MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav české literatury a knihovnictví Kabinet informačních studií a knihovnictví Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době. Bakalářská diplomová práce Autor: Marta Janošová Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Brno 2010

Bibliografický záznam JANOŠOVÁ, Marta. Antikvariáty, jejich historie, vývoj, činnosti a využití v moderní době. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2010. 79 s. Vedoucí diplomové práce Ing. Zdeněk Kadlec, Dr. Anotace Bakalářská práce pojednává o antikvariátech, jejich historii a vývoji, činnosti a budoucnosti ve 21. století. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem se věnovala antikvariátům, a to jejich rané historii, ale i současnosti. Dále jsem stručně popsala organizaci práce na prodejně a běţnou antikvární praxi. V neposlední řadě jsem se také zaměřila na podporu prodeje v antikvariátech a na moţné návrhy spolupráce antikvariátů s knihovnami. V praktické části jsem se zaměřila na dvě otázky. První otázka se týkala spolupráce brněnských antikvariátů a knihoven v Brně a okolí. V druhé otázce jsem se zabývala problémem kamenných antikvariátů a internetových obchodů. Výsledky získané z dotazníkové sondy a strukturovaných rozhovorů jsem analyzovala a vyvodila z nich závěry. Klíčová slova Antikvariát, antikvář, historie antikvariátů, antikvární praxe, spolupráce antikvariátů s knihovnami

Annotation This bachelor thesis deals with antiquarian bookshops, their history and development, their activities and their future in the 21st century. The thesis is divided into a theoretical part and a practical part. In the theoretical part I focused on antiquarian bookshops, mainly their early history but also their present situation. Then I've briefly described the organization of work in the shops and general antiquarian practices. And last but not least, I also focused on sales promotions in antiquarian bookshops and possible cooperation between libraries and antiquarian bookshops. In the practical part I focused on two problems. The first one was the cooperation between antiquarian bookshops and libraries in Brno and its municipal area. The second one concerns the problem between the traditional, bricks-and-mortar antiquarian bookshops and on-line antiquarian bookshops. The results were obtained by the use of questionnaires and structured interviews which I analyzed and from which I produced my final statements. Keywords Antiquarian bookshops, antiquarian, history of antiquarian bookshops, antiquarian practice, cooperation between antiquarian bookshops with libraries

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně dne 1. července 2010 Marta Janošová

Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce Ing. Zdeňku Kadlecovi, Dr. za cenné rady, všem antikvariátům a knihovnám za velmi ochotné vyplnění dotazníku a jejich názory a také těm, kteří mi byli oporou v psaní a opravě.

Modlitba Příteli, ze sedmera radostí si vyber knihu, ženu, víno. Co knize chybí, žena má, co ženě chybí, kniha dá ti zas a zlaté víno, v kterém čas všechnu svou moudrost uložil, dá svět ti vidět plný krás. Však ženy zestárnou a zkysnout mohou vína. Tvou zůstane a věčně krásnou kniha! Nápis umístěný před tisíci lety v jedné čínské knihovně.

Obsah I. Teoretická část... 9 1. Úvod... 9 2. Historie antikvariátů... 12 2.1. Historie antikvariátů do 20. století... 12 2.2. Historie antikvariátů do roku 1989... 18 2.3. Historie antikvariátů po roce 1989 aţ do současnosti... 23 2.4. Historie antikvariátů v Brně... 26 3. Antikvariát a antikvář... 31 3.1. Původ a význam slova antikvariát... 31 3.2. Druhy antikvariátů... 31 3.3. Charakteristika majitele a prodavače v antikvariátu antikváře... 32 4. Antikvární praxe... 34 4.1. Uspořádání prodejny... 34 4.2. Charakteristika zboţí... 35 4.3. Výkup zboţí... 36 4.4. Prodej zboţí... 38 5. Marketing a podpora prodeje... 39 5.1. Charakteristika nakupujících zákazníků... 39 5.2. Formy reklamy... 40 6. Spolupráce antikvariátů s knihovnami... 42 7. Svaz antikvářů České republiky (SAČR)... 44 8. International League of Antiquarian booksellers ILAB... 45 II. Praktická část... 46 9. Vlastní práce... 46 9.1. Cíl výzkumu... 46 9.2. Formulace výzkumných hypotéz... 46 9.3. Popis vzorku a metoda výběru vzorku... 46 9.4. Metoda výzkumu a sběr dat... 47 7

9.5. Specifikace výzkumných nástrojů... 48 9.6. Zkoumané objekty v Brně a jeho okolí... 49 9.7. Analýza výzkumu a jeho výsledky... 50 9.7.1. Část výzkumu zaměřená na antikvariáty... 50 9.7.2. Část výzkumu zaměřená na knihovny... 59 9.8. Vyhodnocení hypotéz... 64 10. Závěr... 65 11. Seznam použité literatury... 67 12. Přílohy... 69 8

I. TEORETICKÁ ČÁST 1. Úvod Tato bakalářská diplomová práce se zabývá antikvariáty, jejich historií a vývojem, jejich činností v minulosti a současnosti a jejich budoucností. Antikvariáty se v dnešní době nacházejí ve velmi sloţité situaci, a to proto, ţe trh je přesycen knihami. Nabídka knih ve velké míře převyšuje nad poptávkou a lidé jiţ nezvládají vstřebávat vše, co se jim nabízí. Díky tomu je nejen pro antikváře, ale i pro běţného člověka velmi obtíţné mít přehled o současném kniţním trhu. Dnešní zákazníci jsou zaloţeni spíše konzumně, vše chtějí nové a pokud moţno hned. I lidé, co byli v minulosti stálými zákazníky antikvariátů, se spíše zaměřují na nové knihy a na antikvariáty téměř zapomněli. Dnes těch, co jdou a koupí si knihu v antikvariátu, pomalu ubývá, avšak těch, co knihy nabízejí do antikvariátů, přibývá. Dříve tomu však bylo jinak. Před třiceti lety byl knih nedostatek, byl hlad po knihách. Nejen zakázaní, ale všichni autoři, kteří byli pro čtenáře zajímaví, ve státních nakladatelstvích nevycházeli a sehnat se dali jen v antikvariátech. Zakázaní autoři se konkrétně dali sehnat pouze jako podpultové zboţí. Dnes ţijeme v demokratické zemi, autoři nejsou zakázáni a kaţdý si můţe číst, co se mu zlíbí. Na druhou stranu se trh s knihami potýká s jinými problémy, které se postupem času objevily. Mezi tyto problémy patří celosvětový pokles zájmu lidí o čtení. Tento trend je dán především tím, ţe dnes mají lidé mnohem více moţností, jak trávit svůj volný čas. Dalším problémem pro kniţní trh je to, ţe mnozí z těch, kteří čtou, si také oblíbili čím dál více populárnější elektronické knihy. V současné době se elektronická kniha stává velmi ţádanou a pomalu začíná být váţným konkurentem knihy tištěné. Během posledních desíti let se stává pro antikvariáty čím dál obtíţnější zaujmout - a vytvářet si nové a stálé zákazníky. Mnohým lidem se jiţ dnes nechce obcházet všechny antikvariáty v okolí a tak raději volí pohodlnější cestu, čímţ je hledání a nakupování knih v internetových antikvariátech. O tom, ţe je to pro spoustu zákazníků nejpohodlnější cesta, ví své i Aleš Tejkl, 9

který vlastní antikvariát ALTE v praţské Růţové ulici. Vyhledavač jim to prostě vyplivne a já často posílám knihy poštou i po Praze. Asi si na ně nechtějí sáhnout, to nechápu. 1 Pro dnešní antikvariáty se tedy stalo téměř nutností mít ke svému kamennému obchodu i internetový, kde by mohly nabízet knihy a další zboţí, které se nachází na prodejně či ve skladu. To, ţe antikvariát má své vlastní stránky, přináší i další výhody, neţ jen prodej zboţí. Především se jedná o formu reklamy, kdy antikvariáty mohou dát o sobě vědět a nějakým způsobem zaujmout. Bohuţel, na tuto změnu však mnoho antikvářů připraveno nebylo, a proto rozhodně neplatí pravidlo, ţe kaţdý antikvariát má i internetový obchod. Příkladem takového antikvariátu můţe být i prodejna na Vinohradech v Praze, kde pracuje antikvář pan Zdeněk Krampera. V obchodě tráví celý den od rána do večera včetně sobot, aby se uţivil. Nemá dokonce ani počítač. 2 Pan Krampera o své situaci říká: Mám do penze pět let, celý ţivot jsem to dělal takhle a nechci uţ nic měnit. 3 Je v podobné situaci, ve které se nachází i pan Krampera, více antikvariátů nebo naopak se většina antikvariátů dokázala vývoji přizpůsobit? Jaká je skutečná situace? V poslední době také vzniká mnoho antikvariátů, které se nepodobají ani tak klasickým antikvariátům, ale spíše bazarům. Tyto antik-bazary mnohdy vypadají jako skladiště. Zboţí, které se nachází v těchto obchodech, nejsou jen knihy, časopisy, pohlednice, mapy a gramodesky. Tyto antik-bazary mají ve svém sortimentu i DVD a CD, hračky, vázy, umělecké předměty a mnoho dalších věcí. Bohuţel se tomuto modelu rozšiřování sortimentu začíná podobat i mnoho klasických antikvariátů. Nabízí se však otázka, jaké zboţí se ještě hodí k tomu, aby bylo v antikvariátu prodáváno nebo naopak nezměnilo charakter obchodu, a jaké zboţí uţ je typické pro antik-bazar, či přímo bazar. Mnohé antikvariáty by také mohly rozšířit své zákazníky, a to o knihovny, které by byly stálými zákazníky a mohly by kupovat knihy v pravidelných intervalech. Tento vztah by mohl být ideální pro antikváře i pro 1 str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 2 str. 18, Tamtéţ 3 str. 18, Tamtéţ 10

knihovny, ale bohuţel v současné době spolu tyto dvě strany vůbec nespolupracují, a pokud ano, tak minimálně. Je moţné nějakým způsobem tento stav změnit? Mají antikvariáty a knihovny vůbec zájem spolupracovat? Myslím si, ţe se v poslední době na antikvariáty zapomnělo. Pokud chce kdokoliv koupit knihu, tak kroky většiny lidí nezamíří nejprve do antikvariátu. Domnívám se však, ţe je to velká škoda, neboť antikvariáty jsou velmi levnou a ekologickou variantou k nákupu knih. Nabízí se tedy otázka, zda antikvariát můţe přeţít 21. století a co by všechno měl pro své přeţití učinit. 11

2. Historie antikvariátů 2.1. Historie antikvariátů do 20. století Historie antikvariátů šla mnoho staletí ruku v ruce s historií knihkupectví. Obě tyto řemesla byla velmi dlouhou dobu součástí jednoho celku a to obchodu s knihami. Jejich jasné rozdělení proběhlo teprve aţ ve dvacátém století, i kdyţ rozdílná povaha jejich sortimentu byla chápána jiţ o století dříve. Pokud tedy chceme pochopit historii antikvariátů komplexně, musíme také znát dějiny knihkupecké činnosti. Vznik antikvariátů a knihkupectví je spojen se vznikem písemnictví, také je propojen se vznikem a znalostí dalších vědních oborů. Historie knihkupectví sahá aţ do starého Egypta, kde jiţ existovali obchodníci s knihami. Tito obchodníci prodávali knihy, které pak pozůstalí dávali mrtvým do hrobu. Historie antikvariátů, stejně jako knihkupectví, je pak velmi úzce spojena s Alexandrijskou knihovnou, jejíţ největší rozmach byl během třetího a druhého století před naším letopočtem. Alexandrijská knihovna byla zaloţena za vlády Ptolemaia I. Sótéra, který vládl během let 305 285 př. n. l. Avšak aţ jeho syn Ptolemaios Filadelfos knihovnu pozvedl a zaslouţil se o její rozkvět. Hlavním cílem obou panovníků bylo učinit z knihovny centrum vzdělanosti. Studovaly se zde vědní obory, z nichţ se nejhorlivěji pěstovala filologie. Učenci studovali staré autory a opravovali chybné texty. Knihovna nejdříve sbírala básnická díla a vědecké spisy, které získávala prostřednictvím řeckých obchodníků. Tyto texty byly podrobeny pečlivému zkoumání alexandrijských knihovníků. 4 Římané převzali způsoby uchovávání textů ve veřejných i soukromých knihovnách podle vzoru alexandrijských zvyků. V Římě se také velmi dařilo knihkupeckému řemeslu, které zde zaţívalo období rozkvětu. Obchody s knihami byly většinou na velmi dobrých adresách, které byly prestiţní a zároveň velmi dobře dostupné pro lid. Knihkupci mívali stánky své 4 str. 818, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. První díl, A - Alpy. 12

v místech, kde bývala frekvence největší, tak např. při průchodu Janově na náměstí 5 Obchodníci s knihami informovali lid o novinkách tím, ţe na dveřích svých krámků nebo na sloupech vyvěsovali seznamy s názvy textů, které jim doporučovali, a tím je lákali ke koupi těchto dokumentů. Nejstarším římským knihkupcem byl pravděpodobně Pomponius Atticus o němţ se zmiňuje Cicero ve svých listech. Pomponius vlastnil přibliţně sto otroků, kteří byli literárně vzdělaní a které vyuţíval k opisování knih na prodej. Mnohé z otroků později propustil na svobodu a ti si později zaloţili také knihkupeckou ţivnost. Ceny textů byly různorodé, často záleţelo na jakosti papíru, typu písma a i typu obalu. Výše honorářů, které knihkupci vypláceli autorům, nejsou s přesností známy, jejich výše se však různila. 6 Po rozpadu Římské říše upadl i obchod s knihami, mnoho knih se vinou nekvalitního materiálu či vinou času rozpadlo, popřípadě byly dány do klášterů, kde byl původní text seškrabán a nahrazen církevním textem. Knihkupecká činnost povstala opět aţ díky zaloţení univerzit v Bologni a v Paříţi, ve kterých si knihkupci zřídili své krámky. Na počátku 15. století se v Praze nacházeli knihprodavači a přibliţně 225 opisovačů knih. Někteří z opisovačů malovali ozdoby do knih, a to především do biblí a modlitebních knih. S rozvojem univerzit se objevili stationarii, knihkupci a současně půjčovatelé knih, kteří se starali i o opisování potřebných svazků pro potřebu studentstva a profesorů (mistrů). 7 Někteří prodavači knih a opisovači pracovali pro Praţskou univerzitu a ta je kontrolovala prostřednictvím přísných předpisů: při ohlášení své ţivnosti musili sloţiti do rukou rektorových přísahu, ţe zachovávati budou veškerá zákonitá ustanovení ať jiţ při koupi nebo prodeji a musili kaţdé dílo, které chtěli dáti opsati, předloţiti právnické fakultě k dobrozdání. 8 5 str. 441, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel Kraj. 6 str. 441, Tamtéţ. 7 str. 249, KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. 8 str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel Kraj. 13

Druhou polovinu patnáctého století ovlivnil hlavně knihtisk, coţ byl jeden z nejdůleţitějších vynálezů v dějinách lidstva. Knihtisk vynalezl Johannes Gutenberg, který někdy koncem r. 1445 vytiskl v Mohuči svůj první tisk. 9 Vynález knihtisku umoţnil především zrychlení a zlevnění výroby knih, coţ způsobilo také prudký rozvoj vzdělanosti. Knihy a texty nebyly jiţ jen výsadou šlechty a církve, ale staly se mnohem dostupnější i pro střední vrstvu obyvatel. Podle Ottova slovníku naučného z roku 1899, byl prvním českým knihkupcem Martin z Tišnova, který v roce 1488 dal vytisknout v Kutné Hoře Ezopovy bajky. Díla, která knihkupci vydávali, byla tištěna v Benátkách, Kolíně nad Rýnem a Norimberku a to proto, ţe knihtisk v Praze byl zatím v začátcích. 10 V Německu byl centrem knihkupeckého trhu v 16. století Frankfurt nad Mohanem. Zde se začal vyvíjet sortimentní obchod, který spojoval nakladatele prodavače a nakupující. Sláva Frankfurtu však neměla dlouhého trvání, neboť celý kniţní trh byl postupně přenesen do Lipska, které se stalo centrálním sídlem všech knihkupců a kde vznikla knihkupecká organizace. 11 Na konci 16. století dospěla knihkupecká činnost v Praze svého vrcholu, avšak po bitvě na Bílé hoře roku 1620 přišel úpadek. Čeští knihkupci na 200 let z Prahy zmizeli. V této době byly často antikvariáty součástí obchodů s knihami. Antikvárního zboţí, tedy starších knih, se nenacházelo v knihkupectvích mnoho, knihy byly většinou umístěny v malém regálu o pár poličkách. V 16. a 17. století se však prameny zmiňují i další ţivnosti s knihami. Pojem antikvář byl tehdy pouţíván pro majitele bottogy, coţ byl muţ, kterého vyhledávali mladí evropští aristokraté na svých cestách v Benátkách a Římě, aby od něho získali cenné staroţitnosti, rukopisy, obrazy a sošky. 12 9 str. 252, KUDĚLKA, Viktor. Malý labyrint literatury. Dotisk 1. vydání. Praha: Albatros, 1983. 10 str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel Kraj. 11 str, 442, Tamtéţ. 12 str. 15, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 14

V Rakousku byla po vzoru Německa zřízena knihkupecká organizace, která měla za úkol hlídat knihkupce, zda neprodávají knihy příliš draze či lacině. V Rakousku a i v celém Německu platilo, aby se knihy v knihkupectvích prodávaly s pevně stanovenou cenou. Pokud kdokoliv prodával nové knihy levněji či dráţe, byl vyloučen z knihkupecké organizace, dále mu nikdo nesměl za peníze knihy expandovat, pokud by tak však učinil, byl by také vyloučen. Cenu knih směl změnit jen nakladatel, ale musel o tom dát vědět všem obchodníkům, s kterými byl ve spojení. Nakladatel podal oznámení do úředního listu, ţe v určitý den bude cena knih změněna. 13 Ani v 18. století neexistoval antikvariát v takové podobě, v jaké jej známe dnes. Staré knihy vykupovali jak knihkupci, tak překupovači a kramáři. Co přesně překupovači a kramáři s antikvárními knihami dělali? Ti skupovali celé knihovny, hlavně z pozůstalostí, a prodávali je ve veřejných draţbách (aukcích) podle seznamů zvláště k tomu sestavených. Poněvadţ tento antikvářský způsob obchodu poškozoval nejen dědice, ale i kupující, bylo roku 1782 nařízeno, aby se knihovny sice prodávaly ve veřejných draţbách, avšak ceny knih aby určovali pouze příseţní znalci. 14 Praţská univerzitní knihovna pořádala od roku 1784 draţby duplikátů, na které přijíţděli i antikváři z okolních zemí. O tom, kdy se budou draţby předem konat, se oznamovalo v Praţských poštovských novinách. Během let 1784 1827, kdy draţby probíhaly, utrţila knihovna 17 221,54 zlatých. Na draţbách se objevilo velmi mnoho knih z klášterních knihoven a to proto, ţe císař Josef II. dal v roce 1781 mnoho klášterů zrušit. Zrušeny byly především ty kláštery, které nevykonávaly prospěšnou činnost pro lid tzn., nestaraly se o chudé, nevyučovaly a nevychovávaly děti a sirotky. Mnohé z knih, které byly umístěny v bohatých knihovních sbírkách těchto klášterů, byly nenávratně zničeny. Ponechány byly jen kláštery, které vykazovaly prospěšnou činnost. 15 Většina klášterních knih, které se ocitly ve veřejných draţbách, byla skoupena antikváři a knihkupci. Mnoho takových knih skoupil i Václav Matěj 13 str. 442, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel Kraj. 14 str. 15, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 15 str. 15, Tamtéţ 15

Kramerius, který je pak nabízel ve svých novinách. Tyto noviny se nazývaly Krameriusovy císařské královské vlastenecké noviny a věnoval v nich velkou pozornosti především českým knihám. V těchto listech nabízel také knihy ze svého vydavatelství Česká expedice. Jaké knihy byly v tomto nakladatelství nejčastěji vydávány? Byly zde vydávány a prodávány české knihy, oblíbené kalendáře a noviny. Kramerius sám vydal více neţ osmdesát knih, z nichţ většinu napsal nebo přeloţil. 16 V. M. Kramerius se nejen zaslouţil o obrodu českého jazyka, ale byl také jeden z prvních knihkupců a antikvářů, který pouţil mediální zdroj jako propagaci nejen nových, ale i starých knih. Na počátku 19. století si jiţ česká společnost plně uvědomovala existenci antikvariátů a chápala, ţe se mezi antikvariáty a knihkupectvími nachází rozdíl v povaze zboţí. V této době se začaly vyvíjet samostatné antikvariáty a to vedlo k tomu, ţe se Řády pro knihkupce a Řády grémia pro knihkupce v názvu rozšířili i o antikváře. Dále to mělo za následek ustanovení právních předpisů pro antikváře, například z roku 1806 se v Řádu grémia knihkupců a antikvářů a antikvariátech říká: 2. Podřadným druhem knihkupectví je obchod se starými, opotřebovanými vázanými knihami. Výsadní kniţní antikváři mohou obchodovat jen s tímto druhem knih. Vydávání a prodej nových knih jsou jim vůbec zakázány. 3. Právo k provozování Antikvariátu nedostane nikdo, kdo nezískal řádné literární vědomosti a knihkupectví se řádně nevyučil. 17 Pokud chtěl kdokoliv sehnat v druhé polovině devatenáctého století starý tisk popřípadě knihu, tak měl největší šanci na úspěch v ţidovském ghettu v Praze. Praţské ţidovské ghetto se nacházelo na území dnešní Josefova a 16 ŠÁRA, Lubomír. Historie české republiky [online]. c2006 2008 [cit. 2010-04-07]. Česká expedice. Dostupné z WWW <http://cr.ic.cz/index.php?clanek=expedice&dir=soucast&menu=soucast>. 17 str. 16, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 16

částečně i Starého Města a chodívali sem, za účelem dobrého nákupu knih, hlavně studenti a bibliofilové. Velmi často se jim podařilo najít drobné, ale velice cenné knihy. Největší zásoby knih nejrůznějšího druhu míval antikvář L. A. Wahle. K němu chodíval Jakub Malý, František Doucha i Jaroslav Vrchlický. 18 V ţidovském městě se pořádal i bohatý kniţní trh a to vţdy v neděli dopoledne v Josefovské ulici. Bohuţel vinou špatných hygienických podmínek bylo Ţidovské město odsouzeno k radikální přestavbě a tím i zničení mnoha starých domů, synagog a utlumení obchodu se starými knihami. 19 V druhé polovině 19. století vzniklo mnoho velkých knihkupectví a nakladatelství, která se na trhu udrţela někdy i několik desetiletí. Jedná se především o velké knihkupecké firmy jako J. Otto, J. R. Vilímek, Fr. Topič, Fr. Řivnáč a mnoho dalších. V této době vycházelo velké mnoţství knih a to od odborných, dětských aţ po oddechovou literaturu a časopisy. Z toho důvodu si troufám říct, ţe tato doba velmi přála kniţní produkci a čtenářství. 20 V této době měl čtenář a zákazník velký výběr titulů na kniţním trhu. Jelikoţ však knih vycházelo obrovské mnoţství, tak se velmi často stávalo, ţe se do knihkupectví antikvariátů dostávaly knihy, které byly poměrně nedávného vydání. Je samozřejmé, ţe knihy, které byly párkrát čtené, ale novějšího vydání, se staly mnohem atraktivnějšími, neţ staré tisky. Tato situace vedla k nutnému vyřešení problému: Nastalo rozštěpení na obchody se starými vzácnými tisky a prodej současných opotřebovaných knih v knihkupectvích s běţným sortimentem. 21 Antikvariáty, které prodávaly knihy nedávno vydané a knihy, které byly nové, ale z nějakého důvodu byly na trhu neprodejné za původní cenu, se nazývaly moderní. Mezi lidmi byl tento druh antikvariátu označován názvem ramš 22, coţ bylo slovo převzaté z němčiny. Kromě toho existoval ještě další 18 str. 17, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972 19 str. 17, Tamtéţ 20 str. 443, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Čtrnáctý díl, Kartel Kraj. 21 str. 17, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 22 Ramsch, der brak, brakové zboţí, laciné zboţí 17

typ moderního antikvariátu a nazýval se nepravý. Čím se lišil tento antikvariát od prvního? Lišil se hlavně v tom, ţe prodával publikace, u kterých se sníţila cena, protoţe se knihy poškodily ve skladech nebo během přepravování. Dá se říct, ţe dnes tyto typy antikvariátů máme také, jen je spíše známe pod názvem levné knihy. Je pravda, ţe jsou neprodejné a poškozené knihy nabízeny i antikvariátům, ale mnohem častěji putují spíše do výprodejů, neţ do antikvariátů. 2.2. Historie antikvariátů do roku 1989 Dvacáté století bylo plné zvratů a klíčových událostí a to nejen pro antikvariáty, ale i pro celý svět. Antikvářská činnost prošla velkým vývojem, mnohokrát byla na vrcholu, ale také velmi často ji následně stihl i rychlý pád. Podle Michala Hully, majitele 1. podzemního antikvariátu, se však, trochu paradoxně, antikvariátům nejvíce dařilo tehdy, kdyţ na tom byla společnost naopak špatně. Antikváři ţijí jako supové ze špatných společenských podmínek. Před válkou byly úţasné emigrantské knihovny. Za protektorátu ţidovské knihovny. Za komunismu odsud utíkali vzdělaní lidé, kteří měli úţasné knihovny a rychle vše prodávali, aby jim to nezkonfiskovali. To byly pro antikváře nejhezčí časy. Poslední taková vlna přišla po sametové revoluci, kdy se lidé hodně stěhovali. Čistily se byty, sklepy a půdy. 23 Začátek dvacátého století byl pro antikvariát zlomový. Antikvariáty se začaly osamostatňovat a oddělovaly se od knihkupectví a vznikaly jako samostatné prodejny nebo jako samostatné oddělení v knihkupectví. Mezi nejznámější knihkupectví, která měla oddělení antikvárních knih, patřilo například Zemědělské knihkupectví A. Neuberta, Akademické knihkupectví Bedřicha Bočánka, Topičův antikvariát a mnoho dalších. Současně také existovaly antikvariáty, které se specializovaly na určitý obor a pořádaly kniţní aukce. Z nejznámějších byly Antikvariát se starými tisky a bibliofiliemi 23 str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 18

K. Zinka v Praze, Antikvariát V. Straky v Kolíně, Pyšvejcův praţský Antikvariát, Springův Antikvariát aj. 24 Ottův slovník naučný z roku 1899 popsal antikváře jako toho, kdo knihy od soukromníků neb i nakladatelů koupené prodává v ceně přiměřeně sníţené. 25 Tento model vydrţel přibliţně padesát let a to aţ do zestátnění obchodu s antikvárními knihami. Rok 1948 byl pro podnikatele, tedy i pro antikváře, počátek konce pro soukromé podnikání. V únoru tohoto roku došlo ke komunistickému převratu v Československu a nastal přechod od demokracie k totalitě. Soukromé antikvariáty, které ještě tu a tam v padesátých letech přeţívaly, se postupně staly sítí antikvárních prodejen, které buď patřily národnímu podniku Kniha, nebo Kniţnímu velkoobchodu, který se zaměřoval na vývoz knih. Podle knihy Antikvariát z roku 1972 od Antonína Kovandy, dostal antikvariát po roce 1948 úplně jinou tvář, neţ měl v dřívější době. Rozdílnost se projevovala především v: preferenci v nabídce a dodávce socialistickému sektoru, ( ) dále pak konzervace a evidovaná dodávka politicky výjimečné literatury jen socialistickému sektoru, ( ) specializace prodejen, ( ) eliminace licitačních metod a jiných spekulací, rozsáhlá nabídková a poptávková sluţba, kulturně propagační činnost, zejména výstavní, doprovázená znamenitými katalogy, kontrolovaný prodej knih do zahraničí, jejichţ vývozem nevzniká kulturní ztráta atd. 26 Výše zmíněný popis fungování antikvariátů by mohl charakterizovat poměrně výstiţně antikvariáty do roku 1989, a to i přesto, ţe příručka o antikvariátech byla napsaná v roce 1972. Kniha se však jiţ nezmiňuje o zákazech, které tehdy pro antikváře platily. Zákazy se týkaly především autorů, jejichţ knihy, popřípadě jiná díla, bylo zakázáno prodávat. Kaţdý antikvariát měl seznam autorů, kteří nesměli být prodáváni zákazníkům, a jejich tvorba končila vyřazena do krabic pro inspektora přes antikvariáty, jenţ 24 str. 18, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 25 str. 457, STUDNIČKA, Fr. J., et al. Ottův slovník naučný: Encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: J. Otto, 1899. Druhý díl, Alqueire - Aţušak. 26 str. 18, KOVANDA, Antonín. Antikvariát. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1972. 19

byl ustanoven národním podnikem Kniha. Publikace, které byly dány do zakázaných knih, byly odsouzeny pak k sešrotování. Prodej knih byl tedy omezen a pravidla pro výběr knih byla zmatená. Samozřejmě existoval seznam, zakázanejch knih a taky určitá autocenzura nákupčích. Takţe něco se automaticky nebralo, řekli jsme třeba, ţe o tu věc nemáme zájem. 27 říká Mirek Slavík, bývalý zaměstnanec antikvariátu v Dláţděné ulici v Praze. Problémem seznamů se zakázanými knihami však bylo to, ţe jej měli k dispozici pouze vedoucí prodejny a zástupci vedoucího prodejny. Občas se však stalo i to, ţe vedoucí byl jen seznámen se seznamy a to tím způsobem, ţe mu byly pouze přečteny. Úředníci spoléhali totiţ na to, ţe antikvář si nebude úplně jist svou pamětí, a proto bude vyřazovat moţné neţádoucí knihy více, neţli méně. Řádoví zaměstnanci na tom v antikvariátech byli nejhůře, protoţe se jména zakázaných autorů a titulů dozvídali často jenom od zástupců vedoucích, jaké zboţí se musí vykoupit, ale nesmí přijít na pulty. Antikvariáty byly často hlídány příslušníky státní bezpečnosti. Stávalo se totiţ poměrně často, ţe státní bezpečnost prodala do antikvariátu knihy od zakázaných autorů a později se vrátili se seznamem a chtěli vědět, kde knihy jsou. Pokud nějaká publikace chyběla, tak byly nepříjemnosti. 28 Jakým způsobem se některé publikace provinily, ţe byly určeny k tak smutnému konci? Velmi často se jednalo o úplné maličkosti a drobnosti: třeba učebnice matematiky, ke který napsal předmluvu někdo, kdo nesměl. 29 Ani samotní antikváři často nevěděli, podle jakých kritérií jsou knihy vybírány jako zakázané. Výběr těch zakázaných knih, to byla trochu záhada, protoţe třeba Durych se prodával vţdycky volně, i v sedmdesátých letech, k dispozici byl i Deml, celá produkce staroříšská. Třeba detektivka, kam napsal doslov Josef Škvorecký, se měla vyřadit, čili ten výběr byl samozřejmě zcela nesmyslný 30 Pro grafiku a kresby platila stejná omezení jako pro knihy, ale přesto na tom byla mnohem lépe. Nákupčí těţili především z toho, ţe grafiku pořádně 27 str. 171, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997. 28 str. 181, ZADROBÍLEK, Vladislav. Nevěděli, jak se dívat na grafiky. Revolver Revue. Leden 1997. 29 str. 171, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997. 30 str. 189, HEJDA, Zbyněk. O Dláţděné, lupičích a kocourovi. Revolver Revue. Leden 1997. 20

nikdo z těch, kdo ji mohl omezit, neznal a tak ji nakupovali téměř bez zábran. Nakoupené zboţí pak předloţili na schválení vedoucímu prodejny, a pokud věc nebyla příliš vykřičená, tak ji často schválil a mohla se volně prodávat. Zakázané byly i plakáty a umělecká tvorba některých dalších umělců jako například Karla Kryla, Jaroslava Hutky, Vlastimila Třešňáka a řady dalších. 31 V sedmdesátých a osmdesátých letech tedy v době komunistického reţimu bývala tradice, ţe většina obchodů s antikvárním zboţím spolupracovala s příslušnými státními institucemi. Mezi tyto instituce patřily například archívy, muzea a galerie. Všechny staré tisky, rukopisy a grafiky, které byly prodány do antikvariátů, se přednostně nabízely výše jmenovaným institucím. Pro antikvariáty byla tato spolupráce obzvláště výhodná, neboť od nich často kupovaly velmi specifické a draţší zboţí a zároveň byly také pravidelnými zákazníky. Pokud však ze strany těchto institucí nebyl zájem o dané dokumenty, tak teprve tehdy mohly být dány do volného prodeje. Zajímavé je, ţe spolupráce fungovala, a to i přesto, ač to nebylo nařízeno komunistickou vládou. Státní instituce měly spíše samy zájem o to spolupracovat s antikvariáty: oni nás spíše ţádali, abychom jim schovávali věci, o kterých si myslíme, ţe by je měli mít, 32 říká Bohumír Slavík, bývalý zaměstnanec antikvariátu v Dláţděné ulici v Praze. Instituce jako Národní muzeum, Památník písemnictví, Národní galerie atd. měly ustanovenou zvláštní komisi, která čítala asi šest aţ osm osob. Tito lidé chodívali pravidelně do praţských antikvariátů hledat dokumenty, které by mohly státní instituce zakoupit a byly by tak uchráněny před prodejem do soukromých sbírek. Komise byla většinou utvořena z lidí, kteří navštěvovali antikvariáty ještě v době, kdy nebyla komise ustanovena. Postupem času však zájem obíhačů opadl, antikvariáty obcházelo čím dál méně lidí, aţ jejich zájem upadl úplně. I přesto, ţe komise jiţ nepracovala tak jako před tím, tak antikvariáty nadále spolupracovali se státními institucemi a nabízeli jim vybrané draţší zboţí. 33 31 str. 170, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997. 32 str. 169, Tamtéţ 33 str. 169, Tamtéţ 21

Jelikoţ antikvariáty byly sdruţeny do státních podniků, tak si nákupčí nemohli sami rozhodovat o cenách. Všechny přidělené ceny ke knihám muselo schválit nákupní oddělení v antikvárním podniku a to proto, ţe se nakupovalo za státní peníze (vyjádření z antikvariátu Dláţděná). Ceny se navrhovaly hlavně podle citu navrhla se cena, za kterou by se daná kniha mohla prodat. U některých knih však ceny byly často dané: kdyţ vyšly po roce 1953, prodejce dostal třetinu z vytištěný ceny a kniha se prodávala za dvě třetiny. 34 I v době hlubokého komunismu byly antikvariáty poměrně svobodným místem, i kdyţ se tam normalizace, samozřejmě, také projevovala. Atmosféra v antikvariátech byla často velmi přátelská aţ idylická. Dokonce někteří zákazníci si chodili hlavně popovídat, neţ nakupovat a tak se stávalo, ţe v antikvariátech strávili i několik hodin a odešli pouze s jednou broţurkou z krabice po koruně. Zákazníci, kteří byli (a stále jsou) přitahováni do antikvariátů, jsou velmi různorodí. Antikvariáty navštěvovali jak vzdělaní lidé intelektuálové, spisovatelé, studenti atd., tak i někdy velmi zvláštní existence. I zákazníci jsou tam jiní, neţ v normálních prodejnách, jsou to takoví hraboši, 35 Hraboši nebo také pavouci byli a stále jsou určitá sorta zákazníků, která knihy sbírá ve velkém a chodí do antikvariátů kaţdý den. Na jejich okruţní trase je několik antikvariátů a ty navštěvují denně. Tito lidé jsou schopni strávit v obchodě s antikvárním zboţím i pár hodin a to z toho důvodu, ţe jim nějaký čas zabere, neţ se vším prohrabou Výsledkem je, ţe po celodenním maratonu mají mnohdy pouze pár úlovků, někdy ani to ne. Na druhou stranu jsou tito zákazníci velmi věrní a antikváři si s nimi často vytvoří aţ téměř přátelský vztah. Práce v antikvariátech i během komunistického reţimu byla velmi různorodá, a to ač člověk pracoval v jednom oddělení několik let, tak se vţdy dělo něco jiného. Lidé nosili různé zboţí a tak se antikváři stále přiučovali nové věci. Řádový zaměstnanec zde však rozhodně zbohatnout nemohl, neboť nástupní plat činil 1 200 Kč a po čtrnáct let práce bylo odměněno 1 900 Kč, ale 34 str. 169, SLAVÍK, Bohumír. Nebyl krám jako krám. Revolver Revue. Leden 1997. 35 str. 183, HRUBÁ, Tereza. Zákazníci jsou tam takoví hraboši. Revolver Revue. Leden 1997. 22

pracovali zde hlavně lidé, kteří tuto práci dělali rádi a nikoli pro peníze. Láska ke knihám a krásným věcem je to, co si v sobě antikváři nesou po staletí a nezáleţí na tom, kdo vládne a jakým způsobem. 2.3. Historie antikvariátů po roce 1989 až do současnosti Vývoj, který jsem popsala, by pravděpodobně zůstal beze změny ještě několik let, ale rok 1989 změnil mnohé i fungování antikvariátů. Před rokem 1989 neexistovaly samostatné obchody s antikvárními knihami, neboť všechny spadaly pod národní podnik Kniha. Po Sametové revoluci se situace začala velmi rychle měnit a to tak, ţe mnozí pracovníci, dříve zaměstnaní ve státních antikvariátech, se začali osamostatňovat a zakládali si své vlastní antikvariáty. Domnívám se, ţe začátek 90. let byla pro antikvariáty nejlepší doba za celých dvacet jedna let od převratu v roce 1989. V této době neměli antikvariáty nouzi o zákazníky, navíc přibylo i mnoho zahraničních zákazníků. Lidé měli zájem úplně o všechno, a to od starých knih psaných v němčině, české a zahraniční beletrie aţ po drahé sběratelské kousky. Internet byl ještě dalekou vizí budoucnosti, a proto, kdyţ někdo sháněl nějakou knihu, musel buď poctivě (a často) obcházet všechny antikvariáty ve svém okolí, aby hledanou knihu sehnal nebo do antikvariátu přímo zavolat. Příjemné na tomto období bylo především to, ţe se příliš nelišilo od doby před revolucí. Antikváři měli své zaběhnuté zvyky, které se nemusely změnou politiky příliš měnit. Druhá polovina devadesátých let však jiţ přinesla určité změny. Změny nastaly především v tom, ţe se lidem rozšířily moţnosti trávení volného času. Prosazovala se také více média, která nebyla před revolucí tolik rozšířena. Bylo téměř samozřejmostí, ţe kaţdá domácnost vlastní alespoň jednu televizi. Televizní stanice začaly vysílat mnoho odpoledních seriálů ze zahraničí, coţ začalo ubírat čtenáře především mladší věkové generace. Do domácností také začaly pronikat i počítače, avšak zatím bez rozšíření internetu. Lidé přestávali mít o četbu zájem, coţ bylo způsobeno především televizním médiem a také nedostatkem času a klidu na čtení. Za úbytek zákazníků antikvariátů nemohly však jenom média a nedostatek času, dalším důleţitým faktorem byly také nově vznikající 23

nakladatelství. Do roku 1989 zde po čtyři desetiletí existovalo jen něco málo přes 40 poměrně velkých státních nakladatelství. ( ) Po listopadu 1989 vznikly během krátké doby asi tři tisíce soukromých nakladatelství, jejichţ konkurence stará nakladatelství brzy zlikvidovala. 36 Nově vzniklá nakladatelství často vydávala nové knihy od zvučných jmen zahraničních autorů píšících bestsellery, popřípadě díla autorů, kteří byli do roku 1989 zakázaní. Většina spisovatelů a děl, kterých byl dříve nedostatek a byli sehnatelní jen v antikvariátech jako podpultové zboţí, byla nyní nabízena v běţné kniţní distribuci. V druhé polovině 90. let se také začínají objevovat první velké knihkupecké domy a knihkupecké řetězce jako například Jan Kanzelsberger, Kma a další. Tyto nově vznikající kniţní velkoobchody měly za následek, ţe zákazníci antikvariátů a malých knihkupectví se začaly přeorientovávat na tuto formu nabídky, protoţe nabízela daleko větší výběr knih a na rozdíl od antikvárního zboţí se jednalo o knihy nové. Změny, které proběhly na konci dvacátého století v antikvářské oblasti, byly velké a antikváři se jim museli, pokud chtěli na kniţním trhu přeţít, přizpůsobit. Avšak změny, co přišly s novým tisíciletím, byly daleko větší. Knih začalo být velké mnoţství, a to z toho důvodu, ţe denně vycházelo (a stále vychází) několik desítek kniţních titulů. Lidé se začali zbavovat starých knih, aby měli kam ukládat nové, popřípadě se jich chtěli zbavit z toho důvodu, protoţe je jiţ omrzely nebo je zdědili a byly jim k ničemu. Jejich cesty často směřovali do antikvariátů, které jiţ byly knihami s podobnými osudy přeplněny. V tomto období nastal velký zlom v antikvářské praxi, neboť začala nabídka knih převyšovat poptávku. Obliba knih klesala a naopak stoupala popularita internetu a později sociálních sítí. Pro mnohé antikváře tento vývoj znamenal existenční problémy, a proto také mnoho antikvariátů v této době zkrachovalo. Trávení času na síti, hraní her a sledování filmů se stalo velkou konkurencí nejen antikvářů, ale všech, kteří se zabývali kniţním obchodem. Paradoxně právě internet a sociální sítě mohou antikvářům velmi výrazně pomoci. 36 str 32, PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 1. vydání. Praha: Paseka, 2003. 24

V dnešní době se stal internetový obchod, který je součástí kamenných obchodů, nutností a to nejen pro antikváře, ale pro všechny podnikatele. Obchod s antikvárními knihami se velkou měrou přesouvá na internet a kamenné obchody přestávají hrát důleţitou roli, 37 říká v rozhovoru pro Grand Biblio Tomáš Maděra, majitel praţské sítě antikvariátů. Díky tomu mnozí zákazníci, kteří dříve denně obcházeli své oblíbené prodejny antikvárních knih, se dnes pro změnu dívají kaţdý den na internetové e-shopy těchto antikvariátů. V České republice je poměrně hodně antikvariátů, které se koncentrují hlavně do větších měst, a proto je jich také nejvíce soustředěno v Praze. U nás jsou prodejny antikvariátů nejčastěji umístěny ve středu města, ale v poslední době převládá trend ze zahraničí, kdy se antikvariáty přesouvají na okraje větších měst. Internet totiţ propojuje vzdálená místa a uţ je jedno, kde obchod je. 38 Objevují se také antikvariáty, které nemají kamenný obchod a prodávají pouze na internetu, mezi takové obchody patří například on-line antikvariát sídlící v Brně, jehoţ název zní Shiori antikvariát a majitelem je Jaroslav Dolejš. Internet má pro antikváře výhody, ale i nevýhody. Kromě moţnosti mít svůj vlastní internetový obchod, umoţňuje také antikvářům sledovat ceny knih u konkurence, coţ má často vliv na ceny knih. Antikváři totiţ nasadí cenu, ostatní to opíšou a kniha se zdraţí. 39 Novým internetovým fenoménem se staly servery, které nabízejí lidem moţnost si své knihy prodat sami, a to prostřednictvím aukcí. Z toho důvodu mnohem méně lidí, oproti minulým rokům, navštěvuje antikvariáty, pokud chtějí nějakou knihu sehnat či prodat. Daleko jednodušší pro ně je vyuţít moţnost vydraţit si a koupit knihu například na Aukru. Ale i Aukro má svá úskalí, mezi která patří především velikost cen. Na Aukru jsou často uměle vyhnané ceny, dva se dohodnou a cenu vyhodí. 40 37 str. 9, MADĚRA, Tomáš. Jak jsem se stal antikvářem. Grand Biblio, únor 2009, roč. 3, č. 3. 38 str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 39 str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 40 str. 19, Tamtéţ 25

Díky internetovým aukcím je stále běţnější, ţe antikvář přichází o kaţdodenní naději, ţe mu někdo můţe přinést nějakou krásnou a vzácnou věc. Podle Aleše Tejkla, majitele praţského antikvariátu ALTE, je dnes téměř zázrak, kdyţ se do antikvariátu dostane nějaký skvost. 41 Tím pádem se dnes antikváři daleko méně poštěstí narazit na pěknou a starou knihovnu, kterou by děti a vnoučata prodávali po svých rodičích a prarodičích. Často to dají rovnou na nějakou internetovou aukci, protoţe se chtějí knih rychle zbavit. Málokterý z nich však tuší, co prodávají. Kdyţ se kniha dochová v naprosto neporušeném stavu, tak má pro sběratele stonásobnou cenu, coţ ti, co prodávají, mnohokrát nevědí, 42 říká Michal Hulla, majitel 1. Podzemního antikvariátu. Antikvariáty se dnes mezi sebou velmi liší, nelze je porovnávat dohromady. Rozdíly se nacházejí jak mezi městskými a maloměstskými, tak i v uspořádání jednotlivých prodejen. Většina antikvariátů bojuje s nadbytkem knih, se zmenšující klientelou a s trendem rostoucích cen. V dnešní době musí být antikvář bojovník, musí se zajímat o nové trendy, které mu mohou přitáhnout zákazníky. Obchod se starými knihami se totiţ stává byznysem, na kterém se dá vydělat, jestliţe se antikvář umí otáčet a má hlavně štěstí. Pokud se antikvář brání novým technologiím nebo se nechá ukolébat klidnou, mu vyhovující, situací, tak to můţe také znamenat zánik jeho podnikatelské existence a to pouze z důvodu nepřizpůsobení nastalé situaci. 2.4. Historie antikvariátů v Brně Historie brněnských antikvariátů se začala psát roku 1898, kdy 1. března tohoto roku otevřel své knihkupectví a antikvariát Arnošt Píša. Prodejna se během patnácti let dvakrát stěhovala, a to vţdy do větších prostor aţ se natrvalo usadila v roce 1913 na České ulici č. 28, kde současně sídlilo i nově vybudované knihkupectví. Podnik se tak skládal z velké části z knihkupectví, kde byla část prodejny vyčleněna antikvariátu, dále obrazárně, 41 str. 18, KAŠPAR, Lukáš. Byznys s příchutí nostalgie. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 42 str. 19, KAŠPAR, Lukáš. Poslední dobré časy přišly s revolucí. Magazín Víkend Pravidelná příloha deníku MF Dnes, březen 2010, 27. března 2010. 26

bylo zde i místo pro vydávání knih a přípravu na exportování knih v balících a kanceláře vedoucích. Prodejna byla vybavena velkými mramorovými pulty, které poskytovaly dostatek místa pro vystavené zboţí. Do rozvoje podniku neblaze zasáhla první světová válka, neboť většina muţských zaměstnanců musela odejít na frontu. Pan Píša měl to štěstí, ţe se narukování na frontu vyhnul, ale to jen proto, ţe ho před ní zachránila náhlá operace. Po válce nastoupilo do podniku, který také vydával knihy, mnoho nových zaměstnanců, kteří přispěli k celkovému rozvoji obchodu. Další změny nastaly v 30. letech, kdy dům na České ulici č. 28 koupila Slovanská pojišťovna a přestavěla jej do modernější podoby. Celá prodejna byla vybavena jednotnými kovovými portály. Roku 1935 předal sedmdesátiletý Arnošt Píša podnik svému synovi Miloslavovi, který pokračoval v knihkupecké a antikvářské tradici. Prodejna vzkvétala a těšila se velké oblibě, ale blíţící se druhá světová válka přinesla komplikace i do obchodu na České. Prodejnu několikrát navštívilo gestapo a oba dva Píši vyslýchalo. Miloslav Píša byl dokonce gestapem odveden a strávil v jejich péči na Kounicových kolejích přibliţně čtvrt roku. Mnoho pracovníků obchodu bylo nasazeno v Říši nebo byli nuceni pracovat pro brněnské podniky. Při osvobozování Brna v roce 1945 byla většina výloh rozbita, ale prodejna se brzy vzpamatovala a obnovila provoz. Po válce Miloslav Píša poznal, ţe bude zájem o obchody, které se zabývají prodejem antikvárních knih, a proto z toho důvodu roku 1949 nabídl podnik nakladatelství Orbis, které bylo pověřeno organizací všech antikvariátů. Díky tomuto rozhodnutí mohl vzniknout největší antikvariát na Moravě, který fungoval aţ do roku 1992. 43 Pravděpodobně to bylo od M. Píši prozřetelné rozhodnutí, protoţe antikvariátu na České se dařilo a těšil se velké oblibě u zákazníků, v čemţ mu samozřejmě pomáhalo také jeho výhodné umístění. Obchod se mohl chlubit dvaceti třemi bohatě vyzdobenými výlohami a velkou nabídkou knih v regálech prodejny, které bylo moţné si volně prohlíţet (foto viz příloha č. 1). To, ţe se jednalo o obrovský podnik, potvrzuje i fakt, ţe jeho roční obrat v osmdesátých letech 20. století překračoval hranici čtyř miliónů korun. 43 Brněnský večerník. 1988 (?). (Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) 27

Stejně jako praţské antikvariáty, tak i brněnské spadaly pod národní podnik Kniha. Vedoucím antikvariátu na České byl v 70. a 80. letech Luboslav Pálka, pod nímţ pracovalo mnoho kvalifikovaných pracovníků specializovaných na určité oblasti. V této době vzkvétalo především oddělení grafiky pod vedením Karla Sedláčka a jeho spolupracovníka J. Janoše. Toto oddělení sousedilo s částí prodejny, která byla vymezena pro hudebniny, o jehoţ modernizaci se zase zaslouţil Stanislav Krejčí. Dnes má pan Krejčí svůj vlastní specializovaný antikvariát na hudebniny, o němţ se ještě zmíním. Stejně jako v praţských antikvariátech, tak i v brněnských byl seznam zakázaných knih a autorů (viz příloha č. 2). V Brněnském večerníku z roku 1990 pan Petr Bouda, majitel prvního soukromého antikvariátu v Brně, vysvětluje, jaké knihy (například Ţert od Kundery nebo Benešovy paměti) se musely vykupovat a kam pak putovaly: Měli jsme instrukci právě tuhle literaturu skupovat. ( ) Všechny seznamy nakoupených knih musely ovšem nejdřív projít rukama obvodních instruktorů z podnikového ředitelství Knihy, který z nich uvolňoval k prodeji výtisky nezávadné. 44 Knihy, které byly označeny jako závadné, tak končily ve sklepě na České ulici. Naštěstí málokterou knihu potkal takový nezáviděníhodný osud, většinou se totiţ vedoucí dohodl se zákazníkem na prodeji, a to bez papíru. Pro některé autory a jejich díla platila speciální pravidla, například jsem mohl prodávat Hanzelku se Zikmundem, pouze do výlohy jejich knihy nesměly, 45 dodává v článku ještě pan Bouda. V Brně, jak uţ bylo výše naznačeno, bylo více antikvariátů, neţ jen antikvariát na České ulici, i kdyţ ten měl v moravské metropoli téměř centrální funkci. Dalším antikvariátem byl antikvariát na dnešní Rašínově ulici (dříve na ulici 9. Května), jehoţ vedoucím byl Vladimír Dundr. Po něm funkci vedoucího převzala Blanka Sobotková. Antikvariát U Jakuba nebo také U Jakubské věţe, jak se mu dnes říká, zůstal na Rašinově ulici dodnes, jen se přestěhoval o dům blíţe ke kostelu Sv. Jakuba a na jeho původním místě je dnes textilní galanterie. 44 str 1, H + Z: Do výlohy ne. Brněnský večerník, leden 1990, 24. ledna 1990, roč. 21, č. 17. (Novinový ústřiţek zapůjčený ze soukromé sbírky J. Janoše) 45 str. 1, Tamtéţ 28

Do roku 1989 mělo Brno dva antikvariáty, ale těsně po revoluci, v roce 1990, vznikl další antikvariát v Brně a to na Kounicově ulici (dříve Leninova ulice), jehoţ majitel byl jiţ zmiňovaný pan Petr Bouda. Tento antikvariát byl dokonce, v roce 1992, pár měsíců jediným antikvariátem v Brně. Toto prvenství mu vydrţelo do té doby, neţ vznikly nové antikvariáty bývalých zaměstnanců Knihy. Prvenství antikvariátu na Kounicove ulici nastalo díky tomu, ţe v roce 1992 ukončil svou činnost národní podnik Kniha a tím pádem skončila i éra největšího antikvariátu na Moravě. Zákazníci mohli ještě pár týdnů začátkem roku 1992 knihy nakupovat, ale výkup knih byl jiţ zastaven. Prodej se definitivně zastavil v únoru téhoţ roku, kdy zaměstnanci dostali výpověď. Po skončení prodeje antikvariátu byla budova zbourána a na jejím místě byla postavena budova nová. Místo, které platilo sedmdesát devět let za kulturní centrum, nahradila banka (foto viz příloha č. 1). Mnoho bývalých zaměstnanců antikvariátu si zaloţilo své vlastní prodejny s antikvárním zboţím, z nichţ mnohé fungují do dnes. Jmenovat mohu například pana Petra Vintrlíka, který se snaţil pokračovat v tradici započaté na České ulici. Svůj antikvariát si otevřel na Masarykově ulici a nazval ho Píšův. Název však nevydrţel dlouhou dobu, protoţe byl za krátkou dobu přejmenován na Antikvariát Vintrlík, coţ bylo a je pro majitele rozhodně praktičtější. Antikvariát Petra Vintrlíka také několikrát, od svého zaloţení, změnil adresu, aţ se nakonec natrvalo usídlil pod Zelným trhem na Kapucínském náměstí. Dalším bývalým zaměstnancem byl Libor Chloupek, který si zaloţil antikvariát Alfa. Tento obchod se nacházel v Alfa-pasáţi na Poštovské ulici, podle čehoţ vzniklo i pojmenování. Po pár letech se však přestěhoval na ulici Veselou, kde se nachází stále. Jménu, které antikvariátu dal, zůstal věrný. Pan Stanislav Krejčí, který byl ve starém antikvariátu odborníkem přes hudebniny, má dnes také svou vlastní prodejnu na Kobliţné, kterou nazval Musica. Jedná se o jedinečný obchod, který se zaměřuje na noty, zpěvníky, gramodesky, CD, kazety a mnoho dalšího spojeného s hudbou. V antikvariátu na České měl Pan Jindřich Janoš na starost hlavně oddělení s grafikou. Po zrušení antikvariátu si pan Janoš v roce 1993 zaloţil se 29