ODRA Řeka Odra pramení v Oderských Vrších v nadmořské výšce 633 m n.m., odtud odtéká jihovýchodním směrem a po asi 55 km se její trasa u obce Bernartice n/o vstupem do Moravské Brány pravoúhle láme směrem k severovýchodu. Od toho lomu hlavní linie trasy teče směrem k Ostravské pánvi a ke státním hranicím s Polskou republikou. Zde řeka tvoří státní hranice přibližně na délce 8 km a území ČR opouští pod Bohumínem u Kopytova pod soutokem s Olší v nadmořské výšce 190 m n. m. Odra má na území České republiky délku 131,7 km 1, zbývající délka přes Polskou republiku až po ústí do Baltského moře činí 734 km 2. Odshora od soutoku s Budišovkou (v km 97,4) po ústí Olše je Odra ve správě státního podniku Povodí Odry, horní trať až k prameni (km 97,4 127,8) spadá do Vojenského újezdu Libavá. Horní téměř polovina úseku nad soutokem s Luhou (km 72,2) protéká stabilnějším prostředím krystalinika České vysočiny, od Luhy po vodě až po Olši, kde území ČR opouští, je její niva přirozeným rozhraním mezi orografickým celkem České vysočiny na severozápadě a územím oblasti Karpat na jihovýchodě. Pod ústím Luhy má Odra nížinný charakter s rozšiřující se údolní nivou. Sklony dna řeky se zde pohybují mezi 0,8 2, průměrná velikost zrnitosti splaveninového materiálu v jejím korytě je v rozmezí 20 25 mm. Nad Luhou hodnoty obou těchto parametrů vzrůstají, průměrná velikost splavenin až k 80 mm. Přímo do Odry ústí celkem 9 přítoků, které jsou součástí atlasu. Jsou to Luha, Jičínka, Bílovka, Lubina, Ondřejnice, Porubka, Opava, Ostravice a Olše. Mimo ně do Odry ústí ještě řada toků dalších, mezi nimiž ty, které mají plochu povodí větší než 10 km 2, je nutno jmenovat Smolenský, Lažský, Mastnický, Milovanský, Plazský, Vraženský, Husí, Butovický, Pustějovský a Ludgeřovický potok, a dále pak Budišovku, Čermnou, Suchou, Sedlnici, Polančici, Černý příkop, Orlovskou Stružku, Bečvu (Vřesinskou) a Bohumínskou Stružku. 1 Kilometráž Odry udává, že její pramen se nachází v km 127,8, nula kilometráže je v prostoru hraničních meandrů pod Bohumínem, a místo soutoku Odry s Olší - dolní výchozí bod celé české Odry - má tak kilometráž se zápornou hodnotou, -3,9 km. K této anomálii, která se na jiných tocích se nevyskytuje, došlo tím, že kilometráž z doby před zřízením podniků Povodí (1966) nezvratně počítala s průpichem hraničních oderských meandrů s nulou na soutoku s Olší. Průpich (a tak posun "nuly" do soutoku s Olší) se ale nikdy nerealizoval (a nejspíše ani v budoucnu se realizovat nebude), avšak konvenci staničení počítající s ním nebyla vůle ze strany správce toku jakkoliv měnit. (důvodem bylo již předchozí zavedení technicko - provozní evidence). 2 Tzv. Mezinárodní Odra, stanovená v době po přijetí Versaillské smlouvy, je kilometrovaná oproti konvencím přijatým v ČR, opačně: od soutoku Odry s Opavou (zde je její km 0,0) směrem k moři. Odra 1
V pojetí Plánu dílčího povodí Horní Odry je celá říční trať Odry rozčleněna do 8 vodních útvarů povrchových vod 3. Z větších sídel ležících přímo na toku nebo v jeho bezprostřední blízkosti jsou to města Odry, Studénka a Bohumín (Starý Bohumín, Pudlov), a mezi km 8 až 22 pak krajské město Ostrava se svými částmi Výškovice, Zábřeh, Svinov, Přívoz, Hrušov a Koblov. Odra protéká Chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) Poodří, zahrnující nivu řeky v prostoru od mostu Polanecké spojky trati ČD (km 22,0) na spodním konci, až po silniční most ve Vražném (km 77,2) nahoře. Do CHKO spadá i několik maloplošných chráněných území jako Kotvice, Polanská niva, Polanský les, Přemyšov a Rezávka. Okrajově k Odře přináleží pod Ostravou i ptačí oblast Heřmanský stav. K evropsky významným lokalitám jsou řazeny úsek horní Odry a její hraniční meandry pod Bohumínem. Z chráněných živočichů, kteří v Odře nebo na jejích březích žijí, je nutno zmínit z ryb vranku obecnou, z vegetace se v meandrech nad Studénkou vyskytuje chráněný řešetlák počistivý. Břehy Odry jsou přes CHKO hnízdištěm ledňáčka a břehule, ze savců se zde vyskytuje vydra a bobr, který do CHKO Poodří postupuje proti proudu od hraničního profilu řeky v Bohumíně. Co se týká ryb, pstruhové pásmo se na Odře nachází od pramenné oblasti po ústí Budišovky (přibližná délka cca 30 km), lipanové pásmo v délce 23 km od Budišovky po jez v Mankovicích (km 75,3), parmové pásmo pak níže až k soutoku Odry s Olší (s délkou okolo 79 km). Vodácké atlasy uvádí, že Odra je za povodní a jarního tání odshora sjízdná od ústí Budišovky (resp. od Heřmánek), jinak celoročně a bezpečně pak od Suchdolu n/o po Studénku. Jako technická památka jsou na Odře evidovány vodní mlýny v Bernarticích a v Odrách Loučky. Jde-li o cykloturistiku, jsou v souběhu s řekou provozovány nad ústím Opavy přes Ostravu - Novou Ves dva kratší úseky dálkové cyklotrasy č. 55. V definitivní podobě by měl v budoucnu celkový souběh Odry a touto nadregionální tzv. Greenway Odra Morava Dunaj délkově činit mezi Jeseníkem n/o a Bohumínem asi 70 km. Z regionálních cyklotras je podél toku zatím provozován jen kratší úsek mezi Odrami a Jakubčovicemi (č.503). Charakter toku Odry po její celé délce odpovídá uspořádání prostoru a terénu, jímž protéká a celkovému vývoji osídlení a hospodářských poměrů v území, které ji obklopuje. Od pramene po ústí Budišovky se koryto řeky nachází v prakticky nedotčeném a téměř přírodním stavu, což je mj. důsledkem faktu, že leží ve vojenském újezdu Libavá, jehož dopady na vlastní tok se projevily poměrně málo. Výjimkou je pouze prostor jednoúčelové vojenské nádrže Barnov (hráz v km 99,1), sloužící v předchozí době k brodění tanků a jejíž fungování je z ekologického hlediska provázeno určitými riziky. Pod nádrží si přirozený ráz Odra ponechává až po Jakubčovice n/o, pod nimi pak dále až pod zástavbou Oder a Mankovic (pod km 77) k hranici CHKO. Přes CHKO Poodří po Ostravu (po km 22,0) tvoří řeka úsek, který je v celém povodí jedním z nejméně ovlivněných toků lidskou činností. Níže pod CHKO ale vstupem do okraje zástavby krajského města Ostravy se až k Bohumínu stává součástí silně urbanizovaného prostoru. Pod Bohumínem po soutok s Olší, kde opouští české území, se zachoval opět přirozený úsek původně meandrujícího nížinného toku v délce okolo 7 km. Historicky vzato regulační zásahy do koryta Odry jsou vázány na vývoj osídlení v jejím údolí. Pomineme-li, že Odra tvořila v historii na určité délce zemské, resp. státní hranice 4, kde odedávna byla snaha je určitým způsobem nějak stabilizovat, tak první významnější úpravní zásahy - ze začátku velmi sporadické - jsou datovány do 2. pol. 18. století. Byly spojovány především s místy, kdy řeku křížila cestní spojení větších měst, např. Těšína s Opavou 5 nebo s Ratiboří (dnes v Polsku). Bylo to prováděno většinou lokálním zpevňováním břehů, odháňkami nebo výhony v korytě. První soustavnější úpravy v prostoru, kde koryto Odry bylo spíše užší, byly zaznamenány mezi Odrami a Heřmánkami po r. 1910 v souvislosti s tehdejší výstavbou železniční tratí Suchdol n/o - Budišov n/b, která byla trasována v jejím těsném souběhu. I na dolní části došlo v některých lokalitách k větším zásahům do koryta v podobě úprav břehů (Hrušov Kopytov, 1903 1908) a prokopání meandrů (Vrbice, 1903). Později přišlo na řadu několik lokálních úprav např. na úseku mezi Polankou n/o a Bartošovicemi (po r. 1928) nebo podél Polaneckého lesa 6. Na spodním úseku pod zaústěním Ostravice byly soustavné úpravy prováděny před 2. světovou válkou mezi Bohumínem a Hrušovem 3 V duchu terminologie novely vodního zákona z r. 2010 je Plánem dílčího povodí Horní Odry její samotný tok členěn do vodních útvarů: od pramene po Libavský protok, od Libavského potoka po Budišovku, od Budišovky po Jičínku, od Jičínky po Lubinu, od Lubiny po Opavu, od Opavy po Ostravici, od Ostravice po tok Od Bažantnice, od toku Od Bažantnice po Olši 4 Pod ústím Opavy až po Olši tvořila Odra od 18. až do zač. 20. stol. hranice mezi Rakousko Uherskem a Pruskem (resp. Německem) 5 Nejstarší dochovaný dokument zabezpečení u křížení silnice do Opavy ve Svinově je datován r. 1761, obdobným příkladem je zajištění přívozu mezi ústím Ostravice a Opavy z r. 1882 6 Dnes je Polanecký les přírodní rezervací Odra 2
(1932 1938). Do tohoto období spadá i výstavba tzv. Koblovského jezu (1936), který měl zapadat do předpokládaného splavnění řeky 7. Až do počátku 50-tých let. 20. stol. nebyly okrajové partie města Ostravy (od Přívozu po Zábřeh), podél nichž Odra protékala, nikterak chráněny před záplavami, přitom se předpokládal jejich rozsáhlý územní rozvoj a navíc do odtokových poměrů stále více zasahovaly vlivy důlních poklesů zintenzivňující se těžby uhlí v ostravské části revíru. Pro eliminaci těchto vlivů 8 a pro zajištění celkové povodňové ochrany rozvíjejícího se průmyslu a s tím spojené i jeho dopravní sítě byla v letech 1960 1969 provedena soustavná úprava Odry. Vedla od Antošovické lávky na jejím spodním konci (km 5,7) až po most Poslanecké spojky železniční trati (km 22,0) na konci horním 9. Celkově to bylo na délce 16,3 km a její realizací tak bylo v celém úseku dosaženo ochrany před povodněmi na návrhovou stoletou vodu a i plynulosti odtoku přes poddolované území 10. Morfologicky zůstalo koryto řeky velmi málo dotčeno v trati mezi Ostravou a Jeseníkem n/o 11, tzn. v úseku s rozsáhlým inundačním územím okolo a s téměř každoročním vybřežováním povodňových průtoků. V sedmdesátých letech sice vznikal tlak na zajištění ochrany i tohoto území před záplavami z důvodu potřeby intenzivnějšího zemědělského využití, nakonec ale pozdějším hospodářsko politickým vývojem k provedení úprav Odry na ochranu pozemků před povodněmi zde nedošlo 12 a ponechání nivy v původním stavu tak vytvořilo základ pro vyhlášení CHKO Poodří v r. 1991. Fenoménem ochrany oblasti, která je mj. i významným prostorem pro tah ptactva Moravskou Branou, je zachování jejích existujících přírodních podmínek. Promítneme-li všechna provedená opatření pro stabilizaci říční trasy, pro protipovodňovou ochranu a pro užívání vody na toku Odry do souhrnných údajů, tak z celkové délky 101,3 km ve správě státního podniku Povodí Odry jsou úpravy uskutečněny na 48,1 km, tj. na její 47 %. V největším rozsahu je bylo nutno provést přibližně mezi Lubinou a Olší, to je na 24,7 km z 35,6 km celkové délky úseku. Mimo to k ochraně před povodněmi celkově na Odře slouží i 28,1 km vybudovaných inundačních hrází. Na Odře existuje celkem 10 jezů, z toho 2 s pohyblivou hradicí konstrukcí, ostatní všechny fungují jako jezy pevné. K nejvýznamnějším jezům patří ty, které jsou součástí odběrných uzlů ostravského průmyslu a jsou klíčovými prvky Vodohospodářské soustavy povodí Odry. Jsou to pohyblivé jezy 13 ve Lhotce (km 14,9) a Přívoze (km 11,8) k zásobování průmyslu a zajišťující přitom bezpečný průchod povodní přes Ostravu. Významným objektem je i pevný jez ve Studénce (km 47,1). který zabezpečuje odběr vody do náhonu, zásobujícího celou Jistebnickou rybniční soustavu. Z jezů s místním využitím je třeba jmenovat jezy v Zábřehu (km 20,4), Bartošovicích (50,8), Bernarticích (68,9), Jeseníku n/o (75,6), Mankovicích (78,4), Odrách (83,5) a v Jakubčovicích (88,2). K stabilizaci podélného sklonu slouží i 15 spádových objektů (stupňů, balvanitých skluzů, prahů). Jezy a stupně vesměs tvoří na toku migrační překážky pro živočichy, vázané na vodu. Předpokládá se, že pro jejich migrační prostupnost (zejména do CHKO Poodří) budou postupně vybavovány rybími přechody, jím je již opatřen nově přestavěný jezový objekt v Bernarticích. Přímo na celém toku Odry není vybudována žádná nádrž, kromě již zmiňované jednoúčelové vojenské nádrže u Barnova. Akumulace vody v podpovodích menších toků (tzn. mimo přítoky 7 K splavnění nakonec nedošlo a v padesátých letech se jez dostal do vlivů intenzivních důlních poklesů. Jeho pohyblivou tabulovou konstrukci bylo proto nutno trvale vyhradit, avšak když dalšími poklesy spodní část vyhrazeného tabulového uzávěru začala zasahovat pod úroveň hladiny stoleté vody a stala se za povodní překážkou odtoku vody, byl jez v sedmdesátých letech jako celek bez náhrady odstraněn 8 K eliminaci důlních vlivů mělo dojít využitím sklonové rezervy toku pomocí jeho zkrácení úpravou 9 Jednalo se o tzv. úpravu Odry v úseku Kopytov Svinov, původně na spodním konci prodlouženou až po soutok s Olší u Kopytova. V celém úseku k úpravě až po tento spodní profil ale nedošlo, protože nebyly dohodnuty podmínky hraničního průpichu s Polskem v hraničním úseku pod St. Bohumínem, kde Odra tvoří státní hranice. 10 Ve snaze aplikovat na této poměrně rozsáhlé úpravě modernější postupy stavebních prací bylo zde poprvé v regionu použito k opevnění břehů v některých jejích úsecích šestibokých prefabrikovaných dlaždic a někde i pohozu dna makadamem. 11 Úpravy byly provedeny jen v kratších úsecích, jako mezi ústím Ondřejnice a Lubiny a přes Košatku n/o. 12 Z důvodu zemědělského využití nivního území kolem Odry byly ale již předtím provedeny úpravy výustní trati jejích přítoků Bílovky a Sedlnice 13 U výstavby obou jezů bylo jako poprvé na území tehdejší ČSR použito na objektu tohoto druhu předpínaného betonu (předepnutí polorámů spodní stavby jejich obou polí) Odra 3
hlavní), které bezprostředně k Odře přiléhají, se objemově pohybuje celkem okolo 11,5 mil. m 3, z toho část poskytují rybníky, které byly zde v dlouholetém vývoji vybudovány. Samotný počátek zřizování rybníků v nivě Odry lze datovat na konec 15. a na první polovinu 16. stol. Do té doby spadá většinou i první zřizování jezů a náhonů pro jejich napájení. Plošný rozsah rybníků se během vývoje poněkud snížil (jejich přeměnou na pole, resp. na dolním úseku v prostoru Ostravy jako oběť industrializaci), dodnes však z podstatné části rybníky fungují a slouží pro rybochovné účely. Jedná se o soustavy Jistebnických, Studeneckých a Bartošovických rybníků. Rozsah záplavových území odpovídá konfiguraci terénu nivních poloh a protipovodňovým opatřením, která zde byla v minulosti vybudována. Největší rozsah záplav je jak co do plochy, tak i objemu soustředěn právě na střední trať Odry, odspoda od mostu Polanecké spojky trati ČD v Ostravě po obec Mankovice nahoře. Toto území je schopno za povodní zachytit, jak z modelového výpočtu vyplývá, až přibližně 45 mil. m 3 objemu vody. Současné kulminační hodnoty povodňových průtoků jsou výsledkem uvedené přirozené retence, kterou niva Odry zde poskytuje. Většímu tlumicímu účinku území, na nichž jsou situovány rozsáhlé rybniční plochy, v nivě brání to, že žádná z rybničních soustav neleží přímo na vlastním toku a pokud jsou rybníky naplněny, jak tomu zpravidla po větší část roku bývá, eventuální přídatná vrstva vybřežené vody nad toto nadržení představuje jen minimální přínos pro další retenci. Rozsah záplavového území (do stoleté vody) je výrazně omezen na dolním asi 25 km dlouhém úseku Odry od Ostravy až po soutok s Olší pod Bohumínem. Do určité míry k tomu přispělo i vedení souběhu dálnice D47 v úseku od místa zaústění řeky Opavy až pod Bohumín, v nejspodnějším úseku to bylo však především v důsledku protipovodňových opatření, provedených v poslední době v podobě ohrázování vlastní Odry i jejích menších přítoků (Bajcůvky a Bohumínské Stružky). Opatření byla odezvou na katastrofální povodeň poslední doby z r. 1997 po letech neustálých odkladů v očekávání, že dojde ke splavnění koryta Odry, jímž by se patřičné protipovodňové ochrany také dosáhlo. Ačkoliv na samotné Odře neexistuje žádná větší umělá retence pro zachycování povodní v podobě údolních nádrží, pod zaústěním Opavy se v níže položené trati příznivě projevuje vliv těch nádrží, které se vyskytují na přítocích - nádrže Kružberk a Slezská Harta v povodí Opavy a Šance, Morávka, Olešná a Žermanice v povodí Ostravice. Tento vliv snížení kulminace stoleté vody je roven asi 15 % její původní hodnoty. Rozsah záplavového území v horním úseku Odry nad Mankovicemi je soustředěn na užší územní pruh, ohrožení povodněmi způsobují zde spíše dynamické účinky vody při povodňovém zaplavení, než její plošný rozsah. Budeme-li celkově charakterizovat stupeň zajištění ochrany před povodněmi pro zástavbu situovanou podél Odry, tak město Odry je chráněno přibližně před deseti až dvacetiletou vodou (Q 10 Q 20 ) přičemž místní část Loučky jen na asi Q 5, Ostrava na vodu stoletou (vyjma jejích částí Koblova dnes na Q 2 a Dubí na Q 10 ) a Bohumín rovněž na 100 letou ochranu (Q 100 ). Nedostatečný stupeň ochrany je za současnosti nejcitlivěji vnímán v Odrách - Loučky, v Ostravě - Koblově a v lokalitě Bohumín Pudlov a Vrbice. Kritickými místy, omezujícími průtočnost koryt, jsou navíc i některé objekty, které Odru křižují, jako např. mosty v Jeseníku n/o a v Bartošovicích. Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Odře lze charakterizovat tak, že sice na jejím samotném toku neexistuje žádná významnější akumulace vody, která by její průtoky nadlepšovala, k výraznějším změnám průtoků dochází ale nepřímo prostřednictvím převodů vody ze zdrojů přes spotřebiště, ležících na ostatních tocích, jejichž je Odra pak níže recipientem. Projevuje se to již odshora, kdy přírůstek průtoku v Odře lze bilančně zaznamenat v profilech pod zaústěním Jičínky a Lubiny o +0,1 a +0,2 m 3 /s nadlepšením přes zásobení Novojičínska pitnou vodou z beskydských přehrad. Naopak těsně pod zaústěním řeky Opavy je zaznamenáván ve změně průtoku určitý úbytek (- 0,5 m 3 /s) převodem pitné vody na Ostravsko a Karvinsko ze soustavy nádrží Kružberk Slezská Harta, která pod spotřebišti odpadá do Odry až níže po toku. Pod Ostravicí se navrácením vody pod spotřebišti úbytek kompenzuje na výsledné velmi mírné ochuzení průtoku, způsobené spotřebou vody výše v povodí. Z nejvýznamnějších odběratelů vody přímo z Odry nad Ostravou je nutno jmenovat odběr vody pro Jistebnicko Studeneckou soustavu rybníků od jezu ve Studénce (0,4 m 3 /s), největší odběry níže se soustřeďují k jezům Lhotka a Přívoz v úseku mezi ústími Opavy a Ostravice. Jsou to odběry vesměs pro průmysl (v souhrnu 0,22 m 3 /s) z toho pro BC MCHZ 0,13 m 3 /s a Koksovny Svoboda a Šverma po 0,03 m 3 /s. Pod ústím Ostravice jsou z větších odběratelů vody Železárny a Drátovny Bohumín (celkem 0,03 m 3 /s). Co do kvality vody je Odra sledována a vyhodnocována na celkem 8 monitorovacích profilech. V horní trati je její voda až po Jakubčovice n/o prakticky neznečištěná a celkově klasifikována II. nejlepší třídou jakosti, podle fyzikálně chemických ukazatelů i po stránce bakteriologické pak nejlepší Odra 4
I. třídou. Nad Jičínkou je klasifikována výslednou třídou III vlivem obsahu celkového fosforu, pocházejícího z vypouštěných odpadních vod z okolních obcí. Obdobně tomu je i níže až po Ostravu (Svinov), kam se promítá vliv znečištění přiváděného přítoky Jičínkou, Husím potokem, Bílovkou a Sedlnicí, níže pak dále i Polančicí, Porubkou, Lubinou a Ondřejnicí, zatíženými zejména fosforem pocházejícím ze splaškových odpadních vod. Z hlediska množství fosforu je voda hodnocena až IV. třídou jako voda silně znečištěná. Stejně tomu tak je pod ústím Černého příkopu (v prostoru těsně nad ústím Ostravice), koncentrujícím převážnou část ostravských odpadních vod (zejména z Ústřední čistírny odpadních vod města Ostravy), byť řádně předčištěných. V závěrném profilu Odra - Bohumín je jakost vody klasifikována výslednou III. třídou, přičemž je nutno si uvědomit, že tento profil podchycuje veškeré znečištění přiváděné Odrou z celého povodí nad ním. Největšími bodovými zdroji znečištění, které leží přímo na řece, jsou převážně čistírny komunálních odpadních vod (ČOV) měst a obcí. Mimo malé ČOV s odpady řádově v litrech za sekundu, středními znečišťovateli po celé délce toku odshora to jsou ČOV v Odrách a ve Studénce (každá okolo 0,02 m 3 /s), těsně nad ústím Ostravice především Ústřední čistírna odpadních vod (ÚČOV) města Ostravy, a to prostřednictvím Černého příkopu (1,08 m 3 /s likviduje i odpadní vody některých průmyslových závodů), a těsně pod hraničním závěrným profilem nad ústím Olše pak ČOV Bohumín (0,045 m 3 /s). Z průmyslových závodů největšími bodových zdroji vypouštění jsou BC MCHZ (0,11 m 3 /s) a Železárny a drátovny Bohumín (0,10 m 3 /s). V Plánu dílčího povodí Horní Odry, do jehož rámce spadá i samotný její tok, byl sestaven pro nejbližší období (do r. 2015) návrh opatření jak zlepšit celkový ekologický stav řeky a jak zlepšit i situaci pokud jde o ochranu před extrémními povodňovými stavy na ni v některých lokalitách. Z opatření, která se mají přímo dotýkat koryta Odry, nebo její údolní nivy, je třeba jmenovat na úseku bodových zdrojů znečištění výstavbu II. etapy kanalizace a ČOV v Suchdole n/o a rušení některých starých kanalizací v Ostravě, dosud zaústěných přímo do Odry (zřízení desítek ostatních ČOV a kanalizací v povodí by mělo vést ke zlepšení ekologického stavu Odry prostřednictvím jejích přítoků) starých ekologických zátěží sanaci býv. skladu Benziny v Bartošovicích, situovaného do záplavového území Odry a dále likvidaci lagun Ostramo a odstranění zátěže Koksovny J. Šverma (Černý příkop) revitalizací toků a odstranění migračních překážek revitalizaci úseku Odry v Mankovicích (km 74,3 75,6), zprůchodnění spádových stupňů přímo na Odře v Košatce n/o (km 31,3 a 32,4) a kolem Polaneckého lesa (km 22,3, 22,7 a 23,1), a zprůchodnění jezů v Přívoze (11,8), ve Lhotce (km 14,9) a Zábřehu (km 20,4) protipovodňové ochrany zřízení hrází pro ochranu zástavby Ostravy - Koblova (km 9,5 10,5) a Bohumína Vrbice a Pudlova (km 3,9 6,4) Generelem území chráněných pro akumulaci povrchových vod, který byl přijat ministerstvy zemědělství a životního prostředí ČR v září 2011, je pro eventualitu budoucího dopadu klimatických změn jako opatření předběžné opatrnosti hájen na horním toku Odry akumulační profil Spálov ke kompenzaci jejich případného negativního vlivu. Profil je na Odře situován v jejím km 92,5, objem činí 285 mil.m 3 vody a plocha zátopy 830 ha. Odra 5