Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. Akademický rok 2004/05, letní semestr Magisterské studium, kombinovaná forma, obor Finance a finanční služby Předmět: Měnové a finanční krize Přednášející: Doc. Ing. Mojmír Helísek, CSc. Metodický list č. 3 Nápravná opatření, předvídání a prevence. ČR 1997 Cíl: analýza nápravných opatření v ekonomice, procházející měnovou krizí. Možnosti předvídání a předcházení (prevence) krizí. Dílčí témata: 1. Tradiční nápravná opatření 2. Alternativní nápravná opatření 3. Předvídání měnových krizí 4. Předcházení měnovým krizím 5. Měnová minikrize v ČR 1997 1. Tradiční nápravná opatření Finanční pomoc (úvěry MMF a dalších oficiálních věřitelů) je podmíněna: 1) restriktivními politikami: - restriktivní měnová politika s cílem růstu úrokových sazeb (důvěra zahraničních investorů, zamezení odlivu kapitálu a měnových rezerv, stabilizace měnového kurzu) a brzdit celkové výdaje, - restriktivní fiskální politika s cílem utlumení poptávky a zlepšení běžného účtu, také obnovení důvěry investorů. Nutná je však následná postupná expanze z důvodu nepříznivých dopadů: - recese by byla příliš hluboká, - je nutná sanace bank, - hrozí společenská nestabilita. 2) stabilizací bankovního sektoru (zpřísnění úvěrové politiky, omezení zásahů vlády, zlepšení dohledu). Kritika na adresu MMF: 1) Kritika programů MMF: - restrikce vede k hospodářské recesi a politickým otřesům, - ozdravné požadavky na banky k jejich úpadkům. 2) Kritika postupů MMF: - jeho úvěry podporují morální hazard věřitelů i dlužníků. Reakce MMF: - obecně je pojištění vždy doprovázeno morálním hazardem, jde o jeho míru,
- odmítnout poskytnout úvěry znamená zhoršení ekonomického vývoje nebo dokonce vyhlášení moratoria na splácení dluhů, - MMF se snaží (ke svým úvěrům) zapojit do financování soukromý sektor (restrukturalizace dluhů), - v případě, že podmínky úvěrů nejsou plněny, MMF přeruší jejich poskytování. - MMF podcenil vývoj a nevaroval včas. (Reakce MMF - viz předvídání ). 2. Alternativní nápravná opatření 1) zavedení kontroly odlivu kapitálu, což umožní snížit úrokové sazby a oživit ekonomiku. Formy kontroly: - zdanění nákupu zahraničních měn, - převod výnosů z aktiv do zahraničí je časově omezen (např. až po roce), - zavedení dvojího kurzu (nevýhodný kurz pro nákup zahraničních měn), - administrativní schvalování převodu fondů do zahraničí, - moratorium na splácení zahraničního dluhu aj. Nevýhody kontroly: odrazuje investory krátko- i dlouhodobého kapitálu. Srovnání výsledků tradičních opatření (restrikce MMF) a výsledků kapitálové kontroly (zejména v případě Malajsie): nejednoznačnost vlivu restriktivního programu MMF na pokles HDP: recesi prohlubuje, zároveň snad i zkracuje? Plán B P. Krugmana. 2) Restriktivní politika a s ní spojená recese odrazuje zahraniční investory. MMF by se měl soustředit převážně na mikrosféru - záchranu bank a podniků (J. Stiglitz). Formy: - donutit věřitele dosáhnout restrukturalizace pohledávek, - prosazením nových pravidel úpadků podniků v postižených zemích (americký úpadkový zákon Superkapitola 11), - vlády by měly usměrňovat finanční, nikoliv faktickou restrukturalizaci. 3. Předvídání měnových krizí Určení signálů včasného varovní specifickým přístupem k ukazatelům (indikátorům) ekonomického vývoje, vyvolávajícím devalvační očekávání jako tzv. fundamentální příčiny měnových krizí, a to: - specifikací jejich spolehlivosti (minimum falešných signálů, dostatečná frekvence správného výskytu), - specifikací jejich časového předstihu (potřeba včasných protiopatření). Nalezení nejspolehlivějších signálů: - určení prahové hodnoty, kterou musí zkoumaný indikátor překročit, - nalezení persistence (trvalosti) indikátoru: podíl správných signálů k falešným signálům.
Signály = indikátory s nejvyšší persistencí (min. 2): - nadhodnocení reálného měnového kurzu, - bankovní krize, - pokles exportu, - pokles cen akcií, - růst M2/devizové rezervy. Z těchto signálů je utvořen kompozitní indikátor, shrnující dílčí indikátory. Obdobně: MMF sestavuje tzv. index zranitelnosti měnovou krizí jako vážený průměr tří signálních veličin (sledované měsíčně, procentní odchylky ukazatele od předchozího tříletého průměru): - vývoj reálného měnového kurzu, - vývoj domácího úvěru (změna za 12 měsíců, reálně), - vývoj M2/měnové rezervy. Omezenost indexu zranitelnosti: - nemůže předpovědět krizi, jen upozorňuje na její vysoké riziko, - v případě čisté nákazy je nepoužitelný (signálem je krize v jiné zemi). 4. Předcházení měnovým krizím Opatření běžná : - oslabení závislosti na přílivu kapitálu - restriktivní politikou snížit deficit běžného účtu (snížení dopadů náhlého odlivu), - snížení úrokových sazeb nižší inflací (oslabení přílivu kapitálu, oslabení nadhodnocování reálného kurzu), - rozšíření fluktuačního pásma měnového kurzu (zvýšení spekulačního rizika), - ozdravení bankovní soustavy - obezřetné úvěrování, omezit vládní garance aj. (zvýšení spolehlivosti pro finanční investory), - zvyšování oficiálních měnových rezerv (odrazení od spekulace na devalvaci), - regulace přílivu kapitálu?, - zveřejňování informací o ekonomickém vývoji. Okolnosti, ovlivňující opatření vlád postižených zemí: - protiopatření nepřicházejí včas (jsou politicky nepopulární), - kritika na adresu MMF: nedostatečná včasnost varování. Reakce: - jeho varování nejsou brána vážně, - problém nedostatku informací, - varování se nezveřejňují (MMF by mohl vyvolat paniku). Role MMF je prevence, následná finanční pomoc, - může to však znamenat potvrzení nejhorších obav, - měly by být zdůrazňovány pozitivní stránky vývoje postižených ekonomik. Alternativní opatření (systémová):
- dolarizace ekonomiky: nahrazení domácí měny US dolarem (nelze spekulovat na změnu měnového kurzu), - zavedení currency board: emise domácí měny je závislá na měnových rezervách při fixním měnovém kurzu. Spekulační útok vede k poklesu rezerv a domácí peněžní zásoby, růstu úrokové sazby, což ochraňuje kurz (a navíc zlepšuje běžný účet). Dochází však k recesi, centrální banka navíc nemůže fungovat jako věřitel poslední instance, - zavedení regionálních měnových unií: - zabrání přetékání krizí obchodním kanálem, - pool měnových rezerv zvýší schopnost obrany proti spekulativním útokům, - oslabí se politické vlivy na měnovou politiku. Nová mezinárodní finanční architektura. 5. Měnová mini krize v ČR 1997 Předkrizové období Charakteristika ekonomiky: - rychlé tempo růstu HDP (4 5 %), relativně vysoká inflace (9 10 %), - vysoké úrokové sazby (1994 96: PRIBOR 10 12 %, úrokový diferenciál před krizí 8 p.b. k FIBOR), - od prosince 1990 režim fixního kurzu (původně ± 0,5 %, od 28. 2. 1996 ± 7,5 %). Stabilní kurz k DEM, - od října 1995 liberalizace mezinárodního pohybu kapitálu (do té doby omezená vnitřní směnitelnost Kč). Předkrizový vývoj: - silný příliv kapitálu ze zahraničí. Důsledky: - růst peněžní zásoby a poskytnutého domácího úvěru, - následně růst celkových domácích výdajů včetně růstu dovozu, - udržování vysoké inflace (okolo 10 %) a vysokých úrokových sazeb, - zhodnocování reálného měnového kurzu Kč (oslabení konkurenceschopnosti v zahraničí). - špatné úvěry podíl cca 35 % na celkových úvěrech v červenci 1996. Příčiny: - propojení bank a podniků ( bankovní socialismus ), - nedostatečné vyhodnocování úvěrovaných projektů, - korupce. - vysoký deficit BÚ PB (podle tehdejších údajů o r. 1986: 8,6 %). Export oslabován vlivem zhodnocování reálného kurzu a oslabení ekonomik západní Evropy. Import rostoucí v důsledku růstu HDP, - nevhodný mix stabilizačních politik: restriktivní měnová politika (protiinflační) nebyla doprovázena výraznější restriktivní fiskální politikou (v podobě dosažení přebytkových rozpočtů) a restriktivní důchodovou politikou (zbrzdit růst mezd, tím i celkové výdaje). Došlo k přetížení měnové politiky a k vysokým úrokovým sazbám. - varování MMF: utajená zpráva MMF o české ekonomice z 27. 3. 1997 obavy z vysokého deficitu běžného účtu s důsledkem, že koruna by byla stále více náchylná stát se obětí spekulativních útoků,
- duben 1997: první balíček stabilizačních opatření (snížení rozpočtových výdajů, zbrždění mezd, omezení importu, urychlení privatizace bank aj.). Průběh krize Bezprostředními impulsy byly podle ČNB tři okolnosti: - nepříznivé zprávy o vývoji české ekonomiky v prvním čtvrtletí 1997 (pokles HDP, zhoršení obchodní bilance, vysoký rozpočtový deficit), - vnitropolitické problémy, - první květnové útoky na měny v oblasti jihovýchodní Asie (nejsilněji na thajskou měnu), které později od července vyústily do řady měnových krizí. První oslabení měnového kurzu 15. 5. 1997, 10 dní kurzových intervencí (ztráta 20 % devizových rezerv ČNB cca 2, 3 mld. USD). Růst úrokových sazeb (týdenní PRIBOR 90 %, denní až 200 %). Od 27. 5. 1997 v platnosti řízený plovoucí kurz, bezprostřední znehodnocení kurzu koruny o 8,5 % (z 30,5 CZK/1 USD). V červnu přechodné zpevnění kurzu, další znehodnocování do konce srpna (34,8 CZK/1 USD). Celkem znehodnocení (k USD) o 14 %. Důsledky měnové krize - pokračovala restriktivní měnová politika ČNB (zabránit dalšímu znehodnocování kurzu koruny), již zač. června však začaly úrokové sazby klesat. Druhý tzv. balíček stabilizačních opatření 28. 5. 1997 (další snížení rozpočtových výdajů aj.) prohloubil recesi, - recese: pokles HDP 1997 (- 0,7 %) a 1998 (- 1,1 %), - udržení vysoké inflace (8,5 % a 10,7 %), - zlepšení deficitu BÚ PB (- 6,3 % a - 2,1 %), - dopady do bankovní soustavy (po krizi v r. 1997 a v r. 1998: 9 bankám odebrána licence). Celkové hodnocení - krize nebyla silná ani dlouhá: - znehodnocení nominálního kurzu nebylo zvlášť výrazné, - česká vláda nemusela žádat o oficiální pomoc v zahraničí, - ČNB nepoužila administrativní omezení odlivu kapitálu, - přímé zahraniční investice rostly, - nezhoršil se rating ČR v zahraničí. Literatura ČERMÁK, J.: Teorie krize platební bilance a česká zkušenost. Politická ekonomie 3/2002, ss. 391 405. DĚDEK, O.: Příčiny a průběh měnových turbulencí v České republice v roce 1997. Politická ekonomie, 5/2000 ss. 605 621, 6/2000, ss. 739 763. HELÍSEK, M.: Měnové krize (empirie a teorie). Praha, Professional Publishing 2004. PAZOUR, M.: Nové metodologické přístupy k tvorbě empirických modelů měnových krizí. Politická ekonomie, LII, 2004, č. 3, ss. 375 388. STIGLITZ, J.: Jiná cesta k trhu. Hledání alternativy k současné podobě globalizace. Praha, Prostor 2003.