Sociologie masové komunikace. Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

Transkript

1 Sociologie masové komunikace Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

2 Sociologie masové komunikace: přehled témat 1. Historie masové komunikace (dějiny, typologie, funkce) 2. Předchůdci vědy o masové komunikaci (Weber, Lippmann, Dewey, Lasswell) 3. Matematická a systémová teorie komunikace (Shannon, Weaver, Saussure, Jakobson, Lotman, Propp) 4. Administrativní výzkum a Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz) 5. Kritický výzkum a Frankfurtská 6. Příjemci, účinky médií, komunikační modely a Birminghamská škola (Hall, McQuail) 7. Mediace vs. medializace pojetí masové komunikace ve 20. století 8. Funkcionalismus, symbolický interakcionizmus, sociální konstrukce reality (Durkheim, Blumer, Mead, Cooley, Goffman, Berger, Luckmann) 9. Globální divadlo vs. globální vesnice, postmoderní znaková situace (McLuhan, Barthes, Baudrillard) 10. Etické a vzdělávací aspekty působení médií na společnost (společenská odpovědnost mediálních korporací) 11. Sociální média a sociologie mediálního marketingu 12. Základní teze koncepce mediálních studií

3 Sociologie masové komunikace: doporučená studijní literatura BARTHES, Roland. Mytologie. Praha : Dokořán, s. ISBN X. BAUDRILLARD, Jean POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California : Stanford University Press, s. ISBN ČERNÝ, Jiří HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha : Portál DEFLEUR, Melvin l. BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Praha : Univerzita Karlova, HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices. London California : Sage, 1997 (2003). ISBN KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha : Odeon, s. MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. Praha : Karolinum, s. MIKULAŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha : Grada, ISBN SHANNON, Claude E. WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of Communication. USA : The University of Illinois Press, s. VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha : Univerzita Karlova, s.

4 Mezi důležité zdroje kritické teorie patří zejména: Jean-Jacques Rousseau kritikou společnosti, v níž člověk se rodí svobodný, ale všude žije v okovech ; Immanuel Kant svým pojetím autonomie člověka a racionální kritiky jako prostředku k jeho osvobození; Georg Wilhelm Friedrich Hegel pojetím světa jako dějinné dialektiky; Karl Marx metodou historického materialismu a odhalování mocenských zájmů; Sigmund Freud metodou odhalování falešného vědomí.

5 Institut für Sozialforschung (IfS) an der Johann Wolfgang Goethe-Universität in Frankfurt am Main bylo založené v roce 1923 s podporou nadace Stiftung des Kaufmanns und Mäzens Hermann Weil a jeho syna Felixe Weil-a. V roce 1931 se stal ředitelem Max Horkheimer. Prvním ředitelem měl být Kurt Albert Gerlach, který v roce 1922 zemřel. Prvním ředitelem byl Carl Grünberg. Mezi první členy patřili západní marxisté Felix Weil a Karl Korsch, významní teoretikové kritických seminárů byli Friedrich Pollock, Karl August Wittfogel, Karl Korsch a Georg Lukacs. Programovým cílem institutu bylo poznávání a rozpoznávání sociálního života v celém rozsahu.

6 Od roku 1932 vydával Institu časopis Zeitschrift für Sozialforschung, který v emigraci v r až 1941 vycházel pod názvem Studies in Philosophy and Social Science. K autorem v prvních rocích vydávání patřili: Leo Löwenthal, Friedrich Pollock, Erich Fromm, Theodor W. Adorno, Walter Benjamin a Herbert Marcuse. Pod vedením Ericha Fromma Institut zpracoval studie o německých dělnících, autoritě a rodině. Pod vlivem německého národního socialismu bylo mnoho pracovníků Institutu vyloučeno a pracovali v exilu. Dne 13. května 1933 byl Institut zavřen a budova Institutu byla později během bombardování zničena. Již v únoru 1933 byla ale v Ženevě založena společnost Gesellschaft für Sozialforschung prostřednictvím Société Internationale de Recherches Sociales.

7 Později byl Horkheimerem Institut přesídlen do New Yorku, za podpory Kolumbijské univerzity. Kromě Horkheimera se do New Yorku přesídlili také další členové: Pollock, Fromm, Löwenthal, Marcuse, Neumann, Kirchheimer a v roce 1938 i Adorno. Na Kolumbijské univerzitě fungoval Institut pod názvem Institute for Social Research (ISR). Adorno například spolupracoval na půl úvazku také s Radio Research Project založeném Paulem Lazarsfeldem. Adorno s Horkheimerem vydali v roce 1947 Dialektiku osvícenství, základní dílo kritické teorie. Začátkem 50. let byl Institu ve Frankfurtu obnoven na Frankfurter Universität jako soukromá nadace. Ze současných sociologů byl jeho členem Jürgen Habermas (vedl jej od r. 1964, společně s Ludwigem von Friedeburgem a Rudolfem Gunzertem).

8 Tři základní pilíře kritické teorie jsou: Ekonomie, Rozvoj jedince, Kultura V centru zájmu byla socializace a to nejen v rodině, ale také v masové kultuře. Dále byly tématy kritika masového průmyslu a odhalování její rozporů (dialektik), ztráta autenticity (resp. i lidského rozměru proto Jednorozměrný člověk Herberta Marcuseho), kritika fetišizace umění a kultury. Kultura dnes orazítkovává vše stejně... Estetické manifestace, stejně jako manifestace všech politických forem odporu se stejnou měrou připojují k chvále ocelového rytmu Adorno, Theodor Horkheimer, Max. Dialeketika osvícenství, s. 123.

9 Ocelový rytmus masové kultury to je jednohlasná, unisono, chvála strojového řízení (kybernetiky), umělých systémů, mechanizace a technokratizace kultury. Chladná a nelidská ocel, která spoutala lidskou bytost kritika masové kultury a rozbor jejího působení na člověka by se daly historicky hledat až v samé Guttenbergovské revoluci nadšení z masové produkce vyprchá, když člověk zapláče nad její ne-originalitou, případně řečeno pojmem frankfurtských kritiků: nad ztrátou autentičnosti. Intelektualita a atonalita v hudbě podle Adorna nebudou tolerovány masou (homogenním publikem, které vnímá hudbu bezcitně ), Adorno zdůraznil, že jako hudba zní, o tom to není a stejně tak degraduje hudbu její fetišizace hudebníkův talent byl transformován do prostředku (výdělku), cena lístku je mnohem důležitější a představuje uctívání stavu, nad radostí a výsadu zúčastnit se hudební události. Adorno, Theodor. On the Fetish-Character, s Adorno, Theodor. Philosophy of Modern Music, p. 87, cit. podle

10 Adornova kritika kulturního průmyslu: populární umění se stává pouhým představitelem společnosti, spíše než katalyzátorem změn ve společnosti Adorno, T. Philosophy of Modern Music, s. 25. Produkce kultury v kapitalismu je oslavou komodifikace. Falešná identifikace s falešnými potřebami (ne-autentickými, neproduktivními, nikoli nesprávnými). Od sedmdesátých let věnují představitelé kritických teorií stále větší pozornost skutečné demokracii, kterou chápou jako uspořádání, v němž všechny společenské podmínky, jež jsou v lidských rukou, musí záviset na reálném souhlasu všech. Horkheimer, M. Critical theory. New York 1982, p S tím pak úzce souvisí i koncept komunikativního jednání a diskurzivní etiky, od autorů K.-O. Apela a J. Habermase.

11 Theodor Ludwig Wiesengrund Adorno (* 11. September 1903 Frankfurt am Main; 6. August 1969 Visp, Schweiz) Max Horkheimer (* 14. Februar 1895 Zuffenhausen 7. Juli 1973 Nürnberg) /Theodor_W._Adorno

12 Herbert Marcuse (* 19. Juli 1898 Berlin; 29. Juli 1979 Starnberg) Jürgen Habermas (* 18. Juni 1929 Düsseldorf) /Herbert_Marcuse

13 Sociologie masové komunikace Děkuji za pozornost! Studijní podklady v elektronické formě: Akademie managementu a komunikace PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D