Život ve stojatých vodách : řasy, rostliny, zastoupení typů

Transkript

1 Hydrobiologie pro terrestrické biology Téma 14: Život ve stojatých vodách : řasy, rostliny, zastoupení typů

2 Primární producenti ve vodách Organickou hmotu ve vodách vytvářejí především fototrofní organismy a dále něco chemotrofních bakterií Vodní fototrofové jsou široká škála typů zelených organismů : sinice (cyanobakterie) řasy různých skupin mechorosty kapraďorosty cévnaté kvetoucí rostliny různých čeledí

3 jednobuněčné řasy - kryptomonády

4 vláknitá řasa Spirogyra

5 mech Fontinalis

6 plavuňovitý kapraďorost šídlatka Isoëtes

7 kapraďorost šídlatka Isoëtes

8 ponořená kvetoucí rostlina - Elodea

9 stolístek Myriophyllum

10 rdest Potamogeton crispus

11 rdest Potamogeton lucens

12 lakušník Ranunculus (Batrachium) aquatilis

13 emergentní (tvrdá) vegetace - tráva zblochan

14 rákos Phragmites australis

15 orobinec Typha latifolia

16 ostřice Carex

17 Primární producenti stojatých vod: Různá doba potřebná k vyprodukování rostlinné hmoty: - u jednobuněčných řas malý počet dní, proto i malá jejich biomasa vytvoří za rok produkci v několika desítkách cyklů a tedy většinu vyprodukované biomasy - cévnaté rostliny většinou jedenkrát za celou sezónu

18 Primární producenti stojatých vod: Ve volné vodě (limnetická zóna jezer) jsou to převážně jednobuněčné řasy (málo s několikabuněčnými cenobii) nebo sinice (Cyanobacterie) s koloniemi tvaru vláken z desítek až stovek buněk - fytoplankton celkem desítky až stovky druhů současně mají výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů

19 Primární producenti stojatých vod: Na jaře obvykle rychlý rozvoj několika málo druhů zelené řasy, rozsivky nebo často kryptomonády - pastva pro rozvoj herbivorů Pak obvykle výrazné vymizení autotrofů = období čiré vody sežráním nebo oddělením od živin v hlubinách stratifikací V létě sinice nebo jiné druhy řas

20 Nádrž Římov : objem buněk fytoplanktonu černá plocha : buňky nebo kolonie větší než 40 µm

21 sinice

22 sinice Anabaena

23 sinice Aphanizomenon

25 sinice Microcystis

26 rozsivky

27 rozsivka Asterionella

28 rozsivky

29 rozsivka Aulacoseira (dříve Melosira)

30 rozsivka Aulacoseira

31 Kryptomonády

32 Cryptomonas

33 chrysomonády

34 Dinobryon

35 zelení bičíkovci

36 Pandorina morum

37 různé typy zelených chlorokokkálních řas

38 Pediastrum

39 zelené řasy r. Scenedesmus

40 Scenedesmus opoliensis

41 krásnoočka

42 krásnoočko Euglena

43 krásnoočko Colacium přisedlé na buchance

44 obrněnky

45 obrněnka Ceratium hirundinella

46 dvojčatkovitá řasa (desmidie) Staurastrum

47 Staurastrum planctonicum

48 dvojčatkovitá řasa Micrasterias (obv. kyselé vody)

49 velká diverzita fytoplanktonu : planktonní společenstva vynikají velkým počtem druhů autotrofů jde přitom převážně o jednobuněčné řasy s velmi podobnými nároky na prostředí a zdroje např. v nádrži Slapy najednou i 200 druhů - teoretických kompetitorů v čistých průtočných rybnících běžný jev, i více druhů proč se vzájemnou kompeticí nevytlačí? proč nezbude jen několik málo druhů?

50 velká diverzita fytoplanktonu : proč se vzájemnou kompeticí nevytlačí? proč nezbude jen několik málo druhů? vysvětlení je v nepatrných rozdílech v požadavcích na jednotlivé zdroje a ve způsobu, jak se tyto rozdíly promítnou do růstových rychlostí : - podal TILMAN (1982)

51 Téma 14 - pokračování: Život ve stojatých vodách: rostliny a kompetice ve volné vodě

52 Tilman (1982) : o přežití a dalším osudu populace rozhodují vzájemný poměr (= rozdíl) 1) rychlosti množení závislé na limitujících zdrojích a 2) rychlosti úmrtnosti závislé (také a především) na jiných faktorech.

53 Tilmanův (1982) výklad, tedy princip závislosti rozmnožování a nezávislosti úmrtnosti na zdrojích lze považovat za centrální princip ekologie.

54 Výsledek kompetice dvou druhů limitovaných společnými zdroji je dán souhrou rychlostí natality obou druhů závislých na koncentraci zdrojů a rychlostí mortality převážně nezávislých na koncentraci limitujících zdrojů

55 Obr Kompetice rozsivek o křemík v Tilmanových pokusech.

56 TILMANův model: TILMAN, D., 1980: Resources: A graphical-mechanistic approach to competition and predation. Amer. Naturalist 116:362-93

57 Rychlost množení b je funkcí koncentrace limitujících zdrojů, a to funkcí rostoucí a shora limitovanou, zatímco rychlost úmrtnosti d je na koncentraci těchto zdrojů nezávislá (kromě oblasti velmi nízké koncentrace zdroje) (následující obr.).

58

59

60 Při zkoumání vztahu rychlosti rozmnožování populace ke koncentraci zdroje se setkáváme s pravidly platnými pro vztah rychlosti děje x koncentrace zdroje i v jiných přírodních jevech: vztah Michaelise + Mentenové = vztah enzymu x substrát, růst kontinuální kultury organismů (Monod).

61 Kinetiku enzymatické reakce i růst kontinuální kultury mikroorganismů lze popsat na stejném principu jako vztah růstových rychlostí populací k množství zdrojů (obr.)

62

63 Obr Jednotlivé zdroje ovlivňují různým způsobem rychlost natality a mají tedy různou kritickou hodnotu koncentrace, která je zapotřebí k přežití druhu (od které výše je růstová rychlost populace kladná).

64 V grafu (obr ) udávajícím koncentrace dvou zdrojů (každý bod odpovídá jisté kombinaci koncentrací každého ze dvou zdrojů) je oblast přežití druhu dána nadlimitními koncentracemi obou zdrojů (svisle nebo vodorovně šrafovaná část horního grafu). Čarkovaná linie vyznačuje hodnoty odpovídající kombinacím kocentrací o optimálním poměru obou zdrojů. Hodnoty vlevo a dole jsou nedostatečné pro přežití populace.

65 Dolní graf naznačuje důsledky různé úrovně mortality pro hraniční hodnoty koncentrací zdrojů.

66

67 Obr : Kompetice dvou druhů A, B o dva zdroje 1 a 2, z nichž jeden druh je náročnější na koncentraci jednoho i druhého zdroje. (tento druh B v kompetici podlehne).

68

69 Obr : Kompetice dvou druhů A, B o dva zdroje 1 a 2, z nichž druh A je náročnější na koncentraci zdroje 2 a druhý druh B je náročnější na koncentraci zdroje 1.

70

71 Obr : Situace při kompeticičtyř druhů o pouhé dva limitující zdroje může vyústit v řadu různých výsledků (písmena uvnitř šrafovaných ploch označují kombinace koexistujících druhů).

72

73 Tilman své první pokusy prováděl s planktonními druhy řas - námitky o obecné platnosti jeho závěrů pro vícebuněčné organismy. Tilman sám později prokázal platnost svých závěrů pro cévnaté rostliny.

74 Další autoři potom experimentovali se systémy, v nichž zdroji byly jednotlivé druhy rostlinné potravy a kompetitory herbivorní živočichové.

75 Rothaupt (1988) : vířníci druhů Brachionus rubens a B. calyciflorus živící se rozsivkou Monoraphidium a zelenou řasou Chlamydomonas ukazují platnost stejných principů i pro živočichy.

76 Obr Růst dvou druhů vířníků, Brachionus rubens a B. calyciflorus, při kompetici o potravu složenou ze dvou druhů řas, Monoraphidium a Chlamydomonas.

77 Vířník Brachionus rubens představuje druh schopný rychleji využít i menších koncentrací zdrojů. Při bohatších zdrojích už nedokáže zvýšit svůj populační růst. B. calyciflorus je oportunista - s rostoucími zdroji zvyšuje svoji růstovou rychlost (obr ).

78

79 Téma 14: Život ve stojatých vodách : řasy, rostliny, primární produkce.

80 Rostliny a produkce vodního společenstva Koloběh látek a tok energie (energetická bilance ekosystému) jsou hlavním předmětem studia vodního ekosystému Fototrofové jsou základem produkčního řetězce ekosystému Informace o společenstvu má několik úrovní: 1) druhové složení 2) počty jedinců 3) okamžitá biomasa jednotlivých druhů 4) produkce = vyprodukovaná hmota za určité období Metodický přístup pro jednotlivé úrovně :...

81 Druhové složení a počet jedinců : Druhové složení : determinace druhů Počet jedinců : Fytoplankton : dostatečně reprezentativní vzorek, spočtení všech buněk v definovaném podílu vzorku (po fixaci Lugolovým roztokem). Potíže u koloniálních sinic a vláknitých rozsivek. Cévnaté rostliny : vodní jsou často modulární počet ramet, prýtů, atd. Zvláště náročné u některých sumbersních rostlin. Často místo počtu jedinců údaj o jejich biomase.

82 Biomasa : = údaj o hmotnosti přítomných jedinců Několik možností zjištění a vyjádření : 1) hmotnost živé hmoty organismů (včetně vody obsažené v jejich tělech mokrá váha ) 2) hmotnost sušiny (vysušení při 65 nebo 110 C) 3) hmotnost sušiny bez popelovin (ash-free dry weight, AFDW) po vysušení vyžíhat a odečíst hmotnost popela 4) hmotnost některé chemicky stanovitelné složky živé hmoty : uhlík C, bílkoviny, cukry, tuky, bílkovinný N, celkový N dle Kjeldahla 5) energetický ekvivalent některé z předchozích hodnot 6) energetický obsah spálením v kalorimetru, J (dříve cal)

83 Některé konstanty a převodní vztahy: sušina bez popelovin (45 až 50) % C 1 mg sušiny (AFDW) ~ 17 J ~ 4 cal (1 cal = 4,1868 J) 1 mg C ~ 2 mg sušiny (AFDW) ~ 3 mg O 2 1 mg uvolněného O 2 ~ 0,7 mg sušiny (AFDW) 1 mg uvolněného O 2 ~ 0,33 mg C

84 Biomasa : Biomasa je vždy vztažena k určitému časovému okamžiku (okamžitá biomasa, standing stock, někdy nesprávně standing crop) Biomasu je třeba vyjádřit na jednotku rozměru prostředí : u vodních biotopů buď jednotka plochy nebo objemu Jednotka plochy hladiny má smysl (přísun sluneční energie na plochu hladiny, u mělkých částí stojatých vod s kořenující vegetací je život rostlin vázán na plochu dna) Jednotka objemu se používá pro fytoplankton volné vody pak ale obvykle jen pro eufotickou vrstvu a konkrétní hloubky (v afotické vrstvě tma a neprodukující rostliny)

85 Biomasa : Biomasa fytoplanktonu : často se využívá zjištění objemu buněk (měřením rozměrů a výpočtem objemu jako jednoduchých těles) a pak toho, že hustota fytoplanktonu 1,0 a tedy hmotnost = objemu buněk. Jinak sušina po odfiltrování známého množství vody přes filtry ze skleněných vláken Často se místo hmotnosti odfiltrovaných buněk stanoví obsah chlorofylu a v extraktu (aceton nebo lépe metanol) z filtru s odfiltrovanými buňkami

86 Biomasa cévnatých rostlin Vzorek všech rostlin z vhodně velké jednotky plochy (obvykle 1 m 2 ) se získá vytrháním pozor na kořenové systémy Jednotlivé druhy se usuší stanovení sušiny nebo AFDW K biochemickým analysám lze pak použít rozemletou sušinu (kulové mlýny) Biomasa emergentních rostlin roste po celou vegetační sezónu maximum před koncem U mnoha ponořených rostlin to neplatí velké ztráty během sezóny, náhrada novou hmotou

87 Biomasa vodních autotrofů fytoplankton (0-) 2-5 g.m -2 sušiny max. 15 g.m -2 (= 300 mg.m -2 chl. a) submerzní makrofyta g.m -2 sušiny emergentní (tvrdá) makrofyta g.m -2 sušiny mořské makrofytické řasy g.m -2 sušiny (les ~ g.m -2 )

88 Produkce Produkce je dána množstvím vyprodukované organické hmoty daného organismu za určité časové období (buď za krátkou jednotku času, např. den, nebo za celou vegetační sezónu) Množství organické hmoty lze změřit některou z výše uvedených cest stanovení biomasy nebo: U fototrofů lze využít skutečnosti, že produkce cukrů se v nich děje příjmem uhlíku z okolního prostředí a to za současného uvolňování kyslíku do vody Lze tedy měřit buď 1) (citlivěji a složitěji) inkorporaci označeného 14 C nebo 2) (jednodušeji) uvolňování O 2 fotosynthesou do vody

89 Fytoplankton : Produkce k měření produkce se vzorek fytoplanktonu uzavře do dvou láhví jedné z bílého skla (fotosynthesa probíhá) a druhé zcela zatemněné (jen respirace) a exponuje in situ (v příslušné hloubce světlo a teplota) na dobu několika hodin (až 24, obvykle jen světelná část dne) u kyslíkové metody se stanoví rozdíl v obsahu O 2 po exposici mezi světlou a černou láhví u metody 14 C se ke vzorku předem přidá známé množství Na 2 14 CO 3, po exposici se fytoplankton odfiltruje a stanoví aktivita inkorporovaného 14 C obvykle nelze v přírodě in situ (práce s radioisotopy jen v laboratorní lázni teplota jako v přírodě, světlo?)

90 Souprava láhví na stojanu pro měření primární produkce fytoplanktonu v mělké vodě rybníků a mezi vegetací

91 Produkce Hrubá a čistá produkce : rostliny spotřebují část cukrů vzniklých fotosynthesou pro svůj vlastní metabolismus (vlastní respiraci) tato část je rozdíl mezi hrubou a čistou produkcí hrubá primární produkce (brutto p.p., BPP, gross primary production) je celkové množství vyprodukované rostlinou (jako cukr, nebo v něm obsažený C, nebo jako ekvivalent uvolněného O 2 ) čistá primární produkce (netto p.p., NPP, net primary production) je čistý přírůstek primární produkce po odečtení vlastní spotřeby fototrofního producenta kyslíková metoda měří BPP (nebo hodnotu tomu blízkou), metoda 14 C měří něco mezi NPP a BPP

92 Světlo, hloubka a produkce V dostatečně transparentní vodě je množství světla u hladiny příliš vysoké a světlo je pro fotosynthesu inhibující - oblast světelné inhibice Maximum primární produkce nemusí proto být u hladiny, ale často v nějaké hloubce pod hladinou oblast světelné saturace Ve větší hloubce světla ubývá a primární produkce se zmenšuje oblast světelné limitace v hloubce kompenzačního bodu postačuje světelná intenzita právě k takové hodnotě BPP, jejíž celý produkt rostliny spotřebují pro vlastní respiraci, tedy respirace = BPP, takže NPP = 0 pod kompenzačním bodem BPP nestačí na respiraci

93 rybník Velký Pálenec, BPP a světlo (Secchi úsečka, optická polotloušťka černé sloupce, Fott et al., 1980)

94 rybník Velký Pálenec, vertikální profily BPP (Fott + Pechar)

95 Vertikální rozvrstvení Světelným poměrům a jimi určené stratifikaci produkce pak zpětně odpovídá i stratifikace počtu buněk a jejich biomasy (váhové nebo zjištěné jako množství chlorofylu) Nádrž Slapy za silného vegetačního zbarvení velkou dvojčatkovitou řasou Staurastrum planctonicum : (následující graf)

96 dvojčatkovitá řasa (desmidie) Staurastrum

97 Staurastrum v nádrži Slapy : počet buněk a množství chlorofylu

98 Primární produkce a sezónní cyklus Fototrofové jsou závislí na přísunu sluneční energie Ten je prakticky všude na planetě Zemi sezónně proměnlivý Tím je dán sezónní cyklus rozvoje fototrofů a často pozorované střídání jejich druhů na témže vodním stanovišti v průběhu sezóny Pro tuto skutečnost se někdy mezi hydrobiology používá termín sukcese druhů - ve skutečnosti nejde o sukcesi (ani primární, ani sekundární) druhů osídlujících nové stanoviště Jde o cyklickou změnu přítomnosti vegetačních forem jednotlivých druhů ty jinak stále zůstávají přítomny na stanovišti a ve společenstvu

99 Sezónní cyklus fytoplanktonu stojatých vod: Výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů Na jaře obvykle rychlý rozvoj několika málo druhů zelené řasy, rozsivky nebo často kryptomonády - pastva pro rozvoj herbivorů Pak obvykle výrazné vymizení autotrofů = období čiré vody (clear water) sežráním nebo oddělením od živin v hlubinách stratifikací V létě sinice nebo jiné druhy řas

100 nádrž Římov, biomasa fytoplanktonu černě: buňky > 40 µm (nepoživatelné pro zooplankton)

101 nádrž Římov, biomasa fytoplanktonu jako množství chlorofylu, mg.m -3

104 nádrž Slapy, biomasa fytoplanktonu (chlorofyl)

105 rybník Smyslov, BPP (1968: clear water period)

106 Primární producenti stojatých vod: Ve volné vodě (limnetická zóna jezer) jsou to převážně jednobuněčné řasy (málo s několikabuněčnými cenobii) nebo sinice (Cyanobacterie) s koloniemi tvaru vláken z desítek až stovek buněk - fytoplankton celkem desítky až stovky druhů současně mají výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů

107 Primární producenti stojatých vod: V mělčích vodách kořenující ponořené cévnaté rostliny zcela ponořené nebo vzplývavé submersní vegetace Poblíž břehu kořenující emergentní (z vody vynořené) rostliny tvrdá vegetace až mokřadní plochy zarostlé bažinnými druhy emergentní vegetace Konsumovatelnost pro herbivory omezená

108 submersní rostliny : vázány na vodní sloupec mělkých částí stojatých vod (některé druhy ve vodách tekoucích) v mírném pásmu obvykle na počátku sezóny zcela začínají růst (ze semen, kořenů na dně) po vegetační sezóně většinou mizí jejich porosty často pokryty nárostem (řasy) a hustě osídleny živočichy jak planktonními, tak přisedlými (larvy hmyzu)

109 submersní rostliny : výskyt submersních rostlin v hloubce je limitován světlem : ve vodách se silným rozvojem fytoplanktonu je submersní vegetace omezena na mělká stanoviště v jezerech s velkou průhledností do značných hloubek : L. Titicaca Potamogeton do 11 m, mech Hygrohypnum do 29 m L. Tahoe (USA) Chara a mechy do 75 m

110 submersní rostliny a nárosty : na povrchu submersních rostlin (i na povrchu podvodní části emergentní vegetace) rostou různé přichycené organismy : nárost periphyton Aufwuchs část těchto organismů jsou fototrofové : řasy jednobuněčné i vláknité (často skupiny buněk t.zv. iniciálních stadií vláknitých řas), sinice jsou potravní základnou pro mnoho živočichů, a to jak vázaných na nárostové společenstvo, tak volně se pohybujících v porostu

111 vzplývavá a ponořená (submersní) v. : lakušník Ranunculus (Batrachium) aquatilis

112 ponořená - submersní v.: Elodea

113 rdest Potamogeton lucens

114 rdest Potamogeton crispus

115 submersní v.: rdest Potamogeton pectinatus

116 submersní v.: rdest Potamogeton pectinatus

117 submersní v.: Zanichellia palustris

118 alespoň jeden příklad odjinud: Eichhornia crassipes je silně invazivní americký tropický a subtropický druh šířící se po více kontinentech k uchycení na lokalitě stačí úlomky rostliny vytváří souvislé porosty zcela zaplňující vodní prostor pod hladinou

119 submersní v.: Eichhornia crassipes

120 submersní v.: Eichhornia crassipes

121 emergentní ( tvrdá ) vegetace : porosty v mělkém příbřeží ( litorál ) stojatých vod, často velmi rozsáhlé při kolísání hladiny zasahují až mimo vodu některé druhy (rákos, orobinec) tvoří uniformní husté jednodruhové porosty se silnou kompeticí o světlo pak v porostu málo světla, málo řas či sinic, společenstvo ve vodě závislé na odumřelé hmotě rákosu rozložené bakteriemi rákos a podobné druhy sice vytvářejí velkou biomasu (ale jen 1x za sezónu) a ta je přístupná herbivorům až po rozkladu = velmi ztrátové

122 emergentní v.: rákos Phragmites australis

123 emergentní v.: orobinec Typha latifolia

124 emergentní v.: porost zblochanu Glyceria maxima

125 emergentní v.: skřípinec jezerní Schoenoplectus lacustris

126 emergentní v.: zevar Sparganium erectum

127 emergentní v.: puškvorec Acorus calamus

128 emergentní v.: ostřice Carex nigra

129 vegetace rašelinišť : mech Sphagnum

130 Primární producenti stojatých vod: Různá doba potřebná k vyprodukování rostlinné hmoty: - u jednobuněčných řas malý počet dní, proto i malá jejich biomasa vytvoří za rok produkci v několika desítkách cyklů a tedy většinu vyprodukované biomasy - cévnaté rostliny většinou jedenkrát za celou sezónu

131 Primární produkce vodních autotrofů ( g sušiny.m -2.sezóna -1 ) rybníky: až g.m -2.sezóna -1 ponořené rostliny (= submersní makrofyta): g.m -2.sezóna -1 pobřežní rostliny (= emergentní makrofyta): g.m -2.sezóna -1

132 Primární produkce vodních autotrofů ( g sušiny.m -2.sezóna -1 ) Fytoplankton - přehrady: Lipno 275 g.m -2.sezóna -1 Slapy 220 g.m -2.sezóna -1 Vrané n/vlt g.m -2.sezóna -1 Kníničky 500 g.m -2.sezóna -1

133 Primární produkce v mořích (vyšší: mělká šelfová moře, vysoké zeměpis. šířky)

134 Rostliny a produkce vodního společenstva fototrofové jsou základem a východiskem produkce odtud snaha hledat vztah mezi velikostí primární produkce a dalšími produkčními články (úrovněmi) ekosystému zejména vztah k produkci ryb v produkčních (chovných) nádržích = rybnících pro kaprové rybníky viz dále

135 Kaprové rybníky: produkce ryb a primární produkce

136 Řasy a ostatní organismy společenstva toxické řasy a sinice: množství druhů vodních rostlin vylučuje do svého okolí alelopatické až toxické látky ty mohou být silně toxické pro živočichy včetně teplokrevných obratlovců a člověka, jindy vyvolávají alergické reakce ve vnitrtozemských vodách jsou to především sinice (Cyanobakteria): v (mělkém, příbřežním) moři to jsou zejména mořské obrněnky (Dinoflagellata) :

137 toxické sinice Některé druhy (a někdy jen jejich některé kmeny) sinic produkují různé toxiny několika kategorií peptidy o několika málo aminokyselinách nebo alkaloidy neurotoxiny (alkaloidy) znemožňují normální funkci nervových vláken : anatoxin-a se váže na receptory acetylcholinu svalová kontrakce, ale není degradován acetylcholinesterázou - nevratná křeč anatoxin-a(s) blokuje degradační funkci acetylcholinestarázy./

138 toxické sinice saxitoxin a neosaxitoxin blokují sodíkové kanály na nervovém vlákně - Anabaena, Aphanizomenon hepatotoxiny (peptidy, které jsou daleko častější) jako microcystin a nodularin poškozují stěny jaterních buněk a tím působí rozlévání krve v jaterní tkáni - Microcystis některé sinice produkují lipopolysacharidy vyvolávající kožní alergie a gastroenteritidy lidí - Gleotrichia

140 sinice Anabaena

141 sinice Anabaena

144 sinice Gloeotrichia

145 sinice Gloeotrichia

146 toxické řasy Nejzávažnějším toxickým jevem vyvolaným řasami jsou některá vegetační zbarvení v moři způsobená obrněnkami (Dinoflagellata) obvykle se používá označení red tide, ale jev nemá nic společného s přílivem, toxické obrněnky nejsou vždy červené a naopak ne každé červené vegetační zbarvení je toxické a ne vždy je vyvoláno obrněnkami proto je přesnější termín harmful algal bloom, krátce HAB běžně se ale jev označuje jako red tide, protože červená pobřežní voda je velmi nápadná

147 pobřežní voda za rudého přílivu

148 toxické řasy Toxické obrněnky produkují neurotoxiny (jako saxitoxin, brevetoxin) a další toxické produkty v Pacifiku např. druhy r. Alexandrium (dříve r. Gonyaulax), jako A. catenella s řetízkovitými koloniemi (též jih Afriky, Australie), nebo A. tamarense v Mexickém zálivu (Florida) Karenia brevis při pobřeží severní Ameriky (stát Maine) A. fundyense u evropských břehů Atlantiku některé druhy r. Gymnodinium. /

149 toxické řasy red tide vegetační zbarvení se rozvíjí po přísunu živin, např. splachem z pevniny po silných deštích celý jev je (ne vždy) velmi nápadný barvou vody a nočním světélkování obvykle současně se množících bičíkovců Noctiluca toxické obrněnky usmrcují ryby (ty se pak přílivem dostanou na pláže a rozkládají se) i další mořské živočichy značné škody toxiny se hromadí v tkáních mořských mlžů, jako slávek jedlých, které pak mohou po požití otrávit a usmrtit lidi ztráty lovu a chovu mlžů

150 obrněnka Alexandrium (dříve Gonyaulax) catenella

151 obrněnka Alexandrium (dříve Gonyaulax) catenella

152 obrněnka Karenia brevis

153 obrněnka Karenia brevis

154