INFORMAČNÍ MANUÁL EVROPSKÝ PARLAMENT Evropský parlament je jediným orgánem EU, který je přímo volen občany všech 27 členských států. V šestém volebním období (2004 2009) zasedají poslanci, kteří získali mandát ve volbách konaných ve všech členských státech EU ve dnech 10. 13. června 2004. Na zahajujícím plenárním zasedání dne 20. července 2004 si poslanci ze svých řad zvolili nejužší vedení Evropského parlamentu a zařadili se do jednotlivých politických frakcí, neboť europoslanci jsou rozděleni do skupin podle své politické příslušnosti, nikoli národnosti. Po vstupu Rumunska a Bulharska do Evropské unie dne 1. ledna 2007 přibylo 18 bulharských a 35 rumunských zástupců, celkem tedy zasedá v Evropském parlamentu 785 poslanců a poslankyň, z toho 24 českých. Evropský parlament je díky změnám a různým doplněním provedených především Maastrichtskou smlouvou (1992), Amsterodamskou smlouvou (1997) a Smlouvou z Nice (2001) plnoprávným demokraticky zvoleným orgánem, který se v různé míře podílí na rozhodování o dalším směřování evropské integrace. Evropský parlament se dělí o legislativní pravomoci s Komisí a Radou EU (ve vztahu k ní má důležitou poradní funkci). Zvlášť širokou pravomoc má Evropský parlament v oblasti rozpočtu Unie. Dále schvaluje nominaci komisařů a předsedy Evropské komise, má právo interpelovat Evropskou komisi, může jí také jako celek odvolat. Vedle těchto pravomocí dohlíží na činnost Rady. Evropský parlament rovněž schvaluje smlouvy o přistoupení nových členů. Evropský parlament zasedá v Bruselu, ve Štrasburku (oficiální sídlo) a v Lucemburku (sídlo administrativy). Statut poslanců Poslanci Evropského parlamentu jsou voleni na základě přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení a ve vybraných zemích je možné využít preferenčního hlasování. Ve všech zemích platí pro volby stejná základní pravidla ( společné principy ), tj. právo volit od 18 let, tajná volba apod. Každý členský stát upravuje volby do Evropského parlamentu zvláštním zákonem, naskýtá se tedy možnost rozchodu například v otázce povinné účasti ve volbách (povinná v následujících zemích: Belgie, Lucembursko, Řecko) a stanovení minimální věkové hranice pro kandidaturu (rozpětí od 18 do 25 let). Poslanci Evropského parlamentu nesmí vykonávat určité profesní činnosti nebo zastávat funkce v jiných evropských úřadech. Od vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost v roce 1993 smí občan členského státu Unie žijící v jiném státě Unie volit nebo být volen v zemi, kde má bydliště. Poslanci požívají stejný plat jako poslanci jejich národních parlamentů. Tento plat je vyplácen každým členským státem. Evropský parlament hradí pouze příspěvky na cestovné a asistenty. Plat poslance může být krácen, pokud se pravidelně nepodílí na práci plenárních zasedání. Vzhledem k tomu, že platy se podstatně liší v závislosti na státní příslušnosti, bylo snahou EU tyto platy sjednotit. Od roku 2009, tedy od nových voleb do EP budou mít všichni poslanci stanovenou jednotnou hranici svého platu a to 7.000 eur (přibližně 210.000 Kč), dále dojde k úpravě proplácení náhrad, které se budou vyplácet jen do výše předložených dokladů, např. letenky. Pravomoci a kompetence Historický vývoj Na základě Schumanovy deklarace z 9. května 1950 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951, jejímž orgánem se stalo Parlamentní shromáždění jmenovaných poslanců. Parlamentní shromáždění zastávalo poradní funkci.
Od roku 1970, kdy byl rozpočet Evropských společenství poprvé financován z vlastních zdrojů Společenství, se Evropský parlament (namísto Shromáždění) podílí na vypracování a schvalování rozpočtu. V roce 1975 se pravomoci Evropského parlamentu v rozpočtové oblasti opět značně rozšířily, konkrétně například o právo pozměnit nebo zamítnout návrh rozpočtu předložený Radou ministrů. Od roku 1975 Parlament každoročně schvaluje hospodaření Komise s rozpočtem za předchozí finanční rok. V roce 1979 se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu. Po schválení Jednotného evropského aktu v roce 1986 se Evropský parlament začal prostřednictvím procedury spolupráce zapojovat i do běžného legislativního procesu. Procedura zahrnuje dvě čtení a usnadnila Evropskému parlamentu dodávání vlastních návrhů právních předpisů. Na základě Jednotného evropského aktu je potřeba jeho souhlas při rozhodování o přistoupení nových států a o dohodách o přidružení. Přijetím Maastrichtské smlouvy v roce 1992 posílil Evropský parlament své pravomoci v rámci procedury spolurozhodování v oblasti vnitřního trhu, kultury, zdravotnictví, výzkumu a ochrany životního prostředí. Podle této procedury nemůže být proti vůli Evropského parlamentu přijat žádný zákon. Díky Amsterodamské smlouvě, která vstoupila v platnost 1. května 1999, bylo používání procedury spolurozhodování rozšířeno na většinu legislativních návrhů, Evropský parlament získal nové pravomoci v oblastech, ve kterých byly rozšířeny pravomoci EU (např. politika zaměstnanosti, volný pohyb osob, přistěhovalecká politika a spolupráce soudů v občanských záležitostech). Evropský parlament je rovněž zodpovědný za jmenování předsedy Evropské komise a schvaluje jmenování nové Komise. Smlouva z Nice (v platnosti od 1. února 2003) připravila Evropský parlament na rozšíření a to tak, že nově rozložila počet křesel v Evropském parlamentu po volbách 2004 a stanovila maximální počet evropských poslanců na 732. Zároveň tato smlouva posílila pravomoci Evropského parlamentu, rozšířila počet oblastí podléhajících spolurozhodování proceduře a umožnila Parlamentu zahajovat řízení o neplatnosti aktů bez udání důvodů. Nově byl upraven rovněž statut politických stran na evropské úrovni. V současné době hraje parlament důležitou roli v institucionálním systému EU. Postupně získal téměř všechna práva, kterými se obvykle vyznačuje přímo volené shromáždění v parlamentních demokraciích: legislativní pravomoc (v různé míře se podílí na vytváření a přijímání legislativy); rozpočtovou pravomoc (rozhoduje o výši nepovinných výdajů, schvaluje rozpočet jako celek); pravomoc dohlížet na výkonnou moc (tzv. pravomoc demokratického dohledu) Evropský parlament hraje hlavní roli při jmenování Komise a může jí vyslovit jako celku nedůvěru. Legislativní postupy Procedura spolurozhodování znamená, že proces rozhodování je rozdělen mezi Parlament a Radu. Smírčí výbor, který tvoří stejný počet poslanců a členů Rady a ve kterém je zastoupena i Komise, má za úkol usilovat o shodu společného návrhu, který pak Rada a Parlament mohou schválit. Jestliže se shody nedosáhne, Parlament může návrh rovnou zamítnout. Procedura spolurozhodování se užívá v mnoha oblastech, např. vnitřní trh, ochrana spotřebitele, vzdělání, kultura, zdravotnictví a budování transevropských sítí.
Procedura souhlasu je vyžadována při uzavírání důležitých mezinárodních smluv, např. přístup nových členských států, asociační dohody se třetími zeměmi, organizování a vytyčování cílů strukturálních fondů a Fondu soudržnosti či úkoly a pravomoci Evropské centrální banky. I v tomto případě má Parlament rozhodovací pravomoc, není však oprávněn k legislativnímu návrhu předkládat pozměňovací návrhy. Souhlas Evropského parlamentu je nutný při jmenování nové Komise. Procedura spolupráce umožňuje Parlamentu iniciovat k návrhům Komise pozměňovací návrhy. K tomu je zapotřebí dvou parlamentních čtení, která poslancům Evropského parlamentu dají čas k tomu, aby si návrh Komise a předběžné stanovisko Rady k němu prostudovali a aby vypracovali pozměňovací návrhy. Procedura konzultace spočívá v procesu, ve kterém si Rada, dříve než schválí legislativní návrh Komise, vyžádá stanovisko Parlamentu. Tohoto postupu se užívá např. při změnách cen zemědělských plodin. Vlastní rozhodovací pravomoc má Evropský parlament při schvalování rozpočtu Unie. Rozhoduje o výši tzv. nepovinných výdajů a bez podpisu předsedy Evropského parlamentu nemůže rozpočet vstoupit v platnost. ROZDĚLENÍ KŘESEL V EVROPSKÉM PARLAMENTU (podle politické příslušnosti a země) Země / pol. skupina EPP- ED PSE ALDE Greens/EFA EUL/NGL IND/DEM UEN NI Celkem Belgie 6 7 6 2 3 24 Bulharsko 5 5 5 3 18 Česká 14 2 6 1 1 24 republika Dánsko 1 5 4 1 1 1 1 14 Estonsko 1 3 2 6 Finsko 4 3 5 1 1 14 Francie 18 31 10 6 3 3 7 78 Irsko 5 1 1 1 1 4 13 Itálie 24 15 14 2 7 13 3 78 Kypr 3 1 2 6 Litva 2 2 7 2 13 Lotyšsko 3 1 1 4 9 Lucembursko 3 1 1 1 6 Maďarsko 13 9 2 24 Malta 2 3 5 Německo 49 23 7 13 7 99 Nizozemsko 7 7 5 4 2 2 27 Polsko 15 9 5 3 20 2 54 Portugalsko 9 12 3 24 Rakousko 6 7 1 2 2 18 Rumunsko 18 10 6 1 35 Řecko 11 8 4 1 24 Slovensko 8 3 3 14 Slovinsko 4 1 2 7 Španělsko 24 24 2 3 1 54 Švédsko 6 5 3 1 2 2 19 Velká Británie 28 19 11 5 1 10 4 78 Celkem 289 215 101 42 41 24 44 29 785
Po demisi každého poslance musí členské státy informovat Evropský parlament o jeho nástupci. Adresář se tak aktualizuje. Přechodně však může být rozdíl mezi oficiálním počtem míst a skutečným počtem poslanců. EPP-ED Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů PSE Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu ALDE Skupina Aliance Liberálů a Demokratů pro Evropu Greens/EFA Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance EUL/NGL Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice IND/DEM Skupina Nezávislosti a Demokracie UEN Skupina Unie pro Evropu národů NI Nezařazení Rozdělení Evropského parlamentu podle politických skupin je tvořena tématy dle preferencí jednotlivých stran, některé agendy se tedy mohou lišit ve svém složení. Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů EPP-ED Spolupráce se Spojenými státy Společná zahraniční a bezpečnostní politika Svoboda, rovné příležitosti, udržitelný rozvoj, demokracie Partnerství a spolupráce Členy je 14 českých poslanců z ODS, SNK/ED a KDU-ČSL Zavedení eura v EU Stabilita veřejných financí Zabránit fragmentaci trhu Vytvoření praktikovatelné legislativy Pracovní místa v oblasti zpracování odpadů Řešení otázky znečištění ve městech Hygienická prevence před nemocemi Snížení byrokracie Zachování kvality zemědělských výrobků Produkce biopaliv Skupina sociálních demokratů v Evropském parlamentu PES Sociální otázky Překonat ekonomickou stagnaci Podpořit teritoriální soudržnost Rozvoj školství Výměna informací Politický dialog Makroekonomické změny vedoucí k ekonomické stabilitě Zaměstnanost Mezinárodní soutěž s USA,
Členy jsou 2 čeští poslanci z ČSSD Čínou apod. Transparentnost v ekonomické účasti v zahraničí Redukce emisí CO2 Udržitelný rozvoj Sdílí názor, že zemědělství je jedním z nejdůležitějších odvětví a bude ho nadále podporovat Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu ALDE Důraz na vztahy s OSN a dalšími organizacemi Vyjednávání se státy, které mají zájem o přístup do EU Podpora lidských práv, podpora menšin Vysoká participace na rozpočtových otázkách Volný a spravedlivý obchod Blahobyt Inovace a rozvoj Upravení pozice v mezinárodním kontextu Snížení emisí CO2 Přístup a udržitelnost zdrojů Technologický vývoj Energetika Soutěživost, průhlednost a bezpečnost energetiky Obnovitelnost zdrojů Skupina Unie pro Evropu národů UEN Sociální otázky Důraz na lidská práva Respekt odlišných kultur Podpora rodiny jako základní jednotky Rovnost Kooperace v protiteroristických otázkách Podpora ochrany lidských práv Spolupráce s OSN, NATO a dalšími organizacemi Pomoc Africe, zemím Latinské Ameriky a dalším chudým zemím Pomoc malým podnikatelům Společný trh Zahraniční investice Ochrana zvířat Rozvoj vědy v této oblasti Podpora diverzity v odlehlých nebo okrajových oblastech
Skupina Zelených/Evropské svobodné aliance Green/EFA Životní prostřední Snížit skleníkový efekt Snížení veškerých emisí Záchrana ohrožených druhů Vyrovnání mezi sociálními a enviromentálními otázkami Transevropské myšlení Investice do mezinárodních železničních sítí Prosazení agendy změn klimatu Nukleární odzbrojování Boj proti finanční krizi spustit ozdravnou akci na celoevropské úrovni Transparentnost neregulovaných trhů Renovace finančního sektoru Investice do životního prostředí, vytvoření pracovních míst, orientace na obnovitelné zdroje Založené na tradičních způsobech, na druhé straně technologický vývoj Organické a agro-ekologické farmaření Sociálně kompatibilní zemědělská politika Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice GUE/NGL Reforma imigrační a azylové politiky Rozvojová politika zdraví, vzdělání, rovný přístup Bezpečnost založená na spolupráci s ostatními zeměmi (zabránění militantním pnutím) Prosadit strategické cíle EU ve světě Politika zaměstnanosti Monetární politika Trh postavený na demokracii, solidaritě a odpovědnosti Liberalizace služeb Lidská práva Rovná práva pro muže a ženy (rovný kariérní růst, rovná participace na rozhodovacích pozicích, boj proti sexuálnímu obtěžování, obchodu se ženami atd.) Lidská práva promítnutá do ekonomické sféry (rovnost, fair play) Zdraví Přičíst odpovědnost za
Členy je 6 českých poslanců z KSČM znečištění a hromadění odpadu těm, kteří jsou za něj přímo zodpovědní (legislativní rámec) Obnovitelné zdroje Skupina Nezávislost/Demokracie IND/DEM Zahraniční politika Eurorealismus Společná zahraniční a bezpečnostní politika Vztahy s mezinárodními organizacemi Vyjednávání s neelejskými státy EU Rozvoj a kooperace Projekce demokratických hodnot do ekonomiky Rozvoj spolupráce s třetími zeměmi Vztahy s WTO a s dalšími relevantními organizacemi Členem je 1 český poslanec z Nezávislí/Demokraté Snížení znečištění vod, vzduchu a půdy Národní i regionální legislativa ochraňující životní prostředí Obnovení poškozeného prostředí Bioterorismus Bezpečnost v potravinářství Rozvoj venkova Legislativní rámec veterinářství Zlepšení kvality zemědělských produktů Zalesňování Evropské volby 2009 Volby do Evropského parlamentu na území České republiky upravuje zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů (dále jen zákon ). Letos budou mezi 4. a 7. červnem hlasovat občané 27 zemí a zvolí 736 poslanců na příštích 5 let. Volebními dny v České republice budou pátek 5. června a sobota 6. června 2009. Kandidáti se budou v jediném volebním obvodě České republice, ucházet celkem o 22 křesel. Kandidátní listiny musí být předloženy Ministerstvu vnitra maximálně 66 dnů před konáním voleb. Praktické informace: Právo volit na území České republiky do Evropského parlamentu má každý občan České republiky, který nejpozději druhý den voleb dosáhl věku 18 let, nevznikla u něj překážka ve výkonu volebního práva a je zapsán v seznamu voličů pro volby do Evropského parlamentu, popřípadě hlasuje na voličský průkaz. Překážkou ve výkonu volebního práva, pro kterou nelze hlasovat, je zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. Volič může hlasovat v jakékoli volební místnosti na území České republiky, pokud hlasuje na voličský průkaz. Voličský průkaz vydává obecní úřad voliči, který je u tohoto úřadu zapsán v seznamu voličů. O voličský průkaz si může občan zažádat nejpozději do 21. května 2009. Občanům ČR žijícím trvale v zahraničí vydává volební průkaz zastupitelský úřad.