JESENÍKY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

Transkript

1 JESENÍKY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO

2 Olomoucko CHKO JESENÍKY Hlavní hfibet Hrubého Jeseníku spradûdem (49,3 m n. m.). Na pfiedcházející stranû: Pohled na hlavní hfibet Hrubého Jeseníku od Malé Morávky v pozadí s Velkou kotlinou a patrn mi snûïníky. Chránûná krajinná oblast (dále jen CHKO) Jeseníky se nachází v severov chodní ãástí âeské republiky a leïí na území okresû Bruntál, Jeseník a umperk. Severní hranice oblasti se dot ká státní hranice s Polskou republikou. Územím CHKO Jeseníky prochází historická zemská hranice mezi Moravou aslezskem. Nejzápadnûj í bod CHKO ( s..; v. d.) se nachází u kfiiïovatky silnic v údolí Branné v obci Nové Losiny. Nejsevernûj í bod (50 8 s..; v. d.) nalezneme u kfiíïení silnice a Ïelezniãní trati v obci Mikulovice. Nejv chodnûj- í bod ( s..; v. d.) leïí v lese v zákrutu silnice,5 km západnû od Karlovic. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází u kfiiïovatky silnic v údolí fiíãky Oskavy. CHKO Jeseníky byla zfiízena dne v nosem Ministerstva kultury âsr, vydan m pod ã. j. 9886/69 II/2. Rozloha CHKO Jeseníky ãiní podle v nosu 740 km 2. Území je z 80 % pokryto lesními porosty, pfieváïnû druhotn mi smrãinami. Jeseníky jsou nejlesnatûj í CHKO v âeské republice. Mozaikovû se zachovaly autochtonní lesy, místy charakteru pralesa. Georelief Hrubého Jeseníku je v sledkem dlouhého geomorfologického v voje. V pfiirozeném bezlesí v nejvy ích polohách (horské hole) se uchovala vysoká biodiverzita na v ech úrovních, v raznû ovlivnûná florogenetickou absencí borovice kleãe (Pinus mugo) v tomto pohofií. Kleã se zaãala vysazovat koncem 9. století ve snaze o zv ení horní hranice lesa. V sadba nepfiíznivû ovlivnila fiadu pûvodních spoleãenstev. Naprostou vût inu zdej ích lesû vlastní stát. Podkladem pro oblastnû diferencovanou státní lesnickou politiku apro rámcové doporuãení zásad hos- 290 CHKO JS 2

3 CHKO Jeseníky podafiení v lesích jsou oblastní plány rozvoje lesû. Na zemûdûlskou pûdu pfiipadá asi 5 % území CHKO. ZpÛsob obhospodafiování zemûdûlsk ch pozemkû v raznû ovlivàuje krajinn ráz. Vodní plochy tvofií nepatrn podíl plochy, asi 0,5 %, pfiesto jsou Jeseníky dûleïitou vodohospodáfiskou oblastí. Celá CHKO Jeseníky byla vyhlá ena chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod. CHKO JS 3 29

4 Olomoucko 2 Údolí Merty se skalními prahy. 2 Zelenáãek Èovíkov (Adscita statices). Jeseníky mají chladné klima s vydatn mi sráïkami jak de Èov ni, tak snûhov mi. Voda a vodní toky modelují pohofií. Vodní plochy mají jen nepatrn rozsah (asi 0,5 %), pfiesto se jedná o vodohospodáfisky velmi v znamnou oblast. Celá CHKO Jeseníky byla vyhlá ena chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod. Mocnost pûd na hfibetech a svazích je malá, proto velká ãást vody odtéká po vydatn ch de tích po povrchu i pûdou do erozních r h a bystfiinn ch tokû, kde vytváfií prûtokové vlny s erozními úãinky. Nejv raznûj ím projevem zrychlené pûdní eroze jsou pûdní sesuvy. K sanaci velk ch plo n ch sesuvû nestaãí biotechnické zásahy. Je tfieba stabilizovat cel ekosystém úpravou dfievinné skladby a vûkové i prostorové struktury lesa, coï samozfiejmû trvá velmi dlouho. Nicménû v mimofiádn ch situacích, jak se ukázalo pfii povodni v roce 997, ani retenãní úãinek lesa není dostateãn. Vodní toky na území CHKO Jeseníky náleïí ke dvûma povodím, k povodí Odry (Bílá, Stfiední a âerná Opava, Bûlá, Podolsk potok a Moravice) tekoucí do Baltského mofie a k povodí Moravy (Branná, Desná, Merta), které jsou souãástí úmofií âerného mofie. Hlavní evropská rozvodnice vede napfiíã cel m územím po hlavním hfibetu Hrubého Jeseníku ve smûru od jihu pfies vrchol Pradûdu (49,3 m n. m.) na severozápad pfies vrchol eráku (350,8 m n. m.). Na území CHKO nebo velmi blízko její hranice jsou umístûny vodomûrné stanice, monitorující vodní reïim povrchov ch tokû. K nejdéle pozorujícím patfií stanice v Jeseníku na Bûlé, která je ve stejném profilu jiï od roku 292 CHKO JS 4

5 893. Její dlouhodob prûtok dosahuje 2,34 m 3 s -. Dal í jsou Lipová-láznû na Stafiíãi (Q a = 0,700 m 3 s - ), Mikulovice na Bûlé, pfiedpovûdní stanice s kaïdodenním zpracováváním vodních stavû a prûtokû (Q a = 4,0 m 3 s - ) novû pozorující Dlouhé stránû na Divoké Desné, Sobotín na Mertû (Q a =,06 m 3 s - ), Malá Morávka na Bûlokamenném potoce (Q a = 0,306 m 3 s - ), Îelezná na Stfiední Opavû (Q a = 0,860 m 3 s - ), Mnichov na âerné Opavû (Q a = 0,760 m 3 s - ) a Karlovice na Opavû (Q a = 2,34 m 3 s - ). Na Divoké Desné je vybudována dolní nádrï pfieãerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stránû, jejíï v stavba závaïnû ovlivnila zdej í krajinu. V CHKO Jeseníky se nacházejí známé láznû s minerálními prameny, napfi. Karlova Studánka, Jeseník, Lipová na hranici CHKO také Velké Losiny. Sledované prameny jsou napfi. v OstruÏné, Branné, Koutech nad Desnou, Bûlé pod Pradûdem, ãi na Rejvízu. Mûrné objekty podzemních vod (vrty) leïí v údolí Stafiíãe a Bûlé v Lipové-lázních, âeské Vsi, nûkolik v Mikulovicích. Ostatní plochy zaujímají necelá 4 % a na zastavûnou plochu pfiipadá asi 0,5 % rozlohy území. Posláním CHKO je ochrana krajiny, jejího vzhledu a jejích typick ch znakû tak, aby tyto hodnoty vytváfiely vyváïené Ïivotní prostfiedí. K typick m znakûm krajiny náleïí zejména její povrchové utváfiení vãetnû vodních tokû a ploch, její vegetaãní kryt a volnû Ïijící Ïivoãi stvo, jakoï i rozvrïení a vyuïití lesního a zemûdûlského pûdního fondu, sídli tní struktura oblasti, urbanistická skladba sídli È, místní zástavba lidového rázu i monumentální nebo dominantní stavební díla. Pro Jeseníky byl zpracován a vládou vroce 994 schválen územní plán velkého územního celku Jeseníky, kter vymezuje podmínky pro rozvoj oblasti. Jedním z moïn ch stfietû se zájmy ochrany pfiírody je zámûr vybudovat silniãní tunel pod âervenohorsk m sedlem. Podle geomorfologického ãlenûní patfií území do geomorfologické provincie âeská vysoãina, její krkono sko-jesenické soustavy, Jesenické podsoustavy. PfieváÏná ãást území leïí v geomorfologickém celku Hrub Jeseník s podcelky Keprnická hornatina, Medvûdská hornatina a Pradûdská hornatina. Okrajovû zasahují do území celky Zlatohorská vrchovina (s podcelky Bûlská pahorkatina a Rejvízská hornatina) a Hanu ovická vrchovina (podcelky Hrabû ickou hornatinou a Branenskou vrchovinou). Nejvy ím bodem území je hora Pradûd s nadmofiskou v kou 49,3 m, nejniï ím místem je hladina fieky Bûlé vmikulovicích s nadmofiskou v kou 320 metrû. Pohofií má stfiední nadmofiskou v ku 667,6 m, stfiední sklon svahû Pradûdská hornatina dosahuje stfiední nadmofiské v ky 953 m arelativní v kové ãlenitosti aï 800 m. Území má horsk ráz s úzk mi rozvodn mi ãástmi terénu a hlubok mi CHKO Jeseníky Ukázka mrazového zvûtrávání na Bfiidliãné hofie, v pozadí Vysoká Hole (464 m n. m.). CHKO JS 5 293

6 Olomoucko Petrovy kameny v NPR Pradûd v zimû se skalní hradbou a kryoplanaãními terasami. údolími, jejichï hloubka nezfiídka pfiesahuje 300 m. Charakteristické jsou pfiímoãafie probíhající svahy, iroká sedla avelké spády fiek a potokû. Pohofií prodûlalo sloïit geomorfologick v voj. Bylo vytvofieno nûkolika horotvorn mi pochody. Varisk m vrásnûním koncem prvohor vzniklo pohofií stfiedohorského rázu, které bylo jiï koncem prvohor dlouhotrvající denudaãní ãinností postupnû sníïeno a tato ãinnost vyvrcholila ve svrchní kfiídû aï oligocénu vytvofiením paroviny. Ve tfietihorách se parovina zaãala vlivem dozvukû alpinského vrásnûní zmlazovat. Celá kra Hrubého Jeseníku byla vyzdviïena proti kfie Nízkého Jeseníku. Tak vznikl dne ní hlavní hfibet probíhající od eráku pfies âervenou horu, Pradûd, Vysokou holi na Pec. Cel masiv je trupového charakteru a v jeho vrcholov ch ãástech jsou zachovány zbytky holoroviny. Zvedání pohofií zpûsobilo silné oïivení erozní ãinnosti vodních tokû a vznik dne ních hlubok ch údolí. Ta sledují tektonické linie, pruhy ménû odoln ch hornin a spádové pomûry území. Na prudk ch svazích docházelo k vodní erozi, v sledkem byl vznik ãetn ch strïí. Vyskytují se zvlá È v údolích Huãivé Desné a Branné. V dobû ledové se seversk ledovec zastavil na severním úpatí pohofií. Chladné klima vytvofiilo na vrcholech isvazích Hrubého Jeseníku ãetné periglaciální jevy, pfiedev ím polygonální pûdy, skalní skupiny, kamenná mofie a suèové proudy. V závûtrn ch prostorách nejvy ích poloh Hrubého Jeseníku vzniklo místní horské zalednûní. Pfiím m pûsobením ledovce s teplou bází se vytvofiil kar Velké kotliny. Nûkteré dal í karoidy (Malá kotlina, Jelení Ïleb, SnûÏná kotlina) byly modelovány nivací. Do postglaciálního období je kladen rozvoj jesenick ch ra elini È. Geologicky patfií Hrub Jeseník do moravsko-slezské zóny âeského masivu. Centrální ãást Hrubého Jeseníku je rozdûlena na keprnickou a desenskou klenbu. Antiklinální pásmo keprnické pokraãuje k severozápadu tzv. sérií Branné, antiklinální pásmo desenské pfiechází do oblasti andûlskohorsk ch vrstev, které jiï patfií k Nízkému Jeseníku a do CHKO Jeseníky zasahují jen okrajovû. Série âervenohorského sedla pfiedstavuje synklinální pásmo mezi obûma antiklinálními strukturami. Jádro keprnické klenby tvofií staré sedimentární horniny, které jsou pfiemûnûny v pararuly, kvarcity, erlány a migmatity. Uvnitfi klenby vystupuje tûleso keprnické ortoruly (granitizované pararuly), dále se stfiídají pararuly a svory. Obal je tvofien devonsk mi horninami série Branné a âervenohorského sedla. Podobnou skladbu jako keprnická klenba má i klenba desenská ve v chodní ãásti Hrubého Jeseníku. V jejím jádru v ak jsou pfievládajícími horninami migmatity a pararuly. V jiïní ãásti zasahuje do CHKO Jeseníky sobotínsk a v severní ãásti jesenick amfibolitov masiv, tvofien pestr m souborem metamorfovan ch hornin (amfibolity, amfibolické ruly a bfiidlice). Na území CHKO Jeseníky zasahuje i pásmo vrbenské skupiny a zóna Branné. Vzhledem ke geologickému podloïí lze konstatovat, Ïe rychlost zvûtrávání hornin, závislá na zrnitosti, vrstevnatosti a pfiídatn ch látkách, je pozvolnûj í, podíl jílov ch zrn je mal. Obsah pfiístupn ch Ïivin (draslíku, sodíku, vápníku a hofiãíku) je stfiední aï chud í. PÛdní pomûry oblasti jsou pestré. V niï ích polohách, se v závislosti na charakteru substrátu a na georeliéfu vyvinula mozaika rûznû nasycen ch hnûd ch pûd kambizemí, které jsou na Ïivn ch stanovi tích zastoupeny pfie- 294 CHKO JS 6

7 CHKO Jeseníky KRAJINN POKRYV váïnû kambizemûmi mezotrofními. PÛda je zpravidla stfiednû hluboká aï hluboká, písãitohlinitá aï hlinitopísãitá, tmavûji zbarvená s pomûrnû dobrou sorpãní kapacitou a pomûrnû pfiíznivá je i její biologická aktivita. Formou nadloïního humusu je mulov moder. Obsah skeletu se pohybuje mezi %. CHKO JS 7 295

8 Olomoucko Ukázka kryogenních tvarû v NPR Pradûd. PÛda je ãerstvû vlhká, obãas vysychavá, pûdní reakce mírnû kyselá. Na kysel ch stanovi tích pfievaïují kambizemû oligotrofní aï podzolované dystrické, pfieváïnû mûlké aï stfiednû hluboké, hlinitopísãité aï písãité, místy se znaãn m zastoupením skeletu. Formou nadloïního humusu je morov moder aï mor. V znamná ãást pûd vykazuje vût í nebo men í stupeà podzolizace s kyselou aï silnû kyselou reakcí a malou sorpãní kapacitou. Dystrické kambizemû jsou zastoupeny zejména v niï ích ãástech údolních svahû a pfii okrajích pohofií. Ve vy ích polohách (v estém, tj. smrkobukovém a ãásteãnû sedmém, tj bukosmrkovém lesním vegetaãním stupni) pfievládají horské hnûdé pûdy, tj. kryptopodzoly, a to na Ïivn ch stanovi tích kryptopodzoly mezotrofní, které b vají pfieváïnû písãitohlinité, stfiednû hluboké, rezivû okrovû hnûdé barvy, stfiednû kyselé, s nenasycen m sorpãním komplexem. Na kysel ch stanovi tích se vyskytují kryptopodzoly oligotrofní. PÛda je pfieváïnû hlinitopísãitá, mûlká aï stfiednû hluboká, znaãnû skeletovitá, svûtle rezivû okrovû zbarvená, silnû kyselá s v raznû nenasycen m sorpãním komplexem. V horsk ch polohách se vyskytují horské podzoly, které vznikají na kysel ch horninách v humidním klimatu. Kambizemní podzoly jsou v této oblasti hlavním typem pûd. Jsou to mûlké aï stfiednû hluboké pûdy s mocnou vrstvou humusu, silnû kyselé. PfievaÏující humusovou formou je mor. V nejvy ích polohách (pfiibliïnû nad 050 m n. m.) pfievládají humuso-ïelezité podzoly, místy zamokfiené a zra elinûlé. Na kamenit ch a skalnat ch lokalitách jsou zastoupeny rankery, kambizemû a kryptopodzoly rankerové, na strm ch srázech se skalními v chozy pûdy nevyvinuté litozemû (Velká kotlina, holorovina na Bfiidliãné). Na vápencích jsou ostrûvky hnûd ch rendzin. Na vlhk ch stanovi tích a podél potokû ve sníïeninách nalézáme kambizemû a kryptopodzoly pseudoglejové, pseudogleje aï gleje. Na ra elini tích je zastoupena organozem. Zcela zvlá tními pûdními útvary jsou polygonální pûdy, které vznikly v chladn ch periodách ãtvrtohor na Vysoké holi a na Máji. Na Keprníku jsou vyvinuty thufury. Na Bfiidliãné hofie nalézáme kamenné polygony a brázdûné pûdy s vypukl m nebo vklesl m kamenn m pruhem. Pohofií Hrubého Jeseníku, které je jádrem CHKO Jeseníky, leïí na rozhraní dvou klimatick ch oblastí. Západní hranice kontinentálního klimatu se zde setkává s doznívajícími vlivy klimatu oceanického. Vyznaãuje se vysokou relativní vlhkostí a pfievládajícím západním vûtrn m proudûním, které pfiiná í znaãné mnoïství sráïek. Horská ãást CHKO Jeseníky je fiaze- 296 CHKO JS 8

9 CHKO Jeseníky na k chladné oblasti. Podle Quitta, E. (97) je niï í horská ãást v oblasti CH 7, vy í nad 900 m je v oblasti CH 6 a hfibety nad 200 m jsou vch4, která je v âeské republice nejchladnûj í. Klima na úpatí JeseníkÛ je mírnû teplé a pouze mírnû vlhké. Jeseník má prûmûrnou roãní teplotu 7, C a roãní úhrn sráïek 846 mm, Zlaté hory 7,5 C a 822 mm. SráÏky rostou smûrem do vy ích poloh, teploty tímto smûrem naopak klesají. Rejvíz má prûmûrnou roãní teplotu 5,3 Caroãní úhrn sráïek 029 mm, Vrbno Vidly 234 mm. Ve vrcholov ch ãástech panuje drsné vlhké a vûtrné klima. Pradûd má prûmûrnou roãní teplotu 0,9 C a roãní úhrn sráïek cca 400 mm. Pro chladnou oblast je charakteristické velmi krátké léto, chladné a vlhké, pfiechodné období velmi dlouhé s chladn m jarem a mírnû chladn m podzimem, zima velmi dlouhá, velmi chladná, vlhká s velmi dlouh m trváním snûhové pokr vky (oblast Pradûdu, eráku Keprníku Vozky, Orlíku). V mírnû teplé oblasti (nejniï í ãást území v okolí Bedfiichova, Nového Malína, Velk ch Losin, âeské Vsi, Ondfiejovic) je léto normálnû dlouhé, mírné, mírnû suché, pfiechodné období je krátké, smírn m jarem a mírnû tepl m podzimem, krátká zima, mírná, suchá, s krátk m trváním snûhové pokr vky. Pro CHKO Jeseníky jsou charakteristické velké klimatické rozdíly na pomûrnû krátké vzdálenosti, coï úzce souvisí s velk mi rozdíly v nadmofiské v ce. âasto b vá poãasí na obou stranách hlavního hfibetu Hrubého Jeseníku zcela odli né. Podstatn m faktorem, uplat- Àujícím se v klimatu území je v znaãn klimatick pfiedûl, kter probíhá od Ramzovského sedla na âervenohorské sedlo a dále na v chod. Tento pfiedûl oddûluje klima Slezské níïiny od vnitfiního klimatu Moravy. Rozsáhlá Slezská níïina produkuje masy teplého vzduchu, kter je vzdu n mi proudy uná- en na okrajové severov chodní svahy Hrubého Jeseníku. Oblast Rejvízu je proti tûmto vlivûm chránûna a zachovává si ráz drsného horského klimatu. KaÏdoroãnû nastávají v Hrubém Jeseníku teplotní inverze. Ve vy ích polohách je teplo a sluneãno, v údolích a kotlinách jsou mlhy. Na nûkter ch lokalitách se v raznû uplatàuje vliv mikro amezoklimatu. Ve vrcholov ch polohách Hrubého Jeseníku je moïnost Hlavní hfibet Hrubého Jeseníku s plo inami holoroviny a nejvy - ím vrcholem Olomouckého kraje Pradûdem (49,3 m n. m.). CHKO JS 9 297

10 Olomoucko mrazû po cel rok. Teploty pod 0 C byly na Pradûdu namûfieny i v ãervenci a srpnu. Tropické dny s maximální teplotou nad 30 C se v tûchto polohách nevyskytují. V ka snûhové pokr vky kulminuje v bfieznu, kdy dosahuje v dlouhodobém prûmûru 60 cm. Souvislá snûhová pokr vka trvá na Pradûdu v dlouhodobém prûmûru od 30.. do Je tû déle drïí sníh na nûkter ch dal ích místech, zejména ve Velké kotlinû, kde odtávají poslední zbytky snûhu aï zaãátkem ãervence. Na nûkter ch místech, hlavnû ve Velké kotlinû, ale v jimeãnû i jinde (Malá kotlina, Jelení Ïleb, SnûÏná kotlina) dochází obãas k pádu snûhov ch lavin. Vrchol Pradûdu patfií k nejvûtrnûj ím místûm âr. Bezvûtfií je zde zaznamenáno prûmûrnû jen 5,5 dnû v roce. Pro celé pohofií je charakteristické pfievládající západní vûtrné proudûní. V tomto smûru probíhají i hlavní údolí fiek Divoké Desné, Huãivé Desné, Merty a Branné. Vodící návûtrná údolí, zrychlující vrcholová ãást hfibetû a turbulentní proudûní v závûtrn ch polohách jsou principem tzv. anemo-orografick ch systémû. Jejich funkcí je vysvûtleno velké hromadûní snûhov ch hmot (následnû lavin), obohacování závûtrn ch poloh o minerální i organické ãástice (spory i semena), 298 CHKO JS 0

11 CHKO Jeseníky ãímï je vysvûtlena i bohatost a pestrost kvûteny jesenick ch karû a karoidû. Souãasná flóra a vegetace Hrubého Jeseníku je v slednicí dlouhodobého v voje od poslední doby ledové ve star- ích ãtvrtohorách. Podle fytogeografického ãlenûní âr náleïí vût ina území CHKO do fytogeografické oblasti oreofytikum. PfievaÏuje zde extrazonální horská vegetace montánního aï subalpínského stupnû a aï na nepatrné v jimky chybûjí teplomilné druhy. Nevelká hraniãní ãást CHKO je fiazena do oblasti mezofytika, do fytogeografick ch podokresû Rychlebská a Hanu ovická vrchovina, Vidnavsko-osoblaÏská pahorkatina a do fytogeografického okresu Jesenické podhûfií. VHrubém Jeseníku plo nû pfievaïují lesní fytocenózy. Potenciálnû jsou to zejména buãiny Eu-Fagenion: v niï ích polohách a na Ïivn ch substrátech kvûtnaté buãiny Dentario enneaphylli- -Fagetum, na chud ích horninách kyselé bikové buãiny Luzulo-Fagetum. Ve vy ích polohách nalezneme smrkové buãiny Calamagrostio villosae-fagetum a horské buãiny s javorem klenem Aceri-Fagetum. Horní hranici lesa tvofií horské klimaxové smrãiny Piceion excelsae, nad nimi v nejvy ích polohách Jeseníky z Pradûdu Kamziãí vrch (355,4 m n. m.), Sokol (87 m n. m.) a Prostfiední vrch (52,5 m n. m.). CHKO JS 299

12 Olomoucko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE 300 CHKO JS 2

13 CHKO Jeseníky bezlesé hole s vegetací tfiíd Juncetea trifidi, Mulgedio-Aconitetea a Salicetea herbaceae. Horní hranice lesa se pohybovala pfiibliïnû na úrovni hranice souãasné, kolem vrstevnice 350 m n. m. V komplexu lesních spoleãenstev se lokálnû vyvinula specifická spoleãenstva ra elini È, prameni È a skal. Také v souãasné dobû pfievaïují v Hrubém Jeseníku spoleãenstva lesní, vlivem antropizace pfieváïnû druhotné smrãiny. Kvûtnaté buãiny Eu-Fagenion se v Hrubém Jeseníku zachovaly do nadmofiské v ky okolo 000 m jako pfiirozené nebo polopfiirozené porosty s charakteristick m druhovû bohat m bylinn m patrem. Najdeme je mj. na svazích údolí Merty, v údolí Divoké Desné, ménû v údolích Huãivé Desné, Branné a Bûlé. Jejich v skyt je vázán na svaïit a ãlenit reliéf. Acidofilní horské buãiny Aceri-Fagetum jsou vázány na hfibetové polohy, dochovaly se fragmentárnû a jejich porosty tvofií pfiechod mezi kvûtnat mi buãinami a horsk mi klimaxov mi smrãinami. V jejich stromovém patfie se vedle buku prosazuje javor klen. Rostou v oblasti âervenohorského sedla, ménû v údolí Huãivé a Divoké Desné, v údolí Merty (Koãiãí skalky), na vrcholu âerné stránû, v Malé a Velké kotlinû. Sv m charakterem jsou velmi blízké suèov m a roklinov m lesûm Tilio-Acerion. Roklinové lesy porûstají extrémní stanovi tû svahû (aï 50 ), skal a sutí montánního stupnû (mj. Buãina pod Franti kovou myslivnou). Acidofilní smrkové buãiny Calamagrostio villosae-fagetum utváfiejí pfiirozené porosty v nadmofiské v ce 800 aï 200 m na oligotrofních horninách, a také druhotnû jako degradaãní stádia kvûtnat ch buãin. Oproti kvûtnat m buãinám mají druhovû chudé bylinné patro. Pfiedstavují vegetaci ploch ch horsk ch hfibetû a tvofií pfiechod mezi buãinami a klimaxovou smrãinou. Klimaxové smrãiny Piceion excelsae se zachovaly ve fragmentech pfii horní hranici lesa. Spolu s druhotn mi smrãinami zaujímají nejvût í rozlohu lesních fytocenóz Hrubého Jeseníku. Plo nû nejrozsáhlej í jsou tfitinové smrãiny Calamagrostio villosae-piceetum. Vedle smrku ztepilého (Picea abies) se mezi dfievinami ojedinûle vyskytuje také jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Na podmáãen ch stanovi tích jsou ãasté ra elinné smrãiny Sphagno-Piceetum. Tyto porosty se vyznaãují rozvolnûn m zápojem a ãasto lemují vrchovi tní ra elini tû s vegetací svazû Leuko-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi. Najdeme je napfi. mezi Vozkou a Keprníkem, na Trojmezí, na Kamziãníku a Jezerné a pod Petrov mi kameny. Ra elinné smrãiny obklopují i blatkové ra elini tû na Rejvízu, kde se 2 Smrky pfii horní hranici lesa deformované okusem zvûfií. 2 Prorostlík dlouholist (Bupleurum longifolium). CHKO JS 3 30

14 Olomoucko Pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius). nachází komplex vegetace svazû Pino- -Ledion a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi, a také ra elini tû na Skfiítku. Na extrémních stanovi tích (suè zdevonského kfiemence) se zachovaly reliktní bory Dicrano-Pinion, zejména vpfiírodních rezervacích Borek u Doma ova a Such vrch, v mal ch plochách také na Zámeckém vrchu v pásmu Orlíku. Podél vodních tokû je rekonstruována vegetace pobfieïních luhû z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Zachovala se do jisté míry zejména podél Bûlé, Bílé a Stfiední Opavy a Divoké a Huãivé Desné. ZHrubého Jeseníku jsou popsána spoleãenstva listnat ch kefiû na lavinov ch drahách ze svazu Salicion silesiacae, asociace Salici silesiacae-betuletum carpaticae a Piceo-Salicetum silesiacae. Na lavinov ch drahách a kolem horsk ch potokû rostou vysokobylinná spoleãenstva svazu Adenostylion a kapradinové nivy svazu Dryopterido-Athyrion. Hole urãují pfiírodní charakter pohofií. Aã rozlohou nevelké, jsou svébytn mi ostrovy v mofii hercynské lesní vegetace a kulturní krajiny. Vynikají vysokou diverzitou s endemick mi, reliktními a penetrantními taxony. Analogické typy vegetace najdeme je tû v Krkono ích a na Králickém SnûÏníku. Tento vegetaãní komplex je jedineãn nejen v âeské republice, ale v mnoha ohledech i ve stfiedoevropském mûfiítku. Na vyfoukávan ch místech, mechanicky ovlivàovan ch vûtrem a snûhem, ov em bez dlouhodobé snûhové pokr vky, najdeme vegetaci svazu Juncion trifidi. Horské hfibety pokr vají krátkostébelné porosty svazu Nardo-Caricion rigidae, které v místech s déle leïícím snûhem pfiecházejí ve vysokostébelné porosty svazu Calamagrostion villosae. Na horsk ch prameni tích roste vegetace svazu Cardamino-Montion. Specifickou, druhovû velmi bohatou vegetaci najdeme v závûtrn ch polohách karû a karoidû, v turbulentních prostorech anemo-orografick ch systémû. Jsou to jednak spoleãenstva skalních terásek svazu Agrostion alpinae, jednak vysokostébelné trávníky svazu Calamagrostion arundinaceae. Rozsáhlou enklávou pfiirozeného bezlesí je hfibet od Ztracen ch kamenû pfies Pec, Pecn, Bfiidliãnou, Jelení hfibet, Máj, Kamziãník, Vysokou holi aï k Petrov m kamenûm, dal í je vrchol Pradûdu a Keprníku. Ménû v razné jsou enklávy Mraveneãníku, eráku a âervené hory (337 m n. m.). Pro CHKO Jeseníky je pfiíznaãné, Ïe diverzita nûkolika lokalit reprezentuje celé pohofií. Platí to zejména o jesenick ch karech, zvlá tû o Velké kotlinû, která je fiazena mezi nejv znamnûj í lokality Stfiední Evropy. Dva endemické taxony, jitrocel ãernav sudetsk (Plantago atrata subsp. sudetica) ahvozdík kartouzek sudetsk (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) v znam Velké kotliny podtrhují. Petrovy kameny hostí dal í dva endemity Hrubého Jeseníku. Jsou to lipnice jesenická (Poa riphaea) azvonek ãesk jesenick (Campanula bohemica subsp. gelida). Jen v Hrubém Jeseníku a v Krkono ích roste zvonek okrouhlolist sudetsk (Campanula rotundifolia subsp. sudetica). Dal ími neopominuteln mi lokalitami jsou Malá kotlina, vrchol Pradûdu Tabulové skály, Rejvíz, Keprník, SnûÏná kotlina, âervená hora, umárník, Mal a Velk Dûd, Vozka atd. V CHKO Jeseníky roste asi 200 druhû cévnat ch rostlin. Jejich ohroïení se pokusil vystihnout L. Bure, kter do osmi kategorií regionálního ãerveného seznamu zafiadil celkem 342 taxony. Z celostátnû chrá- 302 CHKO JS 4

15 nûn ch zde najdeme 34 druhy kriticky ohroïené mezi nû patfií i v e zmínûné endemity i fiada dal ích. Pût kriticky ohroïen ch druhû z celostátního seznamu se nepodafiilo ovûfiit. Jsou to koniklec jarní alpinsk (Pulsatilla vernalis var. alpestris), ostfiice vláskovitá (Carex capillaris), puch finík sudetsk (Cystopteris sudetica), bûlorozchodník huàat (Oreosedum villosum) arozrazil chudobkovit (Veronica bellidioides). Novû byl nalezen sklenob l bezlist (Epipogium aphyllum). Mezi druhy silnû ohroïené podle vyhlá ky MÎP ã. 395/92 Sb. jsou fiazeny 32 druhy, mj. jestfiábník alpsk (Hieracium alpinum), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), kropenáã vytrval (Swertia perennis), ostfiice mokfiadní (Carex limosa), sasanka narcisokvûtá (Anemonastrum narcissiflorum). Nezvûstn je v ivec bahenní (Pedicularis palustris). Hofiec panonsk (Gentiana pannonica) je zde nepûvodní a momentálnû se ífií. Mezi druhy ohroïené patfií 32 taxony, mj. hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), koprníãek bezobaln (Ligusticum mutellina), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea), rojovník bahenní (Ledum palustre), icha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum) a dal í. Kapradina pérovník p trosí (Matteuccia struthiopteris) je v CHKO jako vzácnû se vyskytující, plavuník ZeillerÛv (Diphasiastrum zeilleri) byl opût potvrzen. Novû byly nalezeny zfiejmû vysazené druhy koprník tûtinolist (Meum athamanticum) a prha arnika (Arnica montana). Fauna CHKO Jeseníky je ménû prozkoumána neï kvûtena. I na souãasném stupni poznání v ak lze tvrdit, Ïe CHKO Jeseníky je v znamn m útoãi tûm mnoha Ïivoãi n ch druhû, které jsou na jin ch místech ohroïeny postupujícím civilizaãním procesem. Ochrana pfiírody sleduje jak zabezpeãení vhodn ch Ïivotních podmínek pro souãasnou faunu, tak moïnosti alespoà ãásteãné rekonstrukce pûvodního ãi v nedávné dobû známého sloïení fauny. Pro tyto úãely jsou zpracovány nebo se zpracovávají projekty, t kající se napfi. mihule potoãní, sokola stûhovavého, tetfieva hlu ce, rysa ostrovida, obojïivelníkû ap. Ovûfiují a zkoumají se pûvodní biotopy jednotliv ch Ïivoãi n ch druhû nebo skupin druhû s cílem zajistit jejich pfiípadnou obnovu aúzemní ochranu. K postglaciálním reliktûm patfií ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), s c rousn (Aegolius funereus), kos horsk (Turdus torquatus) a my ivka horská (Sicista betulina), byl pozorován i datlík tfiíprst (Picoides tridactylus). Pozornost je samozfiejmû vûnována endemick m taxonûm. Patfií mezi nû mj. zdej í poddruh okáãe men ího (Erebia sudetica subsp. sudetica). Z celostátnû kriticky ohroïen ch druhû dle vy- 2 CHKO Jeseníky Lepnice alpská (Bartsia alpina). 2 Silnû ohroïen druh krutihlav obecn (Jynx torquilla). CHKO JS 5 303

16 Olomoucko Silnû ohroïen druh rys ostrovid (Lynx lynx). hlá ky MÎP ã. 395/92 Sb. je v CHKO Jeseníky zji tûno 2, mj. mihule potoãní (Lampetra planeri), ãolek karpatsk (Triturus montandoni), zmije obecná (Vipera berus), kulík hnûd (Charadrius morinellus), sokol stûhovav (Falco peregrinus), tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus) a vzácnû sem zavítá medvûd hnûd (Ursus arctos). Padesát zdej ích druhû je silnû ohro- Ïen ch. Jsou to mj. ocasatí obojïivelníci ãolek horsk (Triturus alpestris) aã. obecn (T. vulgaris), mlok skvrnit (Salamandra salamandra), z Ïab skokan ostronos (Rana arvalis), dále plazi je- tûrka obecná (Lacerta agilis) a j. Ïivorodá (Zootoca vivipara), z bohaté avifauny jmenujeme alespoà bekasinu otavní (Gallinago gallinago), ãápa ãerného (Ciconia nigra), chfiástala polního (Crex crex), jefiábka lesního (Bonasa bonasia), tetfiívka obecného (Tetrao tetrix), ze savcû rejska horského (Sorex alpinus), rysa ostrovida (Lynx lynx), zbezobratl ch ÏluÈáska borûvkového (Colias palaeno). OhroÏen ch druhû bylo zji tûno 40, patfií k nim mj. vranka obecná (Cottus gobio) a v. pruhoploutvá (C. poecilopus), ropucha obecná (Bufo bufo), uïovka obojková (Natrix natrix), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), sluka lesní (Scolopax rusticola), v r velk (Bubo bubo). Známá jsou zimovi tû netop rû ve star ch dûlních dílech. Stále dochází k objevûm pro vûdu nov ch druhû nebo druhû v Jeseníkách neznám ch, zejména mezi bezobratl mi. Zásadní vliv na pfiirozen v voj ohroïen ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ mûla na konci 20. století lidská aktivita. Napfiíklad úpravy mnoh ch tokû brání pfiirozené migraci ÏivoãichÛ. Na vodní faunu má v nûkter ch pfiípadech negativní vliv i budování a obnova mal ch vodních elektráren. Velká ãlenitost terénu, drsnûj í klima a pralesovité porosty Hrubého Jeseníku zpûsobily, Ïe se v nûm vlivy ãlovûka zaãaly projevovat teprve ve století. Kolonizátofii zakládali osady, les v podhûfií ustupoval pastvinám a polím. Osídlování Jesenicka postupovalo ze slezsk ch níïin, od Opavy z tzv. Holasicka osídlování Bruntálska a z Hornomoravského úvalu od ternberka se ífiilo osídlení R mafiovska. Postup kolonizace se zastavil v podhûfií Hrubého Jeseníku, takïe tehdy je tû nebyly zásadním zpûsobem ovlivnûny pfiirozené lesy vy ích poloh. Masiv Hrubého Jeseníku zaãal mûnit svou tváfinost aï v století, coï souviselo s rozvíjející se tûïbou rud okolo R mafiova (Ruda, Horní Mûsto, Stfiíbrné Hory, Nová Ves), Zlat ch Hor, Svûtlé Hory, Rudné, Jeseníku a j. Hutû spotfiebovávaly znaãné mnoïství dfiíví. Ve vy ích polohách se dlouho udrïely neprostupné pralesy s dravou zvûfií. Kolonizace postupovala souãasnû s feudalizací. Z pûvodního zemûpanského majetku vzniklo est velk ch panství: Branná (Hanu ovice) byla aï do roku 39 zemûpansk m majetkem, od 5. století patfiila Vald tejnûm z Kol- tejna, v 6. století Zvolsk m ze Zvole, pak krátce ÎerotínÛm, Bruntálsk m zvrbna, Petfivaldsk m z Petfivaldu a od roku 622 Lichten tejnûm a to aï do roku 926, kdy majetek pfievzal stát. Janovické panství bylo nejdéle (z tûchto esti) královsk m majetkem a po fiadû zástav bylo teprve v roce 586 prodáno HoffmannÛm z Gründbüchlu, pak patfiilo Dittrich tejnûm a pozdûji, aï do roku 945, HarrachÛm. Panství Louãná a Velké Losiny bylo vdrïbû ÎerotínÛ do konce 7. století jako celek, pak bylo rozdûleno na Velké Losiny a Louãnou. Velké Losiny patfiily 304 CHKO JS 6

17 CHKO Jeseníky Lichten tejnûm (do roku 908) a Louãnou koupil Velehradsk klá ter, od nûho pak v roce 825 získali majetek Mittrov tí, poté Kleinové, kter m patfiil aï do roku 945. Panství Bruntál bylo pûvodnû souãástí opavského kníïectví, pak krnovského, posléze patfiilo Lichten tejnûm, poté aï do roku 948 ádu nûmeck ch rytífiû. Jesenicko Zlatohorské panství bylo ve správû diecéze ve Vratislavi aï do roku 948. Hranice tûchto velk ch majetkû vedly po pfiirozen ch liniích a zûstaly v podstatû zachovány podnes jako hranice okresní nebo hranice mezi jednotliv mi lesními správami LesÛ âeské republiky. K vyuïívání vy ích poloh pohofií byl ãlovûk nucen aï na pfielomu 7. a 8. století a není bez zajímavosti, Ïe k zemûdûlsk m úãelûm. Pro pastvu dobytka se zaãaly vyuïívat hole. Na panství Louãná a Janovice se do roku 800 pásl hovûzí dobytek (voli), na panství Bruntál ovce, coï byl po 200 let bûïn zpûsob obhospodafiování jihov chodního svahu Pradûda a okolí Petrov ch kamenû aï nad prameny Moravice. Páslo se i na holích dal ích panství a je tû dfiív se i travafiilo. Nejvût ího rozsahu dosáhlo travafiení mezi erákem a Keprníkem na Branenském panství. Pastva na holích skonãila aï v polovinû 20. století. Budování prvních trval ch objektû v nejvy ích polohách souviselo s pastvou dobytka (Ovãárna, v cárna), s lovem (Franti kova myslivna, Alfrédka), s budováním komunikaãních sítí (Skfiítek, âervenohorské sedlo) a s turistikou (Barborka, Vfiesová studánka, chata Jifiího na eráku). Koncem 8. století se zaãíná na v ech majetcích v Hrubém Jeseníku uplatàovat cílevûdomé hospodafiení. Úzce to souvisí s Tereziánsk m lesním fiádem, kter byl pro Moravu a Slezsko vydán vroce 754. Stav lesû byl v té dobû v dûsledku patného hospodafiení dost neutû en. PÛvodní pralesy byly na mnoha místech zpusto ené (nejdéle se zachovaly na Louãenském panství). Umûlá sadba se zaãala uplatàovat asi od roku 800 a zcela pfievládla po roce 850, pfiiãemï se ve velké mífie pouïívalo sadebního materiálu neznámého pûvodu. V sadby kosodfieviny, která není v Jeseníkách pûvodní, se ve znaãném rozsahu realizovaly koncem 9. a zaãátkem 20. století na panství ádu nûmeck ch rytífiû ve snaze zv it horní hranici lesa, coï je ve svûtle souãasn ch Buãina na úboãí JeseníkÛ. CHKO JS 7 305

18 Olomoucko Acidofilní horská buãina v PR Jelení buãina. poznatkû v nûkter ch pfiípadech kodlivéfie ení (napfi. ve Velké a Malé kotlinû, v okolí vrcholû Keprníku, eráku, âervené hory a Malého Dûda). AÏ do nedávné doby se obnovní postupy zpravidla omezovaly na holou seã, a to i v pfiípadech, kdy i tehdej í pfiedpisy umoïàovaly alternativní fie ení. Tím se mimo jiné zhor ovaly podmínky pro pfiirozenou obnovu, které jsou na velké ãásti území jinak velmi pfiíznivé. Kvalita zalesàovacích prací byla obecnû nízká, nebyly dodrïovány obnovní cíle, témûfi se nevyuïívalo podsadeb. Neúmûrnû se zv ily stavy zvûfie. Tyto chyby v hospodafiení, zejména zmûna druhové skladby dfievin ve prospûch smrku, pfiehlíïení genetick ch hledisek, zanedbání v chovy avobtíïnû pfiístupn ch horsk ch polohách i obnovy lesních porostû, ãasto nevhodnû zvolené zpûsoby a formy obnovy to v e, spolu s pûsobením imisí, hmyzími kûdci a dal ími vlivy, znaãnû sníïilo stabilitu lesních porostû. Navíc se v posledních desetiletích v lesích hospodafiilo pfiedev ím s ohledem na úzce odvûtvovû chápaná kriteria tûïby dfieva a poïadavky odbûratelû, bez zfietele na proklamovanou potfiebu harmonického v voje v ech funkcí lesa. V sledkem jsou málo stabilní porosty, s druhovou skladbou pozmûnûnou ve prospûch smrku, pfieváïnû stejnovûké, navíc oslabené pûsobením imisí. Pfies tyto skuteãnosti zûstávají lesy stabilizujícím prvkem v krajinû. Znaãné v kové rozdíly pohofií Hrubého Jeseníku vedou k vysokému rozpûtí lesních vegetaãních stupàû od pátého, jedlobukového, aï po devát, kleãov (bezlesé hole). V nejniï ích polohách oblasti je nepatrnû zastoupen itfietí (dubobukov ) a ãtvrt (bukov ) lesní vegetaãní stupeà. Vzhledem k pfievaze stfiednû bohat ch stanovi È jsou nejroz ífienûj í spoleãenstva Ïivné fiady (témûfi 60 %). Znaãnou plochu zaujímají také spoleãenstva kyselé fiady s tû- Ïi tûm ve vy ích lesních vegetaãních stupních (20 %). Spoleãenstva extrémní fiady hrají dûleïitou roli v ochranû pûdy. Spoleãenstva javorové fiady (5%) jsou obohacena humusem, vût inou ronem po svahu. Spoleãenstva fiady obohacené vodou, oglejená, podmáãená a ra elinná zaují- 306 CHKO JS 8

19 CHKO Jeseníky mají jen malé plochy. Ra elinná fiada tvofií v CHKO Jeseníky 0,57 %, ov em v rámci I. zóny je to 6,57 % v mûry. Je známo, Ïe stabilitu lesních ekosystémû ovlivàuje jejich dfievinná skladba. Podíl smrku se v CHKO pfiesto neustále zvy oval, nyní ãiní asi 83 %, v nejmlad ích porostech i více. Pfiitom v pfiirozen ch porostech by to mûlo b t nejv 40 %. Podíl jehliãnat ch dfievin by mûl dosahovat cca 60 %, maximálnû 70 %. V pásmu pfiirozen ch smrãin nalézáme pûvodní ekotyp horského smrku, kter je odoln proti drsn m klimatick m podmínkám tûchto poloh. Buk je pfiedev ím pfiímûsí smrkov ch porostû a to aï do 8. lesního vegetaãního stupnû. Tvofií málo pfies 0 % porostû. Vpfiirozen ch lesích by to mûlo b t 29 aï 38 %. Jedle je roz ífiena v okrajov ch ãástech v lesním vegetaãním stupni. Jako pfiímûs vystupuje aï do v ky 000 m n. m. s podílem 0,27 %, pfiiãemï podle modelového optima by její podíl mûl ãinit minimálnû 2 %. Z dal- ích dfievin je zastoupen modfiín,53 %, borovice lesní 0,7 % a nepûvodní kosodfievina 0,40 %. Javor klen je zastoupen,05 %, (v pfiirozen ch lesích by jeho podíl ãinil 4 0 %), bfiíza,04 % ol e lepkavá 0,86 %, ol e edá 0,32 %, jasan 0,26 % a lípa 0,20 %. Ostatní dfieviny nedosahují ani 0, %, pfiitom podíl jefiábu by mûl b t asi 2 % (v souãasnosti asi 0,08 %). Není vyváïená ani vûková struktura lesních porostû. V eobecnû je vy í rozloha mlad ích porostû, v horsk ch polohách porostû nejstar ích (star ích 40 let), kde je naopak v razn nedostatek porostû v prvních tfiech vûkov ch tfiídách. Je v ak tfieba zdûraznit, Ïe v tak zvan ch pfiestárl ch porostech v horsk ch polohách jsou soustfiedûny pûvodní, geneticky nesmírnû cenné dfieviny ba i celé lesní porosty. Na území CHKO Jeseníky je est genov ch základen lesních dfievin o celkové v mûfie témûfi 3600 ha (tfii z nich jsou souãástí rezervací). Genové základny jsou souvislé soubory porostû pûvodních dfievin (nebo aspoà s vysok m podílem pûvodních dfievin) a musí b t na takové rozloze, která postaãuje k udr- Ïení genetické promûnlivosti populací. Potom jsou pfii vhodném zpûsobu hospodafiení schopny autoreprodukce. Základním zpûsobem reprodukce v genov ch základnách je pfiirozená obnova. Pfiirozená obnova je v ak, a to nejen v genov ch základnách, ale na celém území CHKO Jeseníky, limitována stále nepfiimûfien mi stavy zvûfie, zejména zvûfie jelení a kamziãí. (Kamzíci zde byli vysazeni v roce 93.) Má-li b t dosaïeno toho, aby se lesní porosty obnovovaly pfiirozenou cestou, je nutné vliv zvûfie zásadnû omezit, a to radikálním sníïením jejích stavû. V souãasné dobû na pfieváïné ãásti lesû v CHKO Jeseníky hospodafií Lesy âeské republiky, s. p. Hradec Králové. V ude, kde je to moïné jsou v maximální mífie vyuïívány pfiírodû blízké zpûsoby hospodafiení. Pfii pouïití pfiirozeného zmlazení a dal ích pfiírodních procesû, se postupnû zvy uje podíl zpev- âesnekov potok. CHKO JS 9 307

20 Olomoucko Duha nad umn m. Pohled do údolí Bûlé. Àujících a melioraãních dfievin. Cílem je dosáhnout vûkové, druhové i prostorové rozrûznûnosti lesních ekosystémû a zajistit tak trvalé plnûní v ech funkcí lesa. Pozornost je vûnována i lesním porostûm pfii horní hranici lesa. Kromû porostû témûfi pralesovitého charakteru, které se zde na mal ch plochách zachovaly a jsou vesmûs souãástí národních pfiírodních rezervací, zde nalezneme také porosty, kter m hrozí úpln rozvrat, ponûvadï se v nich hospodafiilo patnû nebo vûbec ne. Cílem hospodafiení v tûchto polohách je obnovit pfiírodû blízké a vysoce odolné lesní porosty. Úkol je to velmi obtíïn, finanãnû nároãn, vyïadující neobvyklé postupy. Zemûdûlské vyuïívání krajiny pro- lo po svém úpadku, souvisejícím s odsunem nûmeckého obyvatelstva v pováleãném období, sloïit m v vojem. Úsilí o kompenzaci úbytku obyvatelstva dosídlením pohraniãí nebylo zcela úspû né. ada osad úplnû zanikla, jinde se podstatnû sníïil poãet obyvatel. Po období násilné kolektivizace a pozdûji vzniku velk ch státních statkû následovalo zcelování pozemkû bez ohledu na jejich erozní ohroïení. Následovalo období vysoké intenzifikace a koncentrace v roby, poté v devadesát ch letech hlubok útlum. To v e samozfiejmû poznamenalo pfiírodní prostfiedí. V voj pomalu smûfiuje k úplnému opu tûní nûkter ch ãástí venkovské krajiny trval m obyvatelstvem, coï mûní podmínky pro rostlinné a Ïivoãi né druhy, závislé na lidském hospodafiení. V poslední dobû pfiibylo na úkor orné pûdy travních porostû, vyuïívan ch pfiedev ím pro pastvu masn ch plemen hovûzího dobytka, ale znaãná ãást zemûdûlské pûdy není obhospodafiována vûbec, nebo se pokosená tráva nechává na místû, ãasto opakovanû po nûkolik let. Pastva místy po kozuje prvky územního systému ekologické stability krajiny. V CHKO se hospodáfiské vyuïívání území diferencuje podle zón odstup- Àované ochrany pfiírody s cílem udrïet a zlep it jejich pfiírodní stav a zároveà zachovat a vytvofiit optimální ekologické funkce území. Rekreaãní vyuïití je pfiípustné, pokud nepo kozuje pfiírodní hodnoty chránûné krajinné oblasti. První zónu ochrany, 7,25 % rozlohy CHKO, tvofií pfiedev ím vybraná maloplo ná chránûná území. Druhá zóna vytváfií rozsáhlé pásmo chránící první zónu. PfievaÏují v nûm lesní spoleãenstva. Ucelenost první a druhé zóny v jádrovém území CHKO je pfiedpokladem udrïení vysoké druhové diverzity v oblasti a podmínkou funkãnosti nadregionálního územního systému ekologické stability. V druhé zónû pfievaïují sekundární lesní fytocenózy submontánního stupnû, které i pfies pozmûnûnou pfiirozenou dfievinnou skladbu ekologicky stabilizují krajinu. Malou ãást druhé zóny tvofií nelesní spoleãenstva, zejména luãní. Jsou to pfiedev ím stabilizované druhovû bohaté kulturní louky (Chebzí, Doma ovské louky, louky v Horním a Dolním Údolí, Hefimanovicích a Ludvíkovû, Morgenland aj.), 308 CHKO JS 20

21 CHKO Jeseníky ra elinné louky u Îìárského Potoka astaré Vsi, spoleãenstva lesních lemû a potoãních niv. Do druhé zóny je zafiazeno 23,23 % rozlohy CHKO. Tfietí zóna zaujímá 65,56 % území, je tvofiena pfiedev ím hospodáfisk m lesem a zemûdûlsky vyuïívanou krajinou. PfievaÏují zde lesní fytocenózy (sekundární smrãiny). Z nelesních fytocenóz jsou v znamná spoleãenstva lesních lemû, bfiehov ch porostû, spoleãenstva luk a pastvin. V celém území tfietí zóny je fiada pfiírodních lokalit men ího rozsahu s v skytem chránûn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ. Pro ekologickou stabilitu krajiny je dûle- Ïitá rozpt lená mimolesní zeleà s druhovû bohatou dfievinnou skladbou a v razn m krajináfisk m aspektem. Do této zóny jsou zahrnuty nûkteré drobné sídelní útvary s funkcí lázeàskou (Karlova Studánka), rekreaãní nebo kulturnû-památkovou napfiíklad Îìársk potok, Rejvíz, Vidly, Horní Údolí aj. âtvrtá zóna (3,96 %) území zahrnuje sídelní útvary s pfiilehl mi intenzivnû vyuïívan mi zemûdûlsk mi pozemky. Ive ãtvrté zónû je fiada drobn ch pfiírodovûdnû v znamn ch lokalit a pfiírodních prvkû, plnících funkci biokoridorû a dotváfiejících ráz krajiny. S existencí sídel je spjata v znamná mimolesní zeleà, napfiíklad historické parky, sadové úpravy, solitérní stromy nebo skupiny stromû, z nichï mnohé jsou chránûny jako stromy památné. Podrobnû jsou moïnosti fie ení krajinû ekologick ch problémû rozpracovány v plánu péãe CHKO Jeseníky. V echna zde navrhovaná opatfiení jsou zamûfiena na udrïení a zlep ení dochovaného rázu krajiny a udrïení mimofiádné druhové rozmanitosti. K dosa- Ïení tohoto cíle je nezbytné pfiijmout i fiadu nepopulárních opatfiení, jako je napfiíklad regulace turistické náv tûvnosti a omezení sportovního vyuïívání nûkter ch lokalit, u nichï by jejich sportovní vyuïívání bylo v rozporu s platn mi právními normami, zejména se zákonem o ochranû pfiírody a krajiny. Ochrana pfiírodních hodnot oblasti je povinností v ech orgánû a organizací, které na jejím území pûsobí i kaïdého obãana, kter se v ní zdrïuje. Ra elinné jezírko na temeni kóty Mal Dûd. CHKO JS 2 309