UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií Zmapování a přehled bezbariérových sluţeb pro sluchově postiţené na území Statutárního města Olomouc bakalářská práce Olomouc 2010 Vedoucí práce Mgr. Jiří Langer, PhDr. Vypracovala Petra Tichá
Prohlašuji, že jsem tuto závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Olomouci dne 10.12. 2010.. 2
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce Mgr. Jiřímu Langerovi, Ph.D za pomoc a odborné vedení při zpracování bakalářské práce, cenné připomínky a za ochotu a vstřícnost, se kterou se mi věnoval. Děkuji také všem pracovníkům Oblastní unie neslyšících v Olomouci a dalším organizacím pomáhajícím sluchově postiženým za jejich pomoc a ochotu při poskytování informací. Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti. Tomáš Baťa 3
Abstrakt Abstrakt česky Cílem této závěrečné bakalářské práce je zmapování a vytvoření přehledu poskytovaných bezbariérových služeb pro sluchově postižené spoluobčany v sociálních zařízeních ve městě Olomouc. Toto zmapování a přehled současného stavu by mohlo posloužit jako příručka pro sluchově postižené v Oblastní Unii neslyšících. Teoretická část vymezuje základní pojmy týkající se sluchového postižení. Dále pak obsahuje popis komunikace se sluchově postiženým. V závěru teoretické části jsou popsány instituce, které poskytují služby na území města Olomouc. Ve druhé, praktické, části jsem se konkrétně zaměřila na veřejné sociální služby jako např. zdravotnictví, doprava, úřady, banky aj.. Na základě zjištěných informací jsem vytvořila přehled služeb poskytovaných sluchově postiženým občanům. Klíčová slova: bariéry, sluchové postižení, neslyšící, komunikace, služby Abstrakt ve světovém jazyce The aim of this bachelor thesis is to map out and create the outline of available easy-access services for those fellow-citizens in the welfare facilities in Olomouc who have a hearing defect. This mapping out and the review of the present condition could serve as a manual for people with a hearing defect in the Regional Union of Hard of Hearing People. The theoretical part deals with the key expressions relating to the hearing defects. It also contains the description of communication with people who have a hearing defect. The institutions which offer services in Olomouc are described at the end of the theoretical part,. In the practical part, I focused on the public welfare services such as health services, transport, authorities, banks etc. On the basis of the gained information I surveyed the services offered to people with hearing defects. Keywords: baerrier, hearing defekt, deaf, communication, services 4
Obsah Úvod... 6 TEORETICKÁ ČÁST... 7 1. Sluchové postižení... 8 1.1 Klasifikace sluchových poruch... 8 1.2 Kompenzační a rehabilitační pomůcky pro sluchově postižené... 10 2 Související pojmy... 13 3 Komunikace osob se sluchovým postižením... 17 4. Organizace zabezpečující služby pro sluchově postižené... 22 4.1 Oblastní unie neslyšících Olomouc... 22 4.2 Další poskytovatelé služeb pro sluchově postižené... 25 PRAKTICKÁ ČÁST... 27 5. Bezbariérové služby pro sluchově postižené ve Statutárním městě Olomouc... 28 5.1 Projekt Bezbariérová Olomouc... 28 5.2 Bariéry v dopravě... 32 5.3 Bariéry ve zdravotnictví... 33 5.4 Bariéry na úřadech / ve správních institucích... 34 5.5 Bariéry v peněžních ústavech a pojišťovnách... 35 6. Vlastní doporučení... 36 Závěr... 37 Seznam použité literatury... 38 5
Úvod S dovolením! ozval se klidným hlasem muž, který chtěl projet s dětským kočárkem kolem regálu s obuví, u kterého stála žena a vybírala. Žena nereagovala a tak to muž zkusil znovu, ale v jeho hlase už bylo znát podráždění. Opět žádná reakce, žena vybírala dál. Nakonec muž hodně zvýšil hlas a jeho s dovolením! už bylo velmi nepříjemné. Na to se žena otočila, usmála, poodstoupila a omluvila. Muž s kočárkem projel a celou situaci náležitě okomentoval. Celou nepříjemnou situaci jsem viděla a říkala si, jestli vůbec tomu muži došlo, že žena by mohla mít, a ona měla, sluchové postižení. Dnes a denně se mnozí z nás potkáváme při různých příležitostech každodenního života s lidmi, kteří mají sluchové postižení. V mém případě je to opravdu téměř každý den. Moje maminka má sluchové postižení nedoslýchá. Toto postižení pro mě od mých dětských let znamenalo povinnosti, v dobrém slova smyslu, navíc. Nemumlat si jen tak pro sebe, stát k člověku, který má sluchové postižení čelem, více využívat gestikulace a podobně. Se sluchově postiženými jsem se pak také potkala v mém zaměstnání na Střední škole Olomouc Svatý Kopeček. Práce se studenty této školy byla velmi zajímavá a přínosná. Dovolili mi, alespoň částečně, nahlédnout do jejich životů. Také mě naučili několik základních znaků znakového jazyka, které jsem pak využívala při komunikaci s těmi nejmenšími dětmi. S problematikou sluchového postižení se tak setkávám v mém rodinném kruhu, ale také v rámci zaměstnání. Proto jsem si vybrala i toto téma závěrečné bakalářské práce, při jehož zpracování se mohu také dále vzdělávat. V teoretické části se věnuji vymezení sluchového postižení, základním pojmům a komunikaci osob se sluchovým postižením. Dále v této části uvádím organizace, které na území statutárního města Olomouc poskytují služby pro osoby se sluchovým postižením. V praktické části jsem se zaměřila na zmapování a vytvoření přehledu služeb pro osoby se sluchovým postižením ve městě Olomouc. Zejména popisuji stav poskytovaných služeb v oblasti zdravotnictví, na úřadech, soudech, na Policii ČR, dále popisuji nabízené služby veřejnou dopravu a peněžními ústavy. Informace jsem získávala zejména osobní konzultací s pracovníky organizací zabývajícími se podporou sluchově postiženým osobám, studiem informací uváděných na webových stránkách těchto organizací, jakož i studiem jejich nabízených materiálů a v neposlední řadě terénním šetřením. 6
TEORETICKÁ ČÁST 7
1. Sluchové postiţení Sluchové vnímání je v životě každého z nás jednou z velmi důležitých složek v oblasti komunikace a přijímání informací, které nám usnadňují orientaci v prostředí ve kterém žijeme. Důležitým předpokladem pro rozvoj mluvené řeči je normální funkce sluchového ústrojí. Osoby se sluchovým postižením jsou v těchto oblastech výrazně omezeni. Toto omezení je způsobeno jejich handicapem, který jedinci se sluchovým postižením neumožňuje tak kvalitní celkový vývoj jeho osobnosti, jako osobám slyšícím. Osoby se sluchovým postižením mají různý stupeň a druh sluchového postižení. Patří sem osoby: neslyšící slyšení je poškozeno v takovém rozsahu, že ani s největším zesílením nemohou vnímat zvuky mluvené řeči. nedoslýchavé slyšení je ztrátou sluchu omezeno jen částečně a lze je úspěšně kompenzovat elektroakustickými kompenzačními pomůckami. ohluchlé ke ztrátě sluchu došlo v období dokončování rozvoje řeči nebo po jeho ukončení. (Souralová, Langer, 2005) Před rokem 1927 se v odborné literatuře, která se zabývala problematikou sluchového postižení, vyskytují pojmy hluchoněmí a hluchoněmota. Ale tyto pojmy (od roku 1927) byly nahrazeny pojmem neslyšící. Impuls pro tuto změnu přišel především ze strany sluchově postižených. (Hrubý, 1997) 1.1 Klasifikace sluchových poruch Člověk je schopen vnímat zvukové vlny, při dostatečné intenzitě, v rozmezí od 16 do 20 000 Hz. Tato intenzita se vyjadřuje v decibelech (db). Hranice maximální intenzity zvuku pro člověka je 120 db, větší již vyvolává bolest. (Lejska, 1995) Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila tyto stupně sluchových poruch: (Lejska, 2003) - lehká sluchová porucha 20 40 db - středně těžká sluchová porucha 40 60 db 8
- těžká sluchová porucha 60-80 db - velmi těžká sluchová porucha 80-90 db - hluchota komunikační 90 a více db - hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Stupně sluchových vad nedoslýchavost snížená kvalita sluchu, které postiženému stěžuje dorozumívání o lehká problémy s dorozumíváním v hlučném prostředí, sluchová ztráta 20-40 db o o hluchota o o o střední problém s komunikací od 2m, sl. ztráta 40-70 db těžká obtížné dorozumívání i zblízka, sl. ztráta 70-90 db úplná jedno z nejtěžších postižení, protože znemožňuje dorozumívání řečí. Bývá vrozená(dědičná). praktická má zbytky sluchu, vnímá určité zvuky získaná na základě úrazu nebo opakovaných zánětech ucha ohluchlost získaná časem, např: stařecká nedoslýchavost (Slowík, 2007) Specifickou kategorií je tinnitus aureus (ušní šelesty), a samozřejmě kombinované postižení(hluchoslepota, atd.) Vady sluchu z hlediska místa poškození převodní poškození převodního aparátu, vnějšího nebo středního ucha (zhoršené vnímání hlubokých tónů) percepční postižení vnitřního ucha, snížená horní hranice sluchu kombinované centrální postižení sluchového nervu, mozku (Lejska, 1995) Vady sluchu z hlediska doby vzniku vrozené získané o prelingválně dítě přichází na svět se sluchovým postižením nebo jej získá v raném věku (max. do 6 let) 9
o postlingválně sluchové postižení v pozdějším věku, již určitá slovní zásoba i fixace řeči (Souralová, Langer, 2005) 1.2 Kompenzační a rehabilitační pomůcky pro sluchově postiţené Sluchadlo Nejrozšířenější a nejvíce používanou technickou pomůckou mezi nedoslýchavými osobami je sluchadlo. Je to elektroakustický přístroj, který umí zesilovat a modulovat zvuky, přičemž zvuk musí být přiměřeně zesílen a speciálně modulován podle typu a charakteru dané sluchové vady. Na základě audiologického vyšetření a v případě komunikačních obtíží je sluchadlo indikováno specializovaným lékařem foniatrem. Sluchadlo doporučí foniatr podle stavu sluchu osoby která nedoslýchá, vlastností poškozeného sluchu, požadavků i věku nedoslýchavé osoby. Sluchadla jsou velmi individuální kompenzační pomůckou. Lékařská péče se snaží zlepšit komunikační schopnosti, nejde jí o samotné přidělení sluchadla. Většina nedoslýchavých ovšem nemá se sluchadly žádnou zkušenost, a proto je mnohdy jejich očekávání vyšší, než pak samotná realita. V tomto případě je nezbytná rehabilitace, která objasní základní zásady při používání sluchadla: nácvik poslechu se sluchadlem, s obsluhou sluchadla a s péčí o něj. U starších osob je doporučen doprovod, který je také seznámen s manipulací. Nedoslýchavé osoby se sluchadlem, který jim byl přidělen, seznamují asi šest týdnů. Asi 60% klientů pak sluchadlo přijímá. Na tuto akceptaci má vliv: věk, typ, charakter a stupeň sluchové vady, také životní aktivita nedoslýchavé osoby, poučenost a znalosti o sluchové vadě a možnostech korekce, kvalita sluchadla a zaškolení. Naopak žádný vliv na akceptaci sluchadla nemá pohlaví ani vzdělání nedoslýchavé osoby. (Lejska, 2003) Ve spojení se sluchadly pomáhají nedoslýchavým při poslechu televize nebo v kině, divadle, ve velkých sálech, indukční smyčky, které jsou zabudovány přímo v místnosti. Tyto přístroje se mohou přímo připojit k televizoru, rádiu, Hi-Fi věži nebo k mikrofonu. Indukční smyčka mění signál na elektromagnetické pole, které sluchadlo přepnuté na indukční snímač zpracuje na čistější zvuk. Tímto se také vyloučí rušivé zvuky z okolí. Dalšími výhodami jsou - volný pohyb po místnosti při sledování pořadu, poslech více nedoslýchavých osob. Indukční smyčky jsou i v provedení pro individuální poslech (vázanky na krk, smyčky vsunuté do koberečku, který si nedoslýchavá osoba dá pod židli). Také existuje možnost individuálního 10
poslechu, a to bez využití sluchadel. Jsou to náhlavní sluchátka pro poslech televizoru. Tyto sluchátka však vyhovují většinou osobám s lehčí nedoslýchavostí. (Hrubý, 1998) Vibrační náramek Vibrační náramek je v současné době nabízen jako doplněk k mobilnímu telefonu. Prostřednictvím funkce bluetooth (BT) signalizuje, resp. vibruje majiteli mobilního telefonu a upozorňuje tak na příchozí hovor či přijetí krátké textové zprávy. Současně se tento náramek dá využít i jako ukazatel času, tj. náramkové hodinky. Uživatelé vibračního náramku, tzn. sluchově postižení však na základě svých zkušeností navrhují, pouze v teoretické rovině, rozšíření funkcí tohoto náramku. Vibrační náramek jako jedna z kompenzačních pomůcek detekující náhlé změny jakýchkoli zvuků v okolí. Rozpoznával by nejen hlasitost, ale také náhlý rozdíl v hlasitosti. V závislosti na změně různého zvuku v různém prostředí by náramek zavibroval s určitou citlivostí a v určitém intervalu. Například: - zazvonění budíku: v noci a ráno nebývá příliš rušno, neruší nás obzvláště hlasité zvuky, proto by vibrace mohly mít nízkou citlivost naopak - zvuk sirény nebo klaksonu auta: ruch ulic je v zásadě nekonečný, proto není třeba, aby náramek neustále vibroval, ale aby detekoval změnu a začal vibrovat například při rozeznění sirény. Pro zpříjemnění života by vibrační náramek mohl mít rozšířené své funkce i při promítání filmu, kdy by v různých citlivostech, zobrazených na displeji náramku také ve stupních, popisoval dění jako např. výbuch, výstřel, ránu. Mezi další kompenzační pomůcky pro sluchově postižené patří například: Záblesková, světelná a zvuková signalizace Signalizace pláče dítěte (baby monitor) Český telefon se zesílením zvuku a tónu Telefonní zesilovač Telefonní sluchátko 11
Psací telefon Fax Mobilní telefon Vibrační a světelné budíky Drátová a bezdrátová indukční smyčka (http://www.anticer.cz) Kochleární implantát Implantát je pro osoby úplně hluché nebo s prakticky nevyužitelnými zbytky sluchu. Princip kochleárního implantátu je založen na elektrické stimulaci zachovalých vláken sluchového nervu.signál zvuku, který je zachycen mikrofonem je převeden na sled elektrických impulzů a ty jsou přeneseny do implantovaného obvodu. Tam jsou zpracovány. Elektrody vycházející s implantovaného obvodu ve vnitřním uchu, dráždí vlákna sluchového nervu a to vyvolává sluchové vjemy. (Souralová, Langer, 2005) Pojítka Vysílačka a přijímač tyto dvě základní jednotky tvoří další kompenzační pomůcku, která má za úkol usnadnit komunikaci sluchově postiženým. Vysílačka je nejčastěji připevněna někde kolem pasu(kapsa, pásek). Je doplněna mikrofonem, který je umístěn tak, aby byl co nejblíže ústům mluvčího. Přijímač bývá umístěn na hrudi a doplňují jej sluchátka. Infra- rot pojítka využívají infračerveného světla ke spojení mezi vysílačkou a přijímačem. Tato pojítka přenášejí signál v rámci jedné místnosti. FM pojítka využívají rádiové vysílání a mohou mít dosah v celé budově. (Souralová, Langer, 2005) 12
2 Související pojmy Uváděné pojmy jsou ze Zákona 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Neslyšící (podle zákona) Za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. Český znakový jazyk Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace. Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Komunikační systémy Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou: Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk. Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen české abecedy. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, 13
případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob. Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace. Písemný záznam mluvené řeči je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. Pro potřeby hluchoslepých se písemný záznam provádí zvětšeným písmem nebo Braillovým písmem. (http://www.ruce.cz) Uvedené komunikační systémy jsou osobami se sluchovým postižením využívány různě. Někteří používají jen jeden systém komunikace (např. znakovanou češtinu), ale většina sluchově postižených tyto systémy kombinují. Ulehčuje jim to komunikaci s osobami slyšícími, které nemají zkušenosti s komunikací se sluchově postiženými. (http://www.ruce.cz) Základní terminologie v kontextu tlumočení Znakový jazyk V kontextu tohoto termínu hovoříme o tlumočení (interpreting). Tlumočením se rozumí jednoznačný převod smyslu sdělení z výchozího jazyka do jazyka cílového. Při tomto převodu musí být respektována odlišnost obou jazyků a také odlišnost kultury neslyšících a kultury slyšících. Je velmi důležité tlumočit věrně způsob vyjádření, neměnit význam, ani obsah sdělení. (http://www.cktzj.com) Osoba provádějící tlumočení se nazývá tlumočník znakového jazyka (interpreter). Znakovaná čeština V kontextu znakované češtiny nehovoříme o tlumočení (interpreting). Jedná se o činnost, pro kterou je anglický ustálený termín "transliterating". V českém jazyce pro tento termín zatím není ustálený ekvivalent. Jde o jakýsi přepis či "zviditelňování" českého jazyka použitím znaků ze znakového jazyka. Každému slovu českého jazyka je přiřazen znak ze znakového 14
jazyka. Z toho je patrné, že při "zviditelňování" nedochází k respektování odlišnosti obou jazyků, ani kultury Neslyšících a slyšících. Z pohledu uživatele znakového jazyka je změněn jak způsob vyjádření, tak i význam a obsah sdělení. Tento způsob komunikace je vhodný pro osoby, které při komunikaci preferují jazyk český, nikoliv jazyk znakový. Osoba provádějící výše zmiňovanou činnost je mylně a nevhodně nazývána tlumočníkem (interpreter). Správně se nazývá Transliterátor znakované češtiny. (Hrubý, 1998) Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav - nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob - český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka. Nepříznivou sociální situace - oslabení nebo ztráta schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením. Plán rozvoje sociálních sluţeb - výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je popis způsobu zpracování plánu, popis a analýza existujících zdrojů a potřeb osob, kterým jsou sociální služby určeny, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. 15
Přirozené sociální prostředí - rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity. Sociální sluţba - činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Sociální vyloučení - vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace. Sociální začleňovací proces - zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Zdravotní postiţení - tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby. (http://www.sagit.cz) 16
3 Komunikace osob se sluchovým postiţením V této kapitole, která se věnuje komunikaci, vymezím pojmy verbální a neverbální komunikace, protože tyto složky jsou pro sluchově postižené výrazně narušeny. Další část této kapitoly se zaměří na informace o komunikaci se sluchově postiženými lidmi. Neverbální komunikace Neverbální komunikace, či nonverbální komunikace je komunikace beze slov, komunikace viděná, mimoslovní. Slovo vzniklo z lat. verbum = slovo, non = ne, tedy komunikace neužívající slov. Neverbální komunikace probíhá prostřednictvím způsobů držení těla a jeho pohybů, výrazů obličeje, pohledů a pohybů očí, změn vzdáleností mezi komunikujícími, signálů ovládání prostoru, druhu oděvu a jeho barev, dotyků, rychlosti a hlasitosti řeči, a dokonce i způsobem, jakým komunikující zachází s časem. (Strnadová, 1998) Do neverbální komunikace patří (Strnadová, 1998) a) mimika obličejového svalstva; sdělovány jsou tak především emoce b) gesta - výrazné pohyby částí těla,odráží naše emoce c) proxemika - vzdálenost nebo blízkost komunikujících partnerů v prostoru. Zóna intimní 15-20 cm, osobní zóna větší vzdálenost, sociální zóna - je daná naším sociálním zařazením. Zóna veřejná je největší. d) posturologie - celkový obraz naší postavy, jak jej vidí ti druzí; např. skleslá ramena, hlava skloněná, nebo naopak vzpřímeně nesená, rázné ukročení, podupávání apod.; e) haptika dotek (stisk ruky při podání, pohlazení, nebo výraz agrese); Verbální komunikace Do této komunikace patří jak mluvený jazyk, tak i psaná forma mluveného jazyka (psaní na papír nebo na tabuli). Dále sem patří také jazyk znakový, který není závislý na mluveném jazyce, a znaková řeč. (Strnadová, 1998) 17
Podle zákona 384/2008 Sb. 3 je český znakový jazyk (ČZJ) vymezen následovně: 1. Český znakový jazyk je základním komunikačním systémech těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace 2. Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. 3. česky znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu. Zákon 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách, 56 Tlumočnické sluţby 1. tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchou komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. 2. služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Existuje desatero, které by nám mohlo usnadnit komunikaci s neslyšícím, kterého doprovází tlumočník a to zní: 1. Neslyšící člověk má při komunikaci se slyšícími úředníky či zdravotníky právo na tlumočníka, pokud o to požádá. 2. Neslyšící člověk má právo vybrat si tlumočníka, kterému dobře rozumí a kterému důvěřuje. 3. Tlumočení může probíhat formou znakového jazyka, znakované, mluvené či psané češtiny dle komunikační preference neslyšícího člověka. 18
4. Rozhovor vedeme přímo s neslyšícím člověkem a udržujeme zrakový kontakt s ním, nikoliv s tlumočníkem. Neslyšící člověk ovšem musí sledovat tlumočení informací. Stojíme či sedíme tak, abychom za zády neměli zdroj světla. 5. Nemluvíme s tlumočníkem s tím, že ten to později neslyšícímu pacientovi vysvětlí. Hovor je veden s neslyšícím člověkem, a ten má právo na informace v plné kvalitě a v reálném čase, aby se mohl průběžně ptát na to, co ho zajímá. 6. Tlumočník musí být vždy vedle slyšící osoby, jejíž řeč tlumočí. Neslyšící člověk potřebuje vidět jak na tlumočníka, tak i na hovořící osobu. 7. Během hovoru neodbíháme. Vzdálíme-li se od tlumočníka, neslyšící člověk se obrací za námi a uniká mu tak část tlumočených informací. 8. Mluvíme svým obvyklým tempem. Tlumočník nás sám upozorní, bude-li třeba řeč zpomalit. Máme však na paměti, že při tlumočení vždy dochází k časovému skluzu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat. 9. Na konci hovoru se neslyšícího člověka zeptáme, zda ještě něco potřebuje upřesnit. 10. I když se s neslyšícím člověkem dorozumíváme prostřednictvím tlumočníka, dejme mu s sebou také písemné sdělení o jeho zdravotním stavu a o důležitých doporučeních. (http://www.ruce.cz) Komunikační bariéry V současné době, kdy nejsou potřebné digitální informační technologie zavedeny všude, je dosud potřebné získávat informace osobním kontaktem s pracovníky dopravce. Většina personálu dopravce není na komunikaci s osobami se sluchovým postižením připravena. Důvod je ten, že skupina osob se sluchovým postižením je z komunikačního hlediska velmi různorodá. Volba komunikačního prostředku je proto obtížná, při odezírání se musí dodržovat jiná pravidla než při mluvení a poslechu, část lidí se sluchovým postižením ani odezírat nedovede a další část používá znakový jazyk. Byla provedena řada průzkumů, z nichž vyplývá, že sluchově postižení netrvají na tom, aby personál v dopravě uměl znakový jazyk, ale musí znát alespoň zásady komunikace s lidmi se sluchovým postižením. 19
Při této komunikaci s neslyšícími je vhodné dodržet určitá pravidla, tzv. desatero: Desatero komunikace s osobami se sluchovým postiţením 1. Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru. 2. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat. Zjištěnou komunikační preferenci napíšeme na desky neslyšícího pacienta. 3. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy. 4. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku. 5. Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod. O přítomnosti tlumočníka si rozhoduje jenom sám pacient se sluchovým postižením. Má na tlumočníka právo. 6. Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou spolupráci od něj budeme potřebovat. 7. Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je bezpečnější počkat na tlumočníka. 8. Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení. 9. Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost 20
jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat. 10. Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, protože komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být jiné. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého pacienta se sluchovým postižením. (http://www.ruce.cz) 21
4. Organizace zabezpečující sluţby pro sluchově postiţené 4.1 Oblastní unie neslyšících Olomouc Oblastní unie neslyšících Olomouc (dále jen OUN Olomouc) je nestátní, nezisková organizace, která byla v roce 1998 zaregistrována jako občanské sdružení na Ministerstvu vnitra. Posláním je předcházet sociálnímu vyloučení osob se sluchovým postižením. Cílovou skupinou jsou všechny osoby se sluchovým postižením bez omezení věku, zákonní zástupci a blízké osoby, které se o osobu se sluchovým postižením starají. Cíle OUN Olomouc: obhajoba práv, potřeb a zájmu neslyšících občanu České republiky, účast na sociální rehabilitaci a integraci neslyšících, organizace a provádění vzdělávacích, kulturních, sportovních aj. aktivit, sloužících zájmům neslyšících, poskytování všech služeb neslyšícím, aby bylo dosahováno v maximální možné míře rovnocennosti neslyšících občanů s ostatní veřejností, iniciace a posuzování legislativních aktu, dotýkajících se neslyšících. Za tímto účelem OUN Olomouc zajistí: spolupráci s orgány státní správy, regionální i místní správy, humanitárními, církevními aj. organizacemi, politickými stranami, odbornými pracovišti, občanskými sdruženími všech zaměření při zabezpečování rovnocenných životních podmínek neslyšících všech věkových skupin, vývoj, rozpracování a realizaci programů všech forem rehabilitace, rekvalifikace, rekondice pro neslyšící, poskytování služeb neslyšícím v oblasti: - sociálně-právního poradenství, kompenzačních technik, - poradenského, výrobního a prodejního servisu kompenzačních pomůcek pro neslyšící, - tlumočnických služeb pro neslyšící, - osvětové informačního působení a 22
- zabezpečování jejich všestranné spolkové, kulturní. vzdělávací, zájmové, sportovní a rekreační činnosti. (http://www.ounol.cz) Těchto služeb využívají v první řadě sluchově postižení, dále pak rodiče dětí se sluchovým postižením a pak i široká veřejnost. Hlavně tedy pedagogičtí pracovníci a pracovníci v sociálních službách, kteří mají zájem o kurzy znakového jazyka a navštěvují i besedy. Besedy se konají vždy jednou týdně na různá témata. Rodiče jeví zájem o pobytové akce, kterých se můžou sami zúčastnit, a samozřejmě o letní a zimní tábory pro děti se sluchovým postižením. Největší zájem u sluchově postižených je o tlumočnické služby, sociální poradenství a o kompenzační pomůcky. Nejen informace o nich, ale i prodej nebo oprava. Zájem je i o besedy, které se pořádají jednou týdně a vždy na určité téma. Tento zájem je jak u sluchově postižených, tak i u běžných občanů. Oblastní unie neslyšících se snaží pomoc sluchově postiženým občanům i v oblasti profesního uplatní. Uplatnění občanů se sluchovým postižením na trhu práce je velmi těžké. Jen málokterá osoba se sluchovým postižením získá práci na dobu neurčitou s plným úvazkem. Většinou jsou to pracovní místa, kde není potřeba velká komunikace, např: uklizečky, zahradnice, údržbáři. Jsou to pracovní místa, kde je pracovní náplň jasně daná. Lepší uplatnění je u osob, které jsou lehce a středně nedoslýchavý. S těmito postiženými je komunikace snadnější, protože nám rozumí. Je třeba se jen jasně a srozumitelně vyjadřovat. Problémem v uplatnění osob s těžkou nedoslýchavostí nebo úplnou hluchotou je ve strachu s těmito postiženými komunikovat. Velmi dobrá služba je: telefonická krizová a SMS pomoc. Je určena pro případy nouze např: ztráta platební nebo kreditní karty, klíčů, kdy je potřeba zablokovat kartu nebo zavolat zámečníka. Tato služba je provozována nonstop. OUN Olomouc pořádá besedy pro neslyšící, které se konají pravidelně jedenkrát za týden vždy na jiné téma. Např: nemocenská, dopravní informace a nové zákony v dopravě, mateřská, aj. Také pořádají odborné přednášky na téma: první pomoc, stres a deprese,aj. 23
Na těchto besedách je vždy zajištěn tlumočník znakového jazyka. Pak také pořádají besedy, přednášky nejen pro neslyšící, ale i pro širokou veřejnost. OUN Olomouc se zapojila do projektů. Podílí se na projektu Bezbariérová Olomouc a také se v roce 2009 dobrovolně zapojila do projektu Benchmarking poskytovatelů sociálních služeb v Olomouckém kraji. OUN Olomouc poskytuje pro osoby se sluchovým postiţením tyto sluţby Základní i odborné sociální poradenství Tlumočnické služby Sociálně aktivizační služby pro osoby se zdravotním postižením Sociální rehabilitace Telefonická krizová pomoc Kurzy znakového jazyka Pobytové akce pro rodiče a děti se sluchovým postiženým Letní a zimní dětské tábory pro děti se sluchovým postiženým Prodej baterií do sluchadel a kompenzačních pomůcek Stálá výstava kompenzačních pomůcek pro sluchově postižené Pravidelné besedy pro členy i širokou veřejnost Výpůjčky místností Občerstvení v Internetové kavárně (http://www.ounol.cz) 24
4.2 Další poskytovatelé sluţeb pro sluchově postiţené Středisko rané péče Tamtam Obr. č. 2 logo Střediska rané péče Tamtam Toto středisko vzniklo v roce 2005 a do roku 2007 podle zákona 108/2006 Sb. Je zaregistrováno jako poskytovatel sociálních služeb rané péče. Středisko nabízí služby rané péče rodinám dětí, které mají sluchové nebo kombinované postižení a to již od narození do 7 let věku dítěte. Tím hlavním a důležitým tohoto střediska je podpora rodiny, která vychovává takto postižené dítě. Každá rodina má svého konzultanta se kterým, v pravidelných intervalech, spolupracuje. Konzultace se týkají poradenstvím v oblasti rodinných vztahů, komunikace, kompenzačních pomůcek, vzdělávání aj. Veškeré služby nabízené tímto střediskem jsou bezplatné. (www.tamtam-olomouc.cz) Lorm Obr. č. 3 logo Společnosti pro hluchoslepé Je občanské sdružení, které poskytuje služby a také komplexní systematickou péči pro hluchoslepé osoby. Nabízí služby odborného sociálního poradenství, sociální rehabilitaci osob s hluchoslepotou nebo i tlumočnické služby. Toto sdružení má několik poboček po celé ČR a jedna z nich je právě i v Olomouci na Nové Ulici. (http://www.lorm.cz) Centrum pomoci handicapovaným Je při UP Olomouc Pedagogická fakulta Ústav speciálně pedagogických studií( tam se nachází sídlo centra). Bylo zřízeno již roku 1996 a díky odborným pracovníkům mohou být poskytovány speciálně pedagogické služby všem studentům s handicapem, kteří jsou uchazeči o studium na fakultách UP. Tyto služby jsou poskytovány na základě osobní žádosti. (http://www.upol.cz) 25
Dále je to Agentura podporovaného zaměstnávání SPOLU Olomouc, která pomáhá osobám s handicapem v seberealizaci a zkvalitnění životního stylu. Nebo také Poradna pro osoby se zdravotním znevýhodněním, která nabízí hlavně poradenské služby. Sportovní klub Skivelo neslyšících Olomouc, je internetový portál, na kterém najdeme veškeré sportovní akce a události. Také bych chtěla zmínit ZŠ pro neslyšící a Střední školou Olomouc Svatý Kopeček. Obě tyto školy mají internátní ubytování, takže se zde mohou vzdělávat žáci i studenti z širokého okolí. 26
PRAKTICKÁ ČÁST 27
5. Bezbariérové sluţby pro sluchově postiţené ve Statutárním městě Olomouc 5.1 Projekt Bezbariérová Olomouc Statutární město Olomouc od roku 2001 realizuje projekt Bezbariérová Olomouc, jehož cílem je přispět k vytvoření dlouhodobé koncepce zkvalitňování života zdravotně handicapovaných spoluobčanů ve městě, přičemž bezbariérovost zde považuje, mimo zdravotně handicapované lidi, také další skupinu obyvatel města např. seniory, rodiče s malými dětmi či osoby, jejichž pohyblivost je omezena na přechodnou dobu stavem po úrazech apod.tento projekt je příspěvkem k vytvoření dlouhodobé koncepce zkvalitňování života zdravotně handicapovaných lidí a je zaměřen na: - odstraňování existujících architektonických a technických bariér, které ztěžují běžný život lidem se zdravotním handicapem, - důsledné předcházení vzniku těchto bariér, - předcházení a odstraňování bariér informačních a komunikačních, - osvětu veřejnosti o životě a potřebách handicapovaných spoluobčanů. Na zpracování projektu město spolupracovalo, a při jeho realizaci dále spolupracuje, s dalšími orgány státní správy a samosprávy a s nestátními organizacemi, které zastupují zájmy zdravotně handicapovaných spoluobčanů (konkrétně vozíčkářů, nevidomých i neslyšících). Postupně zmapovali stávající podmínky ve městě, porovnali je s potřebami, hledali způsob naplnění myšlenky Olomouc bez bariér a navrhli konkrétní opatření nutná pro vynaložení na její realizaci. (www.olomouc.eu/bbo/) V následujících podkapitolách jsou z projektu Bezbariérová Olomouc vybrány pouze informace a data, které se týkají sluchově postižených. Demografická analýza odhad počtu sluchově postižených V České republice nejsou shromažďovány statistická data o osobách se zdravotním handicapem, proto nelze stanovit validní demografické charakteristiky dané skupiny obyvatel města Olomouce. 28
Pro získání ilustračního přehledu o počtu obyvatel Olomouce se zdravotním handicapem a jejich podílu na celkovém počtu obyvatel města, byly použity informace a data s různou mírou validity z různých zdrojů. Byly použity zejména informace od organizací, které hájí zájmy zdravotně handicapovaných se sídlem na území města Olomouce a dále pak data poskytnutá sociálně zdravotním odborem. (http://www.olomouc.eu/bbo/) V případě sluchově postižených zde poskytovala informace právě Oblastní unie neslyšících Olomouc. ţadatelé o příspěvek vybrané subjekty sociálně zdravotní odbor vozíčkáři 50 96 209 nevidomí a slabozrací 700 586 neevidováno neslyšící 200 200 245 ostatní 501 neevidováno 955 celkem 1451 882 1409 Tabulka č. 1: Přehled počtu obyvatel Olomouce se zdravotním handicapem (http://www.olomouc.eu/bbo/) Na základě nashromážděných údajů byl odhadnut podíl zdravotně handicapovaných obyvatel na celkovém počtu obyvatel města, přičemž podíl neslyšících na celkovém počtu 102 702 (stav k 1.1 2001) obyvatel města je 0,2 %. Analýza bariér pro sluchově postiţené Pro vyhotovení analýzy stávajících bariér na území statutárního města Olomouc byly osloveny instituce, odborná veřejnost, ale také občané formou ankety, resp. anketního lístku, který byl přiložen k článku informujícím o Bezbariérové Olomouci. Článek byl otištěn v Radničních listech, které obdržela zdarma každá domácnost, dále byly k dispozici v prostorách Městského informačního centra a ve vestibulu hlavního vlakového nádraží, v prostorách informačního střediska sociálně zdravotního odboru Magistrátu města Olomouce a na internetových stránkách www.olomoucko.cz. 29
Na zveřejněnou anketu reagovalo celkem 84 respondentů, z toho: 69% žen 24% uvedlo, že je zdravotně handicapováno 7% uvedlo, že jeden z členů jejich rodiny je zdravotně handicapován Zpracované výsledky ankety uvádějí, že respondenti s vadami sluchu a zraku upozorňují na technické problémy při získávání informací. V případě sluchově postižených bylo upozorněno na skutečnost, že: - Informační centrum není vybaveno programem do PC, který by umožnil používání psacího telefonu, - na úřadech a institucích chybí vybavení indukční smyčky a také vizuální zařízení pro sluchově postižené, - je potřeba technicky dořešit spuštění digitálních display a mj. také zvukových hlásičů tak, aby nebyla tvořena závislost na pokyn řidiče, - u hotelů a podobných zařízení je vhodné používat mezinárodní symboly hluchoty, světelnou požární signalizaci a u hotelových pokojů vybavených televizorem dbát na to, aby byly nakupovány ty s funkcí skrytých titulků. (http://www.olomouc.eu/bbo/) Z výše uvedeného vyplývají návrhy na zlepšení, které jsou, od roku 2001 v rámci projektu Bezbariérová Olomouc, realizovány pro sluchově postižené. (http://www.olomouc.eu/bbo/) 30
Bezbariérové služby pro sluchově postižené, které nabízí Statutární město Olomouc, resp. Magistrát města jsou indukční smyčky. Tyto indukční smyčky se nachází: Přehled indukčních smyček ve městě Olomouci obr. č. 1: označení prostoru s indukční smyčkou indukční smyčka - kongresový sál v Regionálním centru Olomouc indukční smyčka - kino Metropol motlitebna Sboru církve bratrské hala ČD Olomouc úprava smyčky v Moravské filharmonii pro stereofonní příjem zasedací místnost v nové budově magistrátu indukční smyčka - prodejny Dopravního podniku města Olomouce hotel, restaurace V Ráji specielní telefonní linka na magistrát - č. 585 513 467 indukční smyčka - Moravské divadlo Olomouc Moravská filharmonie Olomouc hotel Hanácký Dvůr (http://www.olomouc.eu/bbo/) Tyto služby však mohou využít jen občané s nedoslýchavostí, kteří mají sluchadla. (Indukční smyčka se zesilovačem generuje signály ze smyčky. Tyto vygenerované signály mohou být následně přijaty sluchadly s vestavěnou indukční cívkou.) (http://www.kompone.cz) 31
5.2 Bariéry v dopravě Málokdo si uvědomí, že i neslyšící lidé mají při cestování problémy. Jde zejména o informační a komunikační bariéry. Tyto bariéry jsou založeny na zvukových informacích či signálech, které neslyšící lidé nemohou vnímat. Informační bariéry v dopravě Pro neslyšící osoby nastávají během cesty veřejnými dopravními prostředky problémy s orientací vlivem nedostatečného přísunu aktuálních informací. Obecné informace s dlouhodobou platností si mohou neslyšící lidé vyhledat před cestou v jízdních řádech či na internetu. Problémem je však pro ně získávání informací o nečekaných změnách, které nastanou těsně před cestou nebo během cesty. Například změna kolejí u vlakové dopravy, změna nástupiště, zpoždění či zrušení spoje, jízda odklonem, náhradní doprava jiným dopravním prostředkem a podobně. Tyto změny bývají sdělovány pouze hlášením na nástupišti staničním rozhlasem. Často se stává, že slyšící lidé po oznámení změn přejdou na jiné nástupiště zatímco neslyšící lidé zůstanou na místě a marně čekají na svůj spoj. Když čekání po neúměrně dlouhé době vzdají a jdou se zeptat na informace, co se stalo, tak se dozví, že spoj již odjel z jiné koleje, což bylo řádně oznámeno rozhlasem. Když nějaká změna nastane v průběhu jízdy, vlakvedoucí nebo průvodčí vlaku to oznámí cestujícím vlakovým rozhlasem - například v moderních vlacích kategorie Inter City jsou reproduktory, u dveří ovládání hlasitosti. Jsou hlášeny stanice, zpoždění, o provozu jídelního vozu a další informace. Ve starších vlacích projde průvodčí jednotlivá kupé a do prostoru nahlas vysvětlí, co se stalo a jaká je alternativa náhradní dopravy. Pouze neslyšící cestující se nic nedozví.oznamování změny zvukovou cestou je bariérové pro osoby, které neslyší. Řešením vhodným pro neslyšící osoby jsou digitální informační systémy, které vizuální cestou informují nejen o plánovaných příjezdech a odjezdech, ale také o veškerých mimořádných změnách.v čekárnách na nádraží by měly být tyto informační panely určitě na dvou stěnách. Na informační panely by mělo být vidět ze kteréhokoliv místa. Neslyšícímu člověku nestačí jen se jednou podívat. Jestliže dojde k nějakým změnám, ostatní se to dozvědí z hlášení automaticky, kdežto neslyšící člověk je závislý pouze na informaci z panelu. (http://www.ruce.cz) 32
Městská hromadná doprava Na zastávkách a v dopravních prostředcích městské hromadné dopravy (dále jen MHD ) jsou dané informační panely, kdy si občan se sluchovým postižením může zjistit informace o přesném čase a směru odjezdu daných linek. Na zastávkách MHD tyto panely ukazují i zpoždění daného spoje a v dopravních prostředcích neslyšící přesně ví, jaké je zastávka a která bude následovat. V letošním roce se upravil prostor před vlakovým nádražím. Velký informační panel ukazuje čas, směr i zpoždění spojů MHD, takže se osoby se sluchovým postižením mohou lépe orientovat. Vlakové a autobusové nádraţí Na vlakovém nádraží je v hale umístěna indukční smyčka, která ovšem slouží jen pro osoby nedoslýchavé. Neslyšící jsou tedy odkázáni pouze na informační panel v hale, který ukazuje důležité informace o vlakových spojích. Problém ovšem nastává na nástupištích a to ve chvíli, kdy se hlásí změna příjezdu vlaku na nástupiště. Slyšící odchází a neslyšící zůstává a neví co se děje. Na autobusovém nádraží se sluchově postižení orientují jen podle informačních panelů nebo přímo na informacích a pokladnách a to podle slov zaměstnanců nějakým způsobem. 5.3 Bariéry ve zdravotnictví Ţelezniční poliklinika Prozatím žádného tlumočníka znakové řeči, který by byl k dispozici, nemá ani nikoho z personálu, který by znakový jazyk ovládal alespoň na základní úrovni a ani tyto služby nezajistí. Ale na jaře roku 2011 bude k dispozici osoba, která by poskytovala tlumočnické služby sluchově postiženým občanům (pacientům) při návštěvě této polikliniky. Poliklinika u Trţnice Tlumočnické služby nezajišťuje ani nikdo s personálu znakový jazyk neovládá. Na základě zjištěných informací se o tomto problému vedou několik let diskuze, ale potřeba zajistit tyto služby, ze strany personálu, není natolik potřebná, aby byla zajištěna. 33
Fakultní nemocnice Olomouc Jako jediná poskytuje tlumočnické služby a to přímo z řad zaměstnanců FN Olomouc. Tuto službu nabízí zdravotní sestra Jana Boxanová. Sluchově postižený občan (pacient) přijde na informační centrum, kde zažádá o tlumočení prostřednictvím zdravotní sestry. Požádat o tlumočení jde i předem. 5.4 Bariéry na úřadech / ve správních institucích Krajský úřad Olomouc Na Krajském úřadu je jen jediná osoba, která ovládá znakový jazyk a je ochotna poskytnout tlumočnické služby. Sídlí na odboru sociálních věcí a jeho jméno je Zbyněk Vočka. Pan Vočka také spolupracuje s Unií neslyšících v Olomouci, takže není problém se s ním předem domluvit. Pracovní úřad Olomouc Na tomto úřadu jsou dvě pracovnice, které mají na starosti občany s handicapem. Pokud přijde sluchově postižený můžou se tyto pracovnice obrátit na Oblastní Unii neslyšících a požádat o tlumočnické služby, protože ani jedna z pracovnic znakový jazyk neovládá. Magistrát města Olomouce Podle zjištěných informací na Magistrátu nezajistí tlumočníka a ani nikdo ze zaměstnanců znakový jazyk neovládá. Když jsem se ptala na informacích města Olomouc, poslali mě na Unii neslyšících. Policie ČR města Olomouce Mobilní telefonní číslo pro neslyšící občany Mobilní telefonní číslo pro neslyšící občany, kteří se v případě potřeby mohou prostřednictvím SMS zprávy obrátit na strážníky MP Olomouc. 34
602 782 292 Toto telefonní číslo je určeno výhradně pro komunikaci prostřednictvím SMS. Odesílané zprávy jsou zpoplatněny. (http://www.mp-olomouc.cz) Tlumočnické služby, tlumočníka znakového jazyka, zajistí jen v případě potřeby ze strany Policie, jinak si musí sluchově postižený občan tlumočníka zajistit sám nebo se pokusit nějakým způsobem komunikovat. Okresní, Krajský a Vrchní soud Olomouc Stejně jako u Policie. V případě potřeby (různá jednání, usnesení, aj.) je tlumočník znakového jazyka zajištěn. V případě potřeby se strany sluchově postiženého občana, si tlumočníka musí zajistit sám sluchově postižený. 5.5 Bariéry v peněţních ústavech a pojišťovnách Banky a pojišťovny města Olomouce Na základě zjištěných informací ani jedna pobočka bank či pojišťoven tlumočnické služby nemají ani je nezajistí. Z rozhovorů s některými vybranými zaměstnanci, kteří měli nebo mají zkušenosti s komunikací se sluchově postiženým klientem, vyplynulo, že problém s komunikací s těmito občany nemají. Komunikace probíhá výraznou artikulací nebo papírkovou formou (při nejasné komunikaci si píší, zaměstnanec i klient, na papírky informace). 35
6. Vlastní doporučení V praktické části jsem na základě konzultací a terénního šetření zjišťovala nabídku služeb pro sluchově postižené na území města Olomouce, zejména na běžně navštěvovaných místech jako: úřady, banky, zdravotní zařízení, nádraží atp. V případě komunikace se sluchově postiženým spoluobčanem na stává největší problém s akustickým sdělením. Nejvýraznější bariéry jsem zaznamenala v oblasti dopravy. Pro sluchově postižené jsou v dopravě následující bariéry: Vlakové nádraţí Bariéra: chybí technické zařízení, které by sluchově postiženému občanovi poskytly aktuální informace (např. změna nástupiště a zpoždění vlakového spoje), nedostačující množství vizuálních zařízení ve společných prostorách čekárny. Doporučení: instalovat digitální informační systémy, které zpřístupní aktuální informace sluchově postiženým instalovat ve společných prostorách vizuální panely tak, aby jejich přístup byl v koordinaci s prostorovým uspořádáním. Autobusové nádraţí: Bariéra: chybí digitální informační systémy, které by sluchově postiženému občanovi poskytly aktuální informace (např. změna nástupiště a zpoždění vlakového spoje) doposud veškerá komunikace funguje na bázi dotazování potenciálních spolucestujících či na informacích autobusového nádraží. Doporučení: instalovat digitální informační systém poskytující základní informace o vybraném spoji a zároveň aktuální informace informace o změnách vybraného spoje (zpoždění, změna nástupiště atp.). 36
Závěr Statutární město Olomouc ve spolupráci s dalšími orgány státní správy a samosprávy a s nestátními organizacemi přispívá ke zkvalitnění života, resp. nabízených služeb pro sluchově postižené. Příkladem toho je úspěšný projekt Bezbariérová Olomouc, který je realizován od roku 2001 a jehož cílem je přispět k vytvoření dlouhodobé koncepce zkvalitňování života zdravotně handicapovaných spoluobčanů ve městě. Hlavní institucí, mimo státní instituce, které se na území města Olomouce zabývají podporou pro sluchově postižené je Oblastní Unie neslyšících. Dále pak středisko rané péče TamTam, Centrum pomoci handicapovaným. Všechny zmíněné organizace se snaží co nejvíc pomáhat zkvalitňovat všem osobám se sluchovým postižením jejich život. Jejich cílem je usnadnit těmto osobám život v běžné životě mezi lidmi bez zdravotního postižení. V oblasti vzdělání osob se sluchovým postižením působí Základní škola pro neslyšící a Střední škola Olomouc Svatý Kopeček. Tato školská zařízení nabízí také internátní ubytování, což umožňuje přijímat žáky do studijních oborů, které mají trvalé bydliště mimo město Olomouc a pro něž by dojížďka za studiem byla velkou komplikací. Dále bych zmínila tlumočnické služby, a to ve Fakultní nemocnici a na Krajském úřadě Odbor sociálních věcí, které jsou na velmi vysoké úrovní a to díky zdravotní sestře Janě Boxanové a panu Zbyňku Vočkovi. V ostatních institucích jsem zaznamenala zájem o problematiku komunikace s osobou se sluchovým postižením, někteří si dokonce vyžádali kontakty na Oblastní Unii neslyšících. Překvapily mě webové stránky bezbariérová Olomouc, kde se o službách pro sluchově postižené dočteme velmi málo. Vlakové přednádraží, které je celkově zrekonstruováno, je velmi přehledné a údaje na informačních panelech jsou srozumitelné a přesné, takže o osoba se sluchovým postižením si snadno najde spoj, který právě potřebuje. Problém však nastává s podáním aktuálních informací. Celková úroveň poskytovaných služeb a komunikace s osoby s tímto handicapem je na velmi dobré úrovni. 37