B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY



Podobné dokumenty
Přeměna chemické energie v mechanickou

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Bp1252 Biochemie. #11 Biochemie svalů

Pohyb buněk a organismů

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Struktura a funkce biomakromolekul

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Cytologie. Přednáška 2010

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Pohyb přípravný text kategorie A, B

Rozdělení svalových tkání: kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) hladká svalovina srdeční svalovina (myokard)

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

BUŇKA I. Základní morfologické charakteristiky buňky. Vlastní struktury buňky (biologické membrány, cytoskelet, cytoplasma)

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Fyziologie srdce I. (excitace, vedení, kontrakce ) Milan Chovanec Ústav fyziologie 2.LF UK

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

(VIII.) Časová a prostorová sumace u kosterního svalu. Fyziologický ústav LF MU, 2016 Jana Svačinová

Cytologie I, stavba buňky

BIOFYZIKA BUŇKY A TKÁNÍ

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

Svalová tkáň Svalová soustava

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

1. AKTINOVY CYTOSKELET (mikrofilamenta)

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

II. SVALOVÁ TKÁŇ PŘÍČNĚ PRUHOVANÁ (ŽÍHANÁ) = svalovina kosterní

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Fyziologické principy pohybu

Základy buněčné biologie

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

Svalová tkáň Svalová soustava

Svaly. Svaly. Svalovina. Rozdělení svalů. Kosterní svalovina

pátek, 24. července 15 BUŇKA

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Buněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky

Biologie I. 4. přednáška. Buňka. struktura, nemembránové útvary

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Struktura a funkce biomakromolekul KBC/BPOL

Přehled buněčné biologie

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

SVALOVÁ TKÁŇ. Ústav histologie a embryologie

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Fyziologie svalové činnosti. MUDr. Jiří Vrána

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Epitely a jejich variace

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

BROWNŮV MOLEKULÁRNÍ POHYB

Tomáš Kuˇ. cera. Ústav lékaˇrské chemie a klinické biochemie 2. lékaˇrská fakulta, Univerzita Karlova v Praze.

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Fyziologie svalů. Autor přednášky: Mgr. Martina Novotná, Ph.D. Přednáška se prochází klikáním nebo klávesou Enter.

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Typy molekul, látek a jejich vazeb v organismech

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

Fyziologie svalů. Typy svalů: - svaly kosterní (příčně pruhované), - srdeční (modifikovaný kosterní), - hladké svaly.

- 1 - Vlastní kontraktilní aparát - myofibrily- jsou uspořádány v tzv. sarkomérách.

F y z i o l o g i c k é p r i n c i p y p o h y b u

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

Transkript:

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna

CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat tvar - uspořádat své součásti - vykonávat pohyb - mít oporu pro transport látek (i organel) uvnitř buňky CYTOSKELET = síť proteinových vláken v cytoplazmě eukaryota střední (intermediární) filamenta 10 nm mikrotubuly 25 nm aktinová vlákna (mikrofilamenta) 7 nm prokaryota 2001: proteiny tohoto typu i u bakterií

tři typy proteinových vláken, která vytvářejí cytoskelet 25 µm

STŘEDNÍ FILAMENTA nejpevnější a nejodolnější umožňují buňkám vydržet mechanický stres (při natažení/stlačení buňky) - síť v cytoplazmě - kolem jádra - uvnitř jaderné membrány tzv. jaderná lamina zakotvují se do plazmatické membrány v místě desmosomů (buněčné spoje) STAVBA z fibrilárních (protáhlých) proteinů 1 vlákno - helix dimer tetramer 8 tetramer tvoří 1 vlákno středního filamenta

střední filamenta zpevňují živočišné buňky

stavba středního filamenta

hlavní třídy středních filament neurofilamenta vazba na kadheriny a integriny v plazmatické membráně desminy ve svalech

střední filamenta vystýlají jadernou membránu LAMIN A LAMIN B LAMIN C

MIKROTUBULY trubkovité struktury vyrůstající z centrosomu - u buněk v interfázi pólů dělicího vřeténka - při mitóze bazálního tělíska řasinek a bičíků

STAVBA z globulárních tubulinů polární dimer -tubulin, -tubulin + z dimerů řetězce ze 13 řetězců 1 mikrotubul (polární:, + konec)

CENTROSOM syntéza mikrotubulů v nukleačních místech (prstence -tubulinu) na povrchu centrosomu uvnitř 2 centrioly (u živočišné buňky, ne u rostlin a hub) - krátké mikrotubuly (funkce?)

½ dimerů je volně v cytoplazmě, ½ v mikrotubulech probíhá neustálá přestavba (energie z GTP) tzv. dynamická nestabilita mikrotubulů

hydrolýza GTP je používána ke kontrole růstu mikrotubulů

PROTEINY ASOCIOVANÉ S MIKROTUBULY - proteiny stabilizující vytvořené mikrotubuly - proteiny napojující mikrotubuly k jiným buněčným strukturám - proteinové MOLEKULOVÉ MOTORY pohybují se podél mikrotubulů dovedou využít energii ATP pro mechanický pohyb mají specifická vazebná místa pro náklad KINESINY - + od centrosomu k periferii, antegrádní transport DYNEINY + - od periferie k centrosomu, retrográdní transport

ŘASINKY A BIČÍKY - umožňují pohánět tekutinu podél buněčného povrchu - ze stabilizovaných mikrotubulů vyrůstajících z bazálního tělíska - struktura 9 + 2 (2 tubuly uvnitř a 9 dvoutubulů kolem)

pohyb je generován prohnutím centrální části účinkem řasinkového dyneinu, který spojuje sousední mikrotubuly - fáze silového úderu - fáze návratu do původního stavu (cyklus se opakuje co 0.1 0.2 sek) řasinky mnohočetné, kratší bičíky malý počet, delší

ŘASINKY

pohyb dyneinu způsobuje ohyb bičíku

AKTINOVÁ VLÁKNA - pro pohyb buňky - při fagocytóze - při dělení buňky (v kontraktilním prstenci u živočišných buněk) STAVBA: Fibrilární provazce z globulárních molekul aktinu Strukturální polarita (+, konce) 50 % aktinu v monomerech, 50 % v polymerech dynamická nestabilita aktinových vláken růst a rozpad s využitím ATP PROTEINY ASOCIOVANÉ S AKTINOVÝMI VLÁKNY - spojující paralelně uspořádaná vlákna - spojující překřížená vlákna (síť pod plazmatickou membránou buněčný kortex) - spojující vlákna s molekulovými motory MYOSINY = adenin-dependentní molekulární motory využívající ATP

svazky aktinových vláken v buňkách

aktinová vlákna

hlavní třídy aktin-vázajících proteinů v buňkách obratlovců

POHYB BUNĚK ZÁVISLÝ NA AKTINU buňka vysune výběžek na přední okraj (leading edge) díky polymeraci aktinu - lamelipodium (tenké listovité) / filopodium (tenké úzké) výběžky přilnou k povrchu - ukotvení transmembránovými proteiny integriny zbytek buňky se přitáhne tahem za ukotvení (pomocí připojených myosinů)

růst filopodií

VIDEO

MYOSIN I monomer - transport váčků podél aktinového vlákna - vazba na plazmatickou membránu a pohyb vláknem MYOSIN II svalový myosin dimer 2 hlavičky 2 obtočené konce polymery 300 hlaviček

některé funkce myosinu I a myosinu II v eukaryontních buňkách

KONTRAKTILNÍ STRUKTURY SVALOVÉ VLÁKNO - svalové vlákno má uvnitř myofibrily z aktinových a myosinových vláken průměr 1-2 m kontraktilní jednotka sarkomera délka 2 m (stažená) až 3 m (natažená) - aktinová vlákna se posunují podél myosinových (význam antipolarity) - připojení a odpojení 1 hlavičky posun o 5 nm (spotřeba 1 ATP) (5 za sek) - sval se stáhne během 0,1 sek KOSTERNÍ SVALOVÁ BUŇKA

sarkomery

model posunujících se vláken vysvětluje svalový stah

REGULACE SVALOVÝCH STAHŮ - KOSTERNÍ SVAL obdrží signál z nervové soustavy - signál z nervového zakončení spouští akční potenciál na plazmatické membráně svalové buňky, tj. elektrický vzruch se šíří prostřednictvím příčných kanálků (T-systém) - vzruch vyvolá změnu konformace proteinů v membráně ER (tj. v sarkoplazmatickém retikulu svalové buňky) - uvolnění Ca 2+ do cytosolu - Ca 2+ iniciuje stah sarkomery: - na aktinovém vláknu je tropomyozin, který brání napojení myozinu - přítomen je troponinový komplex proteinů s proteinem troponin C - troponin C je citlivý k Ca 2+ : Ca 2+ se váže na troponin C a mění jeho konformaci - po změně konformace troponinu C se posune tropomyozin a uvolní se místo pro napojení myozinu na aktinové vlákno RYCHLÝ STAH - stah se uvolní po vyčerpání Ca 2+ vápenatými pumpami troponin C a tropomyozin se vrátí do klidové polohy - v HLADKÉM SVALU vede zvýšená koncentrace Ca 2+ k fosforylaci myozinu II - fosforylovaný myozin II má novou konformaci, která mu umožní interakci s aktinovým vláknem STAH JE POMALEJŠÍ méně specializovaný možné řízení více signály (adrenalin, serotonin, prostaglandiny a další)

cyklus změn, pomocí nichž dochází ke kráčení molekul myosinu podél aktinového vlákna

plasmatické membrány T-tubuly a sarkoplasmatické retikulum

kontrola stahu kosterníhu svalu pomocí troponinu

CYTOSKELET U BAKTERIÍ nyní se intenzivně studuje Bacillus subtilis proteiny FtsZ, MreB velmi podobné tubulinu a aktinu vlákna ve tvaru šroubovice stočená pod cytoplazmatickou membránou Escherichia coli je-li inaktivován gen pro protein MreB, nemá bakterie tvar tyčinky ale koule tuhá vlákna stočená do šroubovice se chovají jako pružiny, které tlačí zevnitř na stěnu buňky

BAKTERIÁLNÍ MIKROTUBULY A EUKARYOTA B- PROKARYOTA 2013 Prosthecobacter sp. btuba a btubb geny exprese bakteriálních tubulinů BtubA/B 5 protofilament

BAKTERIÁLNÍ BIČÍKY protein FLAGELIN buněčná stěna plazmatická membrána H+ Energie: z gradientu elektrochemického a koncentračního potenciálu H + (i část ATP-syntázy (F1) se otáčí kolem své osy při syntéze ATP)

KONEC PŘEDNÁŠKY