VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Nozokomiální nákazy v chirurgických oborech

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Nozokomiální nákazy v chirurgických oborech Bakalářská práce Autor: Veronika Novotná Vedoucí práce: PhDr. Jana Novotná,Ph.D. Jihlava 2013

2

3 ANOTACE Tato bakalářská práce se věnuje problematice nozokomiálních nákaz na chirurgických odděleních. Do teoretické části bakalářské práce jsou zařazeny kapitoly zabývající se nozokomiálními nákazami, bariérovou ošetřovatelskou péčí, dezinfekcí a sterilizací a chirurgickým oddělením. Praktická část práce je pojata jako kvantitativní výzkum, technika sběru dat je dotazníkové šetření. Výzkumný soubor je tvořennelékařským zdravotnickým personálem. Cílem práce je zmapovat znalosti nelékařského zdravotnického personálu o nozokomiálních nákazách a bariérové ošetřovatelské péči. KLÍČOVÁ SLOVA Nozokomiální nákaza, chirurgická infekce, bariérová ošetřovatelská péče, dezinfekce, sterilizace, zdravotnické zařízení. ANNOTATION This bachelor thesis is about issues with nosocomial infections at departments of surgery. The theoretical part of this work describes nosocomial infections, barrier nursing care, disinfection, sterilization and the department of surgery.thepractical part contains a quantitativeresearch, usingquestionnairesurvey as a data gatheringmethod. Theresearchgroupincludes non-medicalnursingpersonnel. Thepurposeofthisworkis to analyse non-medicalnursingpersonnel'sknowledgeofnosocomialinfections and barriernursing care. KEYWORDS Nosocomial infection, surgical infection, barrier nursing care, disinfection, sterilization, medical equipment

4 PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat své vedoucí práce PhDr. Janě Novotné,Ph.D. za pomoc a ochotu při zpracování práce. Zároveň bych ráda poděkovala i své rodině, především rodičům za trpělivost a podporu při psaní této bakalářské práce.

5 Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţítí své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... podpis

6 Obsah 1 Úvod Cíl výzkumu Hypotézy Teoretická část Základní pojmy Definice nozokomiálních nákaz Epidemický proces Zdroje nákazy Cesty přenosu nákazy Vnímavá osoba Epidemiologie nozokomiálních nákaz Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus Predispoziční faktory pro vznik nozokomiálních nákaz Rozdělení nozokomiálních nákaz Nozokomiální nákazy močového traktu Nozokomiální nákazy dýchacích cest Nozokomiální nákazy krevního řečiště Nozokomiální nákazy gastrointestinální Koţní nozokomiální nákazy Nozokomiální nákazy v místě chirurgického výkonu Léčba nozokomiálních infekcí Chirurgické oddělení Prevence nozokomiálních nákaz Antibiotická profylaxe Bariérová ošetřovatelská péče Dezinfekce... 23

7 2.9.4 Sterilizace Praktická část Metodika výzkumu Výzkumný soubor Výsledky výzkumu Diskuze Doporučení pro praxi Závěr Seznam literatury Seznam zkratek Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh Příloha Příloha Příloha

8 1 Úvod Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma Nozokomiální nákazy v chirurgických oborech. Téma nozokomiálních nákaz mě zajímá a je dnes aktuální.nejedná se o výjimečný stav, ale o častý typ komplikací. Výskyt nozokomiální nákazy na oddělení, ve zdravotnickém zařízeníukazuje i na kvalitu poskytované ošetřovatelské péče. Takováto neţádoucí komplikace v podobě nozokomiální nákazy představuje negativní důsledek nejen pro samotného pacienta, který je ohroţen zhoršením zdravotního stavu, ale i pro celou společnost, neboť dochází k výraznému zvýšení finančních nákladů na péči. Přestoţe jsou nozokomiální nákazy poměrně známou záleţitostí, s níţ se mohl zdravotnický personál setkat jiţ v historii, vyskytují se poměrně často i v dnešní době. Myslím si, ţe snad kaţdý zdravotník někdy slyšel pojem nozokomiální nákaza. Ale opravdu vědí, co tento pojem představuje, jaká jsou rizika nebo jak postupovat, aby k nozokomiální nákaze vůbec nedošlo? Přestoţe jsou nozokomiální nákazy závaţným problémem, nejsem si zcela jistá, jak se k tomuto problému staví zdravotní sestry a další nelékařský zdravotnický personál na chirurgických odděleních. Cílem této práce je tedy zjistit jaké jsou znalosti a zkušenosti z oblasti nozokomiálních nákaz a bariérové ošetřovatelské péče u nelékařského zdravotnického personálu. Byla bych ráda, kdyby se mi povedlo prostřednictvím mé bakalářské práce poukázat na případné rozdíly informací, ať jiţ z důvodu jiného vzdělání nebo rozdílné délky praxe. Teoretická částbakalářské práce je věnována problematice nozokomiálních nákaz, cestě přenosu nozokomiálních nákaz, rozdělení nozokomiálních nákaz nebo predispozičním faktorům vzniku nozokomiální nákazy. Dále se teoretická část práce věnuje bariérové ošetřovací péči, dezinfekci a sterilizaci. V neposlední řadě bych se také chtěla pozastavit nad specifikami a riziky chirurgických oddělení. Praktická část práce je zaměřena na nozokomiální nákazy a bariérovou ošetřovací péči v praxi. Pomocí dotazníkového šetření je zmapována úroveň znalostí nelékařského zdravotnického personálu na chirurgických odděleních právě o nozokomiálních 8

9 nákazách. Praktická část je pojata jako kvantitativní výzkum za pouţití techniky dotazníkového šetření. 9

10 1.1 Cíl výzkumu Cíl č. 1 Zjistit stav informovanosti o nozokomiálních nákazách u nelékařského zdravotnického personálu na chirurgických odděleních. Cíl č. 2 Zmapovat dodrţování zásad bariérové ošetřovatelské péče v praxi u nelékařského zdravotnického personálu na chirurgických odděleních. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Zdravotní sestry jsou více informované v oblasti nozokomiálních nákaz neţ ostatní nelékařský zdravotnický personál. Hypotéza č. 2 Zdravotní sestry s vyšším odborným vzděláním nebo vysokoškolským vzděláním mají lepší znalosti o nozokomiálních nákazách neţ další nelékařský zdravotnický personál. Hypotéza č. 3 Zdravotní sestry jsou lépe informované o zásadách bariérové ošetřovatelské péče neţ ostatní nelékařský zdravotnický personál. Hypotéza č. 4 Nelékařský zdravotnický personál porušuje v 30% pravidlo bariérové ošetřovatelské péče. Hypotéza č. 5 Nelékařský zdravotnický personál s kratší odbornou praxí dodrţuje ve větší míře zásady bariérové ošetřovatelské péče jak personál s delší praxí. 10

11 2 Teoretická část 2.1 Základní pojmy Nozokomiální nákaza Nozokomiální nákaza (dále jiţ jen NN) nebo také nemocniční nákaza je definována jako nákaza, která vznikla při pobytu ve zdravotnickém zařízení nebo v souvislosti s touto hospitalizací (Vokurka, Hugo, 2008). Chirurgický obor Chirurgie představuje lékařský obor, který se věnuje prevenci, diagnostice a především operační terapii onemocnění orgánů nebo poranění. Chirurgie se dělí na část obecnou a část specializovanou (Slezáková, 2010). Chirurgická infekce Chirurgická infekce je taková, která vznikla následkem chirurgického zákroku nebo jej vyžaduje (Ferko, Vobořil, Šmejkal, Bedrna, 2002, str. 51). Asepse Asepse je souhrn takových postupů, které zabraňují znečištění sterilního prostředí, tkání nebo sterilních materiálů mikroorganismy. Aseptické postupy zahrnují pouţívání sterilních pomůcek, sterilního textilu i sterilních rukavic nebo případné vyuţití místností s mikrobiálně upraveným ovzduším (Zeman, 2000). Antisepse Antisepse zahrnuje postupy na zneškodňování mikroorganismů přímo na ţivých tkáních, na sliznicích nebo v ranách. Vyuţívá při tom látky, tzv. antiseptika, které mají nízkou toxicitu pro tkáně (Zeman, 2000). Bariérová ošetřovací technika Bariérová ošetřovací technika je soubor ošetřovacích postupů, které mají zabránit přenosu a následnému šíření nákazy ve zdravotnickém zařízení. Představuje základní opatření zabraňující přenosu nákazy z infikovaného nemocného na další pacienty (Šrámová, 2001). 11

12 2.2 Definice nozokomiálních nákaz Mezi základní charakteristiky nozokomiální nákazy patří, ţe tato infekce musí vzniknout ve zdravotnickém zařízení. Patří k nim i takové nákazy, kdy se první příznaky infekce vyskytly aţ po propuštění do domácí péče či po překladu do jiného zdravotnického zařízení (Šrámová, 1995). Důleţitým kritériem pro diagnostiku nemocniční nákazy zůstává určení pravděpodobného místa přenosu patogenu na pacienta. Infekce, se kterými je nemocný hospitalizován, jsou označovány za tzv. zavlečené (mimonemocniční) nákazy (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Z toho vyplývá, ţe pacient musí být při nástupu do zdravotnického zařízení mimo inkubační dobu dané infekce (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Nemocniční nákazy představují problém nejen pro pacienta ale i pro personál. Pro nemocného z toho vyplývá prodlouţení doby hospitalizace v nemocnici a celkové pracovní neschopnosti, v horším případě i určité zdravotní následky. Dochází také ke zvýšení finančních nákladů na léčbu a pobyt ve zdravotnickém zařízení (Melicharčíková, 1998). 2.3 Epidemický proces Šíření nozokomiální nákazy je podmíněno třemi základními články zdrojem nákazy, přenosem původce nákazy a přítomností vnímavé osoby (Šrámová, 1995) Zdroje nákazy V případě nozokomiálních nákaz je zdrojem nejčastěji pacient, zdravotník nebo návštěva, pouze ve výjimečných případech to můţe být jiný faktor, například zvíře nebo půda. Pacient můţe být zdrojem nákazy sám sobě nebo jiné osobě. Zdravotníci představují zdroj nákazy, pokud mají infekční onemocnění nebo představují nosičství mikroorganismů (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Pokud se jedná o nosičství, musí být pozitivní nález mikroorganismů v orofaryngu nebo ve stolici. Jestliţe je zaznamenán výskyt mikroorganismů i jinde v biologickém materiálu, ale daná osoba neprojevuje ţádné klinické symptomy, jedná se o kolonizaci. Jako infekce se označuje 12

13 výskyt mikroorganismů v biologickém materiálu společně s projevem příznaků (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006) Cesty přenosu nákazy Přenosem původce se rozumí přenos infekčního agens ze zdroje nákazy na vnímavého hostitele (Šrámová, 1995, str. 17). Způsob přenosu infekčního agens (zdroje nákazy) závisí na určitých předpokladech místě mikroorganismu ve zdroji nákazy, vlastnostech a odolnosti infekčního agens a dále místě vstupu infekce do organismu (Melicherčíková, 1998). Cesta přenosu infekce je umoţněna dvěma základními způsoby. Jedná se o přímý přenos a přenos nepřímý (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Přímým přenosem se rozumí přenos, kdy je nutná současná přítomnost zdroje nákazy a vnímavé osoby. Jedná se tedy o přímý styk např. podání ruky, polibek, dotek, sexuální styk a jiné. Mezi přímé cesty nákazy je řazen také přenos kapénkami, kdy dochází k přímému kontaktu infekční kapky a sliznice dutiny ústní či nosní (Šrámová, 1995). Nepřímá cesta přenosu nákazy se uskutečňuje pomocí určitého vehikula nákazy. Tímto vehikulem se mohou stát kontaminované předměty, kontaminované pomůcky k diagnostice či terapii, kontaminované biologické produkty, léky, voda, potraviny, vzduch a vektory (Novák, Chudáček, Neoral, 2001).Nepřímý kontakt můţe pak nastat přes ingesci (poţití infekčního agens, např. v potravině), inhalaci (vdechnutí infekčního agens) nebo inokulací (vniknutí infekčního agens skrz kůţi, např. přenos přes infikovanou jehlu, nástroj) (Melicherčíková, 1998). Ve zdravotnickém zařízení je infekce přenášena různými cestami, avšak hlavní cestu přenosu představují ruce lékařů, zdravotních sester a dalších členů ošetřovatelského týmu (Podstatová, Sovová, Řehořová, 2007). Infekce se v lidském organismu můţe rozšiřovat cestou lymfatickou, krevní nebo přímým přestupem. Typické u šíření infekce lymfatickou cestou je zvětšení regionálních lymfatických uzlin. Díky krevní cestě je infekce schopná rozšířit se i na vzdálená místa v těle, mohou tak vzniknou závaţné komplikace, jako je např. bakteriální endokarditida. U infekcí šířící se přímým přestupem se jedná především o šíření infekce kůţí do okolních tkání (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). 13

14 2.3.3 Vnímavá osoba Pro vznik infekce u vnímavého jedince jsou nutné určité podmínky. Infekční agens musí proniknout do těla jedince, kde musí přeţít a mnoţit se. Další podmínkou je, ţe infekční agens musí být schopno potlačit obranné mechanizmy daného hostitele a určitým způsobem musí uškodit vnímavé osobě. Velký vliv na vzniku infekce mají také dávka infekčního agens a stav obranyschopnosti daného hostitele (Melicherčíková, 1998). Na odolnost člověka mají vliv tři skupiny faktorů. Jedná se o nespecifickou rezistenci, přirozenou imunitu a získanou specifickou imunitu. Nespecifická rezistence představuje vrozené obranné faktory. U přirozené (nespecifické) imunity se jedná o obranné funkce organismy, příkladem je fagocytóza. Na podkladě kontaktu s infekčním agens vzniká získaná specifická imunita (Šrámová, 1995). Pokud dojde k rozvoji infekce u daného jedince, můţe probíhat manifestně (pacient projevuje typické klinické příznaky onemocnění) nebo latentně (pacient je bez známek onemocnění, ale infekce je laboratorně prokázána) (Melicherčíková, 1998). 2.4 Epidemiologie nozokomiálních nákaz Původci nozokomiálních nákaz mohou být bakterie, viry, plísně, prvoci a jiní. Do lidského organismy nejčastěji vstupují přes tři velké epiteliální povrchy, které představuje kůţe, dýchací cesty nebo alimentární trakt. Rovněţ můţe být cestou vstupu pro původce infekce oční spojivka či urogenitální trakt. Další moţností je zavlečení mikroorganismu do organismu během invazivních výkonů (Šrámová, 2001). Bakterie jako původce nozokomiálních nákaz můţeme rozlišit na grampozitivní bakterie, kam patří například stafylokoky a enterokoky, a gramnegativní bakterie. Mezi gramnegativní bakterie patří například Escherichia coli, Klebsiella pneumonie (Melicherčíková, 2010). Nejčastěji se g-negativní agens uplatňují jako původci infekcí v operační ráně po břišních operacích, u uroinfekcí, infekcí popáleninových a macerovaných ploch, dekubitálních vředů ijinde (Zeman, 2000, str. 90).Problém u řady těchto bakterií představuje jejich rychle rostoucí rezistence vůči antibiotikům.gramnegativní bakterie můţeme rozdělit na anaerobní gramnegativní bakterie a aerobní gramnegativní bakterie (Zeman, 2000). 14

15 Významnou skupinu grampozitivních bakterií tvoří stafylokoky například Staphylococcus aureus. U nozokomiálních nákaz mají své místo i Koaguláza negativní stafylokok, které mohou být příčinou bakteriémie. Dalším stafylokokem je například Staphylococcus haemolyticus. Ke grampozitivním bakteriím patří také enterokoky, které způsobují například infekce u pacientů s oslabenou imunitou (Šrámová, 2001). Virové infekce představují především respirační infekce, koţní infekce a další virové infekce virové hepatitidy a jiné. Mykotické infekce se objevují především u pacientů se sníţenou imunitou. Mohou také nasedat na jiţ existující bakteriální infekce (Zeman, 2000) Methicilin rezistentní Staphylococcus aureus Za jednoho z hlavních původců nozokomiálních nákaz je povaţovánmethicilin rezistentní Staphylococcus aureus (dále jiţ jen MRSA) (Bořecká, 2012).MRSA je řazena mezi grampozitivní bakterie (Melicherčíková, 2010). Bakterie Staphylococcus aureus můţe mít na svědomí nejrůznější typy infekcí například hnisavé onemocnění kůţe a podkoţí, mohou představovat původce otitid, sinusitid nebo pneumonií. Dále můţe být zodpovědný také za bakteriální endokarditidu, meningitidu, syndrom toxického šoku nebo sepsi (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006).MRSA nepředstavuje velké riziko pro zdravé lidi, u kterých se můţe asymptomaticky vyskytovat. Ve většině případů se nacházejí bakterie MRSA ve vlhkém a ochlupeném prostředí nejčastěji jsou to nosní dírky, krk, kůţe, podpaţí a jiná místa na těle člověka. Častěji neţ zdraví lidé jsou však stafylokokem osidlování zdravotníci a nemocní pacienti (Kapounová, 2007). Staphylococcus aureus napadá především traumatizovanou tkáň. Z infekčního loţiska se pak bakterie můţe hematogenní cestou dostat do vzdálenějších částí lidského těla, kde často vytváří další infekční loţiska. Rizikovým pacientem pro osídlení MRSA a vytvořením infekce je pacient s těţkým základním onemocněním nebo se sníţenou obranyschopností. Šíření antimikrobiální rezistence na odděleních nemocnic je mimo jiné způsobeno také nedostatečným dodrţováním hygienicko-epidemiologického reţimu, zvýšeným uţíváním antibiotik během krátkého časového období nebo častou indikací antibiotické profylaxe (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). 15

16 2.5 Predispoziční faktory pro vznik nozokomiálních nákaz Jsou známé faktory, které ovlivňují vznik a šíření nozokomiálních nákaz. Mnohé z těchto faktorů mohou představovat pro pacienta určitý druh rizika. Rizikové faktory lze rozdělit na vnitřní a vnější faktory (Šrámová, 1995). Existují tři základní predispoziční faktory. K nim se řadí organismus nemocného, který můţe být oslabený nemocí, dále sem patří diagnostické a terapeutické zákroky a v neposlední řadě se jedná o rezistentní mikrobiální flóru (Podstatová, Maďar, 2011). Ve zdravotnických zařízeních jsou často hospitalizování i pacienti, u kterých je riziko vzniku nozokomiální nákazy větší. Jedná se především o lidi vyššího věku, o pacienty s polytraumaty, onkologicky nemocné nebo nedonošené děti (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Vnitřní faktory úzce souvisejí s biologickou rovnováhou organismu pacienta (Šrámová, 1995, str. 68). Lze k nim řadit metabolické poruchy, poruchy imunitního systému nebo hormonální a oběhové změny, různé poruchy výţivy u pacientů, existence závaţného základního onemocnění a jiné. Dalším významným vnitřním faktorem je také věk pacienta, kdy jsou nejvíce ohroţeny děti do tří let a pak osoby starší 60 let (Šrámová, 1995). K vnějším rizikovým faktorům, které mohou přispět ve vzniku nozokomiální nákazy, patří nepochybně délka pobytu pacienta ve zdravotnickém zařízení, zda se nemocný podrobil operaci či transplantaci, k dalším rizikům se řadí tracheostomie nebo zavedená intratracheální kanyla, riziko se dále zvyšuje, pokud má pacient zavedenou ţaludeční sondu, permanentní močový katetr, intravenózní katetr nebo byly pacientovi provedeny jiné invazivní zákroky (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Při posuzování rizikových faktorů je nutné brát na vědomí jejich vzájemnou spojitost. Ţádný z rizikových faktorů totiţ nepůsobí na pacienta sám, ale nemocný je vystaven kombinaci a spolupůsobení těchto predispozičních faktorů (Šrámová, 1995). Vysoké riziko pro výskyt nozokomiální nákazy je na odděleních jednotek intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních, popáleninových nebo transplantačních odděleních, na odděleních neurochirurgie, traumatologie, ortopedie. Oddělení urologie, všeobecné chirurgie, neonatologie, gynekologie a porodnictví, otorinolaryngologie patří k oddělením, kde riziko výskytu nozokomiálních nákaz je 16

17 střední. Nízké riziko výskytu je na interních odděleních, neurologických odděleních a odděleních pediatrie. Specifická rizika pro výskyt nozokomiální infekce má pak psychiatrické oddělení a oddělení pro dlouhodobě nemocné (Bořecká, 2012). 2.6 Rozdělení nozokomiálních nákaz Nozokomiální nákazy je moţné rozdělit podle různých faktorů. Podle epidemiologie je moţné NN dělit na specifické a nespecifické. Další moţností jak rozlišovat nemocniční nákazy je podle původu a to na nákazy exogenní a endogenní. Rovněţ je můţeme rozlišit i podle toho, jaký postihnou orgán (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Nespecifické nozokomiální nákazy představují skupinu onemocnění, kdy šíření těchto infekcí probíhá ve zdravotnickém zařízení obdobně jako v jiných kolektivech (školky, školy, ). Nejčastěji se jedná o infekce respirační a alimentární (Šrámová, 1995). Specifické nákazy představují takové infekce, které jsou vázané na nemocniční prostředí, mají souvislost s diagnostickými či terapeutickými výkony. Jedná se například o ranou infekci, infekce močových cest a jiné (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Infekcí exogenní se rozumí taková infekce, kdy je zdroj nákazy zanesen z vnějšího prostředí do organismu (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Při endogenní infekci je původcem nákazy mikroorganismus z těla nemocného. V tomto případě se uplatňují mikroorganismy zvané jako opotrunní, příleţitostné (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). V neposlední řadě je moţné nozokomiální nákazy rozdělit dle napadeného orgánu a tkáně s typicky převaţujícími příznaky. Mezi hlavní skupiny patří infekce močové, infekce dýchacích cest (pneumonie), infekce krevního řečiště (sepse), infekce gastrointestinálního traktu nebo infekce v místě chirurgického výkonu (ranná infekce) a jiné např. koţní infekce (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006) Nozokomiální nákazy močového traktu Nozokomiální nákaza močových cest patří k nejčastějším NN, v nemocničních zařízeních zastupují 30-45% všech NN (Vintr, 2011, str. 57). Výskyt těchto infekcí je zaznamenán především u pacientů, kteří mají zavedený permanentní močový katetr. 17

18 Pokud během zavádění dojde k porušení aseptických postupů nebo nedochází-li k aseptickému ošetřování těchto nemocných, můţe dojít ve vzniku infekce (Kelnarová, 2009). Mezi specifické příznaky infekce močových cest patří dysurie, bolest v bederní krajině, febrílie nad 38 C, časté nucení na močení a známky zánětu(maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Mezi činitele, kteří se podílejí na přenosu infekce, patří kontaminované ruce, katetry, předměty a pomůcky. Branou vstupu této infekce je močová trubice nebo močový měchýř (Podstatová,2011) Nozokomiální nákazy dýchacích cest Tyto infekce se často vyskytují v podobě zánětů horních cest dýchacích a dolních cest dýchacích. Původcem nákazy mohou být stejně často jak viry, tak i bakterie. Bakterie pak mohou být příčinou zánětů plic (pneumonií), kdy ohroţují ţivot nemocného. Respirační infekce se přenáší nejčastěji vzdušnou cestou nebo prostřednictvím pomůcek pro aplikaci léků do dýchacích cest (Kelnarová, 2009).Typickými příznaky respirační infekce jsou kašel s produkcí sputa, rýma, můţe se objevit bolest v dutině ústní nebo v krku, febrílie nad 38 C (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Mezi rizikové pacienty se řadí nemocní starší 70 let, intubovaní pacienti, osoby s chronickým plicním onemocněním či pacienti s poruchou vědomí (Vintr, 2011) Nozokomiální nákazy krevního řečiště Tato infekce představuje ohroţení ţivota pacienta. Nejčastěji vzniká tato infekce jako komplikace různých chirurgických zákroků, například u operace střev, operace dýchacích nebo močových cest a jiné. Klinickým projevem je horečka nad 38 C, hypotenze, tachykardie, v krevním obrazu je patrná leukocytóza nebo leukopenie a pozitivní hemokultury (Melicherčíková, 2010). Branou vstupu v případě infekce krevního řečiště se stává narušená pokoţka a sliznice. Velkou roli při zavlečení infekčního agens do organismu hrají kontaminované ruce, předměty, katetry, kanyly a jiné (Podstatová, 2011). 18

19 2.6.4 Nozokomiální nákazy gastrointestinální Jedná se o infekce, které se projevují nejčastěji zvracením, průjmy nebo bolestmi břicha (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006).Příčina nákazy bývá často neznámá, v šíření nákazy však hraje důleţitou roli správná hygiena rukou samotných pacientů, ošetřujícího personálu i pracovníků v kuchyni (Kelnarová, 2009) Kožní nozokomiální nákazy Koţní infekce se projevují známkami zánětu, kdy se můţe objeviti produkce hnisu v kůţi (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006).Koţní infekce jsou příčinou různých hnisavých onemocnění kůţe a podkoţí. Šíření těchto infekcí probíhá především přímým kontaktem s infikovanými pomůckami či přes ruce ošetřujícího personálu (Kelnarová, 2009) Nozokomiální nákazy v místě chirurgického výkonu Na chirurgických odděleních představují infekce v místě chirurgického výkonu jednu z nejčastějších nozokomiálních infekcí. Pod tímto termínem jsou skryty nejen infekce v kůţi a podkoţí, nýbrţ i infekce vznikající v orgánech, tkáních nebo anatomických prostorech (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Za rannou infekci lze povaţovat takovou infekci, jejíţ vznik měl souvislost s operačním výkonem nebo jiným porušením celistvosti kůţe, sliznic (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Jsou definovány tři druhy infekce v místě chirurgického výkonu (dále jiţ jen IMCHV) povrchová IMCHV, hluboká incizní IMCHV, IMCHV orgánu nebo prostoru. Povrchová IMCHV představuje infekci, která se začne projevovat do 30 dnů od operace. Při této infekci je postiţena pouze kůţe a podkoţí. Z rány můţe vytékat hnisavý výtok. Hluboká incizní IMCHV se také projevuje do 30 dnů od operace nebo pokud byly během operace dány pacientovi implantáty, můţe se tato infekce projevit do 1 roku od operace. Infekce napadá hluboké měkké tkáně v místě incize. I zde můţe z rány vytékat hnisavý výtok a navíc se můţe rána rozestupovat. 19

20 IMCHV orgánu nebo prostoru se začíná projevovat stejně jako hluboká incizní IMCHV. Infekce napadá jakoukoliv jinou anatomickou část těla (orgán) neţ je sama operační rána (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Mezi základní projevy chirurgické infekce se řadí zpomalené hojení ran, tvorba píštělí, imunosuprese a superinfekce. Riziko vzniku v ráně se stupňuje i podle toho, jak je operační pole kontaminováno. Dle toho jsou pak operační rány děleny na čisté, čisté kontaminované a infikované. Čistá operační rána je rána bez infekce nebo zánětu a operace musí být prováděna mimo respirační, gastrointestinální a urogenitální trakt (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Čistá kontaminovaná rána je typ rány, kdy byla operace prováděna na respiračním, gastrointestinálním nebo urogenitálních systému. Infikovaná rána je rána, kde je jiţ přítomna infekce (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). V prevenci infekce místa chirurgického výkonu hrají podstatnou roli, mimo všeobecných pravidel pro prevenci všech nozokomiálních nákaz, především uplatňování zásad asepse, antisepse, ochrana a zvyšování imunity pacienta (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). 2.7 Léčba nozokomiálních infekcí V terapii nozokomiálních nákaz se vyuţívá především antibiotické léčby, kde je hlavním úkolem potlačení mikroorganismů nebo jejich usmrcení. Dávka daného antibiotika nesmí být pro pacienta toxická. Základní podmínkou pro výběr vhodného druhu antibiotika je určení správné diagnózy a především původce onemocnění. Díky laboratornímu vyšetření, kdy se provádí test citlivosti, je určeno, zda daný mikroorganismus je citlivý k danému druhu antibiotika (Šrámová, 1995). Antibiotika jsou lékaři předepisovány především na infekce bakteriálního původu. U virových onemocnění nejsou antibiotika účinná. Můţe se však stát, ţe u pacientů s imunodeficiencí, u nedonošených dětí nebo starších pacientů, je nasazována i antibiotická terapie jako prevence bakteriální superinfekce (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). K dalším metodám jak léčit infekci patří například farmakologická terapie, kdy se dají uţívat lékové skupiny analgetik, antipyretik a další. Jednou z dalších podporných metod jak potlačit infekci je udrţovat klid na lůţku. K podpůrným metodám lze řadit i vyuţití 20

21 fyzikálních prostředků, kdy vyuţíváme tepla a chladu. Další metodou jak lze podpořit léčbu je nasazení biologické terapie (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). 2.8 Chirurgické oddělení Obor chirurgie se řadí k jednomu z nejstarších odvětví medicíny. Samotný název chirurgie pochází z řečtiny a v překladu znamená práce rukou. Nezbytnou součástí při chirurgické terapii je diagnostika onemocnění nebo posouzení traumatu, zhodnocení celkového stavu nemocného a případná indikace k operačnímu výkonu. Dále k chirurgii neodmyslitelně patří příprava pacienta k operaci, zvládání zásad asepse a antisepse, pooperační péče o pacienta, rozpoznání a včasná terapie případných pooperačních komplikací, rehabilitace nebo například prevence dalšího chirurgického onemocnění (Zeman, 2000). Obor chirurgie je rozdělen na všeobecnou chirurgii a na specializovanou chirurgii. Všeobecná chirurgie se zabývá především chirurgickými zákroky v oblasti dutiny břišní, dutiny hrudní, krku a končetin. Mezi specializovanou chirurgii je řazena oftalmologie, operační gynekologie, neurochirurgie, plastická chirurgie, traumatologie, urologie, kardiochirurgie, otorinolaryngologie, stomatochirurgie nebo například ortopedie (Slezáková, 2010). Všechny druhy chirurgických výkonů jsou považovány za výkony invazivní (Dušková, 2009, str. 4). Podle naléhavosti je lze rozlišit na tři hlavní kategorie operace neodkladná, operace urgentní, operace elektivní. Neodkladná operace se uskutečňuje ihned, jedná se o záchranu ţivota postiţeného. Urgentní operace je nejlépe provést během několika hodin. Elektivní operaci je moţné odloţit, dokud nejsou provedena všechna potřebná opatření a vyšetření. Kaţdý operační zákrok přináší pro pacienta určité riziko vzniku komplikací. Dle časového hlediska je moţné komplikace dělit na bezprostřední, které se rozvíjejí během prvních dvaceti čtyř hodin, časné komplikace, jejichţ vznik se datuje k druhému aţ třetímu týdnu po operaci, a komplikace pozdní, které představují všechny ostatní komplikace vzniklé v dalším časovém období (Dušková, 2009). 21

22 2.9 Prevence nozokomiálních nákaz Výskyt nozokomiálních nákaz ovlivňují i nesprávná antibiotická terapie, která můţe zvyšovat výskyt rezistence, dále nedodrţování bariérové ošetřovatelské péče, stále se zvyšující věk pacientů, nedostatečná imunostimulační terapie a jiné faktory (Melicherčíková, 2010) Antibiotická profylaxe Antimikrobní chemoprofylaxí se rozumí krátkodobé podání antimikrobního léku s cílem zabránit vzniku ranné infekční komplikace, tzn. ochrana operačního pole před exogenní nebo endogenní infekcí během operačního výkonu (Novák, Chudáček, Neoral, 2001, str. 166). Díky minimalizaci vzniku infekce, je následně sníţená i morbidita, délka pobytu v nemocnici i sníţení nákladů na léčbu případných komplikací. Pokud ovšem není antibiotická profylaxe podávána racionálně, můţe být výsledek terapie opačný a v neposlední řadě můţe nastat nárůst rezistence. Antibiotická profylaxe je indikována především u chirurgických zákroků, kdy hrozí kontaminace rány (Novák, Chudáček, Neoral, 2001). Antibiotická profylaxe by měla být spíše zaměřena na endogenní infekce u rizikových osob (Zeman, 2000) Bariérová ošetřovatelská péče Bariérová ošetřovatelská péče představuje bariéru mezi ošetřovatelským personálem a nemocným nebo mezi dvěma pacienty. Tyto zásady ošetřování často rozhodují o přeţití pacienta a to především na jednotkách intenzivní péče nebo na operačních sálech (Šrámová, 2001). Základním cílem bariérové ošetřovatelské techniky je předcházení šíření infekce mezi pacienty a přenosu infekčního agens na personál a na další nemocné. Dále si bariérová ošetřovatelská technika klade za cíl zabránit šíření rezistentních kmenů v nemocnicích (Zouharová, 2011). Bariérová ošetřovatelská péče předpokládá mimo jiné důsledné mytí rukou jako základní pravidlo pro přerušení šíření nozokomiálních nákaz (Richards, Edwards, 2004). Mezi zásady bariérové ošetřovací techniky je zahrnuto mimo jiné nošení ochranného oděvu, pouţívání ochranných rukavic, ústenek, dále sem patří hygienická dezinfekce 22

23 rukou, individualizace pomůcek, pouţívání jednorázových zdravotnických pomůcek, dekontaminace a dezinfekce ploch, předmětů a pomůcek. Podle typu infekce se liší i některé bariérové ošetřovací techniky (Podstatová, 2011). Hygiena rukou je jedním z účinných způsobů prevence nozokomiálních nákaz (Vintr, 2011, str. 58). Rozeznáváme několik preventivních opatření v podobě mytí rukou. Řadí se sem mechanické mytí rukou, hygienické mytí rukou, mechanické mytí rukou před chirurgickou dezinfekcí rukou a hygienická dezinfekce rukou (Vintr, 2011). Mechanické mytí rukou se provádí v rámci osobní hygieny, kdy se z rukou odstraňuje špína. Při mytí rukou se vyuţívá tekutého mýdla a proudu čisté vody, k osušení rukou jsou vhodné jednorázové ručníky (Kindlová, 2012). Hygienické mytí rukou představuje účinnější metodu pro odstranění nečistoty z pokoţky rukou. Jedná se o mytí rukou prostředkem s dezinfekční sloţkou (Vintr, 2011). Hygienická dezinfekce rukou se pouţívá k odstranění přenosné mikroflóry, která je na rukou. Provádí se před kaţdým aseptickým zákrokem, před invazivním vyšetřením apod. (Kindlová, 2012) Dezinfekce Dezinfekce představuje opatření, která mají za úkol zneškodnit mikroorganismy na neţivých pomůckách, ve vnějším prostředí eventuálně na neporušené pokoţce. Dezinfekce vyuţívá fyzikálních, chemických nebo kombinovaných metod, kdy stanoveným cílem je přerušit přenos původce infekce ze zdroje nákazy k vnímavé osobě (Zeman, 2000). Dezinfekce ovlivňuje šíření a vznik nozokomiálních nákaz v různé míře. Například u nozokomiální infekce alimentárního charakteru má dezinfekce zásadní význam a dokáţe přerušit epidemický proces, u nozokomiální nákazy respiračního typu má dezinfekce spíše pomocnou roli (Šrámová, 1995). Rozlišuje se dezinfekce fyzikální, chemická a fyzikálně-chemická. Mezi způsoby fyzikální dezinfekce se řadí var, dezinfekce v přístrojích při teplotě 90 C, ultrafialové záření, filtrace, ţíhání a spalování (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Chemická dezinfekce se v praxi vyuţívá častěji neţ fyzikální dezinfekce. Vyuţívá k tomu roztoky dezinfekčních prostředků. Na odděleních nemocnic je velmi důleţité, aby docházelo k pravidelnému střídání dezinfekčních prostředků jako prevence vzniku eventuální rezistence mikroorganismů na daný dlouhodobě uţívaný dezinfekční prostředek (Melicherčíková, 1998). Fyzikálně-chemická dezinfekce zahrnuje dezinfekci 23

24 v paraformaldehydové komoře, kde dochází k dezinfekci především textilu nebo výrobků z umělých hmot. K dalším způsobům kombinované dezinfekce patří dezinfekce v pracích, mycích a čistících strojích (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Dezinfekce lze dále dělit na ochranné a ohniskové. Ochranná (profylaktická) dezinfekce patří ke komplexním hygienickým opatřením a přistupuje se k ní i mimo výskyt infekčního onemocnění. Ohnisková (represivní) dezinfekce se zaměřuje především na likvidaci zárodků mikroorganismů v ohnisku nákazy, kde má za úkol přerušit další šíření nákazy (Melicherčíková, 1998) Sterilizace Sterilizace zahrnuje taková opatření, při kterých dochází k likvidaci a usmrcení všech mikroorganismů a dochází k ireverzibilnímu omezení virů. Do sterilizace se řadí také předsterilizační příprava. Sterilizaci můţeme pak rozdělit na sterilizace fyzikální nebo chemickou (Melicharčíková, 1998).Mezi druhy fyzikální sterilizace se řadí sterilizace vlhkým teplem prováděná v přístroji zvaném autokláv, sterilizace proudícím horkým vzduchem nebo také horkovzdušná sterilizace, sterilizace plazmou nebo sterilizace radiační. Chemická sterilizace vyuţívá především sterilizaci formaldehydem nebo sterilizaci etylenoxidem (Maďar, Podstatová, Řehořová, 2006). Pomůcky určené ke sterilizaci se vkládají do obalů, které je chrání před sekundární kontaminací či případným poškozením. Rozlišují se sterilizační obaly jednorázové (například papír, papír-folie, a jiné) a obaly pro opakované pouţití (například dózy, kazety, kontejnery). Podle druhu obalu je odlišná i doba exspirace a uskladnění daného materiálu(melicherčíková, 1998). 24

25 3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Výzkum této práce byl pojat jako kvantitativní studie za pouţití techniky dotazníkového šetření. Dotazník se skládá z 20 otázek a 4 podotázek, kdy 3 otázky jsou otevřené, zbytek otázek je uzavřených. Dotazník je určen pro nelékařský zdravotnický personál na chirurgických odděleních. Dotazník je zaměřený především na znalosti ošetřovatelských pracovníků o nozokomiálních nákazách a dodrţování bariérové ošetřovatelské péče v praxi. Pro zpracování výsledků z dotazníkového šetření byly pouţity programy Microsoft Office Excel a Word. 3.2 Výzkumný soubor Výzkumný soubor je tvořen nelékařským zdravotnickým personálem (všeobecné sestry, zdravotničtí asistenti, ošetřovatelé, sanitáři) pracujícím na chirurgických odděleních. Celkem bylo rozdáno 115 dotazníků a zpět se vrátilo celkem 102 vyplněných dotazníků, takţe celková návratnost činila 88,7 %. Výzkum probíhal v Nemocnici Třebíč a v Nemocnici Jindřichův Hradec na chirurgických odděleních (chirurgická oddělení, ortopedicko-traumatologická oddělení, urologická oddělení a ORL oddělení) od února 2013 do konce měsíce března 2013.Všichni účastníci dotazníkového šetření byli seznámeni se způsobem jejich vyplnění. 25

26 3.3 Výsledky výzkumu Tabulka 1 oddělení, kde respondent pracuje Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Chirurgie 28 27,45 Urologie 25 24,51 Ortopedie 19 18,63 ORL 18 17,65 Chirurgie JIP 12 11,76 celkem Tabulka 1 zobrazuje, na jakém oddělení respondenti pracují. 27,45 % (28) respondentů pracuje na odděleních chirurgie, 24,51 % (25) respondentů pracuje na urologii, 18,63 % (19) respondentů pracuje na oddělení ortopedie, 17,65 % (18) respondentů pracuje na oddělení ORL, 11,76 % (12) respondentů pracuje na oddělení chirurgické JIP. Tabulka 2 pozice respondenta v zaměstnání Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Všeobecná sestra 77 75,49 Zdravotnický asistent 8 7,84 Ošetřovatel 8 7,84 Sanitář 9 8,83 celkem Tabulka 2 zobrazuje pracovní pozice respondentů. 75,49 % (77) respondentů pracuje na odděleních jako všeobecná sestra, 7,84 % (8) respondentů pracuje jako zdravotnický asistent, 7,84 % (8) respondentů pracuje jako ošetřovatel, 8,83 % (9) respondentů pracuje jako sanitář. 26

27 Tabulka 3 nejvyšší dosažené vzdělání respondenta Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) SZŠ 58 56,86 Vyšší odborné vzdělání Dis ,55 VŠ Bc. 7 6,86 VŠ Mgr. 0 0 Jiné 14 13,73 celkem V tabulce 3 je moţné vidět nejvyšší dosaţené vzdělání respondentů. 56,86 % (58) respondentů má vystudovanou střední zdravotnickou školu. 22,55 % (23) respondentů má vyšší odborné vzdělání, 6,86 % (7) respondentů má bakalářské vzdělání, 13,73 % (14) respondentů má jiné vzdělání. Tabulka 4 věk respondentů Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Méně jak 20 let 1 0, let 50 49, let 28 27, let 16 15,69 Více jak 55 let 7 6,86 celkem Tabulka 4 zobrazuje věk respondentů. Nejvíce respondentů - 49,02 % (50) je ve věku let. 27

28 Tabulka 5 praxe v oboru Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Do 1 roku 3 2, let 32 31, let 14 13, let 25 24,51 Více neţ 20 let 28 27,45 celkem Tabulka 5 zobrazuje roky praxe respondentů v oboru. 2,94 % (3) respondentů pracuje v oboru méně jak 1 rok, 31,37 % (32) respondentů pracuje v oboru 1 5 let, 13,73 % (14) respondentů pracuje v oboru 6 10 let, 24,51 % (25) respondentů pracuje v oboru let, 27,45 % (28) pracuje v oboru déle jak 20 let. Tabulka 6 znalost pojmu nozokomiální nákaza Možné odpovědi absolutní četnost relativní četnost (%) Ano 96 94,12 Spíše ano 6 5,88 Ne 0 0 celkem Tabulka 6 ukazuje počet odpovědí respondentů na otázku, zda znají pojem nozokomiální nákaza. 94,12 % (96) respondentů odpovědělo, ţe ví, co znamená pojem nozokomiální nákaza a 5,88 % (5) odpovědělo, ţe tento pojem spíše zná. Nikdo neodpověděl, ţe pojem nezná. 28

29 % % % 80 76% % Všeobecná sestra Ostatní personál 0 Ano Spíše Ano Ne možná odpověď Graf 1 znalost pojmu NN podle pozice v zaměstnání Graf 1 poukazuje na znalostpojmu nozokomiální nákaza nelékařským zdravotnickým personálem podle pracovní pozice na oddělení. 100 % (77) všeobecných sester zná pojem nozokomiální nákaza. 76 %(19) ostatního nelékařského zdravotnického personálu také znátento pojem % 91,67% ,33% Ano Spíše Ano Ne Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzděláním možná odpověď Graf 2 znalost pojmu NN podle dosaženého vzdělání Graf 2znázorňuje, kolik respondentů zná pojem nozokomiální nákaza podle nejvyššího dosaţeného vzdělání u respondentů. 100 % (30) respondentů s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzdělánímzná pojem NN. Tento pojem zná také 91,67 % (66) respondentů se střední zdravotnickou školou nebo jiným vzděláním. 29

30 % Tabulka 7 první seznámení respondenta s pojmem NN Možné odpovědi absolutní četnost relativní četnost (%) Škola, kurz 86 84,31 Zaměstnání 16 15,69 Jinde 0 0 celkem Tabulka 7 ukazuje, kde se respondenti poprvé setkali s pojmem nozokomiální nákaza. 84,31 % (86) respondentů udává, ţe se s tímto termínem setkali poprvé ve škole nebo na kurzu. 15,69 % (16) respondentů odpovědělo, ţe se s tímto pojmem poprvé setkali aţ při nástupu do svého zaměstnání ,42% 84% ,58% 16% Všeobecná sestra Ostatní personál 0 Škola Práce Jinde možná odpověď Graf 3 první seznámení respondenta s pojmem NN podle pozice v zaměstnání Graf 3 zobrazuje, kde se respondenti poprvé setkali s pojmem NN podle pozice v zaměstnání. 84,42 % (65) respondentů všeobecných sester se s tímto pojmem poprvé setkali ve škole. 84 % (21) ostatního nelékařského personálu se poprvé s tímto pojmem setkalo také ve škole. 30

31 % ,33% 80,56% ,44% 6,67% Škola Práce Jinde Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzdělání možná odpověď Graf 4 první seznámení respondenta s pojmem NN podle dosaženého vzdělání Graf 4ukazuje, ţe 93,33 % (28) respondentů s vyšším nebo vysokoškolským vzděláním se setkalo s pojmem NN ve škole. Ve škole se poprvé s pojmem NN seznámilo také 80,56 % (58) respondentů se střední zdravotnickou školou a jiný vzděláním. Tabulka 8 hodnocení úrovně znalostí o NN Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) , , , , ,98 celkem V tabulce 8 jsou zaznamenány odpovědi respondentů, kde měli ohodnotit své znalosti o nozokomiálních nákazách. 28,43 % (29) respondentů hodnotilo své znalosti známkou jedna. 37,25 % (38) respondentů ohodnotilo své znalosti známkou dvě. 26,48 % (27) respondentů zaškrtlo v dotazníku známku tři. 31

32 % % ,77% 38,96% 44% 32% 20,78% 12% 5,19% 12% 1,3% Všobecná sestra Ostatní personál možná odpověď Graf 5 hodnocení úrovně znalostí o NN podle pozice v zaměstnání V grafu 5 můţeme vidět, jak nelékařský zdravotnický personál ohodnotil své znalosti o nozokomiálních nákazáchpodle pozice v zaměstnání. 38,96 % (30) všeobecných sester ohodnotilo své znalosti známkou dvě. 44 % (11) ostatního nelékařského zdravotnického personálu hodnotilo své znalosti na známku tři ,33% 40,28% 30% 29,17% 22,22% 20% 6,67% 6,94% 1,39% Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzdělání možná odpověď Graf 6 hodnocení úrovně znalostí o NN podle dosaženého vzdělání Graf 6 ukazuje, ţe 43,33 % (13) sester s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním ohodnotilo své znalosti známkou jedna. 40,28 % (29) respondentů se střední zdravotnickou školou nebo jiným vzděláním zhodnotilo své znalosti známkou dvě. 32

33 Tabulka 9 správná tvrzení o NN (možnost více správných odpovědí) Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) A - Jedná se o nákazy, které vznikly v přímé souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení B - Vyskytují se především v kolektivech (školky, školy) C - Příznaky těchto infekcí se mohou projevit i po ukončení hospitalizace a po propuštění do domácí péče D - Vznik této nákazy nemá přímou souvislost s hospitalizací nemocného ve zdravotnickém zařízení 99 97, , ,39 3 2,94 E - Špatné tvrzení 0 0 Tabulka 9 ukazuje odpovědi respondentů, kdy měli označit správná tvrzení o nozokomiálních nákazách. 97,06 % (99) respondentů označilo v dotazníku odpověď, ve které tvrdily, ţe se jedná o nákazy vzniklé v přímé souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení. 16,66 % (17) respondentů odpovědělo, ţe se nozokomiální nákazy vyskytují především v kolektivech. Odpověď, ţe příznaky těchto infekcí se mohou projevit i po ukončení hospitalizace a propuštění do domácí péče,označilo 80,39 % (82) respondentů. 2,94 % (3) respondentů tvrdilo, ţe vznik nozokomiální nákazy nemá přímou souvislost s hospitalizací nemocného ve zdravotnickém zařízení. 33

34 % % ,1% 100% 84,42% 68% 20% 15,58% 2,6% 4% A B C D E možná odpověď Všeobecná sestra Ostatní personál Graf 7správná tvrzení o NN podle pozice v zaměstnání Graf 7 znázorňuje, ţe 96,1 % (77) všeobecných sester a 100 % (25) ostatního nelékařského personálu označilo odpověď A. Další správnou odpověď (odpověď D) označilo 84,42 % (65) všeobecných sester a 68 % (17) ostatního nelékařského zdravotnického personálu ,83% 93,33% 80 86,67% 77,78% ,22% 3,33% 4,17% A B C D E možná odpověď Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzdělání Graf 8 správná tvrzení o NN podle dosaženého vzdělání Graf 8 ukazuje, ţe 93,33 % (28) sester s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním a95,83 % (69) respondentů se střední zdravotnickou školou nebo jiným vzdělání označilo odpověď A. Další správnou odpověď (odpověď D) označilo 86,67 % (26) sester s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním a 77,78 % (56) respondentů se střední zdravotnickou školou nebo jiným vzděláním. 34

35 % Tabulka 10setkání s NN během praxe Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Ano, více neţ jednou 79 77,45 Ano, jednou 13 12,76 Ne 7 6,85 Nevím 3 2,94 celkem Tabulka 10 ukazuje, kolik respondentů se během své praxe setkalo s nozokomiální nákazou. 77,45 % (79) respondentů udalo, ţe se během své praxe s nozokomiální nákazou setkali více jak jednou. 6,85 % (7) respondentů se nesetkalo během praxe s nozokomiální nákazou ,42% 56% Ano, více jak jednou 28% 7,79% 7,79% 4% 12% Ano, jednou Ne Nevím možná odpověď Všeobecná sestra Ostatní personál Graf 9 setkání respondenta s NN během praxe podle pozice v zaměstnání Z grafu 9 je patrné, ţe 84,42 % (65) všeobecných sester se během praxe setkalo s NN. Z ostatního nelékařského zdravotnického personálu se s NN setkalo 56 % (14) respondentů. 35

36 % ,55% 70% 13,89% 20% 10% 1,39% 4,14% Ano, vice neţ jednou Ano, jednou Ne Nevím možná odpověď Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzdělání Graf 10 setkání respondenta s NN během praxe podle dosaženého vzdělání Graf 10 poukazuje na to, ţe 70 % (21) respondentů s vyšším odborným nebo vysokoškolským vzděláním a 80,55 % (58) respondentů se SZŠ nebo jiným vzděláním se během své praxe setkalo s NN. Tabulka 11 znalost druhu NN Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Ano 81 88,04 Ne 11 11,96 celkem V tabulce 11 můţeme vidět, kolik z respondentů, kteří se jiţ setkali s nozokomiální nákazou, vědělo, o jakou nozokomiální nákazu se jednalo. 88,04 % (81) respondentů vědělo, o jakou NN se jednalo. 11,96 % (11) respondentů nevědělo, o jakou nozokomiální nákazu se jednalo. 36

37 % % ,96% 80 71,43% Ano 28,57% 7,04% Ne Všeobecná sestra Ostatní personál možná odpověď Graf 11 znalost druhu NN respondentem podle pozice v zaměstnání V grafu 11 můţeme vidět, ţe 92,96 % (66) všeobecných sester, které se během praxe setkaly s NN, ví, o jakou NN se jednalo.71,43 % (15) ostatního nelékařského zdravotnického personálu znal druh NN ,5% 88,24% Ano 12,5% 11,76% Ne Vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání SZŠ nebo jiné vzdělání možná odpověď Graf 12 znalost druhu NN respondentem podle dosaženého vzdělání Graf 12 ukazuje, ţe 87,5 % (21) respondentů s vyšším odborným vzděláním nebo vysokoškolským vzděláním a 88,24 % (60) respondentů se SZŠ nebo jiným vzděláním, kteří se během praxe setkali s NN, vědí, o jakou NN se jednalo. 37

38 Tabulka 12 bariérová ošetřovatelská péče u pacienta s NN Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Ano 81 88,04 Spíše ano 7 7,61 Ne 0 0 Nevím 4 4,35 celkem Tabulka 12 zobrazuje odpovědi na otázku, zda byla u pacienta s nozokomiální nákazou prováděna bariérová ošetřovatelské péče. 88,04 % (81) respondentů odpovědělo, ţe u pacienta byla prováděna bariérová ošetřovatelská péče. 7,61 % (7) respondentů udalo, ţe u pacienta byla spíše prováděna bariérová ošetřovatelská péče. 4,35 % (4) respondentů nevědělo, zda byla prováděna u tohoto pacienta bariérová ošetřovatelská péče. Tabulka 13 možnost práce v systému bariérové ošetřovatelské péče Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Ano 89 87,25 Ne 8 7,84 Nevím 5 4,91 celkem Tabulka 13 ukazuje, kolik respondentů mělo moţnost pracovat v systému bariérové ošetřovatelské péče. 87,25 % (89) respondentů mělo moţnost pracovat v systému bariérové ošetřovatelské péče. 7,84 % (8) respondentů nepracovalo v systému bariérové ošetřovatelské péče a 4,91 % (5) respondentů nevědělo, zda v tomto systému bariérové ošetřovatelské péče pracovalo. 38

39 % ,71% 88,68% ,17% 7,55% 6,12% 3,77% Ano Ne Nevím možná odpověď Praxe do 10 let Praxe více jak 11 let Graf 13 možnost práce v systému bariérové ošetřovatelské péče podle roků praxe V grafu 13 jsou zobrazeny odpovědi respondentů podle jejich let praxe. 85,71 % (42) respondentů s praxí do 10 let pracovalo v systému bariérové ošetřovatelské péče. 88,68 % (47) respondentů s praxí delší jak 11 let také pracovalo v systému bariérové ošetřovatelské péče. Tabulka 14 přítomnost respondenta u porušení bariérové ošetřovatelské péče Možná odpověď absolutní četnost relativní četnost (%) Ano 47 46,08 Ne 36 35,29 Nevím 19 18,63 celkem V tabulce 14 jsou zaznamenány odpovědi respondentů, zda byli přítomni porušení zásad bariérové ošetřovatelské péče. 46,08 % (47) respondentů bylo přítomno porušení. 35,29 % (36) respondentů nebylo přítomno porušení zásad bariérové ošetřovatelské péče. 18,63 % (19) respondentů neví, zda byli přítomni porušení těchto zásad. 39