NOVÝ ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI A ZAČLEŇOVÁNÍ OSOB S POSTIŽENÍM DO SVĚTA PRÁCE Jan Šiška 1 Evropský kontext zaměstnávání osob s postižením Zaměstnávání osob s postižením patří mezi priority Evropské unie. Antidiskriminační rámec Evropské unie v této oblasti vychází z principu lidských práv pro všechny a z principu sociálního začleňování (sociál inclusion). I v České republice je podpora osob s postižením při jejich vstupu na otevřený trh práce státní prioritou (Johnová; Michalík; Šiška 2004). Před svým vstupem do EU byly přistupující státy postaveny před úkol zapracovat uvedené principy a z nich vycházející konkrétní ustanovení do svých národních legislativ (Equality...2004). V oblasti zaměstnávání se jednalo zejména o ustanovení směrnice EU 2000/43/EC zakazující diskriminaci na základě osobního nebo náboženského přesvědčení, postižení, věku nebo sexuální orientace. V návaznosti na tento požadavek přijal Parlament České republiky v dubnu 2004 novelu zákoníku práce, která je v souladu s uvedenou směrnicí a která obsahuje ustanovení o zákazu přímé a nepřímé diskriminace. Nicméně reálnému vstupu osob s postižením na otevřený trh práce stále bránila absence legislativních nástrojů přímé podpory 1 na pracovišti. 1. října 2004 nabyl účinnosti nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále jen zákon") a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 518/2004 Sb. Autor příspěvku si klade za cíl představit ustanovení zákona vztahující se k osobám s postižením a některé z nich okomentovat, přičemž se zaměří na následující oblasti: vymezení osob s postižením pro účely zákona, nástroje, resp. činnosti (vyplývající ze zákona) podporující vstup osob s postižením na otevřený trh práce a setrvání v něm. 2 Vymezení osob s postižením pro účely zákona Podle zákona se fyzickým osobám se zdravotním postižením poskytuje zvý- Za nástroje nepřímé podpory považujeme povinnost zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu.
šená ochrana na trhu práce. Ustanovení paragrafu 33 zákona rovněž stanoví, že osobám se zdravotním postižením se při zprostředkování zaměstnání věnuje zvýšená péče. Osoby se zdravotním postižením jsou pak fyzické osoby, které byly: 2 a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními; b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními; c) rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznány zdravotně znevýhodněnými. Tyto skutečnosti dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Fyzická osoba je povinna úřadu práce sdělit: údaje o svých zdravotních omezeních v rozsahu potřebném pro vyhledání vhodného zaměstnání, rekvalifikaci a pro stanovení vhodné formy pracovní rehabilitace, zda je osobou se zdravotním postižením. Dále je za účelem posouzení svého zdravotního stavu a vydání lékařského posudku povinna na žádost úřadu práce podrobit se vyšetření ve smluvním zdravotnickém zařízení určeném úřadem práce, pokud žádá o zabezpečení pracovní rehabilitace nebo poskytnutí příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa nebo uvádí zdravotní důvody, které jí brání v plnění povinností uchazeče nebo v nástupu na rekvalifikaci ( 21). Ve srovnání s předcházející právní úpravou zůstala podstata vymezení referenční skupiny osob pro účely tohoto zákona v zásadě nezměněna. Nadále se vychází z medicínského paradigmatu postižení, což dokladuje už samotný termín zdravotní postižení". Logickým důsledkem je pak skutečnost, že výhradně lékař rozhodne, kdo je, či kdo není oprávněnou osobou. V mnoha evropských zemích přitom dnes převažuje vnímání postižení nikoliv jako deficitu výhradně na straně jedince, ale spíše jako důsledku znevýhodňujícího prostředí. Praxí ověřené systémy hodnocení postižení rovněž prokazují opodstatněnost tohoto hodnocení pro účely zaměstnávání prostřednictvím multidisciplinárních týmů, nikoliv pouze odborníků z oblasti medicíny. 2 Přechodná ustanovení ( 148, odst. 7, 8): a) fyzické osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány za osoby se změněnou pracovní schopností, se po dobu platnosti tohoto rozhodnutí, maximálně však po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 10. 2004), považují za osoby zdravotně znevýhodněné podle tohoto zákona; b) fyzické osoby, které byly rozhodnutím okresní správy sociálního zabezpečení uznány za osoby se změněnou pracovní schopností s těžším postižením a nejsou podle posudku orgánu sociálního zabezpečení uznány plně invalidními, se po dobu platnosti tohoto rozhodnutí, maximálně však po dobu 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (1.10.2004), považují za osoby s těžším postižením podle tohoto zákona.
3 Pracovní rehabilitace a její obsah Mezi nejvýznamnější novinky" zákona o zaměstnanosti patří pracovní rehabilitace. Pracovní rehabilitace se podle zákona vztahuje k činnostem zaměřeným na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením a zahrnuje zejména: poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání, vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Uveďme některé základní charakteristiky. 3.1 Poradenství Pro fyzické osoby to je: Posouzení osobnostních předpokladů, schopností a dovedností Doporučení zaměstnání Doporučení přípravy na budoucí povolání a volby povolání Doporučení rekvalifikace Pro zaměstnavatele se jedná o výběr zaměstnanců podle kvalifikačních a osobnostních předpokladů. 3.2 Teoretická a praktická příprava pro zaměstnání Příprava k práci 3 Příprava k práci je zákonem definována jako cílená činnost směřující k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání znalostí, dovedností a návyků nutných pro výkon zvoleného zaměstnání - nejdéle 24 měsíců. Provádí se na základě písemné dohody úřadu práce s osobou se zdravotním postižením o přípravě k práci a písemné dohody se zaměstnavatelem (případně dalšími subjekty), u kterého je příprava k práci prováděna, a o úhradě nákladů. Příprava na budoucí povolání podle zvláštních právních předpisů Specializované rekvalifikační kurzy Specializované rekvalifikační kurzy (tzn. zvláště určené a organizované pro osoby se zdravotním postižením) podléhají stejným zákonným podmínkám jako rekvalifikace. V případě přípravy k práci stejně jako v případě specializovaných rekvalifi- 3 Podle praktických zkušeností poskytovatelů služby podporované zaměstnávání nehraje významnou roli při hledání práce pro uživatele s mentálním postižením jejich předchozí vzdělávání. Podle vyjádření zástupců agentur je spíše problémem neprovázanost školského systému (zejména speciálního vzdělávání) se systémem práce a sociálních věcí (Strategie... 2004). Vytváření dalších nástrojů vzdělávání (rekvalifikace) v rámci systému práce a sociálních věcí a jejich právní kodifikaci pak lze hodnotit jako důkaz uváděného tvrzení o absenci mostu mezi světem (speciální) školy a práce".
kačních kurzů lze hradit podporu při rekvalifikaci, pokud osoba se zdravotním postižením nepobírá dávky nemocenského pojištění, starobní důchod nebo mzdu (plat nebo náhradu mzdy-platu), a to i v případě, že není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. 4 Fyzické a právnické osoby mohou zajišťovat pracovní rehabilitaci Zákon dává prostor fyzickým a právnickým osobám zajišťovat v součinnosti s úřadem práce pracovní rehabilitaci, a to na základě individuálního plánu pracovní rehabilitace. Toto ustanovení fakticky otevírá cestu, aby z prostředků na státní politiku zaměstnanosti byly hrazeny i služby, které dosud hrazeny být nemohly - zejména podporované zaměstnávání. Smyslem podporovaného zaměstnávání je vyrovnání příležitostí pracovního uplatnění lidí, kteří jsou znevýhodněni na trhu práce, a v důsledku toho by mohli být nebo jsou omezeni i ve svém celkovém společenském uplatnění. Hlavním cílem podporovaného zaměstnávání je umožnit lidem z cílové skupiny získat a udržet si vhodné zaměstnání na otevřeném trhu práce. Současně je cílem zvýšit míru samostatnosti uživatelů/ pracovníků (Johnová 2004). 4 5 Individuální plán pracovní rehabilitace Dílčí legislativní novinkou, kterou najdeme v 69, je individuální plán pracovní rehabilitace. Úřad práce vytvoří v součinnosti s uchazečem nebo se zájemcem individuální plán pracovní rehabilitace". Ten by měl podle prováděcí vyhlášky obsahovat formy pracovní rehabilitace, předpokládaný časový průběh a cíl pracovní rehabilitace, termíny a způsob hodnocení účinnosti stanovených forem pracovní rehabilitace. Formami pracovní rehabilitace jsou míněny prvky vytvářející definici pojmu pracovní rehabilitace (viz výše). Úřad práce poté může na základě výsledků veřejné soutěže požádat příslušného poskytovatele pracovní rehabilitace o zajištění této služby a uzavře s poskytovatelem písemnou dohodu. 6 Multidisciplinární přístup a odborná pracovní skupina Na posuzování možností pracovní rehabilitace se podílí tzv. odborná pracovní skupina. Podle ustanovení zákona pracovník úřadu práce, který připravuje s osobou se zdravotním postižením individuální plán pracovní rehabilitace, vychází z vyjádření odborné pracovní skupiny", která má v souladu s 7 posuzovat vhodnost 4 Kriticky lze hodnotit skutečnost, že pracovní rehabilitaci mohou de jure využívat pouze jedinci z referenční skupiny", tzn. osoby se zdravotním postižením. Zcela nejasný tak zůstává způsob financování pro nezaměstnané, kteří nepatří do zmíněné referenční skupiny (např. osoby po výkonu trestu, osoby drogově závislé), u kterých se model podporovaného zaměstnávání rovněž osvědčil.
formy pracovní rehabilitace pro osoby se zdravotním postižením. Odbornou pracovní skupinu" lze hodnotit jako vyjádření snahy předkladatele návrhu zákona (MPSV ČR) respektovat multidisciplinární přístup ve vyhodnocování potřeb uživatele a plánování služby pracovní rehabilitace. Multidisciplinární přístup je však dodržen v zákonu jen z části. Původním záměrem předkladatele totiž bylo zavést do pracovní rehabilitace týmy složené z odborníků. Způsob, jakým je odborná pracovní skupina" koncipována v konečné podobě zákona, však nedovoluje původní multidisciplinární záměr uplatnit. Členy skupiny totiž mají být zejména" zaměstnavatelé s více než 50 % osob se zdravotním postižením a zástupci organizací osob se zdravotním postižením, tedy zástupci zájmových skupin, nikoli odborníků. Skutečný multidisciplinární" význam odborné pracovní skupiny" je jeden z otazníků souvisejících s aplikací nového zákona o zaměstnanosti. Závěr I přes uvedené nedostatky představuje nový zákon o zaměstnanosti významný posun směrem k podpoře osob s postižením na otevřeném trhu práce. Na tomto procesu se mohou podílet fyzické a právnické osoby. Úspěšnost implementace nového zákona o zaměstnanosti bude záležet mj. na součinnosti rezortu školství s rezortem práce a sociálních věcí, na odpovídajícím počtu agentur pro podporované zaměstnávání a jejich vyvážené alokaci na území České republiky, na činnosti odborných pracovních skupin a na jejich metodickém vedení ze strany ústředních orgánů státní správy aj. Zajištění odborné připravenosti personálu agentur pro podporované zaměstnávání je pak výzvou pro ty, kteří se podílejí na koncipování studijních programů oboru speciální pedagogika. Literatura: Equality and non-discrimination. Annual Report 2004. Luxemburg : Office for Official Publications of the European Communities, 2004, s. 2. ISBN 92-894-7654-0. JOHNOVÁ, M. (ed.). Standardy podporovaného zaměstnávání. Praha : Česká unie pro podporované zaměstnávání, 2004, s. 5. JOHNOVÁ, M.; MICHALÍK, J.; ŠIŠKA, J. Access of Persons with Intellectual Disabilities to Education and Employment in the Czech Republic. Open Society Institute, EUMAP, 2004. [v tisku]. Strategie rozvoje podporovaného zaměstnávání v ČR. Praha : Česká unie pro podporované zaměstnávání, 2004, s. 14. 35