Právní a organizační formy poskytování sportovních zařízení v obcích s rozšířenou působností

Transkript

1 Právní a organizační formy poskytování sportovních zařízení v obcích s rozšířenou působností Legislative and organizational forms of providing sports facilities in municipalities with extended powers Jakub Popelka * Irena Slepičková ** ABSTRAKT Příspěvek předkládá výsledky základní analýzy ve výzkumu veřejných služeb. Práce se zaměřuje na organizace provozující sportovní zařízení v majetku obcí. Je reakcí na současný trend zakládání obecních organizací pro správu a poskytování sportovních zařízení. Úvodní část práce shrnuje teoretické přístupy k problematice sportovních zařízení a veřejných služeb a vymezuje legislativní rámec problému. Autoři rovněž definují současné alternativy poskytování sportovních zařízení na úrovni obcí. Analytická část prezentuje získaná data o formách poskytování sportovních zařízení, jejich zakládání, počtu a druzích. Průzkum vychází z dat uvedených na webových stránkách obcí, resp. zkoumaných organizací poskytujících sportovní zařízení. Výzkumný soubor zahrnoval všechny obce s rozšířenou působností s výjimkou krajských měst a hlavního města Prahy (n=193). Výsledky potvrzují obecný trend v zakládání obecních organizací také v oblasti sportovních zařízení. Jedná se především o příspěvkové organizace a společnosti s ručením omezeným. Z šetření vyvstává otázka, které z těchto forem produkují lepší služby ve vztahu k teorii a legislativnímu rámci České republiky. Klíčová slova: Sportovní zařízení; Sportovní služby; Obce; Veřejné služby. ABSTRACT This paper presents the results of basic analysis in the research of public services. The work is focused on the organizations providing municipal sports facilities. It responds to the current trend of setting up these organizations. The first part of the paper summarizes theoretical approaches in the area of sports facilities and public services, and defines legislative framework of the problem. The authors further specify the alternatives of the current provision of sports facilities at municipal level. Analytical part presents the data on the forms of the organizations, their establishment, number and types. The research is based on municipal web data and data from the examined organizations. The sample included all municipalities with extended powers, with the exception of regional towns and the City of Prague (n=193). The results confirm the trend in the establishment of municipal-based organizations also in the area of public facilities. The question arises which of these organizations produce better services in relation to the theory and the legislative framework of the Czech Republic. Key words: Sports facilities; Sports services; Municipalities; Public services. JEL classification:g30 Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy v Praze, projekt č Sportovní infrastruktura v obcích, SVV č a projektem Prvouk č.39 * Mgr. Jakub Popelka; Katedra základů kinantropologie a humanitních věd, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze * * doc. PhDr. Irena Slepičková, CSc.; Katedra základů kinantropologie a humanitních věd, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze

2 Úvod Péče o sport na úrovni obcí a jejich postavení v systému podpory sportu doznaly za posledních dvacet let výrazných změn. Příčiny úzce souvisí s legislativní úpravou, reformou veřejné správy, postojem státu k podpoře sportu či uplatňováním manažerských přístupů v této oblasti (Slepičková, 2009). Po pádu komunistického režimu byla sportovní zařízení společně s dalším majetkem navrácena původním majitelům - převážně obcím a sportovním organizacím. V průběhu následujících let byl tento proces v některých případech doprovázen spory o majetek mezi zastřešujícími sportovními organizacemi. 1 Sportovní organizace na lokální úrovni (občanská sdružení) pak neinvestovaly do svých zařízení, obvykle z nedostatku prostředků na údržbu. V důsledku těchto okolností a absence systémové podpory sportu v ČR byly nuceny některé z nich převádět svůj majetek na příslušně obce, které tím převzaly odpovědnost za poskytování kromě stávajících i těchto zařízení. Obce, jejichž sportovní infrastruktura se tak dále rozrostla, poskytují svá zařízení různými způsoby. S ohledem na náročnost provozu sportovních zařízení zřizují v některých případech specializované organizace za účelem provozu a poskytování svých sportovních zařízení. Obce se zdají být v současnosti stále významnějším poskytovatelem sportovních zařízení v České republice, situace však není přehledná. Nejsou k dispozici údaje o faktických poskytovatelích sportovních zařízení na úrovni obcí. Poskytování sportovních zařízení by mělo zajistit adekvátní podmínky pro sport občanů. Obce však mají několik možností, jak svá zařízení spravovat a poskytovat. S těmito možnostmi souvisejí jejich silné a slabé stránky. V případě obchodních společností lze mezi výhody při poskytování zařízení zařadit, oproti ostatním zřizovaným organizacím, lepší koordinaci služeb, výhodnější postavení z hlediska daní, ucelenější nabídku sportovních služeb či komplexnější přístup k řešení organizačních změn. Nevýhodou však může být nižší efektivita 2 oproti neziskovým organizacím nebo tendence k rozšiřování dalších služeb na úkor již existujících (Novotný & Hobza, 2008). V případě příspěvkových organizací mají obce možnost úzce ovlivňovat fungování sportovních zařízení. Pravomoci ředitele příspěvkové organizace vymezuje zastupitelstvo obce, ředitel žádá o souhlas v nejrůznějších záležitostech. Tyto skutečnosti naznačují, že rozhodování v případě příspěvkových organizací není příliš pružné. Teoretická východiska problému Problematiku veřejných služeb, mezi které se řadí také poskytování sportovních zařízení, je možné zkoumat z několika teoretických perspektiv. Teorie tržního selhání nabízí ekonomické opodstatnění vládních zásahů, které se uskutečňují v oblasti sportu. Jedním ze zprostředkovatelů takových zájmů jsou obce 3, které lze pro potřeby tohoto příspěvku chápat jako poskytovatele sportovních zařízení a služeb. Mnozí autoři (Veal, 2010; Gratton & Taylor, 2000) rozlišují dvě kategorie tržního selhání v oblasti sportu: první skupina souvisí s efektivitou, druhou skupinu zakládají autoři na konceptu sociální spravedlnosti. Pokud jde o argument efektivity, trh může být efektivní pro účastníky, ale nemusí být nutně efektivní pro společnost, neboť nebere v úvahu další pozitivní aspekty sportu. Autoři tvrdí, že společensky žádoucí výstup nebude produkován trhem. Vláda, přijímající odpovědnost za sociální péči, má důvod k podpoře vyšší výroby a spotřeby. Dotuje spotřebitele i dodavatele v obchodním a neziskovému sektoru, nebo přímo dodává výrobek za nižší cenu (Gratton & Taylor, 1991, s. 1 Jednalo se o spory o majetek mezi Československým svazem tělesné výchovy (ČSTV) a Českou obcí sokolskou (ČOS), které trvaly v průběhu celých 90. let. 2 Pojem vysvětlený v následujícím odstavci. 3 Reformou veřejné správy v ČR roku 2002 stát delegoval některé své pravomoci právě na obce. Také zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu vymezuje role obcí v oblasti sportovních zařízení.

3 55-56). Pokud jde o sociální spravedlnost, takové argumenty jsou založeny na předpokladu, že některé zboží a služby by měly být k dispozici pro všechny, protože zaručují určitou minimální úroveň kvality života (Veal, 2010). Nicméně autor připomíná, že tato myšlenka je kontroverzní s ohledem na nezájem lidí v účasti ve sportu. Kromě toho dotování v zájmu malého počtu chudých uživatelů je nákladné. V souvislosti s poskytováním sportovních zařízení lze jmenovat pozitivní externality, veřejné a smíšené statky jako příklady tržního selhání v oblasti sportu. Veal prezentuje další, méně technické argumenty pro zapojení vlády, jmenuje ekonomické (rozvojové) účely a tradici. Ekonomické účely lze pozorovat jak na národní, tak i na místní úrovni. Úřady se často cítí oprávněné přímo pomáhat těm odvětvím, která mohou poskytnout zaměstnání či příjem (Davies, 2000; Andreff & Szymanski, 2006). Pokud jde o tradici, poskytování některých veřejných služeb vychází z kulturně-historických tradic. Naproti tržnímu selhání stojí teorie selhání vlády se dvěma krajními modely vládnutí: racionálním a behaviorálním. První předpokládá, že záměry vlády jsou nestranné, objektivní a maximalizují společenský užitek. Vláda má k dispozici všechny informace aby mohla účinně zasáhnout na základě společenských preferencí. Vláda navíc pracuje efektivně - dosahuje svých cílů při minimálních nákladech. Pro splnění výše uvedených předpokladů by měl politický proces zahrnovat identifikaci problému, hledání řešení, realizaci politiky a monitorování jejích účinků. (Gratton a Taylor, 1991). Druhý, behaviorální model je možné ilustrovat na příkladech rolí politiků a úředníků. Oba aktéři mají své osobní cíle, které nejsou v souladu se společenskými cíli. Zatímco cíle politiků jsou především o setrvání ve funkcích, lze předpokládat, že cíle úředníků jsou daleko blíže racionálnímu modelu. Úředníci mají k dispozici další technické informace o poptávce a nabídce svých služeb. Další východiskem, kterým lze nahlížet na problematiku veřejných služeb je teorie veřejné volby, která poukazuje na technickou a alokační neefektivnost při poskytování služeb. Neefektivnost veřejných prostředků vede k nedostatku zdrojů k zabezpečování veřejných služeb v dostačujícím rozsahu a požadované úrovni kvality. Podle Robinson (2004) se řízení sportovních a rekreačních služeb změnilo v průběhu posledních dvou desetiletích. Autorka používá termín new managerialism. Tento nový přístup je charakterizován použitím komerčních technik ve veřejném sektoru. S uplatňováním manažerských technik ve veřejné správě se setkáváme také v českém (Ochrana & Šumpíková, 2007) či slovenském prostředí (Sičáková-Beblavá, 2009). Je však třeba brát zřetel na specifika sportovních služeb oproti ostatním službám ve veřejném sektoru. Sportovní služby se podle Robinson (2004) liší od dalších veřejných služeb v následujících aspektech: a) poskytování většiny těchto služeb je dobrovolné, citlivé na snížení rozpočtu a priorit, b) služby mají schopnost generovat příjmy pro místní orgány, což může být v rozporu se sociálními cíli, c) je třeba zajišťovat jak provozní, tak sociální cíle, d) sportovní služby jsou nabízeny v konkurenci komerčního a občanského sektoru. Obce se rozhodují, zda je výhodnější poskytovat služby přímo prostřednictvím svých vlastních zaměstnanců nebo mít jiný orgán pro poskytování služeb (Sičáková - Beblavá, 2009). S ohledem na legislativní rámec (viz. níže) existuje několik způsobů poskytování sportovních služeb, některé z nich jsou mezi přímým a nepřímým poskytováním. Ochrana a Fantová Šumpíková (2007) popisovali systém poskytování veřejných služeb v obcích ČR jako nabídkový, aniž by zvažoval požadavky občanů na kvalitu a kvantitu služeb. V případě sportovních služeb na úrovni obcí v ČR nebyla dosud realizována taková šetření, která by zahrnovala analýzu většího počtu obcí. Přístupem obcí s rozšířenou působností (ORP) k

4 podpoře sportu se zabývala například Slepičková (2009) podle které doznala péče o sport na úrovni obcí výrazných změn v pozitivním směru. Novotný a Hobza (2008) později argumentují, že podpora v obcích směřuje k rozvoji vlastních zařízení na úkor zařízení občanských sdružení. K upřednostňování vlastních sportovních zařízení jsou však obce vedeny současnou legislativní úpravou (viz. dále). Legislativní rámec Následující část nabízí souhrn legislativní úpravy zkoumané problematiky ve vztahu k zabezpečování sportovních služeb. Podle zákona o obcích je obec veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývajících. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem (Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích). Za více než 10 let po transformaci společnosti nedošlo ze strany státu k zásadním právním úpravám, které by postihovaly oblast sportu na lokální úrovni. Tento stav trval až do roku Od tohoto roku platí zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, který stanovuje mimo jiné působnost územních samosprávných celků při podpoře sportu. Podle 6 obce ve své samostatné působnosti vytvářejí podmínky pro sport,zejména: a) zabezpečují rozvoj sportu pro všechny a přípravu sportovních talentů, včetně zdravotně postižených občanů, b) zajišťují výstavbu, rekonstrukce, udržování a provozování svých sportovních zařízení a poskytují je pro sportovní činnost občanů, c) kontrolují účelné využívání svých sportovních zařízení, d) zabezpečují finanční podporu sportu ze svého rozpočtu. Vlastní majetek může obec spravovat přímo prostřednictvím svých orgánů, dále může zakládat organizace. Základní rámec pro organizace zakládané obcemi tvoří zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Dle 23 může obec ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností: a) zřizovat vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity, b) zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk, c) zakládat obchodní společnosti, a to akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, d) zakládat obecně prospěšné společnosti podle zvláštního zákona, e) zřizovat školské právnické osoby podle zvláštního právního předpisu; dle 46 zákona o obcích může obec zakládat: svazky obcí, zájmová sdružení právnických osob (obec s jinými subjekty). V případě sportovních zařízení ve vlastnictví obcí jsou běžně zakládány příspěvkové organizace, společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti, v některých případech také ostatní formy. Při zakládání těchto organizací je nutné optimalizovat využití kapacit zařízení, flexibilně spravovat zařízení, minimalizovat hospodářskou ztrátovost, zohledňovat

5 daňové podmínky a v neposlední řadě poskytovat zařízení co největšímu počtu obyvatel (Slepičková et al., 2008). V neposlední řadě je třeba upozornit na legislativní změny, ke kterým došlo v nedávné době a mají bezprostřední vliv na financování sportu v obcích. V souvislosti s novelou loterijního zákona byl na obce přesměrován výtěžek z loterijní činnosti. Je plně v kompetenci obcí, jak s těmito dodatečnými prostředky naloží. Lze však jednoznačně konstatovat, že se těžiště financování sportu přesouvá z centrální úrovně na úroveň municipální. Cíle výzkumu Na základě definovaných východisek si autoři stanovili následující cíle: I. Zmapovat aktuální stav organizačního uspořádání sportovních zařízení v obcích s rozšířenou působností. II. Zjistit, jaké organizační formy obce využívají pro poskytování svých sportovních zařízení a definovat vztah mezi těmito organizacemi a zkoumanými ORP. III. Analyzovat základní charakteristiky organizací o jejich vzniku, počtu a druzích poskytovaných sportovních zařízení. Metodika výzkumu Studie využívá pozitivistického přístupu k výzkumnému problému. Data byla shromážděna vlastním šetřením autorů v průběhu měsíců října a listopadu Autoři zjišťovali údaje o počtu zřizovaných organizací v ORP, jejich formách a roku založení. Dále byly analyzovány druhy a počty sportovních zařízení v organizacích. Zdrojem dat byly oficiální webové stránky jednotlivých obcí a stránky organizací, jež poskytují sportovní zařízení. Z důvodu vzájemného srovnání a objektivní interpretace získaných dat byla záměrně vyřazena krajská města a hlavní město Praha. Analyzováno tedy bylo celkem 193 obcí s rozšířenou působností. Obce s rozšířenou působnosti tvoří svým počtem pouze 3% ze všech obci v ČR, žije v nich však téměř třetina obyvatel z celé České republiky. Shromážděná data byla doplněna údaji o počtu obyvatel v jednotlivých obcích k Data byla zpracována v programu OpenOffice Calc. Výsledky Z celkem 193 analyzovaných obcí má 121 obcí (63%) vlastní organizaci pro správu a poskytování svých sportovních zařízení. Obce byly dále rozděleny kvartily na čtvrtiny podle počtu obyvatel. Z Grafu 1 je patrné, že s velikostí obce roste podíl těchto organizací. Zatímco v případě nejmenších ORP je to necelých 38%, u ORP nad 20 tis. obyvatel má 88% obcí takovou organizaci. Lze předpokládat, že tyto výsledky souvisejí s celkovou úrovní vybaveností obce. U nejmenších ORP spravují zřizované organizace v průměru 3,5 sportovních zařízení, v případě největších ORP je to již 5,5 zařízení. Dá se rovněž předpokládat, že jsou ve velkých obcích spravována provozně náročnější (kapacitně větší) zařízení (aquaparky, víceúčelové haly,zimní stadiony).

6 Graf 1 Podíl organizací podle velikosti obcí 100,00% 88,00% 80,00% 60,00% 59,00% 66,00% 40,00% 37,50% 20,00% 0,00% 0-7,4 tis. ob. 7,4-11,5 tis. ob. 11,5-20 tis. ob tis. ob. Zdroj: Český statistický úřad, vlastní šetření autorů (2013) S ohledem na legislativní úpravu nás dále zajímalo, jaké organizační formy obce zřizují (zakládají) pro správu a poskytování sportovních zařízení. V rámci sledovaných obcí se jednalo o čtyři typy organizací z námi stanovených forem: vlastní organizační složky bez právní subjektivity, příspěvkové organizace, akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným. U obou typů obchodních společností měly obce ve všech případech 100% obchodní podíl. Graf 2 naznačuje aktuální rozložení jednotlivých forem. Jednoznačně převažují příspěvkové organizace a společnosti s ručením omezeným. Graf 2 Formy organizací v ORP Vlastní šetření autorů, obchodní rejstřík (2013)

7 Zajímavé je rozložení jednotlivých forem podle velikosti obcí (Graf 3). Potvrdil se předpoklad, že s rostoucí velikostí obce roste podíl obchodních společností. Zatímco organizační složky jsou zřizovány téměř výhradně v nejmenších obcích, akciové společnosti jsou zakládány pouze u obcí nad 15 tis. obyvatel. 100% Graf 3 Formy organizací podle velikosti obcí 80% 60% 40% 20% s.r.o. a.s. přísp.org organ. sl. obce bez organizace 0% 0-7,4 tis. ob. 7,4-11,5 tis. ob. 11,5-20 tis. ob tis. ob. Zdroj: Vlastní šetření autorů, Český statistický úřad (2013) Dále nás zajímal vývoj v zakládání zkoumaných organizací. Dobu od roku 1990 do roku 2013 jsme rozdělili do šesti období po čtyřech letech (Graf 4). Nejvyšší počet organizací v letech lze přisuzovat k reformě veřejné správy, která byla dokončena roku V případě obcí do 10 tis. obyvatel (n=81) bylo v letech založeno pouze 12 organizací (do roku 1997 pouhé tři organizace!), v období to bylo již 20 organizací. Graf 4 Vývoj zakládání organizací v ORP Zdroj: Vlastní šetření autorů (2013) Poslední graf (Graf 5) znázorňuje zastoupení jednotlivých druhů sportovních zařízení ve zkoumaných organizacích. Největší zastoupení plaveckých bazénů a zimních stadionů ilustruje náročnost provozu, na kterou samotná obec se svým aparátem nestačí. Je možné předpokládat, že organizace jsou zakládány právě z důvodu provozu těchto náročných

8 zařízení a ostatní sportovní zařízení jsou k těmto přidružena. Zajímavý je poměrně vysoký podíl tenisových areálů a atletických stadionů, jejichž tradičními provozovateli jsou občanská sdružení. Graf 5 Procentuální zastoupení sportovních zařízení v organizacích 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% zimní st. tenis. areál bazén/aquapark víceúč. hala atlet. st. fitness Zdroj: Vlastní šetření autorů (2013) golf/minigolf cyklo/skate squash ostatní Závěr Vývoj v oblasti sportovních zařízení v obcích lze v mnoha aspektech považovat za pozitivní. Je možné konstatovat, že si obce uvědomují svoji úlohu ve vztahu k rozvoji sportu a jeho infrastruktury. Přebírají odpovědnost za ta zařízení, která jsou finančně ztrátová (bazény, zimní stadiony aj.) a částečně tím, vzhledem k omezeným finančním zdrojů, naplňují koncept efektivity a sociální spravedlnosti. Aby však byla podpora sportovních zařízení ekonomicky opodstatněna, je třeba, aby zařízení sloužila co nejširší populaci a neomezovala se na úzký okruh cílových skupin. Obce by se tak měly snažit analyzovat prostředí své nabídky i potřeby svých obyvatel (prostředí poptávky) a na základě toho uskutečňovat své plány. Tím se mohou přiblížit k racionálnímu modelu definovaném v teoretické části příspěvku. Zároveň by neměly být omezovány hranicemi obce, zvlášť v případě obcí s rozšířenou působností, které slouží nejen jako samosprávná, ale také jako přirozená centra pro svá okolí. Jelikož je tato činnost náročná nejen personálně, je logické, že obce delegují správu sportovních zařízení na specializované organizace. Výhody těchto organizací, které již byly naznačeny dříve lze dále spatřovat ve znalosti lokálního prostředí, pravidelném kontaktu s uživatelem, rozšiřování nabídky na základě požadavků obyvatel. Nelze však opomenout i hrozby, které souvisejí s delegováním pravomocí obce na zakládané organizace. Jedná se především o případy, kdy se takové organizace začnou přibližovat klasickému soukromému subjektu, jehož hlavním motivem je zisk bez ohledu na sociální cíle obce. Role obcí s rozšířenou působnosti v péči o sport je důležitá i vzhledem k velkému počtu menších obcí v jejich okolí, tyto obce mohou stěží realizovat koncepční činnost, jež byla naznačena výše. Napříč všemi velikostními kategoriemi obcí jsou nejčastěji zakládány společnosti s ručením omezením nebo jsou zřizovány příspěvkové organizace. Nabízí se tedy otázka, které organizace produkují efektivněji své služby. Zodpovězení této otázky by však vyžadovalo podrobnější šetření u jednotlivých typů organizací. V průběhu výzkumu jsme se setkali s několika významnými okolnostmi, které ovlivňují sportovní infrastrukturu v ORP. Jedná se například o fakt, že některé ze zkoumaných organizací nejsou primárně založeny za účelem poskytování sportovních zařízení. V mnoha případech jsou sportovní zařízení

9 převedena do správy jiných obecních organizací (například organizace obstarávající technické či tepelné služby, správu obecního majetku atp.). V těchto případech není zřejmé, zda organizace opravdu poskytuje tato zařízení nebo se jen stará o jejich údržbu. Objevují se však také opačné příklady, kdy organizace dokáží sloučit své služby a nabízet je v rámci programů zahrnujících více sportovních zařízení. Takové využívání je pak spojené s finančními i dalšími výhodami pro uživatele. Organizace si tím udržují stálý kontakt s návštěvníkem a mohou snáze reagovat na jeho potřeby či připomínky. Ačkoliv stále převažuje nabídkový přístup (viz. Ochrana & Šumpíková, 2007) v některých případech se již objevují prvky, které naznačují přesun orientaci na stranu potřeb uživatelů sportovních zařízení. Literatura: [1] Andreff, W., & Szymanski, S. (2006). Handbook on the economics of sport. Cheltenham, UK: Edward Elgar, [2] Binek, J. (2008). Hospodaření s majetkem obcí. Brno. Dostupné z: Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Jan Šelešovský, [3] Český statistický úřad (2013) [4] Davies, L. E. (2000). The economic importance of sport: A case study of Sheffield. Sheffield, Sheffield Hallam University, [5] Gratton, C., & Taylor, P. (1991). Government and the economics of sport. London, Longman, [6] Gratton, C., & Taylor, P. (2000). Economics of sport and recreation. London, E & FN Spon, [7] Slepičková, I., Novotný, J., Kotáb J. & Staněk, M. Koncepce sportu ve Vsetíně (2008). Praha: FTVS UK. Dostupné z: umenty= [8] Novotný, J., & Hobza, V. (2008). Vybrané aspekty dotační politiky a její vliv na institucionální vývoj a tendence v české tělovýchově a sportu. Ekonomika a management, 2008, 2, 1, [9] Ochrana, F., & Šumpíková, M. (2007). Under what conditions are provided services in Czech municipalities?. Central European Journal Of Public Policy, 2007, roč. 1, č. 1, s [10] Robinson, L. (2004). Managing public sport and leisure services. London, Routledge, [11] Sičáková-Beblavá, E. (2009). Methods of Services Provision in Slovak Towns. Central European Journal Of Public Policy, 2009, roč. 3, č. 1, s [12] Slepičková, I. (2009). Obce s rozšířenou působností jako přirozená regionální centra péče o sport. Česká kinantropologie, roč. 13, č. 3, s [13] Veal, A. J. (2002). Leisure and tourism policy and planning. Wallingford, Oxfordshire, UK, CABI Pub, [14] Veal, A. J. (2010). Leisure, sport and tourism, politics, policy and planning. Wallingford, Oxfordshire, UK, CABI, [15] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků. [16] Zákon č.115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších změn a doplňků.

10 [17] Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění