Lavinová problematika pro provozování horolezectví a skialpinismu Skripta ČHS Mgr. Radek Lienerth, 2007 1
Obsah 1. Úvod... 4 2. Lavina základní údaje... 4 2.1. Co je to lavina?... 4 2.1.1 Klasifikace velikosti lavin...6 2.1.2. Klasifikace druhu lavin...7 2.1.3 Pásma lavinové dráhy...7 2.2 Základní mechanismus vzniku lavin... 8 2.2.1 Faktory působící na vznik lavin...9 2.2.1.1 Terén... 9 2.2.1.2 Podmínky... 12 2.2.1.3 Člověk... 16 3. Plánování bezpečného průběhu zimní túry a její realizace... 17 3.1. Fáze přípravy a plánování túry... 17 3.1.1 Příprava doma nebo na chatě...17 3.1.2 Rozhodování a posouzení při zahájení túry...18 3.1.3 Rozhodování a posuzování v průběhu túry...18 3.1.4 Možné internetové zdroje informací podmínky, počasí,lavinové nebezpečí...19 3.2 Evropská stupnice lavinového nebezpečí... 19 3.3 Rozhodovací strategie pro zahájení túry a změny v jejím průběhu... 20 3.3.1 Stop or GO...21 3.3.2 Nivo test...21 3.3.3 Werner Münter 3x3...22 3.3.4 Redukce rizika W.Münter...24 3.3.4.1 Lavinové nebezpečí... 24 3.3.4.2 Redukční faktor první třídy sklon svahu... 24 3.3.4.3 Redukční faktor druhé třídy expozice svahu... 25 3.3.4.4 Redukční faktor třetí třídy lidský faktor... 25 3.3.4.5 Výpočet rizika pomocí redukční metody... 25 3.3.4.6 Zlaté pravidlo... 26 3.3.5 Redukce lavinového rizika S. Harvey...26 3.4 Posouzení stability sněhové vrstvy v terénu... 28 3.4.1 Stanovení sněhového profilu...29 3.4.2 Stanovení odlišné tvrdosti vrstev...30 3.4.2.1 stupně tvrdosti sněhových vrstev v terénu:... 30 3.4.3 Provedení testu klouzavým blokem...32 3.4.3.1 Vyhodnocení testu klouzavým blokem... 33 3.4.4 Norská sonda...34 3.4.4.1 Vyhodnocení testu Norskou sondou... 35 3.4.5 Klapací test...35 3.4.5.1 Vyhodnocení klapacího (kompresního) testu... 35 3.5 Shrnutí rozhodovacích strategií a testů v terénu... 36 4. Jak řešit lavinovou nehodu... 37 4.1 Co nesmí chybět v batohu... 37 4.1.1 Lavinový vysílač a vyhledávač...38 4.1.2 další specifické vybavení...40 4.1.3 Další bezpečnostní pomůcky...41 4.2 Řešení lavinové nehody plán túry až řešení nehody... 42 2
4.2.1 Doma se připravujeme na túru...42 4.2.2 Zahajujeme túru, při níž je možný pohyb v terénu ohroženém lavinami...42 4.2.2.1 Provedení kontroly LVS:... 42 4.2.3 Vstupujeme do lavinou bezprostředně ohroženého terénu...43 4.2.4 Ocitli jsme se v oblasti vzniku...43 4.2.5 Postižený je zasypaný, běží čas...44 4.2.6 Co se v kterém okamžiku děje a jak bychom měli reagovat...46 4.3 Modelová řešení lavinových nehod... 48 4.3.1 Řešení lavinové postižený, jeden záchrance při odpovídajícím vybavení...48 4.3.2 Řešení nehody z hlediska 1 záchrance, 1 postižený bez odpovídajícího vybavení..52 4.3.3 Vyhledávání více zasypaných...52 4.3.3.1 Kruhová metoda... 53 4.3.3.1 vyhledávání více zasypaných digitálním vyhledávačem s korekcí více zasypaných... 53 4.4 První pomoc a nouzový transport... 54 4.4.1 Přivolání pomoci, nouzové signály...54 4.4.2 Skluz z bivakovacího vaku...55 4.4.3 Nouzové skluz z lyží...56 4.4.3.1 Několik pravidel k nouzovému transportu postiženého... 60 5. Závěrem... 61 6. Literatura... 61 3
1. Úvod Tato práce se snaží shromáždit a urovnat poznatky o lavinách dostupné v literatuře a shromážděné v průběhu mnoha zimních horolezeckých a skialpinistických túr. Jedná se o práci kompilační, tedy shromažďující dostupné údaje, které jsme se snažili přehledně porovnat a zejména uvést v důležitých souvislostech. Podstatná částobecných myšlenek a zásad uváděných v této práci pochází zejména z institutu SLF Davos, kde působil mimo mnohých dalších W.Münter, působí S. Harvey a toto středisko lavinové prevence je svou činností a bohatou publikační činností na špičce lavinového výzkumu. Problematika lavin je velmi obsáhlá a poměrně složitá. Bohužel i z tohoto důvodu je práce obsáhlejšího charakteru. 2. Lavina základní údaje 2.1. Co je to lavina? Za sněhovou lavinu označujeme náhlé uvolnění a následný sesuv sněhové hmoty po dráze delší 50 m. (De Quervain, 1965). obr. 1 lavina s vyznačením délky dráhy (A), tedy nejvyššího místa odtrhu po nejvzdálenější část nánosu Ve sněhové pokrývce probíhá řada mechanických fyzikálních procesů. Sněhová vrstva sesedá, dochází k jejímu plazení, na povrchových vrstvách se objevují sesypy, nebo splazy. Sesedání a plazení je stejně jako i další zde uvedené procesy způsobeno gravitační silou. Jelikož se jedná o změny zasahující celou sněhovou vrstvu je vizuální postižení těchto procesů obtížné. Zrakem jsme schopni poměrně snadno rozeznat sesypy a splazy. Splazy 4
větších rozměrů už mohou ohrozit člověka pohybujícího se v zasaženém terénu na životě. obr. 2 splazy na úbočí Tupé ve Vysokých Tatrách Lavina je posledním z mechanických procesů které uvedeme, ale je současně procesem nejničivějším.základně určujeme velikost laviny podle zasažené oblasti, destrukční schopnosti, délky dráhy a objemu unášené hmoty. Druh laviny určujeme podle několika kritérií charakterizujících vznik, dráhu a vlastnosti hmoty obsažené v lavině. obr. 3 Lavina (www.slf.ch) 5
2.1.1 Klasifikace velikosti lavin označení klasifikace podle zasažené oblasti splaz sklouznutí menšího množství sněhu, zpravidla zasaženého nezasype, ale může strhnout malá lavina zastaví se zpravidla ještě na svahu střední lavina dráha zpravidla končí ve spodní zmírněné části svahu velká lavina zasahuje celou plochu svahu, sklon svahu je často i menší 30 O, je možné zasažení velkých údolních partií tab.1: klasifikace velikosti lavin(kořízek, 2004) klasifikace podle zničující schopnosti částečné zasypání těla, stržení člověka může člověka cele zasypat, zranit, nebo zabít je schopna zasypat a zničit osobní automobil, menší skupinu stromů, nebo malou budovu ničí rozsáhlé zalesněné plochy, budovy klasifikace podle délky dráhy a objemu délka do 50 m objem do 100 m 3 délka do 100 m objem do 1000 m 3 délka do 1000 m objem do 10000 m 3 délka přes 1000 m objem přes 10000 m 3 obr. 4 domy poničené katastrofickou lavinou v Rakouském Galtüru v roce 1999 (www.anena.fr) 6
2.1.2. Klasifikace druhu lavin Z hlediska druhu laviny rozlišujeme podle kritérií stanovených W. Münterem. Charakteristika laviny podle těchto kriterií poskytuje základní informaci o složení unášené hmoty, průběhu vlastní laviny i jejím vzniku. podle formy odtrhu čárový odtrh bodový odtrh podle kluzné plochy povrchová základová podle druhu pohybu vířivá tekoucí podle tvaru dráhy plošná žlabová podle vlhkosti sněhu suchý sníh mokrý sníh podle dosahu lavinové dráhy svahová údolní podle materiálu laviny sněhová ledová podle příčiny samovolná uměle vyvolaná tab.2: klasifikace druhu lavin (Munter, 2003) 2.1.3 Pásma lavinové dráhy Pokud dojde k sesuvu laviny, rozeznáváme v jejím průběhu určitá pásma. Základně hovoříme o pásmu odtrhu, transportu a nánosu. V pásmu odtrhu lavina vzniká, ucelená sněhová masa se bortí a dává do pohybu. V pásmu transportu lavina strhává další sněhovou hmotu a zvyšuje svou pohybovou energii. V pásmu nánosu dochází ke zpomalení pohybu sněhové masy, kinetická energie se obrací dovnitř sněhové vrstvy, která se jejím působením zhutňuje a znovu sceluje. Nános laviny často svou pevností připomíná tuhnoucí beton. 7
obr. 5 pásma lavinové dráhy Z hlediska iniciace laviny je rozlišování pásem chybné. Iniciační prvek může působit i pod pásmem odtrhu. Pásmo odtrhu nekoresponduje vždy s místem v němž byla porušena stabilita sněhové vrstvy. (Munter,2002) 2.2 Základní mechanismus vzniku lavin K lavině dojde v případě porušení stability sněhové vrstvy. Jednotlivé sněhové vrstvy jsou vzájemně propojeny a stále na sebe působí. Pro vznik laviny je tedy nezbytné aby svah splňoval podmínky pro vznik laviny a současně sněhová pokrývka vykazovala přítomnost potenciálně nestabilní vrstvy, v níž není dostatečná vazba vrstev. Ve sněhové vrstvě uložené na svahu působí tahové a tlakové síly jak v jednotlivých vrstvách, tak zejména tlakové síly mezi jednotlivými vrstvami. V případě nakloněné plochy styku dvou vrstev a špatnému přenosu tlaku do nižší vrstvy dojde působením tlaku ke smyku horní vrstvy po spodní. Za kritický úhel naklonění smykové plochy sklon svahu označujeme 30 O. obr. 6 působení zatížení na nesvázané vrstvy na rovině a ve sklonu 30 0 Soudržnost vrstev, schopnost přenosu tlaku do nižší vrstvy označujeme jako smykové napětí. Právě přítomnost výše zmíněné nestabilní mezivrstvy je místem v němž dochází k porušení smykového napětí. Bez rozdílů tlakových a tahových sil nejsou podmínky pro vznik laviny, o tom jestli lavina spadne, či ne však rozhoduje smyk. 8
obr. 7 umístění tahových sil, tlakových sila smykového napětí ve sněhové vrstvě, A - úpatí strmých stěn, B- návěje na závětrné straně hřebene, C- rozložení sil ve změnách zakřivení svahu Základním principem pro uvolnění laviny je působení gravitační síly. Stabilita sněhové vrstvy na svahu může být narušenu buď změnou struktury sněhové vrstvy (oteplení, déšť, velký mráz), nebo zvýšeným zatížením svahu (lyžař, pád kamene, převěje). Vždy bychom měli mít na paměti statistický údaj, že v 95% lavinových nehod způsobili uvolnění laviny sami postižení. (W.Münter, 2002) 2.2.1 Faktory působící na vznik lavin Podmínky pro vznik laviny jsou určeny několika faktory. O některých jsme se již zmínili, nicméně je třeba je uvést po pořádku všechny. Základně rozlišujeme podmínky, terén a člověka. Podmínky a terén jsou jasné, proč člověk? Až 95% lavin při nichž byl někdo postižen si způsobili sami postižení, nebo byla spouštěcím mechanismem skupina působící v blízkosti 2.2.1.1 Terén Sklon svahu Sklon svahu je nejzřetelnějším faktorem, který známe. Na rovině lavina nespadne, maximálně na ni za určitých okolností dopadne. Jinak je tomu ovšem na svahu. Obecně se za lavinový svah pokládá každý svah se sklonem přes 30 stupňů. Laviny pak padají nejvíce na svazích od 30 do 60 stupňů. Ze strmějších svahů se sníh odsypává průběžně, na mírnějších zpravidla nedojde 9
k dostatečnému rozdílu sil nezbytných pro uvolnění laviny. Nicméně je zaznamenán případ, kdy lavina spadla na svahu o sklonu 12 stupňů!!! Jednalo se o lavinu z mokrého a těžkého sněhu. Prostě je li něco fyzicky možné... Nejmohutnější laviny padají právě ve svazích o sklonu kolem 30 stupňů, kdy sklon umožní nashromáždění velké mocnosti sněhu a v případě jejich uvolnění se jedná o posun obrovských mas sněhu. obr. 8 sklon svahu můžeme odhadnout už při plánování túry doma z mapy podle vrstevnic (Ortovox,2006) obr. 9 v terénu můžeme sklon změřit pomocí sklonoměru, nebo je možné využít tzv. pendl trik pomocí lyžařských holí (Ortovox, 2006) Expozice svahu Expozice svahu, neboli orientace. Důležitý faktor vlivu na sněhovou vrstvu je slunce. Zpravidla se jižní svahy rychleji stabilizují, kdy vlivem ohřevu slunečním zářením dochází k výraznějšímu provázání vrstev sněhu. Obecně platí, že v zimě jsou bezpečnější jižní svahy, na jaře naopak severní, neboť na jižních 10
svazích dochází k podtékání sněhové vrstvy vodou a je výrazně vyšší riziko základových lavin. obr. 100 Rozložení lavin v % podle expozice svahu v alpské oblasti Tvar terénu Tvar terénu je dalším faktorem v tvorbě lavin, který můžeme vnímat zrakem a tedy je nám bezprostředně zřejmý. Tvary terénu totiž kombinují zejména sklon svahu, působení větru a z nich následně vyplývající odlišnosti v historii sněhové vrstvy v bezprostřední blízkosti. Podle údajů publikovaných SLF Davos dochází k nejméně lavinovým nehodám v pásmu lesa 3%, ve svazích prostoupených skalami došlo k 11% lavinových nehod. Volné, rovné svahu bez terénních zlomů zahrnovaly 15 % ze zkoumaných nehod. Jako nejnebezpečnější se jeví teréní zlomy 23% a úbočí přiléhající k hřebenům 40%. Kombinací obou faktorů jsou vstupní části do muld a žlabů ve vrcholových, hřebenům přiléhajících partiích svahů. Tato místa na závětrných svazích jsou pro lavinové nehody nejčastější. Naopak rozlehlé svahy v údolních partiích, návětrné strany hřebenů, ploché hřbety můžeme označit jako místa s nižším rizikem lavin. U terénních tvarů bychom měli zohledňovat i velikost sněhové plochy na niž působíme. U stejně zpevněné sněhové vrstvy ve velké ploše a na ohraničeném plošně malém svahu nad terénním zlomem vždy dojde k uvolnění laviny spíše na malém svahu. Zatížení vyvolané horolezcem, nebo lyžařem se totiž rozkládá do menšího prostoru a snáze dojde k překročení kritického zatížení. Podklad sněhové vrstvy Znalost podkladové vrstvy sněhové pokrývky je podstatná v začátku zimní sezóny, nebo při výrazných otepleních, zejména při jarním lyžování. Jednoznačně nejnebezpečnějším podkladem sněhové vrstvy jsou travnaté svahy. Tráva se pod sněhem položí a utvoří optimální kluznou plochu. Jistotu nemáme ani u svahů pokrytých kosodřevinou. Kde sice v menším měřítku, ale přeci jen dochází ke stejnému jevu. Podle dosavadních sledování řídce umístěné menší stromky, nebo skaliska ve svahu svah nestabilizují, ale naopak mohou vzniku laviny napomoct. (Kořízek, 2004) 11
Výrazněji vystupující skupiny skal můžeme považovat za stabilizační prvky svahu, při oteplení však může mít jejich schopnost absorbovat teplo a působit na okolní sněhovou vrstvu i zcela opačný efekt. Zvláštní kapitolou je pak lesní porost. Je třeba si uvědomit, že pokud lesem zvládnete projet bez problémů na lyžích, lavina to zvládne ještě lépe!!! Nadmořská výška Se změnou nadmořské výšky je nutné počítat, že se měnila situace za níž se sněhová vrstva ukládala. Teploty jsou zpravidla trvale nižší, důsledkem jsou pomalejší změny ve sněhové vrstvě a její pomalejší stabilizace. Současně je také nezbytné počítat se silnějším působením větru z něhož vyplývají návěje na závětrných částech svahů, častější přítomnost sněhových desek a nestabilních vrstev ve sněhovém profilu. Obecně je nezbytné počítat s narůstající nadmořskou výškou s nárůstem rizika lavin. 2.2.1.2 Podmínky Historie sněhové vrstvy druhy sněhu Historií sněhové vrstvy myslíme skladbu sněhové vrstvy kolmo ke svahu. Každá změna teploty, sněžení, vítr formuje sněhovou vrstvu a zanechává znaky, díky nimž jsme tyto skutečnosti z vlastností jednotlivých vrstev vyčíst. Pokud napadne nový sníh, vždy bychom měli zbystřit svou pozornost. Pokud sněží za bezvětří pokládáme za kritické množství nového sněhu 30 50 cm, podle podkladové vrstvy nového sněhu. Za působení větru však může docházet na závětrných svazích k vytváření velmi lavinézní situace již od 10 cm nového sněhu. (Münter,2002) Základně rozlišujeme sníh podle vlhkosti na suchý (teplota < -2/3 C) a na mokrý (teplota > -2/3 C). Dále rozlišujeme tvrdost, velikost částic, soudržnost a přilnavost. Podle struktury sněhových krystalů pak rozeznáváme následující základní druhy sněhu. Při pozorování okem je jejich odlišení obtížné, už při pětinásobném zvětšení (lupa) je ale rozlišení velmi jasné. tvar sněhového krystalu Druh sněhu (schematická značka), charakteristika Nový sníh ( + ) Sníh, který padá nebo je čerstvě napadaný. Jeho krystaly jsou závislé na klimatických podmínkách. Nový sníh se vyznačuje velkou nesoudržností. Je základem prachových lavin. Vykazuje velmi malou soudržnost. 12
Zlomkový sníh ( / ) Na nový sníh začne v první fázi působit vítr. Ten začne narušovat prvotní krystalickou strukturu (tzv. bortící přeměna). Stále však zůstává ve větší míře zachována původní šesterečná soustava. Naproti tomu lámání původních krystalů způsobuje větší zaklínění jednotlivých krystalů, čímž se zvyšuje soudržnost celku. Zlomkový sníh bývá základem deskových lavin. Okrouhlozrný sníh ( ) Jde o suchý sníh, který vzniká z plstnatého vlivem teploty. Na první pohled je patrná destrukce krystalické mřížky a sněhové vločky již vypadají jako pravidelné kuličky, matně bílé bez lesku. Tvoří přechodovou fázi mezi bortící a výstavbovou metamorfózou. Díky své pojivové schopnosti přispívá stabilitě sněhového profilu, může však být základem sněhových desek o větší mocnosti. Hranatozrný sníh ( ) Vlivem teploty dochází ke změnám původního zborceného krystalu a vniká jeho nová forma (tzv. výstavbová přeměna). Pokud dochází k velkým změnám teploty (velký mráz), dochází ke zvýšené difúzi vodních par a jejich přesycení. Následnou kondenzací vznikají ledová zrna hranatého tvaru. Tento druh sněhu je dosti problematický, protože je velmi pohyblivý. Pohárkové krystaly ( ^ ) Dříve často označované za dutinovou jinovatku, pozor jedná se o dvě odlišné věci. Pohárkové krystaly se tvoří výhradně uvnitř sněhové vrstvy při dlouhotrvajících mrazech (pod -10 C). Krystaly mají kalichovitý tvar, který vzniká odpařováním vodní páry z hranatého krystalu. Vzniklá vrstva je složena s velkých vzájemně nesvázaných krystalů, nedokáže čelit náporu vrchních vrstev a hrozí zborcení. Jedná se o velmi kritickou formu sněhu. Firn ( ) Jedná se o zaoblená ledová zrna, která vznikají další změnou krystalu působením vyšších teplot (tzv. tavící přeměna). Ve volném prostoru často obsažena voda. K tomuto jevu dochází především díky dlouhodobému působení zvýšených teplot. K výskytu firnu dochází hlavně na jaře. Stabilní svázané sněhové vrstvy, při provlhnutí profilu pozor na základové laviny. Led, ledová vrstva ( E ) Je to firnová nebo ledová kra o různé síle. Může se vyskytovat v jakékoli hloubce sněhové vrstvy. Její umístění a tloušťka je závislá na počasí. Je to nebezpečný podklad pro nový sníh. Ledová vrstva je velmi nebezpečná při oblevě! Přítomnost ledové lamely ve sněhovém profilu pokládáme vždy za potenciální riziko. tab.3: základní druhy sněhu (Munter, 2002) 13
obr. 11 prosvícený sněhový profil, světlo jasně odhaluje jednotlivé vrstvy v nichž má sníh odlišné vlastnosti Směr převládajícího větru Nově napadený sníh je transportován po svahu zejména působením větru. Směr převládajícího větru nás upozorňuje na závětrné svahy, kde budou uloženy značné vrstvy sněhu přeneseného větrem. Už při 10 cm nového sněhu, může být působením větru uloženo v závětrných expozicích, žlabech a muldách přes 50 cm nového sněhu. Vliv větru se také projevuje na povrchu sněhové vrstvy kdy jeho působením dochází k temování povrchové vrstvy, vznikají desky. Při střídání silného větru s výrazným sněžením vzniká velmi nestabilní a nesoudržná sněhová vrstva. obr. 11 ukládání sněhu v horském terénu za převládajícího směru větru (www.slf.ch) obr. 123 průstup větrného proudění přes sedlo vede ke zhuštění větrných proudnic a tedy zvýšení unášecí schopnosti větru, za sedlem proudění ve volném prostoru zpomalí a sníh se ukládá (www.slf.ch) 14
obr. 134 působení větru zanechává na sněhové pokrývce stopy z nichž vyčteme převládající směr a často i přibližnou sílu větru Teplota Změny teploty bezprostředně ovlivňují změny probíhající ve sněhové vrstvě. Náhlé změny teplot mohou za odpovídající situace vést ke vzniku mohutných spontánních lavin. Naopak pravidelně se střídající oteplení a ochlazení, nebo ochlazení po dlouhodobějším působení vysokých teplot vede zpravidla k celkové stabilizaci sněhové vrstvy. Asi nejhorším případem z hlediska lavinového rizika je náhlé oteplení ve spojení s deštěm. Dochází k výraznému provlhnutí horní části sněhové vrstvy, která výrazně působením deště nabírá na hmotnosti a je uložena na chladném, promrzlém podkladu. Vzniká výrazné napětí a jsou časté spontánní laviny. Trvalejší teplé počasí není ani dobré, ani špatné. Důsledně musíme dbát zda a nakolik je provlhlý celý sněhový profil. Pokud ano, tak na jakém podkladu je celá sněhová vrstva uložena a zohlednit riziko základových lavin. Dlouhodobé mrazy pod 5 stupňů pod bodem mrazu zachovávají stejnou úroveň lavinového rizika. Ve sněhové vrstvě probíhají minimální změny a všechny nestabilní mezivrstvy zůstávají zachovány. Při vyšších mrazech 10 a více stupňů pod bodem mrazu může docházet k rozvoji nestabilních forem sněhu. Pod lamelami ve sněhovém profilu se mohou utvářet vrstvy hranatozrného sněhu (jako krystalový cukr), nebo pohárkových krystalů. Jak již bylo řečeno výše nejbezpečnější situace nastává po období střídajících se teplot, jejichž působení se sněhová vrstva sjednocuje a stává kompaktnější, stejně jako při ochlazení po dlouhodobějším teplém počasí. Přítomnost nestabilní mezivrstvy Nestabilní mezivrstvou rozumíme změny ve struktuře sněhové vrstvy. Čím je změna výraznější a ostřejší, tím je potenciálně nebezpečnější. Jedná o změny vlhkosti sněhu, tvrdosti, nebo druhu. 15
obr. 14 přítomnost nestabilní mezivrstvy ve sněhovém profilu, přechod nového sněhu na velmi tvrdý podklad přes drobné lamely vytvořené působením větru na počátku sněžení (A), tato situace spolu s dalším sněžením stála o čtyři dny později život člena horolezeckého oddílu Lokomotiva Brno, vpravo znázornění kritické vrstvy (Ortovox,2006) 2.2.1.3 Člověk Člověk který se pohybuje v lavinami ohroženém terénu na tento terén působí. Je takzvaným dodatečným zatížením, které může výrazně ovlivnit uvolnění laviny. Právě činnost člověka a jeho chování často vedou k vzniku lavin, hovoří se až o 95% lavinových nehod. Naším cílem by tedy vždy měla být snaha svůj vliv na sněhovou vrstvu minimalizovat. Jednotlivec na svah působí vždy méně, než desetičlenná skupina. Samozřejmostí by se nám proto měla stát chůze v rozestupech, sjezd v rozestupech, nebo přechody přes nebezpečná místa jednotlivě. Současně je také potřeba počítat s tím, že pád při sjezdu může znamenat až desetinásobek našeho běžného působení na sněhovou vrstvu. U většiny lavinových nehod zaznamenali postižení před nehodou varovné příznaky ve formě praskání svahu, samovolných lavin v bezprostředním okolí, ale nevěnovali jim pozornost. Správné vyhodnocení lavinového nebezpečí v terénu se vždy pohybuje ve vymezení naší znalostí, zkušeností a dovedností. Pokud tento vymezený prostor člověk překročí je správné posouzení situace nemožné. 16
3. Plánování bezpečného průběhu zimní túry a její realizace Znalosti o lavinách, podmínkách jejich vzniku vedli v posledních dvaceti letech k různým postupům, které měli za cíl zabraňovat lavinovým nehodám. prvotní byla snaha poznat strukturu sněhu, druhy sněhu a vůbec jeho vlastnosti. Znalost o sněhu byla relativně velká, ale nehod nejen neubývalo, spíše s nárůstem lidí pohybujících se v zimním horské terénu nehody přibývaly.první kdo se zamyslel nad celou změnou systému lavinové prevence byl W. Münter. Rozšířil záběr posuzování ze znalosti vlastností sněhu na celý komplex faktorů, které ovlivňují interakci podmínek, terénu a především působení člověka. V práci načaté W. Münterem pokračují dnes mnozí další jako M. Larcher, nebo S.Harvey. jejich poznatky a překlady jejich práce se používají v celém světě a je dobře, že se objevují i u nás. Obecně lze stanovit postup přípravy a realizace túry do několika fází, v nichž bychom jednotlivé úkony neměli vynechávat. Musíme si uvědomit, že plánování a příprava túry je samozřejmostí a zodpovědný přístup v této přípravné fázi nám může usnadnit řešení neočekávaných situací v průběhu aktivit v horském terénu. Současně je však nezbytné poznamenat, že ani nejlepší plánování nemusí postihnout vše co nás čeká a proto bychom měli být schopni svá rozhodnutí na základě aktuálních informací měnit a upravovat podle místních podmínek. Hovoříme o tzv. Dynamickém plánování (Larcher,Bulička,2005). 3.1. Fáze přípravy a plánování túry 3.1.1 Příprava doma nebo na chatě - stanovit potenciální trasu, nebo trasy - na předpokládané trase zjistit nejstrmější místa (pozor mapa se nemusí rovnat skutečnosti!!!, velmi krátké strmé výšvihy vytvářející S-profil nemusíme podle vrstevnic rozpoznat) obr. 15 rozdíl sklonu odečteného z mapy a reálného sklonu v terénu vlivem S-profilu svahu - zjistit expozici svahů na nichž se budeme pohybovat 17
- seznámit se se stavem vypsaného lavinového nebezpečí v dané oblasti, historii počasí a sněžení za poslední uplynulé období, zjistit aktuální předpověď počasí - připravit přibližný časový rozvrh, zvážit velikost skupiny a zdatnost jejích členů - zhodnotit zjištěné faktory pomocí některé ze základních rozhodovacích strategií STOP OR GO, 3x 3 Munter, Redukční metoda 3.1.2 Rozhodování a posouzení při zahájení túry - stav počasí a aktuálních podmínek - připravenost skupiny - zkouška lavinových vyhledávačů a kontrola dalšího vybavení - znovu zhodnotit faktory na základě aktuálního stavu STOP OR GO, Harvey, 3x3 - při dosažení prvního vhodného místa (shodná expozice svahu a sklon s plánovanou túrou) zjistit historii sněhové vrstvy, případně provést test klouzavým blokem, nebo alespoň Norskou sondu 3.1.3 Rozhodování a posuzování v průběhu túry - stále sledovat aktuální podmínky - vím kde jsem a kam jdu - vím svůj stav oproti plánovanému časovému rozvrhu - sjezd nerovná se výstup - v případě změny expozice svahu, znovu posoudit stav sněhové vrstvy - při stoupání od sklonu 30 stupňů dodržovat rozestupy min. 15 m - tempo se řídí vždy podle nejslabšího člena skupiny - v případě pochybností raději vždy změnit túru na náhradní cíl, nebo se túry zříct - při sjezdu vždy rozestupy cca 50 m, od sklonu 35 stupňů vždy jednotlivě - sjezd volit vždy s ohledem na vývoj počasí, viditelnosti a sněhových podmínek - je li to možné volíme sjezd podél stopy výstupu Ve všech třech fázích pracujeme s informacemi které jsme získali z internetu, mapy, nebo na základě vlastního pozorování. Údaje můžeme interpretovat podle různých postupů a pak se již buď ve fázi přípravy nebo vlastní realizace túry rozhodnout. Jednou z informací kterou získáme z internetu, nebo od horské služby je stupeň lavinového nebezpečí. S touto informací pracujeme téměř u všech rozhodovacích postupů, měli bychom k ní ale vždy přistupovat obezřetně, podle lokálních podmínek. Zvlášť specifickým příkladem jsou Vysoké Tatry, kde může být podle různých dolin, nebo i svahů současně první i čtvrtý stupeň lavinového nebezpečí. 18
3.1.4 Možné internetové zdroje informací podmínky, počasí,lavinové nebezpečí www.horskasluzba.cz www.laviny.sk www.hory.sk www.lawinen.at www.slf.ch www.chmu.cz 3.2 Evropská stupnice lavinového nebezpečí www.medard-online.cz www.meteoblue.ch www.bergsteigen.at www.wetter.at www.chamonix.com www.meteofrance.fr Má pět stupňů. Je dnes standardně používána po celém světě. Poskytuje přibližný obraz o lavinové situaci v regionu. stupeň ohrožení 1 malé potenciální nebezpečí 2 mírné potenciální nebezpečí 3 značné potenciální nebezpečí 4 velké potenciální nebezpečí 5 velmi velké potenciální nebezpečí stabilita sněhové vrstvy pravděpodobnost pádu lavin Sněhová pokrývka je všeobecně dobře zpevněná a stabilní nestabilní z 5% Sněhová pokrývka je obecně dobře zpevněná s výjimkou některých svahů,kde je pouze mírně zpevněná nestabilní z 10% Sněhová pokrývka je na mnohých strmých svazích jen mírně až slabě zpevněná nestabilní z 20% Sněhová pokrývka je na většině strmých svahů pouze slabě zpevněná. nestabilní ze 40% Sněhová pokrývka je všeobecně slabě zpevněná a nestabilní krajně nestabilní!!! minimální ohrožení, dobře zpevněná sněhová pokrývka. Sesuvy lavin hrozí jen při zvýšeném dodatečném zatížení na velmi exponovaných svazích. Spontánní pohyby sněhu zpravidla nepřesahují kategorii splazů. obvyklá situace, vcelku dobře zpevněná sněhová pokrývka. Sesuvy lavin hrozí při zvýšeném dodatečném zatížení na exponovaných svazích,. Potenciálně nízké riziko spontánních lavin. sesuv lavin může iniciovat i nízké dodatečné zatížení. Ojediněle jsou možné spontánní laviny středních rozměrů, které mohou zasáhnout i často navštěvované prostory, jako přístupové cesty, nebo sjezdovky. Možnosti túr velmi omezené a pouze při značných zkušenostech. Pravděpodobnost laviny je velmi vysoká již při nepatrném dodatečném zatížení. Možnosti túr jsou zcela omezené, situace vyžaduje expertní zhodnocení. Potenciálně velké riziko spontánních lavin zasahujících údolní prostory ve středním až velkém rozsahu. Je nutno počítat s četnými lavinami velkého rozsahu i na svazích s mírným sklonem, které mohou zasáhnout obydlené části údolí i protisvahy tab.4: Evropská stupnice lavinového nebezpečí (Pohl,Schellhamer,2005) 19
Pojmem dodatečné zatížení označujeme jakékoli další zatížení svahu mimo sněhové vrstvy na něm ležící. Tedy skialpinista, nebo horolezec jsou již dodatečným zatížením. V případě chůze do svahu zatížení odpovídá přibližně až trojnásobku naší váhy, v případě lyžování je zatížení kolem pětinásobku a v případě pádu až desetinásbku. (Münter,2002) obr. 16 lavinové nehody ve vztahu ke stupni lavinového nebezpečí (S.Harvey, 2006) Z uvedených dat zahrnujících lavinové nehody registrované týmem S. Harvey ve švýcarském Davosu zcela jasně vyplývá jako nejnebezpečnější třetí stupeň lavinového nebezpečí. Podmínky už nejsou v pohodě, ale zase na druhou stranu není tak špatně, abychom nevyrazili, že... Můžete si povšimnout, že pouze jedno procento nehod je při pátém stupni a i zde se nejednalo o nehody při lezení a lyžování, ale údolní laviny, které zasáhly obydlená údolí. Současně si prosím povšimněte 6% u stupně jedna. Je to sice malé procento, ale je tam. S lavinou je tedy třeba počítat i při malém lavinovém nebezpečí. 3.3 Rozhodovací strategie pro zahájení túry a změny v jejím průběhu Mezi nejčastěji dnes používané postupy pro posuzování lavinového rizika patří Snow Card, Stop or Go, Nivo Test, Redukční metoda W. Müntera, 3x3, nebo redukce rizika S. Harvey. O některých se v následující části zmíníme podrobněji. 20
3.3.1 Stop or GO Metoda vyvinutá týmem M. Larchera. Patří k nejzákladnějším rozhodovacím strategiím určeným především pro začínající skialpinisty a horolezce. Je založena na posouzení dvou rizik. regionálního stupeň lavinového nebezpečí pro oblast a poté pak zonálního sledujeme vybrané jevy v našem okolí (nový sníh, formování sněhu větrem,provlhnutí sněhu, laviny, praskání svahu), na základě výskytu a charakteru těchto jevů se pak rozhodujeme zda jít, nebo změnit cíl, či ukončit túru. Výskyt jevu není příkazem túru ukončit, ale je vždy výzvou k důkladnému zhodnocení jeho výskytu. Samozřejmě jinak budeme hodnotit 10 cm nového sněhu za bezvětří a zcela jinak budeme hodnotit výskyt praskání a zvuků ve svahu po němž jdeme. Karta Stop or GO má několik podob lišících se podle překladu a doplňujících informací. Základní rozhodovací schéma regionálního a zonálního rizika je vždy shodné. obr. 17 Stop or Go, nejjednodušší "rozhodovací karta" (Cerman, Larcher,2002) Hlavní nevýhodou této rozhodovací strategie je spolehnutí se na daný stupeň lavinového nebezpečí určený cizí osobou zpravidla pro celou oblast. Každý stupeň má přidělenou určitou hodnotu strmosti svahu, ale jsme při stupni 4 lavinového nebezpečí ohroženi až na svahu o sklonu 30 stupňů, nebo už v údolní partii? V hodnocení zonálních faktorů je třeba zohlednit, že odpověď na otázky leží v trojúhelníku Znalost Zkušenost Zodpovědnost. To znamená, že konečné rozhodnutí zda jít, nebo zůstat stát je jedině na vás. 3.3.2 Nivo test Jedná se rozhodovací strategii uvedenou v život ve Francii Robertem Bolognesi. Stejně jako Stop or Go, je i tato kartička určena především pro nejširší, tedy ne zcela odbornou skupinu uživatelů, kteří mají základní povědomí o problematice lavin, ale podrobněji se tématem nezabývali. Nivo test je založen na zodpovězení si 26 přesně cílených otázek, které nezohledňují lavinové nebezpečí či jiné informace poskytnuté cizí osobou. To je ovšem vyváženo nezbytností vaší zvýšené schopnosti pozorovat a 21
vyhodnocovat situace ve vašem okolí. Opět tedy narážíme na problém Znalost Zkušenost Odpovědnost Na každou z otázek odpovíte pravdivě buď ANO, nebo NE. Každá odpověď ANO pak znamená přičtení odpovídajícího počtu trestných bodů k vašemu kreditu. Konečný kredit vám pak přiřadí hodnotu, která jednoznačně vypovídá jak by to mělo být s pokračováním vaší túry. obr. 18 Nivo test (Outdoor,2002) Větší význam než výsledek, který vám jak NIVOtest, tak i STOP or GO poskytne, má fakt, že se naučíme na túře sledovat proměnlivé faktory ve svém okolí a tyto zcela automaticky vnitřně vyhodnocovat. Toto má svůj význam zejména u rozhodovacích strategií pro pokročilé 3x3, redukční metody W. Müntera a redukce rizika S. Harvey. 3.3.3 Werner Münter 3x3 Metoda vyvinutá skupinou Wernera Muntera ve Švýcarsku. Částečně se tato metoda překrývá s metodou Stop or GO. Je založena na vyhodnocení faktorů ovlivňujících vznik lavin ve třech rovinách a z hlediska průběhu túry ve třech fázích. Z hlediska posuzovacích rovin vždy hodnotíme tři kritéria: podmínky, terén a člověk. Z hlediska fází průběhu túry pak vyhodnocujeme tato kritéria: - ve fázi přípravy a plánování regionální filtr - ve fázi zahájení túry lokální filtr - ve fázi průběhu túry zonální filtr. 22
3x3 je bezpečnostní síť utkaná z mnoha souvisejících faktorů hlavních tří kritérií působících na vznik lavin, jejich vyhodnocování, které stále podrobněji aktualizujeme. Regionální filtr příprava doma, vyhodnocení dostupných prognóz počasí, stavu podmínek, velikosti skupiny a zdatnosti jejích členů, stanovení potenciální trasy a zvážení míry rizika, případná korekce trasy podle zjištěných údajů Lokální filtr proveden po příjezdu na místo, potvrzení zamýšlené trasy, nebo naopak její změna na základě opětovné kontroly vybavení, aktuální kondice členů skupiny, počasí a podmínek. Je někdo další ve stejné oblasti, mimo mou skupinu? Zonální filtr průběžné hodnocení terénu, zjištění stability svahu, co se děje kolem mne. Stále monitorujeme situaci kolem a nespoléháme slepě na údaje zjištěné např. při začátku túry. 3x3 W.Münter podmínky terén lidský faktor D O M A V O B L A S T I N A M Í S T Ě Regionální filtr - plán túry a jeho varianty Lokální filtr - kam můžeme dohlédnout (dalekohled) - uzpůsobení trasy podle aktuálních podmínek Zonální filtr - stálé sledovaní okolí - korekce trasy podle místních podmínek Stav a prognóza lavinového nebezpečí Stav a prognóza počasí Aktuální informace z cílové oblasti (internet, TV, telefon) Množství sněhu, nový sníh, působení větru a teplotních změn, uvolněné laviny, vývoj povětrnostních podmínek Viditelnost, odpovídá realita očekávanému? Závětrný, nebo návětrný svah? test stability sněhové vrstvy v odpovídající expozici Mapa 1:25000 Sklony svahů Průvodce / literatura Předchozí zkušenost Odpovídá terén očekávanému? Jaký bude vývoj? Předchozí zkušenost. (dalekohled) Jsou zřetelné starší stopy? Vedou tyto stopy bezpečně? Co je nad námi? Co je pod námi? Jaká je výška a reliéf a expozice? Vím kde jsem? Kde jsou nejprudší místa? tab.5: strategie 3 x 3 W. Müntera (W.Münter, 2002) Velikost skupiny Motivace, kondice členů Zkušenost, zodpovědnost, odpovídající výstroj a výzbroj účastníků Aktuální nálada ve skupině? Konkurence se sousední skupinou? Vybavení v pořádku? Tlak na výkon? Motivace? Aktuální kondice týmu? Kolik lidí je v našem okolí? Tlak ostatních a motivace? Taktika vedení túry a bezpečnostní opatření? Závěrečné rozhodnutí Jít/ Nejít/Změnit cíl 23
3x3 nám neurčí zda na túru vyrazit či ne, ale pomůže zaměřit naši pozornost na podstatné jevy, které potenciálně mohou ohrozit naši bezpečnost. Při jejím dodržování se naučíme podvědomě vnímat a vyhodnocovat jevy ve svém okolí, které by nás mohli případně ohrozit, nebo jsou příznaky možného ohrožení. 3.3.4 Redukce rizika W.Münter Opět metoda vyvinutá W. Münterem. Je neocenitelným pomocníkem zejména v rozhodovací fázi regionálního filtru. Jako jediná z metod dá konkrétní výsledek, který túru v plánovaném rozsahu doporučí, či nikoli. Stejně jako u Stop or Go je však nutné zvážit faktor lavinového nebezpečí jako prvku vloženého někým druhým! Stejně jako musíme mít na paměti možné odlišnosti lokálního terénu a podmínek, od mapy a informací získaných třeba na internetu. Metoda je založena na redukci potenciálního lavinového rizika vyloučením nebezpečných úseků. Zvolíme li tedy odpovídající jednání, lze optimalizovat zbývající riziko na přijatelnou mez. 3.3.4.1 Lavinové nebezpečí Každý stupeň potenciálního lavinového nebezpečí má přiřazenu odpovídající hodnotu, přičemž vycházíme z faktu, že s vyšším stupněm potenciálního lavinového nebezpečí dvojnásobně vzrůstá počet nebezpečných svahů. 1 malé 2 mírné 3 značné 4 velké 1 2 3 4 6 8 12 16 Středové hodnoty lavinového nebezpečí pro redukční metodu stupeň lavinového nebezpečí hodnota rizika 1 malé 2 2 mírné 4 3 značné 8 4 velké 16 5 velmi velké s túrou se neuvažuje 3.3.4.2 Redukční faktor první třídy sklon svahu Tento redukční faktor nesmí být nikdy vynechán při 3.stupni lavinového nebezpečí. Přes 50% lavin uvolněných člověkem spadne na svazích přes 40 0. (Kořízek, 2004) Sklon svahu je klíčovým prvkem v odtržení laviny. Sklon svahu vyčtený z mapy, nemusí v terénu vždy odpovídat zejména díky S-profilu, který mapa s vrstevnicemi po 20 m nemusí postihnout. Měli bychom si uvědomit, že svahy s vystupujícími skalisky jsou zpravidla strmosti až kolem 40 0. Kontrolou strmosti svahu je i náš pohyb. Pokud jsme přinuceni začít stoupat na lyžích serpentiny, pak dosahuje svah strmosti ke 30 0. 24
sklon svahu 40 0 a víc 1 do 40 0 2 do 35 0 3 do 30 0 4 redukční hodnota 3.3.4.3 Redukční faktor druhé třídy expozice svahu Přes 70% lavinových nehod se stalo v sektoru Z S V, vynecháme li tedy z plánované túry severní svahy snižujeme riziko nehody na polovinu. Ve stanoveném rozsahu je redukční faktor volen s ohledem na Alpskou oblast. V jiných horských oblastech je vždy třeba přihlédnout k místním podmínkám a klimatickým procesům. Tento redukční faktor nemůžeme uplatnit na jaře, kdy je sníh provlhlý v celém profilu. expozice svahu SZ S SV 1 SZZ SZ a SV JVV 2 JVV SZZ 3 vynechání rizikových svahů podle zprávy o 4 potenciálním lavinovém nebezpečí často ježděné svahy 2 redukční hodnota 3.3.4.4 Redukční faktor třetí třídy lidský faktor lidský faktor velká skupina bez rozestupů (5 členů a více) 1 velká skupina s rozestupy 2 malá skupina bez rozestupů (do 5 členů) 3 malá skupina s rozestupy 4 redukční hodnota 3.3.4.5 Výpočet rizika pomocí redukční metody Výslednou hodnotu rizika získáme pokud hodnotu odpovídající stanovenému potenciálnímu lavinovému nebezpečí dělíme násobky redukčních hodnot jednotlivých faktorů. Pro realizaci túry je nezbytné aby výsledek byl menší, nebo roven 1. Pro realizaci záchranné akce je maximální akceptovatelná hodnota rizika rovna 2. Modelový příklad č.1.: 4 (lavinové nebezpečí 3. stupeň) 2 (37 0 svah v nejstrmějším místě) x 3 (JZ svah) x 3 (malá skupina s rozestupy) = 4/18 = 0,22 0,22 < 1 O. K. V naplánovaném rozsahu je možné realizaci túry doporučit. Modelový příklad č. 2.: 25
8 (lavinové nebezpečí 3. stupeň) 2 (37 0 svah v nejstrmějším místě) x 1 (S svah) x 2 (velká skupina s rozestupy) = 8/4 = 2 2 > 1 K. O. V naplánovaném rozsahu túru rozhodně nerealizovat, s přihlédnutím ke stupni lavinového nebezpečí bude nezbytné vyloučit místa se sklonem svahu přes 35 0 a v průběhu celé túry striktně dodržovat bezpečnostní doporučení ohledně rozestupů skupiny. 3.3.4.6 Zlaté pravidlo Jedná se o uplatnění zjednodušené verze redukční metody. Zlaté pravidlo stanovil W. Münter, jako návod redukce rizika pro začátečníky. Výhodou je stanovení závěru pro realizaci túry bez počítání. Zlaté pravidlo 1.malé upravíme své konání podle jednoho libovolného redukčního faktoru 2. mírné realizaci túry uzpůsobíme podle dvou libovolných redukčních faktorů 3. značné vždy zohledníme po jednom faktoru první, druhé a třetí třídy nemáme li k dispozici faktor 2 třídy (mokrý sníh, nebo sektor sever beze stop) zůstáváme na svazích do 35 0 a dodržujeme bezpečnostní doporučení 4.velké o túře se neuvažuje Při 3. stupni potenciálního lavinového nebezpečí vždy odpovídáme na tři otázky: 1) Je sklon svahu pod 40 0 2) Jsme mimo severní sektor, nebo v něm, ale v bezpečné stopě? 3) Dodržujeme bezpečnostní doporučení pro výstup i sjezd? 3 x ANO = O.K tab.6: Zlaté pravidlo redukce rizika W.Müntera (W. Münter, 2002) 3.3.5 Redukce lavinového rizika S. Harvey Zatím poslední novinka napomáhající horolezcům a skialpinistům při plánování a realizaci zimních túr. Strategie byla sestavena týmem SLF Davos v čele se S. Harvey. Do určité míry se dá říct, že strategie kloubí podrobnosti a výhody 3x3 a Redukce rizika W.Müntera s jednoduchostí Stpor Go, nebo Nivo testu. Rozhodovací postupy této strategie se opírají o rozsáhlý výzkum lavinových nehod uskutečněný švýcarskými odborníky a především důsledné statistické zpracování. Při stanovování míry rizika vždy srovnáváme faktory zvyšující riziko a faktory, které naopak riziko snižují. Přirozenou snahou je túru připravit tak aby faktory snižující riziko převažovaly. Za nejvýznamnější faktor ovlivňující vznik lavin je uznáván sklon svahu, proto i zde hraje hlavní roli v plánovací fázi túry. Nezvažujeme však údaj sklonu celého svahu, ale přímo nejstrmějšího místa o minimální rozloze 20 x 20 m. 26
Podle stupně potenciálního lavinového rizika pak sledujeme užší, nebo širší okruh svého okolí. V průběhu realizace aktivit v zimním horském prostředí pak neustále sledujeme a vyhodnocujeme faktory ovlivňující riziko. Shodně s 3x3 posuzujeme faktory podmínek, terénu a člověka v pozitivním i negativním smyslu na nebezpečí laviny. Poprvé ze všech návodů je zde přímo do posuzování rizika zahrnuta vlastnost sněhové vrstvy. Stupeň lavinového nebezpečí Nejstrmější místo ve svahu min.rozloha 4- vysoké 3 značné 2-mírné 1-malé 40 0 vysoké riziko vysoké riziko vysoké riziko zvýšené riziko 35 0 vysoké riziko vysoké riziko zvýšené riziko malé riziko 30 0 vysoké riziko zvýšené riziko malé riziko malé riziko 20x20m zvýšené riziko malé riziko malé riziko malé riziko Potenciálně Rozlehlé okolí Celý svah Okolí stopy do Stopa a její ohrožená oblast. strmých svahů, včetně úpatí, cca 50 m. bezprostřední Jaký je sklon? nezbytné pozor i na okolí. zahrnout možné ježděné svahy. dojezdy údolních lavin tab.7: porovnání rizika za odlišných stupňů lavinového nebezpečí a strmosti svahu (S.Harvey,2004) obr. 19 přibližné ohrožení terénu při 1.stupni lavinového nebezpečí obr. 21 přibližné ohrožení terénu při 3.stupni lavinového nebezpečí obr. 20 přibližné ohrožení terénu při 2.stupni lavinového nebezpečí obr. 22 přibližné ohrožení terénu při 4.stupni lavinového nebezpečí 27
Faktory zvyšující riziko čerstvý sníh kritické množství nového Několik faktorů současně muldovitý terén sněhu znamená kombinaci mnoho nesvázaných vrstev nebezpečí ve sněhovém profilu nevýhodná expozice výrazné oteplení nebezpečný svah nad námi výstražná znamení: čerstvé velká skupina laviny, sesuvy, praskliny ostrý hřeben převěje, návěje WUMM zvuky ze svahu rázové zatížení svahu (pád) nezasněžené skalní bloky špatná viditelnost riziko pádu podmínky člověk terén vysoké riziko I přes dobrý pocit je třeba Špatný pocit je třeba brát zvýšené riziko nenechat se unést a kriticky vážně situaci posoudit malé riziko podmínky člověk terén homogenní sněhový profil defenzivní chování nebezpečný svah je pod námi často ježděný svah malá skupina výhodná expozice opatrné zatěžování svahu dodržování bezpečnostních plochý hřeben doporučení Faktory snižující riziko (+) tab.8: Redukce rizika S.Harvey (S.Harvey, 2004) Strategie redukce lavinového rizika určuje míru rizika a doporučuje jak se zachovat při jednotlivých úrovních rizika. Převažující vysoké riziko doporučuje zrušit túru, při zvýšeném riziku dodržet zmíněný trojúhelník znalost, zkušenost a dovednost a po té se rozhodnout zda pokračovat, zrušit, nebo změnit cíl túry. Stanovení malého rizika dává relativní jistotu, pokud se nevyskytnou znaky signalizující ohrožení. I při malém riziku pak musíme pokládat svahy překračující v minimální ploše 20x20m sklon 30 0 za potenciálně lavinové. 3.4 Posouzení stability sněhové vrstvy v terénu Jak jsme naznačili již v úvodu této části věnované posuzování a vyhodnocování rizika, poměrně dlouhou dobu se lavinová prevence ubírala směrem nauky o sněhu, jeho vlastnostech a až později začala být lavinová problematika brána v širším spektru. Tato část je zaměřena právě na vlastnosti sněhu a jednoduché a praktické testy, které můžeme provést v terénu. Posouzení stability sněhové vrstvy pomocí některého z testů má několik výhod a současně i nevýhod. Výhodou je bezesporu detailní seznámení z historií sněhové vrstvy, druhy sněhu a jeho vlastnostmi. Nevýhodou je časová náročnost těchto testů a také jejich úzce lokální platnost. I přes nejvýznamnější nevýhodu lokální platnosti se nám vyplácí tyto testy provádět, neboť každým si rozšíříme své znalosti a zdokonalíme svůj odhad. 28
3.4.1 Stanovení sněhového profilu Sněhový profil je jedna z nejjednodušších cest, jak zmapovat jednotlivé vrstvy sněhové pokrývky přímo v terénu. Každý přísun nového sněhu, jako i periody počasí lze ze sněhové vrstvy vyčíst, neboť po sobě zanechávají v celkovém profilu charakteristické znaky. Sněžení, vítr a změny denních teplot utvářejí v profilu jednotlivé tenké vrstvy postupně se vršící na sebe. Oteplení se vyznačuje provlháním sněhové vrstvy a její postupnou homogenizací. Sněhový profil zjišťujeme vykopáním jámy ve sněhu, nejlépe až na zem a v jejích bočních stěnách pak získáme informace o jednotlivých vrstvách. Díra by měla vždy být ve svahu o stejné expozici jako svah po němž povede naše túra a pokud možno ve stejné nadmořské výšce. Díra nemusí být rozměrově velká, nicméně až na podklad je ideál. V praxi to ale není vždy účelné, nebo spíše jednoduše možné. Často stačí vykopání několika vrchních vrstev, sněhovou vrstvu můžete svou činností ovlivnit maximálně do výšky postavy, proto nemá smysl koupat hloub. Po vykopání profilové díry je nutné jednu stěnu upravit tak, aby jednotlivé vrstvy byly dobře čitelné. Takto můžeme otestovat rozdíly vzhledu, vlhkosti sněhu, pevnosti a velikosti krystalek jednotlivých druhů sněhu. Všechny uvedené vlastnosti slouží k určení potenciálního lavinového rizika a je nutné je hodnotit jako celek! Pokud v určité části sněhové vrstvy narazíme na přítomnost hranatozrného sněhu, pohárkových krystalů, nebo neprůrazné ledové vrstvy, vždy bychom měli provést další test s větší vypovídací hodnotou a zvážit další organizaci túry. Tyto druhy sněhu mají velmi malou soudržnost s ostatními druhy sněhu, nejnebezpečnější pak jsou pokud přímo sousedí!!! Vyčíst z druhů sněhu relevantní informaci může pouze skutečný odborník, který se problematikou lavin zabývá po celou zimní sezónu a má bohatou empirickou zkušenost. Pro většinu ostatních bude mít stanovení sněhového profilu a v něm obsažených druhů sněhu spíše výukový efekt a bude součástí snadněji vyhodnotitelných testů. obr. 23 sněhový profil prosvícený sluncem, jednotlivé vrstvy jsou zcela zřetelné 29
3.4.2 Stanovení odlišné tvrdosti vrstev Tento test se používá ke zjištění soudržnosti jednotlivých vrstev a rozdílů mezi nimi. Dá se považovat za jeden z nejprůkaznějších testů zjištění stability svahu a současně i nejjednodušší. Je to prioritní test při práci lavinových preventistů. Zpravidla tento test spojujeme s dalším jako je norská sonda, nebo snáze vyhodnotitelný klouzavý blok. Základem je tedy jáma ve sněhu až na podklad, nebo maximálně výšku postavy. Stěnu této jámy, která je ve stínu urovnáme lopatou a připravíme pro stanovení tvrdosti vrstev. Vodorovnými čarami se zvýrazní jednotlivé vrstvy sněhového profilu v nichž rozeznáme odlišné tvrdosti sněhu, jak je uvedeno v tabulce. Podstatné jsou pro nás zejména rozhraní mezi jednotlivými vrstvami. Pokud zjistíte, že mezi dvěma sousedními vrstvami je rozdíl více jak dvou stupňů (viz. tab.), znamená to již velmi zvýšené potenciální nebezpečí vzniku laviny. Opět zde hrají ovšem roli ještě další faktory, které můžeme zohlednit, jak si ukážeme dále. Test se provádí tím způsobem, že se snažíme vnořit do sněhu různé předměty, které jsou charakteristické pro každý stupeň tvrdosti vrstvy. Rozdíl tvrdosti vrstev zkoušíme v průběhu celého testu v tenké rukavici. Výsledek není ovlivněn teplem ruky, ani velikostí rukavice. V případě nutnosti jej provádíme i v silné rukavici, nebo holou rukou, ale vždy stejně na všech stupních. Tedy nikdy pěst v rukavici a třeba prst holou rukou! Tvar ruky, nebo předmět by měl jít do sněhové vrstvy zatlačit volně silou stále shodné intenzity. Je potřeba dát pozor na velmi tenké potenciálně kritické mezivrstvy, které nemusíme objevit. pokud je to možné kombinujeme test tvrdosti s testem klouzavým blokem, nebo klapacím testem. 3.4.2.1 stupně tvrdosti sněhových vrstev v terénu: stupeň tvrdosti předmět který lze bez obtíží zatlačit do sněhové vrstvy 1 pěst 2 čtyři prsty 3 prst 4 tužka (hrot hole) 5 nůž led neprůrazná ledová vrstva obr. 24 test tvrdosti pěst obr. 25 čtyři prsty obr. 26 test tvrdosti prst 30
obr. 27 test tvrdosti - hrot hole obr. 28 test tvrdosti - nůž Konkrétní uložení vrstev ze dne 29. 2. 2004 Zlomiska, Vysoké Tatry. Postupně připadlo dalších 20 až 30 cm nového sněhu bez oteplení, v kombinaci s větrem pak vznikla na rozdílu tří stupňů tvrdosti ( pěst hrot hole) lavinová situace, která si o čtyři dny později vyžádala život ve vedlejší Mengusovské dolině. obr. 29 výsledek testu tvrdosti vrstev, Zlomiska 29.2.2004 31
3.4.3 Provedení testu klouzavým blokem 1) nalezneme místo o sklonu svahu 30 stupňů a shodné expozici svahu jako je trasa naší túry, ale tak abychom nebyli ohrožení případnou lavinou shora 2) vyhloubíme jámu o šířce 2 m a hloubce až na podklad sněhové vrstvy, maximálně však výšku postavy, tak aby shora ji uzavírající sněhový profil byl svislý. 3) po stranách, ve vzdálenosti cca 180 cm od sebe vykopeme postranní příkopy shodné hloubky jako úvodní jáma a směrem 1,5 m do svahu obr. 30 příprava klouzavého bloku 4) na konci příkopů, kolmo ke svahu odřízneme sněhovou pilou, nebo pomocí uzlíkové smyčky vlastní blok obr. 31 5 m smyčka s uzly slouží k odříznutí bloku 5) podle stupňů tvrdosti označíme vrstvy a určíme potenciálně kritické mezivrstvy 6) blok o velikosti 1,5 x 1,8 m x výška sněhové vrstvy je připraven k testu 32
obr. 32 testování klouzavého bloku, zde sesunutí vrstvy o síle cca 40 cm po prvním výrazném poskočení stupeň 4 (viz. tabulka) 3.4.3.1 Vyhodnocení testu klouzavým blokem stupeň sesunutí bloku 1 při kopání, nebo odřezu bloku 2 při najetí testovacího lyžaře na blok 3 při pohoupnutí testovacího lyžaře v kolenou 4 při prvním nárazovém zatížení skokem s lyžemi míra rizika doporučení vysoké vysoké změnit, nebo zrušit cíl túry změnit, nebo zrušit cíl túry vysoké změnit, nebo zrušit cíl túry, na svah vstupovat jen v nezbytných případech záchrany zvýšené možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry zvýšené možné ojedinělé uvolnění lavin lyžařem, nezbytné velké zkušenosti k volbě trasy i vedení túry malé uvolnění laviny lyžařem nepravděpodobné 5 při druhém, nebo třetím nárazovém zatížení skokem s lyžemi 6 při nárazovém zatížení skokem bez lyží 7 uvolnění není možné malé uvolnění laviny lyžařem nemožné tab.9: vyhodnocení testu klouzavým blokem V případě 6 7 lze svah pokládat za bezpečný. To ovšem neznamená, že za 50 m, nemůže být vše jinak.v túře pokračujeme podle původního záměru, ale i přes stabilní sněhovou vrstvu dodržujeme bezpečnostní doporučení a stále vyhodnocujeme okolní terén. 33