Obnova Karlova mostu záchrana, nebo ohroïení hodnot památky?

Obnova Karlova mostu záchrana, nebo ohroïení hodnot památky? Josef TULC 1 Kprobíhající obnovû Karlova mostu není snadné se nestrannû vyjádfiit. V ãervenci loàského roku zapoãatá nestandardní medializace kritick ch závûrû etfiení Památkové inspekce Ministerstva kultury, následné komentáfie senzaci hledajících ÏurnalistÛ, zbyteãnû pfiíkr, dehonestující tón kritikû obnovy ze SdruÏení profesionálních pracovníkû památkové péãe a posléze i apriornû agresivní postoje nûkter ch vûcí neznal ch obãansk ch sdruïení nevytváfiejí vhodnou pûdu pro nezaujatou odbornou diskusi. Obhajoba zvolené koncepce obnovy mostu, jíï se chci odváïit, pfiiná í rizika dal ích obviàování a útokû i nastfiádané trpkosti. Kobnovû jsem se z pozice jejího advocata angeli vyjádfiil jiï dvakrát. 1 Od té doby se snaïím pozornû sledovat a dle moïnosti nezaujatû pfiijímat racionální jádro vzná ené kritiky. Pfiesto jsem nena el dûvody, proã bych mûl své pfiedchozí zvefiejnûné soudy zásadnû revidovat. Pfies chyby, které obnova, tak jako kaïdé lidské dílo, má, se i nyní domnívám, Ïe kritika není vïdy vedena v duchu fair play, Ïe nedostatky obnovy jsou v ní tendenãnû zveliãovány a Ïe oponující strana nedefinuje jasnû, jaké kulturní ztráty mûly probíhající práce zpûsobit a jak v obnovû konstruktivnû pokraãovat. Jak se pokusím v závûru dovodit, mûïe takto vedená kritika ve sv ch dûsledcích památce spí u kodit neï jí prospût. Co je vûcnû obnovû vyt káno? Ponechám-li stranou váïné procesní nedostatky (praïsk magistrát, aã je to v jeho pravomoci, neuvedl v soulad své vlastní závazné stanovisko s fakticky zahájen mi pracemi), pak hlavními odborn mi v tkami bylo, Ïe pfied zahájením prací nebyl pfiedloïen kompletní stavebnû-historick prûzkum památky vyïadující její pfiesné zamûfiení a Ïe rozsah v mûn kamene je vût í, neï je opodstatnûné. Kriticky se vyt ká, Ïe k v robû náhradních kvádrû byl zvolen na mostû dosud nezastoupen svûtlej í druh kocbefiského pískovce, Ïe není vïdy pfiesnû dodrïen Obr. 1. Franti ek Fridrich, pohled na malostransk konec Karlova mostu. Snímek z roku 1864 ukazuje úïasnû Ïiv a malebn povrch se irok mi maltov mi spárami, jak mûl most do konce 60. let 19. století. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) 1 Josef TULC: K obnovû Karlova mostu, Bulletin Umûleckohistorické spoleãnosti, roã. 2008, ã. 1, s. 3 5; Josef TULC, odpovûì respondenta, in: Katefiina BEâKOVÁ, KarlÛv most skromn bard, ale nároãn pacient, anketa, Zprávy památkové péãe 69, 2009, ã. 2, s. 90 91. 260

Obr. 2. Praha, KarlÛv most, líc stfiedovûkého kvádrového zdiva jiïní vnitfiní stûny schodi tû Staromûstské mostecké vûïe, detail. Na snímku je vidût nepravidelné osazení kvádrû do líce zdi, vyrovnávané irok mi spárami s úlomky bfiidlice. Kvádr uprostfied snímku je o více neï 2 cm vysunut z roviny líce zdi. (Foto TaÈána Binková) Obr. 3. Praha, KarlÛv most, líc stfiedovûkého kvádrového zdiva pilífie schodi tû Staromûstské mostecké vûïe. Nepravidelné osazení kvádrû od poãátku poãítalo se irokou styãnou spárou, kterou vyplnila malta. (Foto TaÈána Binková) dosavadní spárofiez a Ïe nová, kolísající v ka spár, hrub í rukopis lícového opracování kamenn ch kvádrû a fakt, Ïe kvádry byly do potfiebn ch formátû nejprve strojovû nafiezány, svûdãí o ledabylé, fu érské práci zúãastnûn ch kameníkû. 2 Jsou to váïné v hrady, na které není lehké reagovat. Pokusím se o to ne z hlediska posuzování obtíïnû mûfiitelné kvality prací, ale spí e z hlediska, zda a jak tyto práce nevratnû po kodily kulturní hodnoty mostu a zda a v ãem jsou vûãi tûmto hodnotám pfiimûfiené, ãi nevhodné. SvÛj názor se pokusím shrnout v následujících bodech: Architektonická a hmotná autenticita památky KarlÛv most je sice jednotnû koncipovaná a ve své architektonické skladbû mimofiádnû zachovaná stfiedovûká stavba, v hmotném provedení je to v ak dnes jiï velmi heterogenní struktura. 3 Za pûvodní lucemburskou ãást mûïeme vedle Staromûstské mostecké vûïe a jejího pilífie oznaãit jiï jen vût í ãást vnitfiních v plní mostní konstrukce proveden ch z litého zdiva a zatím pfiesnûji neidentifikovan podíl kvádrû kleneb mostních obloukû a obkladû stavby. Jejich pfieváïná ãást v následujících staletích zanikla a byla vymûnûna jak v dûsledku pfiirozeného chátrání kamene, tak zejména kvûli fiadû povodní, jimï byl most vystaven. 4 V jejich dûsledku jiï od stfiedovûku docházelo k opakovan m destrukcím a následn m rekonstrukcím stavby. Pfii jedné z velk ch povodní, v roce 1890, se podemlely, zfiítily a následnû musely b t do fieãi - tû novû zaloïeny a úplnû novû vyzdûny dva pilífie a tfii mostní oblouky. Tato rekonstrukce co do architektonického tvaru víceménû reprodukující zfií- 2 3 cené ãásti byla provedena v dobû, kdy i ostatní ãásti mostu postupnû procházely v raznou promûnou svého vzhledu. lo o rozsáhlé úpravy v intencích tehdej ího památkového purismu. Podobu mostu pfied puristick mi úpravami máme dokladovánu ãetn mi vedutami a jiï i prvními fotografiemi (obr. 1) z doby po polovinû 19. století. 5 Uvidíme na nich, Ïe most mûl tehdy úïasnû Ïiv, jakoby zrnit, v raznû reliéfní povrch. Tvofiily jej za staletí poãasím omleté, v hranách olámané kvádry rûzn ch rozmûrû kladené v ne zcela pravideln ch fiadách. Nápadn byl v razn podíl maltoviny v irok ch spárách i v bez rozpakû provádûn ch vysprávkách líce zdiva tam, kde se povrch kvádrû vydrolil. Pfiedstavu vzhledu pûvodního gotického zdiva nám dávají více chránûné ãásti stavby, napfiíklad prûjezd a vnitfiek schodi tû Staromûstské mostecké vûïe, stavûné souãasnû s mostem. S údivem zjistíme, Ïe práce stfiedovûk ch kameníkû zde zdaleka nebyla dokonalá. Vidíme tu nejednu nerovnost v osazení kvádrû do líce zdiva i rûznou v ku a ífiku spár mezi nimi (loïné spáry jsou na fiadû míst vy ífrovány ploch mi úlomky bfiidlice, 6 nûkteré iroké svislé spáry od poãátku poãítaly s maltovou v plní; obr. 2). Parléfiov tí kameníci zde místy odevzdali práci, která by jen tûïko obstála pod lupou dne ních kritikû. Právû to asi vadilo puristick m soudcûm a opravcûm památek, ktefií se do úprav mostu ve druhé polovinû 19. století pustili. Zatímco jedna z fotografií mostu od Franti ka Fridricha z roku 1868 je tû ukazuje jeho pûvodní povrch, dokládají snímky téhoï autora pofiízené kolem roku 1885 jiï radikální zmûny. Stfiechy zhlaví pilífiû, boky stavby a zejména mostní parapety procházely rozsáhl mi úpravami. Îiv, jakoby 2 Viz napfiíklad Martin PAVALA: Na tom praïskym mostû, www.restauro.cz, listopad 2008. Kritické v hrady byly mimo jiné zvefiejnûny na dvou odborn ch setkáních památkáfiû. První, organizované SdruÏením profesionálních pracovníkû památkové péãe, se konalo v Praze dne 27. 1. 2009, druhé, uspofiádané Národním památkov m ústavem, rovnûï v Praze dne 4. 3. 2009. Kritika se oz vá i v názorech nûkter ch respondentû ankety cit. v pozn. 1, zejména Martina Pavaly (s. 87 89) a Jana Veselého (s. 91 92). Ostfie kritick, pfiedev ím co do úlohy ústfiedního pracovi tû NPÚ v památkovém dohledu akce, je dopis SdruÏení profesionálních pracovníkû památkové péãe generální fieditelce Národního památkového ústavu ze dne 17. 2. 2009. 3 Historii mostu, jeho architektufie a umûlecké v zdobû, jeho v stavbû, opravám, materiálûm stavby, technice a konstrukci i technickému stavu se vûnuje obsáhlá publikace kolektivu 17 autorû. Viz Ondfiej EFCÒ a kol.: KarlÛv most, Praha 2007. 4 Most váïnû po kodilo celkem 10 velk ch povodní mezi lety 1432 a 2002, viz Václav CÍLEK: Vltava, in: Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 3, s. 23. Mimo to byl po kozen boji se védy v roce 1648 a za revoluce v roce 1848. 5 Nejstar í fotografické snímky jsou od Andrease Grolla z roku 1856, velmi ilustrativní jsou i snímky Franti ka Fridricha z let 1864, 1868 a 1870 ukazující most je tû pfied puristick mi úpravami. Neobyãejnû v stiïn v bûr historick ch fotografií ilustrující promûny mostu v 19. a 20. století uvádí Katefiina BEâKOVÁ, cit. v pozn. 1, obr. 1 14. 6 Bfiidlicov mi úlomky se kvádry ve svém uloïení zabezpeãovaly jiï pfii zdûní, aby pfii pokládání následné vrstvy kvádrového zdiva v dûsledku vût ího zatíïení nebyla dosud nezatvrdlá malta vytlaãena z loïné spáry. Za upozornûní vdûãím Ing. arch. Petru Chotûborovi. 261

4 5 Obr. 4. Praha, KarlÛv most, pohled na jiïní boãní stûnu a ãást klenby Staromûstské mostecké vûïe. Partie kvádrového obkladu zdiva, vymûnûné pfii puristické opravû v letech 1874 1878, sv m dokonale hladk m povrchem a úzk mi spárami dodnes nápadnû kontrastují s pûvodním zdivem a jeho daleko volnûj ím spárofiezem. (Foto TaÈána Binková) Obr. 5. Praha, KarlÛv most, pohled od severu na 9. oblouk mostu. Snímek z roku 1974 ukazuje rozsah tehdej ího pfiezdûní parapetû v novém materiálu.(sbírka plánû NPÚ ÚP) 262

organicky rostl povrch mostu byl postupnû nahrazován novou, hlad í a pravidelnûj í, fiemeslnû perfektní úpravou. Omítkové vysprávky a iroké v plnû spár zmizely. Znaãnou ãást pûvodního kamenného obkladu nahradily kvádry s nov m, podstatnû uï ím vedením spár. ProtoÏe i v 19. století se stavûlo úspornû, byla pouïitelná ãást star ích zdrav ch kamenû ponechána. iroké spáry kolem nich byly novû do roviny líce zdiva vyplnûny maltovou smûsí a do ní byly vtlaãením imitovány nové, úzké spáry. Rozsah tehdej ích v mûn byl v jednotliv ch ãástech mostu velmi nerovnomûrn. Na klenbách mostních obloukû byl nejmen í, naproti tomu k úplné v mûnû do lo u obkladu stfiech zhlaví pilífiû. U boãních lícû stoupá rozsah v mûn smûrem vzhûru. U parapetû byla nad úrovní mostovky v mûna prakticky úplná, se sekundárním zaãlenûním pouïiteln ch star ích kamenû pfiizpûsoben ch novému spárofiezu. U parapetû také do lo k nezanedbatelné architektonické zmûnû: jejich pûvodní, Ïelezn mi kramlemi spojované kamenné krycí desky, mírnû na bocích pfiesahující líc zdiva, byly nahrazeny novou korunou zdi s ploch m stfiechovit m zakonãením. PÛvodnû souvislé linie parapetních zdí byly u pfiizdûn ch barokních pilífikû s postamenty soch pfieru eny a pfied sochami byly vytvofieny nové, mûlké v klenky. 7 Aãkoliv mûïeme litovat ztráty starobylého povrchu mostu, jehoï pûsobiv rastr irok ch maltov ch spár zdûrazàují v echna jeho star í vyobrazení, je puristická promûna jeho vzhledu, v raznû místy upravující i star í spárofiez, nevratn m faktem. Úpravy byly zfiejmû postupné a protáhly se hluboko do 20. století. Zjevnû nebyly provádûny plynule jednou kamenickou firmou. Svûdãí o tom pestrost zpûsobû opracování líce kvádrû, která jako by pokraãovala v rozmanitosti fiemesln ch postupû uplatnûn ch pfii ãetn ch rekonstrukcích v pfiedchozích staletích. Jan Bárta na mostû napoãítal nejménû pût dochovan ch jasnû od sebe rozli iteln ch rukodûln ch zpûsobû povrchového opracování líce kvádrû. 8 Snad je tû pestfiej í je skladba na mostû zastoupen ch druhû kamene, protoïe kaïdá doba pouïila materiál z jin ch lomû. 9 Vzhledem k extrémnímu klimatickému namáhání povrchu zdiva zmírnil ãas postupnû prvotní puristickou tvrdost. Dé È a mráz olámaly hrany fiady nov ch kvádrû, maltové v plnû a iluzivní spáry vût- inou postupnû vypadaly a byly dle potfieby nahrazeny nov m spárováním, jiï bez sjednocujících v tvarn ch ambicí. PraÏské ovzdu í, v 19. a první polovinû 20. století silnû zneãi tûné, posléze zpûsobilo, Ïe nov obklad mostu, vût inou z hofiického pískovce, zãernal a pûsobí dnes velmi starobyl m dojmem. Se znaãnou razancí se na povrchu mostu prosadila i velká oprava z let 1966 1975. 10 Kromû dal í rozsáhlé v mûny kvádrû na pilífiích i boãních lících stavby byly tehdy, jak ukazují dobové fotografie, ve velkém rozsahu znovu rozebrány a ze starého i nového materiálu opût vyzdûny oba parapety (obr. 5). V fiadû pfiípadû byly plné kvádry nahrazeny pouze v líci osazen mi kamenn mi deskami. Dutinu za nimi vyplnila litá smûs kameniva a cementu. Oprava s nev znamn mi zmûnami v podstatû respektovala spárofiez z 19. století. Jen v omezeném rozsahu byly na zdech nov ch parapetû znovu uplatnûny kameny ze star ích fází v stavby a oprav. Více jich zûstalo nebo bylo sekundárnû osazeno k patû vnitfiní strany parapetní zdi, pod úrovní mostovky. Tyto kameny, silnû trpící vodou a zasolováním, jiï vût inou postrádají pûvodní kamenické opracování (obr. 6). 11 Uveden pfiehled, jehoï zpfiesnûní jistû pfiinese stavebnû-historick prûzkum památky, 12 ukazuje, jak mnohovrstevnaté dílo z hlediska své fyzické podstaty dne ní KarlÛv most pfiedstavuje. KaÏdá z epoch, kaïdá z oprav se na nûm vyjádfiila sobû vlastním rukopisem i pouïit m materiálem. KaÏdá z nich cosi vypovídá a je autentick m svûdkem doby, kdy byla provedena. Je proto velmi tûïké, ba o idné urãovat, které fyzické ãásti mostu máme oznaãit za autentické a které jiï nikoliv. Mohuli se odváïit osobního soudu v této vûci, pak autentické jsou vlastnû v echny, i nejmlad í úpravy. Propastn je v ak rozdíl v jejich památkové hodnotû. Za vzácné a nenahraditelné mûïeme oznaãit jen obklady vzniklé pfied úpravami druhé poloviny 19. století. Kamenické dílo puristick ch restaurátorû a návazn ch oprav ve 20. století jiï máme zastoupeno mnohoãetnû na fiadû dal ích tehdej ích rekonstrukcí památek i na dochované rozsáhlé produkci historizujících novostaveb té doby. Za vzácné a nenahraditelné je jiï povaïovat nelze. Stav mostu pfied souãasnou opravou a zvolená koncepce jeho záchrany Jak ukazovala fiada prûzkumû z konce minulého a poãátku tohoto století, byl stav mostu velmi váïn a jeho dal í oprava neodkladná. 13 Nebezpeãí z prodlení se zejména ukázalo pfii povodni roku 2002. Tehdy vymleté kaverny v fieãi ti Vltavy mohly pfii pfií tí velké vodû vést ke zfiícení dal ích pilífiû a obloukû kleneb, jako se to stalo ze stejn ch pfiíãin pfii velké povodni v roce 1890. Rapidní zhor ování stavu mostu zpûsobovala (a na neopraven ch ãástech dodnes zpûsobuje) patnû provedená, nefunkãní hydroizolace vloïená pod vozovku pfii poslední rekonstrukci. Masivní zatékání do jádra stavby, jejíï vozovka byla fiadu desetiletí v zimû solena, vede k migraci soln ch roztokû k povrchu, kde zpûsobují rozpad kamenného obkladu. Ktomu se pfiipojuje vlhkostí zpûsobené biotické napadení povrchu kvádrû s neménû destruktivními úãinky. Tento proces zasahuje nejvíce nejstar í, a proto nejcennûj í ãásti mostu (lité jádro, klenby obloukû). V dûsledku tepelné roztaïnosti mostní konstrukce i zatékání k patû parapetních zdí docházelo k jejich vyboãování smûrem vnû a k riziku jejich budoucího zfiícení. Parapetní zdi navíc praskaly a pfii pohybech mostní konstrukce v dûsledku tepelné roztaïnosti byl jejich kamenn materiál drcen nevhodn m spojováním kamenn ch kvádrû tvrdou cementovou smûsí uïitou v 70. letech minulého století. 7 Úpravy mostu nepochybnû souvisely s rozsáhl mi puristick mi úpravami Staromûstské a severní Malostranské mostecké vûïe. Tyto úpravy byly zahájeny v roce 1874, Staromûstská vûï byla dokonãena v roce 1878, Malostranská 1882. Kamenické práce na vûïích provedl mistr Karel Koutek z Prahy-Smíchova; proslul restaurátor památek Josef Mocker na akci pûsobil jen jako poradce a ãlen obãas svolávan ch znaleck ch komisí. Srovnej Pavel ZAHRADNÍK, Opravy a poruchy, in: Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 3, s. 293, 294. 8 Jan BÁRTA, odpovûì respondenta, in: Katefiina BEâKO- VÁ, cit. v pozn. 1, s. 85. 9 Velmi pestrou skladbu druhû kamene pouïit ch pfii v stavbû a opravách mostu, vãetnû nûkdy pfiesné, jindy alespoà pfiibliïné lokalizace lomû, ze kter ch pocházejí, uvádí Richard P IKRYL v kapitole Materiály pro most, in: Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 3, s. 82 104. 10 Srovnej Pavel ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 7, s. 303 304. 11 Zda jde o kvádry dochované in situ, nebo druhotnû pouïité, nelze spolehlivû urãit. Otázku by mohl objasnit jedinû srovnávací rozbor spojovacích malt. 12 Ke zpracování stavebnû-historického prûzkumu se uvázal Národní památkov ústav. V první fázi bude proveden operativní prûzkum a dokumentace probíhající etapy obnovy, na niï naváïou dal í fáze operativního prûzkumu, tak jak bude postupnû k tûlesu mostu pfiistavováno le ení a bude provádûna jeho konzervace. Teprve po dokonãení v ech tûchto dílãích operativních prûzkumû a jejich dokumentace bude zpracován v podobû syntézy proveden ch prací vlastní v sledn elaborát stavebnû-historického prûzkumu památky (za sdûlení dûkuji Ing. Mgr. Janu Beránkovi). 13 Viz k tomu Karel DROZD: Technick stav, in: Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 3, str. 260 281. 263

Odstranûní tûchto poruch si v zájmu záchrany památky vyïaduje technicky nutné zásahy do jejího organismu. Dne ní koncepce obnovy mostu se zrodila jako pozitivní alternativa navrhovaná skupinou technikû, pfiírodovûdcû a památkáfiû proti projektu zpracovanému t mem profesora Jifiího Witzanyho. 14 Ten navrhoval pro most riskantní, nákladné a pfiitom funkãnû zcela zbyteãné odstranûní Ïelezobetonové desky vloïené pod vozovku v 70. letech 20. století, vybrání stfiedovûkého litého jádra stavby aï k rubu kleneb mostních obloukû a proraïení tûchto kleneb nov mi odvodàovacími gulami. Oproti tomu vûbec nefie il zpevnûní základû dvou pilífiû, ohroïen ch povodní vymlet mi kavernami. 15 Aã lo z hlediska ochrany hmotné substance nejcennûj ích ãástí mostu o pfiímo zniãující zásahy, nikdo z dne ních kritikû, pokud vím, proti nim tehdy nemûl odvahu vystoupit. Vítûzná, dnes realizovaná koncepce jiï vyfie ila jako první etapu obnovy zpevnûní základû obou nejohroïenûj ích pilífiû. V souãasnosti se provádí rozkrytí a následnû znovusesazení dlaïby vozovky a pfii ponechání Ïelezobetonové desky se osazuje dlouhodobû trvanlivá hydroizolace, jejíï spolehlivé zakotvení vyïaduje rozebrání a nové vyzdûní parapetních zdí. Oproti Witzanyho koncepci povaïuji v souãasnosti realizovan projekt za vyváïen. Sleduje dostateãnû a dlouhodobû spolehlivé technické zabezpeãení mostu pfii minimalizaci nutn ch stavebních intervencí, které nezasahují jeho nejstar- í ãásti. Ty naopak zachraàuje a dává pfiedpoklady jejich uchování in situ odstranûním hlavní pfiíãiny jejich progresivního rozpadu. Pokus o hodnocení souãasné etapy obnovy mostu Ke kritick m v hradám k v chozím pfiedpokladûm obnovy mostu, to jest k absenci jeho pfiesného zamûfiení vãetnû spárofiezu a kompletního stavebnû-historického prûzkumu, lze uvést, Ïe tento poïadavek byl a je nerealistick. Jeho kvalitní splnûní by vyïadovalo pro tento úãel most v pfiedstihu ze v ech stran zpfiístupnit kompletním le ením. âekání na dokonãení podkladû by pak zahájení stavby oddálilo fiádovû aï o desetiletí. Co je vyt káno právem, je absence pfiedstihového pfiesného zamûfiení spárofiezu jednotliv ch úsekû stavby pfied zahájením oprav. Kritika vlastních dosud proveden ch prací a zejména její ohlasy v mediích vyvolávají dojem, Ïe most je homogenní stfiedovûké dílo. Ve keré zásahy do jeho fyzické substance proto v hodnocení vycházejí jako ne etrné, barbarské zacházení s cenn m historick m originálem. Jak jsem se pokusil dovodit, ve skuteãnosti tomu tak není. A zde je jádro problému. Dle mého pfiesvûdãení musejí památkáfii svá hodnocení diferencovat. Pfii uznání mimofiádné hodnoty architektonické podoby celku mostu musejí umût rozli it propastn rozdíl mezi hodnotou pûvodních gotick ch ãástí vãetnû historicky star ch (a proto vzácnûj ích a fyzicky nenahraditeln ch) oprav z období od gotiky aï do poãátku 19. století a relativnû mlad ch ãástí z druhé poloviny 19. a z 20. století. Diferencované rozli ení hodnot také urãuje, které ãásti mostu je tfieba jako sakrosanktum za kaïdou cenu uchovat a o etfiit restaurátorsky a u kter ch je pfiípustná jejich v mûna i volnûj í zpûsob zpracování doplàkû vãetnû volby pouïitého materiálu. Nejsem odborník na kamenické práce, a proto si netroufám hodnotit, zda v souãasnosti dodané kvádrové zdivo parapetu je kvalitní, standardní, ãi ledabylé. Mohu pouze posuzovat, zda je z hlediska pfiedmûtu a cílû dané etapy obnovy mostu pfiimûfiené, ãi nikoliv. Smyslem obnovy není znovu otevfiít prastar lom na Petfiínû ãi Bílé hofie a se vcítûním se do stylu práce kameníkû pfied esti staletími imitovat na parapetech kamenické dílo parléfiovské huti. Tomu odporuje jiï sám dne ní tvar parapetních zdí dokládající promûny díla v 19. století. Vezmeme-li v úvahu onûch nejménû pût na mostû dochovan ch zpûsobû kamenického opracování povrchu kvádrû a desek jeho obkladu a je tû vût í variabilitu lomû, z nichï se pfii v stavbû a opravách bral kámen, pak nevidím nic patného ãi nepfiimûfieného v tom, Ïe dne ní doba pfiidá k pestré smûsici dfiívûj ích kamenû svûj vlastní pískovec, kter jak jsem byl informován je sice tvrd a obtíïn na opracování, o to vût í v ak má trvanlivost. Trvanlivost je také zcela legitimním poïadavkem pfii urãování rozsahu v mûn kamene, bereme-li v úvahu fyzické stáfií (mládí) rozebíran ch zdí. KaÏd kámen rozebíraného zdiva byl nicménû individuálnû posuzován a vyfiazené, del í Ïivotnost nezaruãující kvádry nejsou automaticky likvidovány, ale tfiídûny pro moïnost znovuzaãlenûní do stavby. Jsem pfiesvûdãen, Ïe Ïádn ze skuteãnû star ch kamenû druhotnû do parapetních zdí zaãlenûn ch nebyl urãen k likvidaci, pokud si uchovával vypovídací hodnotu svého historického opracování. U zdí pocházejících pfieváïnû z konce 19. a z 20. století nelze takov to postup oznaãit za nepfiimûfien. Podobnû nepovaïuji za nepfiimûfiené, jestliïe novû vyrábûné kvádry jsou, k rozhofiãení kritikû, nejprve fiezány do potfiebn ch rozmûrû a teprve následnû, pouze na pohledové stranû ruãnû opracovány. Ruãnû lámat kámen a ze v ech esti stran jej sekat do poïadovaného tvaru je odûvodnûn krok, pokud bychom doplàovali zdivo karlovsk ch ãástí mostu, Staromûstské mostecké vûïe ãi katedrály sv. Víta. U mostních parapetû z 19. a 20. století se mi tento po- Ïadavek jeví jako extrémní, kulturnû ani ekonomicky nezdûvodniteln. Podobn názor mám i na kamenické opracování líce kvádrû. Jeho hrub í struktura mi v zásadû nevadí a odli ujeli se od rukopisu kameníkû ze 70. let 20. století (z této doby je pfievaïující ãást vymûàovaného zdiva) i od star ích typû opracování, je to koneckoncû z památkového hlediska v pofiádku. Pfiimûfienou rozli itelnost doplàkû poïaduje Benátská charta z roku 1964, jejíï platnost dodnes nebyla mezinárodní komunitou památkáfiû zpochybnûna. Ani kolísající v ku nov ch spár bych neoznaãil za nedostatek. Vidíme ji jak na dochovan ch star ch ãástech mostu, tak na mostních vûïích a dokonce i v interiéru schodi tû Staromûstské vûïe. Podobné kolísání v ky a ífiky spár lze spatfiit i na zdivu arrasovsk ch a parléfiovsk ch ãástí svatovítské katedrály, a to i v jejím interiéru, kde nelze pfiedpokládat extrémní pûsobení klimatu (smáãení de tûm a následné odmrzání) jinde vedoucí k olamování hran kvádrû. Jak ukazují pfii zdûní pod kvádry vkládané úlomky bfiidlice, byly spáry mezi kvádry mostu zfiejmû nestejnû iroké jiï od stfiedovûku. Jako markantní rys stavby zpodobnil spárování Jan Berchteler na svém proslulém reliéfu (pfied rokem 1630) ve svatovítské katedrále, kter líãí útûk Fridricha Falckého z Prahy. Následnû v razn rastr spár zobrazovali témûfi v ichni vedutisté. Za chybu lze naopak povaïovat úsilí puristû své doplàující ãásti zdiva napfiíklad na obou mostních vûïích provést jako jakousi okázalou demonstraci fiemeslné dokonalosti, které je jejich doba, v soutûïi s nedokonal m stfiedovûkem, schopna dosáhnout. Jejich zdivo se vyznaãuje nápadnû úzk mi, témûfi neznateln mi spárami mezi dokonale povrchovû opracovan mi a do sebe pasujícími kvádry ãi deskami kamenného obkladu (obr. 4). DÛsledkem tohoto stavafiského perfekcionismu je, Ïe zdivo z 19. století se ani po více neï sto dvaceti letech není schopno do celku stavby opticky integrovat. Puristick perfekcionismus by pro nás nemûl b t pfiíkladem, ale spí e varujícím mementem. 14 Spoluautory projektu byli Tomá antav a Jan KfiíÏek. 15 Viz k tomu Vladimír TVRZNÍK: Spory o opravu, in: Ondfiej EFCÒ a kol., cit. v pozn. 3, str. 307 313. Je tfieba pfiipomenout autorova závûreãná slova: Ve sporu se angaïovalo mnoho odborníkû bez nárokû na honoráfi ãi odmûnu, pouze s pocitem, Ïe dûlají nûco pro správnou vûc. 264

6 7 Obr. 6. Praha, KarlÛv most, kvádrové zdivo pod úrovní mostovky u paty jiïní parapetní zdi mezi 10. a 11. pilífiem, detail. Snímek ukazuje progresivní rozpad kamenn ch blokû, zfiejmû stfiedovûkého pûvodu, jejichï povrchové opracování je nenávratnû ztraceno pûsobením agresivních soln ch roztokû. (Foto TaÈána Binková) Obr. 7. Praha, KarlÛv most, hrana ãtrnáctého mostního oblouku s destrukcí vyvolanou spolupûsobením vody, solí a biotick ch kûdcû. Na neopraven ch ãástech mostu tento proces se zrychlením pokraãuje. (Foto TaÈána Binková) JestliÏe obhajuji pfiimûfienost provedení nov ch ãástí mostních parapetû, nemohu zûstat nekritick vûãi jejich koneãnému vzhledu; vûãi v tvarnû nezvládnutému spárování a neohraban m pokusûm umûlou patinací opticky sjednotit nové se star ími ãástmi stavby. Nejsem z principu proti umûlé patinaci. U tesan ch kopií parléfiovsk ch soch na prûãelí Staromûstské mostecké vûïe povaïuji to, Ïe provádûjící restaurátofii je ponechali v brutálnû pûsobícím stavu ãerstvého, velmi svûtlého tónu boïanovského pískovce, za neúnosn estetick nedostatek (pfiipomínám, Ïe na rozdíl od mostû je prûãelí vûïe pfiedev ím jedineãn m v tvarn m dílem, kde nepfiimûfien kontrast je o to ru ivûj í). Umûlá patinace je v ak, podobnû jako úprava spár, nároãn proces v tvarné povahy vyïadující cit, rozvinut dlouhodob m kolením. Tím fiemeslníci bohuïel vût inou nevládnou a ani památkov dohled ho nemûïe nahradit. Myslím, Ïe by bylo k obrovskému prospûchu probíhající obnovy mostu, kdyby ji vedl, ãi alespoà mûl na ní úãast kvalifikovan restaurátor. 16 âasové hledisko a jeho zásadní v znam Obnova Karlova mostu je teprve ve své první, dosud zdaleka neukonãené etapû. Jak jiï bylo v úvodu fieãeno, doprovázejí ji, tak jako kaïdé lidské dílo, chyby jak chyby neomluvitelné (praïsk magistrát poru il zákon a dává tím patn pfiíklad ostatním), tak chyby ménû podstatné a odstranitelné. Co v dnes probíhající diskusi nebylo a není dostateãnû bráno v potaz, je hledisko ãasu. Ten velmi rychle pracuje proti památce. Zejména proti tûm jejím ãástem, které jsou nejcennûj í, protoïe jsou zcela nenahraditelné: proti uchování nesmírnû ve své rozrûznûnosti pûsobiv ch povrchû kvádrového obkladu mostu z dob pfied jeho puristick mi úpravami. Jejich rozpad se s ãasem zrychluje (obr. 7) a silnû k nûmu pfiispívá velká dotace vody, kterou most kaïdoroãnû do sebe vstfiebává vadnou izolací vozovky a zatékáním do dutin a spár po stranách u obou parapetû. I laick pozorovatel v ak mûïe vidût, Ïe v ãástech pod provedenou izolací se tento proces zastavil. Konstrukce zde pfiirozenû vysychají, agresivní soli v suchém stavu se stávají inertními, fiasy a dal í biotiãtí kûdci hynou, mráz jiï nemûïe objemov mi zmûnami migrující vody kámen trhat; rozpad kamene se zpomalil. Právû to je jeden z hlavních cílû ve keré sanaãní práce. Dne ní kritická kampaà v ak bohuïel nerozli uje, co je více a co ménû podstatné. Nahrává, moïná ze strany nûkter ch úãastníkû nezámûrnû, hlasûm prof. Witzanyho a dal ích kritikû poïadujících zastavení, ãi pfiinejmen ím pfieru ení stavby do vyfie ení sporn ch otázek. Mezitím nechè KarlÛv most v nezaji tûn ch ãástech dále dostává dotace vody se v emi zhoubn mi dûsledky. Je to aï absurdní; jako bychom pro zji tûné nedostatky chtûli pfieru it po dlouh ch odkladech koneãnû zahájenou urgentní opravu dûravé stfiechy, která kryje stavbu se vzácnou, zatékáním ohroïenou malífiskou ãi tukovou v zdobou. Vzácnou a nenahraditelnou sloïkou Karlova mostu je jeho stfiedovûké lité jádro a pfiedpuristické kamenné obklady. Parapety, jejichï architektonick tvar i vût inu materiálu urãily pfiestavby na sklonku 19. a ve 20. století, vzácnou a nenahraditelnou sloïku památky dle mého soudu rozhodnû nepfiedstavují. Nadhodnocené nedostatky v jejich rekonstrukci proto nemohou omluvit kroky, které by ohrozily záchranu v e popsan ch nejcennûj ích a nenahraditeln ch ãástí mostu. 17 S dûrazem na peãlivou dokumentaci bychom proto mûli nechat rozpracovanou fázi obnovy mostu co nejrychleji dokonãit. O to peãlivûji, jiï bez ãasového stresu, je tfieba vybrat vhodné realizaãní síly a pfiistupovat ke konzervaci a restaurátorskému o etfiení zb vajících, podstatnû cennûj ích ãástí stavby. 16 V této souvislosti mohu pfiipomenout, jak brilantnû sochafii-restaurátofii Jan Bradna a Jifií Novotn svého ãasu zachránili v sledn v tvarn dojem regotizované fasády domu U Kamenného zvonu na Staromûstském námûstí v Praze pfiimûfienou úpravou ploch nového, kameníky vyrobeného kvádrového zdiva. Srovnej Josef TULC: Nadûje, pochybnosti a rizika rekonstrukãních projektû, pfiíklad domu U zvonu a Malostranské radnice v Praze, in: Zprávy památkové péãe 67, 2007, ã. 4, s. 310 315. 17 Nemohu necitovat v stiïná slova humanitnû vzdûlaného, ve vûci nezainteresovaného, a tudíï nestranného technika Václava Jandáãka: Osobnû jsem byl nucen pfiijmout hypotézu o dlouhodobém stavu památkové péãe, která trpí nesná enlivostí a rozhádaností, patnû skr vanou za individualitu názorû. V takovém prostfiedí, které je i prosáklé politick mi hrami, je mafien jak koliv úspûch. Ten je vïdy zneváïen jízlivou a nekonstruktivní kritikou, která nedává námût na fie ení. Osobní nevraïivost, klientské vztahy a hádavost kaïdého s kaïd m se uplatnila i na mostû. Viz Václav JANDÁâEK, odpovûì respondenta, in: Katefiina BEâKOVÁ, cit. v pozn. 1, s. 86. 265