OKRES JIHLAVA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

Transkript

1 OKRES JIHLAVA CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr JIHLAVSKO

2 Jihlavsko OKRES JIHLAVA Ráz krajiny v okolí imanova. Na zachoval ch vlhk ch loukách ãasto dominuje pfiástevník chrastavcov (Diacrisia sannio). Na pfiedcházející stranû: Celkov pohled na PR Ra elini tû BaÏantka, v pozadí PR Ro t nská obora s hradem Ro t nem. Okres Jihlava se nachází ve stfiední ãásti âeské republiky. LeÏí ve vrcholové ãásti âeskomoravské vrchoviny pfii hlavním evropském rozvodí mezi úmofiími âerného a Severního mofie. Plocha území okresu je 79,5 km. Nejvy - ím bodem okresu je nejvy í vrchol âeskomoravské vrchoviny Javofiice (836,5 m n. m.) v Jihlavsk ch vr ích. NejniÏ í místo leïí v údolí fieky Jihlavy u obce Dolní Smrãné (430 m n. m.). Území okresu má zhruba tvar obdélníku s del í osou SV JZ. Na severu sousedí s okresem HavlíãkÛv Brod, na západû s okresem Pelhfiimov, na jihozápadû a jihu s okresem JindfiichÛv Hradec a na v chodû s okresy Tfiebíã a Îìár nad Sázavou. Severozápadní ãástí okresu probíhá historická hranice mezi âechami a Moravou. Nejsevernûj ím bodem okresu je kóta Kobylsk 56, m n. m. asi km severnû od obce Brzkov (49 3 s..). Nejzápadnûj í bod leïí na okraji lesa pod Ol ovsk m rybníkem,5 km jihozápadnû od obce Panské Dubenky ( v. d.), nejjiïnûj í bod se nachází v nivû fiíãky Îeletavky pod kfiíïkem na silnici Budeã Radkovice (asi km v chodnû od obce Budeã s..). Nejv chodnûji okres zasahuje v polích u silnice Kamenice Pavlínov (5,3 km jihov chodnû od obce Kamenice 5 5 v. d.). Na území okresu se nacházejí v okolí hlavního evropského rozvodí nejvy í ãásti âeskomoravské vrchoviny, zejména Jihlavské vrchy (Javofiice 836,5 m n. m.) a skupina âefiínek (âefiínek 76, m n. m). NiÏ í georeliéf má severní okolí okresního mûsta Jihlavy. Celkovû v okresu pfievládají vrchoviny a pahorkatiny. Území okresu Jihlava je tvofieno jedinou regionálnû geologickou jednotkou moldanubikem, a to jak tzv. jednotvárnou, tak i pestrou skupinou moldanubika. 30 JI

3 Okres Jihlava PfievaÏující horninou v moldanubiku jsou ruly (pfiíp. migmatitizované ruly aï migmatity), pfiedev ím biotitické, sillimanit-biotitické, v okolí Ïulov ch masivû i cordieritické ruly. V pestré skupinû moldanubika jsou v rulách bûïná men í tûlesa dal ích hornin, napfi. kvarcitû, amfibolitû, grafitick ch hornin, krystalick ch vápencû (mramorû), dolomitick ch mramorû, erlánû, skarnû apod. Vyvfielé horniny vystupují v jihlavském masivu (jihov chodnû od Jihlavy), tfiebíãském masivu (v bûïek tfie- JI 3 3

4 Jihlavsko KRAJINN POKRYV bíãského masivu zasahuje na území okresu jihov chodnû od Polné) a v centrálním masivu (západní ãást okresu). Jihlavsk a tfiebíãsk masiv jsou tvofieny tzv. durbachity (amfibolicko-biotitické granity a pyroxenicko-biotitické granity aï syenity), centrální masiv rûzn mi varietami granitû (Ïul). Severnû od Jihlavy a v okolí Mû ína byly zji tûny tercierní (neogenní) sedimenty ( tûrky, tûrkopísky a písky). Usazené horniny jsou dále zastoupeny jiï jen kvartérními, fluviálními a svahov mi sedimenty. Z hlediska regionálnû-geomorfologického tfiídûní georeliéfu âr náleïí celé území okresu k âesko-moravské soustavû âeské vysoãiny, pfiesnûji k její podsoustavû âeskomoravská vrchovina. Má typické rysy georeliéfu na star ch pfiemûnûn ch a vyvfiel ch horninách hercynského základu âeské vysoãiny. Základním rysem je rozdíl mezi plo inami holoroviny se zaoblen mi hfibety a rûznou mûrou zahlouben mi fiíãními údolími. Pfievládá pahorkatinn a vrchovinn georeliéf. 3 JI 4

5 Okres Jihlava Nejvy í (jihozápadní) ãást okresu náleïí k Javofiické vrchovinû. Tento geomorfologick celek âeskomoravské vrchoviny má nejvût í stfiední v ku (603,5 m n. m.). Na území okresu leïí hlavnû jeho podcelek Jihlavské vrchy sjavofiicí (836,5 m n. m.). Je to pfieváïnû zalesnûná ãlenitá vrchovina sloïená hlavnû z dvojslídn ch Ïul, místy s lemem cordieritick ch rul. Pfiedstavuje soustavu ker, která se dûlí na masivní severní ãást mající podobu kvádru omezeného zlomov mi svahy, stfiední ãást tvofiící pfiíãnou Mrákotínskou sní- Ïeninu a jiïní ãást, tzv. skupinu Pivniãek (Pivniãky 759,6 m n. m.). Nejvût í (stfiední a v chodní) ãást území okresu náleïí ke KfiiÏanovské vrchovinû. Je to plochá vrchovina se stfiední v kou 54, m n. m. Na území okresu se dûlí na tfii podcelky. Do severov chodní ãásti okresu mezi obcemi Janovice u Polné, Stáj a Arnolec zasahuje mal v bûïek plochého georeliéfu Bíte ské vrchoviny. Nejvût í ãást okresu patfií k podcelku Brtnická vrchovina. Je pro ni pfiíznaãn georeliéf dlouh ch hfibetû oddûlen ch rovnobûïn mi podéln mi sníïeninami. Na jihu mají hfibety smûr SSV JJZ. Do okresu zasahuje severní ãást hfibetu Starohobzské vrchoviny. V severní ãásti mají hfibety smûr S J. Pro tuto oblast je pfiíznaãná mfiíïovitá fiíãní síè. Na západû zaãínají hfibety pruhem vy ího terénu, kter oddûluje údolí Jihlavy od údolí Tfie Èského potoka. Mezi Tfie Èsk m potokem a Jihlávkou probíhá hfibet piãáku (733,5 m n. m.). Nachází se zde NPR Velk piãák s vrcholov mi izolovan mi skalami, mrazov mi sruby a kryoplanaãními terasami v rulách aï migmatitech. Ménû v razn je asymetrick hfibet mezi Jihlávkou a Brtnicí. Nesoumûrn je i Za- ovick hfibet mezi Brtnicí a hlubok m údolím fieky Jihlavy u obce Dolní Smrãné. Do okolí Telãe vybíhá severní ãást podcelku Daãická kotlina. Její ploché dno se po obou stranách Moravské Dyje vsouvá daleko na sever mezi Javofiickou a Brtnickou vrchovinu. Od okolního vy ího terénu je oddûlená v razn mi (zlomov mi) svahy. Severnû od okresního mûsta se nachází plochá sníïenina smûru J S zvaná Jihlavsko-sázavská brázda. Pfiedstavuje jiïní v bûïek Hornosázavské pahorkatiny. V ohybu, kde se fieka Jih- Litorály rybníka Zhejral v barvách podzimu. Smí ené lesní porosty s pfievahou buku na chudém kyselém podloïí jsou typické pro Jihlavské vrchy. JI 5 33

6 Jihlavsko Lavicovitá odluãnost Ïuly v Jihlavsk ch vr ích. lava stéká s Jihlávkou a dal ími potoky, leïí Jihlavská kotlina, ve které se rozkládá krajské mûsto Jihlava. Severozápadní ãást okresu je z geomorfologického hlediska pfiiãlenûna ke Kfieme nické vrchovinû, a to hlavnû k jejímu podcelku Humpolecká vrchovina. Je to plochá vrchovina tvofiená Ïulami a jejich plá tûm. Stfiední v ka povrchu vrchoviny ãiní 580, m n. m. V znaãn m prvkem ãásti vrchoviny zasahující do okresu Jihlava je zalesnûná Ïulová hrásè âefiínku (76, m n. m.). Je obklopená niï ím georeliéfem, vûãi kterému je vymezena v razn mi zlomov mi svahy. Celé území je chránûné jako pfiírodní park. Na vrcholech se nacházejí ãetné skalní útvary. Na kótû Pfiední skála (7,4 m n. m.) jsou nivaãní sníïeniny, skalní hradba vysoká m, kryoplanaãní terasy a pseudokrasové jeskynû. Na âertovû hrádku (74,0 m n. m.) je vyvinuta skalní hradba se skalním hfiibem a Ïlábkov mi krapy. V PP Na skalce (706,6 m n. m.) je chránûna skalní hradba s pseudokrasov mi jeskynûmi na vrcholové kryoplanaãní plo inû. Do jihozápadní ãásti okresu zasahuje mal v bûïek BoÏejovské pahorkatiny s nejvy ím bodem zalesnûn m ku- Ïelovit m vrchem Lísek (759,7 m n. m.) u obce Svatá Katefiina. Vrch se nachází asi,8 km severnû od pramene fieky Jihlavy a pfies jeho vrchol probíhá hlavní evropské rozvodí. V chodní svah Lísku je zlomového pûvodu. Na svazích jsou mrazové sruby a kryoplanaãní terasy. Kryogenní tvary se nacházejí na více vrcholech BoÏejovské pahorkatiny. Okres Jihlava leïí podle E. Quitta (97), témûfi cel v mírnû teplé klimatické oblasti (klimatická jednotka MT3). Klimaticky pfiíznivûji se jeví plo nû malé oblasti v blízkosti hranic okresu ve vazbû na údolí Jihlavy a dolního toku Brtnice, popfi. Zlatého potoka (napfi. Panská Lhota, Luka nad Jihlavou), a plo nû vût í oblast na jihu okresu v severní ãásti Daãické kotliny 34 JI 6

7 Okres Jihlava (Teleãsko) a v navazující ãásti Brtnické vrchoviny s pfievaïující jiïní orientací reliéfu terénu (severní okolí Nové í e v povodí stfiedního toku Vápovky a dolních tokû jejích pfiítokû). Tyto oblasti fiadíme do klimatické jednotky MT5. Nejteplej í ãástí okresu je v rámci mírnû teplé klimatické oblasti nepatrn prûnik klimatické jednotky MT9 od jihu pfies okresní hranici v nejniï- ích polohách Daãické kotliny. Chladnou klimatickou oblast zastupuje v okrese Jihlava klimatická jednotka CH7 ve dvou izolovan ch lokalitách. První, v raznûj í a plo nû vût í, zaujímá Jihlavské vrchy (do okresu Pelhfiimov pfiechází plo nû malou ãástí) a druhá, která pfiechází vût í ãástí z okresu Pelhfiimov, náleïí do nejvy - ích poloh Kfieme nické vrchoviny, kterou zde reprezentuje pfiedev ím hrásè âefiínku (767, m n. m.) a jeho okolí. Ve stfiední ãásti okresu mezi Jihlavou a Telãí je prûmûrná roãní teplota vzduchu 6,5 7,0 C, na severov chodû kolem 6,0 C a v oblasti Jihlavsk ch vrchû s ohledem na stoupající nadmofiskou v ku postupnû tato teplota klesá od 5,8 C na jejich okraji po asi 4,3 C ve vrcholov ch partiích Javofiice (836,5 m n. m.) Nejchladnûj ím mûsícem je leden. V centrální ãásti okresu v nûm klesá prûmûrná teplota vzduchu na 3,8 aï,9 C, v severov chodní ãásti okresu avniï ích polohách Jihlavsk ch vrchû na 4, C a v okolí Javofiice pak na hodnoty pfiibliïnû o,5 C niï í. Kotliny a údolí (napfi. oblast Moravské Dyje, údolí Jihlavy, Jihlávky, Brtnice aj.) vykazují ve srovnání s otevfien m reliéfem terénu srovnateln ch nadmofisk ch v ek v razné sníïení prûmûrn ch lednov ch teplot. Tento v znamn jev, spojen s ãetn m v skytem teplotních inverzí, je pozorován prakticky ve v ech mûsících chladného pololetí. Absolutní teplotní minima mohou po celé zimní období klesnout pod 30,0 C. NejniÏ í teplota vzduchu byla namûfiena. ledna 940 v Telãi, a to 34,5 C. Nejteplej ím mûsícem je v okrese Jihlava ãervenec. PrÛmûrné teploty vzduchu se v tomto mûsíci pohybují nejãastûji v rozmezí 6 7,0 C, pfiiãemï v oblasti Javofiice lze oãekávat Litorální porosty a iniciální ol iny na bfiehu Doupského rybníka v blízkosti PR Ra elini tû Ba- Ïantka. KfiiÏák ãtyfiskvrnn (Araneus quadratus) je hojn m druhem okrajû lesû a svûtlin. JI 7 35

8 Jihlavsko Zemûdûlská krajina s agrocenózami a lesními celky v centrální ãásti âeskomoravské vrchoviny, v pozadí pfiírodní park âefiínek. hodnoty o C niï í. Od konce dubna do zaãátku fiíjna lze na území okresu zaznamenat teplotu vzduchu vy í neï 30,0 C. Nejvy í teplota vzduchu byla namûfiena v Telãi 8. ãervence 933, a to 35,7 C. Velké vegetaãní období zaãíná v termínu od 3. do 4. dubna a konãí v období od 9. záfií do 0. fiíjna, malé vegetaãní období trvá v závislosti na konkrétní geografické poloze obvykle od první kvûtnové dekády do poslední dekády záfií. V této souvislosti je zajímav v skyt posledních jarních mrazíkû. Ty jsou v centrální ãásti okresu zaznamenávány je tû. kvûtna, v niï- ích polohách Jihlavsk ch vrchû a v severov chodní ãásti okresu 6. kvûtna avoblasti Javofiice i pozdûji. V jednotliv ch letech se v ak mûïe toto mrazové období protáhnout aï do první ãervnové dekády. PrÛmûrn roãní úhrn atmosférick ch sráïek se v centrální ãásti jihlavského okresu pohybuje v rozmezí od 600 do 650 mm, v oblasti Jihlavsk ch vrchû je mírnû vy í neï 740 mm. Promûnlivost sráïkov ch úhrnû mezi jednotliv mi roky je v ak znaãná. Aktuální roãní sráïkové úhrny mohou klesnout v such ch letech i pod 50 % dlouhodobého roãního prûmûru avnejvlhãích letech vystoupit i pfies 50 % prûmûrného roãního úhrnu. Nejde tivûj ím mûsícem je v okresu Jihlava v prûmûru ãervenec, sráïkové minimum pak pfiipadá obvykle na mûsíc bfiezen. Velká variabilita sráïek v ak vede i k v skytu cel ch bezsráïkov ch mûsícû (nejãastûji fiíjna a listopadu) a naopak k v skytu mûsícû se sráïkov m úhrnem ãasto dosahujícím aï ãtyfinásobku dlouhodobé prûmûrné hodnoty. Absolutní mûsíãní sráïková maxima se pohybují v mezích mm. V takovém pfiípadû byl v daném mûsíci obvykle zaznamenán extrémnû vysok denní úhrn sráïek. 36 JI 8

9 Okres Jihlava V znamnûj í denní sráïková maxima byla pozorována napfi. 0. záfií 906 v Rohozné (80,4 mm), 6. kvûtna 935 v Jihlavû (76,4 mm) a. kvûtna 944 v Telãi (67,3 mm). Vysoké denní sráïkové úhrny avizují pfiedev ím v jarních mûsících velké potenciální riziko rozvoje plo né a struïkové eroze pûdy. V centrální ãásti okresu Jihlava snûïí v prûmûru od 4. listopadu do. dubna. První snûïení je moïné v extrémních pfiípadech oãekávat jiï koncem záfií nebo aï v druhé polovinû prosince a poslední snûïení bylo zaznamenáno i v polovinû kvûtna. Snûhová pokr vka zûstává leïet v prûmûru od 9. listopadu do. bfiezna, a to v59%dní takto vymezeného období. V oblasti Jihlavsk ch vrchû leïí snûhová pokr vka v prûmûru asi o 0 5 dní déle. Její mocnost se v období prosinec aï únor pohybuje v prûmûru mezi 0 a 0 cm, v extrémních pfiípadech pak mûïe pfiesáhnout 55 cm. Okres Jihlava je jako celek charakterizován pfievládajícím smûrem proudûní vzduchu ze severozápadu, západu a jihov chodu. âetnost tûchto smûrû se pohybuje od 5 do 8 %. Relativnû vysoké zastoupení má i severní smûr proudûní (3 %). Toto rozdûlení v sobû zahrnuje dvû zcela odli ná období. Zbytek pûvodní pastviny s náletem dfievin a bohat mi porosty borûvky u obce Lhotka. K nejhojnûj ím stfievlíkûm patfií stfievlík zahradní (Carabus hortensis). JI 9 37

10 Jihlavsko Rybník Kaãerák s vyvinutou litorální zónou a náletem dfievin v pfiilehlém okolí PR V Lisovech. Zatímco v zimním pololetí v raznû pfievládá nad ostatními smûry proudûní z jihov chodního smûru, v letním období je dominující smûr proudûní ze západního kvadrantu. Jihlavsk okres náleïí pfieváïnû k povodí fieky Jihlavy a tedy k úmofií âerného mofie, ke kterému patfií i malá jiïní oblast, z níï odvádí vody Moravská Dyje se sv mi pfiítoky. Pouze jeho men í severozápadní okrajová ãást je v povodí Sázavy, tj. v úmofií Severního mofie. Hlavním tokem okresu je fieka Jihlava, která sice pramení pfii jeho západní hranici u obce Jihlávky, av ak asi po km odtéká na území sousedního pelhfiimovského okresu a do jihlavského okresu se vrací po 7 km u vábova. Její tok smûfiuje zpoãátku k severov chodu, u Rantífiova se stáãí k v chodu, u Malého Beranova k jihov chodu aúzemí okresu opou tí po 66 km u obce Dolní Smrãné (P 76,4 km, Q a 4,90 m 3 s ). Vodomûrné stanice jsou na fiece Jihlavû v Batelovû a ve Dvorcích. Zleva pfiibírá fieka Jihlava nûkolik mal ch pfiítokû, z nichï nejvût í v znam mají vodárenské toky Jedlovsk (P 8 km, vodomûrná stanice Bor ov), Jifiínsk (P 0 km, vodomûrná stanice Jifiín) a Mar ovsk potok (P 0 km, vodomûrné stanice nad a pod nádrïí Hubenov). Zprava ústí do Jihlavy z vût ích pfiítokû nejprve ukostelce Tfie Èsk potok (L 7,6 km, P 04,8 km ), dále v Jihlavû Jihlávka (L,9 km, P 06,5 km ) a u Pfiímûlkova Brtnice (L 7 km, P, km, vodomûrná stanice Brtnice). PÛvodní prûtokové pomûry vpovodí fieky Jihlavy se v minulosti zmûnily v stavbou ãetn ch rybníkû, zejména v ir ím okolí Tfie tû a Batelova a také vodní nádrïe Hubenov a odbûrem vody z ní. Malá ãást okresu (P 3 km ) pfii jeho v chodní hranici v okolí Arnolce a Mezifiíãka patfií k pramenné oblasti pravostranného pfiítoku Oslavy Balinky. JiÏní okrajová oblast je v povodí Moravské Dyje, která pramení jihov chodnû od Tfie tû a po témûfi 0 km opou tí území okresu u âerníãe (P 66 km, Q a 0,97 m 3 s ). Na odvodàování tohoto území se podílí i levostrann pfiítok Moravské Dyje Vápovka (L 5,6 km, P 78, km, Q a 0,45 m 3 s ) se svojí v znamnou pravostrannou poboãkou Ol ansk m potokem ( eãicí). K povodí Dyje patfií i nûkteré malé pravostranné pfiítoky Îeletavky v nejjiïnûj í ãásti okresu v okolí Krasonic (P 6 km ). V povodí Moravské Dyje je velk poãet rybníkû, napfi. na MyslÛvce a jejích pfiítocích je 47 rybníkû. Nejsevernûj í oblast okresu odvod- Àuje lapanka se sv m pravostrann m 38 JI 0

11 pfiítokem Zlat m potokem, které patfií kpovodí Sázavy. lapanka (Jamensk potok) pramení v chodnû od VûÏnice azúzemí jihlavského okresu odtéká po 6 km u Horní VûÏnice (P 93, km ). V okrese Jihlava pfievládají zdroje povrchové vody. K nejvût ím náleïí odbûr vody z nádrïe Hubenov na Mar ovském potoce, do níï je pfiivádûna ãást vody z Jifiínského a Jedlovského potoka. Dal ími v znamn mi zdroji jsou tzv. vodárenské rybníky na KoÏeluÏském potoce u Jihlavy a nádrï Nová í e na Ol anském potoce ( eãici), malá vodní nádrï Bítovãice na Kfienickém potoce u Luk nad Jihlavou a pfiímé odbûry vody z vodních tokû, napfi. ze lapanky pro zásobování Polné. Ze zdrojû podzemní vody je nejv znamnûj í jímací území u Tfie tû. Ostatní zdroje podzemní vody (studny, pramenní jímky a jímací záfiezy) mají malou vydatnost a slouïí pouze pro místní zásobování vodou. PÛdní pokryv okresu Jihlava se vyznaãuje v raznou v kovou stupàovitostí. Na vrcholu Javofiice (836,5 m n. m.) se nachází silnû kamenit podzol typick, kter na svazích pod vrcholem pfiechází v podzol kambizemní (rezivou pûdu). Jedná se o mûlké aï stfiednû hluboké, silnû kyselé pûdy se surov m nadloïním humusem (formy mor). Podzol kambizemní zaujímá území od jiïního úpatí Javofiice aï po severní úpatí Kozího hfibetu. Uveden pûdní typ se v okolí vyskytuje téï v západní ãásti Brtnické vrchoviny v úseku vrcholû piãák Popick vrch (ve v kách nad 700 m n. m. severov chodnû od Tfie tû) ave vrcholové ãásti âefiínku (76, m n. m.). Jsou to typické lesní pûdy. V niï í nadmofiské v ce navazuje kambizem dystrická. Tento subtyp kambizemí se vyznaãuje stfiednû hlubok m pûdním profilem a silnû kyselou pûdní reakcí. I zde tvofií svrchní ãást profilu lesních pûd surov nadloïní humus. Kambizem dystrická pokr vá niï í polohy Jihlavsk ch vrchû a vy í polohy Brtnické vrchoviny. Nejsou to pouze lesní pûdy, ãasto jsou kryty trval mi travními porosty, v jimeãnû jsou i zornûny. V niï ích polohách Brtnické vrchoviny a v Jihlavsko-sázavské brázdû dominuje v skyt kambizemû typické kyselé. Jsou to pfieváïnû zemûdûlsky vyuïívané orné pûdy, podíl lesû atrval ch travních porostû je nízk. Hlavním doprovodn m pûdním pfiedstavitelem kambizemí je pseudoglej primární. Vyskytuje se zpravidla mozaikovitû tam, kde jsou na mírn ch sklonech a rovinách zvûtraliny vyvfiel ch a metamorfovan ch hornin pfiekryty polygenetick mi hlínami. Pro pseudogleje je typické periodicky se opakující povrchové zamokfiení (zpûsobené extrémnû zpomalen m pronikáním vody pûdním profilem), které se projevuje nejv raznûji na jafie. Pseudoglej primární zaujímá nejvût í plochy v Jihlavsko-sázavské brázdû na severov chod od Jihlavy. Na fluviálních sedimentech v údolích potokû a fiíãek vznikl glej typick, pouze v okolí Batelova v údolí Jihlavy a jejích pfiítokû se vyvinul glej organozemní. Hydromorfismus glejû je zpûsoben vysokou hladinou podzemní vody a má na rozdíl od pseudoglejû dlouhodob charakter. V nejvy ích i stfiedních polohách nacházíme na suèov ch polích, tedy Okres Jihlava Údolní niva fieky Brtnice s pfiilehl mi skalnat mi stránûmi. Mûlké pûdy silikátov ch skalních v chozû jsou stanovi tûm pochybku prodlouïeného (Androsace elongata). JI 39

12 Jihlavsko lokálnû, rankery. Charakter vegetace a druhová pestrost flóry území jsou urãovány vrchovinn m, pfii okrajích okresu aï pahorkatinn m georeliéfem s malou vertikální ãlenitostí a pomûrnû jednotvárn m geologick m podloïím. Rozmanitost stanovi È a druhovou diverzitu území, pokrytého asi z jedné tfietiny lesy, zvy- ují ãetné vodní plochy, dfiíve hojnûj í mokfiady, zafiíznutá údolí nûkter ch vodních tokû a místy i v chozy zde ménû obvykl ch typû hornin. Potenciální pfiirozená vegetace území je z velké ãásti tvofiena acidofilními bikov mi buãinami svazu Luzulo-Fagion, které se vyskytují pfiedev ím na Ïulách moldanubického masivu. Mimo dominantního buku lesního (Fagus sylvatica) se v dfievinném patru v znamnû uplatàuje smrk ztepil (Picea abies), vzácnûj í je jedle bûlokorá (Abies alba). V chudém podrostu nalezneme jen nûkolik nenároãn ch druhû, napfi. biku chlupatou (Luzula pilosa), ostfiici kulkonosnou (Carex pilulifera) aborûvku ãernou (Vaccinium myrtillus). Bikové buãiny jsou na úïivnûj ím podloïí cordietick ch rul a syenitû vystfiídány kvûtnat mi buãinami podsvazu Eu-Fagenion, zastoupen mi asociacemi Festuco altissimae-fagetum a Dentario enneaphylli-fagetum. Bohaté bylinné patro tvofií poãetná garnitura charakteristick ch druhû, napfi. kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus), kostfiava lesní (Festuca altissima), svízel vonn (Galium odoratum), svefiep BenekenÛv (Bromus benekenii), vûsenka nachová (Prenathes purpurea), bukovník kapraìovit (Gymnocarpium dryopteris), strdivka jednokvûtá (Melica uniflora) aj. OstrÛvkovitû se na strm ch suèov ch svazích vyvinuly suèové lesy svazu Tilio-Acerion. Dfievinné patro suèov ch lesû tvofií javor klen (Acer pseudoplatanus), j. mléã (A. platanoides), lípa malolistá (Tilia cordata) a l. velkolistá (T. platyphyllos). JiÏ jen vzácnû lze nalézt i jilm horsk (Ulmus glabra). âastûj í je spoleãenstvo as. Lunario-Aceretum s dominantní mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva). Na vrcholov ch polohách s rulov mi rozpady se ojedinûle vyvinula druhovû bohatá spoleãenstva asociace Mercuriali-Fraxinetum spfievládajícím jasanem ztepil m (Fraxinus excelsior). V pozoruhodném bylinném patru se v znamnû uplatàuje baïanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a ãesnek medvûdí (Allium ursinum), z dal ích zajímav ch druhû zde roste napfi. snûïenka pfiedjarní (Galanthus nivalis), kfiivatec Ïlut (Gagea lutea), dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) a jiné. Ve vy ích polohách Jihlavsk ch vrchû a hrásti âefiínku (76, m n. m.) lze pfiedpokládat horské smrkové buãiny svazu Calamagrostio villosae-fagetum, souãasné zachovalé porosty v ak obvykle nemají typicky vyvinuté bylinné patro s diferenciálními druhy. Jen na v slunn ch svazích v údolí Jihlavy a Brtnice jsou mapovány acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-quercion.ve spodních partiích svahû fiíãních údolí se místy nacházejí fragmenty habfiin (Carpinion). Jedná se obvykle o druhovû ochuzené porosty s lípou malolistou (Tilia cordata), ménû jiï s habrem obecn m (Carpinus betulus) a s nûkolika charakteristick mi druhy, jako jsou napfi. jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea) aj. Na stanovi tích trvale ovlivnûn ch vodou v nivách vodních tokû jsou obvyklé luïní ol iny podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Zatímco v nivách vût ích vodních tokû se setkáváme s ptaãincov mi ol inami (Stellario- -Alnetum glutinosae), ve vy ích polohách se vyskytují potoãní ol iny as. Arunco sylvestris-alnetum glutinosae a prameni tní jaseniny as. Carici remotae-fraxinetum, obãas s bledulí jarní (Leucojum vernum) a prvosenkou vy í (Primula elatior). Podmáãená stanovi - tû v nejvy ích polohách Jihlavsk ch vrchû pokr vají smrkové ol iny (Piceo- -Alnetum) na styku s podmáãen mi rohozcov mi smrãinami (Mastigobryo- Piceetum). Primární bezlesí pfiedstavují zanedbatelné fragmenty skalní vegetace a pfiechodov ch ra elini È. Tyto plochy v ak mûly znaãn v znam pfii rychlém 40 JI

13 Okres Jihlava v voji nelesní vegetace po zahájení stfiedovûké kolonizace. Náhradní nelesní vegetace je pomûrnû pestrá. Pozoruhodná je pfiedev ím vegetace vlhk ch a ra elinn ch luk a pfiechodov ch ra elini È. Trvale podmáãené nivy men- ích vodních tokû osídlují vlhké louky z rámce svazu Calthion, pfiedstavované obvykle vysokobylinn mi spoleãenstvy asociace Angelico-Cirsietum palustris. Mimo dûhelu lesního (Angelica sylvestris) a pcháãe bahenního (Cirsium palustre) zde dále rostou napfi. blatouch bahenní (Caltha palustris), karda bahenní (Crepis paludosa), kuklík potoãní (Geum rivale), kohoutek luãní (Lychnis flos-cuculi) aj. Relativnû málo se vyskytují stfiídavû vlhké louky svazu Molinion, vzácné jsou i diagnostické druhy tohoto svazu. Relativnû roz ífiené jsou ostfiicové minerotrofní louky svazu Caricion fuscae. Vegetaci luãních ra elini È tvofií cenná ostfiicovo-mechová spoleãenstva svazû Caricion demissae, Caricion lasiocarpae a Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion a ostfiicovo-ra- eliníková spoleãenstva hlub ích pfiechodov ch ra elini È svazu Eriophorion gracilis. Z v znamnûj ích druhû je nutno uvést suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), hrotnosemenku bílou (Rhynchospora alba), bahniãku chudokvûtou (Eleocharis quinqueflora), suchop r tíhl (Eriophorum gracile), v ivec bahenní (Pedicularis palustris) a nûkteré dal í. Nejvíce jsou v ak roz ífiena oligotrofní ostfiicovo-ra eliníková spoleãenstva Sphagno recurvi-caricion canescentis v charakteristické asociaci Carici rostratae-sphagnetum apiculati s dominantní ostfiicí zobánkatou (Carex rostrata). Z ohroïen ch druhû roste v této vegetaci napfi. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Nemnohé plochy zachoval ch mezofilních kvûtnat ch luk odpovídají spoleãenstvûm svazu Arrhenatherion. Na su ích chud ch stanovi tích se setkáváme se smilkov mi trávníky svazu Violion caninae a dnes jiï jen vzácnû se spoleãenstvy pastvin svazu Cynosurion. Maloplo nû se na v slunn ch stanovi tích s mûlk mi pûdami v teplej ích oblastech okresu vyvinula rozvolnûná suchomilná vegetace s nûkter mi cha- Porosty na kamenném mofii a skalách v PP Pfiední skála jsou ponechávány bez zásahû samovolnému v voji. JI 3 4

14 Jihlavsko Nejcennûj í mokfiady âeskomoravské vrchoviny jsou evidovány v rámci Ramsarské smlouvy, na snímku PP âerníã. V jiïní ãásti okresu lze je tû ojedinûle nalézt prhu arniku (Arnica montana). rakteristick mi druhy smolniãka obecná (Steris viscaria), pavinec modr (Jasione montana), chmerek vytrval (Scleranthus perennis), rozrazil ladní (Veronica dillenii) aj. Charakteristické jsou porosty vysok ch ostfiic v okolí rybníkû a v zamokfien ch depresích. Litorály oligotrofních rybníkû obvykle tvofií porosty vysok ch ostfiic svazu Caricion rostratae, na ostatních pfievládají spoleãenstva vysok ch ostfiic a rákosin svazû Caricion gracilis a Phragmition communis. Vegetace vodních makrofyt (Lemnetea, Potametea) je relativnû vzácná, v ãist ch oligo- a mezotrofních vodách se obãas vyskytují leknín bûlostn (Nymphaea candida), stulík Ïlut (Nuphar lutea) a nûkteré dal í zajímavé druhy. ObnaÏená dna rybníkû porûstají typická spoleãenstva svazu Eleocharition ovatae, pfiedstavovaná pfiedev ím relativnû hojnou asociací Eleocharito ovatae-caricetum bohemicae. Mimo bûïnûj ích druhû obnaïen ch den rostou v této vegetaci i nûkteré vzácnûj í druhy, napfi. úpor trojmuïn (Elatine triandra), puch fika útlá (Coleanthus subtilis) a pobfieïnice jednokvûtá (Litorella uniflora). V tekoucích vodách (hlavnû v fiece Jihlavû) nalezneme vegetaci svazu Batrachion fluitantis s laku níkem fiíãním (Batrachium fluitans), stolístkem klasnat m (Myriophyllum spicatum) a dfiíve i s. stfiídavolist m (M. alterniflorum). Recentní lesní porosty jsou aï na malé v jimky tvofieny monotónními smrkov mi porosty, místy pfiistupuje borovice lesní a modfiín. Men í fragmenty pfiírodû blízk ch buãin se zachovaly v Jihlavsk ch vr ích, v okolí Velkého piãáku a v prostoru mezi toky a Jihlavou. Lesní spoleãenstva trvale ovlivnûná vodou jsou silnû pozmûnûna lesnick mi melioracemi. Znaãná ãást zachoval ch pfiírodû blízk ch lesních spoleãenstev se nalézá ve zvlá tû chránûn ch územích. Z dfiívûj ích rozsáhl ch komplexû luãních ra elini È, ra- 4 JI 4

15 elinn ch luk a smilkov ch pastvin zûstaly po velkoplo n ch tzv. náhradních rekultivacích, provádûn ch velkoryse v 70. a 80. létech 0. století, jiï jen nepatrné zbytky. Cenná vegetace vodních makrofyt velmi utrpûla zneãi tûním vod a intenzivním rybáfisk m hospodafiením. Z hlediska fytogeografického ãlenûní âr se okres Jihlava nachází pfieváïnû v mezofytiku. Témûfi celé území okresu je souãástí fytogeografického okresu 67. âeskomoravská vrchovina, pouze severní ãást zasahuje do fyt. okresu 66. Hornosázavská pahorkatina. V razn m údolím fieky Jihlavy probíhá v bûïek teplej ího fyt. okresu 68. Moravské podhûfií Vysoãiny, dosahující témûfi aï k dne ní Jihlavû. Chladnûj í a vlhãí polohy masivu Javofiice v jihozápadní ãásti území jiï patfií k fytogeografickému okresu 90. Jihlavské vrchy, kter je souãástí oreofytika. V kvûtenû okresu Jihlava se v znamnû uplatàují horské druhy alpského migrantu, napfi. dfiípatka horská (Soldanella montana), ple ka stopkatá (Willemetia stipitata), prha arnika (Arnica montana), fiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia), vzácnû zde roste také Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) a vranec jedlov (Huperzia selago). Z ra elinn ch druhû subboreálních a boreálních roste v území napfi. vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), stulík mal (Nuphar pumila), tfitina nachová (Calamagrostis purpurea), novû objevená t. tuhá (C. stricta), ìáblík bahenní (Calla palustris), borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum), suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), suchop rek alpsk (Trichophorum alpinum), ostfiice lahounovitá (Carex chordorrhiza) a fiada dal ích. V raznû pfievládají lesní druhy stfiedoevropského fytochorotypu, ze kter ch je moïno jmenovat kostfiavu lesní (Festuca altissima), jeãmenku lesní (Hordelymus europaeus), svízel lesní (Galium sylvaticum), pryskyfiník kosmat (Ranunculus lanuginosus), rozrazil horsk (Veronica montana) aj. Z druhû subatlantského fytochorotypu zde rostou napfi. ostfiice kulkonosná (Carex pilulifera), medynûk mûkk (Holcus mollis), v ivec ladní (Pedicularis sylvatica) a dfiíve také plavuàka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). Druhovou pestrost území v razn m zpûsobem zvy uje mnoïství teplomilnûj ích druhû, pronikajících na vhodn ch stanovi tích údolími fiek Jihlavy, Moravské Dyje a Brtnice do nitra âeskomoravské vrchoviny. Na v slunn ch stráních a skalních v chozech roste tafiinka kali ní (Alyssum alyssoides), pilát lékafisk (Anchusa officinalis), jetel alpínsk (Trifolium alpestre), alvûj luã- Okres Jihlava Suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium) na zra elinûl ch bfiezích rybníka Bfiezina. ZarÛstající lesní rybníãek u Panenské Rozsíãky je v znamn m refugiem obojïivelníkû. JI 5 43

16 Jihlavsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE ní (Salvia pratensis), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria), kriticky ohroïen smil píseãn (Helichrysum arenarium), máãka ladní (Eryngium campestre), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), uïanka lékafiská (Cynoglossum officinale), pochybek prodlouïen (Androsace elongata), ostrolist rozprostfien (Asperugo procumbens) a na jediném místû u Helenína i bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum). ada dal ích teplomiln ch druhû se zde vyskytovala v minulosti. Z nejv znamnûj ích je moïno uvést bílojetel bylinn (Dorycnium herbaceum), kfiivatec nejmen í (Gagea minima) a ostfiici ãasnou (Carex praecox). Nûkteré teplomilné druhy lze nalézt i v jiïní ãásti okresu, kde vzácnû roste sesel roãní (Seseli annuum), mafiinka psí (Asperula cynanchica) a nûkteré dal í. Skladba Ïivoãi n ch spoleãenstev je do znaãné míry závislá na mífie lesnatosti a intenzitû zemûdûlské v roby. V oblastech intenzivnû zemûdûlsky vyuïívan ch je díky jednotvárné potravní nabídce druhová skladba omezená na nízk poãet druhû, jejichï poãetnost podléhá ãasto v kyvûm. S tûmito 44 JI 6

17 Okres Jihlava oblastmi v raznû kontrastují rozsáhlé lesní komplexy s relativnû pestrou druhovou skladbou. K nejzachovalej ím z nich patfií komplex lesû v okolí Vysokého Kamene (660,7 m n. m.), porosty pokr vající vrch piãák (735,5 m n. m.), Ro tejnská obora a fiada dal ích lokalit v komplexu Javofiice (836,5 m n. m.). V razn m zastoupením buku a jedle v druhové skladbû se tyto lesy blíïí obrazu pûvodních lesû této oblasti s podmínkami pro existenci druhû ÏivoãichÛ vázan ch na tento typ prostfiedí. Jako pfiíklad stenotopních druhû entomofauny je moïné zmínit unikátní v skyt rûznoroïce ãernopásného (Fagivorina arenaria) nebo z dal ích píìalek napfi. Acasis viretata a Hydrelia blomeri. Z ptákû zde pravidelnû hnízdí holub doupàák (Columba oenas), lejsek mal (Ficedula parva), budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix) a datel ãern (Dryocopus martius). Na rozsáhlé lesní komplexy jsou dále vázáni kfiivka obecná (Loxia curvirostra), h l obecn (Pyrrhula pyrrhula), krkavec velk (Corvus corax), v r velk (Bubo bubo), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes) a jestfiáb lesní (Accipiter gentilis). Z elem zde pravidelnû kromû obou druhû kun zastihneme jezevce lesního (Meles meles), opakovanû zde byl prokázán v skyt rysa ostrovida (Lynx lynx). Na ekosystémové pestrosti okresu Jihlava se velmi v raznû podílejí také ra elini tû a rûzné typy mokfiadû. Z typicky ra elinomilné entomofauny je moïné zmínit lokální v skyt nûkter ch Rybník Broum s vyvinut mi litorály. Balvanité dno rybníka Velk Pafiezit. JI 7 45

18 Jihlavsko 3 V slunné skalnaté svahy v údolí Brtnice patfií k nejcennûj ím ãástem pfiírody v okolí Jihlavy. Vzácná vfietenu ka mokfiadní (Zygaena trifolii) byla na âeskomoravské vrchovinû v souãasnosti zji - tûna pouze na jedné ra elinné louce ujihlavy. 3 Nejhojnûj ím modráskem u nás je modrásek jehlicov (Polyommatus icarus). 4 Rozpt lená zeleà na loukách v PR Na Oklice je vhodn m domovem Èuh ka edého (Lanius excubitor). 4 mûr, napfi. Hypenodes humidalis, dfievobarvce brusnicového (Lithomoia solidaginis) ãi píìalek Eulithis testata a Hydriomena ruberata. Na mokfiadech a vlhk ch loukách jsou lokálnû hojné mûry Apamea rubrirena, Orthosia opima, Chortodes minima, Celaena leucostigma nebo li ejníkovec mokfiadní (Thumatha senex), kter je systematicky fiazen k pfiástevníkûm. K ochranáfisky v znamn m druhûm, vázan m na prostfiedí vodních a mokfiadních ekosystémû, patfií mihule potoãní (Lampetra planeri), stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus) a sekavec píseãn (Cobitis taenia), kter byl zji - tûn na jediné lokalitû. Unikátní populace perlorodky fiíãní (Margaritana margaritifera) vjankovském potoce je díky intenzivnímu zemûdûlství v povodí patrnû odsouzena k zániku. Z obojïivelníkû se zde vyskytují ropucha obecná (Bufo bufo), skokan zelen (Rana kl. esculenta), s. krátkonoh (R. lessonae), s. ostronos (R. arvalis), s. skfiehotav (R. ridibunda) as. hnûd (R. temporaria), ménû ãasto se lze setkat s rosniãkou zelenou (Hyla arborea), vzácnû s blatnicí skvrnitou (Pelobates fuscus) a kuàkou obecnou (Bombina bombina). âolek obecn (Triturus vulgaris) a ã. horsk (T. alpestris) patfií k bûïn m druhûm, vzácnû se vyskytují ãolek velk (Triturus cristatus) a mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Z plazû jsou zde bûïní uïovka obojková (Natrix natrix), slep kfiehk (Anguis fragilis), je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) a j. obecná (Lacerta agilis), vzácnûj í je zmije obecná (Vipera berus). PrÛnik teplomiln ch prvkû na území okresu je zfietelnû pozorovateln zejména podél fieky Jihlavy, ale i nûkter ch men ích tokû, napfi. Brtnice. V razná údolí tûchto fiek mají na pfií- 46 JI 8

19 kr ch údolních svazích místy skalní v chozy, na v chozech s jiïní expozicí i s xerotermní vegetací. Vzhledem k nadmofiské v ce (cca 450 m a v e) pfiedstavují tyto lokality unikátní azonální stanovi tû mnoh ch teplomiln ch druhû hmyzu. Za v echny je moïné jmenovat zlatohlávka zlatého (Cetonia aurata), sviïníka polního (Cicindela campestris), stfievlíka Scheidlerova (Carabus scheidleri), z mot lû pak mûry Hadena perplexa, H. luteago, Mesoligia literosa, vfietenu ku ligrusovou (Zygaena carniolica), v. ãiãoreãkovou (Z. ephialtes), píìalky Rhodostrophia vibicaria, Tephrina arenacearia a Charissa obscurata, z mravkolvû pak Myrmeleon formicarius. Na xerotermních trávnících se velmi vzácnû vyskytují modrásek ãernoskvrnn (Maculinea arion) a travafika zelená (Calamia tridens). Do pfiehledu fauny patfií i zmínka o nepûvodních druzích, jejichï zámûrné ãi nezámûrné introdukce do volné pfiírody pûsobí ãasto znaãné problémy. Na Jihlavsku jde napfiíklad o vysazení muflonû (Ovis musimon), jejichï populace dosáhla místy takové hustoty, Ïe mufloni pûsobili v razné kody v mlad ch lesních porostech a prakticky znemoïàovali pfiirozenou obnovu lesa. Z tûchto dûvodû muselo b t pfiistoupeno k v razné redukci poãetnosti tohoto druhu. Dal ím nepûvodním druhem, dnes bûïnû roz ífien m, je norek americk (Mustela vison). Základ populace vytvofiili jedinci uprchlí z faremních chovû, dnes je norka moïné zastihnout v okolí rybníkû a vodních tokû na celém okrese. Vzhledem k tomu, Ïe dal í nárûst poãetnosti norka mûïe s ohledem na jeho loveckou v konnost skuteãnû ohrozit existenci populací na ich pûvodních druhû (obojïivelníci, vodní ptáci), bude nezbytné zahájit jeho cílenou regulaci. Dne ní okres Jihlava byl je tû na zaãátku 3. století málo osídlenou krajinou. Byla to pro ãlovûka nehostinná, zvelké ãásti pralesem pokrytá zemû, s baïinat mi stfiedními a niï ími polohami. Osou nejstar ího osídlování byly staré zemské stezky, pfiedev ím tzv. Haberská a Humpolecká stezka, v chodiskem kolonizace se pak stávají dominia tfiebíãského a Ïelivského klá tera. Nûkteré ãásti kraje byly osídlovány i zásluhou lechty. K zásadní promûnû dochází pfied polovinou 3. století v souvislosti s velk m odkryvem stfiíbrn ch Ïil. Tehdy se kraj hlavnû v okolí nalezi È zaãíná rychle zalidàovat. Vzniká královské mûsto Jihlava a fiada dal ích sídli È. ZároveÀ se setkáváme s prvními v razn mi lidsk mi zásahy do zdej í pfiírody. Rozsáhlé dolování potfiebuje znaãné mnoïství dfieva, nová pûda pro zemûdûlství a v stavbu sídli È je získávána hlavnû Ïdáfiením. To vede v pfií tích staletích k intenzivní a neregulované tûïbû dfieva zpûsobující rychlé odlesàování cel ch území. V 5. a 7. století byla mnohá sídli tû znaãnû poniãena váleãn mi událostmi, fiada z nich dokonce zanikla. Hlavním v robním odvûtvím se stává ve mûstech soukenictví (Jihla- Okres Jihlava Okraj polní cesty u Klatovce svfiesem obecn m (Calluna vulgaris) a dal ími acidofilními druhy. JI 9 47

20 Jihlavsko Pohled na PR Zajeãí skok pfies údolí fieky Jihlavy. Pozemky oddûlené kamenn mi snosy u VrÏanova. va, Polná, Tfie È), na venkovû zemûdûlství, v okolí Telãe se v 6. století rozvíjí rozsáhlé rybníkáfiství. Nová kolonizaãní vlna v 8. století uï souvisí s centralizací státní moci. Ta se kromû jiného projevila i v stavbou tzv. císafisk ch silnic, coï si vyïádalo na tehdej í dobu znaãné zásahy do krajiny (velké zemní práce, rozru ování celistvosti lesû, stavba mostû a dal ích objektû atd.). Jihlavskem probíhala silnice Praha VídeÀ, kterou v Jihlavû kfiiïovala silnice na Brno. PrÛmyslová revoluce v ak sem pfiichází pomûrnû pozdû, coï je dobfie patrné z v stavby Ïeleznic. Teprve v roce 87 je zprovoznûna traè ze Znojma do Prahy avr. 887 je postavena traè z Jihlavy do JiÏních âech. Proto se tovární v roba zaãíná uplatàovat aï na konci 9. století (Jihlava textilní obory, Tfie È dfievozpracující prûmysl, Dobronín a AntonínÛv DÛl sklárny aj.). Strojírenství se dokonce prosazuje aï po. svûtové válce (Jihlava, Batelov, Telã). Rozvoj prûmyslu a pfiedev ím tzv. intenzifikace zemûdûlské v roby v posledních desetiletích 0. století v znamnû ovlivnilo tváfinost krajiny a pestrost pfiirozen ch a pfiírodû blízk ch 48 JI 0

21 Okres Jihlava biotopû. Zemûdûlská krajina byla silnû po kozena hlavnû neuváïen m velkoplo n m odvodnûním, které zásadním zpûsobem zmûnilo vodní reïim celé krajiny. Znaãn m zásahem do pfiírody byla také v stavba dálnice Praha Brno, která vede severní ãástí okresu. V razn m mikroregionálním jádrem souãasného osídlení je krajské mûsto Jihlava, malou mikroregionální atraktivitu mají i Telã, Tfie È a Polná. Dominance krajského mûsta ve vlastním okrese je znaãná. V okrese Jihlava se nachází relativnû hustá síè maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území, chránících vcelku reprezentativní soubor rûzn ch typû biotopû. V roce 94 zde bylo zfiízeno historicky první chránûné území pfiírody v rámci kraje dne ní PR Zajeãí skok. V poãáteãní fázi se ochrana pfiírody zamûfiila pfiedev ím na fragmenty pfiírodû blízké lesní vegetace, teprve pozdûji byl dûraz kladen i na ochranu cenn ch mokfiadních a ra elini tních spoleãenstev. K bylo na území okresu zfiízeno celkem 37 maloplo n ch zvlá tû chránûn ch území. Mimo dvou národních pfiírodních rezervací (NPR Velk piãák a NPR Zhejral) a jedné národní pfiírodní památky (NPP Hojkovské ra elini tû) je to 8 pfiírodních rezervací a 6 pfiírodních památek. Vysoké krajináfiské a pfiírodovûdné hodnoty jihozápadní ãásti okresu byly zohlednûny v návrhu CHKO Javofiická vrchovina, vût í ãást tohoto navrhovaného území v ak leïí v okrese JindfiichÛv Hradec. V razn zalesnûn masiv âefiínku je chránûn ve stejnojmenném pfiírodním parku. V pfiípravû se nachází zfiízení územní ochrany pro hodnotné údolí dolního toku fieky Brtnice, pfiipravováno je nûkolik dal ích návrhû MZCHÚ. Historické centrum Jihlavy. JI 49