Epitely jako bariery 142

Podobné dokumenty
Epitely a jejich variace

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Kožní pokrývka integumentum commune

Žlázový epitel vytváří žlázy těla (játra, slinivka, slinné žlázy), jeho funkcí je tvorba sekretu, který má bohaté biologické funkce.

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 3 Kůže jako předmět kosmetické péče I

Schéma epitelu a jeho základní složky

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Cytologie. Přednáška 2010

KŮŽE SILNÉHO TYPU KŮŽE S VLASY AXILLA NEHET MLÉČNÁŽLÁZA

5. Lipidy a biomembrány

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Anatomické členění. Horní cesty dýchací. Dolní cesty dýchací. Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční

Oběhový systém. Oběhový systém. Obecná stavba cév. Tunica intima. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Lymfatické orgány Imunitní obrana organismu. MUDr.Richard Becke

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Tkáně- rozdělení, základní stavba a funkce Pojiva-obecná charakteristika Mezibuněčná hmota, její tvorba a složení Stavba chrupavky

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

Dýchací cesty: - horní. - dolní. Respirační oddíl plic

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Interakce mezi buňkami a okolím

Buňka VI. Meiosa. Apoptosa. Vesikulární transport. Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Vazivo. Chrupavka. Kost

oběma.tkáně jsou spojeny dohromady v různých kombinacích a tvoří funkční jednotky - orgány

Organizace buňky Cytoplasmatická membrána a specializace buněčného povrchu

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

Úvod do předmětu fyziologie

Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 5 Stratum corneum, stavba a funkce.

Funkční anatomie ledvin Clearance

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

Tělesné kompartmenty tekutin. Tělesné kompartmenty tekutin. Obecná patofyziologie hospodaření s vodou a elektrolyty.

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

Živá soustava, hierarchie ž.s.

Svaly. MUDr. Tomáš Boráň. Ústav histologie a embryologie 3.LF

- pokrývá tělo, odděluje vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí - dospělý člověk 1,6 1,8 m 2

Vnitřní prostředí organismu. Procento vody v organismu

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Vstup látek do organismu

TRANSPORT PŘES MEMBRÁNY, MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL, OSMÓZA

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Trávicí trubice od jícnu a do po rektum. MUDr. Jiří Beneš, Ph.D.

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

STRUKTURNÍ A FUNKČNÍ ZVLÁŠTNOSTI GLOMERULŮ

Mezonefros. Neokortex s glomeruly. Metanefrogenní blastém. dřeň s kanálky. Magn. x10. Henleovy kličky (nižší buňky) Sběrací kanálek (vyšší buňky)

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

GIT 2b Orgány dutiny ústní - zub Ústav histologie a embryologie MUDr. Jana Šrajerová Předmět: Praktická mikroskopie B02242

Lipidy a biologické membrány

Vylučovací soustava. 1) Ledvina

Praktikum z histologie. Modul B

Neurony a neuroglie /

Chrupavka a kost. Osifikace 605

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 6 Stárnutí kůže

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

FUNKČNÍ ANATOMIE. Mikrocirkulace označuje oběh krve v nejmenších cévách lidského těla arteriolách, kapilárách a venulách.

:25 1/5 1. přednáška

Ivana FELLNEROVÁ PřF UP Olomouc

Seminář pro maturanty

BIOCHEMIE GIT. Tomáš Kuˇ. cera

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Biochemie kůže. Jana Novotná. Ústav lékařské chemie a klinické biochemie, 2. LF UK a FN Motol 2016

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

BIOMEMBRÁNY. Sára Jechová, leden 2014

Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty. Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Fyziologie AUTOFAGIE. MUDr. JAN VARADY KARIM FNO

Andrea Pokorná, Romana Mrázová. Kompendium hojení ran pro sestry

Funkce kůže protektivní bariera metabolická termoregulační recepční sekreční

Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

Anatomie a fyziologie kůžk

MEMBRÁNOVÝ PRINCIP BUŇKY

prokaryotní Znaky prokaryoty

Tekutá složka (plazma) Formované elementy (krvinky)

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Modul IB. Histochemie. CBO Odd. histologie a embryologie. MUDr. Martin Špaček

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Schéma rostlinné buňky

Ženský pohlavní systém

Morfologie krvinek 607

Chrupavka a kost. Osifikace BST-30

MEZIBUNĚČNÉ SPOJE ŽIVOČIŠNÝCH BUNĚK. Karel Souček

Cytologie I, stavba buňky

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

glukóza *Ivana FELLNEROVÁ, PřF UP Olomouc*

organismus orgány tkáně buňky

Transkript:

Epitely jako bariery 142

Difuzní bariera Epitely umožňují kompartmentizaci extracelulárního prostoru Příklady: střevo, ledviny, exokrinní žlázy, kapiláry mozku (hematoencefalická bariera), plexus choroideus (bariera krev-liquor), thymus, testes

Spojovací komplex Zonula occludens tight junction těsné spojení vymizí mezibuněčný prostor Zonula adherens příchytný spoj připojení terminálního pletiva - aktin Macula adherens desmosom připojení intermediárních filament cytokeratinů

Zonula occludens Claudiny a occludiny vymizí mezibuněčný prostor brání paracelulárnímu přechodu látek = difuzní bariera Upevnění aktinových filament přes adaptorové proteiny

Zonula occludens Propletený pás kolem celého obvodu buňky Permeabilita se liší u různých epitelů: Nepropustná u sběracích kanálků ledviny, urothelu, u kapilár v mozku Téměř propustná tenké střevo, proximální tubulus ledviny

Bazální membrána Interakce mezi buňkou a matrix zakotvení buněk Stavba proteiny a proteoglykany Lamina basalis Lamina rara (lucida) Lamina densa Lamina fibroreticularis

Bazální membrána Lamina basalis připojení buňky k podkladu Lamina rara - syndecan nebo integriny (integrální proteiny membrány) Lamina densa kolagen IV, laminin, perlecan Lamina fibroreticularis mikrofibrily a kotevní vlákna fibrilin a kolagen VI a VII upevnění ke kolagenním vláknům (kolagen III retikulární vlákna) Výjimečně dvě splynulé laminy basalis (ledviny, plíce)

Bariery

Difůzní bariery Paracelulární přenos přes zonula occludens závisí na těsnosti spoje vodní kanály v utěsňujícím spoji jsou tvořeny claudiny, kdežto occludiny pronikání vody brání Transcelulární přechod molekul transportní proteiny a kanály selektivní přenos

Typy přenosu přes epitel Prostá difuze (O2, CO2, NO) Usnadněná difuze přenašeče, iontové kanály, (aquaporiny) Aktivní transport pumpy (ATPasa) Endocytosa (pinocytosa, fagocytosa) Transcytosa Exocytosa

Aquaporiny Transmembránové proteiny s hydrofilním tunelem specifický typ aquaporinu -výskyt např. sběrací kanálek v ledvině, tlusté střevo

Difuzní bariera u transportujících epitelů Nepropustné spoje ileum a colon voda a ionty musí procházet transcelulárně kontrolovaně (Na/K ATPasa) Více propustné spoje duodenum a jejunum resorpce iontů a živin, voda prochází paracelulárně- podle koncentračního gradientu

Pinocytosa Invaginace plasmalemy Clatrinem zprostředkovaná endocytosa Na clatrinu nezávislá endocytosa Caveoly Na clatrinu a caveolinu nezávislá endocytosa Uzavření měchýřku pomocí dynaminu

Clathrinem zprostředkovaná endocytosa Clathrinový plášť adaptorový protein povleklé měchýřky (průměr 100nm). Přijímaná molekula se naváže na receptor receptorem zprostředkovaná endocytosa LDL a transferrin

Na clathrinu nezávislá endocytosa Caveoly (70nm) hladké invaginace obvzlášť četné na endotelových bb. Speciální stavba membrány s vysokým obsahem cholesterolu a sfingolipidů, caveolin na cytosolické straně membrány Funkce: Endocytosa virů Transcytosa Začátek signálních kaskád (např. insulin glut 4)

Transcytosa Přenos makromolekul přes bariery endotel Přenos protilátek přes placentu Přenos protilátek IgA přes sliznice

Endotel Výstelka cév Jednovrstevný plochý epitel Různá propustnost podle potřeb organismu od velmi propustných v kostní dřeni až po nepropustné v mozku (hematoencephalická bariera)

Funkce endotelu Výměna plynů - difuse Transport látek - pinocytosa - caveoly Transcelulární transport vody, iontů o organických látek Syntéza vasoaktivních látek -NO, prostacyclin, Endothelin1 Kontrola růstu cév Regulace imunitních reakcí usnadňují přechod leukocytů - E-selectin Účast na hemostáze von Willebrantův faktor Weibel Paladeho granula v endotelu arteriol

Přenos látek přes endotel Transcelulární (tight junctions) Paracelulární mezi buňkami Kontinuální (somatické) kapiláry (transcytosa caveoly a vesikuly) tight junctions několik lišt, nechávají malé štěrbiny 4-8nm možná paracelulární výměna látek Kontinuální nepropustné - mozek nižší permeabilita (100x) + paracelulárně utěsnění hematoencephalická bariera účast také glie

Endotel - glycocalyx Brání srážení krve nesmáčivý povrch Umožňuje přechod buněk imunitního systému do míst zánětu (receptory exprese -E selectinu a integrinů)

Příklady Bariéra primární moč krev Bariéra vzduch krev v plicních alveolech Hematoencephalická bariéra

Bariera krev - primární moč Fenestrovaný endotel Bazální membrána (laminin a heparan sulfát) Podocyty Zadrží proteiny, včetně albuminu díky negativnímu náboji heparan sulfátu

Bariera vzduch krev Endotel kapiláry kontinuální somatická!!! Bazální membrána Epitel alveolů pneumonocyt I. (jednovrstevný plochý epitel) Surfaktant

Hematoencephalická bariera Endotel - zonulae occludentes a málo caveol není možný ani paracelulární přenos ani transcytosa Souvislá bazální membrána Gliové buňky (astrocyty) membrána gliae perivascularisbrání přechodu hydrofilních látek musí mít přenašeče (glukosa GLUT1) Brání přechodu látek, které v mozku fungují jako neurotransmitery

Mnohovrstevné epitely jako bariery Více vrstev bazální, intermediární, povrchová Postupná diferenciace buněk Zonulae occludentes jsou přítomny mezi buňkami horní třetiny epitelu Silná bazální membrána Lamina propria nebo dermis (vazivová vrstva)

Vrstevnatý epitel dlaždicový Rohovějící epidermis kůže Nerohovějící dutina ústní, jícen, vagina, rohovka, spojivka, plica vocalis Cytokeratiny, desmosomy a hemidesmosomy

Vrstevnatý epitel dlaždicový rohovějící Stratum corneum Stratum lucidum Stratum granulosum Stratum spinosum Stratum basale

Keratinizace Keratin je nerozpustný ve vodě prevence dehydratace Bazální vrstva nízkomolekulární cytokeratiny (5,14) Stratum spinosum vysokomolekulární cytokeratiny (1,10) Keratinizace epitelu stratum granulosum keratohyalinová granula cytokeratiny a tmelové proteiny např. profillaggrin Agregace filament cytokeratinů ve str. corneum fillagrin (caspasa14) zrohovatělý keratinový obal Orthokeratinizace - kůže

Vrstevnatý epitel dlaždicový rohovějící Brání ztrátám vody Přes epitel projdou jen látky rozpustné v tucích Vrstevnatý dlaždicový epitel intercelulární prostory jsou vyplněny polárními lipidy ceramidy (produkovány ve vitálních buňkách str. granulosum multilamelosní (Odlandova) tělíska jsou vidět jen v EM + síť zonulae occludentes ve stratum granulosum

Melanocyty Ochrana před UV zářením: Melanocyty jsou přítomny v epidermis v pars basalis Melanosomy syntéza melaninu Granula obsahující melanin jsou předávána buňkám stratum spinosum, v nichž dojde k jejich rozpadu a uvolnění melaninu do cytoplasmy

Melanocyty Melanosomy (organely) z GER a GC nosná síť a tyrozinasa - začátek tvorby melaninu Syntéza: tyrozin dopa (syntetizováno enzymem tyrozinasou) polymerace na melanin Cytokrinie pohyb dendrity mikrotubuly a kinesin předávání granul keratinocytům stratum spinosum zde se rozpadnou - inkluse

Vrstevnatý epitel dlaždicový nerohovějící Stratum basale Stratum parabasale Stratum intermedium Stratum superficiale Obsah glykogenu v povrchových buňkách

Přechodný epitel - urothel Povrchové buňky (umbrelocyty) membrána se záhyby fusiformní měchýřky duplikatuty membrány Zvlášť účinná bariera proti permeabilitě- zonulae occludentes - speciální protein uroplakin Přítomnost ATPasy v povrchových buňkách Povrch buněk (umbrelocytus povrchová bb) se více barví v důsledku přítomnosti fusiformních měchýřků a cytokeratinových filament crusta urothelialis

Přechodný epitel

Urothel (ATPasa)