1. TISKOVÁ TECHNIKA SÍTOTISK OBSAH: 1.1. Historie sítotisku str. 1-3 1.2. Rozdělení sítotisku str. 3-4 1.3. Základní pojmy sítotisku str. 4-5 1.1. Historie sítotisku Sítotisk je pravděpodobně jedna z nejstarších tiskových technik. V různých pramenech můžeme nalézt zmínky o používání šablon pro opakované zobrazení motivu především ve staré Číně. Nejprve se používaly tzv. otevřené šablony, které se ručně vyřezávaly do speciálně připravených papírů a pomocí vhodného nástroje, tampónu nebo štětce, se přes tyto šablony protlačovala barva. Pro zvýšení životnosti velmi křehkých papírových šablon bylo zapotřebí podložit je při tisku vhodným barvopropustným materiálem síťovinou, tu na prvních šablonách tvořilo hedvábí nebo lidské vlasy. Praktická použití sítotisku jsou také známa ze středověkého Japonska, kde se zhotovovaly šablony pro průtisk ze sítěk z hedvábí nebo lidských vlasů. Na nich se vytvářely motivy pomocí přírodních materiálů, např. želatiny nebo včelího vosku. Na síťku se také přilepovaly šablony z tenkých preparovaných papírů. Šablony byly využívány pro potisk textilií či výrobků z kůže. Obrázek: Historická relikvie - Japonsko: síťovina z lidských vlasů, šablona vysekávaná do papírové hmoty. V 17. století používal Yuzensai Miyasaki techniku sítotisku pro zdobení kimon. V 19. století vynalezl Zisukeo Hirose šablony katagami. Vzor vystřihnutý z papíru byl nalepen na síťku z lidský vlasů nebo zvířecích chlupů, která byla napnuta na dřevěném rámu. V EVROPĚ byl sítotisk poprvé představen na světové výstavě ve Vídni. Byly zde představeny japonské tisky. Tytéž tisky byly představeny v Chicagu a Filadelfii. Američané rychle pochopili přednosti této tiskové techniky a začali ji používat pro potisk v průmyslu. 1907 patentoval sítotiskovou techniku Samuel Simon z Manchesteru. Použil hedvábí na dřevěném rámu, které neslo ručně malované matrice. Zdokonalenou techniku Strana 1 z 5
pak patentoval Američan Edward Owen. V některých pramenech je také uváděn jako vynálezce sítotisku. Před první světovou válkou pak John Pilsworth ze San Francisca patentoval způsob vícebarevného sítotisku. V 19. století se začal sítotisk používat pro potisk jemných textilií ve Francii. Na začátku 20. století byly ve Velké Británii patentovány postupy pro tvorbu přímých sítotiskových šablon pomocí vykrývacích roztoků. ZÁSADNÍ OBRAT ve vývoji sítotisku nastal až po druhé světové válce, kdy s rozvojem chemie byly také vynalezeny světlocitlivé roztoky pro výrobu sítotiskových forem. Centrem se stala Německá spolková republika, kam nejnovější technologii přiváží a využívá americká armáda. V době před 2. světovou válkou začal Holywood využívat sítotisku pro tisk tisíců filmových plakátů, které každý týden zaplňovaly vitríny amerických kin. V době druhé světové války začali američané používat sítotisk např. pro označovaní tanků. Ve dne D pak měli všichni američtí vojáci na sobě trička s nápisem U.S. Army Property. Nápis byl vytištěn samozřejmě sítotiskem. SÍTOTISK se počal používat v průmyslu k potisku obalů, přístrojů, štítků a mnoha dalších věcí. Hojně jej také začali využívat umělci ke tvorbě uměleckých děl. Pro odlišení od průmyslového sítotisku byl umělecký sítotisk pojmenován SEROGRAFIE. POP ART - Mezi nejznámější umělce používající sítotisk patří Andy Warholl, Victor Vasarely, Willi Baumeister, Richard Estes. Mao Tse Tung Marilyn Monroe Myšák Mickey Historie sítotisku - Československo V r. 1940 sítotiskař Jan Kroj ve spolupráci s firmou Baťa předvedl tisk z vyřezávané šablony na mlynářském hedvábí a fotocestou zhotovené šablony na fosforbronzové sítovině. Traduje se historka, že v západní části republiky, která byla osvobozena americkými vojáky, si všimli lidé, kteří působili v reklamě, jak vojáci potiskují přes síta bojovou techniku číslicemi, písmeny a piktogramy. Odtud prý vznikla inspirace pro český sítotisk. Hledaly se materiály a technické podmínky, za kterých by se mohl náš sítotisk provozovat. Strana 2 z 5
Tisklo se třeba přes třikřížková a čtyřkřížková mlynářská síta. Byly to obtížné začátky, které se později přece jenom zlepšovaly a i u nás se začaly barvy a materiál pro sítotisk vyrábět a technika sítotisku se pozvolna rozvíjela. 1.2. Rozdělení sítotisku 1. Umělecký 2. Grafický 3. Technický 4. Textilní 5. Speciální 1. Umělecký sítotisk Výsledkem bývají obvykle jednotlivé originály nebo série autorizovaných grafických listů, plakátů apod. Tím je dáno, že touto technikou pracuje obvykle sám umělec - grafik, nebo řemeslný tiskař pod jeho dohledem. Pro serigrafii se využívá všech druhů šablonové techniky, tedy přímé i nepřímé šablony, tisku přímých barev i rastrů, tisku barevnou směsí apod. (Obrázek: Vasarely Viktor sítotisk). 2. Grafický sítotisk Tímto pojmem neoznačujeme pouze tisk na papír, např. plakáty, kartonáž a jiné artikly ale i tisk na samolepící materiály, reklamní tisk na tvrdé plastové desky, samolepící etikety a jiný plošný tisk, obsahující grafické tiskové motivy nebo text. 3. Technický sítotisk Technickým sítotiskem rozumíme potisk nejrůznějších předmětů, jako např. výlisků, panelů, CD disků, obalů, lahví, keramiky, lyží, hraček a mnoha dalších výrobků. Technický sítotisk bývá často rotační (viz. obrázek) nebo prostorový. 4. Textilní sítotisk V textilním průmyslu se užívá sítotisku dvěma základními způsoby, určenými systémem použitých barev. Jde o tisk pigmentový a tisk migrační. U pigmentového tisku jsou barevné pigmenty rozmíchány ve vhodném pojivu, takto natištěná barva zakotví na povrchu vláken nebo příze a fixuje se zde obvykle teplem nebo jako dvousložkový polymerující systém. Tento způsob se používá převážně k potisku konfekce, triček, vlajek, prostírání apod. Tisk migrační je podobný technologii barvení v textilních barevnách a užívá také podobná organická barviva. Tato barviva se vmíchají do přenašeče (záhustky), kterým bývá obvykle hmota na škrobovém či podobném základu, takto vzniklou barvou se sítotiskovou technikou textilie potiskne. Následně se textilie zavede do tepelného fixačního stroje, např. do pařáku, kde organické barvivo migruje do vláken, obarví je v místech tisku a fixuje se. V následném technologickém procesu se přenašeč i se zbytky barviva z textilie vypere. 5. Speciální sítotisk Sítotisku se užívá i ke speciálním výrobním postupům, zmíníme se alespoň o technologii potisku skla a plošných spojů. U plochého skla, zejména autoskel, se užívá potisku speciálními sklářskými barvami, které jsou obvykle na čistě olejové bázi. Strana 3 z 5
Velmi často se používá transferní, přenosový tisk, tj. sklářskými barvami se natiskne motiv předem na papír (obtisk), který se později při výrobě přenese na sklářský nebo keramický výrobek a vypálí. V elektrotechnice se sítotisku užívá k výrobě desek plošných (tištěných) spoje. Speciálním sítotiskem se také například nanáší z prázdných sít anebo konturových šablon lepidla a samolepy na nejrůznější výrobky v automobilovém a galanterním průmyslu, krycí vrstvy před práškovým lakováním nebo máčením výrobků, leptací kryty pro galvanoplastiku a pokovování, tisknou se technické štítky z plechu, skleněné vitráže a mnoho dalších podobných věcí. 1.3. Základní pojmy sítotisku 1. Tisková předloha Jedná se o vzor, text, který má být otisknut na potiskovaný materiál. Kvalita tiskové předlohy rozhodujícím způsobem ovlivňuje kvalitu výsledného tisku. V dnešní době jsou tiskové předlohy připravovány buď na laserových tiskárnách, osvitových jednotkách nebo speciálních CTS (computer to screen) zařízeních. Důležité pro kvalitní tisk především jemných detailů jsou ostré okraje předlohy a její naprostá neprůhlednost, která zamezí průchodu světla při osvitu síta se světlocitlivou emulzí. 2. Šablonový rám Pro upevnění sítoviny je nezbytný rám. Rámy se ponejvíce zhotovovaly ze dřeva a sítovina se na ně různým způsobem přibíjela. V současné době se od dřevěných rámů všeobecně ustupuje a volí se stabilnější a pevnější rámy kovové, na které se sítovina lepí speciálními lepidly. 3. Síťovina Také sítovina prošla velkým vývojem a její dnešní vlastnosti jsou odrazem mnoha zkušeností. Dříve se používaly třeba mlynářská plátna, dnes se používají především síťoviny: a) polyesterové velmi přesný tisk, malá průtažnost, b) polyamidové větší průtažnost, životnost, méně přesný tisk, c) kovové síťoviny minimální průtažnost, velká přesnost tisku, možný větší nános barvy než u polyesterových, d) hedvábí používalo se do 50. let 20. století, bylo nahrazeno umělými vlákny (polyester, polyamid). Síťoviny se ještě liší např. hustotou vláken, tloušťkou vláken a velikosti otvorů. 4. Šablony Šablony vytváří na sítotiskovém rámu negativ výsledného tištěného motivu. Šablony vytváříme buď přímo nebo nepřímo a pro jejich vytvoření existuje celá řada postupů. 5. Barvy a laky Barvu nanášíme na potiskovaný materiál. Dle potiskovaného materiálu a tištěného motivu pak volíme druh tiskové barvy a jejich pomocných složek. 6. Těrky Těrky jsou sestaveny z pevného držadla (kov, dřevo) s gumovým, pryžový břitem s různými profily. Mohou mít i různou tvrdost podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny: - dřevo, kov. gumovou těrkou (tříčem) se hustá sítotisková barva protlačuje nezaslepenými otvory v sítu na potiskovaný materiál. Strana 4 z 5
7. Tiskové stroje Pro tisk sítotiskem se používají nejrůznější typy strojů, které dělíme buď podle míry automatizace (ruční, čtvrt, půl, třičtvrtě nebo plné automaty) nebo podle typu pohybu tiskové předlohy a potiskovaného materiálu. 8. Sušící a vytvrzovací tunely Pro urychlení procesu zpracování se používají na konci tisku sušící nebo vytvrzovací tunely. Druh a použití tunelu pak závisí především na použitém typu barvy a potiskovaném materiálu. Strana 5 z 5