MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE VLADIMÍRA LICHEVNÍKOVÁ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 VLADIMÍRA LICHEVNÍKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, anatomie a genetiky zvířat Prevence mastitid dojnic Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Brno 2011 Vypracovala: Lichevníková Vladimíra

3

4

5 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Prevence mastitid dojnic vypracovala samostatně a pouţila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. Podpis.....

6 PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce Dr. Ing. Zdeňkovi Havlíčkovi za pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za umoţnění studia na VŠ a jejich podporu při studiu a zpracování bakalářské práce. V Brně dne podpis autora

7 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zabývá prevencí mastitid v chovu dojnic. Mastitida je zánět mléčné ţlázy. Pro pochopení základních principů tohoto onemocnění je znalost anatomie a fyziologie mléčné ţlázy nezbytná. Úvodní část je tedy zaměřena na stručný popis vývoje, stavby a fyziologie mléčné ţlázy skotu. Dále se práce zabývá kategorizací zdraví mléčné ţlázy. Popisuje širokou škálu faktorů, které ovlivňují vznik mastitid a jejich průběh, jejichţ pochopení je základním předpokladem pro prevenci a léčbu tohoto nejrozšířenějšího a nejnákladnějšího onemocnění dojnic. V oblasti prevence se věnuje eliminaci zjištěných faktorů, které ovlivňují vznik mastitid a péči o celkový zdravotní stav dojnic. Klíčová slova: mléčná ţláza, dojnice, patogen, stresor ABSTRACT This thesis deals with the prevention of mastitis in dairy cows. Mastitis is an inflammation of the mammary gland. To understand the basic principles of this disease knowledge of anatomy and fysiology of the mammary gland is necessary. The main part is focused on a brief description of the development and physiology of the bovine mammary gland. The thesis deals with the categorization of mammary gland health. It describes a wide range of factors that influence the emergence of mastitis and its progress. This understanding is essential for the prevention and treatment of the most common and most expensive disease of dairy cows. The area of prevention focuses on eliminating the identified factors that influence the emergence of mastitis and care about the overall health of dairy cows. Key words: mammary gland, dairy cow, pathogen, stressor,

8 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Mléčná ţláza Vývoj mléčné ţlázy Stavba mléčné ţlázy Definice laktace Kravské mléko Somatické buňky Rozdělení somatických buněk Buňky pocházející z krve Buňky pocházející z mléčné ţlázy Stanovení PSB Kritéria hodnocení PSB Vlivy působící na PSB Mastitidy Kategorizace zdraví mléčné ţlázy Definice mastitidy Rozdělení procesů a stavů na mléčné ţláze Normální zdravé vemeno Poruchy sekrece Latentní mastitida Subklinická mastitida Klinická mastitida Etiologie mastitid Makroorganismus Mikrobiální původci Vnější prostředí Patogeneze Původci mastitidy Diagnostika... 38

9 3.7.1 Klinická diagnostika Laboratorní vyšetření mléka Prevence a tlumení mastitid Opatření ve stájovém prostředí Stresové vlivy Traumatizace Mikroklima Hygiena ustájení Opatření při získávání mléka Pohyb zvířat ze stáje do dojírny Dojící zařízení Pracovní postup správného dojení Frekvence dojení Sanitace dojícího zařízení Ošetřování paznehtů Vytváření skupin v chovu dojnic Výţiva Brakování dojnic Terapie mastitid Zaprahování ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 58

10 1 ÚVOD Pojem mastitida pochází z řeckého slova mastos a přípony itis a znamená zánět mléčné ţlázy. První zprávy o mastitidách skotu pocházejí z druhé poloviny 18. století. Uţ tehdy bylo poukazováno na takové příčiny, jako jsou prochlazení, chybné dojení, nedostatečné vydojování, různá pohmoţdění ale i na moţný význam hmyzu v šíření mastitid. Původně byly všechny streptokoky izolované z mléka povaţovány za totoţné, aţ zavedení biochemických testů vedlo k bliţší charakteristice jednotlivých kmenů, zejména Streptococcus agalactiae. Mastitidy jsou typickým multifaktoriálním onemocněním, na jejichţ vzniku se uplatňují tři biosystémy (makroorganismus, mikroorganismus a prostředí). Ţádný z těchto systémů nelze chápat odděleně nebo upřednostňován před ostatními, jelikoţ nepochopení tohoto základního principu bývá příčinou neúspěchu v úsilí o prevenci mastitid. Specifikem mastitid je také jejich pluralita původců. Je třeba také říci, ţe mastitidy by se neměly nikdy posuzovat jako problém jednotlivce, ale jako problém stáda. Boj proti mastitidě musí probíhat vţdy v rámci ozdravovacího programu stáda. V zemědělských podnicích je věnována pozornost především patogenům způsobující infekční mastitidy. Programy tlumení infekčních mastitid docílily poklesu jejich incidence, ale současně se změnila epidemiologie jejich výskytu a do popředí se dostaly původci environmentálních mastitid. I přes pokročilý výzkum a pokrok v preventivních programech mastitida stále představuje ekonomicky nejzávaţnější onemocnění skotu a je zároveň chorobou s nejčastější indikací pro pouţití antibiotických preparátů. Mastitidy jsou celosvětově nejběţnější, nejfrekventovanější a nejdraţší nemocí dojnic. Hlavní ekonomická ztráta vzniká v důsledku niţšího prodeje a horší kvality mléka. Další ztráty vyvolává předčasné vyřazování krav z chovu, náklady na léčení, ošetřování, manipulace s mastitidními dojnicemi a vyšší spotřeba času, v některých případech rovněţ niţší výsledky v plodnosti. Produkce mléka ze čtvrti napadené subklinickou mastitidou klesá asi o 20%, to způsobuje sníţení trţeb přibliţně o Kč na krávu a rok. Ztráty způsobené klinickými mastitidami mohou dosáhnout aţ Kč na krávu. Obecně se uvádí, ţe výskytu této nemoci se připisuje více neţ 1/3 všech finančních ztrát chovatele zapříčiněných nemocemi. Dojnice při mastitidě ztrácí

11 na produkci asi o 10 15% za rok, coţ v našich podmínkách představuje průměrně 350 litrů mléka na dojnici (Bouška a kol., 2006). Z uvedeného vyplývá, ţe je důleţité mastitidám předcházet dodrţováním základních zásad antimastitidního programu a nepotýkat se tak s vysokými ekonomickými ztrátami, které jsou spojené s tímto onemocněním. Pro všechny varianty mastitid platí, ţe úspěšnost léčby se zvyšuje se zkracováním termínu od začátku onemocnění do prvního vyšetření.

12 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zpracování literárního přehledu o zdravotním stavu mléčné ţlázy, sestavit přehled o faktorech ovlivňujících vznik mastitid a zpracovat přehled o průběhu mastitid, jehoţ pochopení je základem léčby a prevence tohoto významného onemocnění.

13 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Mléčná ţláza Vývoj mléčné ţlázy Do dosaţení pohlavní dospělosti zůstává mléčná ţláza na nízkém stupni vývoje. Její růst je přizpůsoben celkovému růstu jalovice. Dochází pouze k částečnému větvení mlékovodů a mléčná ţláza se mírně zvětšuje zmnoţením řídkého vaziva a ukládáním tuku. Je vyvinut nedokonale rozvinutý mlékojem (Hofírek a kol., 2009). Po dosaţení pohlavní dospělosti dochází vlivem pohlavních hormonů k růstu a větvení mlékovodů, zmnoţení vaziva a k částečnému rozvoji ţlázového parenchymu. K dokončení vývoje mléčné ţlázy (úplné dobudování systému alveolů a vývodných kanálků včetně jejich vaskularizace a inervace) dochází aţ během gravidity vlivem hormonů ţlutého tělíska, placenty a kůry nadledvin (Jelínek a kol., 2003). Rozvoj parenchymu mléčné ţlázy probíhá pozvolna, od pátého měsíce březosti sílí a zatlačuje tukovou tkáň. V poslední třetině březosti dochází k hypertrofii mléčné ţlázy, alveoly a epiteliální buňky se zvětšují a objeví se první známky syntézy sekretu. Vlastní sekrece mléka nastává v průběhu porodu nebo těsně po něm. Vývoj vemene řídí především estrogeny a progesteron. Estrogeny podněcují především rozvoj vývodného systému, progesteron stimuluje rozvoj alveolů (Hofírek a kol., 2009). Na růstu mlékovodů a částečně i alveolů má vliv i inzulin. Bylo prokázáno, ţe pro vývoj mlékovodů je nezbytný kromě estrogenů také somatotropin a kortikoidy a pro vývoj ţlázového parenchymu navíc progesteron a prolaktin (Jelínek a kol., 2003) Stavba mléčné ţlázy Mléčnou ţlázu (v širším slova smyslu) lze definovat jako koţní ţlázu, která se vyvinula do abnormálních dimenzí (Abramson, 2009). Vyplňuje v různém rozsahu mezinoţí a u mléčných plemen dosahuje hmotnosti kg. V mediální rovině je rozdělena mezivemennou brázdou na pravou a levou polovinu, ty jsou pak příčnými brázdami dále rozděleny na přední a zadní čtvrtky, zakončené ventrálně struky. Z chovatelského hlediska je ţádoucí objemné vemeno pravidelného polovejčitého tvaru se širokou základnou, odpovídající hloubkou (minimálně cm od podlahy). Morfologické odchylky (protáhlý, plochý nebo nerovnoměrný tvar vemene) jsou

14 neţádoucí. Struky mohou mít různý tvar. Nejvhodnější pro strojní dojení jsou struky mírně kuţelovitého tvaru, zřetelně odsazené a ventrálně tupě zaoblené. Struky válcovité s vchlípeným zevním ústím strukového kanálku nebo hrotitý s vychlípeným ústím jsou nevhodné pro strojní dojení a proto neţádoucí. Mohou se vyskytovat také pastruky u nichţ můţe být výjimečně vyvinuto ţláznaté těleso vyměšující mléko (Marvan a kol., 2007). Kaţdá čtvrť představuje samostatnou tubuloalveolární ţlázu, která je tvořena ţláznatým tělesem (parenchymem) a vývodným systémem vyúsťujícím do mlékojemu. Mlékojem je rozdělen příčnou řasou na ţlázovou a strukovou část. Na strukovou část mlékojemu navazuje strukový kanálek. V místě jejich přechodu se nachází Fürstenbergova rozeta, která představuje vnitřní otvor strukového kanálku a vymezuje ho jako relativně samostatnou část. Má ústřední význam při odtoku mléka z mléčné ţlázy a při její ochraně před infekcí. Vývodný systém mléčné ţlázy končí vyústěním strukového kanálku na vrcholu struku (Hofírek a kol., 2009). Zde se také koncentrují snopce hladkosvalových buněk, které jsou uspořádány jednak podélně a jednak v podobě protáhlých spirál a v obvodu strukového kanálku vytváří kruhoví, vůlí neovladatelný svěrač strukového kanálku (Marvan a kol., 2007) Definice laktace Laktací se rozumí sloţitý fyziologický proces sekrece, shromaţďování a spouštění mléka. Tyto funkce mléčné ţlázy jsou spolu úzce spjaty, navazují na sebe, navzájem se ovlivňují a vytvářejí tak základ produkční schopnosti mléčné ţlázy (Jelínek a kol., 2003). Proces laktace je významnou součástí celkového metabolismu, je proto nezbytné posuzovat funkci mléčné ţlázy z hlediska jejího stavu k celému organismu. Na řízení laktace se podílí endokrinní a nervový systém a zahrnuje následující děje (Hofírek a kol., 2009): - Proces sekrece zahrnuje syntézu mléka v sekrečních buňkách alveolů a sekrečních tubulů (tvorba mléka) a jeho přechod přes buněčnou membránu do dutin alveolů a tubulů (vlastní sekrece). - Shromaţďování mléka probíhá jednak v alveolech a počátečních oddílech vývodných cest alveolární mléko a jednak v mlékovodech a mléčné cisterně cisternové mléko.

15 - Do procesu spouštění mléka patří pasivní uvolňování cisternového mléka na začátku dojení a aktivní uvolňování alveolárního mléka za působení humorálních a nervových mechanismů neboli ejekci mléka (Jelínek a kol., 2003). Zahájení sekrece morfologicky funkční mléčné ţlázy je výsledkem působení komplexu hormonů. Největší podíl na tomto procesu má hormon prolaktin. K udrţení laktace je potřeba dalších hypofyzárních hormonů, především somatotropního, adrenokortikotropního hormonu, hormonů kůry nadledvin, štítné ţláze, oxytocinu a dalších. Ejekce mléka je sloţitá reflexní reakce. Je vyvolaná nepodmíněnými reflexy (podráţdění receptorů v kůţi struků i mléčné ţlázy) a podmíněnými podněty (sluchové, čichové, zrakové). Nervové impulzy vyvolané reflexním podráţděním vemene, vedou k vyplavení oxytocinu. Ten vyvolává kontrakci myoepiteliálních buněk uloţených ve stěnách alveolů a tubulů a tak i vylučování mléka. Účinek oxytocinu se projeví do minuty a trvá 3 5 případně aţ 7 minut. Převáţná část mléka je v alveolech a drobných kanálcích vývodných cest a musí se aktivně vytlačit přímou účastí mléčné ţlázy za působení oxytocinu. Průběh dojení má významný vliv na ejekci. Kterýkoli negativní emoční vjem vede k uvolnění adrenalinu, který inhibuje oxytocin. Za těchto podmínek je spouštění mléka narušováno nebo i zcela zastaveno. Výsledkem je vyšší mnoţství reziduálního mléka v mléčné ţláze, které představuje produkční a zejména zdravotní riziko pro mléčnou ţlázu (Hofírek a kol., 2009) Kravské mléko Mléko v plné laktaci má bílou barvu s jemným nádechem do ţluta a typicky mléčnou chuť, která je dána obsahem laktózy a mastných kyselin. Po fyzikální stránce jde o polydisperzní systém a tuk je v něm ve formě tukových kapének. Reakce mléka je mírně kyselá. Po stránce chemického sloţení obsahuje mléko 12,5% sušiny, kterou tvoří tuk, bílkoviny, laktóza, minerální látky. Dále mléko obsahuje enzymy (lipázy, fosfatázy, amylázu, laktázu, katalázu, reduktázu aj.) a vitamíny (A, D, E, K, C, PP, H, vit. skupiny B, kyselinu pantotenovou a listovou) (Hofírek a kol., 2009).

16 3.2 Somatické buňky Somatické buňky jsou především obránci mléčné ţlázy (tj. bílé krvinky), jsou signálem, ţe mléčná ţláza byla zasaţena, a to buď infektem, nebo neinfekčními vlivy. Cílem organismu je pomocí bílých krvinek eliminovat přítomný infekt, poškozené buňky mléčné ţlázy a zajistit tak její rychlé uzdravení. Reaktivita krávy ve smyslu spouštění somatických buněk do mléka je ovlivněna částečně i genetickým zaloţením dojnice (Zelinková, 2002). Počet somatických buněk (PSB) v mléce je zdravotním ukazatelem mléčné ţlázy. Za zdravou čtvrť vemene lze povaţovat takovou, která vykazuje PSB v mléce 100 tisíc/ml. Za pravděpodobně zdravou dojnici je povaţována taková, která má v individuálním vzorku mléka (z celého vemene) PSB 283 tisíc/ml. Při zvýšených PSB se vţdy kromě sniţování produkce mléka mění více či méně jeho sloţení a vlastnosti. Proto jsou u směsného mléka stanoveny hraniční hodnoty PSB, kdy se ještě předpokládá bezriziková zpracovatelnost mléka. Stanovení PSB ve směsném mléce má význam pro posuzování kvality a technologické zpracovatelnosti. Pro bazénové vzorky dodavatelského mléka je stanovena u PSB hraniční hodnota 400 tisíc/ml pro standardní mléko Rozdělení somatických buněk V mléce se vyskytuje několik druhů somatických buněk, to ale neznamená, ţe je lze všechny nalézt v jednom vzorku mléka. Jejich přítomnost je závislá na funkčním stavu mléčné ţlázy a její reakci na expozici prostředí Buňky pocházející z krve Z leukocytů jsou nejdůleţitější neutrofilní leukocyty. Ve zvýšeném mnoţství jsou přítomné v mlezivu a mléce před zaprahnutím, ale především při všech poruchách mléčné ţlázy. Eozinofilní leukocyty se ve zvýšeném mnoţství objevují při podráţdění mléčné ţlázy. Lymfocyty v mléce zdravých krav tvoří nejpočetnější skupinu buněk bílého krevního obrazu. Výrazně se pomnoţují při specifickém tuberkulózním zánětu vemene, u leukózních dojnic a při ostatních zánětech ve stádiu hojení. Monocyty jsou ve formě lipofágů typické pro mlezivo, v mléce se ve zvýšeném mnoţství vyskytují při chronických zánětech. Erytrocyty se v mléku vyskytují při těţkých formách zánětu mléčné ţlázy a při poranění vemene (stejně tak i fibrin).

17 Buňky pocházející z mléčné žlázy Do mléka se můţou dostat všechny druhy epiteliálních buněk mléčné ţlázy. Buňky dlaţdicového vrstevnatého epitelu z povrchu vemene, struků a strukového vývodu, dvojvrstevného cylindrického epitelu z mlékojemu a mlékovodů, a buňky jednovrstevného kubického epitelu sekrečních alveol. Jde o odloupané elementy v rámci fyziologických procesů. Ve velkém mnoţství se v mléce nacházejí na začátku laktace i dojení, při podráţdění cisterny, při nedostatečném očištění vemene před dojením nebo při nešetrném dojení (Gajdůšek, 2003) Stanovení PSB Při mikroskopickém vyšetření mléka zjišťujeme v preparátu (kromě mikroorganismů a nečistot) útvary, označované jako somatické buňky. PSB je suma buněčných jaderných útvarů v mléce a stanovuje se po předchozím barvení cytoplazmy, membrán, ale zejména jader. Stanovuje se buď přímým počítáním preparátu pod mikroskopem nebo automaticky na přístrojích typu fluorescenčních optickoelektronických mikroskopů (Fossomatic nebo Somacount). Orientačně lze ke stanovení vyuţít také stájové testy zaloţené na Whitesideově a Schalm-Noorlanderově reakci. Po smísení mléka s detergentem (u nás NK test) se naruší buněčná blána, dochází k vylití cytoplazmy, despiralizaci DNA a její reakci s mléčnými bílkovinami za vzniku vláknité sítě. Vyšší PSB způsobí vznik hustší hlenovité směsi (Gajdůšek, 2003) Kritéria hodnocení PSB a) Individuální kritéria hodnocení - NK test (testovací sada: lívanečník, testovací roztok, dávkovač) - Individuální počet somatických buněk (Individual cell count - ICC) Obrázek č. 1 testovací sada - NK test (anonym 1)

18 Na základě ICC lze provést analýzu stavu stáda, coţ je uţitečné pro včasné odhalení přítomnosti subklinických mastitid ve stádě. Odhad celkové situace ve stádě z hlediska stávající a nové infekce % dojnic s ICC < /ml - nad 85 % - optimální - pod 70 % - signalizuje zvýšené procento infikovaných dojnic Analýza účinnosti prevence % prvotelek s ICC < /ml - nad 95% - optimální - pod 85% - signalizuje přítomnost nové infekce ve stádě Analýza účinnosti léčby krav při zaprahnutí počet dojnic s ICC > /ml před + počet dojnic s ICC< /ml po počet dojnic s ICC > /ml před terapií - Cíl: minimum 50% Úroveň prevence počet dojnic s ICC < /ml před + počet dojnic s ICC < /ml po počet dojnic s ICC < /ml před - Cíl: minimum 80% b) Kritéria hodnocení v rámci stáda - Celkový počet somatických buněk v bazénovém vzorku - Aritmetický průměr počtu somatických buněk v rámci stáda (Zelinková, 2002) Vlivy působící na PSB PSB ani zastoupení jednotlivých druhů nejsou konstantní veličiny. Je to proměnná, týkající se nejen druhu, plemene či individuality jedince, ale i jednotlivých

19 čtvrtí vemene téhoţ jedince a jsou ovlivněny řadou genetických i negenetických faktorů. Rezistenci nebo naopak vnímavost mléčné ţlázy k mastitidě ovlivňuje mnoho morfologických, fyziologických a imunologických faktorů a kaţdý z nich je do určité míry dědičný. Negenetické faktory (vlivy prostředí) mohou být infekční a neinfekční. Infekční faktory - primární původci zánětů mléčné ţlázy, jsou nejdůleţitějším faktorem ovlivňující PSB v mléce (stafylokoky, streptokoky, koliformní) - infekce jiných orgánů (dělohy, končetin apod.) Mezi neinfekční patří pořadí a stadium laktace, úroveň chovatelské péče, podmínky dojení, výţiva, stres (teplotní a metabolický) aj. PSB u krav dojených ručně je zpravidla niţší neţ u krav dojených pomocí strojního dojení (z důvodu kolísající hodnoty podtlaku v dojícím přístroji). Špatné seřízení dojícího zařízení můţe způsobovat traumatizaci mléčné ţlázy. Se stoupajícím věkem se zvyšuje PSB. Příčinou však není věk samotný, ale to, ţe starší krávy prodělaly více zánětů mléčné ţlázy, které způsobily poškození epitelů. V prvním týdnu laktace je PSB nejvyšší, poté se sniţuje a ke konci laktace opět stoupá (klesá mnoţství mléka a stejný PSB se ředí v menším objemu). Nejniţší PSB jsou zjišťovány v zimě a nejvyšší v létě s vrcholem v červenci a srpnu. Mezi další faktory se řadí úroveň managementu (kontrola a prevence mastitid, ošetřování struků, péče o zaprahlé dojnice, krmení a ošetřování paznehtů dojnic. Ke zvýšenému PSB v mléce můţe dojít prostřednictvím plesnivého (přítomnost mykotoxinů), zapařeného, špatně konzervovaného nebo zeminou znečištěného krmiva. Agrotechnické (přehnojení dusíkem) a zootechnické chyby (náhlé změny v krmení) vedou rovněţ ke zvýšení PSB v mléce (Gajdůšek, 2003). 3.3 Mastitidy Kategorizace zdraví mléčné ţlázy Nezbytným předpokladem pro hodnocení zdravotního stavu mléčné ţlázy je jednotná kategorizace zánětů mléčné ţlázy. Toto bylo jiţ před lety diskutováno a řešeno skupinou expertů z iniciativy Mezinárodní mlékařské federace (International Dairy

20 Federation 1967, 1971), kdy byly definovány kategorie zdraví a nemoci mléčné ţlázy na základě buněčných elementů, přítomnosti mikrobiálních původců mastitid a biochemických změn ve sloţení mléka. Kategorizace se jeví ze současného hlediska překonána, ale její principy zůstávají v platnosti (Hofírek, 2003). Tabulka č. 1 Definice zdraví a kategorizace zánětů mléčné ţlázy (Hamann, Fehlings, 2002) počet buněčných elementů v 1ml mléka patogenní mikroorganismy v mléce ano ne latentní infekce normální sekrece mastitis nespecifická mastitis Definice mastitidy Jako mastitis je označována kaţdá zánětlivá změna mléčné ţlázy, která je charakterizována zvýšeným počtem somatických buněk, obzvláště leukocytů v mléce, změnou fyzikálně-chemických a mikrobiologických vlastností sekretu mléčné ţlázy a patologickými změnami v tkáni mléčné ţlázy (Kováč a kol., 2001). Změny nejsou vţdy patognomické, jelikoţ různí původci mohou vyvolat stejné nebo velmi podobné klinické příznaky a patologicko-morfologické změny. Navíc průkaz agens v mléku nemusí vţdy znamenat zánět mléčné ţlázy (Hejlíček a kol., 1987). Obrázek č. 2 zanícené a oteklé vemeno; charakteristické znaky onemocnění mastitida (Pazdera, 2005)

21 3.3.3 Rozdělení procesů a stavů na mléčné ţláze Normální zdravé vemeno Jako klinicky zdravou čtvrť označujeme tu, která při adspekci a palpaci nejeví příznaky zánětu, z jejíhoţ sekretu nejsou zjištěny smyslové změny a obsahy buněk, laktózy, tuku, bílkovin, fyzikálně-chemické vlastnosti jsou ve fyziologickém rozmezí a jehoţ mléko neobsahuje patogenní mikroflóru Poruchy sekrece Poruchy sekrece (téţ nazývané iritační nebo aseptická mastitida) mléčná ţláza i její sekret jsou bez smyslových změn, výjimečně se objevují vločky v prvním nádoji. NK test je pozitivní v důsledku změn fyzikálně-chemických a zvýšenému počtu buněčných elementů, patogenní mikroorganismy nebyly izolovány. Poruchy sekrece jsou predispozičním faktorem pro vznik bakteriálních mastitid, takţe z nich vznikají klinické nebo subklinické mastitidy Latentní mastitida Při latentní infekci mléčné ţlázy na mléčné ţláze nepozorujeme příznaky zánětu, její sekret je smyslově nezměněný, fyzikálně-chemické vlastnosti také, patogenní mikroorganismy jsou však přítomné Subklinická mastitida Při subklinické mastitidě mléčná ţláza nejeví klinické příznaky zánětu, je sníţena dojivost postiţené čtvrti, sekret je bez makroskopických změn a při laboratorním vyšetření zjišťujeme přítomné patogenní mikroorganismy, zvýšený počet somatických buněk a změny fyzikálně-chemických vlastností mléka. Klinické mastitidy jsou špičkou ledovce a na 1 případ připadá případů subklinické mastitidy (Liška, 2006) Klinická mastitida Klinická mastitida se vyznačuje různým průběhem (perakutním, akutním, subakutním a chronickým), postiţením různých částí či tkání mléčné ţlázy, různým charakterem zánětu a různě výraznými změnami smyslových, fyzikálně-chemických, biologických vlastností sekretu mléčné ţlázy a také průkazem patogenních agens v různém rozsahu.

22 - Akutní mastitida na mléčné ţláze pozorujeme kardinální příznaky zánětu (zčervenání, otok, bolestivost, zvýšená teplota a porucha funkce), často se projevují různě výrazné příznaky poruchy celkového zdravotního stavu (změny triasu, zejména zvýšená tělesná teplota). Změny mléka jsou zřejmé uţ při makroskopickém posouzení, v sekretu jsou obvykle přítomné patogenní mikroorganismy. - Subakutní mastitida vyznačuje se méně zřetelnými příznaky zánětu, mnoţství sekrece je sníţené, ale hlavně v prvních střicích nacházíme vločky, fyzikálně-chemické vlastnosti jsou změněné, přítomnost mikroorganismů dubiózní. - Chronická mastitida delší dobu trvající, často vleklý, bez poruch celkového stavu probíhající zánět. Na mléčné ţláze a jejím sekretu jsou zjišťovány změny různého stupně podle délky trvání a charakteru zánětu. Výsledkem je fibróza celé čtvrti nebo její atrofie. Obsah buněčných elementů je vţdy zvýšen. Vzniká, kdyţ se zánět mléčné ţlázy několikrát po sobě během delšího časového období léčil neúspěšně. Zánětlivý proces postihuje různé části mléčné ţlázy struk (včetně jeho hrotu, kanálku a mlékojemu), mlékojem neboli cisternu, mlékovody a vlastní parenchym mléčné ţlázy. Jde zpravidla o jednotlivé procesy, které na sebe navazují a mohou se i prolínat (Hejlíček a kol., 1987). Na základě topografie postiţení tkání a charakteru sekretu rozlišujeme dvě základní klinické formy zánětů mléčné ţlázy: - Katarální mastitida (galactophoritis et mastitis catarrhalis) je charakterizována serózním nebo serózně hnisavým zánětem sekrečního epitelu alveolů a vývodných cest. Sekret je změněn příměsí zánětlivých produktů a je ještě více či méně podobný mléku. Postihuje více čtvrtí a na kaţdé z nich můţe probíhat jinak. Jako původci katarálního zánětu převaţují streptokoky a stafylokoky (Jagoš a kol., 1985). - Chronická forma vzniká plynule z formy subklinické nebo neúspěšnou léčbou akutní katarální mastitidy. Vyskytuje se nejčastěji, souvisí s nesprávným a

23 nehygienickým dojením. Probíhá za mírných nebo zcela chybějících příznaků zánětu. Postiţená čtvrt je zpravidla menší neţ zdravá. Na vemeni jsou palpovatelné uzlovité či provazcovité zatvrdliny různém velikosti. Mízní uzliny jsou nezměněné, sekreční epitel sniţuje nebo ztrácí funkci, sniţuje se dojivost. Sekret je mléčný, někdy obsahuje jemné či hrubší vločky. - Akutní forma vzniká nejčastěji za nepříznivých zoohygienických podmínek a stresu ze subklinické nebo chronické katarální mastitidy. Probíhá za výrazných příznaků zánětu (postiţená čtvrť je výrazně zduřelá, horká, zarudlá a bolestivá), v těţkých případech je narušen celkový zdravotní stav. Jde o formu typickou pro streptokokové a stafylokokové mastitidy, někdy i pro iniciační stádium kolimastitidy. Dojivost výrazně klesá, sekret je mléčný avšak různě změněný, obsahuje vločky fibrinu, různé buňky, krev, výjimečně krevní sraţeniny (Hejlíček a kol., 1987). - Parenchymatózní mastitida (mastitis parenchymatosa) označovaná také jako mastitis acuta gravis. Vyznačuje se těţkým difuzním, převáţně akutně probíhajícím zánětem vlastního mlékotvorného parenchymu. Sekrece je značně sníţena aţ téměř zcela zastavena a sekret je natolik změněn, ţe se vůbec nepodobá mléku. Postihuje zpravidla jen jednu čtvrť, jako původci převaţují koliformní bakterie (Jagoš a kol., 1985). - Chronická forma bývá popisována jako samostatné onemocnění pod názvem mastitis apostematosa, případně pyogenní mastitis. Vyvíjí se z nezvládnuté akutní formy parenchymatózní mastitidy nebo vzniká a probíhá od začátku vlekle. Vyznačuje se hnisavým nekrotickým rozpadem tkání parenchymu, tvorbou abscesů a odumřelou tkání ve stromatu mléčné ţlázy, mlékojemu i podkoţí. Postiţená čtvrť zůstává zvětšená. Nárůstem vazivové tkáně dochází k zúţení a ucpání mlékovodů, k provalení abscesů a vzniku píštělí. Z postiţené čtvrti lze získat jen nepatrné mnoţství hnisavého sekretu, který je charakteristický olivově ţlutozelenou barvou a hnilobným zápachem.

24 - Akutní forma vzniká náhle, klinické příznaky zánětu jsou výrazné a vyvinou se během několika hodin. Průběh bývá velmi rychlý, dochází k ohroţení ţivota zvířete. Postiţená čtvrť je výrazně zvětšená, horká, deformovaná, kůţe je napjatá, pohyblivá, zarudlá aţ cyanotická, konzistence těstovitá, tuhá aţ tvrdá, při palpaci velmi bolestivá, lalůčkovitá struktura nelze zjistit. Lymfatické uzliny jsou silně zduřelé a bolestivé. Dojivost téměř mizí. Získáme jen několik mililitrů jantarově ţlutého nebo hemolytického sekretu s obsahem vloček fibrinu nebo jemných sraţenin, sekret můţe mít v jiných případech vzhled šedě bílé nebo ţlutavě bílé zkalené tekutiny, můţe být i zcela hnisavý (zbarvení sekretu lze vyuţít k diagnostice na bakteriálního původce). V některých případech přechází perakutní průběh této formy v gangrenózní rozpad parenchymu mléčné ţlázy, kdy zjišťujeme chladné vemeno, modře aţ fialově zbarvenou kůţi a tmavě červený hemolytický sekret (Hejlíček a kol., 1987). 3.4 Etiologie mastitid Záněty mléčné ţlázy mohou být způsobeny kterýmkoli činitelem chemické, fyzikální nebo biologické povahy, který naruší celistvost tohoto orgánu (Hejlíček a kol., 1987). Mastitidy nelze povaţovat za jednotné onemocnění, jelikoţ se při jejich vzniku uplatňuje široká škála mikrobiálních původců, řada faktorů neinfekční povahy, a také proto ţe jejich klinické projevy jsou velmi pestré. Mastitidy jsou typickým multifaktoriálním onemocněním, na jejich vzniku se uplatňují tři biosystémy: makroorganismus jako hostitel, mikroorganismus jako infekční agens a vnější prostředí. Kaţdý z těchto systémů můţe podporovat nebo potlačovat vznik a průběh onemocnění (Lukášová, 1996). Uvedené systémy vykazují značnou proměnlivost a uplatňují se v dynamických antagonických a synergických vztazích, proto ţádný ze systémů nesmí být chápán odděleně nebo upřednostňován před ostatními. Nepochopení tohoto základního principu bývá příčinou neúspěchu v tlumení mastitid (Hejlíček a kol., 1987).

25 Obrázek č. 2 interakce tří biosystémů uplatňujících se v patogenezi mastitid (Hejlíček a kol., 1987) Makroorganismus Makroorganismus je vybaven řadou obraných prostředků, které se uplatňují jako faktory rezistence, odolnosti proti vzniku mastitid. Jejich nedostatečnost nebo dokonce úplná absence je příčinou náchylnosti ke vzniku mastitid (Hejlíček a kol., 1987). V prvé řadě působí jako predispoziční faktor mléčná uţitkovost. Proto bývá mastitida někdy označována jako nemoc z povolání vysokoprodukčních dojnic (Maxián, 1985). Nárůst mléčné uţitkovosti je provázen rostoucím výskytem zdravotních problémů. Zdravotní problémy jsou představovány zejména nárůstem výskytu mastitid. Udává se, ţe roční nárůst mléčné uţitkovosti (139 kg na dojnici za rok) je doprovázen rostoucím výskytem mastitid o 0,4 % na krávu a rok (Ryšánek, 2006). Vznik mastitidy je ovlivněn stavbou vemene (velikost, tvar, rozestupy mezi struky). Tvar struku má také závaţnou úlohu. Byla prokázána pozitivní korelace mezi výskytem mastitid a průměrem struku. Příliš krátké a tenké struky jsou náchylné na hyperkeratózy. Při hyperkeratózách dochází k porušení strukových svěračů a výstelky

26 strukového kanálku, dochází tak ke vzniku vhodného prostředí pro průnik a pomnoţení patogenů a k neschopnosti úplného uzavření strukového kanálku. Obrázek č. 3, 4 příklady nevhodného utváření struků (anonym 2) Obrázek č. 5, 6 hyperkeratózy (anonym 2) Na vyústění struku postiţeném hyperkeratózou se objeví krouţky nebo třásně, hroty struků bývají tvrdé, plochy otlačené. Mění se i zbarvení struků. Dojnice začíná být neklidná, klesá dojitelnost a sniţuje se tak úspěšnost léčby takto zasaţeného vemene (Hömberg, 2010). Pozornost je třeba věnovat i polyteilii. Především secernující pastruky jsou zdrojem infekce a tak i dispozičním činitelem vzniku mastitid. (Hejlíček a kol., 1987). Významný obranný mechanismus je produkce keratinové zátky (lacotebum), která má bariérovou funkci. U vnímavých krav byl v laktosebu zjištěn vyšší obsah kyselin olejové a linolové (Hofírek a kol., 2009). Hlavní cestou průniku patogenních agens je strukový kanálek. Jeho uzavíratelnost je významným faktorem odolnosti. Závisí na jeho světlosti, kontraktilitě svěrače, délce kanálku, utváření Füstenbergovy rosety a utváření jeho vnějšího svěrače. Tyto charakteristiky se odráţejí v rychlosti dojení.(hejlíček a kol., 1987, Hofírek a kol.,

27 2009). Strukový kanálek tvaru přesýpacích hodin a kanálek nálevkovitě se otevírající do zevního ústí disponují k onemocnění, stejně tak i příliš krátký strukový kanálek. Zakončení struku má také zásadní význam (Hejlíček a kol., 1987). Zásadní obranný význam má pravidelné dojení, při němţ dochází k vyplavování bakterií z mléčné ţlázy. Kaţdá porucha, která znemoţňuje odtok mléka má za následek zvýšené riziko vzniku mastitidy. Laktoperoxidázo-thiokyanát-hydrogen-peroxidový systém je dalším mechanismem odolnosti mléčné ţlázy. Jeho účinnost je závislá na všech třech komponentech. Podle aktivity celého systému dochází k inhibici bakterií nebo se jeho účinek projeví cytotoxicky. Baktericidní účinek má také laktoferin obsaţený v mléce. Jeho účinek se projevuje tím, ţe inhibuje růst bakterií. Imunologické faktory mají původ v systémových specifických i nespecifických obranných mechanismech makroorganismu. Mléčná ţláza se navíc vyznačuje i lokálními obrannými mechanismy. Oba systémy jsou propojeny krevními i lymfatickými cévami, takţe při prolomení obrané bariéry jsou obranné buňky aktivovány a přecházejí do mléka. Působením patogenů se uvolňuje serotonin a histamin. Zvyšují permeabilitu cév a tím usnadňuje pronikání obranných buněk do místa zánětu a tím umoţňují uplatnění fagocytózy. Výsledkem je zvýšení počtu buněčných elementů v mléce. Schopnost fagocytózy mají mikrofágy (neutrofilní granulocyty) a makrofágy (monocyty), které se řídí chemotaxí. Genetické faktory ovlivňují vnímavost dojnice ke vzniku mastitidy nepřímo prostřednictvím faktorů výše uvedených. Do určité míry jsou ovlivněny dědičností (Hofírek a kol., 2009). Byly prokázány následující fenotypové znaky ovlivňující odolnost nebo vnímavost krav k infekci mléčné ţlázy: - Hloubka vemene (přesahují-li hroty struků horizontální linii hlezenního kloubu, je výskyt mastitid vyšší) - Přední upnutí vemene k břišní stěně (čím je úhel, který svírá stěna břišní a přední plocha vemene ostřejší, tím je výskyt mastitid vyšší) - Délka struků (čím jsou struky delší, zejména přední, tím je výskyt mastitid vyšší)

28 - Délka strukového kanálku (kanálek kratší neţ 9 mm disponuje k výskytu mastitid) - Utváření vnějšího ústí strukového kanálku (talířovité a nálevkovité ústí disponuje k výskytu mastitid) - Uzavíratelnost strukového kanálku (špatná uzavíratelnost disponuje k výskytu mastitid) - Dojitelnost (extrémně vysoká rychlost dojení i extrémně pomalé dojení disponuje k výskytu mastitid) (Ryšánek, 2007) Soudobé postupy zlepšení geneticky podmíněných vlastností krav jsou zaloţeny na selekčních indexech, které umoţňují postihnout více znaků a jejich závaţnost (např. PSB, tvarové vlastnosti vemene a rychlost dojení). Plemenní býci pro plemenitbu jsou vybíráni na jejich základě (Hofírek a kol., 2009). V mnoha zemích, mezi nimi je i Česká republika, je zavedena selekce na odolnost proti mastitidám nepřímo s vyuţitím počtu somatických buněk a utváření zevnějšku mléčné ţlázy (Sorensen, 2009). Přímá selekce na odolnost proti mastitidám je zavedena dlouhá léta v severských zemích (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko). Ve Švédsku, Finsku a Dánsku se kromě mastitid vyuţívá i PSB a utváření zevnějšku mléčné ţlázy, které mají vztah k mastitidám. PSB je brán jako nejdůleţitější nástroj nepřímé selekce na odolnost proti mastitidám (De Jong, 1996) Mikrobiální původci Mikrobiální původci jsou dalším biosystémem vstupujícím do interakce s makroorganismem dojnic. Za etiologické činitele bylo určeno mnoho mikrobů (Hejlíček a kol., 1987). Četnost druhů patogenů (infekčních agens) schopných vyvolat zánětlivé onemocnění - mastitidu je vysoká, řádově jde o desítky (aţ 80 druhů). Hospodářsky závaţných, tzn. schopných vyvolat ekonomické ztráty zejména v podobě redukce mléčné uţitkovosti, je asi deset druhů mikroorganismů (anonym 3, 2005). Z epizootologického hlediska dělíme původce na vyvolávající: a) Infekční mastitidy přenosné z dojnice na dojnici v takovém rozsahu, ţe dochází k hromadnému výskytu onemocnění

29 - Infekční mastitidy s vysokou kontagiozitou a plošným rozšířením. Patří sem především mastitidy vyvolané Streptococcus agalactiae a Staphylococcus aureus - Infekční mastitidy s vzácným vyvoláním enzootií. Patří sem mastitidy vyvolané zárodky Klebsiela pneumoniae, Streptococcus dygalactiae, Streptococcus uberis, Corynebacterium spp., Pseudomonas aeruginosa, Mycoplasma spp. a Nocardia asteroides b) Neinfekční (aseptické) mastitidy, jejichţ výskyt je ojedinělý. (Kováč a kol., 2001). Z epidemiologického hlediska dělíme původce na vyvolávající: a) Mastitidy z dojení Jde o mastitidy vyvolané skupinou vysoce kontagiózních patogenních bakterií, které kolonizují přímo mléčnou ţlázu. Přenáší se z dojnice na dojnici během dojení kontaminací dojícího zařízení, rukou dojičů, prostředky na mytí. Vyvolávají často subklinické záněty mléčné ţlázy, které i po klinickém vyléčení zanechávají vysoký počet buněčných elementů. Mastitidy z dojení vyvolávají zejména zárodky Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae tj. bakterie, které se mnoţí v mléčné ţláze nebo na kůţi struků a zárodky Mycoplasma sp. b) Environmentální mastitidy Jsou mastitidy vyvolané patogenními bakteriemi, které normálně neinfikují mléčnou ţlázu. K infekci dochází mezi dojením, kdyţ je jim umoţněn vstup do mléčné ţlázy např. kontaktem struků se znečištěnou podestýlkou spolu s oslabenou funkcí strukového svěrače (u starších krav po porodu). Vyvolávají těţké klinické záněty vemene. Lze je označit jako environmentální mastitidy (mastitidy z prostředí). Jsou způsobené zejména koliformními zárodky pocházející z trusu, které se mohou se mnoţit v podestýlce (Bouška a kol., 2006). Mezi environmentálně patogenní zárodky vyvolávající mastitidy dojnic patří Escherichia coli, Klebsiela pneumoniae, Enterobacter aerogenes, Seracia sp., Proteus sp., Pseudomonas sp., a další gram negativní bakterie, koagulázo-negativní druhy rodu

30 Staphylococcus, environmentální streptokoky, houby a plísně, druhy rodu Prototheca, Actinomyces pyogenes (Kováč a kol., 2001). Tabulka č. 3 původci dle epidemiologického hlediska (Bouška a kol., 2006) mastitidy z dojení mastitidy z prostředí Zdroj infikovaná mléčná ţláza prostředí Přenos při dojení mezi dojením původci Staphylococcus aureus Streptococcus agalactiae E.coli Streptococcus uberis Streptococcus dysgalactiae typ mastitidy klinická a subklinická v průběhu laktace klinická zejména po otelení a v létě Vnější prostředí Z faktorů vnějšího prostředí se v patogenezi mastitid uplatňují zejména: Dojící zařízení se v patogenezi mastitid uplatňuje jako traumatizační faktor způsobující mikrotraumatizaci a makrotraumatizaci (hyperkeratózy, everze a léze struků) mléčné ţlázy a dále jako aktivní i pasivní vektor přenosu infekčních činitelů. Příčiny zraňování jsou nevhodné vlastnosti strukových gum, nadměrná hmotnost dojící soupravy, vysoká hladina podtlaku, nevhodná pulzační frekvence a nevhodný pulzační poměr. Zraněná mléčná ţláza představuje významný zdroj infekce (Gajdůšek, 2003). Poškozením strukového svěrače nešetrným dojením se otevírá vstupní brána pro infekci (Hömberg, 2010). Dojící stroje neuspokojují v plném rozsahu fyziologické poţadavky a bez předběţné přípravy vemene nevyvolávají plnohodnotný ejekční reflex. Nedochází k vytlačování ale k vysávání mléka, coţ při předojování a podtlaku větším neţ 50 Kpa můţe mít za následek přítomnost krve v mléce, zvýšení PSB a vznik zánětů mléčné ţlázy. Receptory u báze struku nejsou zpravidla dostatečně dráţděny. Zdokonalování dojících strojů vyţaduje detailní znalosti fyziologie mléčné ţlázy (Jelínek a kol., 2003). Hygiena dojení má významný vliv v prevenci mastitid. Dodrţováním hygienických zásad můţeme omezit vznik nových infekcí o 50%.

31 Technika dojení sehrává rovněţ závaţnou úlohu. Nejzávaţnější je předojování, které představuje nejzávaţnějšího traumatizačního činitele mléčné ţlázy. Bolestivé podněty, strach, násilná fixace zvířat vede jejich důsledkem k útlumu ejekce mléka. Omezení drenáţe mléčné ţlázy je dispozičním faktorem vzniku mastitid. Z hlediska vzniku mastitid je důleţité zaprahování a stání nasucho. V hygieně i technice dojení hrají velkou roli také dojiči (osobní hygiena, dodrţování hygienických zásad dojení, kontrola vemene atd.) Ustájení se v patogenezi mastitid uplatňuje působením mikroklimatických faktorů a některými technologickými prvky ustájení (např. krátké leţiště). Plnohodnotná výţiva je předpokladem odolnosti dojnic, nutriční karence vede ke sníţení odolnosti. Závaţné jsou dispozice související s metabolickým onemocněním. Metabolická alkalóza a acidóza vedou ke zvýšení PSB v mléku. Mléčná ţláza tak reaguje na patologické stavy vnitřního prostředí aseptickým subklinickým zánětem, tím klesá odolnost a roste dispozice k onemocnění. (Hejlíček a kol., 1987). 3.5 Patogeneze Vznik zánětů mléčné ţlázy je závislý na celé řadě etiologických faktorů a také na působení mnoha mikrobiálních původců, kteří podmiňují charakter, rychlost, projevy i konečný výsledek probíhajícího zánětu (Hofírek a kol., 2009). Hodnocení patogenů mléčné ţlázy, je potřeba zaměřit na prostředky, kterými realizují svou patogenitu a virulenci. Mechanismy virulence je moţné specifikovat na: - Mechanizmy penetrace - průnik patogenů do mléčné ţlázy se realizuje cestou galaktogenní - přes strukový kanálek (Hejlíček a kol., 1987). Tento způsob infekce mléčné ţlázy je dominantní. Některé patogeny mohou infikovat mléčnou ţlázu i hematogenní cestou např. E. coli. Lymfogenní cesta se uplatňuje zejména při transkutánní infekci, po poranění způsobené hmyzem sající krev např. C. pyogenes (Hofírek a kol., 2009). Doba kolonizace strukového kanálku, neţ infekt pronikne do strukového sinu, je u různých patogenů různě dlouhá. - Mechanizmy bakteriální adherence patogena k epitelu mléčné ţlázy je základním předpokladem kolonizace a následné infekce (existují výrazné rozdíly v adherenční schopnosti jednotlivých patogenů mléčné ţlázy, nejsilněji adherují Staphylococcus aureus a Streptococcus agalactiae)

32 - Antiopsonizační a antifagocytární faktory - S. aureus disponuje třemi antiopsonizačními a antifagocytárními mechanizmy z nichţ je jedním tvorba pseudokapsuly (zvyšuje rezistenci vůči fagocytóze) ve vhodném prostředí. Tuto schopnost mají některé kmeny S. aureus, které tak vykazují vyšší virulenci. - Toxiny tkáňového poškození (patogenní původci produkují celou řadu extracelulárních produktů, které způsobují tkáňové poškození) - Enzymy nutriční adaptace patogena (jde spíše za činitele nutriční adaptace patogena na tkáňové prostředí neţ za skutečné faktory virulence) (Hejlíček a kol., 1987). Patogenita i virulence kolísá v závislosti na druhu mikrobiálního původce, ale také na dalších faktorech, které jejich působení v rámci interakce podporují nebo inhibují. Mléčná ţláza se před infekcí brání mnoha způsoby: - Odtokem mléka pravidelné dojení má velký význam při galaktogenním způsobu infekce. Při řádném vydojení se mléčná ţláza zbaví patogenů a ty které uţ adherovaly ke sliznici jsou pak snadno fagocytovány. - Migrací neutrofilních granulocytů do mléčné ţlázy, důleţitá je také obraná funkce Füstenbergovy rozety. - Tkáňovou odpovědí na zánět tkáň mléčné ţlázy reaguje: hypertermií, exsudací, proliferací, atrofií, baktericidním a bakteriostatickým působením sekretu mléčné ţlázy, působením laktoferinu, lysozymu, laktoperoxidázothiokyanát-hydrogen-peroxidového systému a dalších obraných faktorů. - Bariéra krev - mléko brání pronikání patogenů a jejich toxinů, ovlivňuje také penetraci léčiv do mléčné ţlázy. V případě galaktogenní infekce mohou tuto bariéru překonat patogeny a jejich toxiny, a proniknou tak do krevního oběhu. Naopak také mohou při hematogenní infekci pronikat patogeny do mléčné ţlázy. K váţnému poškození produkčního parenchymu dochází vlivem toxinů, které mohou provokovat tvorbu histaminu, jak je to známé např. u E.coli. Dochází ke zvýšené permeabilitě cév, váţným lokálním cirkulačním poruchám, nedostatku kyslíku ve tkáni a následně k regresivním změnám alveolů a malých mlékovodů, případně aţ k Jejich nekróze. Je také omezena lokální fagocytární aktivita a tím i eliminace patogenů. Dále

33 tvořené toxiny se resorbují a spolu s histaminem vyvolávají váţné narušení celkového zdravotního stavu, coţ můţe vést aţ k šoku a uhynutí zvířete (Hofírek a kol., 2009). 3.6 Původci mastitidy Mastitida není jednotnou nozologickou jednotkou. Nevyznačuje se shodnými projevy onemocnění, jednotnou patogenezí a ani terapií a jednotnými způsoby tlumení a prevence. Zpravidla kaţdá interakce patogena s makroorganismem se projevuje specifickými symptomy, patogenezí a vyţaduje odlišnou terapii a specifické formy prevence. Rod Streptococcus Streptokoky se řadí k hlavním původcům mastitidy dojnic. Jsou to gram pozitivní mikroorganismy, které mají oválný nebo kulatý tvar. Jsou nepohyblivé a většinou fakultativně anaerobní (Hejlíček a kol., 1987). Streptococcus agalactiae Patří do skupiny vysoce kontagiózních patogenů mléčné ţlázy dojnic. Je nejčastěji prokazovaným původcem infekčních mastitid. Mikroorganismus proniká do mléčné ţlázy srukovým kanálkem. Pomnoţuje se v mléku a na povrchu mléčných epitelií, ke kterým velice dobře adheruje (Hejlíček a kol., 1987). Formy onemocnění, které můţe vyvolávat S. agalactiae jsou latentní infekce, subklinický zánět, galactophoritis, akutní nebo chronická katarální mastitida a parenchymatózní mastitida. Nástup klinických příznaků po infekci je za 1 2 dny (Hofírek a kol., 2003). Infekce má progresivní charakter, dochází tak k zániku sekrece v postiţené čtvrti mléčné ţlázy. Zdrojem šíření infekce je mléčná ţláza a mléko postiţených krav. Má schopnost dlouhodobě přeţívat v prostředí mléčné ţlázy, včetně období stání na sucho. Mimo mléčnou ţlázu můţe přeţívat v zaschlé formě na kůţi zvířat (aţ 3 dny). Ve stájovém prostředí přeţívá jen krátce (Hejlíček a kol., 1987).

34 Streptococcus uberis Patří do skupiny environmentálních streptokoků. (Hofírek a kol., 2003). Jde o saprofyta a epifyta kůţe, tonzil, rekta a vaginy skotu. Vyskytuje se i v podestýlce. Primární zdroj mikroorganismu je střevní obsah skotu. Není povaţován za obligátního patogena mléčné ţlázy skotu. Vzniklý zánět mívá akutní, chronický nebo nejčastěji subklinický průběh. Infekce jím vyvolané nejsou infekční. Podílí se na vzniku mastitid dojnic hlavně v chovech prostých S. agalactiae. Dlouhodobě přeţívá ve stájovém prostředí včetně výkalů, tím se podobá enterokokům (Hejlíček a kol., 1987). Streptococcus dysgalactiae Mastitidy vyvolané S. dysgalactiae mají kontagiózní charakter a vyskytují se v našich podmínkách méně často. Je to saprofyt a epifyt, vyskytuje se na sliznici nosu, hltanu a vaginy krav a také v mléčné ţláze. Zdrojem infekce je většinou mléčná ţláza a mléko infikovaných dojnic. Původce onemocnění se po zavlečení do stáda šíří především chybami v hygieně a poraněním konců struků dojnic. Nejčastěji vyvolává akutní katarální mastitidu s přechodem do chronického stádia (Kováč a kol., 2001). Rod Staphylococcus Jsou to grampozitivní mikroorganismy kuličkovitého tvaru, fakultativně anaerobní. Lépe rostou v aerobních podmínkách. Ve vnějším prostředí přeţívají velmi dlouho (Hejlíček a kol., 1987). Staphylococcus aureus V našich podmínkách je druhým nejčastějším původcem infekčních mastitid krav (Hofírek a kol., 2009). Uplatňuje se především v poškozené a traumatizované tkáni (Hejlíček a kol., 1987). Nejde o obligátního patogena mléčné ţlázy. Nejčastějším zdrojem infekce je sekret infikovaných čtvrtí. Ke kontaminaci zdravých čtvrtí dochází prostřednictvím dojícího stroje a rukama dojičů. Častý je přenos i mouchami a vzájemným vysáváním krav (Kováč a kol., 2001). Formy onemocnění mléčné ţlázy jsou latentní infekce, subklinický zánět, akutní zánět, parenchymatózní mastitida (hemoragicko - nekrotizující mastitida). Nástup klinických příznaků můţe být za 2 hodiny po infekci ale také aţ za 2 dny. (Hofírek a kol., 2003). Vyznačuje se dobrou

35 odolností vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí. V zaschlém hnisu, na povrchu kůţe, srsti a v organických zbytcích zůstává ţivotaschopný po několik měsíců. Jednotlivé kmeny produkují toxiny, které pronikají do hloubky mléčné ţlázy, kde se vytváří fibrózní tkáň, která chrání původce před přímým stykem s léčivem (Hejlíček a kol., 1987). Rod Mycoplasma Mastitidy mykoplazmového původu jsou charakteristické subakutním, respektive akutním průběhem a lokálním výskytem. Provází je sníţení produkce mléka aţ agalakcie (Kováč a kol., 2001). Nejčastějším druhem vyvolávající mastitidy dojnic s těţkým průběhem je Mycoplasma bovis (Hejlíček a kol., 1987). Koagulázo-negativní stafylokoky (KNS) Mastitidy vyvolané KNS jsou u nás poměrně časté. Jsou to epifyté kůţe vemene, struků a strukového kanálku. Lehce kolonizují ruce dojičů. Vyvolávají mastitidy projevující se nejčastěji chronicky. Nejčastějšími původci jsou: Staphylococcus hyicus, xylosus, simulans, intermedius, epidermidis (Kováč a kol., 2001). Rod Corynebacterium Zahrnuje grampozitivní tyčinky, které jsou rovné, mírně zahnuté, často kyjovitě rozšířené. Společným rysem korynebakteriálních infekcí zvířat je vznik hnisavých procesů (Hejlíček a kol., 1987). Corynebacterium pyogenes Mastitidy vyvolané tímto původcem se většinou vyskytují jako tzv. letní mastitidy. Průběh onemocnění je pestrý od latentních aţ po akutní abscedující formy s charakteristickým odporným zápachem sekretu. Abscedující mastitidy jsou typické u dojnic stojících na sucho. V našich podmínkách jsou pyogenní mastitidy ojedinělé (Kováč a kol., 2001). Z postiţené mléčné ţlázy se zpravidla původce izoluje s několika dalšími původci mastitid skotu, jako jsou streptokoky a anaerobní grampozitivní koky. C. pyogenes přeţívá v prostředí mléčné ţlázy a hnisu i několik týdnů.

36 Corynebacterium bovis 1987). Příleţitostně můţe být původcem zánětu mléčné ţlázy dojnic (Hejlíček a kol., Čeleď Enterobacteriaceae (koliformní bakterie) Záněty mléčné ţlázy způsobené koliformními bakteriemi (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Enterobacter aerogenes) nemají kontagiózní charakter a většinou se vyskytují jako ojedinělé onemocnění (Kováč a kol., 2001). Nejčastěji se vyskytují ve formě těţké akutní mastitidy. Koliformní bakterie se běţně vyskytují ve stáji. K infekci dochází zpravidla strukovým kanálkem. Za příznivých podmínek se v mléčné ţláze pomnoţí a vylučují endotoxin, který vyvolává lokální i celkové příznaky onemocnění. Vznik bývá náhlý (většinou mezi dvěma dojeními). Změny sekretu jsou typické. Má vzhled hemolytického krevního séra a obsahuje vločky fibrinu (Jagoš a kol., 1985). Koliformní bakterie jsou relativně rezistentní vůči vlivům vnějšího prostředí, zejména ve vlhkém prostředí výkalů a odpadních vod zůstávají trvale přítomny (Hejlíček a kol., 1987). Rod Pseudomonas Pseudomonádové mastitidy se vyskytují většinou sporadicky. Onemocnění se vyskytuje většinou ve formě akutní parenchymatózní mastitidy, někdy i s poškozením celkového zdravotního stavu dojnice, jindy ve formě katarálního zánětu. Pseudomonády jsou v prostředí značně rozšířené, zejména ve střevním traktu zvířat a lidí a ve vodě (Kováč a kol., 2001). Jsou přirozeně rezistentní k antibiotikům (Hejlíček a kol., 1987). Kvasinky Kvasinkové mastitidy jsou u dojnic nejčastěji vyvolané kvasinkami Candida sp., dostávají se do mléčné ţlázy hlavně po zavedení kontaminovaných kanyl (stejně tak i Pseudomonády). Vznikají téměř vţdy sekundárně na bázi primárních akutních mastitid vyvolaných patogenními bakteriemi, které odolávají léčbě antibiotikami, na které nejsou kvasinky citlivé (Kováč a kol., 2001).