MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství DIPLOMOVÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2008 Bc. Roman POŠTULKA

2 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat zvířat a pícninářství DIPLOMOVÁ PRÁCE Studium faktorů ovlivňujících kvalitu siláží v podmínkách zemědělského podniku Otice, a. s. Vedoucí diplomové práce: Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. Diplomant Bc. Roman Poštulka 2008

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Studium faktorů ovlivňující kvalitu siláže v podmínkách ZP Otice, a.s. vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.. V Brně dne. Podpis diplomanta.

4 Dovoluji si tímto poděkovat vedoucímu diplomové práce Prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, CSc., za odborné vedení a pomoc při vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat kolektivu zootechniků na farmě v Uhlířově za maximální vstřícnost při poskytování informací a materiálů

5 ABSTRACT The aim of this diploma thesis was to evaluate quality of the silage on the agriculture plant ZP Otice in the years It was monitored the quality of the total mixed ratio and compared the content of the nutrients with the nutrients-requirement of the dairy. There are made corn silage, lucern silage, CCM and beet root pulp silage. The samples of the silage were taken and analysed. All the silage had a nicely quality. The content of the nutrient did not respond with the requirements of dairy. By the evaluate of the total mixed ratio were realized the differences in the content of the fiber, crude protein and dry matter. It was realized disharmony in the size of the feedparticle. Keywords: Corn, lucerne, beet root pulp, silage, dry matter, protein, fiber, fermentation.

6 ABSTRAKT Cílem této diplomové práce bylo zhodnocení kvality siláží v zemědělském podniku ZP Otice, a. s. v roce Dále byla sledována kvalita směsné krmné dávky dojnic a srovnání obsahu živin v krmné dávce s krmnou normou. ZP Otice produkují kukuřičnou siláž, siláž ze zavadlé vojtěšky, CCM siláž a siláž cukrovarských řízků. Všechny siláže dosáhly v daném roce výborné kvality. Krmná dávka pro dojnice vykazovala značné nuance v obsahu živin a jejich potřebou. V krmné dávce byly v nadbytku dusíkaté látky, PDIE, PDIN, vláknina, vápník, NEL. Směsné krmné dávky vykazovaly rozdíly oproti referenčním hodnotám, včetně obsahu sušiny a velikosti částic krmiva. Klíčová slova siláž, kukuřice, vojtěška, cukrovarské řízky, protein, vláknina, fermentace.

7 Obsah 1 ÚVOD..7 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED Význam objemných krmiv ve výživě skotu Siláže v krmných dávkách skotu Faktory ovlivňující výslednou kvalitu siláží Vliv druhu píce Vliv stáří píce při její sklizni Faktor sušiny píce při konzervaci Silážovatelnost Význam epifytní mikroflóry Použití aditiv při konzervaci Technologické faktory silážování Dietetické požadavky kukuřičných siláží ve výživě dojnic Výživa a krmení skotu Technika krmení dojnic Technika krmení dojnic v období stání na sucho Technika krmení dojnic v laktaci Směsná krmná dávka Faktory ovlivňující příjem sušiny VLASTNÍ PRÁCE 38

8 3.1 Cíl práce Materiál a metodika Historie ZP Otice Charakteristika rostlinné výroby v letech Charakteristika živočišné výroby v letech VÝSLEDKY A DISKUZE Kukuřičná siláž Siláž kukuřice CCM Siláž ze zavadlé vojtěšky Siláž cukrovarských řízků Vyhodnocení krmných dávek Vyhodnocení TMR ZÁVĚR.52 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK PŘÍLOHY...59

9

10 1. Úvod V současné době se české zemědělství nachází v těžké pozici. Zemědělství včetně lesnictví a rybolovu má v ČR stále menší podíl v hrubém domácím produktu i na celkové zaměstnanosti. V roce 2005 odvětví tvořilo zhruba tři procenta HDP proti 3,9 procenta v roce Podíl na zaměstnanosti činil čtyři procenta proti 5,09 procenta před pěti lety. V průběhu posledních 15 let došlo v zemědělství k mnoha významným změnám, ovlivňující výrobu a kvalitu objemných krmiv. Ve velké míře dochází k přechodu z vazného na volné ustájení, které umožňuje využít míchací krmné vozy. V souvislosti s využíváním krmných vozů dochází ke krmení směsnou krmnou dávkou nahrazující diferencované krmení jadrných a objemných krmiv. Tlak na ekonomickou stránku výroby vyúsťuje ve snahu zvyšovat užitkovost zvířat, na které se vedle jejich genotypu velmi výrazně podílí podmínky vnějšího prostředí, hlavně výživa zvířat. V souvislosti s globálními ekologickými problémy a snahou o trvale udržitelný rozvoj, založený na trvale obnovitelných zdrojích, došlo v poslední době k obrovskému převisu poptávky po zrninách nad nabídkou, což zapříčinilo jednak růst jejich cen, tak také snižování ploch pro pěstování krmných plodin. Kvůli vysokým cenám jadrných krmiv se obrací pozornost na kvalitu objemných krmiv, především siláží, jakožto základní složku krmných dávek skotu. Na kvalitu siláží má vliv nejen vývoj sklizňových mechanizačních prostředků, volba nových hybridů, ale také využití nových účinných silážních aditív. Nelze však v žádném případě opomíjet technologickou kázeň při její výrobě. V současné době, kdy je v našich podmínkách chov prasat v útlumu, představuje pro většinu chov dojeného skotu hlavní složku tržeb zemědělských podniků. Tyto tržby představují hlavní motivaci pro produkci kvalitních objemných krmiv (především siláží), které jsou předpokladem pro vysokou užitkovost a dobrý zdravotní stav. Rentabilita výroby mléka je mimo jiné dána realizační cenou, která je v současné době uspokojivá díky neustále rostoucí poptávce po něm. Spotřeba mléka 7

11 a mléčných výrobků roste, v roce 2000 činila spotřeba okolo 208 litrů na osobu a rok, v roce 2006 byla již nad hranicí 232 l/osobu/rok. Zabezpečení kladného hospodářského výsledku v podmínkách tržního hospodářství z odvětví chovu skotu bude vycházet ze snahy maximálního využití genetického potenciálu chovaných zvířat. Z hlediska výživy zvířat to znamená především produkci kvalitních, zdravotně nezávadných krmiv a vyrovnaná krmná dávka, kde se maximálně kryje potřeba živin zvířat s jejich příjmem v krmné dávce. 8

12 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED Význam objemných krmiv ve výživě skotu Racionální výživa přežvýkavců spočívá především z důvodů fyziologických i ekonomických na píci z travních porostů a na pícninách pěstovaných na orné půdě (MÍKA, et al., 1997). Přežvýkavci mají vzhledem k uspořádání svého zažívacího traktu zcela mimořádnou schopnost zhodnocovat veškerá objemná krmiva, která jsou zvířaty s jednoduchým žaludkem zcela nezužitkovatelná nebo využitelná ve velmi omezené míře (ŠUSTALA, 2001). Odlišnost výživy přežvýkavců od prasat a drůbeže lze spatřit v rozdílném systému trávení, které probíhá ve dvou stupních. Mikrobiální trávení se odehrává především v bachoru, trávení chemické a enzymatické veslezu a tenkém střevě. Fermentační činnost organismů umožňuje trávit vlákninu a mikrobiální proteosyntéza využití nebílkovinného dusíku (HERZIG, 2002). Tento autor dále uvádí, že se ve výživě skotu používá ve větší míře celoroční krmná dávka založená na konzervovaných krmivech s omezením nebo vyloučením zeleného krmení. Na rozdíl od výživy prasat a drůbeže, která je v podstatě založena na jadrných směsích, je výživa skotu zabezpečována převážně objemnými krmivy (VESELÝ, 1997) K zajištění plnohodnotné a na potřebné ekonomické úrovni řízené výživy skotu je nutné, aby zemědělská praxe disponovala nejen potřebným množstvím kvalitních objemných krmiv, ale i kvalitními doplňkovými krmivy (KOLÁŘ, 1990). Kvalita těchto objemných krmiv, především pak siláží a senáží, bývá ovlivněna faktory technologickými i biologickými. Přežvýkavci jsou krmeni rozmanitou skladbou krmiv, zrninami a kompletními krmnými směsmi, především pak různými druhy pícnin, senáží a siláží (STRYK, 2007). 9

13 2.2. Siláže v krmných dávkách skotu Kvalitní vysoce hodnotné siláže jsou zásadním předpokladem pro efektivní užitkovost zvířat a tím i pro ekonomický úspěch (MATHIES, 2002). Siláže tvoří základní složku krmných dávek přežvýkavců, jejich kvalita rozhoduje o nutriční hodnotě a chutnosti krmné dávky a tím i o celkovém příjmu sušiny zvířaty (ILLEK, 2007). DOLEŽAL (2005) udává, že siláže představují % sušiny krmných dávek skotu a tím jejich kvalita ovlivňuje jak užitkovost, zdravotní stav, reprodukci, tak i ekonomiku chovu. Krmné dávky dojnic by vždy měly odpovídat fyziologickému stavu zvířat, jejich reprodukčnímu cyklu, aktuální užitkovost a kondici (KUDRNA, 1998) Podle ŠUSTALY (2001) je příjem živin v dostatečném množství, kvalitě a vyváženém poměru vzhledem k odpovídajícím potřebám dojnic na danou užitkovost základním a rozhodujícím předpokladem racionální výživy. ŠLOSÁRKOVÁ a SKŘIVÁNEK (2002) považují především vhodné složení krmných dávek, kvalitu jednotlivých krmiv a jejich živinové složení za hlavní faktor ovlivňující zdravotní stav a užitkovost. V zimním krmném období tvoří konzervovaná krmiva základní složku krmných dávek přežvýkavců. V letním krmném období pak plní funkci stabilizujícího a vyrovnávajícího faktoru v krmných dávkách skotu (SOMMER, 1985) Faktory ovlivňující výslednou kvalitu siláží Siláže jsou konzervovaná objemná krmiva, která se vyznačují nízkou hodnotou ph (3,6 5,0) vlivem vzniku organických kyselin, především kyseliny mléčné (DOLEŽAL, 2005). Princip silážování spočívá v rychlém vytvoření kyselého anaerobního prostředí v píci. Cílem silážování je uchování píce s minimálními ztrátami hmoty a její původní krmné a biologické hodnoty (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). Podle KOPŘIVY (1992) má konzervace silážováním jednoznačné poslání a to vytvoření podmínek pro dlouhodobé uskladnění a uchování živin při minimálních ztrátách. 10

14 Kvalitu konzervované píce ovlivňuje mnoho faktorů, a to v průběhu všech fází technologie výroby, skladování až po vlastní zařazení do směsné krmné dávky a zkrmování zvířatům. Dodržení technologického postupu při sklizni, vlastní silážování a použití vhodných konzervačních přípravků jsou základem pro výrobu kvalitní konzervované objemné píce (ILLEK, 2007). Samozřejmostí je použití vhodných zdravých nezaplevelených a nepřestárlých porostů (KRÁSA, 2000) Vliv druhu píce Nejdůležitějším předpokladem pro vysoce hodnotné siláže je vždy výchozí materiál (MATHIES, 2005). Mezi hospodářsky významné plodiny používané k silážování se řadí silážní kukuřice včetně produktů z dělené sklizně kukuřice, celé rostliny obilovin s podsevy jetelovin, luskoviny s podsevem jetelovin, vojtěška, jetel červený, jetelotrávy, travní porosty a krmné zbytky z potravinářského průmyslu (DOLEŽAL, 2006). Díky svému chemickému složení vyniká kukuřice téměř nad všemi ostatními druhy siláží (SCHMIDT, WETTERAU, 1974). Kukuřice jako objemné energetické krmivo poskytuje v dobrých pěstitelských podmínkách výnosy i více ŠJ z 1 hektaru plochy (KOPŘIVA, 1992). Kukuřice zaujímá první příčku v krmivové základně pro všechny kategorie skotu a to především z důvodu vysokého výnosu živin, dobré přizpůsobivosti k podmínkám stanoviště a komplexní mechanizace (PETŘÍK et al., 1984) Kvalitní kukuřičná siláž má vysokou energetickou hodnotu, zvířaty je dobře přijímána a stabilizuje fermentační procesy v předžaludku skotu (ILLEK, 2007). O celkovém výnosu rozhoduje kromě klimatických a ekologických podmínek taky použitý hybrid (JAKOBE et al., 1987). Výběr vhodných a vysoce produktivních hybridů pro dané agroekologické podmínky je rozhodující k dosažení maximálního výnosu. Je známo, že u kukuřice je bezprostřední vztah mezi výši výnosu a délkou vegetačního období. Délka vegetačního období je vyjádřená číslem FAO (PETŘÍK et al., 1984). Rozdíl o 10 čísel FAO znamená rozdíl ve zralosti 1-2 dny, nebo 1-2 % sušiny. 11

15 Volbou hybridu lze ovlivnit termín sklizně, způsob využití a kvalitu (KUDRNA, 1998). Dále tento autor doporučuje použít pro bramborářskou výrobní oblast hybridy s FAO do , pro řepařskou výrobní oblast FAO a do nejteplejších lokalit hybridy s FAO nad 300. Podle DOLEŽALA (2002) lze sklízet a konzervovat kukuřici několika způsoby: Sklizeň a silážování celé rostliny Sklizeň silážní kukuřice s vyšším strništěm (30-50cm) - dělená sklizeň kukuřice s využitím palice, respektive jejích částí silážování vlhkého zrna chemická konzervace vlhkého zrna v aerobních podmínkách silážování kukuřičné slámy z dělené sklizně kukuřice Při sklizni kukuřice na siláž je celá rostlina pomocí sklízecí řezačky pořezána na drobnou řezanku tvořící homogenní směs jednotlivých částí rostlin (JAMBOR, 2000) Při dělené sklizni kukuřice odpadá stéblo, které je bohatým zdrojem vlákniny, proto má siláž střední obsah vlákniny a vysoký obsah energie (KOPŘIVA, 1992). Velkou výhodou kukuřičné siláže, LKS i CCM je, že kukuřičný škrob je ve srovnání se škrobem pšenice a ječmene pomalu tráven a částečně uniká bachorové fermentaci a ve střevě vytváří přímý zdroj glukózy pro dojnice (ILLEK, 2007). Tab. 1 - Porovnání charakteristik několika způsobů sklizně kukuřice (DOLEŽAL, 2005) Technologie Nutriční charakteristiky Tradiční sklizeň KE 5,5-6,4 MJ NEL; 1 kg sušiny obsahuje 300 g škrobu, do 240 g vlákniny, degradovatelnost škrobu % Sklizeň metodou LKS KE 7,2-7,7 MJ NEL; 1 kg sušiny obsahuje 500 g škrobu, do g vlákniny, degradovatelnost škrobu % Sklizeň metodou CCM KE 7,5 8,4 MJ NEL; 1 kg sušiny obsahuje 650 g škrobu, g vlákniny, degradovatelnost škrobu % 12

16 Tab. 2 - Porovnání charakteristik LKS a CCM dle KŘÍŽÍKA (2002) Charakteristiky LKS CCM Výnos (t/ha při 60 % suš.) Podíl zrna % ME (MJ/kg sušiny) 12,9 14,8 NEL (MJ(kg sušiny) 7,9-8,1 8 Vláknina (g/kg sušiny) Lyzin (g/kg sušiny) 2,2 2,6 O využitelnosti živin pak rozhoduje stravitelnost vlákniny a celé rostliny kukuřice a také zdravotní nezávadnost vyrobené siláže (ROMÁNKOVÁ, 2007). Jako hlavní druhy víceletých pícnin se u nás pěstují vojtěška, jetel a trávy, které svých chemickým složením a produkcí živin řadíme mezi typická bílkovinná krmiva (JAKOBE et al., 1987). I při silážování jetelovin však platí zásada, že jen z kvalitní čerstvé píce je možno získat kvalitní siláž. Pro vysoký obsah dusíkatých látek a nízký obsah zkvasitelných sacharidů patří vojtěška a jetel mezi těžce silážovatelné pícniny (KUDRNA et al., 1998). JAKOBE et al. (1987) dodávají, že právě nedostatek zkvasitelných sacharidů je příčinou nedostatečné tvorby kyseliny mléčné. Pro úspěšnou konzervaci je proto nutné nechat píci intenzivně zavadnout na vyšší obsah sušiny (DOLEŽAL, 2005). Při silážování metodou částečného zavadnutí se píce poseká a nechá zavadat na pokose. Pro dosažení rychlého a rovnoměrného zavadání je účelné píci hned při sečení nebo po něm mechanicky narušit, načechrat, nebo rozhodit do tenké vrstvy (LOUČKA, MACHAČOVÁ, 1996). Vzhledem k tomu, že se vojtěška pěstuje v klimaticky příznivých podmínkách, hrozí zde nebezpečí přeschnutí. Při sušině vojtěšky nad 50 % není již vojtěška vhodná k silážování, ale je výhodnější ji ponechat na seno (KOPŘIVA, 1992). HOUDEK (2007) připisuje čistým porostům jetelovin větší citlivost na poškození porostu sklizňovou technikou, pomalejší zavadání, rychlejší řídnutí a větší zaplevelení. 13

17 Kvalitní travní siláže představují významnou složku krmných dávek pro přežvýkavce a jsou důležitým zdrojem jak sušiny, tak i energie a ostatních živin (DOLEŽAL, HEJDUK 2002). Cukrovarské řízky vznikají jako vedlejší produkt při zpracování cukrovky. V současných technologiích zpracování cukrovky mají řízky vlivem teploty v difuzerech narušenu buněčnou strukturu, obsah sušiny přes 20 % a velmi nízký obsah sacharózy okolo 0,5-0,2 % (JAMBOR, VESELÝ, 1992) Vliv stáří píce při její sklizni Kvalita závisí vedle druhového zastoupení ve velké míře na růstové fázi, v níž se rostlina nachází v době sklizně (MÍKA et al., 1997) Je všeobecně známo, že vysoce stravitelné krmivo s vysokým obsahem energie musí být sklizeno v optimálním vegetačním stádiu s ohledem na rychlost lignifikace pletiv (DOLEŽAL et al., 2007). Termín seče a způsob sklizně silně ovlivňují výnosnost a vytrvalost porostu (PETŘÍK et al., 1984). Pro určení vhodné doby sklizně víceletých pícnin je rozhodující vegetační stadium, které je mnohem spolehlivější ukazatel, než obsah sušiny. Při stárnutí porostu vojtěšky, jetele či travního porostu rychle vzrůstá obsah vlákniny a naopak klesá obsah dusíkatých látek a zhoršuje se výživná hodnota pícnin (JAMBOR, VESELÝ, 1992). Podle ČEREŠŇÁKOVÉ et al. (2007) obsahují listové čepele vojtěšky a jetele červeného v době květu asi 25 % NDF a asi % ve stoncích. MÍKA et al. (1997) uvádějí u kvalitní vojtěšky hodnoty g ADF/kg suš. a g NDF/kg sušiny. Nejvhodnější vegetační stadium pro sklizeň vojtěšky je období butonizace, neboli tvorby květních poupat (JAKOBE et al., 1987). 14

18 Tab 3 - Obsah dusíkatých látek a vlákniny (% v kg sušiny) v závislosti na vegetačním stadiu (JAKOBE et al., 1987) vojtěšky. Vegetační stadium NL Vláknina Před butonizací 26 21,5 Na počátku květu 19,2 30,5 V plném květu 17,5 34 Na konci květu 15,4 38,3 Stadium fenofáze rostlin kukuřice při sklizni ovlivňuje množství hmoty a kvalitu siláže, protože ovlivňuje podíl zrna, obsah sušiny, ale také stravitelnost stébla (JAMBOR, 2000). U kukuřice dochází během vegetačního období k výrazným živinovým změnám. S narůstající fenofází se v rostlině kukuřice zvyšuje obsah sušiny, obsah lehce stravitelných sacharidů ve formě bezdusíkatých látek výtažkových a škrobu. Naopak obsah vlákniny, zásadně ovlivňující stravitelnost sušiny, se s postupující fenologickou fází snižuje v důsledku tvorby zrna (GÁLIK, et al., 2008). Jako optimální termín pro sklizeň kukuřice je podle SCHMIDTA, WETTERAU (1974) období mléčně voskové zralosti. Podle JAMBORA (2000) je nejlepším ukazatelem optimálního stadia kukuřice ke sklizni posouzení stavu mléčné čáry na zrnu a sušina klasu. Dále tento autor dodává, že největší výnos stravitelných živin je ve stadiu dvou třetin mléčné čáry, nebo při obsahu sušiny zrna v rozmezí %. Mladý porost kukuřice v období mléčné zralosti se podstatně liší svou živinovou skladbou od kukuřice v mléčně voskové zralosti. Vyšší obsah dusíkatých látek naznačuje horší silážovatelnost (JAKOBE et al., 1987). 15

19 Tab. 4 - Složení rostlin kukuřice ve 3 rozdílných obdobích Složení Počet dní po metání v g/kg sušiny Sušina NDF WSC Škrob Hrubý protein Popel Tab. 5 - Složení strukturálních sacharidů (%) jednotlivých pícnin v sušině (CZERKAWSKI, 1986) Celulóza Hemicelulóza Pektin Celkem Jetel červený Vojtěška Kukuřice Podle MATHIESE (2002) se termín seče trav rok od roku mění. Tento autor však zdůrazňuje, že u vysokohodnotných travních siláží nesmí obsah vlákniny přesáhnout 24 % v době seče. Jako optimální růstovou fázi pro sklizeň uvádí období na začátku metání Faktor sušiny píce při konzervaci Obsah sušiny patří k nejdůležitějším technologickým faktorům, kterými lze výrazně ovlivnit nejen vlastní průběh fermentačního procesu, ale i výslednou kvalitu siláže (DOLEŽAL et al., 2007). Plodiny silážované při obsahu sušiny nižším než 17 % mají vždy sníženou kvalitu. Nízký obsah sušiny umožňuje rozvoj všech nežádoucích typů kvašení hlavně máselného (JAMBOR, VESELÝ, 1992). 16

20 Bílkovinné nebo polobílkovinné pícniny se konzervují po předchozím zavadnutí, pícniny sacharidové povahy se většinou konzervují přímo po sklizni (LOUČKA et al., 1997). Fáze zavadání by měla být co nejkratší kvůli eliminaci povětrnostního rizika. Mimo to však vznikají s každým přibývajícím dnem další ztráty v důsledku odrolu, prodýcháním, po dešti i vyluhováním (MATHIES, 2002) Rychlost zvyšování obsahu sušiny pokosené píce závisí na technologii a na počasí. Zavadání však musí být aktivní, proto se píce po pokosení rozhazuje a obrací, popřípadě se naruší silné stonky (JAKOBE et al., 1987). Dále tento autor a kolektiv dodává, že ani za nepříznivého počasí není účelné ponechávat píci na poli déle než 3 dny. Zavadlá pícnina pro silážování musí být při sběru pořezána v průměru na délku do 30 mm, pro každý druh pícniny jsou však jiné doporučené hodnoty (LOUČKA, MACHAČOVÁ 1996). Kukuřice dosahuje maximálních výnosů stravitelných živin z 1 ha a optimální krmné hodnoty při sušině %. Problém může podle JAMBORA (2000) nastat při použití kukuřičných hybridů stay green, u kterých dochází k pomalejšímu zvyšování sušiny zelené části rostliny a může zde při sklizni při sušině % dojít k úniku silážních šťáv. KŘÍŽEK (2002) uvádí, že u hybridů stay green je nutno vyčkat se sklizní až do doby dosažení sušiny celé rostliny v průměru 38 %. Dále dodává, že sklizeň v ranějším termínu znamená nevyužití výnosového potenciálu a snížení koncentrace energie, zpožděná sklizeň představuje riziko napadení houbovými chorobami a špatnou silážovatelnost. Při sušině zrna nad 60 % nastává problém potřebného narušení z důvodu jeho využitelnosti, ale dochází i ke zvýšení energetické náročnosti na sklizeň (JAMBOR, 2000). Podle MATHIESE (2002) se trávy silážují po předchozím zavadnutí na obsah sušiny %. Nízké obsahy sušiny způsobují odtok silážních šťáv a vysoké obsahy způsobují problémy při dusání. 17

21 Tab. 6 - Vliv sušiny vojtěškové siláže na procento proteolýzy (MIKYSKA, 2007) Sušina % 22,8 25,84 30,25 34,69 37,99 42,13 47,49 55,44 % proteol ýzy 20,7 15,04 12,17 11,03 9,46 8,4 8,01 7,37 Tab. 7 - Ztráty vody při zavadání vojtěšky (WILKINSON, 2005) Sušina (g/kg suš.) Voda Čerstvá hmota (v tunách na hektar) Při seči Po 24 hodinách ,9 Po 48 hodinách ,1 16, Silážovatelnost Silážovatelnost je vlastnost krmiva zkvasit tak, aby ztráty jeho hmotnosti, kvality a dietetických vlastností byly co nejmenší (LOUČKA, MACHAČOVÁ 1996). Každá pícnina má své specifické složení a vlastnosti, které určují její silážovatelnost (LOUČKA, MACHAČOVÁ, 1996). Krmné plodiny se liší svou silážovatelností s ohledem na obsah vodorozpustných sacharidů (MATHIES 2002). Pokles hodnoty ph závisí tedy na obsahu těchto sacharidů v píci (JAKOBE, 1987). Minimální obsah cukru, zajišťující hromadění kyselin v silážní hmotě až do dosažení ph 4,2 bývá podle SCHMIDTA, WETTERAU (1974) označováno, jako cukerné minimum. Minimální množství obsahu cukrů pro optimální kvašení se udává 2-3 % ve zkvasitelném substrátu v čerstvé hmotě (MATHIES, 2002). 18

22 Silážovatelnost je ovlivňována tlumivostí píce, která závisí na obsahu bazických a pufrujících látek v píci, jejichž účinek se projevuje schopností vázat vznikající kyselinu mléčnou a tím otupovat kyselost siláže (JAKOBE et al., 1987). Pícniny se dělí na lehce, středně a těžce silážovatelné. K lehce silážovatelným plodinám řadíme kukuřici a drtě obilovin, těžce silážovatelné jsou vojtěška a jetel. Silážovatelnost lze ovlivnit změnou obsahu sušiny, aplikací aditiv či různými úpravami v době od seče po naskladnění (LOUČKA a MACHAČOVÁ 1996). Mírou silážovatelnosti je kvocient sacharidů (S) a pufrační kapacity, který se nazývá S/PK (JAKOBE cit. FAJMONOVÁ, 1997). obsah sacharidů (g/kg sušiny) S/PK kvocient = Pufrační kapacita (g kys. mléčné/kg sušiny) Tento kvocient udává, kolikanásobné množství sacharidů je nutné k vytvoření potřebného množství kyseliny mléčné. Podle této teorie se pícniny člení na: Snadno silážovatelné S/PK vyšší než 4 Obtížně silážovatelné - S/PK 2-4 Těžce silážovatelné - S/PK 2 a méně Fyziologicky mladé rostliny mají vyšší obsah lehce rozpustných sacharidů (MATHIES, 2002). SCHMIDT, WETTERAU (1974) přisuzují kukuřici vzhledem k jejímu chemickému složení velice dobrou silážovatelnost. JAKOBE et al. (1987) potvrzují výše jmenované autory a dodávají, že v porovnání s jinými pícninami vykazuje kukuřice mnohem méně problémů a jistější výsledky. Vlastní příčinou špatné silážovatelnosti vojtěšky je vysoký obsah dusíkatých látek a nízký obsah zkvasitelných sacharidů, který tímto nevytváří předpoklady pro vytvoření dostatečného množství laktátu (JAKOBE et al., 1987) Podle KUDRNY (1996) ovlivňuje silážovatelnost vojtěšky také pořadí seče, a to tak, že s každou další sečí je ve vojtěšce i jeteli příznivější poměr mezi dusíkatými látkami a lehce stravitelnými cukry. 19

23 Význam epifytní mikroflóry Kvasné procesy při silážování jsou z velké části determinovány složením mikroorganismů v zelené píci (JAKOBE et al., 1987). Kukuřice se kromě chemického složení liší od ostatních pícnin také kvalitativním odlišným zastoupením epyfitní mikroflóry. Výrazně více jsou v kukuřici oproti jiným pícninám zastoupeny kolonie kvasinek, které jsou největšími konkurenty bakterií mléčného kvašení a původci zahřívání siláží (DOLEŽAL, ZEMAN, DVOŘÁČEK, 2002). Dále tito autoři uvádějí, že zvýšení teploty o 10 C nad hranicí 20 C představovalo ztrátu 1,7 % sušiny denně. Činnost velkého počtu mléčných bakterií je předpokladem pro úspěšné silážování (SCHMIDT, WETTERAU, 1974). Dále však tito autoři zdůrazňují rozdíl mezi pravými a nepravými mléčnými bakteriemi a to hlavně v potřebě bílkovin, které nepravé bakterie přeměňují na amoniak, který otupuje kyselost. Nepravé mléčné bakterie tedy produkují víceméně nežádoucí produkty rozkladu. MATHIES (2002) poukazuje na skutečnost, že přirozené množství bakterií mléčného kvašení vyskytující se na rostlinných druzích je pro optimální silážování dostatečné jen zřídkakdy. Činnost mléčných bakterií je předpokladem pro zdařilé silážování. Při zmnožení těchto mikrobů vzniká jako produkt metabolismu sacharidů kyselina mléčná působící jako silná organická kyselina tlumící rozvoj jiných mikroorganismů, zejména clostridií ( SCHMIDT, WETTERAU, 1974). Čím vyšší je podíl kyseliny mléčné v silážované píci, tím rychleji klesá hodnota ph. Kyselina mléčná zvyšuje chutnost a příjem krmiva (KRÁTKÝ, 2006). Kyselina mléčná by sama o sobě v té koncentraci, jakou mohou produkovat bakterie mléčného kvašení, ještě nestačila konzervovat. Nutným předpokladem její praktické účinnosti je proto také současný vznik určitého množství acetátu, etanolu i antibiotik (KYZLINK cit. Fajmonová 1997) Bakterie máselného kvašení tvoří početnou skupinu anaerobních mikroorganismů produkujících především kyselinu máselnou, oxid uhličitý, vodík, čpavek atd. K hlavním zástupcům bakterií máselného kvašení se řadí rod Clostridium, které mohou být buď sacharolytické, nebo proteolytické (JAKOBE et al., 1987). Nežádoucí spory Clostridií se mohou do krmiva dostat následkem znečistění zeminou. Tyto Clostridie zapříčiní jednak rozklad bílkovin, tak i ztráty sacharidů 20

24 (THAYSEN, 2006). K hlavním druhům Clostridií patří podle WEISSBACHA (2006) Clostridium butyricum, C. sporogenes a C. tyrobutyricum. SCHMIDT, WETTERAU (1974) dodávají, že Clostridia dokáží odbourávat mléčné baktérie. Čím méně vody mají Clostridia k dispozici, tím jsou náchylnější na kyselé prostředí a tím méně musí být kyseliny mléčné k jejím potlačení (WEISSBACH, 2006). Kvasinky se vyskytují v píci v porovnání s baktériemi mléčného kvašení v mnohem větším množství. Zkvašují cukry na aromatické alkoholy, organické kyseliny a oxid uhličitý. Kvašení navozené kvasinkami doprovází značná ztráta hmoty, zahřívání siláží a kažení (JAKOBE et al., 1987). Samozáhřev krmiv představuje velmi složitý biochemicko-mikrobiální proces probíhající s rozdílnou rychlostí a rozsahem, poznamenaný vysokými ztrátami živin a sušiny (DOLEŽAL et al., 2004). PŘIKRYL (2005) upozorňuje na fakt, že zatímco bakterie mléčného kvašení po skončení fermentace hynou, tak kvasinky sporulují a při otevření siláže znovu zahajují svou negativní činnost. Činnost plísní v silážích má velmi nepříznivý vliv na průběh kvašení, protože brzdí rozvoj mléčných bakterií, nebo jej zcela nastavují. Činnost plísní vede také k odbourávání bílkovin (SCHMIDT, WETTERAU, 1974). Podle JAKOBEHO et al. (1987) je nejúčinnějším prostředkem k potlačení plísní dokonalé vzduchotěsné zakrytí sil. Přítomnost kyslíku ovlivňuje činnost bakterií octového kvašení, které přeměňují alkohol na kyselinu octovou. Hnilobné bakterie rozkládají hlavně bílkoviny, ale také sacharidy a mléčné bakterie (SCHMIDT, WETTERAU 1974). Kyselina octová a vytvořený alkohol jsou pro přežvýkavce hořké a zhoršují jak chutnost, tak příjem krmiva (KRÁTKÝ, 2006). Vlastní složení mikroorganismů však značně kolísá a závisí mimo jiné na druhu píce, ročním období, na klimatických podmínkách, stupni znečištění píce (JAKOBE et al., 1987). 21

25 Tab. 8 - Vliv obsahu sušiny u LKS na ph siláže a výskyt plísní (DOLEŽAL, 1998) Sušina LKS ph Plísně 10 x /g (v %) 38,2 4, ,8 4,2 2, ,1 4,38 4, ,2 4, ,1 4,9 7, ,3 5,5 2, Největší nebezpečí aerobní nestability hrozí u siláží, které jsou k tomu přirozeně náchylné díky vyššímu obsahu reziduálního cukru (BUBEN, 2004). FABIÁNOVÁ et al. (2006) poukazují na fakt, že aerobně narušené siláže snižují hodnotu celé směsné krmné dávky. Podle ILLKA (2004) způsobují aerobní fermentaci hlavně kvasinky, které jsou acidogenně tolerantní, snáší velký rozsah teplot a dlouhou dobu přežívají v silážní hmotě. Při dostatku kyslíku, vody a teplotě prostředí v rozsahu asi C dochází k obrovskému množení kvasinek a rychlému narušení konzervovaného krmiva. Rychlost a rozsah změn vlivem sekundární fermentace závisí také na teplotě. K největším ztrátám vlivem nízké stability siláží dochází při teplotách nad 30 C, kdy jsou mikrobiální procesy nejvíce intenzívní (DOLEŽAL, DVOŘÁČEK, 2000) Kvasinky velmi intenzivně odbourávají kyselinu mléčnou a zbytkové rozpustné cukry, ze kterých produkují teplo oxid uhličitý a vodu. Metabolity tvořící se v průběhu aerobní fermentace snižují chutnost krmné dávky a významně klesá příjem sušiny siláže (ILLEK, 2004) Použití aditív při konzervaci Aditíva jsou přípravky přidávané do silážované píce s cílem příznivě ovlivnit průběh mléčného kvašení a zvýšit stabilitu získaných siláží vůči vzduchu a zlepšit krmnou hodnotu siláže (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). 22

26 Používání účinných silážních přípravků je nezbytnou technologickou součástí a to z hlediska zlepšení primární fermentace a zlepšení aerobní stability siláží (DOLEŽAL, 2007) LOUČKA, MACHAČOVÁ (1996) rozdělují aditíva na: Biologická aditiva (syn. bakteriální, probiotická, inokulanty) Chemická aditiva (silážní konzervanty) Ostatní aditiva (silážní přísady) Samotné inokulanty jsou určeny pro usměrnění kvasného procesu hlavně u silážovaných plodin s dostatečným obsahem vodorozpustných sacharidů, popř. zavadlých pícnin se sušinou nad 30, resp. 35 % (VESELÁ, DOLEŽAL, 2003) Umělou inokulací silážovaných rostlin vhodnými kmeny mléčných bakterií stimulujeme u siláží mléčnou fermentaci a vytváříme tak optimální podmínky pro kvalitní fermentační proces. Tyto exogenně přidávané kmeny mléčných bakterií vytvářejí v krátkém čase potřebné množství konzervující kyseliny mléčné a zároveň tlumí růst a množení nežádoucích mikroorganismů (JAKOBE et al., 1987). Snad ve všech mikrobiálních aditivech jsou zastoupeny fakultativně anaerobní, grampozitivní bakterie rodu Lactobacillus, které přeměňují jednoduché cukry především na kyselinu mléčnou, oxid uhličitý a vodu (mimo jiné taky baktericidní peroxid vodíku). Tento laktát sníží hodnotu ph silážované hmoty, čímž potlačí jednak rozvoj nežádoucích skupin bakterií, ale také sníží aktivitu rostlinných proteolytických enzymů (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). V obtížněji silážovatelných pícninách je energie uložena v rostlinných polysacharidech, jako škrob, nebo strukturní polysacharidy. Tato energie je pro mléčné bakterie těžce využitelná (JAKOBE et al., 1987). Nejpoužívanější enzymy jsou celulázy, hemicelulázy, xylanázy, glukosidázy. Tyto enzymy štěpí celulózu a hemicelulózu přes různé meziprodukty až na monosacharidy, které jsou dobře využitelné pro bakterie mléčného kvašení (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). Tyto enzymy však nejsou určeny k rozkladu ligninu, který je velice rezistentní vůči biologickému rozkladu, a proto u pícnin sklizených v pozdější vegetační fázi klesá, účinnost enzymů (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 2001). 23

27 Využití inokulantů při konzervaci pícnin je limitováno jak obsahem, tak i složením sušiny (zejména obsah lehce rozpustných sacharidů a pufračních látek). Účinek inokulantů je omezen nízkým obsahem sušiny silážované hmoty (méně než 30 %) a obsahem lehce rozpustných sacharidů nižší než 3 % ve hmotě a vyšším obsahem dusíkatých látek. Dále je efekt konzervace oslaben vyšším obsahem sušiny nad 50 %, kdy je patrná výrazná redukce činností bakterií mléčného kvašení (DOLEŽAL, 2007). Bakterie přeměňující vodorozpustné sacharidy v množství vyšším než 85 % na kyselinu mléčnou než ostatní kyseliny se nazývají homofermentativní, bakterie přeměňující vodorozpustné sacharidy na laktát v množství menším než 85% k ostatním kyselinám jsou heterofermentativní (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 2001). Podle těchto autorů se do bakteriální složky aditiv přidávají i grampozitivní fakultativně anaerobní koky z čeledi Streptococcaceae jako například Enterococcus faeciem nebo Streptoccocus lactis, Pedioccocus acidilactici. Tyrolová (2003) dodává, že heterofermentativní kmeny bakterií jako např. Lactobacillus fermentum, Lactobacillus brevis, jsou přidávány do aditiv z důvodů zlepšení stability. Podle JEDLIČKY (2006) jsou některé kmeny Pediococcus oproti Lactobacilům tolerantnější k vyšší sušině, která může dosahovat i 40 %. Do skupiny chemických konzervačních přípravků patří řada odlišných látek s různým konzervačním efektem. Je však třeba přihlédnout kromě dobrého konzervačního účinku také k jejich ceně a možnosti negativního vlivu na zdraví zvířat, lidí a k výskytu nežádoucích reziduí v krmivu a v živočišných produktech (JAKOBE, 1987). Chemická konzervace krmiv nevylučuje konzervaci biologickými aditivy, ale vhodně ji doplňuje (DOLEŽAL et al., 2006) Jako přednosti chemické konzervace výše uvedený autor uvádí např. konzervační jistotu, rychlost účinku, větší antifungální účinnost, lepší hygienickou kvalitu a mikrobiální nezávadnost, popř. zlepšení chutnosti atd. Podle DOLEŽALA (2007) lze fermentační proces ovlivnit dvojím rozdílným mechanismem: Stimulací průběhu kvasného procesu (prostřednictvím biologických aditiv) 24

28 Inhibicí kvasného procesu a to buď: aplikací chemických aditivinhibitorů (organické nebo anorganické kyseliny, jejich směsi, amoniak, louh sodný), anebo zvýšením obsahu sušiny a tím i osmotického tlaku, který má výrazný antimikrobiální efekt. Aplikaci konzervačních prostředků doporučuje KRÁSA (2000) provádět pomocí dostupných aplikátorů přímo při sklizni či sběru zavadlé píce na poli do sběracího ústrojí nebo do komína sběrací řezačky, možná je taky aplikace do koše plnicího lisu. Podle DOLEŽALA et al., (2001) musí silážní aditiva: Redukovat ztráty živin při kvašení Zlepšit průběh kvasného procesu Zlepšit aerobní stabilitu siláže Redukovat uvolňování silážních šťáv Redukovat nežádoucí faktory a tím zlepšit hygienickou kvalitu siláží Zlepšit příjem a kvalitu konzervovaných krmiv V žádném případě však aditiva nemohou nahrazovat nedostatky ve zvolených technologiích silážování (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). Při špatných klimatických podmínkách, které nám neumožňují docílit optimální sušinu, je možné použít konzervační přípravek založený na bázi kyseliny mravenčí. Při dávce 3-4 litry dochází k selektivní inhibici epifytní mikroflóry krmiva a k rozvoji mléčného kvašení a nastartování fermentačního procesu (MIKYSKA, 2001). Pro dosažení dobrého účinku silážního aditiva je nutná rovnoměrná distribuce aditiva v krmivu. Velice důležité je stanovení a dodržení optimální koncentrace aditiva s ohledem k druhu a složení píce a k jejímu obsahu sušiny (DOLEŽAL et al., 2001) MULROONEY a KUNG (2008) zkoumali vliv teploty vody na životnost různých silážních inokulantů. Inokulanty byly rozděleny do 4 skupin podle teploty vody (A 30 C, B 35 C, C- 40 C, D- 45 C). Zjistili, že při teplotě vody 30 C 25

29 není ovlivněna životnost bakterií inokulantu. Životnost bakterií inokulantu klesala se vzrůstající teplotou Technologické faktory silážování Pořezání, ale také podélné mechanické narušení sklízené zelené hmoty musí být adekvátní danému druhu píce nejen z pohledu struktury, ale i z pohledu silážovatelnosti. Mimo to je nutné zohlednit vliv na dietetické vlastnosti vyrobeného krmiva z pohledu bachorové fermentace (JAMBOR, 1998). Krátké pořezání píce snižuje podle JAKOBEHO et al. (1987) procesy prodýchání, při nichž dochází ke ztrátám živin. Tito autoři uvádí, že u nepořezané píce byla nalezena o 37 % vyšší intenzita procesů dýchání než v píci pořezané. K úspěšnému silážování je nutné, aby co nejrychleji byl ze silážované hmoty vytěsněn a spotřebován kyslík obsažený v silážované hmotě. Podle MATHIESE (2002) je optimální délka řezanky z pohledu příjmu krmiva a efektu struktury 35 mm (35 % sušiny). Dále uvádí, že vyšší obsah sušiny a vlákniny podmiňují kratší řezanku (20 mm) a obsah sušiny menší než 25 % umožňuje velikost řezanky mm. JAKOBE et al. (1987) uvádí délku řezanky při sklizni kukuřice: 10 mm při sušině vyšší než 24 %, mm o sušině vyšší než 24 %. Při nasazení řezaček vybavených corncracrem je žádoucí prodloužit délku řezanky. Při sklizni kukuřice metodou LKS řezačky odlomí palici a dokonale ji rozdrtí a zároveň dochází k řezání zbytku stébla (KŘIŽEK, 2002) Při senážování pícnin s vysokou hladinou dusíkatých látek by měla být délka řezanky podle MIKYSKY (2001) 1-3 cm. Krátká řezanka má velký význam pro udusání hmoty v sile (MATHIES, 2002) JAKOBE et al. (1987) upozorňuje, že kukuřice je silnostébelná pícnina, a že při hrubém pořezání zvyšuje kukuřice nároky na silážní prostor. Silážní hmotu ve žlabech je třeba ukládat ve stejnoměrných vrstvách do 20 cm. Každou vrstvu je nutné udusat tak, aby došlo k řádnému vytěsnění vzduchu, který vede k rychlejší tvorbě anaerobního prostředí, nezbytného pro rychlé pomnožení mléčných bakterií a tvorbu kyseliny mléčné (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). 26

30 Vysoký stupeň udusání je nezbytností pro zabránění výměny plynů, druhotného nežádoucího kvašení. U siláží s obsahem sušiny 30 % je žádoucí stupeň udusání minimálně 200 kg sušiny na m 3. Udusání prostřednictvím dusací techniky určuje tlak kontaktní plochy, který je dán plochou pneumatik a zatížení náprav (MATHIES, 2002). Podle JEDLIČKY (2006) se doporučuje maximální vrstva dusané píce 30 cm. Dále tento autor doporučuje po přerušení navážení a dusání hmoty přes noc dusat hmotu až po návozu další hmoty z důvodu nevytlačení oxidu uhličitého. Podle JAKOBEHO et al. (1987) je při pomalém plnění píce vystavena přístupu kyslíku, který využívají nežádoucí mikroorganismy. Zbytkový kyslík v siláži je rychle spotřebován a přeměněn na oxid uhličitý. Neméně důležité je podle těchto autorů také zabránění znečistění píce zeminou zavlečenou koly dopravních prostředků. Každá nově nahrnutá vrstva hmoty by měla být ihned udusána, protože hloubkové působení zatížených náprav při větším počtu vrstev je nedostatečné (MATHIES, 2002) Kukuřici je možno naskladňovat buď po celém prostoru silážního žlabu (méně vhodné), nebo se plní od zadního čela do klínu. Po doplnění kukuřice do horní úrovně žlabu se žlab postupně uzavírá. Povrch se přikryje silážní plachtou, která se zatíží (JAKOBE et al. 1997). Vliv přístupu vzduchu na kvalitu a ztráty kukuřičné siláže (GALLO, 2002) Způsob zakrytí Ztráty NEL v % Kyselina mléčná (v %) Kyselina octová (v %) Kyselina máselná (%) Vzduchotěsné 5,2 1,94 0,61 0 Fólií 7,3 1,66 0,59 0,01 Bez zakrytí 10 1,48 0,66 0,01 Perfektním vzduchotěsným zakrytím se zárodkům kvasinek a plísním zabrání v množení (KAAS, 2002). Dokonalé zakrytí rozhoduje kromě produkční účinnosti krmiva také o efektivivnosti vynaložených finančních prostředků na nákup silážních přípravků (GALLO, 2002). Po naskladnění biomasy vzniká boj mezi různými mikroorganismy (MATHIES, 2002). Fermentační procesy by měly probíhat v anaerobně uzavřeném prostoru, bez přístupu vzdušného kyslíku. Na povrchu silážního žlabu by měla být 27

31 plachta rozprostřena tak, aby téměř kopírovala povrch naskladněné hmoty (LOUČKA a MACHAČOVÁ, 1996). Dusání a hlavně doba skladování má přímý vliv na obsah kvasinek a plísní. Podle MIKYSKY (2001) vede špatné zakrytí senáží ke shnití nebo k proplesnivění povrchové vrstvy a při dlouhotrvajícím skladování mohou dosáhnout ztráty až 50 %. Po sklizni kukuřice metodou CCM se zrno a vřeteno sešrotuje a zesilážuje do krytých silážních žlabů, nebo PE vaků (KŘÍŽEK, 2002). Vlhké kukuřičné zrno lze konzervovat několika způsoby: Šrotování vlhkého kukuřičného zrna a ukládání do PE vaku nebo železobetonových či ocelových sil Finská metoda crimpování vlhkého obilí a kukuřičného zrna Konzervace vlhkého kukuřičného zrna louhováním Skladování vlhkého zrna v atmosféře oxidu uhličitého Konzervace organickými kyselinami Při odběru krmiva ze sila je třeba omezit působení vzduchu na minimum. Jedná se především o plochu stěny odebírané hmoty, která by měla být kompaktní a hladká. Nemělo by docházet k vytrhávání hmoty a k načechrávání. Srolovaná silážní fólie by se měla po odběru používat jako ochrana řezné plochy proti působení srážek a větru (MATHIES, 2002). Při odběru siláží je nutné, aby silážovaná hmota nebyla vystavena působení vzduchu a vody (PŘIKRYL, 2005). Dále tento autor dodává, že čím menší množství hmoty se odebírá, tím je riziko sekundárních ztrát vyšší. KIM a ADESOGAN (2006) zkoumali vliv teploty, srážek a zpožděného zakrytí kukuřičné siláže na fermentaci a aerobní stabilitu a zjistili že ovlhčená siláž vykazuje vyšší koncentraci amoniakálního dusíku, etanolu a kyseliny octové. Dále konstatují, že zvýšená teplota na 40 C znamenala zvýšení ph, in vitro stravitelnosti a vyšší koncentraci amoniakálního dusíku a zbytkových vodorozpustných sacharidů. Vyšší teplota také znamenala nižší koncentraci NDF, ADF, kyseliny mléčné a kyseliny octové. Opožděné zakrytí mělo za následek sníženou koncentraci amoniakálního dusíku a těkavých mastných kyselin. Siláže o vyšší teplotě, se srážkami a později zakryté vykazovaly nižší počet kvasinek a krátkodobě vyšší aerobní stabilitu 28

32 2.4 Dietetické požadavky kukuřičných siláží ve výživě dojnic Vhodná struktura krmiva je velmi důležitá z pohledu fyziologické funkce bachoru, neboť zabezpečuje nejen nezbytné přežvykování, ale také potřebnou pasáž krmiva bachorem (DOLEŽAL, et al., 2001). Příliš vysoký obsah energie s příliš nízkým podílem strukturní vlákniny narušuje funkci bachoru, vede k subklinické acidóze, přetočení slezu a má za následek nižší příjem krmiva po otelení (RAAB, 2007). KOPŘIVA (1992) definuje strukturní vlákninu jako vlákninu krmiv s velikostí částic minimálně 8 mm. Dále doporučuje obsah krmiv s hrubou strukturou (tj. nad 8 mm) v rozmezí %, minimálně však 30 %. KOVÁČ (2001) dodává, že pokles obsahu hrubé vlákniny pod 17 %, nebo pod 1 % živé hmotnosti se spolupodílí na dislokacích slezu. Optimální obsah hrubé vlákniny je podle KUDRNY (2006) % při průměrných užitkovostech i více. Dále dodává, že obsah pod % a při výskytu některých dalších dietetických chyb může dojít k fyziologickým poruchám trávení a poklesu tučnosti mléka. Z hlediska struktury krmné dávky je za důležitý považován i poměr mezi sušinou objemných a jadrných krmiv. KUDRNA (1998) považuje za optimální poměr jadrných krmiv k objemným 50:50, ve špičkových chovech může být tato hranice posunuta až na 60:40. Dále dodává, že při tomto poměru jsou ještě zachovány všechny funkce bachoru. BARAN (2002) zdůrazňuje vztah mezi ph bachorové tekutiny a obsahem hrubé vlákniny v dietě jako i vztah k poměru acetátu k propionátu. Pro zachování optimálního ph a poměru acetát: propionát 3:1 je třeba minimálně 20 % hrubé vlákniny v sušině krmné dávky. Hluboce prokvašené siláže se vyznačují vysokým obsahem nejen kyseliny mléčné, ale i těkavých mastných kyselin, které mohou při zkrmování vézt k prudkému snížení ph bachorového obsahu, a tím být predispozicí pro bachorovou acidózu, zánět sliznice bachoru (DOLEŽAL et al., 2002). 29

33 Nadměrný obsah vodorozpustných sacharidů siláže může vyvolat v bachoru stav sníženého využití vlákniny a zvýšení produkce těkavých mastných kyselin (VESELÝ, 1984 cit. BARANČIC 1991). Vysoký a nárazový příjem kvasných kyselin, především kyseliny mléčné, který vlivem nižšího obsahu sušiny a současné aplikace aditiv může zapříčinit acidózu bachorového obsahu. Celková molární koncentrace u zaprahlých dojnic nemá přesáhnout 5-6 molů, u dojnic v laktaci 8-9 molů, maximálně však 2 moly/100kg živé hmotnosti. Vyšší koncentrace kyseliny mléčné se v bachoru chová stresově. Kyselina máselná vznikající běžně při fermentaci v bachoru a slouží jako zdroj energie. Ovšem při vyšší koncentraci působí ketogenně. Siláže obsahující více než 5 g této kyseliny jsou závadné (DOLEŽAL et al., 2002). (BARANČIC, DOLEŽAL, cit. FAJMONOVÁ, 1997) doplňují, že D- izomer, který je odbouráván pomalu glukoneogenezí, je pravděpodobnou příčinou acidózy. PŘIKRYL (2005) uvádí, že při zkrmování siláží, u kterých ještě nedošlo k oslabení nebo umrtvení mléčných bakterií (trvá 2-3 týdny) hrozí, že ještě aktivní bakterie potlačí v bachoru mikroflóru s následkem silné acidózy. Aerobně nestabilní siláže negativně ovlivňují fermentační procesy v bachoru. Byl zaznamenán posun ph bachorové tekutiny na alkalickou stranu, dochází ke snížení koncentrace těkavých mastných kyselin, kyseliny propionové a zvýšení koncentrace kyseliny máselné (ILLEK, 2004) Během fermentačního procesu dochází ke štěpení bílkovin na jednodušší látky, které jsou méně hodnotné a mohou ve vyšších koncentracích způsobovat zdravotní komplikace (JAMBOR, 1998). 30

34 2.5 Výživa a krmení skotu Přežvýkavci mají vzhledem k uspořádání svého zažívacího traktu zcela mimořádnou schopnost zhodnocovat veškerá objemná krmiva, která jsou zvířaty s jednoduchým žaludkem zcela nezužitkovatelná nebo využitelná ve velmi omezené míře (ŠUSTALA, 2001). Odlišnost výživy přežvýkavců od prasat a drůbeže lze spatřit v rozdílném systému trávení, které probíhá ve dvou stupních. Mikrobiální trávení se odehrává především v bachoru, trávení chemické a enzymatické ve slezu a tenkém střevě. Fermentační činnost mikroorganismů umožňuje trávit vlákninu a mikrobiální proteosyntéza využití nebílkovinného dusíku (HERZIG 2002). Tento autor dále uvádí, že se ve výživě skotu používá ve větší míře celoroční směsná krmná dávka (TMR) založená na konzervovaných krmivech s omezením zeleného krmení. Na rozdíl od výživy prasat a drůbeže, která je v podstatě založena na jadrných směsích je výživa skotu zabezpečována převážně objemnými krmivy (VESELÝ, 1997) K zajištění plnohodnotné a na potřebné ekonomické úrovni řízené výživy skotu je nutné, aby zemědělská praxe disponovala nejen potřebným množstvím kvalitních objemných krmiv, ale i kvalitními doplňkovými krmivy (KOLÁŘ, 1990) Technika krmení dojnic Výživa dojnic je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, který determinuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a umožňuje realizovat genetický potenciál jedince i celého chovu (ILLEK,2007). Základem výživy dojnic je v podstatě výživa bachoru (KUDRNA, 2008). V předžaludku jsou nejprve krmiva degradována mikroorganismy, kde podléhají mikrobiálnímu trávení a teprve potom jsou v žaludku a v tenkém střevě trávena vlastními enzymy. Hlavní význam mikroorganismů v bachoru spočívá v trávení vlákniny. Vedle vlákniny jsou v bachoru tráveny i další sacharidy, škrob a jednoduché cukry. Fermentací těchto sacharidů vznikají těkavé mastné kyseliny. Z celkového obsahu těkavých mastných kyselin vznikajících v bachoru je v průměru 65 % 31

35 kyseliny octové, 20 % propionové, 10 % máselné a isomáselné a 5 % valerové (TYLEČEK, 1992). HERZIG (2002) uvádí, že kyselina octová, propiónová a máselná představují 95 % produkce, zbytek tvoří kyseliny mléčná, mravenčí, valerová, kapronová a další vyšší mastné kyseliny. Dále dodává, že kyselina octová je prekurzorem pro tvorbu mléčného tuku, kyselina propionová se využívá pro tvorbu glukózy. RAAB (2002) potvrzuje výše uvedené autory a dodává, že jen mizivá část živin se dostává a do střeva. Celkovou produkci a jednotlivé zastoupení TMK ovlivňuje složení KD (TYLEČEK 1992). KOPŘIVA, et al. (1988) uvádí, že techniku krmení dojnic ovlivňují nejrůznější činitelé, z nichž k nejvýznamnějším patří období reprodukčního cyklu, způsob krmení, způsob ustájení a technologie krmení. Předpokladem využití produkčních schopností dojnic je jejich správná výživa. Jde o pravidelný a optimální přívod všech živin ve všech fázích reprodukčního cyklu, tzn. O správnou výživu v období březosti, v době stání na sucho, před porodem a po porodu a v období maximální produkce mléka (HERZIG, 2002). ŠUSTALA (2001) spatřuje hlavní problém výživy dojnic v diferencování výživy v jednotlivých fázích laktace a postupujícího mezidobí. HERZIG (2002) dodává, že každá dojnice má své specifické požadavky na přívod živin s ohledem na živou hmotnost, užitkovost, pro dokončení růstu v 1. a 2. laktaci a podle stadia březosti. Podle výše uvedeného autora lze však v současných podmínkách chovu dojnic tyto požadavky zajistit jen omezeně. Řešením je podle něj skupinový způsob krmení dojnic, přičemž při sestavování skupin je třeba zohlednit: Stadia reprodukčního cyklu Stadia laktace vývoj laktační křivky Výše mléčné užitkovost Výživa dojnic v období stání na sucho Stání na sucho je doba od ukončení laktace do porodu, tj. posledních 8-10 týdnů březosti. Dojnice se v té době nedojí, ale podstatná část přijatých živin jde na růst a vývin plodu (KOPŘIVA a VESELÝ 2006). 32

36 Podle KOLÁŘE (1990) je výživa krav v období stání na sucho a v první fázi laktace hlavním bodem úspěšného řešení výživy dojnic. Zachování 60denního období stání na sucho je nezbytností a to i za cenu násilného ukončení laktace (KOLÁŘ, 1990). KOPŘIVA (1988) připisuje výživě dojnic v období stání na sucho hlavní vliv na růst a vývin plodu a zdravotní stav telete po narození. Výše jmenovaného autora doplňuje RAAB (2007), když udává, že v posledních 3 týdnech před otelením má dojnice nejvyšší požadavky na přísun energie pro rostoucí tele. Úroveň výživy krav stojících na sucho je třeba přizpůsobit individuálním požadavkům zvířat a jejich kondici (KOPŘIVA a VESELÝ, 2006). KOLÁŘ (1990) upozorňuje, že dojnice před ukončením sedmého měsíce gravidity musí vykazovat normální výživný stav, tj. dosahovat hmotnosti odpovídající plemennému standardu a věku. Dále poukazuje na riziko překrmování dojnic, které vytváří predispozice pro metabolické poruchy v poporodním období a poruchy plodnosti. KOPŘIVA a VESELÝ (2006) doplňují, že překrmování krav v období stání na sucho vede k jejich tučnění, které vede k prohlubování deficitu energie v poporodním období. KOLÁŘ (1990) upozorňuje také na význam poměru Ca:P ve smyslu vytvoření podmínek pro zvýšené využití minerálních prvků neurohumorální cestou. Krmné dávky sestavujeme jen z kvalitních, zdravotně nezávadných krmiv, vhodných i po stránce dietetické. Nikdy nedáváme krmiva nahnilá, zaplísněná a namrzlá (KOPŘIVA, 1988). Podle ŠUSTALY (2001) je výživa založena na zkrmování základní krmné dávky, jejíž produkční účinnost musí odpovídat denní produkci minimálně 8 až 10 kg mléka. Od 8. měsíce březost se snižuje podíl konzervovaných statkových krmiv cca o % a dotace potřebných živin je zajišťována především zkrmováním většího množství sena, vzhledem k dobré funkci a kapacitě zažívacího traktu. KOPŘIVA a VESELÝ (2006) uvádějí dávku sena v množství 0,8-1 % ze živé hmotnosti, tj. dávce 4-6 kg na krávu. V době 2-3 týdnů před očekávaným porodem podáváme kravám z důvodu adaptace bachorové mikroflóry jadrná krmiva. Jejich denní dávku postupně zvyšujeme z 0,5 a na 3-4 kg, u vysokoužitkových krav až na 4,5 kg. Tuto dávku zkrmujeme i v den porodu a často také až do 6. dne po porodu (KOPŘIVA a VESELÝ 2006; 33