. HalÌk, se v obs hlèm spise o rozsahu 591 stran a rozdïlenèmu do dvou Ë stì (mystick fakta a mystick cesta) a 17 kapitol (nap. mystika a teologie v prvnì Ë sti nebo probuzenì, oëiöùov nì, osvìcenì, kontemplace, ext ze a vytrûenì v Ë sti druhè) zab v duöevnìmi stavy lidì, kte Ì se zvl ötnìm mimosmyslov m zp sobem snaûì spojit s absolutnem, v k esùanstvì p edstavovanèho Bohem; kniha je doplnïna historick m p ehledem evropskè mystiky. Lze souhlasit s HalÌkem, ûe Ñkniha Evelyn UnderhillovÈ poslouûì jak akademickèmu studiu mystiky jako fenomènu kultury a hlubinn ch dimenzì lidskè psychè, tak tïm, kdo v mystice hledajì odpovïô, jak se p iblìûit tajemstvì, kterè nikdy nep estane fascinovat lidsk srdceì (tamtèû, s. 21). K odliöenì vïdeckèho p Ìstupu k realitï od nekritickèho podlèh nì r zn m povïr m a m t m doch zelo velmi pomalu a postupnï. PoË tky kritickèho myölenì existovaly pravdïpodobnï jiû v r zn ch kultur ch p ed obdobìm antiky, bohuûel zachovanè informace neumoûúujì udïlat si o nich podrobnïjöì 405

p edstavy. Teprve z antiky se zachoval dostatek pìsemn ch pramen. P Ìm vztah ke vzniku kritickèho myölenì majì pr ce, kterè zanechal po sobï Aristoteles (384ñ322 p. Kr.). P edevöìm zaëal odliöovat tzv. prvnì filosofii, zab vajìcì se jsoucnem jako takov m, principy vöeho bytì a dïnì, neboli metafyzikou, kter se vymyk smyslovèmu pozn nì (jejì p edmït je nadsmysln, transcendentnì), od druhè filosofie, kam zahrnul vöechny ostatnì obory lidskèho pozn nì. Aristoteles tyto dvï filosofie p ÌsnÏ neoddïloval (OíConnor 1964, s. 38); ve skuteënosti je ani dnes nelze p ÌsnÏ oddïlit, neboù metafyzickè ot zky jsou souë stì veökerèho pozn nì, zejmèna v teleologickèm myölenkovèm du; podle Ëeho budeme objektivnï hodnotit pojmy z oblasti virtu lnì reality jako nap. dobro, spravedlnost nebo poûadavky hospod skè a soci lnì politiky? Za nejvïtöì p Ìnos Aristotela vïdeckèmu pokroku je povaûov no jeho rozpracov nì logiky a mor lnì filosofie ñ etiky, kterè ovlivúujì dalöì v voj myölenì aû do souëasnè doby; v ostatnìch oborech jsou jeho z vïry z hlediska sou- ËasnÈ rovnï pozn nì nedostateënè nebo p Ìmo chybnè (OíConnor 1964, s. 60); hledal v nich spìöe Ëel a smysl jednotliv ch jev a proces neû jejich vysvïtlenì a objasnïnì. K tehdejöìmu b jeslovì a m t m se ve sv ch pracìch nevyslovoval a je obtìûnè si udïlat p edstavu, jak se k nim stavïl. Jeho pojetì boha bylo takè ËelovÈ; nebyl to b h, jak ho zn pozdïjöì k esùanstvì (stvo itel a BoûÌ Proz etelnost). Aristotel v svït nepot eboval stvo itele a jeho b h se nezab val lidsk mi z leûitostmi; p ipomìn Platonovy ideje a Aristoteles nevysvïtlil, jak takov b h, v podstatï nemïnn a nehmotn myslitel mimo prostor a Ëas, v bec funguje (OíConnor 1964 s. 55). Aristotelova metafyzika pouûìvala pro eöenì ontologick ch ot zek vïdeckè (gnozeologickè, logickè) postupy druhè filosofie. Po vzniku k esùanstvì se na jejìm z kladï vytvo ila teologie (nauka o Bohu); pouûila vöechny existujìcì poznatky, ale zafixovala je do dogmatickè podoby jako zjevenè pravdy. Teologie se uplatnila ve st edovïku jako jeden z d leûit ch obor vïdy na tehdy vznikajìcìch univerzit ch a toto postavenì si udrûela dodnes. P i zaloûenì Univerzity Karlovy v roce 1348 byla teologick fakulta jednou z nejd leûitïjöìch (vedle filosofickè, pr vnickè a pozdïji lèka skè). Dnes m tato univerzita 3 teologickè fakulty; vylouëeny z univerzity byly pouze v obdobì komunistickè totality. V r mci katolickè teologickè fakulty se uëì ada odborn ch disciplìn jako nap. biblick teologie, cìrkevnì dïjiny, apologetika, dogmatika, etika, pastor lnì teologie, homiletika, liturgika, poimenika, katechetika a cìrkevnì pr vo; jsou pojaty jako vïdeckè obory a pouûìvajì vïdeck ch metod. Na ÌmskÈ teologickè fakultï se kromï toho uëì dalöì obory, nap. mariologie (dokumentace mari nsk ch z zrak ), vym t nì Ô bla apod. SouËasnÏ se vznikem teologie se zakl dajì i r znè cìrkve; jejich vznik nebyl jednoduch. Vznik katolickè cìrkve, kter je nejstaröìm a dosud nejv znamnïjöìm p edstavitelem k esùansk ch cìrkvì, trval nïkolik stoletì, ve kter ch probìhaly sv ry mezi r zn mi vykladaëi Kristova dïdictvì, mezi r zn mi sektami. ZavröenÌ tohoto procesu je p ipisov no Aureliu Augustinovi (354ñ430); jeho hled nì pravdy je zaloûeno na jejìm hled nì v samotnèm ËlovÏku, nikoliv ve vnïjöìm svïtï. Pozn nì je schopnost lidskè duöe pozn vat a hodnotit okolnì svït, schopnost dan Bohem a lidem zprost edkovan apoötoly. V 8. stoletì za Karla VelikÈho byla jiû cìrkev spïönou organizacì s velkou podporou obyvatelstva. Toho vyuûila svïtsk moc a doölo k vz jemnè podpo e panovnìka a p vodnï pron sledovanè cìrkve s v sledn m prospïchem pro obï strany. CÌrkev p evzala nïkterè ve ejnè funkce v oblasti vzdïl nì, vïdy, zdravotnì a charitativnì pèëe; st t jì zato poskytl podporu a ochranu. Byla to doba 406

evropsk ch kr l a cìsa z boûì milosti (jeötï poslednì rakouskoñuhersk cìsa byl takto pomaz n). Byla to doba oznaëovan v historii jako st edovïk, kdy spïchy cìrkve ve svï en ch oblastech byly nespornè; to velmi posilovalo jejì postavenì a moc; nelze se divit, ûe se nïkdy pokusila o jejì vyuûitì nebo p Ìmo zneuûitì. Rozvoj cìrkevnìho uëenì (scholastiky) je v tèto dobï spojov n se jmènem dominik nskèho mnicha Tom öe AkvinskÈho (1225ñ1274). Scholastika dominovala vïdï a podporovala zejmèna takovè obory, kterè nebyly zaloûeny na pozn v nì objektivnì reality (logika, matematika), ned vï iv byla naopak k p ÌrodovÏdn m obor m. Neuzn vala existenci dvojì pravdy; jedin pravda je ta zjeven Bohem a zprost edkovan lidem boûìmi apoötoly (vyj - d en v bibli). 3. Existence dvojì pravdy Pozn v nì objektivnì reality se vöak nezastavilo p ed cìrkevnìmi dogmaty. CÌrkev v sledky vïdeck ch objev, pokud byly v rozporu se zjevenou pravdou, oznaëila za bludy a jejich p vodce i öi itele podrobila tvrdè kritice a nesmlouvavèmu postihu. Pokud se nïkdo sv ch blud p idrûel a nechtïl je odvolat, byl p ed n svïtskè autoritï, Ñaby s nìm bylo naloûeno milosrdnï a bez prolitì krveì (Neff 1948, s. 60). Na z kladï toho byl up len 17. 2. 1600 mj. za propagov nì kopernikovskè hypotèzy o heliocentrickè soustavï Giordano Bruno. Podle V. Neffa to byl: ÑnejjiskrnÏjöÌ p edstavitel myölenì renesanënìho, lajd k, bu ië a svïtobïûnìk, kter dovedl zem Ìt jako hrdina. Duöe nadöen a neklidn, Ö alchymista, skvïl stylista a velk b snìk, filosof, kter ovlivnil sv mi myölenkami Galilea, Leibnize, Spinozu, Shaftesburyho, Leasinga a Schellingaì (tamtèû). V tè dobï ûil v Anglii lord kanclè, str ûce velkè peëeti, baron z Verulamu Francis Bacon (1551ñ1620), kter se postavil proti v tehdejöì vïdï dominujìcì scholastice. Ta byla zaloûena na deduktivnì metodï, coû odpovìdalo v kladu virtu lnì reality. Bacon propagoval induktivnì metodu, kter slavila spïchy p i pozn v nì objektivnì reality. Z etelnï oddïlil p ÌrodnÌ filozofii od teologie, byl proti ukvapen m generalizacìm na jednè stranï a proti n hodnèmu nepromyölenèmu experimentov nì na stranï druhè. Kladl d raz na pragmatickè ( ËelovÈ) pozn v nì p Ìrody, kterè m ûe ve v sledku umoûnit nalezenì p ÌrodnÌch z konitostì. V znamnï ovlivnil tehdejöì i budoucì metody pozn v nì objektivnì reality. Byl si vïdom, ûe ËlovÏk omezujìcì se pouze empirick m pozn nìm, m ûe b t ohroûen bludy (idolum, pl. ña); rozezn v jich Ëty i druhy: vypl vajì z lidskèho neporozumïnì objektivnì realitï, ze styku s lidmi, z r zn ch dogmat a m t a z obecnï p ijat ch p edsudk (Hesle 1964, s. 144). Vliv scholastiky na pozn v nì objektivnì reality se zmenöoval, ale cìrkev se lehko nevzd vala. Teologie a filosofie (zejmèna prvnì filosofie v AristotelovÏ pojetì neboli metafyzika) jsou st le v konkurenci, neboù p edmït jejich pozn - v nì je shodn : je to transcendentno neboli to, co ËlovÏka p esahuje. Z druhè filosofie se postupnï vydïlujì vïdeckè disciplìny, v kaûdè z nich vöak z st vajì takè metafyzickè problèmy, jejichû souhrn by mïl p edstavovat vïdeckou filosofii. Jin mi slovy: vïdeck filosofie nem b t historiì filosofickèho myölenì, neboù takov filosofie je pro pozn nì objektivnì reality sterilnì. Kaûd filosof by mïl b t specialista v nïkterèm empirickèm oboru, ve kterèm by objektivnìmi metodami eöil metafyzickè ot zky (vytv enìm hypotèz); tyto hypotèzy se nesmì st t p edmïtem vìry a nesmì b t v rozporu s poznatky danèho oboru. Teologie naopak svè zjevenè pravdy pokl d za nemïnnè a neprobìh 407

o nich diskuse; jsou p edmïtem vìry. Zde si m ûeme pouze uk zat tyto skuteënosti na nïkolika vybran ch v znamn ch osobnostech. VÏdeckÈ zkoum nì etick ch norem je omezeno na teleologick myölenkov d; u tïchto norem zjiöùujeme jejich smysl a Ëel, nikoliv jejich kauz lnì vztahy. TakovÈ zkoum nì m ûe b t p edmïtem filosofie (metafyziky) nebo teologie (teologick etika zkoum spr vnost etick ch norem). Z visì na tom, kde hled me jejich p vod. Tuto ot zku si poloûil Immanuel Kant (1724ñ1804); p vod tïchto norem hled v samotnèm ËlovÏku: ÑPro vï ÌcÌho je nynì p irozenè p edpokl dat, ûe boûì z kony jsou pro lidi nemïnnè, ûe nic nem ûe zruöit jejich poûadavky. Kant v pohled na mor lnì z kony je p esnï stejn s tìm d leûit m rozdìlem, ûe nehled jejich odvozenì od Boha jako z konod rce a soudce, ale jen od ËlovÏka jako racion lnì bytosti. Ö PokouöÌ se vyloûit myölenky boûsk ch z kon bez zmiúov nì Bohaì (Warnock 1964, s. 308). Ve skuteënosti p izn v existenci dvojì pravdy. ÑMusil jsem zruöit vïdïnì, abych udïlal mìsto vì e. Ö DvÏ vïci naplúujì mysl vûdy nov m a vzr stajìcìm obdivem a ctou, hvïzdnè nebe nade mnou a mravnì z kon ve mnïì (Neff 1948, s. 205). TakÈ souëasnìk Kanta a zakladatel ekonomie Skot Adam Smith (1723ñ1790) se vïnoval nejprve filosofii, o Ëemû svïdëì obsah jeho prvnìho spisu z roku 1759, kter o 17 let p edch zel dìlu o blahobytu n rod, kterè mu p ineslo nejvïtöì sl vu; zab val se v nïm mor lnìmi z kony, jejichû platnost p edpokl dal i v ekonomickè oblasti. NenÌ bez zajìmavosti, ûe na etickè z kony mïl stejn n zor jako Immanuel Kant. Mravnost lidì se zakl d na vrozenèm mravnìm citu, coû je problematika metafyzick. Ve svèm nejd leûitïjöìm spise Smith smïöuje vysvïtlenì proces ekonomickè reprodukce (ontologick myölenkov d) s jejìm hodnocenìm a hled nìm jejìho Ëelu (teleologick myölenkov d), o Ëemû svïdëì jiû samotn n zev jeho pr ce. To je charakteristickè i pro dalöì v voj tohoto oboru, kdy se smïöuje fungov nì ekonomick ch proces a jejich hodnocenì, velmi Ëasto bez v slovnèho uvedenì hodnotìcìch kritèriì. O vìce neû dvï generace mladöì zakladatel sociologie Auguste Comte (1797ñ1857) se nejprve vyhranil proti n boûenstvì a rozdïlil dosavadnì historii lidstva na t i obdobì: teologickè neboli fiktivnì, metafyzickè neboli abstraktnì a pozitivistickè neboli vïdeckè (v tomto poslednìm stadiu lidskèho pozn nì objektivnì reality nenì pro n boûenstvì mìsto). Ve svèm rozs hlèm öestisvazkovèm spise P edn öky z pozitivnì filosofie (1830ñ1842) odmìtal eöenì metafyzick ch problèm, ale s m se jim takè nevyhnul. Z sadnìm zp sobem ovlivnil rozvoj spoleëensk ch obor a jeho klasifikace vïdeck ch obor se udrûela dodnes. P edjìm v nì v vojov princip, neboù jednotlivè obory adì podle toho, aby kaûd za azen obor byl z roveú v chozìm oborem n sledujìcìho (nebo jak postupnï jednotlivè obory dosahovaly pozitivnìho stadia v voje): matematika ñ astronomie ñ fyzika ñ chemie ñ biologie ñ sociologie. Do sociologie, kterou povaûoval za dosud nejmènï pozitivistickou v jeho pojetì, se pokusil zavèst spïönè metody z p ÌrodnÌch vïd, a proto ji nejprve nazval soci- lnì fyzikou (ale takè soci lnì filosofiì nebo politickou vïdou). V druhè f zi ûivota si uvïdomil, ûe odmìtnutìm n boûenstvì a cìrkvì zbavil spoleënost organizace, kter zabezpeëovala spoleëenskou stabilitu a d; zaloûil proto nejprve pozitivistickou spoleënost, kterou po roce p emïnil na pozitivistickou cìrkev (1849); mïla b t n boûenstvìm humanity s p Ìsluön mi ritu ly, knïûìmi, sv tky a svïtci; s m je takè navrhl, vymyslel sloûitou liturgii, sloûil modlitby a sestavil cìrkevnì kalend. P edmïtem jeho kultu mïla b t mìsto Boha Velk bytost (Grand E^tre); s m se jmenoval veleknïzem (Neff 1948, s. 64ñ6; Diderot 2000, s. 251ñ2). V znam tohoto autora je p Ìliö velik, aby 408

mohl b t struënï vystiûen. Pochopil, ûe odstranïnìm n boûenstvì se vytv Ì ve spoleënosti bìlè mìsto, kterè m ûe b t zaplnïno r zn mi ideologiemi (n boûenskè sekty, politickè ideologie se soci lnìm, n rodnostnìm nebo p Ìmo rasistick m kontextem). Jak jsme se jiû zmìnili v öe, matematiku nelze povaûovat za empirickou vïdu p es obecnè p ijetì jeho klasifikace vïdeck ch obor. Z Comtovy klasifikace vych zì i T. G. Masaryk (2001) a pouze ji doplúuje. P esto m tato klasifikace jeden z kladnì nedostatek: pouze v vojovè kriterium neumoûúuje za adit do klasifikace tak star a öirok obor jako je geografie nebo novïjöì obor ekologie. Jin m autorem, kter v znamnï ovlivnil rozvoj pozn v nì objektivnì reality a dostal se sv mi v sledky do rozporu s n boûenstvìm, byl souëasnìk Comta AngliËan Charles Darwin (1809ñ1882). S m ovöem existenci Boha nevylu- Ëoval, ale soudil, ûe nem smysl o nïm p em ölet, protoûe nem me moûnost ho vïdecky dok zat (Diderot 2000, s. 509). N zev jeho hlavnìho spisu O vzniku druh p ÌrodnÌm v bïrem (1859) p Ìmo charakterizuje jeho hlavnì hypotèzu, se kterou se dostal do sporu s biblick m v kladem o stvo enì svïta a ËlovÏka (se zjevenou pravdou). Tento spor trv dodnes, protoûe jde svou podstatou o objektivnï ne eöiteln problèm, neboù zast nci kreativistickèho n zoru vych zejì z jinèho pojetì pravdy. Trvalo dlouho, neû se mohla v vojov teorie uëit ve ökol ch a nahradit n boûenskè pojetì. JeötÏ v souëasnè dobï se vedou spory o znovuzavedenì v uky (zatìm pouze v USA) o moudrèm uspo d nì a ÌzenÌ svïta podle z mïru nadp irozenè bytosti (intelligent design). Jde o pokus o znovuzavedenì ideologie nahrazujìcì Boha do v uky. DoporuËuje se, aby se mohly ve ökol ch vykl dat obï uvedenè hypotèzy, kterè vöak nelze srovn vat; prvnì je v sledkem pozn v nì objektivnì reality a tìm samoz ejmï nehotov a m mnoho bìl ch mìst; vyûaduje dalöì vïdeckè zkoum nì a dopl- Úov nì; druh je naopak v tvorem lidskèho myölenì; prvnì je testovateln a dosud neexistuje nic, co by jì vyvracelo, druh nenì testovateln a je pouze p edmïtem vìry. MinulÈ stoletì bylo obdobìm velkèho pokroku ve vöech vïdeck ch oborech; hovo Ì se o vïdeckoñtechnickè revoluci jako souë sti revoluce glob lnì. Z mnoûstvì autor, kter m bychom se mohli vïnovat, se omezìme na Maxe Webera (1864ñ1920) a na jeho d leûitou p edn öku VÏda jako povol nì (1918). Tato p edn öka, kter byla vydan poprvè rok p ed jeho smrtì, poslouûila Ji Ìmu Musilovi (nar. 1928) k naps nì studie, ve kterè se vïnuje n - zor m Maxe Webera v öiröìm kontextu tehdejöì spoleëenskè vïdy. Studie vyöla u n s v roce 1966, coû stojì za zmìnku, neboù jejìm hlavnìm motivem je objektivita pozn nì ve spoleëensk ch vïd ch; tato problematika byla v minulèm totalitnìm reûimu pod p Ìsn m ideologick m dohledem a je s podivem, ûe studie v bec vyöla. Podle Musila Ñvyzdvihoval Weber nutnost peëlivèho oddïlov nì pozn nì a hodnocenì. RozhodnÏ ne proto, aby se s m vyhnul vyj d enì svèho etickèho, politickèho, hospod skèho a soci lnìho p esvïdëenì. Pr vï naopak, pokl dal typ vysokoökolskèho profesora, Ö jenû zd razúuje vïcnè studium nïjakèho soci lnìho konfliktu a jenû neusiluje o to, aby s m navodil sv m û k m urëitè eöenì, n brû chce, aby kaûd posluchaë p ednï vïdïl, oë vlastnï jde v jednotliv ch situacìch, Ö za eticky mnohem hodnotnïjöìì neû v klad profesor, Ñkte Ì z univerzitnì katedry p edn öejì politickè projevyì (Musil 1966, s. 577). Jin mi slovy nejde o skr v nì vlastnìch n zor, ale nejprve je t eba vysvïtlit objektivnï danou situaci, coû je ve spoleëensk ch oborech obzvl ötï obtìûnè a odliöit ontologick a teleologick myölenkov d. Na z vïr tèto Ë sti se jeötï vraùme k n zoru na lohu n boûenstvì v sou- ËasnÈ spoleënosti, jak tuto problematiku vidì T. G. Masaryk, kdyû Ìk : ÑOby- 409

ËejnÏ se hovo Ì o antagonismu vïdy a n boûenstvì a v tïchto obou se spat uje p irozen protivnìk. NevidÌm mezi vïdou a n boûenstvìm û dn nutn antagonismus. Kdyû se totiû Ö prohl sì zboûnost ñ n boûenstvì v subjektivnìm smyslu ñ za cit, kter navazuje na kaûd svïtov n zor, a kdyû se pod teologiì ch pe svïtov n zor, Ö pak je z ejmè, ûe se vlastnï jedn o to, zda chceme sv j ûivot za Ìdit podle teologick ch nebo filozofick ch n zor. Ö ZatÌmco teologie pokl d za hlavnì zdroj pozn nì zjevenì, d vï uje vïda zkuöenosti a rozumovèmu vysvïtlenì. Proto m teologie tajemstvì, vïda h danky a problèmy; teologie je neomyln, vïda uzn v jen v nepatrnèm rozsahu evidentnì vïty a spokojuje se s vìce Ëi mènï pravdïpodobn mi uëenìmiì (Masaryk 2001, s. 204); d le pak pokraëuje: ÑTeologickÈ n zory jsou p edevöìm zamï eny na praktick zp sob ûivota, kdeûto vïdeckè smï ujì v prvè adï k teoretickèmu v kladu ûivota. Proto prvnì vìce neû druhè p ispïly ke svèho Ëasu existujìcì organizaci spoleënostiì (tamtèû, s. 205). 4. Demografie v procesu pozn v nì objektivnì reality V roce, kdy zem el Francis Bacon, narodil se v Anglii John Graunt (1620ñ1674). P i n vötïvï na jednè lond nskè fa e zjistil, ûe se tam uchov - vajì lìstky o mrtì. Ze zvïdavosti si je prohlìûel a poslèze se pustil do jejich t ÌdÏnÌ. Vöiml si, ûe se na nich uv dì p ÌËina mrtì. Jelikoû na nich nebyl uveden vïk zem elèho, udïlal si tabulku, kde na z kladï daje o p ÌËinÏ smrti vïk odhadl. Nejprve rozt Ìdil zem elè na muûe a ûeny a zjistil, ûe jejich poëet je p ibliûnï stejn ; z toho spr vnï usoudil, ûe jich musì b t i v lond nskè populaci stejnï. To se nevïdïlo, neboù na z kladï informace od lèka se p edpokl dalo, ûe ûen je vìce (jejich n vötïvnost u lèka byla ËastÏjöÌ; jako jeden z d kaz, ûe ûen je vìce, se uv dïlo i muslimskè n boûenstvì, p ipouötïjìcì polygamii). D le si vöiml, ûe Ëetnost mrtì na jednotlivè p ÌËiny se v znamnï liöì a doöel tìm k z vïru, kter bychom v dneönì terminologii vyj d ili, ûe riziko mrtì je v jednotliv ch vïkov ch skupin ch odliönè. TÌmto zp sobem, metodou ne plnè indukce doporuëovanou Baconem, zjistil Graunt nïkterè dalöì pravidelnosti, kterè n m p i izolovanèm pozorov nì jednotliv ch p Ìpad z st vajì utajeny. JednÌm z takov ch zjiötïnì je rozdìln podìl narozen ch chlapc a dìvek, kter byl tehdy v Lond nï podle nïho 14:13. Jde o statistickou (stochastickou) pravidelnost, kter se pozdïji potvrdila; u vöech populacì svïta (pokud nenì tento pomïr ovlivúov n nebo zkreslov n nep esnou nebo vïdomï chybnou evidencì ñ nap. v d sledku preferencì urëitèho pohlavì nebo naopak jeho podceúov nìm nebo zatajov nìm) je tento pomïr (index maskulinity narozen ch) 106 chlapc na 100 dìvek, Ëemuû zhruba odpovìd Graunt v odhad (107,7; tento pomïr je dovï stejn ). D vod tohoto vych lenì nebyl dosud objektivnï vysvïtlen p es velkou snahu zejmèna biolog v pr bïhu uplynul ch t Ì stoletì; podle chromozûmovè teorie by mïl b t p i n hodnèm procesu p i oplodnïnì vajìëka tento pomïr vyrovnan ; proë je spïönïjöì chromozûm Y z st v dosud z hadou. Z roveú to charakterizuje z kladnì vlastnost tohoto p Ìstupu p i zkoum nì objektivnì reality: statistick metoda pouze zjiöùuje (popisuje) urëitou pravidelnost (jejì jevovou str nku), ale nenì schopna ji vysvïtlit, resp. nalèzt jejì kauz lnì vztahy. John Graunt byl p vodnìm povol nìm obchodnìk s galanternìm zboûìm; byl vzdïlan m samoukem, kter se p telil s mnoha v znamn mi vïdci lond nskè spoleënosti. V sledky sv ch pozorov nì soust edil ve spise P irozen a politick pozorov nìö zaloûen na lìstcìch o mrtì, kter se stal p edmïtem spo- 410

ru o jeho autorstvì. JednÌm z Grauntov ch p tel byl o t i roky mladöì William Petty (1623ñ1687), kter je povaûov n za zakladatele statistiky sv m spisem Politick aritmetika; spis byl vöak dokonëen v rukopise aû v roce 1676, tedy teprve 14 let po vyd nì pr ce Johna Graunta (1662). PouûÌval tuto metodu indukce v jin ch oblastech objektivnì reality, byl profesorem na univerzitï v Oxfordu a pat il mezi zakladatele prvnì svïtovè vïdeckè Kr lovskè spoleënosti (1660). Byl takè mnohem zn mïjöì ve vïdeck ch kruzìch, neboù jeho z jmy byly velmi öirokè a t kaly se p ÌrodnÌch i spoleëensk ch problèm ; sv mi ekonomick mi n zory na hodnotu, ceny a v znam pr ce je povaûov n za p edch dce Adama Smitha. Z toho asi vyplynul spor o autorstvì Grauntovy d leûitè pr ce, kter se vöak pokl d v souëasnosti za vy eöen ve prospïch Graunta (Lorimer 1959, s. 126). John Graunt byl velmi skromn ; v vodu svè pr ce ji charakterizuje jako m lo v znamn p ÌspÏvek k p ÌrodnÌ filosofii Francise Bacona, zaloûen na kupeck ch poëtech. NeuvÏdomoval si, ûe se vlastnï stal objevitelem novè metody; loha Pettyho mohla b t p itom takè d leûit (tamtèû, s. 127; F. Lorimer naz v Graunta otcem a Pettyho kmotrem novï objevenè metody). Byla z ejmï z sluha Pettyho, ûe Graunt byl poslèze takè zvolen Ëlenem Kr lovskè spoleënosti filosof ; Petty byl jejìm p edsedou. Spolupr ce nïkolika autor na stejnè myölence nenì v historii pozn v nì v jimeën. John Graunt vöak byl nesporn m zakladatelem demografie. Pouûil totiû statistickou metodu na zkoum nì mrtnosti, coû je jeden ze z kladnìch proces demografickè reprodukce. Demografie je zaloûena na zkoum nì hromadn ch jev, nezab v se jednotliv mi lidmi, ale vûdy jejich souborem. V demografii nemusìme sloûitï definovat ani soubor ani jednotku, vymezenì obou je moûno p ijmout z obecnèho povïdomì (v danèm p ÌpadÏ p i studiu procesu mrtnosti se jedn o ËlovÏka a mrtì jako dva definiënì znaky a jejich pohlavì, vïk a p ÌËinu mrtì jako znaky promïnlivè). Z uvedenèho vypl v, ûe statistick metoda se stala z kladnì metodou demografie, coû mïlo v historickèm v voji tohoto oboru pozitivnì i negativnì d sledky; pozitivnì v tom, ûe statistick metoda umoûnila rozvinout v demografii propracovanou metodologii, nïkdy se vöak musela br nit, aby nebyla redukov na na demografickou statistiku. NovÈ obory vznikajì z druhè filosofie (podle Aristotela) a takè demografie m podobn p vod. ObjevenÌ statistiky pomohlo p ekonat p edch zejìcì n zory, vych zejìcì ze studia individu lnìch jev a jejich p ÌËinn ch vztah ; soudilo se tehdy, ûe mezi souëasn m v skytem jev stejnèho i r znèho druhu nenì û dn d. Graunt uk zal, ûe v procesu mrtnosti takov d vymìr nì existuje; formuloval ideu mrtnostnìch tabulek. P i zkoum nì vïtöìho poëtu jev se objevujì pravidelnosti, kterè nelze odvodit z jakkoliv hlubokèho pozorov nì izolovanèho jevu. OdmÌt nì studia hromadn ch jev vöak m racion lnì j dro. Srovn v nì rozsahu r zn ch soubor p edstavuje takè zjednoduöenì reality podobnï jako kaûd jin kvantifikace; poëetnì velikost dvou populacì ñ termìn populace pro obyvatelstvo pouûil takè jako prvnì Francis Bacon (Hesle 1964, s. 125) ñ je sice d leûit informace, ale m lo Ìk o tomto obyvatelstvu (co to je za lidi; jak je jeho struktura vïkov, vzdïlanostnì, etnick apod.). DemografickÈ jevy jako je nap. mrtì nebo porod jsou vysoce individualizovanè jevy, kaûd z nich m mnoûstvì r zn ch znak (vlastnostì, kvalit), majì vöak z roveú nïco spoleënèho: jsou to jevy relativnï stejnorodè. Tato stejnorodost vypl v z toho, ûe to jsou existenënì projevy jedinc jednoho biologickèho poddruhu homo sapiens sapiens, kterè jsou z kladnìmi ud lostmi demografickè reprodukce. Kaûd z tïchto jev m p esnè prostorovè a ËasovÈ 411

urëenì, pro jeho za azenì do souboru je vöak rozhodnè, ûe je projevem (produktem) urëitè populace ve sledovanèm ËasovÈm obdobì. N zvem svèho spisu Graunt naznaëil postavenì demografie na rozhranì p ÌrodnÌch a spoleëensk ch obor. Graunt v spis vzbudil velk z jem mj. v d sledku moûnostì, kterè zjiötïnè poznatky poskytovaly praktickèmu vyuûitì p i poëìt nì rizika mrtì v pojiöùovnictvì. T icet let po vyjitì Grauntova spisu dalöì Ëlen Kr lovskè vïdeckè spoleënosti Edmund Halley (1656ñ1742), kter se proslavil objevenìm komety, vypoëìtal prvnì mrtnostnì tabulky pro obdobì 1687ñ1691. Vych zel z koncepce stacion rnì populace, kter tehdy nebyla p Ìliö odchyln od skuteënosti; poëet mrtì a narozenì ve mïstï Vratislavi se tehdy p Ìliö neliöil a takè migrace byla zanedbateln. Halley si byl tèto skuteënosti vïdom, pouûil jednoduch ch prav a vypoëìtal mrtnostnì tabulky podle jednotek vïku do 84 let. V sledky jeho pracì poslouûily takè k odmìtnutì p edsudk, ûe r znè postavenì hvïzd ovlivúuje nep ÌznivÏ lidskè osudy. P edmïtem demografie je reprodukce (p irozen obnova) lidsk ch populacì, kter se skl d p edevöìm ze dvou z kladnìch proces, porodnosti a mrtnosti, kterè majì svou povahou biologick z klad; ostatnì procesy, kter mi se demografie zab v, jsou doplúkovè a mnohem vìce zakotvenè v kultu e studovan ch populacì; jsou to procesy vytv enì manûelsk ch svazk a jejich ukonëov nì (súateënost a rozvodovost). Tyto procesy demografie pojìm v öirokèm kontextu demografickèho chov nì a snaûì se objasnit jejich podmìnky a p ÌËiny. P i vysvïtlov nì tïchto zmïn se v demografii vyuûìv v sledk jin ch empirick ch obor a demografie je pak Ëasto povaûov na za interdisciplin rnì obor. Je proto v historii pozn v nì objektivnì reality mnoho autor, kte Ì p Ìmo demografickè procesy studujì nebo se demografickè problematiky dot kajì. Zde si m ûeme vöimnout pouze jejich zkèho v bïru, kter je pochopitelnï subjektivnì. Rozs hl p ehled dïjin populaënìho myölenì a populaënìch teoriì obsahuje pr ce A. äubrtovè (1989). Grauntem poznanou pravidelnost (pomïr pohlavì p i narozenì) vysvïtlil v duchu tehdejöì p evl dajìcì ideologie Johann Petr S ssmilch (1707ñ1767) jako projev boûskèho du (1741); podobnï vykl dal i jinè demografickè pravidelnosti inspirov n biblì. V jejìm duchu takè poûadoval poëetnì r st obyvatelstva, kter byl v souladu s militaristick mi pot ebami pruskèho kr le Fridricha VilÈma II. Jen o m lo mladöì zakladatel klasickè politickè ekonomie Adam Smith zahrnul demografickou reprodukci do reprodukce ekonomickè; demografick mi procesy se nezab val, ale poëetnì r st obyvatelstva povaûoval za pozitivnì. Na jeho ekonomickè myölenky nav zal Thomas Robert Malthus (1766ñ1834), kter v dobï prvotnì akumulace kapit lu vidïl p ÌËiny chudoby a nezamïstnanosti v rychlèm rozmnoûov nì obyvatelstva. Ve svèm spise (1798), kter vzbudil velk ohlas, formalizoval pomïr mezi poëetnìm r stem obyvatelstva a mnoûstvìm prost edk obûivy. Malthus v model vytvo en nad objektivnì realitou a p edpokl dajìcì exponenci lnì poëetnì r st obyvatelstva se nepotvrdil; naopak v tè dobï doch - zelo jiû ve Francii ke sniûov nì rovnï porodnosti. M ûe mu b t do urëitè mìry omluvou, ûe nemïl k disposici spolehliv demografick data. V jeho dobï zaëalo doch zet v tehdy rozvinut ch zemìch k revoluënìm zmïn m ve vöech procesech, kter ch se z Ëastnili lidè. RelativnÏ stabilnì feud lnì spoleënost se dynamizuje. Doch zì k uvolnïnì feud lnìch pout a k rozvoji individu lnìch schopnostì lidì a tìm takè k rozvoji individualismu. Je zavedena povinn ökolnì doch zka a doch zì k rozvoji vïdeckèho pozn nì a navazujìcìch technologiì. Pokroky medicìny a zlepöenì ûivotnì rovnï vedly ke snìûenì vysokè intenzity 412

mrtnosti. R st ûivotnì rovnï a snaha po soci lnìm vzestupu p ispïly mimo jinè takè ke snìûenì rovnï porodnosti. Vöechny tyto procesy jsou vz jemnï propojeny a m ûeme je oznaëit za glob lnì revoluci modernì doby (Purö 1973), kter se plnï rozvinula v pr bïhu 19. stoletì a pokraëovala v nov ch form ch ve stoletì minulèm. Tomuto p Ìstupu je blìzk takè staröì koncepce stadiì r stu (Rostow 1960). Demografick revoluce, prvnï takto oznaëen (1934) francouzsk m demografem Adolfem Landrym 1874ñ1956), je souë stì tohoto öirokèho procesu, bez kterèho je nevysvïtliteln. V pr bïhu 19. stoletì doch zelo takè k adï zp esnïnì demografickè metodologie i k rozöì enì sbïru demografick ch dat. ZavedenÌ modernìch princip do sëìt nì lidu je spojeno s belgick m sëìt nìm, kterè v roce 1846 organizoval Adolf Quetelet (1796ñ1874). Zn m je vöak p edevöìm hled nìm du ve vnit nì struktu e soubor a sv m hled nìm Ñpr mïrnèho ËlovÏkaì. Podle tïlesnè v öky se lidè velmi liöì, avöak Ñp esto existuje mezi nimi jak si tajemn vztah, pro nïjû m ûeme kaûdè individuum pokl dat za nutnou Ë st celku; tento celek nem ûeme smyslovï vnìmat, m ûe b t postiûen jen oëima vïdyì (Quetelet 1848, s. 255). Hled nìm du v objektivnì realitï se dotkl metafyzick ch ot zek, uzn v n je vöak pouze jeho p Ìnos k rozvoji statistickè metody. K jeho filosofick m n zor m je vöak nutnè se postavit takè kriticky. P ecenil v znam z kona n hodn ch p ÌËin, jehoû d sledkem je to, ûe se kladnè a z pornè odchylky od pr mïru vyrovn vajì. Nad azuje v znam pr mïru (v jistèm smyslu mu plnì lohu platonsk ch idejì) nad vlastnìm rozloûenìm jev. Z toho vypl v i jeho p ecenïnì v vojovè tendence ke zmenöov nì odchylek od pr mïru. Vöe spïje k harmonii a stacion rnìmu stavu. S v vojem bude podle Queteleta doch zet k vïtöì ekonomickè a soci lnì rovnosti lidì, budou se p ibliûovat v biologick ch znacìch; neuvïdomil si, ûe tìm by v bec skonëil v voj a nastal by klidov stav. V pr bïhu 19. stoletì vznikajì z klady souëasnè demografickè metodologie. V roce 1825 B. Gompertz formalizoval mrtnostnì k ivku, kter po pravï provedenè W. M. Makehamem (1860) je aplikovateln na v poëet mrtnostnìch tabulek. Karl Pearson (1857ñ1939) rozdïlil k ivku mrtnosti podle vïku do pïti obdobì, coû d le zp esnilo jejì pouûitì. William Farr (1807ñ1889) vypracoval nejstaröì klasifikaci nemocì a p ÌËin mrtì, kter je od tè doby kontinu lnï upravov na (zpravidla kaûd ch 10 let). Na popud Queteleta sestrojil P. F. Verhulst tzv. r stovou neboli logistickou k ivku (1838), kterou pozdïji znovuobjevil R. Pearl a L. s. Reed (1920). K rozvoji demografickè metodologie p ispïl takè Wilhelm Lexis (1837ñ1914), zn m p edevöìm n vrhem demografickè sìtï, kter je d leûit m n strojem demografickè anal zy. Spolu s Richardem Bˆckhem (1824ñ1907) p ipravil tèû koncepënï hrubè a ËistÈ mìry reprodukce. Vypracov nìm klasifikace vïkov ch struktur je zn m övèdsk demograf Axel Gustav Sundb rg (1857ñ1914). D leûit m p Ìnosem demografickè metodologii byla konstrukce model stabilnì populace, kterou provedl Alfred J. Lotka (1880ñ1949) a uk zal na jejì spojitost s mìrami reprodukce. Konstrukci ËistÈ mìry reprodukce zdokonalil Robert RenÈ Kuczynski (1876ñ1947); proto se tato mìra naz v tèû Bˆckh vñkuczynskèho index. Z Lotkov ch pracì vych zì zejmèna americk ökola matematickè demografie reprezentovan Ansley J. Coalem (1917ñ2002), Nathanem Keyfitzem (nar. 1913) a Williamem Brassem (nar. 1921), avöak takè francouzsk demografick ökola, kter m blìûe k demografickè anal ze; mezi jejì hlavnì reprezentanty pat Ì Louis Henry (1911ñ1991), Roland Pressat (nar. 1923) a Gullaume Wunsch (nar. 1936). PokraËovatelem Malthuse v objasúov nì vztahu mezi ekonomick m a populaënìm v vojem byl autor populaënìho optima Erwin Cannan (1861ñ1935), 413

Henry Pratt Fairchild (1880ñ1965), Simon Kuznetz (nar. 1901), Richard A. Easterlin (nar. 1926) a Gary Stanley Becker (nar. 1930). Studium vztahu mezi ekonomick m a populaënìm v vojem je z kladem pro hled nì obecnïjöìch pravidelnostì populaënìho v voje. Vedle jiû jmenovanèho A. Landryho tuto skupinu autor reprezentuje Warren s. Thompson (1887ñ1875), Frank W. Notestein (1902ñ1982), Dudley Kirk (1913ñ2000), jiû zmiúovan A. Coale a John C. Caldwell (nar. 1928). PoslednÏ jmenovanì vïnovali pozornost hypotèze demografickè revoluce, oznaëovanè u vïtöiny z nich jako demografick p echod. Zvl ötnì postavenì v tèto skupinï autor m francouzsk demograf Alfred Sauvy (1898ñ1990). Z jeho Ëetn ch pracì je nejv znamnïjöì dvousvazkov Obecn populaënì teorie (biologie a populace, ekonomie a populace; 1959), kter byla p eloûena mj. do angliëtiny a ruötiny a doëkala se mnoha vyd nì. äiroce p ekraëuje pozn v nì demografick ch proces ; nazval bych ji politickou demografiì, neboù se vïnuje nejen pozn v nì objektivnì reality, ale takè jejìmu hodnocenì a populaënì politice. Po druhè svïtovè v lce se demografie st v oborem zastoupen m na vïtöinï svïtov ch univerzit v r mci spoleëenskovïdnìch obor. D le se rozvìjì jejì metodologie a pozn v nì demografick ch proces, ve kter ch doch zì k v znamn m zmïn m. V zemìch demograficky vyspïl ch (po zakonëenì procesu demografickè revoluce) se objevujì novè rysy demografickèho chov nì. Zlepöov nì mrtnostnìch pomïr vedlo k prodlouûenì nadïje doûitì na vysokè hodnoty, kterè se blìûì hranicìm lidskèho ûivota jako biologickèho druhu (dalöì v raznïjöì zlepöenì by p edpokl dalo nejen odstranïnì vöech p ÌËin mrtì, ale ovlivnïnì genetickè v bavy ËlovÏka). SouËasnÏ vöak doölo v adï zemì po do- ËasnÈm pov leënèm Ñbaby boomuì ke sniûov nì rovnï plodnosti na takovè hodnoty, kterè nezaruëujì prostou reprodukci obyvatelstva. PokraËovaly podmìnky, kterè vedly k nìzkè rovni plodnosti v pr bïhu demografickè revoluce. NÏkterÈ se d le zintenzìvnily, nïkterè zmïnily sv j charakter a p ibyly novè. Prohloubila se emancipace ûen, kter vedla k jejich vïtöì Ëasti ve vyööìm vzdïl v nì, k vïtöìmu zapojenì do pracovnìho procesu a k budov nì profesnìch karièr. D le se posìlil individualismus a zmïnil se vztah k dïtem (van de Kaa 1987). Jestliûe v pr bïhu demografickè revoluce se rodiëe soust edili na vzdïl nì dïtì a na podporu jejich soci lnìho vzestupu (na kter jiû t eba sami rezignovali, byl to p dn d vod pro omezenì jejich poëtu), v nov ch podmìnk ch se dïti staly p ek ûkou seberealizace rodië. Individualismus d le posìlil snahu odkl d t uzavìr nì manûelstvì nebo v bec jejich odmìt nì souëasnï se zvyöov nìm poëtu rozvod jiû uzav en ch manûelstvì. ModernÌ hormon lnì antikoncepce s moûnostì umïlèho p eruöenì tïhotenstvì vedly k dalöìmu posìlenì efektivity pl novanèho rodiëovstvì. Uveden m zmïn m se dostalo pojmenov nì druh demografick p echod (van de Kaa 1987) s tìm, ûe demografick revoluce byla oznaëena za prvnì demografick p echod. Autorem tohoto oznaëenì byl Dirk J. van de Kaa (nar. 1933). V zemìch demograficky rozvojov ch doölo po druhè svïtovè v lce k postupnèmu n stupu demografickè revoluce, a to v jinè situaci neû v zemìch, kde jiû tento proces skonëil. Vzhledem k tomu, ûe se poda ilo v prvnì jejì f zi v raznï snìûit roveú mrtnosti p i zachovanè nebo se jeötï zvyöujìcì rovni plodnosti (v d sledku zlepöenì zdravotnìho stavu obyvatelstva a zejmèna ûen), doölo v öedes t ch letech minulèho stoletì k rychlèmu poëetnìmu r stu obyvatelstva svïta, kter nemïl obdoby v minulosti. P estoûe demografie umïla tyto procesy vysvïtlit (Landry 1934, Thompson 1949, PavlÌk 1964, Kirk 1971, Coale 1973, Caldwell 1986), bylo nespornè, ûe nïkterè z tïchto zemì Ëelily z - vaûn m problèm m; doch zelo zde totiû k disharmonickèmu v voji r zn ch 414