Podklady na XXXIII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC (MŽP, Praha)

Transkript

1 Sekce technické ochrany životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MIZPP00GR5GZ *MIZPP00GR5GZ* 82214/ENV/ Podklady na XXXIII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC (MŽP, Praha) Organizace jednání Program Pozvánky Seznam účastníků jednání Podklady I. Aktuální a připravované metodiky II. Zpracované analýzy III. Legislativní otázky IV. Dotazy od povolujících a kontrolních institucí Prezentace Dle programu jednání 1/27

2 PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM XXXIII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC :00 Úvod 5 minut (Doležal/Slavík - MŽP) BLOK I 10:05 Novelizace stavebního zákona stav legislativního procesu, doplňující metodika 5 minut (Nenutilová - MŽP) 10:10 Novelizace zákona o posuzování vlivů na životní prostředí připravovaná novela posuzování vlivů na životní prostředí 15 minut (Slezák - MŽP) 10:25 Ochrana ovzduší připravovaná novela emisní vyhlášky, vyřazování z přechodného národního plánu 15 minut (Achrer - MŽP) 10:40 Základní zpráva praxe v EU informace o problematice základní zprávy v některých dalších státech EU 15 minut (Herberková MŽP) 10:55 Legislativní otázky a metodika ukončování provozu, sušárny kalů atd. 15 minut (Slavík/Nenutilová - MŽP) 10:10 Novela zákona o IRZ aktuální novela a připravované další kroky 10 minut (Hlavatý - MŽP) 11:20 Diskuse k bloku I 20 minut 2/27

3 11:40 11:55 přestávka 15 minut BLOK II 11:55 Informace z ČIŽP statistika a aktuálně řešené oblasti 15 minut (Kroupa - ČIŽP) 12:10 Informace CENIA některé problematické okruhy z výkonu činnosti odborně způsobilé osoby 15 minut (Kolář - CENIA) 12:25 Ostatní informace MŽP novinky z EU, Analýzy odůvodňování změn povolení a ohlašování 15 minut (Slavík - MŽP) 12:40 Odpady změny legislativy v oblasti odpadů s možnými dopady na integrovaná povolení 15 minut (Pilnáček/Rýpalová - MŽP) 12:55 Diskuse k bloku II, individuální konzultace 25 minut 13:20 Závěr jednání Změna programu vyhrazena. Místo jednání Budova MŽP, Vršovická 65, Praha 10 Kontakt: Ing. Šárka Peřinová Ministerstvo životního prostředí odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence sarka.perinova@mzp.cz tel.: /27

4 4/27

5 5/27

6 Seznam účastníků jednání Jméno Organizace Ing. Jan Slavík, Ph.D. MŽP OPVIP Ing. Mgr. Eduard Hlavatý MŽP OPVIP Ing. Šárka Peřinová MŽP OPVIP Ing. Barbora Herberková MŽP OPVIP Mgr. Hana Nenutilová MŽP OL Ing. Jakub Achrer MŽP OOO Mgr. Libor Cieslar MŽP OOO Mgr. Magdalena Krsová MŽP OOO Mgr. Vojtěch Pilnáček MŽP OODP Mgr. Pavlína Rýpalová MŽP OODP RNDr. Jiří Nohel MŽP OVSS I Praha Ing. Marta Novaková MŽP OVSS II České Budějovice Ing. Ladislav Studený MŽP OVSS II České Budějovice Ing. Václav Sochor MŽP OVSS III Plzeň Ing. Václav Franče MŽP OVSS IV Chomutov Ing. Stanislava Zemková MŽP OVSS IV Chomutov Ing. Olga Hennrichová MŽP OVSS IV Chomutov RNDr. Darja Marešová Jirků MŽP OVSS V Liberec RNDr. Taťána Trojanová MŽP OVSS VI Hradec Králové Ing. Bc. Tomáš Saňka MŽP OVSS VII Brno RNDr. Pavel Jašek MŽP OVSS IX Ostrava Ing. Leo Kraina MŽP OVSS IX Ostrava Ing. Antonín Kroupa ČIZP Ředitelství Praha Ing. Martin Kozma ČIZP Ředitelství Praha Ing. Jiří Nešpor ČIZP OI Hradec Králové Ing. Pavel Mladonický ČIZP OI Praha Ing. Tomáš Augustin ČIZP OI Brno Ing. Veronika Kočí ČIZP OI Hradec Králové Ing. Helena Nekolová ČIZP OI Plzeň Mgr. Jan Kolář CENIA Oddělení IPPC a EIA Ing. Ivana Špelinová CENIA Oddělení IPPC a EIA Ing. Jarmila Holešinská Povolující úřad Magistrát hl. m. Prahy Mgr. Aza Zuláková, CSc. Povolující úřad Magistrát hl. m. Prahy Ing. Veronika Horvathová, Ph.D. Povolující úřad Magistrát hl. m. Prahy Ing. Marie Staňová Povolující úřad Středočeský kraj Ing. Hana Hoffmanová Povolující úřad Středočeský kraj Ing. Věra Vacková Povolující úřad Středočeský kraj Mgr. Jaroslav Nálevka Povolující úřad Plzeňský kraj Ing. Jiří Soutner Povolující úřad Plzeňský kraj Ing. Ivana Vojtajová Povolující úřad Plzeňský kraj Ing. Jaroslav Podlešák Povolující úřad Karlovarský kraj Mgr. Ulrika Lillová Povolující úřad Karlovarský kraj 6/27

7 Jméno Organizace Ing. Petr Rosinec Povolující úřad Ústecký kraj Ing. Gabriela Vicherová Povolující úřad Ústecký kraj Ing. Helena Skalníková Povolující úřad Ústecký kraj Ing. Petr Čech Povolující úřad Liberecký kraj Ing. Petr Beneš Povolující úřad Liberecký kraj Ing. Pavlína Švecová Povolující úřad Liberecký kraj Bc. Kateřina Svačinková Povolující úřad Liberecký kraj Ing. Mgr. Milan Hůla Povolující úřad Královéhradecký kraj Ing. Iveta Kottová Povolující úřad Královéhradecký kraj Ing. Lubomír Felcman Povolující úřad Pardubický kraj Ing. Věra Jiříčková Povolující úřad Pardubický kraj Ing. Pavel Chejnovský, DiS. Povolující úřad Pardubický kraj Ing. Josef Klečanský Povolující úřad Vysočina Ivo Dobrianskij Povolující úřad Vysočina Ing. Lucie Beránková Povolující úřad Jihomoravský kraj Mariana Nosilová Povolující úřad Jihomoravský kraj Ing. Simona Musilová Povolující úřad Zlínský kraj Bc. Pavel Chrást Povolující úřad Olomoucký kraj Ing. Marek Bruštík Povolující úřad Moravskoslezský kraj 7/27

8 I. AKTUÁLNÍ A PŘIPRAVOVANÉ METODIKY Vazba nařízení vlády č. 401/2015 Sb. a zákona o integrované prevenci doplnění k výrobě oxidu titaničitého Dále uvedený text je doplňkem metodiky, kterou zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí dne (čj /ENV/16) prostřednictvím informačního systému integrované prevence. Konkrétně je zde řešen případ, jak stanovovat emisní limity v případě výroby oxidu titaničitého. Jedná se o situaci, kdy jako emisní hodnoty jsou uvedeny požadavky v nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech a zároveň existují i hodnoty emisí v Referenčním dokumentu o nejlepších dostupných technikách (BREF), stanovené v netypickém formátu. Je řešen podrobný postup aplikace 14 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů ve vztahu k 7 odst. 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. V uvedeném ustanovení nařízení vlády je formulováno, že při povolování vypouštění průmyslových odpadních vod do vod povrchových stanoví vodoprávní úřad emisní limity podle druhu výroby maximálně do výše emisních standardů uvedených v tabulkách 2 a 3 přílohy č. 1 k tomuto nařízení. U zařízení podle zákona o integrované prevenci stanoví vodoprávní úřad pro ukazatele, které jsou upraveny v rozhodnutích o závěrech o BAT, emisní limity maximálně do výše hodnot stanovených v těchto rozhodnutích. Z čehož lze vyvodit, že v případě absence závěrů o nejlepších dostupných technikách (BAT), kdy jsou k dispozici pouze BREF zpracovávané podle směrnic 2008/1/ES a 96/61/ES, je nutné postupovat s přiměřeným zohledněním hodnot v těchto BREF. Podrobně je řešen postup u výroby oxidu titaničitého a BREF pro výrobu velkoobjemových anorganických chemikálií pevných látek a produktu příbuzných (LVIC-S) z roku Povinnosti vyplývající z prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2016/902 ze dne 30. května 2016, kterým se stanoví závěry o BAT podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro společné systémy čištění odpadních vod a odpadních plynů a nakládání s nimi v odvětví chemického průmyslu, nejsou výše uvedeným textem dotčeny. BREF LVIC-S uvádí v kapitole 3.5 BAT pro výrobu oxidu titaničitého následující parametry: Sulfátový postup Celkové emise do vody spojené s využitím BAT (pro všechny možné konfigurace výroby oxidu titaničitého sulfátovým postupem), na tunu pigmentu TiO2, jsou: Celkové SO kg Suspendované látky 1,0 40 kg Sloučeniny železa (Fe) 0,3 125 kg Rtuť (Hg) 0,32 1,5 g Kadmium (Cd) 1,0 2,0 g 8/27

9 Pro nedostatek údajů nejsou pro nejlepší dostupné techniky (BAT) uváděny hodnoty pro tyto kovy: V, Zn, Cr, Pb, Ni, Cu, As, Ti a Mn. Chloridový výrobní postup Celkové emise do vody spojené s aplikací BAT, v kg na tunu pigmentu TiO2, jsou: Chlorovodíková kyselina kg Chloridy kg Suspendované látky 0,5 2,5 kg Sloučeniny železa 0,01 0,6 kg Při stanovování emisního limitu je nutné respektovat požadavek 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci a to v tom smyslu, že se vychází z BAT a zároveň se respektují požadavky ze složkové legislativy (v tomto případě nařízení vlády č. 401/2015 Sb.). V praktické rovině, protože požadavky BAT se formátem i způsobem ověřování diametrálně odlišují od požadavku národní legislativy, je tedy nutné ukládat standardní hodnoty podle přílohy č. 1 B uvedeného nařízení vlády (NACE-CZ 20.12), tak hodnoty podle BREF LVOC-S. Se zohledněním zavedených označení jednotlivých polutantů by měly mít závazné podmínky provozu (emisní limity), vycházející z BREF, podobu uvedenou v tabulce. Respektováním zákona o integrované prevenci ve smyslu tohoto metodického dokumentu dochází k faktickému naplnění požadavků směrnice 2010/75/EU v dotčené oblasti (Příloha VIII Technická ustanovení týkající se zařízení vyrábějících oxid titaničitý, Část 1 Mezní hodnoty emisí pro emise do vody). Emisní zdroj Látka nebo ukazatel Jednotky Síranový výrobní postup Chloridový výrobní postup sírany kg / t TiO2 550 nerozpuštěné látky kg / t TiO2 40 železo kg / t TiO2 125 rtuť g / t TiO2 1,5 kadmium g / t TiO2 2,0 chlorovodík kg / t TiO2 14 chloridy kg / t TiO železo kg / t TiO2 0,6 nerozpuštěné látky kg / t TiO2 2,5 Minimální požadavky na emisní limit dle LVOC-S Výsledná hodnota ze všech dostupných měření vztažená na produkci TiO2 podle provozní evidence. Tabulka 1: Minimální požadavky na emisní limit dle LVOC-S 1 U chloridu je nutné brát v úvahu místní podmínky, zejména schopnost vodního recipientu chloridy přijímat. 2 Mezní hodnota závisí na druhu použité suroviny pro výrobu TiO2; 130 kg chloridů při použití neutrálního rutilu, 228 kg chloridů při použití syntetického rutilu a 330 kg při použití strusky. V případě použití více druhů rud se mezní hodnota stanoví úměrně k používanému množství těchto rud. 9/27

10 Emisní limity stanovené podle výše uvedené tabulky jsou ročním poměrným množstvím vypouštěného znečištění v jednotkách hmotnosti na jednotku hmotnosti vyrobeného oxidu titaničitého. Tyto limity jsou nepřekročitelnými hodnotami ve smyslu 9 odst. 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb. Pro posouzení dodržení hodnot ročního poměrného množství vypouštěného znečištění, stanovených v povolení k vypouštění odpadních vod, je rozhodující poměr vypočteného ročního množství vypouštěného znečištění k ročnímu množství vyrobeného oxidu titaničitého; přitom se použijí hodnoty za minulý kalendářní rok ( 10 odst. 3 nařízení vlády č. 401/2015 Sb.). 10/27

11 II. ZPRACOVANÉ ANALÝZY II.1. Analýza odůvodnění charakteru změn na vzorku povolení z roku 2016 V rámci podkladů pro XXXII. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC (čj /ENV/16 ze dne ) byla zpracována analýza odůvodnění charakteru změn na vzorku povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů z konce roku Ministerstvo životního prostředí se s ročním odstupem k problematice vrátilo a vyhodnotilo odůvodňování u rozhodnutí vydaných v průběhu roku Hodnocení probíhalo v průběhu srpna a září Metoda hodnocení byla shodná jako v předchozím případě v roce Pro účely hodnocení byla zavedena následující stupnice: Popis 0 Bez odůvodnění k podstatnosti změny. Chybí text, který by řešil režim změny. 1 Extrémně stručné odůvodnění, bez vyhodnocení konkrétní kauzy (pouze odkaz na ustanovení zákona apod.) 2 Struční odůvodnění, dílčí informace k individuálním aspektům řešeného případu ve vztahu k životnímu prostředí či prostý popis změny. 3 Obsáhlejší odůvodnění, které se však odchyluje od metodiky MŽP (opomíjí některé aspekty definice podstatné změny apod.) 4 Odůvodnění, které respektuje metodiku MŽP Hodnocení v konkrétní kategorii je do určité míry subjektivní, nicméně zařazení do kategorii 0 1 lze opřít i o poměrně jednoznačně doložitelnou skutečnost absence informací o důvodech, proč byl zvolen konkrétní režim povolovacího řízení. Odůvodnění kategorizované 2 4 lze v zásadě akceptovat, přičemž za optimální je pro účely hodnocení považován postup, kdy se v odůvodnění řeší veškeré aspekty, uváděné v Kompendiu pracovních dokumentů v oblasti IPPC. Hodnocení bylo provedeno na vzorku 119 rozhodnutí, přičemž byl proporčně zohledněn počet zařízení v jednotlivých krajích. Za určité pozitivum lze považovat výrazný pokles počtu rozhodnutí bez odůvodnění ve vztahu k podstatnosti změny (z 35% v roce 2015 na 10% v roce 2016). Nicméně pokud sečteme tuto množinu s rozhodnutími, kde je odůvodnění extrémně stručné (tj. v podstatě zcela formální a nevyhovující), tak k výraznějšímu pokroku nedošlo a rozhodnutí s nevyhovujícím způsobem odůvodnění ubylo jen velmi mírně z 62% v roce 2015 a 55% v roce Extrémně stručné a formální odůvodnění je takový text, který popíše technický charakter změny (například instalaci nové výrobní linky) bez vztahu k životnímu prostředí a potom konstatuje, že se nejedná o podstatnou změnu z důvodu nenaplnění definice ze zákona o integrované prevenci. V některých případech je sice zcela zřejmé, že k naplnění 2 písm. i) bodů 1 3 uvedeného zákona nedošlo, nicméně co se týče nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí, tak nelze situaci na základě jiných informací ve výroku a odůvodnění jednoznačně interpretovat. 11/27

12 Odůvodnění, které respektuje metodiku MŽP 8% Obsáhlejší odůvodnění, které však strukturou nerespektuje metodiku MŽP 16% Bez odůvodnění k podstatnosti změny. 10% Struční odůvodnění, informace k individuálním aspektům řešeného případu 21% Graf 1 Celkové výsledky analýzy Extrémně stručné odůvodění, bez vyhodnocení konkrétní kauzy (odkaz na ustanovení zákona apod.) 45% 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Odůvodnění, které respektuje metodiku MŽP Obsáhlejší odůvodnění, které však strukturou nerespektuje metodiku MŽP Struční odůvodnění, informace k individuálním aspektům řešeného případu Extrémně stručné odůvodění, bez vyhodnocení konkrétní kauzy (odkaz na ustanovení zákona apod.) Bez odůvodnění k podstatnosti změny. Graf 2 Vyhodnocení odůvodnění podle jednotlivých krajů 12/27

13 Vyhodnocení odůvodňování změn přineslo ještě několik zjištění, která jsou poměrně závažná a vyžadují úpravu stávající rozšířené praxe. Velmi častým typem změny je úprava dokumentů podle složkové legislativy schvalovaných prostřednictvím integrovaného povolení (nejrůznější provozní řády a havarijní plány). Tento typ dokumentů může obsahovat zásadní informace a závazné podmínky provozu, které ovlivňují dopady regulovaného zařízení. Přesto se lze ve významném podílu odůvodnění setkat s tím, že jejich případná změna není nijak blíže popsána a hovoří se pouze o jejich úpravě nebo aktualizaci, místo aby byla alespoň stručně shrnuta věcná/technická podstata úprav. Častým nedostatkem s obecně správního hlediska je neuvedení podkladů k rozhodnutí, což je v rozporu s 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. V řadě případů byly shledány velmi stručná a obecná odůvodnění, a to i z hlediska technické charakteristiky změny i z pohledu životního prostředí, u umísťování nových zdrojů znečišťování ovzduší v rámci zařízení a rozšiřování seznamu nebezpečných látek a odpadů, se kterými je v zařízení nakládáno. Významné nedostatky byly řešeny metodickým dopisem na konkrétní povolující úřad. II.2. Analýza zveřejňování zpráv o plnění závazných podmínek provozu za rok 2015 V rámci podkladů pro XXXI. jednání pracovní skupiny KÚ a IPPC (čj /ENV/15 ze dne ) byla zpracována analýza zveřejňování zpráv o plnění závazných podmínek provozu podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů za rok Ministerstvo životního prostředí se s ročním odstupem k problematice vrátilo a vyhodnotilo stav zveřejňování a obsah zpráv za rok Hodnocení probíhalo v průběhu srpna a září Postup hodnocení se významněji nezměnil. Vyvěšení jako takové se vyhodnocovalo u všech aktivních zařízení. Obsah se analyzoval pouze u vybraného vzorku 124 zpráv, kde byly proporčně zastoupeny jednotlivé kraje a hlavní město Praha. Dříve zpracovávaná analýza, kde byly řešeny zprávy za rok 2014, konstatovala vyvěšení 863 zpráv v srpnu 2015 (tj. 57%) s tím, že zpráv postupně přibývá. Nicméně ani v září 2016 nebyly vyvěšeny všechny zprávy za rok Konkrétně bylo vyvěšeno pouze 1196 zpráv (tj. 80%). Významnější množství nevyvěšených zpráv za rok 2014 (více než 20) bylo registrováno v Jihočeském kraji a značné množství nezveřejněných zpráv je v Ústeckém, Olomouckém a Středočeském kraji. Zpráv za rok 2015 bylo v době zpracovávání dat zveřejněno 1084 (tj. 72%). Na rozdíl od minulého roku nebyly vyhodnocováni zpracovatelé zpráv. Metodický dokument ke zprávám o plnění závazných podmínek provozu umožňuje některé podmínky ze zprávy vynechat. Podmínkou je, aby podmínka nebyla relevantní pro daný rok nebo integrované povolení ani jiný právní předpis (složkový) nijak neurčoval způsob dokládání. V obou případech musí být vynechávaná podmínka v ohlašovaném období plněna. Ve zprávách za rok 2014 byla tato možnost využívána minimálně pouze u 5% zařízení. Za rok 2015 došlo k nárůstu a podmínky jsou vynechány u 35% zařízení. Nicméně polovina takto zpracovávaných zpráv je koncipována jinak, než uvádí příslušná metodika a může tak docházet k snížení vypovídací schopnosti materiálu. 13/27

14 Ano, ale jinak než v metodice 18% Ne 65% Ano a v souladu s pravidly v metodickém pokynu 17% Graf 3 Způsob vynechání závazných podmínek provozu zprávy za rok % % 14 % 16 % 5 % 2 % 8 % Graf 4 Způsob doložení plnění emisních limitů zprávy za rok /27

15 Ve způsobu doložení plnění emisních limitů ve zprávách lze indikovat pozitivní vývoj. Z analýzy v roce 2015 vyplynulo, že u 45% zpráv je uvedena zjišťovaná hodnota k jednotlivým emisním limitům, nicméně není nijak blíže dokládána. U zpráv za rok 2016 tato hodnota klesla na 15% (u dalších 5% je doloženo pouze částečně). Vzrostlo také využití odkazů na ISPOP ze zcela marginálního výskytu u zpráv za rok 2014 na aktuálních 14% (se započtením zpráv, kde byla také standardní příloha, pak až na 30%). V roce 2015 bylo konstatováno, že u 46% zpráv za rok 2014 je plnění emisního limitu doloženo pomocí protokolů a zpráv z měření, případně prostřednictvím odkazů na ISPOP. I zde lze jednoznačně identifikovat pozitivní trend akceptovatelná doložitelnost byla u zpráv za rok 2015 identifikována u 70% dokumentů. Zásadnější pochybení v kontrolovaném vzorku zpráv nebyla zjištěna, nicméně je nutné upozornit na skutečnost, že klíčová informace ze zpráv se týká emisního limitu a jeho plnění, respektive skutečných výsledků emisního monitoringu. U některých zpráv bylo zjištěno velké množství informací a textu bez větší přidané hodnoty. Tyto rozsáhlé zprávy byly často zpracovány externími poradenskými subjekty. Povolovací úřady by měly poskytnout provozovatelům zpětnou vazbu v tom smyslu, že by je měly upozornit na možnost redukce obsahu podávaných zpráv, vynechání plněných podmínek provozu a soustředění se klíčová sdělení. Takovéto zprávy by posloužili rovněž k efektivnějšímu informování veřejnosti. Závěrem lze konstatovat, že trendy v poskytovaných informacích a možnostech redukce zbytečné administrativní zátěže jsou pozitivní. Nicméně nadále by povolující i kontrolní orgány, CENIA, česká informační agentura životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí by měly aktivně informovat provozovatele a případné další odborné subjekty o možnosti snížení administrativní zátěže při podávání zpráv, jak to umožňuje příslušná metodika. Největším úkolem nadále zůstává propojení propojit agendy s ISPOP pomocí softwarového řešení. V návaznosti na uvedené propojení by připadala do úvahy i možnost zrušení plošné povinnosti podávání zprávy. 15/27

16 III. LEGISLATIVNÍ OTÁZKY III.1. Úprava podmínek pro nakládání s vodami v integrovaných povolení v mimořádných situacích Dále je řešena aplikace 109 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů v souvislosti s povolením k nakládání s vodami, vydaným krajským úřadem podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Integrované povolení se podle zákona o integrované prevenci vydává (mj.) namísto rozhodnutí vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, pokud to tyto předpisy umožňují. Takovou možnost uvádí i ustanovení 126 odst. 5 vodního zákona. Ustanovení 109 odst. 1 vodního zákona pak výslovně umožňuje vodoprávnímu úřadu omezit povolené nakládání s vodami formou rozhodnutí nebo opatření obecné povahy. Skutečnost, že v daném případě bylo povoleno nakládání s vodami v rámci integrovaného řízení podle zákona o integrované prevenci, nemá na uvedenou pravomoc vodoprávního úřadu vliv. Ani povolení k nakládání s vodami, jež jsou součástí integrovaného povolení, nejsou z oprávnění vodoprávního úřadu založeného ustanovením 109 odst. 1 vodního zákona vyňata. Zda má vodoprávní úřad vydat rozhodnutí či opatření obecné povahy, závisí na tom, jaký okruh osob má být v nakládání s vodami omezen. Má-li dojít k omezení konkrétního subjektu, pak je na místě využít právní formy rozhodnutí, které je vždy určeno jmenovitě určené osobě ( 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Pro případy, kdy má být v povolení k nakládání s vodami omezen neurčitý okruh adresátů, správní řád umožňuje vydat opatření obecné povahy. Jedná se o konkrétně-abstraktní správní akt s konkrétně určeným předmětem (nakládání s vodami v dané lokalitě) a s obecně vymezeným okruhem adresátů ( 171 správního řádu). Rozhodovat o omezení povolení k nakládání s vodami podle ustanovení 109 odst. 1 vodního zákona jsou příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností, neboť se jedná o tzv. zbytkovou působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ( 106 odst. 1 ve spojení 107 vodního zákona). V případě mimořádných situací uvedených v ustanovení 109 odst. 1 vodního zákona je vodoprávním úřadům dáno oprávnění bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou povolená nakládání s vodami, a to i v případě, že takové povolení je součástí integrovaného povolení vydaného krajským úřadem, podle zákona o integrované prevenci. III.2. Postup po vydání rozhodnutí podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci (vyjmutí zařízení z režimu integrované prevence) III.2.1. Nemožnost získání v rozhodnutí vymezených složkových správních aktů Kapitola se týká postupu v situaci, pokud zařízení již disponuje rozhodnutím podle 20 odst. 3 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované 16/27

17 prevenci), ve znění pozdějších předpisů, nicméně nelze získat vymezená složková rozhodnutí z důvodu demontáže technologie. Rozhodnutím podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci se vymezují konkrétní složkové správní akty a podmínky z integrovaného povolení, které jsou získáním těchto aktů rušeny. Není však dotčena platnost jiných podmínek integrovaného povolení, které zanikají až z nabytím právní moci posledního složkového aktu. V této souvislosti lze uvést zejména podmínky související s ukončením provozu podle 13 odst. 4 písm. h) uvedeného zákona. Ačkoliv není možné po vydání rozhodnutí podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci již dále měnit integrované povolení, stále je možné vydat rozhodnutí podle 20 odst. 2 písm. a) zákona o integrované prevenci. Pokud nelze fakticky tato složková povolení získat, postupuje se podle podmínek relevantních pro postupy podle 20 odst. 2 písm. a) zákona o integrované prevenci. III.2.2. Časově omezené podmínky vypouštění odpadních vod Text se týká situace, kdy byly v integrovaném povolení časově omezeny podmínky pro vypouštění odpadních vod do vod povrchových a provozovatel nepožádal po vydání rozhodnutí o vynětí z režimu zákona o integrované prevenci o povolení k nakládání s vodami, vypouštění odpadních vod do vod povrchových podle 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V době kontroly České inspekce životního prostředí (ČIŽP) již podmínka integrovaného povolení nebyla platná. V případě, že zařízení již disponuje rozhodnutím podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci, nelze tuto skutečnost využívat k tomu, aby se účelově vyhýbalo povinnostem podle environmentální legislativy. Uvedené rozhodnutí je specifickým instrumentem a nejedná se o standardní změnu vydaného integrovaného povolení, která by mohla být následnými rozhodnutími dále upravována. Zákon o integrované prevenci jasně vymezuje, že provozovatel bude činit kroky směřující k zániku integrovaného povolení, tj. bude usilovat o získání příslušných složkových správních aktů. Po vydání rozhodnutí podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci není možný žádný jiný krok, než jaký vyplývá z tohoto ustanovení, případně z vlastního rozhodnutí (např. může stále standardně ukončit provoz viz výše). Pokud vztáhneme výše uvedené na řešenou situaci, tak nebylo možné po ukončení platnosti příslušné podmínky integrovaného povolení dále upravovat či prodlužovat. Jediným možným postupem bylo získání příslušného složkového povolení. Pokud provozovatel aktuálně nemá z důvodu časového omezení platnou podmínku k vypouštění odpadních vod v integrovaném povolení, je situace analogická jako v standardně platném integrovaném povolení, tj. nemůže tuto aktivitu provádět. S ohledem na nemožnost tento stav změnit v rámci řízení podle zákona o integrované prevenci po vydání rozhodnutí podle 20 odst. 3 zákona o integrované prevenci a povinnost získat povolení podle 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona je nutné po ukončení platnosti příslušných podmínek integrovaného povolení v rámci kontrolní činnosti postupovat podle vodního zákona. Tímto však není dotčena platnost jiných relevantních podmínek integrovaného povolení, souvisejících např. s prevencí havárií a omezování jejich případných následků, jejichž platnost 17/27

18 není takto časově omezena. Jejich potenciální nedodržování lze nadále sankcionovat podle zákona o integrované prevenci. III.3. Problémy s doručitelností provozovateli zařízení Povolující úřad může při své snaze formálně ukončit provoz zařízení, jehož areál je opuštěn, neprobíhá žádná průmyslová činnost a provozovatel/vlastník nekomunikuje, využít při doručování následující postupy. Podle 18 odst. 9 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů se při přezkumu podmínek integrovaného povolení postupuje podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení 28 kontrolního řádu určuje, že při postupu podle kontrolního řádu se subsidiárně aplikuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů což se týká i problematiky doručování, jehož podmínky kontrolní řád neupravuje. Pokud je provozovatelem právnická osoba, postupuje se při doručování podle 19 a 21 správního řádu. Povolovací úřad může podle 21 odst. 3 správního řádu v případě, kdy na adrese sídla provozovatele nebo sídla organizační složky nebyl nikdo zastižen, písemnost doručit i na adresu osob, které jsou oprávněny za právnickou osobu přebírat písemnosti určené do vlastních rukou (tj. na adresu jejich trvalého pobytu). Jedná se o možnost, nikoliv povinnost správního orgánu. V případě neúspěšného pokusu o doručení dochází k uložení podle 23 správního řádu (tj. adresát se vyzve vložením do poštovní schránky nebo na jiné vhodné místo k vyzvednutí písemnosti včetně oznámení o neúspěšném doručení). Písemnost bude uložena po dobu 10 dnů na poště, poté se vrací povolujícímu orgánu. Pokud si písemnost adresát do 10 dnů nevyzvedne, písemnost se považuje podle 24 za doručenou (tzv. fikce doručení). Nicméně adresát musí být zároveň s oznámením o neúspěšném doručení prostřednictvím doručovatele povolujícím úřadem poučen o právních důsledcích svého jednání (poučení je zanecháno na příslušném místě společně s oznámením viz výše). U osob, kterým se prokazatelně nedaří doručovat (tj. byly vyčerpány výše uvedené možnosti doručení), lze použít doručování veřejnou vyhláškou podle 25 správního řádu, což je vhodné zejména v případech, pokud je adresát přímým účastníkem řízení. Na úřední desce povolujícího orgánu v tomto případě postačí oznámení o tom, kde je možné si písemnost převzít. Po uplynutí 15 dnů se písemnost považuje za doručenou. V daném případě je otázkou, zda je v této fázi v souladu se zásadou procesní ekonomie dále vyzývat provozovatele k součinnosti a zda by nebylo vhodnější na základě informací dostupných povolujícímu úřadu dokončit přezkum a návazně zahájit příslušné řízení podle 19a odst. 3 zákona o integrované prevenci, kde by přesně naformuloval podmínky, jejichž splnění by vedlo následně k zániku integrovaného povolení (pokud tak již není v integrovaném povolení učiněno). Případně by bylo možné na základě 20 odst. 2 zákona o integrované prevenci přímo přistoupit k rozhodování o zrušení integrovaného povolení. Pokud není reálné očekávat, že provozovatel bude činit jakékoliv kroky v souvislosti s ukončením provozu, je třeba posoudit, zda v souvislosti s neprovedením opatření 18/27

19 bezprostředně hrozí nebo již vznikla ekologická újma ve smyslu zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V 6 odst. 5 a 7 odst. 6 tohoto zákona je totiž stanoveno, že příslušný orgán - kterým je zpravidla Česká inspekce životního prostředí - zajistí bez zbytečného odkladu provedení nezbytných preventivních opatření resp. nápravných opatření sám, pokud je bezodkladně nebo ve stanovené lhůtě neprovede provozovatel, nebo není-li provozovatel znám. Pro řešení daného případu mohou být rovněž relevantní určitá ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů. Podle 3 odst. 4 zákona o odpadech má osoba povinnost zbavit se movité věci, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu. V 79 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech je potom stanoveno, že hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, může obecní úřad obce s rozšířenou působností zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí na náklady odpovědné osoby. Aplikovat lze rovněž 42 vodního zákona, týkající se opatření k nápravě. Podle 42 odst. 4 vodního zákona, hrozí-li závažné ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod, zabezpečí nezbytná opatření k nápravě příslušný vodoprávní úřad. K tomuto účelu zřizuje kraj v rámci svého rozpočtu zvláštní účet. Pokud nelze aplikovat postup přímo podle zákona o integrované prevenci a např. v rámci přezkumu je zjištěno potenciální ohrožení životního prostředí a/nebo zdraví, postup podle výše uvedených 3 předpisů by měl zajistit akceptovatelnou míru naplnění požadavků, spojených s ukončováním provozu zařízení v režimu integrované prevence, a tudíž by mohlo být možné následně vydat rozhodnutí o zániku integrovaného povolení podle 20 odst. 2 písm. a) zákona o integrované prevenci. III.4. Sanace pozemků vyjímaných z integrovaných povolení K problematice vyjmutí pozemků v rámci změny integrovaného povolení, které jsou vymezeny jako součást zařízení v režim integrované prevence (mohou být uvedeny jak v popisné části žádosti podle 4 odst. 1 písm. c) nebo a/podle rozhodnutí 13 odst. 3 písm. c) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů lze formulovat následující. V případě, že je zařízení po předmětné změně nadále provozováno a probíhá tam činnost vymezená v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, nelze hovořit o ukončení provozu ve smyslu 15a uvedeného zákona a ustanovení uvedeného nelze přímo použít. Lze aplikovat obecně platné požadavky na náležitostí integrovaného povolení je podle 13 odst. 4 písm. d) zákona o integrované prevenci - stanovení podmínek zajišťující ochranu půdy. Zde se lze podpůrně odkázat i na zmíněný 15a odst. 2 a odst. 4 zákona o integrované prevenci v tom smyslu, že ochranu půdy lze považovat za dostatečnou v případě, že nehrozí významné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí se zohledněním současného nebo budoucího způsobu využívání daného místa. 19/27

20 Jakékoliv žádost o změnu integrovaného povolení tedy musí být posuzována i z pohledu zajištění ochrany půdy v rámci zařízení, jak je vymezeno v době podání žádosti. Pokud stav půdy představuje riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí, není možné rozhodnout způsobem, který by ochranu půdy v uvedeném smyslu nezajistil. To se týká i situace, kdy je mimo režim integrované prevence vyváděna část nesanovaných pozemků. Nejvhodnějším postupem by bylo na základě žádosti konkretizovat výše uvedený sanační zásah (nebo jeho potřebnost) a v tom smyslu doformulovat v integrovaném povolení závazné podmínky provozu podle 13 odst. 4 písm. d) zákona o integrované prevenci. Po prokázání splnění uvedených podmínek by v rámci změnového řízení byla provedena úprava vymezení zařízení v tom smyslu, že by předmětné pozemky již nebyly jeho součástí. III.5. Průkaz v přezkumu podle zákona o integrované prevenci V zákoně č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, je pouze v 12 odst. 3 obecně stanoveno, že pověření ke kontrole má formu písemného pověření k jednotlivé kontrole, nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. Některé kontrolní a dozorové orgány mají stanoven vzor průkazu, kterým se příslušní pracovníci prokazují při výkonu dozorové kontrolní činnosti, právním předpisem (zpravidla v prováděcím vyhlášce k zákonu). Jedná se např. o inspekci práce, lesní stráž nebo rybářskou stráž. Česká inspekce životního prostředí ani jiné orgány, které vykonávají kontrolní kompetence na úseku ochrany ŽP, vzor průkazu stanovený právním předpisem nemají. Ze zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů nebo jiného právního předpisu nevyplývá, že zaměstnanci provádějící přezkum podle 18 zákona o integrované prevenci musí mít zvláštní služební průkaz k provádění přezkumu, nicméně to ani nevylučují. Z průkazu, kterým se zaměstnanci povolujícího úřadu prokazují při přezkumu, tedy musí být zjevné, že se jedná o průkaz vydaný krajským úřadem jeho zaměstnanci. Průkaz pracovníka povolujícího úřadu k výkonu přezkumu nemusí mít jinou podobu než průkaz pracovníka k výkonu kontroly (např. podle zákona o odpadech), pokud nevylučuje využití těchto průkazů i při přezkumné činnosti. Bylo by vhodné, aby z průkazu vyplývalo, že se jedná o průkaz pracovníka povolujícího úřadu pověřeného (na základě vnitřních předpisů) kontrolní činností (lze vztáhnout i na přezkumnou činnost), ale nejedná se o náležitost výslovně vyžadovanou zákonem. U průkazu vhodné jednoznačně specifikovat, že jej vydal konkrétní povolující úřad (pouze logo nebo znak není dostatečné) a držitel průkazu je jeho zaměstnancem. III.6. Schvalování havarijního plánu a zkušební provoz ve vztahu k posuzování vlivů na životní prostředí K otázce, zda za navazující řízení dle 3 odst. g) zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů lze považovat schválení havarijního plánu a řízení o povolení zkušebního provozu lze uvést následující. 20/27

21 Řízení, ve kterém je vodoprávním úřadem schvalován havarijní plán podle 39 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů není navazujícím řízením ve smyslu 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí v 3 písm. g) stanoví, že navazujícím řízením je takové řízení, ve kterém se vydává rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, které povoluje umístění nebo provedení záměru posuzovaného podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Ustanovení 39 odst. 2 vodního zákona stanoví uživateli závadných látek povinnost, aby v případech, kdy s těmito látkami zachází ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, vypracoval havarijní plán a předložil jej ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu. Účelem havarijního plánu je upravit opatření k prevenci úniku závadných látek do vod a opatření pro případ havárie. Rozhodnutí, kterým vodoprávní úřad schvaluje havarijní plán, tedy nelze považovat za rozhodnutí, kterým je povolováno provedení záměru a není tedy naplněn jeden z prvků definice navazujícího řízení. Pokud je postup nahrazován řízením podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, tak se řeší analogicky. Řízení o povolení zkušebního provozu podle 124 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů není navazujícím řízením ve smyslu 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tento závěr lze dovodit z účelu institutu zkušebního provozu, kterým je především ověřit funkčnost a vlastnosti provedené stavby. Nelze tedy říci, že se jedná o řízení, ve kterém se povoluje provedení záměru, jelikož pro zkušební provoz je charakteristická dočasnost, která vyplývá z toto, že jednou z obligatorních náležitostí rozhodnutí o povolení zkušebního provozu je i konkrétní stanovení délky zkušebního provozu. Nejedná se tedy o konečné provozní povolení a podmínky uvedené v rozhodnutí o povolení zkušebního provozu směřují primárně do omezené doby, po kterou zkušební provoz trvá. Zákon sice hovoří o případných podmínkách i pro plynulý přechod zkušebního provozu do řádného užívání stavby, avšak hlavním předmětem řízení o povolení zkušebního provozu zůstává právě časově omezená fáze, v níž mají být ověřeny funkčnost a vlastnosti provedené stavby. Pokud jsou řešeny podmínky zkušebního provozu v rámci integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci, tak se řeší analogicky. III.7. Zařazování činnosti působnosti zákona o integrované prevenci III.7.1. Sušárna kalů z čistíren odpadních vod V textu je řešeno zařazení zařízení fluidní sušárny čistírenských kalů provozovaného vodárenskou společností, která je provozovatelem vodohospodářské infrastruktury v regionu. Uvedená společnost plánuje vybudovat a provozovat fluidní sušárnu čistírenských kalů pocházejících z hlavní městské čistírny odpadních vod (ČOV) a vybraných čistíren odpadních vod v regionu. Předmětné zařízení bude umístěno buď v areálu koncového uživatele vysušených čistírenských kalů nebo v areálu provozovatele ČOV jako koncová technologie úpravy čistírenských kalů. 21/27

22 Z pohledu přílohy č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů je k posouzení relevantní kategorie 5.3. b) Využití nebo využití kombinované s odstraněním jiných než nebezpečných odpadů, při kapacitě větší než 75 t za den a zahrnující nejméně jednu z následujících činností, s výjimkou čištění městských odpadních vod 2. předúprava odpadu pro tepelné zpracování. Pro zařazení zařízení/činnosti pod uvedenou kategorii 5.3. b) bod 2 (předúprava odpadu pro tepelné zpracování), musí být dosaženo následujících kritérií: Zpracování příslušných vstupů - ostatních/ jiných než nebezpečných odpadů a vyjma čištění městských odpadních vod. Vstupem do zařízení sušárny je odvodněný vyhnilý kal s průměrným obsahem sušiny 25 % pocházející z čištění městských odpadních vod - z hlavní městské ČOV a vybraných ČOV v okolí. Při nakládání (využití) čistírenského kalu mimo hlavní městskou ČOV, tj. v rámci samostatně provozovaného zařízení určeného k sušení čistírenských kalů, se postupuje v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími předpisy. Podle vyhlášky č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů je kal z čištění komunálních odpadních vod specifikován jako odpad a je zařazen pod katalogové číslo s označením kal z čištění komunálních odpadních vod a nejedná se o nebezpečný odpad. Výstupem zařízení bude suchý granulát s příznivými předpoklady pro termické zhodnocení. V uvedeném případě je požadavek tohoto kritéria naplněn. Pokud bude fluidní sušárna umístěna v areálu hlavní městské ČOV, bude představovat součást stávající technologie úpravy čistírenských kalů (zvýšení koncentrace sušiny kalu z 25 % na cca 92 %) a bude se jednat o nakládání s odpadními vodami v souladu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých dalších zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. V případě svozu čistírenského kalu z okolních menších městských ČOV na hlavní městskou ČOV k další úpravě je rozhodujícím aspektem pro účely stanovení působnosti příslušného zákona existence kalového hospodářství. Při nakládání s výstupy z ČOV bez kalové koncovky, tzn. např. bez aerobní či anaerobní stabilizace, mechanického odvodnění, kalového pole, které jsou předávány k další úpravě na ČOV s kalovou koncovkou, je takové nakládání plně v režimu zákona o vodách a zákon o odpadech se na takové nakládání nevztahuje. V uvedeném případě není požadavek tohoto kritéria naplněn, problematika čištění městských odpadních vod je vyjmuta z této kategorie. V případě umístění fluidní sušárny čistírenských kalů v areálu hlavní městské ČOV bez svozu dalších čistírenských kalů anebo při svozu z ČOV bez kalové koncovky nebude předmětné zařízení představovat zařízení na odstraňování odpadu a tedy nebude naplněna definice kategorie 5.3. b) přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. V případě nakládání s výstupy z ČOV s kalovou koncovkou, které jsou předávány k další úpravě na ČOV s kalovou koncovkou, je takové nakládání plně v režimu zákona o odpadech a v tomto případě je požadavek výše uvedeného kritéria naplněn. V případě svozu z jiných ČOV zahrnujících kalové hospodářství (viz výše uvedené či obdobné techniky), se bude na nakládání s těmito kaly vztahovat zákon o odpadech a při překročení prahové hodnoty příslušné pro kapacitu zařízení bude naplněna definice kategorie 5.3. b) přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. 22/27

23 Dikce příslušné kategorie stanovuje kapacitu příslušných zařízení v hodnotě 75 tun za den. Při stanovení objemu využití nebo využití kombinovaného s odstraněním ostatních odpadů se obecně vychází z projektované kapacity zařízení. Pokud projektovaná kapacita není stanovena, je třeba vzít v úvahu maximální množství ostatního odpadu, které je možné zpracovat v jakýkoliv okamžik, tedy maximální okamžitou kapacitu zpracování ostatního odpadu, která by měla být uvedená v provozním řádu zařízení. Z hlediska určování kapacity zařízení nemá význam stanovení průměrného denního množství odpadu, se kterým je nakládáno za určité časové období. Z pohledu zákona o integrované prevenci je relevantní denní maximální (projektovaná) kapacita využití odpadů. III.7.2. Chov bažantů Výklad se týká záměru realizace 16 chovných bloků určených pro bažanty. Bloky se skládají z výběhu (rozebíratelné sezónní oplocení shora kryté sítí) propojeného s nočním přístřeškem. Přístřešek má rozměry 6 x 6 x 2,2 m s mělkou sedlovou střechou a je přemístitelného charakteru. Celý blok má dřevěný rám opláštěný sendvičovými plechovými panely a není pevně spojený se zemí. Noční přístřešky budou napojeny na zdroj pitné vody a na rozvod zemního plynu kvůli vytápění pomocí infralamp. Krmení bažantů bude probíhat ručně a krmivo bude uloženo ve vertikálních zásobnících krmiva výšky přibližně 7 metrů. Bažanti budou do objektu převáženi z líhně a po dosažení věku 8 týdnů budou distribuováni do obory v rámci líhně a do jiných smluvních bažantnic. Reprodukční období bude trvat přibližně 8 týdnů (od dubna do května) a celková maximální projektovaná kapacita (cca kusů) bude naplňována každoročně v týdenních cyklech po skupinách cca kusů. Na konci srpna budou výběhy demontovány a uloženy do nočních přístřešků. Následující rok budou opět nataženy s rotací o 90 tak, aby nebyl chov 2 roky po sobě na stejném místě. Výběh se na výchozí pozici vrátí každý čtvrtý rok. Při definování pojmu drůbež se pro účely tohoto výkladu vychází primárně ze směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisí (integrované prevenci a omezování znečištění), která tuto definici stanovuje v článku 3 v bodě 23 následovně: drůbeží ve smyslu článku 2 bodu 1 směrnice 90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí. Článek 2 směrnice 90/539/EHS v bodě 1 uvádí, že drůbeží se rozumí kur domácí, krůty, perličky, kachny, husy, křepelky, holubi, bažanti, koroptve, chování nebo držení v zajetí nebo pro reprodukci masa nebo konzumních vajec nebo pro získání zvěře na zazvěření. Definice drůbeže na národní úrovni lze nalézt ve vyhlášce č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemích, ve znění pozdějších předpisů a to konkrétně v 2 písm. o) kde se drůbeží rozumí kur domácí, krůty, perličky, kachny, husy, křepelky, holubi, bažanti, koroptve, rovněž tak běžci odchovaní nebo držení v zajetí pro rozmnožování, pro produkci masa nebo konzumních vajec nebo pro repopulaci volně žijící zvěře. Jedná se o transpoziční ustanovení uvedené směrnice 90/539/EHS. 23/27

24 Současně i připravované závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro intenzivní chovy drůbeže a prasat (BAT CONCLUSIONS FOR THE INTENSIVE REARING OF POULTRY OR PIGS FINAL draft August 2015) zahrnují bažanta mezi drůbež. Z výše uvedeného vyplývá, že chov bažantů je řazen mezi chov drůbeže. Podpůrně lze využít i existující evropskou judikaturu, která se ovšem týká dnes již neplatné směrnice 96/61/ES. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 22. ledna 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'état Francie) Association nationale pour la protection des eaux et rivieres TOS, Association OABA v. Ministere de l'écologie, du développement et de l'aménagement durables došel k závěru, že pojem drůbež, který je uveden v bodě 6.6 písm. a) přílohy I směrnice 96/61/ES musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje křepelky, koroptve a holuby. Výklad tedy musí podle judikatury zahrnovat i účelově chované divoké ptactvo/zvěř. Zařazení do působnosti zákona o ochraně ovzduší Dle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů jsou chovy hospodářských zvířat zařazovány do přílohy č. 2 tohoto zákona na základě ročních emisí amoniaku (5 t amoniaku/rok), dle postupu uvedeného v metodickém pokynu odboru ochrany ovzduší K zařazování chovů hospodářských zvířat podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, k výpočtu emisí znečišťujících látek z těchto stacionárních zdrojů a k seznamu technologií snižujících emise z těchto stacionárních zdrojů. V případě, že je tato hodnota překročena, jedná se o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší, s povinností provozovat tento zdroj pouze na základě a v souladu s povolením provozu. V opačném případě se jedná o stacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 výše uvedeného zákona. Metodický pokyn uvádí hodnoty emisních faktorů (EF) [kg NH3.zvíře -1.rok -1 ] pro jednotlivé kategorie zvířat. V případě drůbeže jsou k dispozici EF pouze pro kuřice a nosnice, brojlery a husy, kachny a krůty. Sečtením dílčích emisních faktorů (pro stájový prostor, pro sklady exkrementů, pro aplikaci exkrementů) a jejich vynásobením roční projektovanou kapacitou (ks) lze získat max. roční emise amoniaku. Při výpočtu ročních emisí amoniaku se dále musí zohlednit to, zda je zvěř chována ve stáji, případně je během roku provozována pastva, pokud se tedy po část roku využívá pastva, zohlední se při výpočtu ročních emisí amoniaku pro účely zařazení dle přílohy č. 2 rovněž EF pro pastvu. V případě drůbeže však nebyl EF pro pastvu stanoven, resp. EF je nulový. Chovy bažantů představují v porovnání s ostatními kategoriemi zvířat minoritní zastoupení v rámci chovů. Metodický pokyn nestanovuje EF pro chovy bažantů, jiné existující emisní faktory z tohoto metodického pokynu nelze využít. Přestože připravované závěry o BAT pro intenzivní chovy drůbeže a prasat (FINAL Draft - August 2015) zahrnují chovy bažantů do kategorie drůbeže ani v tomto dokumentu nejsou EF pro uvedený způsob chovu bažantů stanoveny. Z výše uvedeného vyplývá, že celkové roční emise amoniaku pro účely zařazení zdroje dle přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší nelze stanovit, a proto se z hlediska tohoto zákona bude jednat o stacionární zdroj neuvedený v příloze č. 2 tohoto zákona. Ke stacionárním zdrojům neuvedeným v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší vydává podle 11 odst. 3 tohoto zákona závazné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší obecní úřad obce s rozšířenou 24/27