UMAVA. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr

Transkript

1 UMAVA CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr âeskobudùjovicko

2 âeskobudûjovicko NÁRODNÍ PARK A CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST UMAVA, BIOSFÉRICKÁ REZERVACE UMAVA Údolí Úhlavy v Îeleznorudské hornatinû je nejhlub ím údolím umavy. Mezi dnem údolí nad N rskou pfiehradou a vrcholem Ostrého je relativní v kov rozdíl 750 m. Vlevo hfibet Královského hvozdu s vystupujícím strm m vrcholem Velkého Ostrého (Grosser Osser, 293 m n. m.), kter leïí v SRN. Na pfiedcházející stranû: Luzenské údolí v centrální ãásti umavsk ch plání s mozaikou kleãov ch vrchovi È, ra elinného bezlesí a ra elinn ch a podmáãen ch smrãin. V pozadí vrchol Luzného (373 m n. m.) pokryt balvanitou sutí, leïící jiï na území Bavorska. 578 NP A CHKO SU 2 Národní park, Chránûná krajinná oblast a biosférická rezervace umava se nacházejí v jihozápadní ãásti âech pfii státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Nûmecko. Administrativnû náleïí celé toto území do tfií okresû (Klatovy, Prachatice a âesk Krumlov) advou krajû (PlzeÀsk, Jihoãesk ). Nejsevernûj í bod území NP umava (49 30 s..; v. d.) leïí u kfiiïovatky silnic v údolí fiíãky Kfiemelné, 8 km severov chodnû od Îelezné Rudy, v místech b valé osady Star Brunst. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) nalezneme u mostu pfies potok Pestfiici, 2 km jihozápadnû od obce Zadní Zvonková. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) leïí v zákrutu lesní cesty pfii okraji lesa,,5 km jiïnû od stfiedu Îelezné Rudy. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází na západním okraji obce Zadní Zvonková. Nejsevernûj í bod CHKO umava ( s..; v. d.) leïí v zákrutu silnice, 0,5 km v chodoseverov chodnû od obce VíteÀ, poblíï BrÈského Ml na. NejjiÏnûj í bod ( s..; v. d.) se nachází pfii hraniãní silnici na kraji lesa, 4,5 km jiïnû od obce Pfiední V toà. Nejzápadnûj í bod ( s..; v. d.) nalezneme u silnice na kraji lesa,,5 km jihozápadnû od obce Svatá Katefiina. Nejv chodnûj í bod ( s..; v. d.) leïí pfii silnici na kraji lesa, 4 km jiïnû od obce Pfiední V toà. Celková v mûra národního parku ãiní ha, pfiiãemï v okrese Klatovy leïí ha, v okrese Prachatice ha a v okrese âesk Krumlov 457 ha. Z uvedené celkové v mûry zaujímá lesní pûda ha, louky ha, pastviny ha, orná pûda 375 ha, vodní plochy 097 ha, ostatní plochy (napfi. neplodná pûda apod.)

3 NP a CHKO umava ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ ha, zastavûná plocha 66 ha a zahrady 6 ha. Chránûná krajinná oblast, která v podobû úzkého pásu pfiiléhá k národnímu parku na severov chodní stranû, má celkovou v mûru ha, pfiiãemï v okrese Klatovy se nachází ha, v okrese Prachatice ha NP A CHKO SU 3 579

4 âeskobudûjovicko avokrese âesk Krumlov ha. Z této celkové v mûry zaujímá les ha, louky ha, pastviny ha, orná pûda 9 05 ha, vodní plochy ha, ostatní plochy 9 02 ha, zastavûná plocha 404 ha a zahrady 270 ha. Geologie Zregionálnû geologického hlediska je umava budována dvûma základními geologick mi jednotkami, moldanubikem a moldanubick m plutonem. Jako moldanubikum je oznaãován soubor stfiednû a silnû metamorfovan ch hornin, kde pfievládají pararuly amigmatity, ãasto s vloïkami kvarcitû, erlanû a dal ích odli n ch petrografick ch sloïek. PfieváÏná ãást moldanubika na umavû patfií k tzv. jednotvárné skupinû, bez v znamnûj ího podílu odli n ch hornin. Severozápadní ãást je tvofiena svorov mi rulami a muskovitbiotitick mi svory série Královského hvozdu. Do ir ího okolí âerné v Po- umaví v jihov chodní ãásti zasahuje pestrá skupina moldanubika, pro kterou je charakteristick pomûrnû vysok podíl drobn ch vloïek krystalického vápence, erlanu, kvarcitu, grafitick ch bfiidlic a amfibolitu. Severní ãást Îelnavské hornatiny je tvofiena kfii Èanovick m granulitov m masivem. Stáfií moldanubick ch hornin je obecnû zatím nejasné a podle rûzn ch autorû se pohybuje v rozmezí od spodního proterozoika aï ke star ímu paleozoiku. Moldanubick pluton je ve své umavské vûtvi reprezentován nûkolika vût ími granitov mi (Ïulov mi) masivy, jmenovitû prá ilsk m masivem, masivem Vydry (vydersk m), masivem Plechého (ple n m) a masivem vy ebrodsk m. V jejich okolí leïí mnoïství drobnûj ích Ïulov ch tûles. Stáfií tûchto intruzí je obecnû variské, svrchnopaleozoické, pfiiãemï za star í (349 mil. let) je povaïován stfiednû zrnit aï hrubozrnn, porfyrick biotitick granit (typ weinsbersk ), za mlad í (36 mil. let) leukokrátní stfiednû zrnit aï hrubozrnn, místy porfyrick muskovit-biotitick granit (typ eisgarnsk ). V jihov chodní ãásti umavy se v jiïní polovinû Îelnavské hornatiny nachází rozsáhlé tûleso melanokrátního stfiednû zrnitého porfyrického amfibolbiotitického granitu aï granodioritu (durbachitu) rastenberskéhu typu. Îiln doprovod je zastoupen pfiedev ím Ïulov m porfyrem a tzv. Ïilnou Ïulou. Kvartérní uloïeniny mají pfieváïnû polycyklick v voj a polygenetick charakter. Dominují deluviální (svahové) uloïeniny kongeliflukãního pûvodu, velmi hojné jsou ra eliny, ménû fluviální a deluviofluviální uloïeniny, ojedinûlé jsou sedimenty ledovcového pûvodu. Zvlá È pestfie vyvinutá série fluviálních uloïenin buduje irokou nivu Vltavy ve Vltavické brázdû. Kvartérní sedimenty náleïejí stratigraficky vût inou do pleistocénu a zãásti do ho- Rozsáhlé balvanité sutû v hluboko zafiíznutém údolí Losenice, tvofiené biotitickou ortorulou. V popfiedí kamenné mofie na jiïním svahu afáfiova vr ku. 2 Morfologicky nápadn krátk vrcholov hfieben Ostrého, tvofien granátick mi dvojslídn mi svory. Dále pokraãuje hraniãní hfibet Královského hvozdu pfies Velk Kokrháã (228,6 m n. m.) aï ke Svarohu (333,6 m n. m.) a Jezerní hofie (343,4 m n. m.). Vlevo na obzoru Pancífisk hfibet. 580 NP A CHKO SU 4 2

5 NP a CHKO umava KRAJINN POKRYV locénu aï recentu. SloÏení svahov ch sedimentû je dosti promûnlivé a pohybuje se od hlín pfies hlinité písky, hlinito-kamenité sedimenty aï k blokov m uloïeninám rûzn ch mocností. Kamenná mofie jsou obvykle zaloïena pfii mrazov ch srubech. Geologická stavba území umavy je ovlivnûna nejen existencí velk ch tûles vyvfiel ch hornin a uspofiádáním moldanubického komplexu, ale také zlomovou tektonikou, pfiedev ím zlomo- v mi zónami s orientací ZSZ VJV, SSZ JJV (aï S J) a SSV JJZ. Jejich stáfií je mladopaleozoické aï terciérní. V geologickém v voji se nûkteré pohyby opakovaly. K jednomu z takov ch oïivení znaãnû pfiispûla alpinská orogeneze. Jak dokazují seismické záznamy, trvá mírn tektonick neklid na území umavy dodnes. Krystalinické horniny v oblasti umavy jsou vyuïívány vût inou jen drobn mi lomy. Vût í je pouze lom u âerné NP A CHKO SU 5 58

6 âeskobudûjovicko 2 Hrubé tûrky a balvany jsou typick mi fluviálními sedimenty horsk ch fiek. 2 V korytech Vydry a Kfiemelné se nacházejí typické evorzní tvary, tzv. obfií hrnce. v Po umaví (pûvodnû krystalick vápenec, po jeho vytûïení biotitická pararula). V okolí Ka persk ch Hor a Hartmanic se od stfiedovûku do 9. století hornicky tûïilo zlato, u BliÏné jiïnû od âerné v Po umaví se dosud hlubinn m zpûsobem tûïí grafit. V pokryvn ch útvarech bylo otevfieno velké mnoïství pískoven a zemníkû, z fluviálních uloïenin se v niï ích polohách uï od pravûku a ve vy ích polohách od stfiedovûku r - Ïovalo zlato. Na mnoha lokalitách byla zejména v 9. a na zaãátku 20. století ruãnû borkována ra elina; ve vût ím rozsahu pak byla ve 2. polovinû 20. století prûmyslovû tûïena na loïiscích Soumarsk most a Vlãí Jámy, krátce i na lokalitû Borková. Geomorfologie umava je pohofií celkovû uklonûné k severov chodu, rozloïené po obou stranách státní hranice, s okrajov mi partiemi vysok mi kolem 000 m n. m. Rozsáhl horsk celek je tvofien velk mi megaantiklinálami a megasynklinálami, které jsou poru eny mnoha zlomy, srozsáhl mi zbytky zarovnan ch povrchû na náhorních rovinách a irok ch hfibetech, místy s mocn m krytem kvartérních zvûtralin. Nad rozlehlá horská temena vyãnívají rozpt lené klenby nejvy ích vrcholû o 300 i více metrû. umava se dnes zvedá z nadmofiské v ky kolem 700 m (s pfiedhûfiími dokonce z v ky okolo 470 m n. m.) a její nejvy í vrcholy (pouze na bavorské stranû) pfiesahují 400 m n. m. (Velk Javor 456,0 m n. m., Velk Roklan 453,7 m n. m.), nejvy ím vrcholem její ãeské strany je Plech (378,3 m n. m.). Celková rozloha umavy jako geomorfologického celku je bezmála 700 km 2 pfii délce zhruba 20 km amaximální ífice cca 25 km. Stfiední nadmofiská v ka umavy je 92,5 m, prûmûrn sklon svahû 7,6. Jádrem umavy jsou umavské plánû, rozsáhlá náhorní rovina (holorovina, etchplén) s nadmofiskou v kou okolo 000 m, z nichï k severozápadu vybíhá Îeleznorudská hornatina a k jihov chodu pohraniãní hfibet Trojmezenské hornatiny a vnitrozemsk hfibet Boubínské a Îelnavské hornatiny, které od sebe dûlí iroká Vltavická brázda. Do CHKO umava okrajovû zasahuje umavské podhûfií, jmenovitû StráÏovská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Vimperská vrchovina, Prachatická hornatina a âeskokrumlovská vrchovina. Dne ní polygenetick reliéf umavské oblasti je v sledkem dlouhého geomorfologického v voje, kter probíhal 582 NP A CHKO SU 6

7 NP a CHKO umava vrûzn ch fyzickogeografick ch podmínkách. Na v voj georeliéfu pûsobily jak pohyby zemské kûry, tak zmûny podnebí a geomorfologické vlastnosti hornin. Nejv raznûji se pfii formování povrchov ch tvarû umavy uplatnily vlivy alpinského vrásnûní v tfietihorách a zv ená aktivita vnûj ích ãinitelû v prûbûhu stfiídání dob ledov ch a meziledov ch ve ãtvrtohorách. Geomorfologick v voj celé umavské oblasti lze spolehlivû sledovat zhruba od konce druhohor, kdy byl zakonãen platformní v voj pûvodního pfiedkfiídového zarovnaného povrchu. Díky oïivení tektonick ch pohybû ve spojitosti s poãátkem alpinského vrásnûní na sklonku druhohor a zaãátkem tfietihor se ve vlhkém a stfiídavû vlhkém (savanovém) podnebí zaãal vytváfiet nov zarovnan paleogenní povrch, jehoï v voj byl zavr en v oligocénu. Tehdy mûla celá oblast nev razn, strukturnû jednotn povrch leïící v pomûrnû malé nadmofiské v ce, zpestfien pouze suky odolnûj ích hornin a odvodàovan k jihu a jihov chodu. Ve stfiední ãásti mlad ích tfietihor se podnebí stalo su ím a chladnûj ím a velmi v raznû se zaãaly, jako ohlas alpinské orogeneze, projevovat pohyby zemské kûry spjaté s neotektonick m v vojem georeliéfu. V sledkem bylo v razné rozãlenûní paleogenního zarovnaného povrchu, jehoï ãásti se dnes nacházejí ve znaãnû rozdíln ch nadmofisk ch v - kách. Souãasnû byly odneseny mocné plá tû zvûtralin, obnaïena bazální zvûtrávací plocha a vznikla dne ní holorovina. Vlivem vlnit ch pohybû zemské kûry ovelké amplitudû vznikl systém aktivních morfostruktur, tzv. megaantiklinál a megasynklinál. V oblasti umavy se tak vytvofiila umavská megaantiklinála smûru JV SZ a soubûïnû s ní severnûji megasynklinála jihoãesk ch pánví. Souãasnû byl v voj morfostruktur provázen vznikem dal ích podéln ch a pfiíãn ch kern ch zlomov ch struktur. umavská megaantiklinála, která má zfietelnou vazbu na zdvíhající se umavskou vûtev centrálního moldanubického plutonu, je podélnû rozãlenûna na morfostruktury niï ího fiádu. Na jihozápadû je to pomezní megaantiklinála na linii VítkÛv kámen Smrãina Plech StráÏn Luzn Roklan Falkenstein Jezerní hora Ostr s ãetn mi vrcholy pfies 300 m n. m., na ni navazuje vltavická megasynklinála sle- OstrÛvek se tûrkovou v spou vfieãi ti Kfiemelné v ploché kotlinû stfiední Kfiemelné u Frauenthalu. Kvartérní tûrkopískové sedimenty jsou pomûrnû v znamn m kolektorem mûlk ch podzemních vod. NP A CHKO SU 7 583

8 âeskobudûjovicko dující zlomovou linii podél horního toku Vltavy a pokraãující k severozápadu megasynklinálou údolí Kfiemelné aúhlavy. Severov chodní pásmo umavy tvofií vnitrozemská megaantiklinála boubínsko-ïelnavsko-kleèská, pokraãující k severozápadu Pfiilbou, HuÈskou horou, Kfiemelnou, MÛstkem aprenetem. Stará fiíãní údolí hlavního umavského smûru, zejména údolí horního toku Kfiemelné a horní Vltavy (Vltavická brázda) jsou velmi iroká, s ploch mi dny vyplnûn mi vrstvami kvartérních uloïenin, v nichï koryta zmínûn ch vodních tokû a dolních ãástí jejich pfiítokû pfiirozenû a bohatû meandrují. K severov chodu uklonûné okrajové pásmo umavské megaantiklinály tvofií umavské a Novohradské podhûfií, charakterizované v raznou erozní modelací georeliéfu, znaãnou v kovou ãlenitostí a pestrostí tvarû podmínûn ch rûzn mi geomorfologick mi vlastnostmi hornin. V tomto pfiedhûfií je fiada kaàonovit ch údolí antecedentního a obsekventního typu, jejichï strukturnû denudaãní svahy jsou ãasto znaãnû strmé (nad 20 ) a skalnaté, místy pokryté sutûmi a ãlenûné men ími roklemi. Georeliéf umavy prodûlal poslední v razné zmûny nûkter ch terénních tvarû ve ãtvrtohorách pod vlivem pleistocénního periglaciálního mrazového zvûtrávání, pfii nûmï vznikly ãetné morfologicky v razné útvary mrazové sruby, skalní hradby a po svazích rozvleãené balvanité sutû a balvanová mofie. V nejvy ích polohách byl povrch modelován visut mi firnov mi ledovci, které vznikly v dobû lokálního würmského zalednûní na v chodních a severov chodních závûtrn ch svazích horsk ch hfibetû pfiesahujících 300 m n. m. jako dûsledek pûsobení anemoorografick ch systémû navádûcích návûtrn ch údolí, umoïàujících zde zv - enou akumulaci snûhu zdroj tvorby ledovcû. Ledovce vyhloubily ve svazích nûkolik rozmûrn ch a morfologicky v razn ch karû, z nichï vût ina je dnes zaplnûna vodou jezer. Stûny ledovcov ch karû, jejichï v ka se pohybuje mezi m, patfií k nejstrmûj ím svahûm umavy. Jsou tvofieny obnaïen mi skalními plochami s patrn mi ledovcov mi ohlazy a rozsáhl mi sutûmi. Jezera jsou hrazena morénami, které mnohde navazují na star í morénové valy nacházející se vnû souãasn ch jezer. Zcela jedineãn mi terénními útvary na umavû jsou rozsáhlá mírnû vyklenutá tûlesa náhorních i údolních vrchovi È, vyplàující mûlké terénní deprese v umavsk ch pláních a ploché nivy synklinálních útvarû (kotlina stfiední Kfiemelné, Vltavická brázda), v podlo- Ïí vût inou s kvartérními tûrkopískov mi uloïeninami. Klima Vût ina umavy patfií podle klimatického ãlenûní (Quitt 97) do chladné oblasti (mírnû chladn a chladn hor- Mûlká údolí a deprese na umavsk ch pláních se vyznaãují silnû inverzním charakterem mezoklimatu a patfií k vûbec nejchladnûj- ím lokalitám umavy. 584 NP A CHKO SU 8

9 NP a CHKO umava sk region). âásti pfiedhûfií, jmenovitû údolí Úhlavy, Otavy, VolyÀky, Blanice, dolní ãást údolí Vltavy od Lenory, jiïní svahy Îelnavské hornatiny a âeskokrumlovská vrchovina od Horní Plané kfrymburku, patfií do mírnû teplé oblasti (mírnû vlhk, vlhk aï velmi vlhk vrchovinn region). Podnebí vlastní umavy má pfiechodn charakter mezi klimatem oceánick m a kontinentálním s pomûrnû mal mi roãními teplotními v kyvy a s pomûrnû vysok mi a bûhem roku stejnomûrnû rozloïen mi sráïkami. PrÛmûrné roãní teploty se pohybují od 6 C v nadmofisk ch v kách okolo 750 m do 3 C ve v kách 300 m n. m. Z tohoto rozdûlení se vymykají inverzní lokality v údolních polohách, pfiedev ím Vltavická brázda od Horní Vltavice po Lipno a mírnû zvlnûné vysoko poloïené zalesnûné plo iny centrální umavy. K nejchladnûj ím stanovi tím vûbec patfií mûlké terénní sní- Ïeniny v umavsk ch pláních, napfi. údolí Kvildského potoka pod Jezerní slatí, kde roãní prûmûrná teplota ãiní pouhé 2 C. âasté jsou zimní inverze, kdy aktuální rozdíly v teplotách údolí ãi terénních sníïenin a blízk ch vrcholû dosahují bûïnû aï 5 C, zcela v jimeãnû aï 25 C. Poloha umavy na závûtrné stranû alpského velehorského masivu a v jeho relativní blízkosti zpûsobuje pfii jiïním a jihozápadním proudûní v razn fénov efekt, zejména na okrajov ch vrcholech a severov chodních svazích jejího vnitrozemského pásma. V dûsledku toho jsou tyto polohy v prûmûru o 0,5 aï 0,8 C teplej í a mají o nûco ménû srá- Ïek oproti stejnû vysoko poloïen m lokalitám v jin ch ãesk ch pohofiích. Podnebí umavy v ak více neï teploty charakterizují sráïkové pomûry. NejniÏ í prûmûrné roãní sráïky jsou kolem mm na jejím severov chodním okraji. Smûrem k hlavnímu hraniãnímu horskému pásmu srá- Ïek v raznû pfiib vá; okolo 500 mm mají napfi. Horní Svûtlé Hory ãi Modrava, ale na Plechém, Bfiezníku a Jezerní hofie pfiekraãují sráïky 600 mm. Na umavû jsou i místa ve sráïkovém stínu, napfi. Sta ská kotlina, okolí Nov ch Hutí a Borov ch Lad, Zátonû astráïného. V návûtrném pásmu umavy jsou sráïky bûhem roku rozdûle- Horizontální sráïky, v zimním období v podobû námrazy, tvofií na umavû v znamn podíl celkov ch atmosférick ch sráïek. NP A CHKO SU 9 585

10 âeskobudûjovicko ny celkem rovnomûrnû, hlavní maxima pfiipadají na ãerven a ãervenec, podruïné na prosinec. V níïe poloïeném su - ím závûtrném pásmu je v razné pouze letní maximum a v období od fiíjna do bfiezna je úhrn sráïek relativnû nízk. Podíl zimních sráïek ãiní v podhûfií asi 20 % z celkového roãního mnoïství, zatímco v centrální umavû je to asi 40 %, coï odpovídá více neï 500 mm. Nejbohat í snûhové polohy jsou podél státní hranice v oblasti mezi Debrníkem a âernou horou a mezi Tfiístoliãníkem a Smrãinou, kde snûhová pokr vka pfietrvávající v prûmûru dnû v roce má mocnost kolem cm, av ak maxima jsou odhadována aï na cm. Podstatnû ménû snûhu spadne na severov chodním okraji umavy, kde jeho vrstva o mocnosti okolo 40 cm (max cm) leïí v prûmûru dnû v roce. VYBRANÉ KLIMATOLOGICKÉ ÚDAJE Z LET Z METEOROLOGICKÉ STANICE CHURÁ OV osy údolí, v hfibetov ch polohách se mírnû zvy uje ãetnost smûrû kolm ch k ose hfibetu. Na nûkter ch místech se projevuje pfii jasném poãasí místní cirkulace, pfii níï buì v noãních hodinách stéká studen vzduch do údolí (nejv raznûji ve Vltavické brázdû), nebo ve dne stoupá po svazích a údolími vzhûru, coï se nejv raznûji projevuje na severov chodních svazích umavy. Pro umavu jsou typické ãasté mlhy, jednak ve vrcholov ch polohách nad 200 m n. m., které jsou aï 200 dnû v roce zahaleny oblaãností, jednak v uzavfien ch konkávních terénních tvarech, kde jsou zase hojné pfiízemní radiaãní mlhy. M ù S Í C I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. Dlouhodobá prûm. mûs. teplota ( C) -4,0-3,7 -,0 2,9 7,9, 3, 2,6 9,4 5,3 0, -2,9 Nejvy í mûsíãní prûm. teplota ( C) 0,0 2,3 2,8 7,3 0,9 3,3 7,4 7, 3,4 8,4 3,6 0,5 NejniÏ í mûsíãní prûm.teplota ( C) -,3-4,2-6,0 -,7 4,3 8,8 0,4 0,7 5,9-0, -3,5-7,8 Max. teplota ( C) 6,9 7,5 9,2 23,4 27,5 29, 34,2 30,7 30,4 23,0 2,6 5, Min. teplota ( C) -24,2-32,6-2,3-3,3-7,3-2,5 -,5 -,0-2,7-9,8-4,6-22,2 PrÛmûrn mûsíãní úhrn sráïek (mm) 76,0 64,2 80,5 82,4 98,4 29,4 6,8 3,4 76,3 65,9 78,0 92,4 Nejvy í mûsíãní úhrn sráïek (mm) 257,9 20, 223,7 209, 24, 243,8 242,6 23,2 82,0 69,8 69,7 235,3 NejniÏ í mûsíãní úhrn sráïek (mm),0,8 22,0 24,0 6, 49,2 6,8 38, 3,5 6,8 22,6 4,9 Nejvy í denní úhrn sráïek (mm) 30,8 38,3 43,9 53,7 47,8 7, ,9 68, ,6 53,6 Max. v ka snûhové pokr vky (cm) âlenit reliéf znaãnû ovlivàuje také smûr a rychlost vûtru. Nejvy í prûmûrnou rychlost vûtru, 5 8 m s, vykazují volné nezalesnûné konvexní polohy, naopak v uzavfien ch hlub ích údolích se tento ukazatel pohybuje okolo 2 m s. Ve voln ch polohách pfievládá západní aï jihozápadní smûr proudûní, nejménû ãetné jsou smûry severní a jihov chodní. V údolních polohách je proudûní usmûràováno podél hlavní Hydrologické pomûry Vût ina území národního parku a chránûné krajinné oblasti umava náleïí k úmofií Severního mofie a povodí Labe. Pouze malé pfiíhraniãní ãásti umavy v povodí ezné u Îelezné Rudy, Malé ezné u Medvûdí hory, âertovy vody a âerveného potoka u KníÏecích Plání a Svûtlé a Horského potoka u Paseãné s celkovou rozlohou cca 96 km 2 spadají do povodí Dunaje a tedy do úmofií âerného mofie. Témûfi celé území NP a CHKO umava od roku 978 náleïí do Chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV), v níï hrají dûleïitou roli 586 NP A CHKO SU 0

11 NP a CHKO umava rozsáhlé ra elini tní komplexy náhorních vrchovi È umavsk ch plání, údolních vrchovi È Kfiemelné a Vltavické brázdy a také velké plochy dal ích typû mokfiadních biotopû. Tyto mokfiady ovlivàují pfiíznivû akumulaci vod a regulaci jejich odtoku. V roce 990 byl komplex umavsk ch ra elini È o celkové rozloze ha zapsán do seznamu mezinárodnû v znamn ch mokfiadû v rámci Ramsarské konvence. Nejvût ími umavsk mi fiekami jsou Vltava a Otava. Obû pramení v centrální ãásti pohofií v umavsk ch pláních. eka Otava se sv mi pfiítoky odvod- Àuje západní ãást NP umava a stfiední ãást CHKO umava. Její povodí má k závûrovému profilu Rej tejn rozlohu 334,60 km 2 a dosahuje zde prûmûrného dlouhodobého prûtoku (dále jen Q a ) 8,26 m 3 s. Otava vzniká soutokem Vydry a Kfiemelné, které zvlá tû v horních ãástech sv ch tokû protékají mûlk mi údolími holoroviny. V znamné jsou pfiedev ím tfii zdrojnice Vydry se soutokem umodravy, a to Modravsk, Roklansk afilipohuèsk potok, a dva pfiítoky Kfiemelné, tj. Slatinn a Prá ilsk potok. DÛleÏit m pravostrann m pfiítokem Otavy v Rej tejnû je Losenice sbírající vody na severov chodním okraji umavsk ch plání. V dolních úsecích Vydry, Kfiemelné a Losenice jsou patrné v razné projevy zpûtné eroze tokû, zejména balvanitá koryta s velk m spádem a strmá kaàonovitá údolí. eka Vltava, odvádûjící vody z jihoãeské ãásti NP a CHKO umava, má k závûrovému profilu Nová Pec plochu povodí 534,62 km 2 a její Q a je 8,42 m 3 s. Pramení jako âern potok na v chodním svahu âerné hory (354,0 m n. m.). Po soutoku s Vltavsk m potokem u Borov ch Lad nese název Teplá Vltava a pfiibírá dal í pfiítoky, z nichï je nejvodnûj í asnice. Od âerného KfiíÏe, po soutoku se Studenou Vltavou pfiitékající z Bavorska, se jiï pod jménem Vltava volnû meandrujícím tokem blíïí k Îelnavû. Tam zaãíná vzdutí pfiehradní nádrïe Lipno I, která je se svou plochou ha, prûmûrnou hloubkou 6,5 m (pfiiãemï nejvût í je 2,5 m) a celkov m objemem 306 milionû m 3 nejvût ím umûl m vodním dílem v celém regionu. Rozlivy Vltavy na konci vzdutí pfiehradní nádrïe Lipno I u Îelnavy dobfie ukazují prûbûh pûvodních meandrû a mrtv ch fiíãních ramen. NP A CHKO SU 587

12 âeskobudûjovicko âerné jezero je nejvût ím a nejhlub ím umavsk m ledovcov m jezerem, které vyplàuje dno v raznû modelovaného ledovcového karu. Severozápadní ãást umavy, tj. Îeleznorudskou hornatinu, odvodàuje fieka Úhlava pramenící na západním úboãí Pancífie. Jejími vût ími pfiítoky jsou zleva Bíl potok, Lomnice a Chodská Úhlava, zprava Zelensk a Mûsti Èsk potok (Jelenka). Na Úhlavû je pfiehradní nádrï N rsko o v mûfie 48 ha a objemu 20,8 mil. m 3 vody. Severov chodní okrajové ãásti CHKO umava ve Vimperské vrchovinû, Prachatické hornatinû a Îelnavské hornatinû leïí v horních partiích povodí VolyÀky a Blanice, pravostrann ch pfiítokû dolní Otavy. Kromû pfiirozen ch vodních tokû najdeme na území umavy také umûlé kanály a náhony. V západní ãásti je to Vchynicko-tetovsk plavební kanál, kter odebírá znaãné mnoïství vody zfieky Vydry nad Ant glem a slouïí dnes pro potfieby vodní elektrárny na âeàkovû Pile. Schwarzenbersk plavební kanál v jihoãeské ãásti NP a CHKO umava, kter propojoval povodí Labe a Dunaje, je v souãasnosti nefunkãní. Postupnû jsou obnovovány nûkteré jeho dílãí úseky. Na umavû leïí v morfologicky v razn ch karech v nadmofiské v ce kolem 000 m osm ledovcov ch jezer. âelní morény, které tvofií jejich pfiirozené hráze, byly v minulosti umûle zv - eny, aby se zajistilo vût í mnoïství vody zejména pro plavení dfieva. Na ãeské stranû umavy se nachází pût z tûchto jezer âerné, âertovo, Laka, Prá ilské aple né. Dal ími pfiirozen mi vodními plochami jsou ra elinná jezírka, jichï je v umavsk ch ra elini tích pomûrnû velké mnoïství. Nejvût í o v mûfie,3 ha je v Chalupské slati, známá jsou jezírka vrokytsk ch slatích, v Tfiíjezerní slati aj. K pfiirozen m vodním nádrïím patfií rovnûï mrtvá ramena a pofiíãní tûnû v nivû Vltavy ve Vltavické brázdû. Umûlé nádrïe se kromû údolních pfiehrad Lipno I a N rsko omezují na nemnoho b val ch plavebních nádrïek (klausur), které se v ak k tomuto úãelu jiï nevyuïívají. Mezi nejvût í z nich patfií napfi. Îìárské jezírko o velikosti,4 ha. V rámci CHKO se nacházejí dva vût í rybníky, a to Kfii Èanovick (7,5 ha) mezi Záblatím a Zbytinami 588 NP A CHKO SU 2

13 NP a CHKO umava UMAVSKÁ LEDOVCOVÁ JEZERA Jezero Povodí V ka Plocha Objem Hloubka max. Reakce min. (m n. m.) (ha) (tis. m 3 ) (m) (ph) âerné Labe 008 8, ,8 4,45 âertovo Dunaj 030 0, ,7 4,05 Laka Labe 096 2, ,9 4,86 Prá ilské Labe 079 3, ,9 4,60 Ple né Labe 090 7, ,3 4,53 a Ol ina (2 ha) pod HodÀovem uhorní Plané. Pro celou umavu jsou charakteristické pomûrnû monotónní hydrogeologické pomûry. Horninov komplex krystalinika se vyznaãuje v hradnû puklinovou propustností. PrÛlinovû propustn je zvûtralinov pokryv horninového masivu, deluviální, deluviofluviální a fluviální uloïeniny se zdroji podzemní vody pfieváïnû místního v znamu. Intenzivnûj í obûh podzemní vody je moïn jen v zónû rozpojení puklin nebo vût ího zvûtrávání hornin pfii jejich povrchu. Hlub í dosah a vût í intenzitu mûïe mít obûh podzemní vody v otevfien ch zlomech nebo pásmech tektonického poru ení horninového masivu a hlavnû v místech kfiíïení tûchto tektonick ch linií. Kinfiltraci sráïkové vody do propustn ch hornin dochází na celé plo- e roz ífiení kolektorû. Jejich odvodnûní je obvykle v úrovni nebo nad úrovní místní erozní báze a projevuje se pozvoln mi pfiítoky podzemní vody pfies deluviální a fluviální sedimenty do vodních tokû. Prameny jsou vût inou na dnû terénních depresí. Pro reïim podzemní vody je charakteristick víceménû pravidelnû se opakující roãní cyklus s v skytem maximálních stavû hladin a vydatnosti pramenû v jarních, popfi. letních mûsících. K pfiirozen m vodním plochám patfií ãetná ra elinná jezírka, z nichï nûkterá dosahují pomûrnû znaãn ch rozmûrû. Na snímku jedno z vût ích jezírek na Rokytsk ch slatích. NP A CHKO SU 3 589

14 âeskobudûjovicko Na umavû se nacházejí relativnû velké zásoby ra eliny. Posledním místem, kde byla ra elina tûïena, bylo do roku 2000 ra elini tû Soumarsk most u Lenory. Pedologie Území umavy, charakteristické v raznou v kovou stupàovitostí, náleïí do regionu horsk ch podzolû se subregionem, ve kterém mezi doprovodn mi sloïkami pfievaïují zejména hydromorfní pûdy. Celkovû dominují podzoly. Na svahovinách rul, granulitû a kysel ch intruziv se vyvinul pfiedev ím podzol kambizemní a humusov, místy, na nejvy ích hfibetech a vrcholech, také podzol typick. Tyto pûdy se místy prolínají s okrsky doprovodné kambizemû dystrické, akcesorického gleje organozemního a vrchovi tní organozemû typické. Podzol kambizemní a humusov jsou pûdním substrátem na umavû pfievládajících vegetaãních formací horsk ch kvûtnat ch a acidofilních buãin, podzol typick je pfievaïujícím pûdním typem stupnû klimaxov ch smrãin. V ponûkud niï ích polohách oblasti podzolû zaujímají rûznû velké plochy tzv. rezivé pûdy kryptopodzoly, pfiedev ím typick a pseudoglejov. Kryptopodzol typick a rankerov leïí napfi. v okolí Horské Kvildy a mezi Kvildou a Borov mi Lady. Tyto pûdy pfiecházejí ve vrchovinn ch ãástech umavy k silnû kysel m kambizemím, zejména ke kambizemi dystrické v asociaci s pseudoglejem typick m (kambick m) na svahovinách uveden ch kysel ch hornin. Vût í celky kambizemû dystrické najdeme spolu s men ími okrsky pseudogleje typického (kambického) a kambizemû pseudoglejové na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí na svahovinách kysel ch vyvfielin a metamorfik v ir ím okolí âesk ch ÎlebÛ, Lenory, mezi Volary a Záblatím, v úzk ch pruzích po obou stranách Vltavského luhu mezi Lenorou a Novou Pecí a v ir í oblasti na levém bfiehu pfiehradní nádrïe Lipno I od Horní Plané po Frymburk. V okrajov ch ãástech Îeleznorudské hornatiny a na severov chodních svazích umavsk ch plání mezi N rskem a Ka persk mi Horami pfievaïuje kambizem dystrická s doprovodnou kambizemí typickou, která je zejména v západní ãásti této oblasti zastoupena podzolovanou varietou. V okolí StráÏného, Lenory, Volar, Kfii - Èanova, Záblatí, Zdíkova, StachÛ a Nicova leïí men í okrsky kambizemû pseudoglejové. Na v chozech pevn ch hornin a kamenn ch sutích se v regionu kambizemí a podzolû vyvinuly men í vloïky ranke- 590 NP A CHKO SU 4

15 NP a CHKO umava rû (ranker typick a kambick ), napfi. mezi Velk m Kokrháãem a Jezerní horou, mezi Medvûdí horou, Hraniãní horou, Modravskou horou a âertov m vrchem, na balvanov ch mofiích v Povydfií, na hfibetu mezi Plech m a Tfiístoliãníkem aj. V oblasti Skalky a Jezerního hfibetu, ale i jinde, se v zónách podzolu vytvofiily vloïky nevyvinut ch pûd, litozemû typické (stfiídavû i rankeru litického) na svahovinách rul. Vkatastrech obcí Prá ily a Srní leïí nevelké celky kyselého pseudogleje typického na polygenetick ch hlínách, tvofiící akcesorickou sloïku v asociacích glejû a kysel ch kambizemí. Men í plochy pseudogleje typického (kambického) vznikly v dosahu levého bfiehu pfiehradní nádrïe Lipno I v okolí Perneku a mezi Horní Planou a Dolní Vltavicí na polygenetick ch hlínách asvahovinách rul a granulitû. Nevápnité nivní sedimenty Teplé Vltavy, asnice, Blanice, Otavy pod Rej tejnem, Úhlavy a jejích pfiítokû v okolí pfiehradní nádrïe N rsko pokr vá fluvizem typická a glejová. V pramenn ch oblastech a v nivách podél naprosté vût iny vût ích i men ích umavsk ch vodních tokû (vãetnû úseku Teplé Vltavy a Vltavy ve Vltavické brázdû) se na podloïí nevápnit ch deluviofluviálních a fluviálních sedimentû a polygenetick ch hlín vytvofiily rûznû iroké pruhy gleje organozemního, lokálnû gleje kambického a v jimeãnû také gleje typického. Na umavû jsou velmi roz ífiené vrchovi tní a pfiechodové organozemû (typická a glejová). Vyvinuly se pfiedev ím v oblasti Vltavského luhu mezi Lenorou a Novou Pecí, na ra elini tích umavsk ch plání, v kotlinû stfiední Kfiemelné a v dal ích umavsk ch ra- elini tních lokalitách, v ostrûvcích podél ãetn ch potokû, potûãkû a prameni tních komplexû. Kvûtena a vegetace Spolu s cel m územím âr patfií umava ke stfiedoevropské provincii stfiedoevropské kvûtenné oblasti v rámci temperátního pásma Evropy. umavské podhûfií a niï í ãásti umavy náleïejí do fytogeografické oblasti mezofytikum, která je v umavsk ch pomûrech charakterizována kvûtnat mi buãinami a jedlinami a kysel mi podhorsk mi buãinami. V submontánním stupni mezofytika dosahují horní hranice roz ífiení napfi. dub zimní (Quercus petraea), lípa malolistá (Tilia cordata), svízel lesní (Galium sylvaticum), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), tfiezalka horská (Hypericum montanum), pcháã zelinn (Cirsium oleraceum), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) aj. a fytocenózy svazû Arrhenatherion, Molinion, Hyperico perforati-scleranthion perennis, Berberidion a Bromion erecti. V kvûtenû mezofytika zcela pfievaïují druhy s irok m stfiedoevropsk m aï celoevropsk m roz ífiením, v jimeãnû se objevují prvky alpského migrantu sestupující z vy ích poloh, mimo jiné dfiípatka horská (Soldanella montana) a ple ka stopkatá (Willemetia stipitata), pfiípadnû druhy se subatlantsk m roz ífiením, napfi. v ivec ladní (Pedicularis sylvatica). Montánní a supramontánní stupeà umavy patfií do fytogeografické oblasti oreofytikum. Lesní vegetaci tvofií zejména smrko-buko-jedlov smí en les (kvûtnaté buãiny a acidofilní horské buãiny) a v men í mífie klimaxové a podmáãené smrãiny a jedliny. Pro uvedenou oblast jsou charakteristická spoleãenstva ombrotrofních ra elini È, oligotrofních jezer, ra elinn ch luk, prameni È, horsk ch mezofilních luk a pastvin. V montánním stupni oreofytika mají horní hranici roz ífiení napfi. borovice blatka (Pinus rotundata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jilm horsk (Ulmus glabra), lipnice oddálená (Poa remota), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), p eníãko rozkladité (Milium effusum) a mnohé dal í. Naopak zde zaãíná v skyt skuteãn ch horsk ch druhû, jejichï optimum roz- ífiení leïí v supramontánním stupni. V dûsledku pomûrnû rychl ch a opakovan ch klimatick ch zmûn se v chladn ch obdobích pleistocénu (glaciálech) vyvinula ve Stfiední Evropû chladnomilná vegetace s fiadou druhû severské tundry. Zbytky této kvûteny, tzv. glaci- NP A CHKO SU 5 59

16 âeskobudûjovicko Hofiec umavsk (Gentiana pannonica) nejãastûji roste v horsk ch smilkov ch loukách svazu Nardion. Jeho pûvodními stanovi - ti jsou v ak vysokobylinné nivy v jezerních karech. 2 Kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) je glaciální relikt, úzce vázan na vrchovi tní ra elini tû. 2 ální relikty, se dosud udrïely na nûkter ch extrémních typech stanovi È. Na skalních v stupcích v nejvy ích polohách Královského hvozdu rostou napfi. sítina trojklaná (Juncus trifidus), jinofiadec kadefiav (Cryptogramma crispa), psineãek skalní (Agrostis rupestris), v âerném jezefie ídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) avple ném jezefie ídlatka ostnov trusná (I. echinospora). Mezi glaciální relikty patfií také fiada vrchovi tních druhû, napfi. bfiíza trpasliãí (Betula nana), suchop rek trsnat (Trichophorum cespitosum), icha ãerná (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), ostfiice mokfiadní (Carex limosa) a blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), z druhû jin ch stanovi È napfi. plavuník alpínsk (Diphasiastrum alpinum). Alpské migranty se z primárních stanovi È v subalpínsk ch spoleãenstvech v jezerních karech roz ífiily na louky a pastviny vzniklé lidskou ãinností. Patfií mezi nû hofiec umavsk (Gentiana pannonica), koprníãek bezobaln (Ligusticum mutellina) a starãek horsk (Senecio subalpinus). Pozdûj í vlna alpské imigrace obohatila zejména kvûtenu jihov chodní umavy o celou fiadu rostlin, které v ak vût inou nerostou v charakteristick ch subalpínsk ch spoleãenstvech. Jde pfieváïnû o druhy lesní, luãní a prameni tní. Patfií mezi nû napfi. dnes jiï vyhynul tofiíãek jednohlízn (Herminium monorchis), mûkãilka jednolistá (Malaxis monophyllos), afrán bûlokvût (Crocus albiflorus), k chavice bílá pravá (Veratrum album subsp. album), kerblík leskl (Anthriscus nitida), fiefii nice trojlistá (Cardamine trifolia) a pryskyfiník omûjolist (Ranunculus aconitifolius). Mezi alpské migranty patfií kromû jmenovan ch také hojnûji roz ífiené druhy, napfi. tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), chlupáãek oranïov (Pilosella aurantiaca), dfiípatka horská (Soldanella montana), ple ka stopkatá (Willemetia stipitata), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum) a mléãivec alpsk (Cicerbita alpina). Zvlá tní skupinou jsou druhy s tzv. boreálním a boreálnû-sarmatsk m typem roz ífiení, které v glaciálu migrovaly do Stfiední Evropy z v chodní ãásti kontinentu. Na umavû k nim patfií napfi. v ivec Ïezlovit (Pedicularis sceptrum-carolinum) a vrba borûvkovitá (Salix myrtilloides), oba dnes patrnû vyhynulé, dále rojovník bahenní (Ledum palustre), ptaãinec dlouholist (Stellaria longifolia), popelivka sibifiská (Ligularia sibirica), tfitina nachová (Calamagrostis purpurea), jirnice modrá (Polemonium caeruleum), stulík mal (Nuphar pumila), bublinatka bledoïlutá (Utricularia ochroleuca). Je pozoruhodné, Ïe velká vût ina z nich je dnes soustfiedûna jen ve f. podokrese Hornovltavská kotlina, a zakládá tak fytogeografickou jedineãnost tohoto území v kontextu celé umavy. Severozápadní ãást umavy a jejího podhûfií jsou oproti jihov chodní umavû obohaceny o nûkteré druhy subatlantické kvûteny. Patfií k nim napfi. mokr vstfiícnolist (Chrysosplenium oppositifolium), sítina ostrokvûtá (Juncus acutiflorus), s. kostrbatá (J. squarro- 592 NP A CHKO SU 6

17 NP a CHKO umava sus), rosnatka anglická (Drosera anglica), vranec jedlov (Huperzia selago), Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant) a bûlorozchodník huàat (Oreosedum villosum). umava a vy í polohy jejího podhûfií jsou jádrem v skytu ãtyfi endemick ch taxonû. Nejedná se v ak o úzce lokální endemity vyskytující se pouze na umavû (vãetnû bavorské a rakouské strany), neboè jejich roz ífiení je ir í. Jsou to hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica), kter zasahuje aï na severní Moravu, omûj alamounek (Aconitum callibotryon) roz ífien i v ostatních horách ãeské vysoãiny, prstnatec májov ra elinn (Dactylorhiza majalis subsp. turfosa), donedávna rostoucí izolovanû také vkru n ch horách, a zvoneãník ãern (Phyteuma nigrum), sestupující aï do Jihoãesk ch pánví. umava patfií v âeské republice k územím s nejvût í diverzitou mechorostû, li ejníkû a hub. Je odtud známo pfies 460 druhû mechorostû, pfiiãemï v posledních letech bylo ovûfieno asi 395 taxonû. Je to pfiibliïnû polovina z celkového poãtu mechorostû znám ch z území âeské republiky. Celkovû lze umavu povaïovat za území bryologicky dobfie prozkoumané. Vbryoflófie umavy jsou bûïné aï hojné horské druhy mechorostû, kdeïto alpínské druhy aï na v jimky chybûjí. Pfiíãinou je nedostatek vhodn ch stanovi È. Od sousedních fytogeografick ch jednotek se umava li í napfi. v skytem kfiivonoïky zproh bané (Campylopus flexuosus), mrvenky pilovité (Tayloria serrata) a skulinatky ladné (Gymnomitrion concinnatum). Jsou pro ni charakteristické nûkteré subarkticko-alpínské a arkto-alpínské druhy, mimo jiné roïínka ostrá (Blindia acuta), vele ka Blyttova (Kiaeria blyttii), rokytník stinn (Hylocomium umbratum), tûrbovka jednostranná (Andreaea rothii), koprofilní druhy souzubka mechovitá (Tetraplodon mnioides) as. zúïená (T. angustatus) a vzácn subatlantsk mech kápu ka skvûlá (Hookeria lucens). V rámci âr jen na umavû rostou játrovky skfiíïovec vláskovit (Kurzia trichoclados) a kovanec kfiehkolist (Frullania fragilifolia) a mechy tûrbovka silnoïebrá (Andreaea crassinervia), pruhovka vroubkovaná (Rhabdoweisia crenulata), sourubka chudoplodá (Neckera oligocarpa), lesklec sourubkovit (Plagiothecium neckeroideum) advouhrotcovka krouïkolistá (Dicranodontium uncinatum). Druhovû nejbohat í jsou kary Ple ného a âerného jezera a Povydfií. Zajímavé jsou lokality v okolí StoÏce, jednak fiadou subkalcifilních druhû, jednak fiadou vzácnûj ích druhû epifytick ch. Bryologicky velmi v znamná jsou pfiirozenû také horská vrchovi tû, i kdyï jejich druhová diverzita není tak vysoká. Z lichenologického hlediska patfií umava k vûbec nejv znamnûj ím refugiím li ejníkû v âeské republice. Je odsud prozatím udáváno více neï 500 druhû. Jen z karû âerného a Ple ného jezera je známo na 350 druhû li ejníkû. Na druhou stranu fiada oblastí na umavû ov em nebyla lichenologicky zkoumána vûbec. Geologicky uniformní silikátové podloïí se odráïí ve sloïení saxikolní a terikolní lichenoflóry, kde pfievládají taxony striktnû vázané na kysel substrát. Vápnomilné druhy nalezneme vzácnûji; vesmûs jsou omezené pouze na antropogenní lokality v umavském podhûfií. Vysoká zalesnûnost a pfiíznivé klimatické pomûry podporují rozvoj epifytické lichenoflóry, i kdyï je ve srovnání s minulostí kvalitativnû akvantitativnû ochuzená. Pfiesto se zde stále je tû vyskytují mnohé druhy, které jinde v âeské republice vyhynuly. umavská lichenoflóra je pozoruhodná také z fytogeografického hlediska. Vût ina zdej ích druhû má sice rozsáhlé roz ífiení, ale nezanedbatelná ãást li ejníkû projevuje v roz ífiení rûzné specifické tendence. Pfiítomnost geograficky rûzn ch skupin je zpûsobena více faktory. Kromû zemûpisné polohy umavy jsou to rûzné historické události (stfiídání zalednûní, ífiení li- ejníkû spolu s vûdãími dfievinami aj.), vysoká lesnatost území, a odtud také do znaãné míry pramenící mezoa mikroklimatické pomûry pfiíznivé pro li ejníky. Na konkrétních loka- Plavuník alpínsk (Diphasiastrum alpinum) roste vzácnû na horsk ch smilkov ch pastvinách avbrusnicov ch kefiíãkov ch spoleãenstvech. NP A CHKO SU 7 593

18 âeskobudûjovicko V âeské republice dnes jiï zfiejmû vyhynulá provazovka nejdel- í (Usnea longissima) byla naposledy nalezena na umavû, a to ve vlhk ch lesích v okolí Javofií Pily. litách je také dûleïit reliéf terénu avodní reïim. Okrajovû se na umavû stfietávají a vzájemnû pfiekr vají areály druhû se subatlantsk m roz ífiením a druhû severského jehliãnatého lesa. Mnohde se jedná o li ejníky omezené na lokality minimálnû ovlivnûné lidskou ãinností. Vmístech pfiirozeného bezlesí (skalní stûny v karech jezer, exponované vrcholové skály a chladné sutû) mûïeme nalézt nûkteré arkto-alpínské ãi boreomontánní druhy, jako napfi. krevnatec vûterní (Ophioparma ventosa), paliãkovec kfiehk (Sphaerophorus fragilis) a ídlovec kûstkovit (Thamnolia vermicularis). Ze subatlantsk ch epifytû nalézáme pfiedev ím na listnáãích ve vlhk ch smí en ch a listnat ch pralesovit ch porostech krásnici Caloplaca herbidella, jasanovku horskou (Heterodermia speciosa) a dûlkatec prostrann (Lobaria amplissima), v údolních lesích Arthothelium ruanum a Biatora mendax, na solitérách v chránûn ch místech karû jezer napfi. ledviník pûkn (Nephroma bellum) apod. Oceánicky ladûné skalní druhy jsou z valné ãásti li ejníky vlhk ch skalních pfievisû, jako napfi. Arthonia arthonioides, Fuscidea maculosa, Melaspilea granitophila, Rinodina interpolata aj. Boreální typy sledují na umavû pfiirozené roz ífiení tajgov ch druhû dfievin smrku, borovice, bfiízy a nacházíme je tedy nejãastûji na ra elini tích, v reliktních borech, klimaxov ch smrãinách apod. Za zmínku stojí napfi. terãovka smrková (Hypogymnia bitteri) a pukléfika plotní (Cetraria sepincola). Na nûkter ch stanovi tích mohou rûst subatlantské a boreální druhy témûfi bok po boku (napfi. v karech jezer, v horsk ch smí en ch lesích). Nûkteré nápadné epifytické li ejníky jiï pravdûpodobnû vymizely, pfiedev ím druhy vyïadující trvale vlhké mikroklima pralesovit ch porostû minimálnû naru en ch lesnickou ãinností. K tûm náleïí napfi. provazovka nejdel í (Usnea longissima), p. rûïkatá (U. ceratina), laloãník sazov (Sticta fuliginosa) a l. lesní (S. silvatica) ãi huspeník Collema nigrescens. Vymizely také nûkteré tajgové druhy, které zde rostly zhruba na západní hranici svého evropského roz ífiení a které na umavû pfieïívaly jako glaciální relikty pfieváïnû v ra elini tních ekosystémech. Patfií mezi nû napfi. terãovka hnûdozelená (Parmelia olivacea), t. severní (P. septentrionalis) a vûtviãník mûnliv (Evernia mesomorpha). K nejv znamnûj ím refugiím li ejníkû na umavû patfií bezesporu kary umavsk ch jezer, zejména âerného aple ného. V jimeãn m a dnes zfiejmû jedním z nejvíce ohroïen ch ekosystémû je klimaxová smrãina mezi Plech m a Tfiístoliãníkem. Velkou rozmanitost stanovi È nabízí také Povydfií. Mezi nejhodnotnûj í lokality se dále fiadí místa se vzácn mi epifytick mi li ejníky. Jde vesmûs o zbytky smí en ch a listnat ch porostû pralesovitého charakteru, napfi. na Îdanidlech, v oblasti Modravsk ch slatí avkomplexech Boubína, Smrãiny, StoÏce a KníÏecího stolce. Pozoruhodnou lokalitou je rovnûï Vltavsk luh hostící pfiedev ím druhy severské tajgy. Nesporn je rovnûï mimofiádn mykologick v znam celé umavy, odkud je dosud známo asi 500 druhû hub, s bohat m zastoupením zejména chladnomiln ch nebo naopak relativnû teplomiln ch a na neutrální aï kyselé pûdy vázan ch druhû. Z mykologického hlediska jsou na umavû nejv znamnûj ími biotopy pralesovité porosty, zejména zbytky pfiirozen ch horsk ch smí en ch lesû, suèov ch lesû a klimaxov ch a podmáãen ch smrãin. Dal í cenné lokality s velmi specifickou mykoflórou tvofií ra elini tû a jejich lemové porosty. TotéÏ platí o prameni tních a pfiípotoãních ol inách, reliktních borech a nûkter ch luãních a prameni tních spoleãenstvech. Pralesovité porosty mají nesmírn v znam zejména pro lignikolní (dfievo- Ïijné) houby. Jsou útoãi tûm druhû, které jsou citlivé na lidské zásahy a které v kulturních lesích zcela chybûjí díky nedostatku mrtvého dfieva. DÛleÏité je také vyrovnané a vlhké mikroklima pfiirozeného lesa, kde nedochází k velk m teplotním a vlhkostním v kyvûm, které mají na mnohé houby nepfiízniv vliv. Hlavní skupinou hub zde jsou dfievoïijní saprofyté a saprofyté 594 NP A CHKO SU 8

19 NP a CHKO umava rostoucí ve vrstvû nadloïního humusu. Naproti tomu mykorhizní houby jsou v pralesích zastoupeny jen mal m poãtem druhû s nízkou poãetností plodnic. Bylo zji tûno, Ïe jim vadí mohutná vrstva surového humusu leïícího na povrchu pûdy. Mezi nejv znamnûj í lokality patfií hraniãní hfibet od Smrãiny po Tfiístoliãník a kary umavsk ch jezer (klimaxové smrãiny), pralesovité porosty ve f. podokrese Boubínsko-sto- Ïecká hornatina (buãiny s pfiímûsí jedle a smrku, horské suèové lesy), údolní ra elini tû ve f. podokrese Hornovltavská kotlina (zejména v úseku Lenora Nová Pec), vrchovi tû umavsk ch plání a oblast Povydfií s velmi pestr m pfiírodním prostfiedím, pfiestoïe nemá pralesovit charakter. Klasickou mykologickou lokalitou, v znamnou i z celoevropského hlediska, je Boubínsk prales. Z tohoto chránûného území a jeho okolí je známo pfies 300 druhû makromycetû, takïe je nejbohat ím umavsk m mykologick m nalezi tûm vûbec. Mnohé zdej í druhy nenajdeme nikde jinde v âeské republice. Patfií k nim napfi. choro modralka laponská (Amylocystis lapponica), kter je jinak domovem v severské tajze, ohàovec rezavohnûd (Phellinus ferrugineo-fuscus) rostoucí na padl ch kmenech smrku nebo pórnatka kofiínkatá (Junghuhnia fimbriatella) Ïijící na dfievu buku. Dal ím takov m druhem je vfieckov trusá houba ucháãovec umavsk (Pseudorhizina sphaerospora). Velmi vzácné jsou také druhy ohàovec PouzarÛv (Phellinus pouzarii), typick rûstem na fiezn ch plochách skácen ch jedlí, Skeletocutis tschulymica a S. stellae; v echny mají v âr pouze dvû aï ãtyfii známá nalezi tû. PrÛzkum dal ích pralesovit ch porostû (Medvûdice, Spáleni tû, ZátoÀská hora, Radvanovick hfibet, Debrník atd.) také pfiinesl nálezy fiady vzácn ch aï reliktních druhû hub, takïe uï nyní se dá s jistotou fiíci, Ïe pralesovité porosty, zejména smí ené (s bukem, smrkem, jedlí, klenem, jasanem a jilmem), jsou celkovû mykologicky nejbohat ími umavsk mi ekosystémy. Nejcennûj ími prvky umavské mykoflóry makromycetû jsou tedy reliktní druhy vázané pfiedev ím na pralesovitou nebo pfiirozenou vegetaci, zejména na horské smí ené lesy a na klimaxové a podmáãené smrãiny; k nim patfií napfi. outkovka citronová (Antrodiella citrinella), penízeãka liláková (Baeospora myriadophylla), bolinka ãernohnûdá (Camarops tubulina), helmovka sazová (Hydropus atramentosus), houïovec kalichovit (Lentinellus omphalodes), kalichovka smrková (Omphalina grossula), ohàovec ohraniãen (Phellinus nigrolimitatus) a jen na Boubínû rostoucí ohàovec PouzarÛv. Neménû v znamnou skupinou jsou druhy s boreálnû montánním charakterem roz ífiení, napfi. jiï zmínûná modralka laponská v Boubínském pralese, pórnatka nakyslá (Perenniporia subacida), ohàovec LundellÛv (Phellinus lundellii), ohàovec P. viticola, Phlebia centrifuga, upinovka zavalitá (Pholiota heteroclita), límcovka Hornemannova (Stropharia hornemannii) a bûlochoro vlnit (Oligoporus undosus). Mimofiádnû cenné jsou rovnûï nûkteré druhy vázané na prostfiedí ra elini È a jejich stromov ch lemû, napfi. outkovka Ïlutavá (Diplomitoporus flavescens), kozák bíl (Leccinum holopus),hlízenka vodní (Myriosclerotinia caricis-ampullaceae), kalichovka ãernohnûdá (Omphalina oniscus), holubinka ra elinná (Russula helodes), ãi- 2 Vzácná holubinka ra elinná (Russula helodes) roste nejãastûji ve smrko-bfiezov ch lemech ra elini È. 2 Na padl ch kmenech jilmû roste relativnû teplomilná lupenatá houba hlívovec ostnov trus (Rhodotus palmatus). NP A CHKO SU 9 595

20 âeskobudûjovicko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE hovitka blatní (Sarcoleotia turficola) a klouzek Ïlutav (Suillus flavidus). Pozoruhodné jsou rovnûï nûkteré pomûrnû teplomilné elementy, pronikající do vysok ch nadmofisk ch v ek díky teplotním inverzím ve f. podokrese Boubínsko-stoÏecká hornatina. Patfií mezi nû napfi. upinovka hlízkovitá (Pholiota tuberculosa) a hlívovec ostnov trus (Rhodotus palmatus). Souãasná vegetace umavy se podobnû jako rostlinn pokryv celé Stfiední Evropy formovala bûhem posledních 5 aï 20 tisíc let v období pozdního glaciálu, postglaciálu a v dobû historické pod vlivem ãlovûka. PÛvodnû byla tvofiena pfiedev ím lesními porosty uspofiádan mi do charakteristick ch klimaticky podmínûn ch vegetaãních stup- ÀÛ. Tato pfiirozená stupàovitost je dnes 596 NP A CHKO SU 20

21 NP a CHKO umava ãinností ãlovûka v raznû naru ena, pûvodní spoleãenstva byla na pfieváïné ãásti území pozmûnûna nebo nahrazena umûl mi kulturami. Pfiesto se místy zachovaly pûvodní ekosystémy v jejich pfiirozené podobû. Území NP a CHKO umava leïí v rozpûtí tfií základních vegetaãních stupàû submontánního, montánního a supramontánního. NiÏ í partie submontánního stupnû zasahují jen místy do okrajov ch ãástí CHKO, napfi. v okolí N rska, Hartmanic, Zdíkova a Záblatí na chud ch a kysel ch substrátech, a jeho potenciální pfiirozenou vegetací jsou zde acidofilní doubravy (Genisto germanicae- Quercion). Zbytky pûvodních nebo pfiirozenûj ích porostû se v ak v tûchto územích do dne ní doby nedochovaly. Odlesnûní v tomto vegetaãním stupni avniï ích ãástech navazujícího montánního stupnû podmínilo pronikání nûkter ch relativnû teplomiln ch druhû do vy ích poloh. T ká se to napfi. lísky obecné (Corylus avellana), konvalinky vonné (Convallaria majalis) akruãinky nûmecké (Genista germanica), které se roz ífiily zejména na mezích, such ch stráních a na v slunn ch okrajích lesû. V horní ãásti submontánního a ve vût inû montánního stupnû jsou pfievládající vegetaãní jednotkou kvûtnaté buãiny a jedliny (Fagion: Eu-Fagenion, Acerenion, Galio-Abietenion), které pfied zásahem ãlovûka pokr valy pfieváïnou ãást umavy v nadmofiské v ce 600 aï 00 m. Dodnes se zde zachovala fiada porostû v pralesovité, nebo alespoà pomûrnû nenaru ené podobû, zejména ve f. podokresech Boubínsko-stoÏecká hornatina (Boubín, StoÏec, Chlustov, Radvanovick hfibet), Îelnavská hornatina (zejména porosty na âerném lese u Záhvozdí) a Svatotomá ská hornatina, v masivu Smrãiny v Trojmezenské hornatinû a v lokalitû Medvûdí jámy u Debrníku v Královském hvozdu. Kvûtnaté buãiny patfií na umavû pfieváïnû k iroce vymezené asociaci Dentario enneaphylli-fagetum, na chud ích stanovi tích s vy ím podílem pûdního skeletu také ke kostfiavov m buãinám (Festuco altissimae-fagetum). Ve vy ích polohách pfii horní hranici tohoto vegetaãního stupnû na suèov ch svazích s pfieváïnû konkávním typem georeliéfu, napfi. na Boubínû, StoÏci, ve stûnû nad âern m jezerem aj., se nacházejí vysokobylinné horské klenové buãiny (Aceri-Fagetum) tvofiené vût inou jen maloplo n mi a fytocenologicky málo vyhranûn mi porosty. V jejich bylinném podrostu obvykle dominuje devûtsil bíl (Petasites albus), roztrou enû aï vzácnû se objevují mléãivec alpsk (Cicerbita alpina), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), pryskyfiník platanolist (Ranunculus platanifolius), omûj alamounek (Aconitum callibotryon) aj. Kvûtnaté jedliny jsou zastoupeny Ïindavov mi jedlinami (Saniculo europaeae-abietetum), jejichï zbytky jsou zachovány jen severov chodnû od N rska. Stromové patro kvûtnat ch buãin tvofií smûs smrku ztepilého (Picea abies) a buku lesního (Fagus sylvatica), s men- ím zastoupením jedle bûlokoré (Abies alba) a spfiímûsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a jilmu horského (Ulmus glabra). Bylinné patro je druhovû pomûrnû pestré. Pfievládají v nûm nároã- Plo nû nejrozsáhlej í jednotkou pfiirozené lesní vegetace umavy jsou kvûtnaté buãiny. Na snímku velmi hodnotné porosty kyãelnicov ch buãin (Dentario enneaphylli- -Fagetum) na Radvanovickém hfibetu. NP A CHKO SU 2 597

22 âeskobudûjovicko Porosty pfiirozen ch horsk ch acidofilních smrkov ch buãin (Calamagrostio villosae-fagetum) tvofií mnohde charakteristickou pfiechodovou zónu mezi kvûtnat mi buãinami a klimaxov mi smrãinami. nûj í prûvodci mezofilních listnat ch lesû, napfi. svízel vonn (Galium odoratum), pitulník horsk (Galeobdolon montanum), plicník tmav (Pulmonaria obscura), kopytník evropsk (Asarum europaeum), p eníãko rozkladité (Milium effusum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), ptaãinec hajní (Stellaria nemorum), net kavka nedûtklivá (Impatiens noli-tangere) a ãarovník prostfiední (Circaea intermedia). Charakteristická je také hojnost kyãelnice devítilisté (Dentaria enneaphyllos) ak. cibulkonosné (D. bulbifera). Dále se zde setkáme se samorostlíkem klasnat m (Actaea spicata), kostfiavou lesní (Festuca altissima), vûsenkou nachovou (Prenanthes purpurea), rozrazilem horsk m (Veronica montana), bukovincem osladiãovit m (Phegopteris connectilis) a ohroïen mi druhy l kovcem jedovat m (Daphne mezereum) a lilií zlatohlávkem (Lilium martagon). Na zazemnûn ch sutích a v zafiíznut ch roklích pfiedev ím tohoto vegetaãního stupnû rostou suèové a roklinové lesy (Tilio-Acerion). Na umavû jsou zastoupeny pfiedev ím jilmov mi javofiinami (Mercuriali-Fraxinetum) avelmi vzácnû mûsíãnicov mi javofiinami (Lunario-Aceretum). V znamnou sloïkou tûchto porostû jsou ve stromovém patru javory javor klen a j. mléã (Acer platanoides), buk lesní a jilm horsk. V bylinném patru se li í od kvûtnat ch buãin jen kvantitativnû vy ím zastoupením nûkter ch druhû, napfi. baïanky vytrvalé (Mercurialis perennis), piïmovky mo usové (Adoxa moschatellina), podbílku upinatého (Lathraea squamaria) a místy také rybízu alpínského (Ribes alpinum). Horní ãást montánního vegetaãního stupnû tvofií na umavû v nadmofiské v ce 000 aï 250 m pásmo acidofilních horsk ch buãin (Luzulo-Fagion), v podobû vcelku uniformních porostû smrkov ch tfitinov ch buãin (Calamagrostio villosae-fagetum). Tato vegetaãní jednotka byla plo nû roz ífienûj í pfiedev ím v oblasti Královského hvozdu a umavsk ch plání; její skuteãné pûvodní roz ífiení na umavû je v souãasné dobû pfiedmûtem podrobného lesnického a fytocenologického studia. PorostÛ s pfiirozenou skladbou se dochovalo velmi málo, prakticky jen ve skupinû Plechého a Smrãiny a v masivu Boubína, v centrální umavû pak na jihozápadním svahu Sokola a jihov chodním svahu Îdanidel. Stromové patro tvofií z poloviny buk, dále smrk a jedle s nepatrnou pfiímûsí javoru klenu. V druhovû chudém bylinném patru rostou pfieváïnû nenároãné acidofilní, relativnû vlhkomilné druhy, zejména metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), tfitina chloupkatá (Calamagrostis villosa), borûvka ãerná (Vaccinium myrtillus), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium), papratka samiãí (Athyrium filix-femina) a Èavel kysel (Oxalis acetosella). Z druhû charakteristick ch pro buãiny zde najdeme pouze kokofiík pfieslenat (Polygonatum verticillatum) avûsenku nachovou, naopak z druhû charakteristick ch spí e pro klimaxové smrãiny podbûlici alpskou (Homogyne alpina), plavuà puãivou (Lycopodium annotinum), vranec jedlov (Huperzia selago), biku lesní 598 NP A CHKO SU 22

23 NP a CHKO umava (Luzula sylvatica) a dfiípatku horskou (Soldanella montana). Supramontánní vegetaãní stupeà umavy tvofií klimaxové smrãiny (Piceion excelsae). Na umavû jsou vázány pouze na nejvy í vrcholové a hfibetové partie v polohách vût inou nad 200 m n. m., jen na severních svazích sestupují do nadmofiské v ky 50 m. Stromové patro tvofiil (a místy dosud tvofií) pûvodní umavsk ekotyp smrku ztepilého s fiídce vtrou en m jefiábem ptaãím (Sorbus aucuparia). Vpodrostu vût inou dominuje tfitina chloupkatá. PfieváÏná ãást tûchto porostû náleïí k iroce pojaté jednotce tfitinov ch smrãin (Calamagrostio villosae-piceetum), v jejichï druhovû chudém bylinném podrostu kromû zmínûné tfitiny chloupkaté rostou borûvka ãerná, podbûlice alpská, Ïebrovice rûznolistá (Blechnum spicant), sedmikvítek evropsk (Trientalis europaea) a bohaté porosty plavuní, pfiedev ím plavunû puãivé a místy vrance jedlového. Velmi charakteristicky je vytvofieno mechové patro, v nûmï rostou zejména dvouhrotec chvostnat (Dicranum scoparium), ploník ztenãen (Polytrichum formosum), kostrbatec fiemenat (Rhytidiadelphus loreus), ra eliník GirgensohnÛv (Sphagnum girgensohnii) a játrovky rodu seãovka (Barbilophozia sp. div.). Jen na lokálnû pfiíznivûj ích stanovi tích (napfi. v jezerních karech a konkávních terénních depresích) se vyvinuly supramontánní papratkové smrãiny (Athyrio alpestris-piceetum) s dominantní papratkou horskou (Athyrium distentifolium) asroztrou en mi starãkem hercynsk m (Senecio hercynicus), ãípkem objímav m (Streptopus amplexifolius) a mléãivcem alpsk m (Cicerbita alpina). Na svaïit ch balvanit ch sutích na spodním okraji smrkového stupnû jsou roztrou eny suèové kapradinové smrãiny (Dryopterido dilatatae-piceetum) s kapradí rozloïenou (Dryopteris dilatata). Pfiirozené porosty klimaxov ch smrãin se velkoplo nû avtypické podobû dochovaly zejména na hfibetu Plechého a Tfiístoliãníku, jinde jen v men ích fragmentech, pfiedev ím v národním parku (v chodní úboãí âerné hory nad pramenem Teplé Vltavy, západní svahy MokrÛvky, podvrcholové svahy piãáku a Blatného vrchu, jihov chodní podvrcholov svah Plesné), v CHKO je tû na v chodním podvrcholovém svahu Boubína a roztrou enû v hraniãním hfibetu Královského hvozdu. V jednotliv ch stupních zonální vegetace se vlivem specifick ch pûdních pomûrû (rûznorod geologick podklad, skalní stanovi tû, charakter vodního reïimu) a mikroklimatu vytváfiela fiada typû azonálních spoleãenstev. Zejména reïim podpovrchov ch vod pûsobil do té míry, Ïe vliv klimatick ch ãinitelû místy ustoupil do pozadí. Na umavû se dochovala alespoà ve fragmentech celá fiada tûchto edaficky podmínûn ch pfiirozen ch spoleãenstev. Velmi pozoruhodn a cenn je komplex azonálních spoleãenstev v umavsk ch jezerních karech. Pfiedev ím díky specifick m geomorfologick m a klimatick m podmínkám pod vlivem úãinkû tzv. anemo-orografick ch systémû jsou zde jiï pod hranicí lesa vytvofieny fragmenty subalpínsk ch ekosystémû. Ve stûnách âerného a âertova jezera na horních plo kách svorov ch skalních stupàû nalezneme krátkostébelná travinná a kefiíãková spoleãenstva (Juncion trifidi: spoleãenstvo Agrostis rupestris-juncus trifidus) s psineãkem skalním (Agrostis rupestris), sítinou trojklannou (Juncus trifidus), jinofiadcem kadefiav m (Cryptogramma crispa) aj. Na horních plochách skal v karech âerného aple ného jezera jsou vyvinuty skalní porosty kosodfieviny (Pinion mughi: Myrtillo-Pinetum mughi). S mnohem rozsáhlej ími kleãov mi porosty na minerálním substrátu se setkáme na kamenn ch mofiích mimo jezerní kary (Plech a Tfiístoliãník, hraniãní hfibet Královského hvozdu, v men ích fragmentech i v oblasti umavsk ch plání). Charakteristicky jsou v jezerních karech na úpatí skalních stupàû vyvinuty také subalpínské kapradinové nivy (Dryopterido-Athyrion), vytváfiející specifickou umavskou asociaci Gentiano pannonicae-athyrietum alpestris, a vysokostébelné subalpínské trávníky (Calamagrostion villosae). V unikátních vodních submerzních spoleãenstvech jezer (Isoëtion lacustris) NP A CHKO SU

24 âeskobudûjovicko roste v âerném jezefie ídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) a vple ném jezefie v asociaci Isoëtetum echinosporae ídlatka ostnov trusná (I. echinospora). Malé plochy skalních ostroïen a kamenn ch mofií, zejména v Povydfií avúdolí Losenice, porûstají reliktní bory a borové bfieziny (Dicrano-Pinion). Vyznaãují se velmi chud m acidofilním bylinn m podrostem a charakteristicky vytvofien m mechov m a li- ejníkov m patrem. umavské porosty náleïejí k dvûma základním typûm, k montánním smrkov m borûm a bfiezinám (Betulo carpaticae-pinetum) ake kefiíãkov m borûvkov m a brusinkov m borûm (Dicrano-Pinetum). Asociace Betulo carpaticae-pinetum tvofiená fiídk mi zakrnûl mi porosty borovice lesní (Pinus sylvestris) a bfiízy karpatské (Betula carpatica) roste na vlhãím substrátu a v jejím mechovém patru mnohde dominují ra eliníky, nejãastûji ra eliník ãerven (Sphagnum rubellum), r. ostrolist (S. capillifolium) ar. pûtifiad (S. quinquefarium). âasté jsou také ploník tuh (Polytrichum strictum),dvouhrotec ãefiit (Dicranum polysetum) a rokytník skvûl (Hylocomium splendens). Su í skalní substráty jsou porostlé borûvkov mi a brusinkov mi bory, pro nûï jsou typické druhy se subatlantsk m roz ífiením: mech dvouhrotec neprav (Dicranum spurium) a pfiedev ím li ejníky rodû Cladonia a Parmelia. Na podmáãen ch stanovi tích v nadmofisk ch v kách nad 600 m se v chladnûj ím inverzním mikroklimatu vyvinuly podmáãené smrãiny a jedlosmrãiny, které vytváfiejí asociace Mastigobryo-Piceetum a Equiseto-Piceetum. Tvofiily vegetaãní doprovod vût iny potokû a prameni È v zalesnûn ch oblastech umavy a obklopovaly ra elini tní systémy zejména na umavsk ch pláních. I dnes se s nimi mûïeme relativnû ãasto setkat v jejich pfiirozené podobû. Stromové patro tvofií témûfi v luãnû smrk ztepil s nepatrnou pfiímûsí dal ích dfievin. SloÏením bylinného patra mnohdy odpovídají klimaxov m smrãinám. Jsou charakteristické doprovodem podbûlice alpské, dfiípatky horské, Ïebrovice rûznolisté, tfitiny chloupkaté, borûvky ãerné, bradáãku srdãitého (Listera cordata), sedmikvítku evropského, plavunû puãivé a pfiesliãky lesní (Equisetum sylvaticum). Silnû vyvinuté je mechové patro. Diagnostick mi druhy jsou ra eliník GirgensohnÛv a játrovky plevinka plazivá (Lepidozia reptans), rohozec trojlaloãn (Bazzania trilobata) a druhy rodu kryjnice (Calypogeia sp. div.), velmi hojnû zde rostou ploník obecn (Polytrichum commune) ap. ztenãen. V kontaktních zónách vrchovi È jsou vyvinuty ra elinné smrãiny (Sphagno- -Piceetum), tvofiené rûstovû zakrsl mi porosty smrku ztepilého, k nûmuï místy pfiistupuje bfiíza karpatská, v niï ích polohách b. p fiitá (Betula pubescens). V jejich bylinném podrostu a v mechovém patru vût inou jiï pfievládají vrchovi tní druhy vy ích rostlin a mechorostû, napfi. suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), ra eliník kfiivolist (Sphagnum fallax), fiidãeji r. statn (S. russowii), r. prostfiední (S. magellanicum) aj. V kontaktních zónách nûkter ch údolních ra elini È jsou vyvinuty ra elinné bfieziny (Betuletum pubescentis), jejichï stromové patro tvofií pfieváïnû bfiíza p fiitá. V bylinném patru roste napfi. ãern luãní (Melampyrum pratense), bezkolenec modr (Molinia caerulea), borûvka baïinná (Vaccinium uliginosum), klikva bahenní a sedmikvítek evropsk. V mechovém patru jsou indikaãními druhy ploník tuh a ra eliník kfiivolist. Spolu s podmáãen mi a ra elinn mi smrãinami, údolními ol ov mi luhy (Alnetum incanae) a ra elinn m luãním bezlesím tvofií tyto porosty v Hornovltavské kotlinû avkotlinû stfiední Kfiemelné jedineãnou vegetaãní mozaiku. V tzv. Vltavském luhu k nim pfiistupují také spoleãenstva baïinn ch vrbin (Salicion cinereae: Salicetum pentandro-auritae) s dominantní vrbou popelavou (Salix cinerea), kterou ve vy ích polohách nahrazuje vrba u atá (Salix aurita). Vzácnû jsou v nejjiïnûj í ãásti Hornovltavské kotliny (na minerálnû bohat ích pûdách v bûïkû pestré série krystalinika) vytvofieny podmáãené smrkové ol- iny (Piceo-Alnetum). Jde o zvlá tní typ údolních ol in, jejichï stromové patro 600 NP A CHKO SU 24

25 NP a CHKO umava je tvofieno pfieváïnû ol í lepkavou (Alnus glutinosa) s pfiímûsí smrku a vtrou en m jilmem horsk m, pfiípadnû ol í edou (Alnus incana). K charakteristick m druhûm podrostu patfií br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), kostfiava obrovská (Festuca gigantea), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), orsej jarní (Ficaria bulbifera), blatouch bahenní (Caltha palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), devûtsil bíl (Petasites albus), tuïebník jilmov (Filipendula ulmaria), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) apfiesliãka lesní. Pfiirozenû meandrující fiíãní koryto a dosud prûtoãná ãi odstavená, pomalu zazemàovaná fiíãní ramena v iroké a ploché nivû horní Vltavy sk tají mnohé moïnosti pro pfietrvání nûkter ch reliktních vodních a mokfiadních fytocenóz. Ve spoleãenstvech vzpl vav ch a ponofien ch rostlin mûlk ch tekoucích vod (Batrachion fluitantis) zde dosud pfieïívají silné populace stolístku stfiídavokvûtého (Myriophyllum alterniflorum) a vzácnû i rdestu alpského (Potamogeton alpinus), které spolu s laku níky (Batrachium) vytváfiejí charakteristickou asociaci Myriophylletum alterniflori. V mrtv ch oligotrofních fiíãních ramenech se dochovaly zbytky vzácné asociace Nupharetum pumilae se stulíkem mal m (Nuphar pumila) a submerzní porosty asociace Utricularietum australis s bublinatkou jiïní (Utricularia australis). SloÏitou vegetaãní mozaiku v Hornovltavské kotlinû dokreslují vysokostébelné ostfiicové porosty (Caricion gracilis a Caricion rostratae),pofiíãní rákosiny (Phalaridion arundinaceae: Caricetum buekii a vzácnû Chaerophyllo-Phalaridetum arundinaceae), vysokostébelné nivní louky (Calthion, Alopecurion a Molinion) a pobfieïní a baïinné vysokobylinné porosty v prûtoãn ch amrtv ch fiíãních ramenech (Sparganio-Glycerion fluitantis a Oenanthion aquaticae) s roztrou en m bazanovcem kytkokvût m (Naumburgia thyrsiflora) a rozpukem jízliv m (Cicuta virosa). Ve zcela zazemnûn ch fiíãních ramenech a tûních i na nivních loukách vznikly mnohde rozsáhlé kfiovité porosty tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia). Na sklonku posledního glaciálu a v nejranûj ích fázích holocénu se zaãala v podobû pramenn ch moãálû tvofiit vût ina velk ch umavsk ch ra elini È. Pro jejich v voj byly na umavû ideální podmínky i stanovi tû mûlké pánve, sedla a mírné svahy na náhorní rovinû umavsk ch plání, iroká mûlká údolí Vltavy a Kfiemelné a jejich nûkter ch vût ích pfiítokû, celkovû velmi chladné a vlhké podnebí, dostatek prameni È a málo propustn skalní podklad pod zvûtralinov m plá tûm. umavská vrchovi tní (ombrotrofní) ra elini tû, která jsou víceménû sycena pfieváïnû sráïkovou nebo slabû mineralizovanou podzemní vodou, mû- Ïeme s ohledem na geografické a geomorfologické pfiedpoklady rozdûlit do dvou hlavních typû. Údolní vrchovi tû (tzv. luhy) jsou vytvofiena v ploch ch star ch údolích fiíãního systému Vltavy v jihov chodní ãásti, rûzné typy náhorních vrchovi È (tzv. slatí) pak v centrální ãásti pohofií na umavsk ch pláních. Z tohoto pravidla vyboãují údolní ra- elini tû v kotlinû stfiední Kfiemelné, která se typologicky znaãnû blíïí údolním vltavsk m vrchovi tím. Promûnlivé faktory prostfiedí pfiitom umoïàují vznik celé fiady pfiechodn ch forem mezi obûma zmínûn mi typy. Obû skupiny vrchovi È nejsou tvarovû ani vegetaãnû pfiíli diferencovány a postupn pfiechod ve smûru od údolí do centra pohofií je kontinuální. Jejich spoleãn m Na luãních prameni tích je ãasto vyvinuta mozaika spoleãenstev svazû Calthion a Caricion fuscae, mnohdy s v skytem vzácn ch a ohro- Ïen ch rostlinn ch druhû, napfi. vemeníkem zelenav m (Platanthera chlorantha), prstnatcem listenat m (Dactylorhiza longebracteata) aj. NP A CHKO SU 25 60

26 âeskobudûjovicko Na mnoh ch místech umavy, zejména v b val ch ãi dosud vyuïívan ch vojensk ch v cvikov ch prostorech, vytváfií kosatec sibifisk (Iris sibirica) ve spoleãenstvech svazu Calthion rozsáhlé porosty. znakem je dominance hybridogenních, znaãnû variabilních populací borovic z okruhu borovice kleãe (Pinus mugo) a borovice blatky (Pinus rotundata), jejichï kfiovitá forma je oznaãována jako ra elinná kleã (Pinus pseudopumilio), propojen ch navíc hybridizací s borovicí lesní (Pinus sylvestris). VÛdãí typy vegetace údolních vrchovi È v Hornovltavské kotlinû jsou víceménû pfiím m pokraãováním roz ífiení fytocenóz submontánních borov ch ra elini È optimálnû vytvofien ch v nedaleké TfieboÀské pánvi. Jde pfiedev ím o spoleãenstva blatkov ch borû (Pino rotundatae-sphagnetum) a kontaktních ra elinn ch borû (Vaccinio uliginosi-pinetum). Vrelativní blízkosti optimálnû vyvinut ch uzavfien ch lesních blatkov ch borû, nacházejících se napfi. na Velké nivû u Lenory, na ra elini ti Houska u Nové Pece aj., existují za specifick ch edafick ch a mezoklimatick ch podmínek také lokality s vysok m podílem pfiirozeného ra elinného bezlesí. Dokonce i dnes jsou tu dochovány zbytky Ïivé ra elinotvorné vegetace ranûj ích v vojov ch fází. Jde zejména o Mrtv luh, nejrozsáhlej í souvislé ra elini tû umavy, jehoï znaãnou plochu porûstají bezlesá vrchovi tní spoleãenstva svazû Sphagnion medii (Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici, Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi) a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi (Empetro hermaphroditi-sphagnetum fusci) afytocenóz zvodnûl ch lenkû svazu Leuko-Scheuchzerion palustris. Vegetace údolních ra elini È kotliny stfiední Kfiemelné má obdobn charakter. Porosty blatkov ch borû se v ak díky vy ímu zvodnûní nacházejí v pozoruhodnû progresivní fázi sukcesního v voje s vysok m podílem Ïiv ch typû ra elinotvorné vegetace. Zcela jedineãn je vegetaãní komplex náhorních vrchovi È umavsk ch plání, jehoï rozsah nemá ve stfiedoevropském mûfiítku obdoby. PfieváÏná ãást je koncentrována v pramenné oblasti Vydry v prostoru mezi MokrÛvkou, Luzn m, Roklanem a Poledníkem, men í ãást se nachází v pramenné oblasti Teplé Vltavy mezi âernou horou, Îìárkem, Pfiílbou, HuÈskou horou a Ant glem. Îivá náhorní vrchovi tû jsou charakteristická vyv en m stfiedem loïiska s ra elinn mi jezírky. Dfievinn kryt 602 NP A CHKO SU 26

27 NP a CHKO umava tvofií pfieváïnû uzavfiené porosty hybridní ra elinné kleãe, ve stfiední Ïivé ãásti ra elini tû rozvolnûné. adíme je k iroké asociaci Pino rotundatae- -Sphagnetum, nûkdy jsou v ak s ohledem na dominantní dfievinnou sloïku oznaãovány jako Sphagno-Pinetum mughi. V nich jsou hojné volné plochy a místy také ra elinná jezírka s vegetaãní mozaikou spoleãenstev svazu Sphagnion medii (Andromedo polifoliae-sphagnetum magellanici, Eriophoro vaginati- -Sphagnetum recurvi), boreálních typû bultov ch spoleãenstev svazu Oxycocco- -Empetrion hermaphroditi (Empetro hermaphroditi-sphagnetum fusci), fragmentû oceanicky ladûn ch fytocenóz svazu Oxycocco-Ericion (porosty blízké asociaci Scirpo austriaci-sphagnetum papillosi) a ra elinotvorné vegetace lenkû ajezírek svazu Leuko-Scheuchzerion palustris s nûkolika odli en mi asociacemi, z nichï nejcennûj í je asociace Scheuchzerio-Sphagnetum cuspidati. Flóra ra elini È není druhovû pfiíli pestrá. ada pozoruhodn ch rostlin je v ak vázána pouze na tento typ spoleãenstev, napfi. kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), k. maloplodá (O. microcarpus), suchop rek trsnat (Trichophorum cespitosum), ostfiice mokfiadní (Carex limosa), o. chudá (C. paupercula), o. chudokvûtá (C. pauciflora), icha ãerná (Empetrum nigrum), blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) aj. Diagnostickou úlohu hrají mechorosty, pfiedev ím ra eliníky. K indikaãním druhûm vrchovi tních spoleãenstev patfií zejména ra eliník prostfiední (Sphagnum magellanicum), r. ãerven (S. rubellum), r. hnûd (S. fuscum), r. odchyln (S. flexuosum) a vzácnû r. baltsk (S. balticum), doplnûné nûkter mi játrovkami, napfi. vr atkou odchylnou (Mylia anomala) akfiepenkou zahnutou (Cephalozia connivens) amechem dvouhrotcem Bergerov m (Dicranum affine). V razn podíl tvofií také li ejníky rodu dutohlávka (Cladonia sp. div.). Pro submerzní porosty svazu Leuko-Scheuchzerion palustris jsou charakteristické ra eliník DusénÛv (S. majus) ar. nejmûkãí (S. tenellum), srpnatka spl vavá (Drepanocladus fluitans) a játrovky svojnice nadmutá (Gymnocolea inflata), Ïdírnice spl vavá (Cladopodiella fluitans) a vzácn skfiíïovec tûtinovit (Kurzia pauciflora). Druhou velkou skupinou umavské ra elini tní vegetace jsou spoleãenstva minerotrofních ra elini È ãili slatini tû. Jsou sycena minerálnû bohat í vodou z podloïí a na rozdíl od vrchovi tních ra elini È nejsou v raznûji morfologicky diferencována od okolní vegetace. Vytváfiejí komplex ra elinn ch luk a prameni tních ra elini È lokalizovan ch pfieváïnû v nelesních kulturních formacích, v pfiímém kontaktu s prameni tními systémy, na nûï jsou témûfi bezv hradnû vázána. Jejich vznik je na mnoha místech, alespoà nepfiímo, podmínûn tradiãní kultivací krajiny. Mezotrofní fytocenózy fiádu Caricetalia fuscae jsou na umavû zastoupeny pfiedev ím zra elinûl mi, tzv. kysel mi loukami svazu Caricion fuscae. Typick m umavsk m spoleãenstvem je asociace Willemetio-Caricetum paniceae, v níï je soustfiedûn fytogeograficky v znamn druh ple ka stopkatá (Willemetia stipitata). Je tû donedávna zde byla zcela bûïná aï obecná asociace Caricetum goodenowii, která z niï ích poloh prakticky vymizela a udrïela se jen v odlehlej ích ãástech území. Pro obû spoleãenstva jsou typické ostfiice prosová (Carex panicea), o. jeïatá (Carex echinata), violka bahenní (Viola palustris), kozlík dvoudom (Valeriana dioica), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis) a starãek potoãní (Tephroseris crispa). V mechovém patru jsou charakteristick mi druhy prutník hvûzdovit (Bryum pseudotriquetrum) a károvka hrotitá (Calliergonella cuspidata). Na bazicky bohat ím geologickém substrátu byly ve vy ím podhûfií a niï- í umavû hojnû roztrou ené slatini tní ostfiicovomechové fytocenózy z rámce svazu Caricion davallianae, které v ak do souãasnosti témûfi zanikly. Patfií k nim asociace Valeriano dioicae-caricetum davallianae, k jejímï indikaãním druhûm náleïí zejména ostfiice Davallova (Carex davalliana), o. ble ní (Carex pulicaris), tolije bahenní (Parnassia palustris), suchop r irolist (Eriophorum latifolium) aj. Na prostfiedí ra elini È a navazující ra elinné a podmáãené smrãiny je vázána velmi vzácná hlízenka vodní (Myriosclerotinia caricis-ampullaceae). NP A CHKO SU

28 âeskobudûjovicko Na zbylé fragmenty tohoto spoleãenstva navazují sukcesnû pokroãilej í stádia luãní ra elinné vegetace velmi podobného floristického sloïení z okruhu svazu Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion, fiazené k asociaci Sphagno warnstorfiani- Eriophoretum latifolii. Kdiagnostick m druhûm mechového patra patfií zejména ra eliník WarnstorfÛv (Sphagnum warnstorfii) a vlasolistec vlhkomiln (Tomenthypnum nitens). Dne ní rozsah tûchto spoleãenstev je rovnûï silnû redukován. Podobn m typem, kter nahrazuje spoleãenstva svazu Caricion davallianae vúzemí bez bazick ch hornin, je vegetace svazu Caricion demissae, vyskytující se v ak jen v maloplo n ch fragmentech v rámci ir ího vegetaãního komplexu kysel ch luãních ra elini È. Je tvofiena asociacemi Chrysohypno-Trichophoretum alpini a Amblystegio stellati-caricetum paniceae. V jimeãná je pfiedev ím první z tûchto asociací, indikovaná ostfiicí sklonûnou (Carex demissa), vzácnû také o. dvoudomou (C. dioica), suchop rkem alpsk m (Trichophorum alpinum), suchop rem irolist m, lnem poãistiv m (Linum catharticum) a mechy zelenkou hvûzdovitou (Campylium stellatum), srpnatkou závitkolistou (Drepanocladus revolvens) a ra eliníkem modfiínov m (Sphagnum contortum). Vzácnû se mûïe toto spoleãenstvo jako relikt dfiívûj ích v vojov ch fází vyskytnout také ve vrchovi tních komplexech, napfi. na Chalupské slati. Oligotrofní ra elini tní fytocenózy fiádu Scheuchzerietalia palustris jsou na umavû zastoupeny kysel mi ostfiicovora eliníkov mi porosty silnû zvodnûl ch stanovi È ze svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis. NejbûÏnûj ím spoleãenstvem je asociace Carici rostratae-sphagnetum apiculati z laggû vrchovi È, luãních prameni tních systémû a okrajû oligotrofních vodních ploch. Zahrnuje jak porosty pfiirozené, tak vzniklé s pfiispûním lidské ãinnosti. Diagnostick mi mechy jsou ra eliník kfiivolist, r. odchyln a r. obl (S. teres), srpnatka spl vavá a bafiinatka na- Ïloutlá (Calliergon stramineum). Vedle ra elinn ch a podmáãen ch smrãin (vãetnû nûkter ch dal ích edaficky podmínûn ch pfiechodov ch typû) se na kontaktech horsk ch vrchovi È setkáváme rovnûï s men ími plochami mokfiadního a mrazového bezlesí, vãetnû subalpínsk ch typû prameni È. Antropogennû podmínûnou a velmi hodnotnou sloïku umavské pfiírody pfiedstavují luãní spoleãenstva nejen zmínûné podmáãené a ra elinné louky a luãní ra elini tû, ale také mezofilní a mezohygrofilní louky a pastviny, semixerofilní travinné fytocenózy a kefiíãkovitá spoleãenstva vfiesovi tních lad. Aãkoliv se v souãasném rozsahu a podobû jedná vût inou o spoleãenstva polopfiirozená, vyvinula se pfieváïnû z pfiirozen ch fragmentû travinobylinn ch porostû primárního bezlesí a místního fytogenofondu. Mnohé reliktní svûtlomilné rostlinné druhy z ran ch období postglaciálu, které jen obtíïnû pfieïívaly v pûvodní pfieváïnû lesní vegetaci, získaly po odlesnûní území ãlovûkem reálnou moïnost dlouhodobé prosperity. V nûkter ch pfiípadech do lo k jejich nevídanému roz ífiení v nov ch cenotick ch vazbách. Zásobárnou tûchto druhû jsou pfiedev ím reliktní luãní a mokfiadní bezlesé biotopy, v nichï se uplatàují extrémní podmínky prostfiedí (vysoká pûdní vlhkost, vysok obsah pûdního skeletu, mrazové polohy atd.). Podél vodních tokû a v mírn ch svahov ch polohách niï í aï stfiední umavy zûstaly dochovány men í fragmenty pfiirozen ch podmáãen ch a hygrofilních vysokobylinn ch nivních luk, které vût inou bezprostfiednû navazují na prameni tní systémy. NáleÏejí do rámce svazû Molinion (v niï ích polohách vzácnû Junco-Molinietum caeruleae) azejména Calthion. Z podsvazu Calthenion, kter sdru- Ïuje pûvodnû dvouseãné louky stfiídavû mokr ch stanovi È, nejãastûji nalézáme porosty s v raznou dominancí jednoho nebo dvou druhû, napfi. skfiípiny lesní (Scirpus sylvaticus) v asociaci Scirpetum sylvatici nebo hadího kofiene vût ího (Bistorta major) a pcháãe bahenního (Cirsium palustre) v asociaci Polygono- Cirsietum palustris. V podobn ch porostech asociace Angelico-Cirsietum palustris, která je ãetnûj í v severozápadní ãásti umavy, se více prosazuje dûhel 604 NP A CHKO SU 28

29 NP a CHKO umava lesní (Angelica sylvestris). V znamn m zástupcem vlhk ch rdesnov ch luk jsou spoleãenstva asociace Polygono- Cirsietum heterophylli s pcháãem rûznolist m (Cirsium helenioides). V tûchto porostech se dále bûïnû setkáváme s ostfiicí tfieslicovitou (Carex brizoides), sítinou nitkovitou (Juncus filiformis), pryskyfiníkem prudk m (Ranunculus acris), tuïebníkem jilmov m, metlicí trsnatou a blatouchem bahenním. Z v znamn ch druhû v nich najdeme napfi. omûj pestr (Aconitum variegatum) a o. alamounek (A. callibotryon), kamziãník rakousk (Doronicum austriacum), kosatec sibifisk (Iris sibirica) a vzácnû upolín nejvy í (Trollius altissimus). V porostech asociace Crepido-Juncetum acutiflori, rostoucích vzácnû v západní ãásti umavy, nalezneme také sítinu ostrokvûtou (Juncus acutiflorus). Obãas kosené vysokobylinné porosty, jejichï dominantou je vïdy tuïebník jilmov, jsou sdruïeny v podsvazu Filipendulenion. Nejroz ífienûj ím spoleãenstvem podsvazu jsou na umavû porosty asociace Lysimachio vulgaris- -Filipenduletum. Vnivách fiek a potokû se stfiídají asociace Chaerophyllo hirsuti-filipenduletum a na okrajích svahov ch prameni È asociace Cirsio heterophylli-filipenduletum. Vedle tu- Ïebníku jilmového se v tûchto porostech dále uplatàuje vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), krabilice chlupatá, pcháã rûznolist, ve f. podokresech Îelnavská hornatina a Hornovltavská kotlina také kosatec sibifisk, kter je charakteristick m druhem asociace Iridetum sibiricae. Dal ím typem pfiirozen ch umavsk ch luk jsou mezofilní psineãkové, troj tûtové a rdesnové horské louky fiazené do rámce svazu Polygono-Trisetion. Na umavû se vyskytuje spoleãenstvo charakterizované v skytem troj tûtu Ïlutavého (Trisetum flavescens), silenky dvoudomé (Silene dioica), zvoneãníku ãerného (Phyteuma nigrum), kardy mûkké ãertkusolisté (Crepis mollis subsp. hieracioides) a vzácnû i kakostu lesního (Geranium sylvaticum) fiazené k asociaci Melandrio-Trisetetum. Porosty, v nichï v znamnou roli hrají psineãek tenk (Agrostis capillaris), tfiezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), fiefii niãník HallerÛv (Cardaminopsio halleri), metlice trsnatá aj. náleïejí k asociaci Cardaminopsio halleri-agrostietum. Místy je v tûchto fytocenózách hojná lipnice irolistá (Poa chaixii). Spí e jen okrajovû se v niï ích polohách umavy vyskytují mezofilní luãní spoleãenstva svazû Arrhenatherion (Poo- -Trisetetum, Trifolio-Festucetum rubrae), Alopecurion pratensis (Agropyro-Alopecuretum a Sanguisorbo-Deschampsietum cespitosae) a pastviny svazu Cynosurion (Festuco-Cynosuretum). Charakteristickou a pro fytogenofond velice v znamnou mezofilní travinnou formací jsou krátkostébelné pastviny niï ích a stfiedních poloh umavy (Violion caninae). Tato spoleãen- Vût í vodní toky, zejména v irok ch pofiíãních nivách Vltavické brázdy a v kotlinû stfiední Kfiemelné, jsou ãasto doprovázeny degradovan mi spoleãenstvy svazu Calthion s dominancí ostfiice tfieslicovité (Carex brizoides) ametlice trsnaté (Deschampsia cespitosa). NP A CHKO SU

30 âeskobudûjovicko 3 2 Vstavaã muïsk (Orchis mascula) se vyskytuje na umavû na pouh ch dvou lokalitách. Jedna z nich (Nov Svût) byla zachována díky aktivní ochranû stanovi tû. 2 Pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea) je silnû ustupujícím druhem, kter roste nejãastûji vkrátkostébeln ch loukách a pastvinách svazû Cynosurion a Violion caninae v niï ích ãástech umavy ave vy ím podhûfií. 3 Pomûrnû vysoko na umavû se vlivem tradiãního hospodafiení mû- Ïeme setkat s druhovû pestr mi loukami svazu Arrhenatherion. stva mezofilních aï subxerofilních stanovi È jsou na umavû zastoupena asociacemi Hyperico-Polygaletum a Gymnadenio-Nardetum a jen v niï ích polohách asociací Thymo-Festucetum ovinae. V znamnou indikaãní roli v nich hrají violka psí (Viola canina), trojzubec poléhav (Sieglingia decumbens), vítod obecn (Polygala vulgaris) aj. Charakteristická je pfiítomnost fiady ohro- Ïen ch druhû rostlin, zejména z ãeledi vstavaãovit ch (Orchidaceae), napfi. vemeníãku zeleného (Coeloglossum viride), pûtiprstky ÏeÏulníku (Gymnadenia conopsea), vstavaãe obecného (Orchis morio), prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) avemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), z dal ích druhû také vratiãky mûsíãní (Botrychium lunaria), hadího mordu nízkého (Scorzonera humilis), v ivce ladního (Pedicularis sylvatica) a velmi zfiídka lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum). âást spoleãenstev, zejména ve vy ích polohách, je vázána na kontaktní zóny prameni È a ra elini È. Tyto (vût inou maloplo né) porosty vlhk ch smilkov ch luk jsou fiazeny ke svazu Nardo-Juncion squarrosi (Nardo-Juncetum squarrosi) atvofií pfiechod mezi spoleãenstvy svazû Violion caninae a Caricion fuscae. Typick mi druhy jsou sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), vfies obecn (Calluna vulgaris), ostfiice obecná (Carex nigra) a mech klamonoïka bahenní. Unikátní travinnou formací vysoké umavy jsou supramontánní smilkové pastviny (Nardion) velmi pfiirozeného charakteru, které hostí znaãn poãet vzácn ch a ohroïen ch druhû, napfi. hofiec umavsk (Gentiana pannonica), plavuník alpínsk (Diphasiastrum alpinum), bûloprstku bûlavou (Leucorchis albida), bojínek v carsk (Phleum rhaeticum) aj. Ze umavy byl zatím zaznamenán v skyt jediné asociace Lycopodio alpini-nardetum. Velmi osobitou vegetaãní formací jsou vfiesovi tní pastviny a kamenitá lada (Genistion), zahrnující rovnûï nûkteré vzácné a ohroïené taxony, napfi. nûkolik druhû plavuníkû (Diphasiastrum sp. div.). NejbûÏnûj ím spoleãenstvem je Calluno-Vaccinietum, ale pro umavu je zvlá È typická asociace Arnico montanae-callunetum, v níï se soustfieìuje na umavû velmi hojná prha arnika (Arnica montana). Zvífiena Fauna umavy se dotváfiela do dne ní podoby bûhem postglaciálu, kdy získala témûfi v hradnû lesní charakter. V znamnou v jimkou je pfiedev ím fauna bezles ch ra elini È, pfieïívající zde z chladn ch období pleistocénu a raného holocénu. Vût ina ÏivoãichÛ vázan ch na les se na umavû udrïela aï do souãasné doby a dosud charakterizuje jednotlivé v kové vegetaãní stupnû. 606 NP A CHKO SU 30

31 NP a CHKO umava V raznûj í zmûny druhového spektra zoocenóz nastaly bûhem kolonizace umavy ãlovûkem. Poãátky byly spojeny nejdfiíve s rozvojem skláfiství a pozdûji dfievafiství (zhruba od 0. století, ve vût í mífie ve století). S nov mi krajinn mi prvky (antropicky podmínûná nelesní stanovi tû, sídli tû, komunikace apod.) byla fauna obohacena prûnikem nov ch druhû vázan ch na otevfienou krajinu a druhû synantropních. Na druhé stranû se v raznû sníïila poãetnost nûkter ch Ïivoãi n ch forem vázan ch na pfiirozená stanovi - tû, zmûnily se struktury zoocenóz a populace se roztfií tily. Nûkteré druhy vymizely buì ztratily své biotopy nebo podlehly pronásledování ãlovûkem (velké elmy, nûkteré druhy dravcû a sov). Dne ní podoba umavy je mnohoúrovàovou mozaikou biotopû ovlivnûn ch rûznou mûrou ãinností ãlovûka, od pfiírodních aï po ãistû antropogenní. To se odráïí ve sloïení fauny. Pfies v echny negativní faktory lokálního i globálního charakteru, spojené s lidsk mi aktivitami v souãasnosti i v minulosti, je pfiíroda pomûrnû zachovalá, zvlá tû posuzujeme-li zachovalost stfiedoevropsk mi mûfiítky. Ze zoogeografického hlediska se na sloïení fauny oblasti umavy u rûzn ch taxonomick ch skupin podílejí formy s irok m holarktick m nebo palearktick m roz ífiením, stfiedoevropské prvky vãetnû alpsk ch a karpatsk ch forem, ale také prvky subatlantské a atlantské a zcela okrajovû a v jimeãnû i pontomediteránní. Kromû toho existují endemické umavské ãi napfi. umavsko-alpské druhy a poddruhy (zejména u nûkter ch skupin hmyzu). Vdruhovém sloïení zoocenóz nûkter ch stanovi È (napfi. ra elini È, klimaxov ch horsk ch lesû) dominují formy s disjunktivním areálem boreomontánním, boreoalpinním ãi arktoalpinním. PÛvodní lesní druhy a spoleãenstva pfieïily v zachoval ch fragmentech primárních ekosystémû. V znamnou sloïkou zoocenóz tûchto stanovi È jsou jiï zmínûné boreomontánní a boreoalpinní prvky fauny, jejichï v skyt zde má ãasto vyslovenû reliktní charakter. Mnohdy se jedná o velmi malé populace, v nûkter ch pfiípadech do lo vlivem dlouhodobé izolace bûhem postglaciálu k vytvofiení samostatn ch poddruhû. Zoologicky nejv znamnûj í ekosystémy a stanovi tû na umavû Pfiirozené smí ené lesy Ve smí en ch porostech pfiirozeného charakteru se nacházejí v znamná spoleãenstva suchozemsk ch mûkk Û, vykazující vysokou druhovou diverzitu i vyrovnanost (napfi. StoÏec 4 zji tûn ch druhû). Kromû druhû bûïn ch a typick ch pro stfiedoevropsk horsk les se zde vyskytují také nûkteré vzácnûj í formy, napfi. fiasnatka tmavá (Macrogastra badia). Na umavu navíc zasahují prvky malakofauny karpatské, napfi. vfietenatka nadmutá (Vestia turgida), a také druhy alpské, k nimï patfií mimo jiné chlupatka bezzubá (Petasina edentula). Zoologicky resp. ochranáfisky jsou v tûchto biotopech v znamné nûkteré druhy hmyzu, napfi. stfievlíci Carabus irregularis, C. sylvestris a Cychrus attenuatus, stfievlíãek Pterostichus selmanni roubali, roháãek Ceruchus chrysomelinus, nosatec Otiorhynchus lepidopterus, kovafiík Danosoma fasciata, v plá Èov ch porostech Ïijí mot li bûlopásek topolov (Limenitis populi), batolec duhov (Apatura iris) a dal í. Pfiirozené smí ené lesy jsou rovnûï refugiem nûkter ch ohroïen ch druhû obratlovcû, napfi. strakapouda bûlohfibetého (Dendrocopos leucotos), pu tíka bûlavého (Strix uralensis), lejska malého (Ficedula parva), rysa ostrovida PlÏ hladovka horská (Ena montana) je charakteristick m druhem pfiirozen ch porostû kvûtnat ch buãin v jihov chodní ãásti umavy. NP A CHKO SU 3 607

32 âeskobudûjovicko Kary a ledovcová jezera Jedná se o zcela specifické biotopy s fiadou reliktních nebo velmi ohroïen ch druhû ÏivoãichÛ. Ve skalnat ch biotopech Ïijí nûkteré umavské endemické formy bezobratl ch, napfi. stfievlík Oreonebria castanea sumavica. RovnûÏ druhovû relativnû chudá fauna jezerních vod zahrnuje nûkteré pozoruhodné Ïivoãi né formy. Patfií mezi nû planktonní organismy pfieïívající v nûkter ch jezerech, napfi. perlooãka Ceriodaphnia quadrangula a vzná ivka Heterocope saliens. Vyvíjejí se tu larvy vodního hmyzu, napfi. chrostíka Molanna nigra a jepice Leptophlebia propinqua, Ïije tu vzácná reliktní kle Èanka Glaenocorisa propinqua. Fauna umavsk ch jezer je jiï tradiãnû zkoumána v rámci dlouhodobého hydrobiologického monitoringu. umava je v znamn m refugiem tetfieva hlu ce (Tetrao urogallus). 2 Na umavû Ïije repatriovaná a dnes jiï znaãnû poãetná populace rysa ostrovida (Lynx lynx). 2 (Lynx lynx), jefiábka lesního (Bonasa bonasia), netop ra velkouchého (Myotis bechsteinii) aj. Pfiirozené horské smrãiny Ekosystémy horsk ch smrãin dotváfiejí biodiverzitu umavy. Jejich zoocenózy jsou tvofieny mnoïstvím boreomontánních a boreoalpinních druhû bezobratl ch i obratlovcû. Patfií mezi nû napfi. stfievlíãci Harpalus solitaris, Leistus piceus a Trechus alpicola, stfievlík Carabus arcensis, kobylka smrková (Barbitistes constrictus), k. horská (Isophya pyrenaea), okáã rudopásn (Erebia euryale), mûra Xestia speciosa, s c rousn (Aegolius funereus), kulí ek nejmen í (Glaucidium passerinum), tetfiev hlu ec (Tetrao urogallus), kos horsk (Turdus torquatus) a netop r severní (Eptesicus nilssonii). Balvanité sutû Tato stanovi tû byla vïdy tradiãnû chránûna jako geologick útvar, av ak donedávna byla opomíjena jejich Ïivoãi ná sloïka. Ukazuje se, Ïe díky specifick m podmínkám, zejména mikroklimatu, zde Ïijí jednak severské, jednak jeskynní a pro sutû specifické formy bezobratl ch. Lze se tu setkat s fiadou pavoukû, napfi. se slíìákem Acantholycosa norvegica, tfiesavkou Pholcus opilionoides, skákavkou Sitticus pubescens, plachetnatkami Bathyphantes simillimus, Leptyphantes notabilis, Porrhoma egeria a Diplocentria bidentata, snovaãkami Theonoe minutissima a Rugathodes bellicosus a zápfiedníkem Clubiona alpicola. Îije tu mnohonoïka Leptoiulus weberi, pavouãnice Chionea araneoides (Diptera) a stfievlíãek Pterostichus negligens. Také mezi obratlovci je moïno nalézt druhy s urãitou vazbou na tyto biotopy, napfi. plcha velkého (Glis glis) ap. zahradního (Eliomys quercinus). Ra elini tû V znamnou sloïkou zvífieny ra elini È je fauna bezobratl ch, vytváfiející specifická ra elini tní spoleãenstva s fiadou reliktních forem. Mezi skupiny, které jsou jiï tradiãnû podrobovány detailnûj ímu v zkumu, patfií pavouci (Araneida). K typick m druhûm ra elini tní arachnofauny pat- 608 NP A CHKO SU 32

33 NP a CHKO umava fií napfi. slíìáci Pardosa sphagnicola, Arctosa alpigena lamperti, Pirata uliginosus, skálovky Gnaphosa badia a vzácn Haplodrassus moderatus aj. Nûkteré druhy, napfi. zápfiedník Clubiona norvegica, cedivka Dictyna major, skálovka Gnaphosa microps a slíìák Pardosa hyperborea jsou v âechách známy pouze ze umavsk ch vrchovi È. Arachnofauna ra elini È obsahuje velk podíl reliktních prvkû (více neï 40 %), vût inou psychrofilních druhû. Dal í pomûrnû dobfie prozkoumanou skupinou jsou mot li (Lepidoptera). Mezi typické zástupce boreomontánní a boreoalpinní fauny patfií ÏluÈásek borûvkov (Colias palaeno), perleèovec mokfiadní (Proclossiana eunomia), p. severní (Boloria aquilonaris), travafiík umavsk (Pediasia truncatella) a mûry Xestia rhaetica, X. sincera a X. alpicola. Dal ími tyrfobionty jsou mûry Anarta cordigera a Acronicta menyanthidis, píìalka klikvová (Carsia sororiata), obaleãi Epinotia gimmerthaliana a Blastesthia mughiana a makadlovky Chionodes nebulosellus a Athrips pruinosella. UrÛzn ch ãeledí broukû (Coleoptera) je známo ze umavy rovnûï mnoho druhû vázan ch na ra elinné biotopy. BohuÏel neexistují soubornûj í studie, které by se problematice umavy vûnovaly, ani u skupin tradiãnû zkouman ch, napfi. stfievlíkovit ch (Carabidae). Mnoho nálezû z minulosti je roztrou- eno v drobn ch publikacích anebo zûstává nezvefiejnûno, mnoho materiálu je uloïeno ve sbírkách amatérsk ch entomologû a sbûratelû. V znamn mi druhy umavsk ch ra elini È jsou napfi. stfievlík MenetriesÛv (Carabus menetriesi), stfievlíãci Agonum ericeti, Pterostichus rhaeticus a Patrobus assimilis, mandelinky Donacia obscura, Chrysomela lapponica, Cryptocephalus decemmaculatus a Altica aenescens, nosatci Coeliodes nigritarsis, Polydrusus ruficornis, Notaris aethiops a Magdalis phlegmatica, potápníci Ilybius crassus, I. aenescens a Agabus wasastjernae, vodomil Crenitis punctatostriata a l koïroutovití brouci Pityogenes conjunctus a Pityophthorus glabratus. ada tyrfobiontû a horsk ch druhû je v fiádu váïek (Odonata). Mezi nejv znamnûj í patfií ídlo ra elinné (Aeshna subarctica),. sítinové (A. juncea),. horské (A. coerulea), váïka tmavá (Sympetrum danae), lesklice horská (Somatochlora alpestris), lesklice S. arctica, váïka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia) a idélko kopovité (Coenagrion hastulatum). Také spoleãenstva vodních plo tic (Heteroptera) obsahují na ra elini tních biotopech vût í poãet reliktních druhû. Patfií k nim hlavnû znakoplavka Notonecta reuteri (glaciální relikt, tyrfobiont) a vzácnûj í eurosibifiské druhy znakoplavka Notonecta lutea a kle Èanka Cymatia bonsdorfii. Zoogeograficky v znamné jsou nûkteré atlantské a mediteránní prvky, napfi. znakoplavky Notonecta obliqua a N. maculata. Po faunistické stránce jsou zajímavé také nálezy nûkter ch suchozemsk ch plo - tic, a to pobfieïnice Salda mueleni a klopu ky Globiceps dispar. Zcela unikátní je fauna dvoukfiídlého hmyzu ra elini È. Pfii v zkumech zapoãat ch v 90. letech 20. století zde bylo objeveno mnoho druhû nov ch pro âechy i pro Stfiední Evropu. Mnohdy se jedná, podobnû jako u jin ch ãlenovcû tûchto stanovi È, o severské formy s disjunktivním roz ífiením. Naproti tomu mezi obratlovci nenacházíme na umavû Ïádné vyslovenû tyrfobiontní druhy, pouze nûkteré Ïivoãichy s men í ãi volnûj í vazbou na ra elini tû. K nim patfií napfi. tetfiívek obecn (Tetrao tetrix), vodou kropenat (Tringa ochropus) a bekasina otavní (Gallinago gallinago). MÛra vlochyàová (Anarta cordigera) se vyvíjí na vlochyni amá tedy vyhranûnou vazbu na ra- elini tû. V rámci jihoãeského regionu se vyskytuje na umavû a v TfieboÀské pánvi. 2 K v znamn m boreomontánním druhûm váïek na umavsk ch ra elini tích patfií ídlo sítinové (Aeshna juncea). 2 NP A CHKO SU

34 âeskobudûjovicko 2 V nezneãi tûn ch podhorsk ch potocích a fiekách umavy Ïije stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). 2 Netop r ãern (Barbastella barbastellus) zimuje v opu tûn ch tolách po dolování zlata. Vodní toky V ãist ch tekoucích vodách pfieïívají populace perlorodky fiíãní (Margaritifera margaritifera) a raka fiíãního (Astacus astacus). K vysoké biodiverzitû vodního hmyzu pfiispívají nûkteré druhy jepic (Ephemeroptera), napfi. Baetis digitatus (boreoalpinní druh s disjunktivním roz ífiením), Rhithrogena hercynia (stfiedoevropsk endemit s centrem roz- ífiení na umavû), Ecdyonurus austriacus, coï je alpsko- umavsk endemit, stejnû jako Leuctra alpina z fiádu po vatek (Plecoptera). Dal í druhovû velmi bohatou skupinou jsou chrostíci (Trichoptera). ada druhû, napfi. Rhyacophila hirticornis, byla v âechách zji tûna pouze v této oblasti. Podél vodních tokû Ïijí nûkteré vzácnûj í druhy broukû, zejména stfievlíãci Amara tibialis, Bembidion ascendens, B. atrocoeruleum a Epaphius rivularis amrchoïrout Pteroloma forsstroemi, Ïijící v ak i v jezerních karech. Dominantními druhy ryb umavsk ch tokû jsou pstruh obecn (Salmo trutta m. fario) a vranka obecná (Cottus gobio). V nûkter ch tocích je také relativnû hojná mihule potoãní (Lampetra planeri). Prakticky v echny vodní toky na umavû je moïno pfiifiadit do pstruhového pásma, vãetnû Vltavy, kde v ak je sloïení ichthyofauny silnû ovlivàováno druhy pronikajícími z Lipenské pfiehradní nádrïe. Bfiehové porosty tokû hostí druhovû pomûrnû bohaté hnízdní ornitocenózy. Pfiímo na vodní biotop jsou potravnû nebo stanovi tnû vázáni skorec vodní (Cinclus cinclus), ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) a ãásteãnû také konipas horsk (Motacilla cinerea). Vzhledem k vysoké zachovalosti pfiirozeného charakteru tokû a jejich minimálnímu nebo malému zasaïení kodlivinami je celá umava s pfiilehl m podhûfiím jednou z oblastí âr, kde Ïijí pomûrnû poãetné populace vydry fiíãní (Lutra lutra). âlenitûj í pfiirozené bfiehy mal ch potokû, zvlá - tû ve vy ích polohách, jsou biotopem rejska horského (Sorex alpinus). Sekundární nelesní formace Tyto ekosystémy jsou velmi dûleïité rozsahem, vztahem k diverzitû a rázu krajiny, a také sv m v znamem pro celkovou diverzitu umavské fauny. Na sekundární bezlesí je vázáno mnoïství typick ch i vzácn ch druhû a cel ch spoleãenstev. Nejvût í v znam v tomto smyslu mají zbytky luk a pastvin, které nebyly zasaïeny metodami zemûdûlské velkov roby. Velmi specifick m fenoménem jsou téï dlouhodobû neobhospodafiované, dnes spontánnû se renaturalizující plochy v rûzném stupni pfiirozené sekundární sukcese, mj. s cenn mi hnízdními ornitocenózami. Pro hlavní typy umavského bezlesí jsou charakteristické napfi. kobylka hnûdá (Decticus verrucivorus), otakárek fenyklov (Papilio machaon), ohniváãek modroleskl (Lycaena alciphron), stfievlíãci Amara erratica, A. nigricornis a Harpalus quadripunctatus, sviïníci Cicindela campestris a C. sylvicola, zdobenec Trichius fasciatus, majky (Meloe spp.), ptáci chfiástal polní (Crex crex), tetfiívek obecn (Tetrao tetrix), h l rud (Carpodacus erythrinus), skfiivan lesní (Lullula arborea), strnad luãní (Miliaria calandra) a slavík modráãek (Luscinia svecica cyanecula). Umûlé vodní nádrïe Pfiehradní nádrï Lipno I tvofií rozsáhl biotop specifického spoleãenstva ryb. Díky své rozloze je také atraktivní tahovou zastávkou nûkter ch ptákû, ãasto i vzácnûj ích zatoulancû, ktefií v této oblasti nehnízdí, napfi. volavky bílé (Egretta alba), racka stfiíbfiitého (Larus argentatus), rybáka ãerného (Chlidonias niger), kajky mofiské (Somateria mollissima), orla mofiského (Haliaeetus albi- 60 NP A CHKO SU 34

35 NP a CHKO umava cilla) a nûkter ch dal ích druhû. Malé vodní plochy, napfi. b valé plavební klauzury, malé rybníãky apod. vãetnû nûkter ch jen periodicky zavodnûn ch, slouïí k rozmnoïování obojïivelníkûm. Îije v nich hlavnû ãolek obecn (Triturus vulgaris), ã. horsk (T. alpestris), skokan hnûd (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), v niï ích polohách (okolí Lipna) rosniãka zelená (Hyla arborea) a mnoho druhû vodního hmyzu. Sídla, urbánní stanovi tû a technická díla Synantropní stanovi tû jsou z hlediska ochrany pfiírody spí e okrajovou, nikoli v ak zanedbatelnou souãástí umavské krajiny. Zvlá tû u men ích sídel mohou nûkdy Ïít v témïe prostfiedí synantropní druhy spoleãnû s druhy volné krajiny, a vznikají tak druhovû pomûrnû bohaté cenózy. Zbytky star ch dûlních dûl jsou zimovi ti rûzn ch druhû netop rû, vãetnû zvlá tû chránûn ch. Z celkového poãtu 7 druhû na území umavy jich zhruba 3 pravidelnû zimuje v tûchto typech podzemních prostor. Ke vzácnûj ím patfií zejména netop r velkouch (Myotis bechsteinii), n. BrandtÛv (M. brandtii), n. severní (Eptesicus nilssonii) a vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). Lesnictví Spolu s nûmeckou a rakouskou ãástí umavy tvofií souãasné lesy zbytek jiï star mi ímany tolik obávaného hercynského lesa, kter je dodnes nejrozsáhlej ím lesním komplexem ve Stfiední Evropû. Také název umava je s lesem bytostnû spojen. JiÏ na mapách antick ch fieck ch geografû bylo pohofií leïící severnû od Alp a Dunaje na jihozápadním okraji âeské kotliny pojmenováno Silva Gabreta (silva = les). Lesy na ãeské stranû umavy zaujímají zhruba 65 % celkové plochy území, v rámci NP umava je to dokonce 83,8 %. Historie lesnického hospodafiení První cílené odlesàování umavy zaãalo jiï ve 3. století. PfiibliÏnû od roku 800 se zde zaãaly zavádût lesní hospodáfiské plány (LHP) a s nimi cílevûdomé lesní hospodafiení. Velcí feudální majitelé, ktefií zcela nezáviseli na v nosu z lesa, zamûstnávali kvalifikované lesníky s vysokou odbornou úrovní. Pfiedev ím díky této tradici mûïeme nyní konstatovat, Ïe umava má dodnes velmi kvalitní lesy. Aãkoliv je moïné hodnotit souãasn stav umavsk ch lesû jako nejlep í ze v ech lesních oblastí v âeské republice, pfiece jen kolonizaãní tlak a více neï 600 let trvající hospodafiení znaãnû ovlivnily jejich pûvodní druhovou, vûkovou a prostorovou strukturu. K nejmen ím zmûnám v dfievinné skladbû do lo (vzhledem k obtíïné pfiístupnosti) v nejvy ích polohách nad 00 m n. m. V men ích nadmofisk ch v kách, kde byly lesy dfievorubcûm lépe pfiístupné, doznaly porosty oproti Charakteristick habitus pûvodního ekotypu smrku ztepilého (Picea abies) v dochovan ch pfiirozen ch porostech. NP A CHKO SU 35 6

36 tvofií z celkové plochy umavsk ch lesû asi 3 %, v rámci území národního parku aï 25 %, ale po právû probíhající revizi typologického vymezení se jeho plocha zmen í. Nejvût í ãást tohoto vegetaãního stupnû zaujímají nesmí ené smrãiny, pouze v nejvy ích polohách najdeme minoritnû zastoupené jefiábové smrãiny. Na umavsk ch pláních rostou relativnû hojnû podmáãené smrãiny. Pomûrnû velkou plochu umavsk ch lesû (9 %) zaujímají suèová (acerózní) spoleãenstva s javorem klenem a jilmem horsk m (jilmové javofiiny) na kamenit ch svazích a zazemnûn ch sutích. Ra elini tû zaujímají celkem 3% lesní pûdy. PorÛstá je vrchovi tní kleã (fiazená do 9. lvs), v men í mífie pak ra elinné smrãiny. Plo nû prakticky zanedbatelné, ale vegetaãnû v znamné jsou reliktní bory na skalách a balvanit ch sutích a luhy ol e edé pfii horních tocích fiíãek a potokû. Souãasné vymezení hranic lesních vegetaãních stupàû na umavû je na mnoha lokalitách problematické a sporné; lze tvrdit, Ïe jsou oproti skuteãnosti vertikálnû posunuty dolû. Témûfi polovina vymezeného 8. lesního vegetaãního stupnû by tak podle souãasn ch v zkumn ch etfiení mûla náleïet do 7. lvs. Na tuto skuteãnost ukazuje pfiedev ím podíl listnáãû, zejména buku a javoru klenu, a jejich dobr vzrûst. Stejnû tak ãetné indikátory z bylinného patra a pûdní sondy deklarují niï í vegetaãní stupeà. Také v 7. lvs se mnohdy vyskytují vitální úrovàové buky a kleny, které by vedle smrku v tomto vegetaãním stupni mûly spí e ustupoâeskobudûjovicko pfiirozené skladbû jiï podstatn ch zmûn. V nejniï ích polohách umavy jsou dnes témûfi v hradnû kulturní lesy. Lesní vegetaãní stupnû a lesní spoleãenstva Území umavy je charakteristické vysokou hydrickou úãinností, takïe témûfi tfietina plochy lesû se nachází na stanovi tích ovlivnûn ch vodou. Celkov charakter lesû odpovídá minerálnû chud ím stanovi tím, jejichï podlo- Ïím jsou pfiedev ím Ïuly, ruly a svory, chudé na vápník a zejména hofiãík. Vertikální vegetaãní stupàovitost lesních stanovi È je podmínûna zejména teplotou a mnoïstvím sráïek, které se témûfi lineárnû mûní s nadmofiskou v kou. S tou se mûní vegetaãní formace nebo jejich edifikátory a tvofií tak dobfie odli itelné lesní vegetaãní stupnû. V souladu s klimaticko-vegetaãní stupàovitostí a s pfiihlédnutím ke geomorfologii terénu, spektru pûdotvorn ch hornin a mezoklimatick m pomûrûm se mûïeme na umavû setkat s5. aï 9. lesním vegetaãním stupnûm (dále jen lvs ). Z podhûfií vyznívají do niï ích umavsk ch poloh porosty jedlov ch buãin (5. lvs) se 7 % z celkové v mûry lesní pûdy. V celé ãeské ãásti umavy je nejvíce roz ífien vegetaãní stupeà smrkov ch buãin (6. lvs), které zvlá tû na svazích dodávají umavsk m lesûm jejich charakteristick vzhled a které zaujímají 43 % plochy v ech lesû. V kovû navazuje na tato spoleãenstva stupeà bukov ch smrãin (7. lvs) se 4 % lesních porostû. StupeÀ smrãin (8. lvs) LESNÍ VEGETAâNÍ STUPNù A JEJICH PLO NÉ ZASTOUPENÍ V RÁMCI NÁRODNÍHO PARKU UMAVA Smrkové monokultury podléhají plo nému rozpadu vlivem imisní zátûïe a kûrovcové kalamity. LVS Porost Zastoupení Plocha % (ha) 0 bory 0,9 5 5 jedlové buãiny 0, smrkové buãiny 39, bukové smrãiny 32, smrãiny 25, vrchovi tní kleã, NP A CHKO SU 36

37 NP a CHKO umava vat do podúrovnû. RovnûÏ bylinné patro a charakter pûd vypovídá a tom, Ïe nûkteré porosty zafiazené do 7. lvs jsou ve skuteãnosti 6. lvs. Sporné zmapování lesních vegetaãních stupàû se promítá zejména do zpûsobu péãe o lesní ekosystémy a mnohdy neumoïàuje vnesení potfiebn ch listnat ch dfievin do smrkov ch porostû mylnû fiazen ch do 8. lvs. Proto v souãasnosti probíhají detailní etfiení, na jejichï základû bude vymezení lesních vegetaãních stupàû umavy pfiehodnoceno. Podíl lesních dfievin Vût ina souãasn ch lesû umavy byla uï od poãátku 9. století zakládána jako lesy produkãní, s pfievahou smrkov ch monokultur. Jenom na území národního parku se dnes nachází pfiibliïnû ha porostû se znaãn m podílem smrku. Pfiirozen charakter lesních spoleãenstev byl do znaãné míry pozmûnûn dlouhodob m lesnick m hospodafiením, proto je v ková vegetaãní stupàovitost na mnoha místech setfiena v sadbou smrkov ch monokultur nebo odlesnûním krajiny. Lesní vegetace je tedy v souãasné dobû mozaikou sloïenou z mnoha ãástí, od silnû pozmûnûn ch a nepûvodních porostû aï po pfiírodû blízké fragmenty lesních fytocenóz, které jsou dosud zachovány na nûkter ch lokalitách zejména v jiïní ãásti umavy. Aãkoli se prûmûrn pfiirozen podíl smrku u pûvodních pralesû umavy pohyboval mezi %, jsou souãasné lesy pfiírodní lesní oblasti umava tvofieny smrkem z témûfi 8 %. V cílové skladbû dfievin, která je kompromisem mezi ekologick mi a produkãními hledisky, má mít smrk (mimo území NP umava) podíl 70 %, tj. o % niï í neï dnes. Souãasn podíl jedle, kter nedosahuje ani 2 %, by se mûl zv it zhruba na 0 %. Podíl buku by z nynûj ích necel ch 5 % mûl vzrûst více neï trojnásobnû. Porovnejme nyní blíïe pûvodní a souãasné zastoupení dfievin pouze vnárodním parku umava. Ve více neï 40 % pûvodních lesû národního parku mûl smrk men inov podíl; pfievládal buk s jedlí, men í mûrou se na sloïení porostû podílely javor klen, jilm horsk, ale také tfie eà ptaãí a tis ãerven. Na dal í pfiibliïnû tfietinû plochy pûvodních lesû zaujímaly pfiimí ené dfieviny kolem 40 % (opût pfieváïnû buk s jedlí a javorem klenem). Pouze v nej- Smí en porost smrku, buku a jedle charakteru acidofilních horsk ch tfitinov ch buãin (Calamagrostio villosae-fagetum), zachovan na jiïním svahu Îdanidel. NP A CHKO SU 37 63

38 âeskobudûjovicko Mnohé porosty v centrální ãásti umavy nesou dodnes známky lesní pastvy dobytka v minulosti. Pozdûj í umûlé zalesàování zde nebylo pfiíli úspû né a rovnûï pfiirozená sukcese zde v dûsledku drsn ch klimatick ch podmínek probíhá velmi pomalu. ídce porostlá plo ina na Medvûdí hofie. vy ích polohách umavy, na zhruba ãtvrtinû plochy, pfievládal smrk s men í pfiímûsí jefiábu ptaãího a javoru klenu a doznívajícím roz ífiením buku a jedle. Na specifick ch stanovi tích ra elinné fiady rostly ra elinná kleã a blatka, na chud ích kamenit ch stanovi tích na Îelnavsku a StoÏecku náhorní ekotyp borovice lesní. Sukcesní plochy pfiechodnû obsazovaly zejména bfiízy, borovice, osika a ãetné druhy vrb. V souãasn ch lesích národního parku je z ekonomick ch dûvodû v raznû zv - en podíl smrku (kolem 86 %). Naopak podíl jedle se oproti pûvodnímu stavu sníïil zhruba patnáctkrát, javoru klenu dvacetkrát a buku tfii a pûlkrát. Tis na umavû vystupoval aï do poloh nad 000 m n. m.; dnes zbylo na celé umavû posledních asi 80 jedincû. Bez záchranného programu by jeho rozpt lená populace byla pravdûpodobnû odsouzena k postupnému zániku. Vûtrné a kûrovcové kalamity na umavû a jejich vliv na lesní ekosystémy Archivní materiály zmiàují vûtrné kalamity na umavû poprvé uï ve 2. století, dal í zmínka je aï z roku 70. Chybûjí v ak údaje o jejich rozsahu. V letech do lo k opakovan m vûtrn m polomûm, pravdûpodobnû nepfiíli velk m. Z archivních údajû z roku 726 lze poprvé usuzovat na roz ífiení kûrovce v okolí StráÏného, Zátonû a Lipky. Po velkém orkánu, kter postihl lesy nejen na umavû, nejsou v pramenech o kûrovci vûbec zmínky. Teprve po roce 833, po polomu nevelkého rozsahu, jehoï zpracování bylo zanedbáno, se kûrovec znaãnû roz ífiil na Vimperském panství ave volarsk ch lesích. Napadl zhruba desetinásobek objemu dfieva postiïeného polomem. Po sérii vichfiic, které postihly umavu vïdy na konci let 868, 869 azejména 870, bylo vyvráceno takové mnoïství stromû, Ïe je nebylo moïno vãas zpracovat. Rozsah kalamity byl jiï tehdy zfiejmû ovlivnûn pfiedchozím holoseãn m hospodafiením. Více byly postiïeny porosty na plochách jiï jednou tûïen ch. Nezpracované dfievo napadl kûrovec a kalamita se ífiila i pfiesto, Ïe podíl pralesovit ch zbytkû a pfiimí- en ch dfievin byl tehdy nesrovnatelnû vy í neï dnes. Následovalo deset let usilovn ch asanací doprovázen ch vznikem 64 NP A CHKO SU 38

39 NP a CHKO umava ãetn ch rozsáhl ch holin, neï se kalamitu podafiilo zvládnout. Padlo jí za obûè m 3 (nûkteré údaje uvádûjí aï m 3 ) dfieva. Dal í velká kûrovcová kalamita vznikla po skonãení druhé svûtové války. V dûsledku nedokonãeného zpracování vytûïeného dfieva koncem války, pováleãn ch událostí a suchého roku 947 se kûrovec kalamitnû pfiemnoïil a zvládnutí této situace se protáhlo do poloviny 50. let. Dal í kalamity byly jiï men- ího rozsahu. To platilo aï do velkého polomu a následného pfiemnoïení kûrovce v roce 984. Rozsah po kozen ch porostû po tehdej í listopadové vichfiici byl témûfi srovnateln s kalamitou z let Následovalo pak nûkolikaleté období, kdy se vûtrn polom nedûslednû asanoval a byl tak poskytnut ãasov prostor pro nastartování dal í kûrovcové kalamity, která pokraãuje v pozvolna se sniïující intenzitû je tû v prvních letech 2. století. Pfiístup k fie ení problematiky ohro- Ïení horsk ch smrkov ch porostû na území NP umava kûrovcem se za dobu jeho existence postupnû vyvíjel. Vprvních letech existence parku se pfiistoupilo k bezzásahové metodû, kdy se kûrovcová ohniska ponechávala samovolnému v voji. V roce 995 byla zahájena aktivní péãe v podobû asanace napaden ch stromû. V souãasné dobû se postupuje podle novû schváleného Plánu péãe NP umava (Kolektiv 2000). Zásadou je diferencovan management dle odstupàované zonace ochrany pfiírody. Pokud se k zásahu proti kûrovci ze závaïn ch dûvodû ohroïení cenného genofondu horsk ch smrãin pfiistupuje také v I. zónû národního parku, zûstává ve keré asanované dfievo na místû. Asanaãní zásah spoãívá v pokácení napadeného stromu a jeho následném odkornûní. V nejcennûj ích lokalitách I. zóny se tento pfiístup bude uplatàovat pouze po dobu pfiechodného období, neï se etrnou péãí vytvofií podmínky pro samovoln v voj lesního ekosystému. Potom se od ve ker ch asanací odstoupí. Nicménû v pfiíhraniãní oblasti Bfiezníku v obvodu Lesní správy Modrava byla v roce 995 vyhlá ena tzv. bezzásahová zóna o rozloze 325 ha, která se nachází na hranici s Národním parkem Bavorsk les a má ve vztahu k fie ení kûrovcové kalamity specifick statut. Zde jiï kûrovcová kalamita dosáhla takového stupnû, Ïe nebylo moïné gradaci kûrovce asanaãními zásahy efektivnû tlumit. Proto se zde kûrovcem napadené stromy neasanují vûbec. Spoleãnû s porosty v NP Bavorsk les v této oblasti odumfielo více neï 3000 ha horského smrkového lesa. Cel prostor tak zûstává demonstraãním územím s moïností sledování zcela samovolného prûbûhu pfiemnoïení podkorního hmyzu a dlouhodobé pfiirozené odezvy ekosystému horského lesa na tuto kalamitní epizodu. V voj je sledován mnoha v zkumn mi projekty. Lesnické hospodafiení Pfies biologickou rozmanitost umavy jsou a vïdy budou právû lesy urãujícím ekosystémem, jehoï stav a fungování se bude promítat nejen do okolních nelesních formací a biotopû, ale také do krajinného rázu celého území. Oproti pûvodním pfiedpokladûm se pfii nedávn ch v zkumech ukázalo, Ïe negativní dûsledky po kození lesû na zonálních stanovi tích se v cenn ch kontaktních spoleãenstvech (ra elini - tích, podmáãen ch a ra elinn ch smrãinách ãi potoãních nivách) projevují jen minimálnû nebo vûbec. Péãe o les bude pfiesto vïdy patfiit k základním ãlánkûm komplexního managementu NP a CHKO umava. PouÏívané metody a odstupàovaná úroveà ochrany lesa se s ohledem na pfiírodní hodnoty území diferencuje podle vytyãené zonace. Lesní ekosystémy v NP umava zaujímají plochu ha a ze souãasn ch 35 dílãích ãástí (segmentû) první zóny leïí 32 lokalit zcela nebo zãásti na lesní pûdû. K bylo do první zóny zafiazeno 3 % lesû národního parku. V CHKO umava pokr vají lesy ha, pfiiãemï k bylo do první zóny CHKO zafiazeno zhruba 5 % lesních porostû. Posláním lesû na území národního parku a cílem péãe o nû je ekosystémová ochrana, jejíï nedílnou souãástí je také NP A CHKO SU 39 65

40 âeskobudûjovicko POROVNÁNÍ SOUâASNÉ A P IROZENÉ (REKONSTRUOVANÉ) D EVINNÉ SKLADBY NA ÚZEMÍ NP UMAVA Dfievina Souãasné PÛvodní zastoupení zastoupení (%) (%) smrk ztepil 83, (vãetnû sou í) 5,0 jedle bûlokorá 0,9 3,0 borovice lesní 4,0 2,0 modfiín opadav 0, borovice blatka, kleã 2,4 2,4 ostatní jehliãnany 0,02 0, buk lesní 5,8 2,0 javor klen 0,2 2,0 pion rské listnáãe 2,0 8,0 ostatní listnáãe 0,08 0,5 (jilm, jasan, ol e) holina,4 ochrana pfiírodních procesû. Uvedenému poslání jsou pfiizpûsobeny v echny aktivity v lesích. Pro obnovu samofiídících funkcí v NP umava je nezbytné pfiijmout opatfiení orientovaná na odstranûní primárních pfiíãin ekologické nestability lesních ekosystémû. Minimální doba potfiebná k dosaïení tohoto cíle se v ak poãítá na desítky let. Podmínkou pro dosaïení tohoto cíle je zvládnutí souãasné kûrovcové kalamity a zmírnûní jejích následkû na lesní ekosystémy. Vzhledem ke geografické poloze umavy je nutné v echna opatfiení ochrany pfiírody zvaïovat v ir ím krajinném kontextu s ohledem na funkãní úãinky lesû (hydrické, pûdoochranné, klimatické a dal í) daleko pfiesahující hranice národního parku. TûÏi tû péãe o lesní ekosystémy v NP umava spoãívá v ãinnostech orientovan ch na obnovu pfiírodû blízké druhové skladby, záchranu a podporu pûvodního genofondu lesních dfievin, obnovu pfiirozené prostorové v stavby lesû a nápravu naru eného vodního reïimu. Podporována je pfiirozená obnova lesních porostû s doplàováním dfievin pfiirozené druhové skladby, které v obnovû chybí, ãímï se zvy uje druhová diverzita podrostu. Zcela jsou vylouãeny úmyslné holoseãe a je ponecháván vût í prostor sukcesním procesûm. V CHKO umava je vût ina lesû, s v jimkou zvlá tû chránûn ch území, hospodáfisky vyuïívána s ohledem na cíle a principy pfiírodû blízkého hospodafiení, které jsou rámcovû stanoveny zásadami státní lesnické politiky, schválen mi Vládou âr v roce 994. Hospodafiení v lesích CHKO je dále usmûràováno ve smyslu ustanovení zákona ã. 4/992 Sb., o ochranû pfiírody a krajiny. Historick v voj osídlení umavy Poslední doba ledová doznívala ve Stfiední Evropû zhruba pfied deseti tisíci lety. umava byla na jejím konci podstatnû chladnûj í a mnohem su í neï dnes. Pfiirovnáme-li tehdej í krajinu v podhûfií umavy k dne ní drsné a bezlesé subarktické kontinentální tundfie, mûla vy í umava ráz vrcholov ch partií nûkter ch souãasn ch pohofií na dalekém severu. Pokr valy ji snûïníky, holé skály a balvanité sutû, porostlé sporou vegetací kefiíãkû a bylin pfiizpûsoben ch drsnému klimatu. Zcela chybûly vy í dfieviny stromovitého vzrûstu, i ty nejotuïilej í. âlovûk se tehdy zdrïoval v oblastech s pfiíznivûj ím podnebím a bohat ími zdroji obïivy. V období mezolitu se krajina postupnû mûnila. Klima se stávalo teplej- ím a vlhãím, umavská oblast se postupnû zalesàovala. Ve vrcholné fázi takfika celé území, jak hory, tak pfiilehlé podhûfií, pokr val les. Z mezolitického období (8 5 tisíc let pfi. n. l.) pochází fiada dokladû osídlení loveck mi a rybáfisk mi skupinami z oblasti dne - ní Lipenské pfiehradní nádrïe. Trvalej í osídlení umavského podhûfií (nikoli vlastní umavy) je zaznamenáno aï v období mladoeneolitické kultury chamské, s jeho plo n m osídlením lze poãítat aï v dobû bronzové. Nálezy z téhoï období z vy ích ãástí umavy, napfi. bronzová kopí ze StoÏce, mohou b t vykládány jako stopa vyuïívání horsk ch pfiechodû lovci nebo obchodníky. V poãínající dobû Ïelezné se na umavû objevuje fiada pravûk ch hradi È. Zajímavé je jejich umístûní, které nemá vïdy pfiímou souvislost s hlavními liniemi komunikací, vyuïívan mi jiï v pfiedcházejících obdobích pravû- 66 NP A CHKO SU 40

41 NP a CHKO umava ku. Jde o hradi tû Sedlo u Albrechtic, Obfií hrad u Studence, Vûnec u Lãovic a dal í, vyuïívaná pfiedev ím v období hal tat-latén, nûkterá z nich (Sedlo, Vûnec) v ak zfiejmû i v dfiívûj í dobû. Zemûdûlské osídlení bylo tehdy limitováno ekologick mi moïnostmi. Nejv e poloïen neopevnûn obytn areál doby Ïelezné byl nalezen ve Star ch Prachaticích (chata z doby laténské). umavské horské pfiechody byly zfiejmû vyuïívány i v dobû fiímské a v raném stfiedovûku. ada archeologick ch nalezi È (pohfiebi tû v Su ici a areál z století ve Star ch Prachaticích) dokládá postupnou promûnu sídelní struktury raného stfiedovûku na rozhraní umavy a jejího podhûfií. Podstatné zmûny pfiiná í do umavské krajiny aï vrcholnû stfiedovûká kolonizace od století. Osady vznikaly podél zemsk ch stezek ve vût ím poãtu. Na poãátku odlesàování stála potfieba orné pûdy, která vytváfiela nezbytné zázemí i u vysoko poloïen ch osad (Kvilda, Libínské Sedlo). Rozvoj tûchto vesnic, zejména ve vy ích polohách, v ak závisel daleko více na provozu a dûní na obchodních stezkách neï na zemûdûlství. Zmûny se net kaly pouze rozsahu osídlení krajiny, ale vypl valy také z takzvaného trojpolního systému. Stfiední polohy umavy byly ve vrcholném stfiedovûku kolonizovány pfiedev ím klá tery (Zlatá Koruna, Vy - í Brod, Vy ehradská kapitula a dal í), ale také nûkter mi lechtick mi rody (Vítkovci, Bavorové ze Strakonic, páni zjanovic, hrabata z Bogenu). Podstatnou roli pfii prûniku osídlení do souvisl ch lesních oblastí hrál po technologické stránce oheà. Lesy se kluãily a m tily, aby bylo moïno na získané pûdû zfiídit políãka ãi pastviny pro dobytek. Takto byly zakládány vesnice v okrajov ch ãástech jihoãeského regionu vãetnû umavy (mezi Prachaticemi a Volary), jejichï názvy byly zakonãeny na -schlag (m tina). Na základû toho lze pfiedpokládat, Ïe osadníci pfiicházeli z nûmeck ch zemí. Vy í a nejvy í ãásti umavy zûstávaly stále pokryty prakticky nedotãen mi pralesy, aãkoliv také tato území byla ãlovûkem v dobû stfiedovûkého klimatického optima stále ãastûji nav tûvována a v úzce vymezen ch prostorech jiï i hospodáfisky vyuïívána. Cílem byly pfiedev ím zdroje nerostn ch surovin, a to jiï od 3. století. Roz ifiování stfiedovûkého osídlení v souvislosti s tûïbou bylo zaznamenáno zejména na Îeleznorudsku (tûïba Ïelezné rudy) a na Ka perskohorsku (dolování i r Ïování zlata). Dolování zlata probíhalo v okolí Ka persk ch Hor, povrchové r Ïování zlata na zlatonosn ch potocích i ve vy ích partiích umavy (napfi. podél Kfiemelné, Prá ilského potoka, Vydry avoblasti Kvildy). Vût í rozvoj osídlení a zemûdûlství v ak nastal aï pozdûji, od 6. století. Kromû tûïby rud, s níï souvisel nejen rozmach zemûdûlství, ale také vznik hornick ch mûsteãek (Ka perské Hory, Rej tejn), se ve vrcholném stfiedovûku zaãalo rozvíjet také skláfiství, pro které byla umava bohat m zdrojem surovin. Jeho poãátky jsou na Vimpersku a Hornoplánsku doloïeny v polovinû 4. století, skuteãn rozmach nastal teprve od 6. století. Skláfiské hutû byly budovány zpoãátku hlavnû v pfiedhûfií, do nadmofiské v ky 900 m. Od 8. století se s nimi v ak mûïeme setkat také v lesích vy í umavy, do té doby nedotãen ch, dokonce aï v polohách okolo 00 m n. m. Mnohé dne ní umavské osady mají svûj pûvod právû v nûkdej- ích skláfisk ch hutích. DÛsledkem v ech tûchto aktivit bylo postupující odlesàování, neboè jak hutnictví, tak pfiedev ím skláfiství spotfiebovaly znaãné mnoïství dfieva. ZároveÀ Charakteristická nesouvislá venkovská zástavba v oblasti umavsk ch plání. Osada Vilémov (ãást obce Kvilda), leïící nad Teplou Vltavou v nadmofiské v ce zhruba 050 m. NP A CHKO SU 4 67

42 âeskobudûjovicko 2 Mnohdy peãlivû vyskládané kamenné snosy tvofiily hranice dfiíve vyuïívan ch luk, pastvin a kamenit ch polí. Oblast b valé osady Horní Svûtlé Hory západnû od StráÏného. 2 Jeden z domû tyrolského typu se irok m prûãelím a plochou stfiechou ve Volarech. vznikaly osady jako centra obchodu pfii zemsk ch stezkách. Aãkoliv zemûdûlství v tomto období nebylo na umavû hlavní hospodáfiskou ãinností, extenzivní zpûsob v roby zasáhl do rázu krajiny nejen postupn m zvût ováním v mûry obdûlávané pûdy. Sezónní pastva v lesích, od poãátku osídlení bûïná v podhûfií, se nejdfiíve v raznûji projevila v severozápadní a centrální ãásti vy í umavy, na pfielomu stfiedovûku anovovûku byla jiï bûïná na celém území. Aãkoliv od poloviny 6. století byly pfiedev ím RoÏmberky vydávány patenty, které ji zakazovaly, udrïela se místy aï do poãátku 20. století. Po tfiicetileté válce nastala dal í vlna kolonizace. Vzhledem ke znaãnému úbytku obyvatelstva v ãesk ch zemích byla umava dosídlována pfiedev ím obyvatelstvem z pfiilehl ch bavorsk ch a rakousk ch oblastí. S rozvojem mûst a pozdûji prûmyslu v ãeském a podunajském vnitrozemí stoupala bûhem stfiedovûku a zvlá tû poãátkem novovûku spotfieba palivového a zejména stavebního dfieva. To pfiineslo dal í zv ení tûïby, která se stala jedním z dûleïit ch zdrojû obïivy umavsk ch obyvatel, zároveà také pfiíãinou exploatace lesû a zhor ení stavu porostû, pfiedev ím v blízkosti velk ch stfiedisek, zejména âeského Krumlova, Vimperka a Su- ice. Mûsta staãila velmi dlouho pokr vat svou spotfiebu dfieva z nepfiíli vzdálen ch lesû. Pouze v nûkter ch územích s tradiãnû rozvinutou tûïbou rud, hlavnû na Ka perskohorsku, byl siln nedostatek dfieva pocièován jiï ve stfiedovûku. Vdruhé polovinû 7. a v prûbûhu 8. století se kolonizace umavy dovr ila. Je zaznamenán vrchol bezplánovité lesní tûïby, zpûsoben rozvojem skláfiství a znaãnou potfiebou stavebního dfieva. Skláfiství mûlo zásadní vliv na plo né odlesàování a na druhovou skladbu lesa (preference bukového dfieva). Stalo se jedním z velmi v znamn ch faktorû promûny umavského hraniãního hvozdu. Nûkteré plochy byly zcela vytûïeny a zdevastovány. Dokon- 68 NP A CHKO SU 42

43 NP a CHKO umava ãilo se tak odlesnûní (vznik tzv. druhotného bezlesí) a strukturní pfiemûna pûvodního lesa na znaãné plo e i v tûch nejvy ích partiích umavy. Na rozdíl od pfiedchozích období byly od druhé poloviny 8. století rovnûï zámûrnû obnovovány lesní porosty. První pokusy jsou sice známy jiï ze 6. století, systematicky se v ak péãí o lesy na umavû zaãali zab vat aï Schwarzenbergové, kdyï roku 70 získali eggenberská panství. Toto úsilí bylo podepfieno také zákonnou úpravou lesním fiádem z roku 754, kter upravoval péãi o lesy. VídeÀská vláda jím reagovala na nedostatek dfieva, neboè dosaïitelné zásoby byly v polovinû 8. století do znaãné míry vyãerpány. Majitelé panství si zaãali uvûdomovat, jaké bohatství surovin v sobû umava skr vá, a snaïili se vyuïít zásob dfieva i ze patnû dostupn ch oblastí. Ke zjednodu ení jeho pfiepravy byly postaveny plavební kanály. JiÏ v polovinû 8. století byly podnikány první pokusy splavnit horní tok Vltavy, ale bez valného úspûchu. Teprve projekt schwarzenberského inïen ra Josefa Rosenauera byl úspû n. Vrcholem jeho technického mistrovství se staly Vchynicko-tetovsk ( ) a Schwarzenbersk plavební kanál (první úsek , v celé délce dokonãen 822). Schwarzenbergové se snaïili ve sv ch lesích na umavû hospodafiit stejnû dobfie a dûkladnû jako ve v em ostatním, proto reorganizovali cel systém lesního hospodáfiství. ProtoÏe sledovali pfiedev ím hospodáfiskou v tûïnost, osévali vytûïené plochy hlavnû smrkem, i kdyï byla pfii v sevu ke smrku pfiimíchávána také semena listnáãû. Pro nedostatek domácího materiálu bylo uïíváno dovezené osivo ze Saska a z Murau. Porosty z nûj se v ak ukázaly jako pfiíli choulostivé pro drsné umavské podmínky a mnohem snáze podléhaly chorobám, kûrovci a vichfiicím. Péãe o lesní fond vedla Schwarzenbergy také k jeho ochranû; proto byla roku 858 vyhlá- ena rezervace Boubínsk prales (pûvodní rozloha pfii vyhlá ení 43,7 ha). Dlouhodob vliv ãlovûka na pfiírodu se neprojevil pouze zmûnami vegetaãního pokryvu, ale také na faunû, zejména velk ch ptákû a savcû. Pro kody zpûsobované na zvûfii a na domácím zvífiectvu byli pronásledováni pfiedev ím velcí predátofii. Za pomûrnû krátkou dobu byly na umavû vyhubeny v echny vût- í elmy. Poslední zástfiel medvûda je uvádûn k r. 856, vlka 874, rysa 890 (témûfi vymizel podobnû jako vlk jiï koncem 8. století) a koãky divoké r Do roku 820 zmizel také pûvodní umavsk jelen a v prûbûhu Vchynicko-tetovsk kanál, zbudovan v letech , slouïil k plavení dfieva z b valého panství Prá ily do Kfiemelné a dále do Otavy. Tato vodní cesta umoïàovala obejít nesplavn úsek fieky Vydry. NP A CHKO SU 43 69

44 âeskobudûjovicko Barokní radnice Ka persk ch Hor dokládá dfiívûj í v znam a bohatství tohoto b valého horního mûsta, které je i dnes jedním z nejv znamnûj ích center osídlení umavy, sídlem regionálního pracovi tû Správy NP a CHKO umava a pfiírodovûdného oddûlení Muzea umavy. 20. století poklesly na kritick stav populace tetfievû, tetfiívkû a jefiábkû. Kolem poloviny 9. století tûïba dfieva klesá. Po roce 870, kter se zapsal do historie lesnictví na umavû niãivou vichfiicí, dochází nakrátko k obnovû dfievafisk ch aktivit. Poté zaãala fiada dfievafisk ch osad postupnû zanikat. Tímto obdobím je tváfinost umavy poznamenána dodnes, neboè znaãná ãást odlesnûn ch ploch byla znovu umûle osázena pfieváïnû smrkem, ve vût inû pfiípadû nepûvodním ekotypem. Na poãátku 20. století bylo území hustû protkáno mozaikou sídel a roztrou en ch samot. Obyvatelstvo se Ïivilo pfieváïnû dfievafistvím, zemûdûlstvím, doznívajícím skláfistvím a obchodem. Zatímco zemûdûlství bylo po dlouhou dobu pro umavské obyvatele pouze doplàkovou ãinností, na konci 9. století, po úpadku tûïby dfieva i textilní v roby, se stalo hlavním zdrojem jejich obïivy. V osídlen ch ãástech rostlo tehdy mnohem ménû rozpt lené stromové akfiovinné zelenû neï dnes. Tento stav tradiãního, ale pomûrnû intenzivního vyuïití umavské krajiny pfietrval aï do druhé svûtové války. Po pfiechodném pováleãném útlumu zemûdûlského vyuïívání pfiíhraniãních oblastí umavy v dûsledku odsunu nûmecky mluvícího obyvatelstva zasáhly postupnû od 50. do 80. let 20. století do umavské krajiny velmi nepfiíznivû snahy o maximální vyuïití zemûdûlské pûdy. Rozvoj chovu skotu se stavbou velkokapacitních stájí a pûstováním objemové píce na velk ch rozlohách, intenzivní hnojení luk a polí, velkoplo né systematické odvod- Àování pozemkû vãetnû pramenn ch oblastí, pouïívání tûïké mechanizace avneposlední fiadû také panelová v stavba, vyvolaná zv enou potfiebou pracovních sil, zanechaly v krajinû své stopy. JiÏ od konce 9. století, ale hlavnû v období první republiky vûnovali umavû pozornost turisté a rekreanti. Klub ãesk ch turistû postupnû oznaãil fiadu cest a vybudoval turistické ubytovny a horské chaty. Tváfinost a ráz umavy znaãnû poznamenaly události související s obdobím druhé svûtové války. Odliv obyvatelstva z pohraniãí byl velmi urychlen pfiesuny národû (odsun âechû pfied válkou a NûmcÛ po válce). Následovalo období tzv. studené války, kdy bylo zfiízeno hraniãní pásmo a vojenské v cvikové prostory. To bylo ve vût inû pfiípadû spojeno s vysídlením zbylého obyvatelstva a s likvidací stávajících sídel, která byla vytla- 620 NP A CHKO SU 44

45 NP a CHKO umava ãena do vzdálenosti min. 8 0 km od státní hranice, v podstatû na úroveà kolonizace z 5. a 6. století. Pomûrnû neru enû pak probíhal v voj cenn ch luãních a mokfiadních biotopû na plochách tzv. druhotného bezlesí a fiady dal ích ekosystémû. Zatímco na zaãátku druhé poloviny 20. století umava slouïila pouze jako zdroj pfiírodních zásob (dfievo, ra- elina, zemûdûlské produkty), od 60. let díky svému jedineãnému pfiírodnímu charakteru nab vala stále vût ího v znamu pro rekreaci (mimo hraniãní pásmo a vojenské újezdy). Na konci 20. století, zejména po vyhlá ení Národního parku umava v roce 99, mûïeme pozorovat snahu o znovuosídlení nûkter ch ãástí umavy a o v estranné rekreaãní, sportovní a turistické vyuïití. Nûkteré z plánovan ch aktivit jsou v ak v rozporu s cíli ochrany pfiírody jak v národním parku, tak v cenn ch ãástech CHKO. Ochrana pfiírody Historie ochrany umavské pfiírody O dílãí i celkovou ochranu nejcennûj- ích ãástí umavské pfiírody se v minulosti zaslouïila celá fiada osobností od feudálních vlastníkû pozemkû pfies politiky, vûdce a umûlce aï po profesionální a dobrovolné pracovníky ochrany pfiírody. Napfi. jiï roku 72 Adam Franti ek Schwarzenberg vydal na svém panství nafiízení na ochranu umavsk ch medvûdû. V roce 858, na návrh vimperského lesmistra Josefa Johna, vyãlenil majitel panství Jan Adolf Schwarzenberg reskriptem z lesního hospodafiení Boubínsk prales jako lesní rezervaci. Podobnû zakladatel ochrany pfiírody Hugo Connwentz navrhl majiteli panství Vilému Hohenzollernovi zfiízení rezervace âerné a âertovo jezero, coï se také v roce 9 uskuteãnilo. TéhoÏ roku poslanec Lubo Jefiábek poïadoval v zemském snûmu vytvofiení pfiírodního parku na umavû, ov em neúspû nû. Znám spisovatel Karel Klostermann se v té dobû (90) angaïoval v prosazování ochrany Povydfií, které naz val perlou umavy. V znamn m momentem byl rok 933, kdy Ministerstvo kolství a národní osvûty vyhlásilo státní pfiírodní rezervace Boubínsk prales, Buková slaè, Jezerní slaè, Lipka, Trojmezná hora, âerné a âertovo jezero, Mlynáfiská slaè a Rokytská slaè. V pováleãném období (946) usiloval o velkoplo nou ochranu umavy formou zfiízení národního parku uni- Krytá lávka v Lenofie b valé rechle (z nûmeckého rechnen poãítat) slouïila k zadrïování plaveného dfiíví pro sklárnu. NP A CHKO SU 45 62

46 âeskobudûjovicko Kapliãka chránûná dvojicí mohutn ch památn ch lip tvofií krajinnou dominantu nad Dolní Vltavicí. verzitní profesor zoolog Julius Komárek, bohuïel bez úspûchu. Dal ím mezníkem v celoplo né ochranû umavské pfiírody bylo v roce 963 vyhlá ení Chránûné krajinné oblasti (CHKO) umava na plo e 630 km 2 (zfiízena v nosem M K âssr ã /63 ze dne , zpfiesnûno v nosem MK âsr ã. 5954/75 ze dne ). V té dobû byla CHKO umava tfietím nejstar ím a souãasnû na ím nejvût ím velkoplo n m chránûn m územím. Souãasná ochrana pfiírody Mezinárodního uznání se umavû dostalo v roce 990, kdy byla v rámci programu MAB (âlovûk a biosféra) prohlá ena za biosférickou rezervaci pod patronací UNESCO. Tím se zároveà stala souãástí svûtové sítû biosférick ch rezervací. Od roku 990 jsou umavská ra elini tû zafiazena do seznamu mezinárodnû v znamn ch mokfiadû v rámci naplàování tzv. Ramsarské konvence o ochranû mokfiadû. Zavr ením dlouholetého úsilí státní ochrany pfiírody a bezpoãtu dobrovoln ch ochráncû a milovníkû umavy bylo v roce 99 vyhlá ení Národního parku umava o v mûfie 680 km 2 nafiízením vlády âr ã. 63/99 Sb. Zonace národního parku Metody a zpûsoby ochrany pfiírody národního parku jsou odstupàovány na základû ãlenûní území do tfií zón vymezen ch s ohledem na pfiírodní podmínky a zachovalost ekosystémû. Vzhledem k moïn m nepfiízniv m vlivûm rozvíjejícího se turismu jsou zvlá È vymezena klidová území s omezením pohybu náv tûvníkû. Do jednotliv ch dílãích ploch (segmentû) první zóny národního parku jsou zafiazeny nejhodnotnûj í a pfiírodû nejbliï í ekosystémy, zejména pralesovité porosty, první generace lesa po pralese, sukcesní stadia blízká pfiirozenému stavu, mokfiady a ra elini tû, vodní toky, ledovcová jezera, kary a dal í extrémní stanovi tû s pfiirozen mi spoleãenstvy. Pfii jejich ochranû je dodrïována zásada jejich ponechání samovolnému v voji. Je zde regulován pohyb náv tûvníkû a probíhá intenzivní v zkum zamûfien na studium pfiírodních procesû. KaÏdé dílãí území první zóny (segment) je oãíslováno a pojmenováno. JelikoÏ je jich vymezeno celkem 35, byly pro úãely této publikace sdruïeny do 20 popisovan ch souborû, zahrnujících geograficky blízké segmenty, zároveà se stanovi tnû podobn mi ekosystémy. Druhá zóna NP je tvofiena ekosystémy rûznou mûrou pozmûnûn mi pfiedchozí lidskou ãinností. Zahrnuje lesní ekosystémy, nûkteré vodní plochy, ekosystémy na zemûdûlské a ostatní pûdû. Vúzemí je pfiípustné pfiírodû blízké a etrné hospodafiení a rovnûï turistické vyuïití, ov em podfiízené podmínce zachování a zlep ení pfiírodních pomûrû. Tfietí zóna NP zahrnuje zastavûná území sídelních útvarû a území urãená k jejich rozvoji, vãetnû zemûdûlsk ch ploch. Klidová území pfiedstavují nejcennûj- í ãásti území národního parku z hlediska ochrany ÏivoãichÛ citliv ch na pfiítomnost ãlovûka a z hlediska ochrany pfiirozeného rostlinného pokryvu pfied nadmûrn m po kozováním. Propojují území první zóny a logicky na nû navazují. V znam klidov ch území s omezením pro pohyb turistû spoãívá zejména v zaji tûní neru eného v voje 622 NP A CHKO SU 46