KOMPENDIUM pracovních dokumentů v oblasti INTEGROVANÉ PREVENCE A OMEZOVÁNÍ ZNEČIŠTĚNÍ

Transkript

1 KOMPENDIUM pracovních dokumentů v oblasti INTEGROVANÉ PREVENCE A OMEZOVÁNÍ ZNEČIŠTĚNÍ Podklad pro povolující a kontrolní instituce Zpracoval odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence MŽP (Březen 2014)

2 ÚVOD Tento materiál je výsledkem úsilí Ministerstva životního prostředí (MŽP) ke zvýšení přístupnosti informací v oblasti integrované prevence a omezování znečištění, stejně tak jako ke sjednocení výkonu agendy na tomto úseku. Jedná se o podklad pro povolující a kontrolní instituce, jehož náplní jsou vybraná zobecněná stanoviska vypracovaná MŽP v dílčích kauzách či materiály k provádění agendy v oblasti integrované prevence. Většina textu již byla dříve přístupná v jednotlivých podkladech, zpracovaných v rámci pravidelných jednání pracovní skupiny, jejíž členy jsou pracovníci MŽP, povolujících úřadů, České inspekce životního prostředí a CENIA, české informační agentury životního prostředí. V závislosti na vývoji problematiky budou probíhat aktualizace a doplnění. Nejedná se o oficiální publikaci, pouze o pomůcku pro úředníky na úseku povolování a kontroly. Informace jsou aktuální k březnu Kontakt Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence Ministerstvo životního prostředí Vršovická 1442/ Praha 10 jan.slavik@mzp.cz / eduard.hlavaty@mzp.cz Foto na úvodní straně: Iru Power Plant, autor Aozipper, Wikipedia Commons

3 OBSAH ÚVOD INTEGROVANÉ POVOLOVÁNÍ Přehled správních aktů nahrazovaných integrovaným povolením Zákon o vodách Zákon o ochraně ovzduší Zákon o odpadech Lázeňský zákon Zákon o ochraně veřejného zdraví Veterinární zákon Proces vyhodnocování charakteru změny Proces vyhodnocování charakteru změny v rámci přezkumu a povolování Vlastní vyhodnocení charakteru změny Vymezení okruhu účastníků u jiných než podstatných změn Forma stanovení lhůty k vyjádřením Převody zařízení a jejích částí, rozdělení a spojování zařízení Vydávání úplných znění povolení mimo změnová řízení Specifikace požadavků na zasílání rozhodnutí ministerstvu Nahrazování závazného stanoviska podle stavebního zákona Vazba územního rozhodnutí a řízení podle zákona o integrované prevenci Ukončování a dlouhodobé přerušení provozu Přerušení provozu Ukončení provozu vydávané za jeho přerušení Neposkytnutí součinnosti povolujícímu orgánu ze strany insolvenčního správce Některé dopady nového občanského zákoníku Vztah stavby a pozemku Občanská sdružení Postupy navazující na posuzování vlivů na životní prostředí

4 2. APLIKACE NEJLEPŠÍCH DOSTUPNÝCH TECHNIK Harmonogram přezkumů integrovaných povolení, referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách a závěrů o nejlepších dostupných technikách Závěry o BAT zveřejněné v Úředním věstníku EU Harmonogram přezkumů integrovaných povolení Harmonogram revizí BREF Konečné termíny přezkumů integrovaných povolení dle krajů OCHRANA OVZDUŠÍ Jak se má chápat při praktickém stanovování emisního limitu slovo stejný Závazné stanovisko jako součást integrovaného povolení Nahrazení vyjádření ke stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu Místní regulační řády Žádost o změnu nebo o nové povolení provozu podle zákona o ochraně ovzduší do 2 let ode dne nabytí účinnosti Přezkum integrovaných povolení, jejichž integrované povolení není v souladu s legislativou v oblasti ochrany ovzduší Možná interpretace 18 odst. 2 a 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci tak, že faktická změna požadavků zvláštních právních předpisů nastává po uplynutí lhůty 2 let, uvedených v 41 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší Povinnost provozovatelů zařízení v režimu integrované prevence povinnost podat žádost o případnou změnu integrovaného povolení a to se lhůtou 2 let (v oblasti ovzduší) Aplikace emisních limitů z novelizace prováděcího předpisu na zařízení v režimu integrované prevence Přechodné mechanismy pro spalovací zdroje Přechodný národní plán Spalovací stacionární zdroje s ukončenou životností Spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií OCHRANA VOD Souhlas s vypouštěním předčištěných odpadních vod

5 5. OCHRANA PŮDY A PODZEMNÍCH VOD Monitoring půdy a podzemních vod ZÁKLADNÍ ZPRÁVA Stanoviska MŽP k nutnosti zpracovat základní zprávu Skládky tuhého komunálního odpadu anebo skládky nebezpečného odpadu Nádrž na motorovou naftu pro provoz mobilní skládkové techniky Nádrže Bencalor Čerpací stanice v užívání jiné společnosti na základě nájemní smlouvy Další řešená problematika v souvislosti se základní zprávou Přístup na pozemky Sčítání nebezpečných látek Vady bezpečnostních listů Základní informace o bezpečnostním listu Úpravy bezpečnostních listů Postup při vyhodnocování povinnosti zpracovat základní zprávu s ohledem na bezpečnostní listy Nejčastější chyby v bezpečnostním listu Kontrola bezpečnostních listů Pokyny Evropské komise k základní zprávě ODPADY Palivo z odpadů deklarované jako biomasa Uvolňování finanční rezervy u odkališť Dopady zrušení souhlasu u nakládání s nebezpečnými odpady u shromažďování Materiál pro technické zabezpečení skládky REGULOVANÉ PRŮMYSLOVÉ ČINNOSTI Kategorie 3. Zpracování nerostů Kategorie 4. Chemický průmysl Výroba polymerů

6 Průmyslové lihovary...96 Stanovení kapacity zařazení Kategorie 5. Nakládání s odpady Výpočet prahové hodnoty Navázání na činnosti při nakládání s odpady (R a D) Odpad a vedlejší produkt dle zákona o odpadech Kategorie Kategorie 5.3. b) Bioplynové stanice a kompostárny nakládající s odpady Sklady odpadů Kategorie 6. Ostatní činnosti Bioplynové stanice a kompostárny pro vedlejší produkty živočišného původu Průmyslové čistírny odpadních vod Čistírna odpadních vod jako zařízení zpracovávající ostatní odpady PŘÍLOHY Příloha A Schéma povolovacího procesu Příloha B Schéma správních opravných prostředků Příloha C Schéma soudních opravných prostředků 6

7 1. INTEGROVANÉ POVOLOVÁNÍ 1.1. Přehled správních aktů nahrazovaných integrovaným povolením Zákon o vodách Podle 126 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů rozhodnutí vydaná podle 8 odst. 1, 12 odst. 1, 16 odst. 1, 17 odst. 1, 39 odst. 2 písm. a) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydávání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Ostatní ustanovení tohoto zákona, včetně časového omezení platnosti povoleného nakládání s vodami, tím nejsou dotčena a musí být při postupu podle zákona o integrované prevenci zohledněna, s výjimkou požadavku současného vydání rozhodnutí podle 9 odst. 5. Ten, komu svědčí právo z rozhodnutí vydaného podle zákona o integrované prevenci, se považuje za oprávněného podle vodního zákona ( 8 odst. 2). Relevantní správní akty podle zákona o vodách jsou následující: 8 odst. 1 písm. a) bod 1. Povolení k odběru povrchových vod 8 odst. 1 písm. a) bod 2. Povolení ke vzdouvání, popř. akumulaci povrchových vod 8 odst. 1 písm. a) bod 3. Povolení k využívání energetického potenciálu povrchových vod 8 odst. 1 písm. a) bod 4. Povolení k užívání povrchových vod pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popř. jiných vodních živočichů, za účelem podnikání 8 odst. 1 písm. a) bod 5. Povolení k jinému nakládání s povrchovými vodami 8 odst. 1 písm. b) bod 1. Povolení k odběru podzemních vod 8 odst. 1 písm. b) bod 2. Povolení k akumulaci podzemních vod 8 odst. 1 písm. b) bod 3. Povolení k čerpání podzemních vod za účelem snižování jejich hladiny 8 odst. 1 písm. b) bod 4. Povolení k umělému obohacování podzemních zdrojů vod povrchovou vodou 8 odst. 1 písm. b) bod 5. Povolení k jinému nakládání s podzemními vodami 8 odst. 1 písm. c) Povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních 8 odst. 1 písm. d) Povolení k čerpání povrchových vod nebo podzemních vod a jejich následné vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie 7

8 8 odst. 1 písm. e) Povolení k čerpání znečištěných podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění a k jejich následnému vypouštění do těchto vod, popř. do vod povrchových, pokud nejde o činnost prováděnou na základě povolení podle zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě 1 8 odst. 1 písm. f) Povolení k užívání důlní vody jako náhradního zdroje podle zvláštního zákona 2 12 odst. 1 Změna a zrušení povolení k nakládání s vodami 16 odst. 1 Povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do kanalizace 17 odst. 1 písm. a) Souhlas ke stavbám nebo zařízením na pozemcích koryt vodních toků, nebo pozemcích sousedících, pokud tyto stavby a zařízení ovlivní vodní poměry 17 odst. 1 písm. b) Souhlas ke zřizování dálkových potrubí a stavbám umožňujícím podzemní skladování látek v zemských dutinách, jakož i ke skladům, skládkám, popřípadě nádržím, pokud provoz uvedených staveb a skládek může významně ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod 17 odst. 1 písm. c) Souhlas ke stavbám, k těžbě nerostů nebo terénním úpravám v záplavových územích; ustanovení 67 tím není dotčeno 17 odst. 1 písm. d) Souhlas ke stavbám ve vzdálenosti do 15 m od vzdušné paty ochranné hráze vodního toku 17 odst. 1 písm. e) Souhlas ke stavbám v ochranných pásmech vodních zdrojů 17 odst. 1 písm. f) Souhlas k úložným místům pro nakládání s těžebním odpadem nebo k rozhodnutí o povinnosti shromažďovat a upravovat znečištěnou vodu a průsaky podle jiného právního předpisu 3 17 odst. 1 písm. g) Souhlas k vrtům pro využívání energetického potenciálu podzemních vod, z nichž se neodebírá nebo nečerpá podzemní voda 39 odst. 2 písm. a) Schválení plánu opatření pro případy havárie (havarijní plán) 1 Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů 2 Například zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve znění pozdějších předpisů 3 Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně některých zákonů 8

9 Zákon o ochraně ovzduší Podle 40 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) se nevydá podle tohoto zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle jiného právního předpisu (odkaz na zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Relevantní správní akty podle zákona o ochraně ovzduší jsou následující: 11 odst. 2 písm. c) Závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu 46) 11 odst. 2 písm. d) Povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu Zákon o odpadech Podle 82 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů souhlas k provozování zařízení podle 14 odst. 1, 16 odst. 2 a 3, 12 odst. 6, souhlas podle 48a písm. b), 50 odst. 2, 51 odst. 1 a 52, stanovení doby trvání a podmínky péče podle 52 a vyjádření podle 79 odst. 4 písm. a) až d) se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Relevantní správní akty podle zákona o odpadech jsou následující: 14 odst. 1 Souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem (souhlas k provozování zařízení) 16 odst. 2 Souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů 16 odst. 3 Souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady 12 odst. 6 Souhlas k míšení nebezpečných odpadů 48a písm. b) Souhlas k čerpání prostředků ze zvláštního účtu na odstranění škod na životním prostředí a zdraví lidí způsobených provozem skládky nebo její části v první fázi provozu skládky a škod vzniklých z důvodu ukončení provozu během první fáze provozu skládky 48a písm. b) Souhlas se zrušením zvláštního účtu určeného k úhradě nákladů na odstranění škod na životním prostředí a zdraví lidí způsobených provozem skládky nebo její části v první fázi provozu skládky a škod vzniklých z důvodu ukončení provozu během první fáze provozu 4 Například zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů 9

10 skládky 50 odst. 2 Souhlas příslušného krajského úřadu k dispozici se zvláštním vázáným účtem zřízeným jako finanční rezerva skládky 51 odst. 1 Souhlas k čerpání z prostředků finanční rezervy na práce související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení jejího provozu a asanaci 52 Souhlas s uzavřením skládky 52 Stanovení doby trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu 79 odst. 4 písm. a) Vyjádření ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů 79 odst. 4 písm. b) Vyjádření v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady 79 odst. 4 písm. c) Vyjádření k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv na nakládání s odpady 79 odst. 4 písm. d) Vyjádření k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého Lázeňský zákon Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů Podle 37 odst. 6 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů v ochranných pásmech a na území lázeňského místa se závazné stanovisko ministerstva podle odstavce 2 písm. b), c), e), f) a odstavců 3 a 4 nevydá podle tohoto zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Relevantní správní akty podle lázeňského zákona jsou následující: 37 odst. 2 písm. b) Závazné stanovisko k povolení hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, pokud je spojena se zásahem do pozemku 37 odst. 2 písm. c) Závazné stanovisko k vydání povolení k provedení trhacích prací 37 odst. 2 písm. e) Závazné stanovisko k vydání povolení k nakládání s podzemními vodami podle zvláštního právního předpisu 5 37 odst. 2 písm. f) Závazné stanovisko k vydání povolení k nakládání s povrchovými vodami, k vydání povolení k vodním dílům a k některým činnostem a k udělení souhlasu vodoprávním úřadem, pokud nesouvisí se stavbami uvedenými v odstavci 3 písm. b) 5 8 až 13 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů. 10

11 37 odst. 3 Závazné stanovisko v ochranném pásmu zdroje a na území lázeňského místa, k vydání: územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, souhlas stavebního úřadu s ohlášenou stavbou, kolaudační souhlas, rozhodnutí o změně užívání stavby, povolení k odstranění stavby, terénních úprav a zařízení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení pro a) stavby, změny staveb, terénní úpravy, zařízení a údržby staveb ve vnitřním území lázeňského místa a v ochranném pásmu I. stupně, s výjimkou stavebních úprav, při nichž se zachovává vnější půdorysné a výškové ohraničení stavby a zároveň nedochází ke změně v užívání stavby, b) stavby, změny staveb, terénní úpravy, zařízení a údržby staveb ve vnějším území lázeňského místa a v ochranném pásmu II. stupně, s výjimkou těch, které jsou v souladu s územně plánovací dokumentací a které zároveň 1. nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, 2. nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, 3. vyžadují ohlášení, 4. mají charakter staveb pro bydlení, staveb pro rekreaci, staveb pro shromažďování většího počtu osob, staveb pro obchod, staveb ubytovacích zařízení, staveb škol, předškolních, školských a tělovýchovných zařízení a současně nezasahují do hloubky více než 6 metrů pod úroveň terénu, 5. mají charakter liniových staveb a současně nezasahují do hloubky více než 2 metry pod úroveň terénu, c) stavby pro rekreaci a zřízení rekreační oblasti na území lázeňského místa. 37 odst. 4 Závazné stanovisko v ochranných pásmech k provádění: geologické práce spojené se zásahem do pozemku Zákon o ochraně veřejného zdraví Podle 31 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou letišť, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může osoba zdroj hluku nebo vibrací provozovat jen na základě povolení vydaného na návrh této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví časově omezené povolení vydá, jestliže osoba prokáže, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo vibracím. Toto povolení se nevydá, pokud je jeho vydání nahrazeno 11

12 postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Relevantní správní akt podle zákona o ochraně veřejného zdraví je následující: 31 odst. 1 Povolení k používání, popř. provozování zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou letišť, v případě, že nelze z vážných důvodů dodržet hygienické limity Veterinární zákon Podle 77a zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů závazný posudek orgánu veterinární správy vydávaný jako podklad ve stavebním řízení, pro ohlášení stavby a pro vydání kolaudačního souhlasu, které se týká staveb a zařízení, jež jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracování konfiskátů živočišného původu, pokud jsou tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem, jakož i staveb, které budou používány jako útulek pro zvířata, podle 56, se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Relevantní správní akt podle veterinárního zákona je následující: 56 Závazný posudek jako podklad ve stavebním řízení, pro ohlášení stavby a pro vydání kolaudačního souhlasu, u vymezených staveb a zařízení, pokud jde o stanovené činnosti vykonávané podnikatelským způsobem, a u staveb, které budou používány jako útulek pro zvířata 1.2. Proces vyhodnocování charakteru změny Proces vyhodnocování charakteru změny v rámci přezkumu a povolování Při posuzování toho, zda je změna podstatná ve smyslu definice 2 písm. i) zákona o integrované prevenci, je nutné kromě definice ještě respektovat okolnosti, kdy toto posuzování probíhá, a jaké aktivity ze strany povolujícího úřadu předcházely. Konkrétně mohou nastat 3 situace: a) byl proveden přezkum závazných podmínek integrovaného povolení podle 18 odst. 2 až 6 zákona o integrované prevenci, na jehož základě vyzve provozovatele k podání žádosti o změnu integrovaného povolení podle 19 písm. c) zákona o integrované prevenci. b) Provozovatel ohlásí plánovanou změnu v provozu zařízení a úřad jej následně vyzve, aby podal žádost o změnu integrovaného povolení postup podle 19a odst. 1 zákona o integrované prevenci. c) Provozovatel přímo podá žádost o změnu integrovaného povolení podle 19a odst. 4 zákona o integrované prevenci. 12

13 Základním předpokladem, aby bylo vedeno řízení o podstatné změně, je existence žádosti. Řízení o podstatné změně nelze vést z moci úřední. Bez ohledu na to, zda je podána žádost, zahajováno řízení z moci úřední či je pouze ohlášena změna v provozu zařízení, musí být v odůvodnění uvedeno vyhodnocení, zda se jedná o změnu podstatnou. V tomto případě není relevantní aplikovat ustanovení 68 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (tj. možnost neuvádět rozhodnutí, pokud se vyhovuje všem účastníkům v plném rozsahu), protože povolující úřad v rámci řízení musí nejdříve rozhodnout prostřednictvím charakteru změny o okruhu účastníků. Ad a) V určitých případech lze charakter změny předběžně určit již v rámci přezkumu podle 18 odst. 2 až 6 zákona o integrované prevenci. Pouze pokud jsou zjištěny okolnosti nasvědčující tomu, že se jedná o podstatnou změnu, je možné vyzývat provozovatele k podání žádosti o integrované povolení. Vyhodnocení by tedy mělo být v těchto případech provedeno v rámci přezkumu (a uvedeno v protokolu z přezkumu), nejpozději v rámci zpracovávání výzvy k podání žádosti (a uvedeno ve výzvě). Nicméně i v těchto případech je pak následně nutné v rámci řízení vyhodnotit na základě žádosti, zda se potvrdily předpoklady, že se jedná o podstatnou změnu. Úplné důvody, proč se jedná o podstatnou změnu či nikoliv, by měly být vždy uvedeny v odůvodnění rozhodnutí o změně integrovaného povolení. U vymezených důvodů přezkumu ( 18 odst. 2 písm. d) zákona o integrované prevenci) se jedná vždy o změnu podstatnou. V případě, že bude přezkumem vedeným z výše vymezeného důvodu zjištěna nutnost změny integrovaného povolení, tak není možné postupovat jinak, než vyzvat provozovatele k podání žádosti o změnu integrovaného povolení. Zahájení řízení z moci úřední tak není přípustné, jak vyplývá z 2 písm. l) bod 3 a 18 písm. c) v kombinaci s 19a odst. 1 zákona o integrované prevenci. Ad b) Pokud provozovatel jen ohlásí změnu v provozu zařízení, tak se další postup odvozuje od toho, zda je v ohlášení dostatek informací k vyhodnocení charakteru změny. Pokud nikoli, tak je možné si tyto podklady opatřit prostřednictvím přezkumu podle 18 odst. 6 písm. a) zákona o integrované prevenci. Postup je pak analogický jako v bodě a), pokud je změna vyhodnocena jako podstatná. V případě, že změna není vyhodnocena v rámci přezkumu jako podstatná, tak musí být opět uvedeny úplné důvody v odůvodnění rozhodnutí o změně integrovaného povolení. Pokud jsou v ohlášení uvedeny dostatečné údaje, odráží se v případě podstatných změn vyhodnocení ve výzvě a následně v rozhodnutí analogicky jako v bodě a). Ad c) Postup v případech, kdy je podána žádost, se liší od postupu v bodě a) pouze v tom ohledu, že pokud nejsou v žádosti uvedeny dostatečné informace k vyhodnocení žádosti, použije se institut přerušení řízení s výzvou odstranění nedostatků žádosti podle 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. 13

14 Vlastní vyhodnocení charakteru změny Změny, které je nutné posuzovat vždy jako podstatné Prvním krokem hodnocení při charakteru změny je porovnání s okolnostmi, kdy je změnu nutné posuzovat vždy jako podstatnou podle 2 písm. i) zákona o integrované prevenci. Ve většině případů je takové posouzení poměrně jednoduché a nevyžaduje komplexní analýzu. Změna je podstatou vždy, pokud sama o sobě dosahuje prahových hodnot uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Vzhledem ke komplexnosti zařízení v režimu integrované prevence se velká část změn v povaze, funkci či rozsahu funkce určitým způsobem dotkne technických parametrů zařízení, které se porovnávají s prahovou hodnotou v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, nicméně se většinou nejedná o změnu, která by sama o sobě dosahovala prahových hodnot stanovených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Je nutné důsledně rozlišovat změny, kde může potenciálně dojít k ovlivnění technických parametrů zařízení, které se porovnávají s prahovou hodnotou 6 a změny, které samy o sobě dosahují prahových hodnot stanovených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Definici změny, která sama o sobě dosahuje prahových hodnot lze považovat za naplněnou pouze v případě, že dochází ke změně (rozumí se výměny ve smyslu fyzickém či způsobu provozu 7 ) či vybudování technologického celku, od kterého se odvozují parametry porovnávané s přílohou č. 1 zákona o integrované prevenci 8. Posouzení k tomuto bodu není relevantní v případech, kdy dotčená kategorie přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci neuvádí prahovou hodnotu, tedy pro činnosti kategorie a), 2.1., 2.5. a), 3.2., 4., 6.1. a), 6.8., 6.9. a Dále je změna podstatná vždy v případech, kdy změna provozu v zařízení určeném k tepelnému zpracování odpadu zpracovávajícího v zařízení uvedeném v příloze č. 1 k tomuto zákonu pouze ostatní odpad, která se dotkne tepelného zpracování nebezpečného odpadu. V praxi se toto ustanovení dotýká zařízení, která disponují integrovaným povolením, které umožňuje spalovat ostatní odpad, které zároveň naplňuje definici zařízení k tepelnému 6 Například instalace koncové technologie může za určitých okolností ovlivnit parametry příkonu apod. 7 Změnou způsobu provozu je například změna části zařízení v kategorii 6.4. b) na technologickou jednotku, která bude naplňovat kategorii 6.4. a) přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. 8 Názorné příklady: Kategorie V elektrárně o tepelném příkonu 120 MW je nahrazen jeden z existujících kotlů (60 MW) za jiný o výkonu 70 MW. Řízení je vedeno jako podstatná změna. Kategorie Zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů s kapacitou vyšší než 25 t zavádí dodatečná opatření k zabránění prašnosti, zároveň dojde k zpřísnění monitoringu vstupujících odpadů. Uvedená doplňková opatření jsou realizována na stávající technologii. Dojde k určitému prodloužení dílčích kroků při práci s odpadem a návazně změna ovlivní i kapacitní údaje (množství odstraňovaného nebo využívaného odpadu se mírně změní v řádu tun), ale protože není nijak dotčeno vlastní technologické zařízení k práci s odpadem, změna není vyhodnocena jako podstatná. Kategorie V automobilovém závodě je provozováno několik lakoven o spotřebě organických rozpouštědel 500 kg/hod. Jedna z lakoven o spotřebě organických rozpouštědel 200 kg/hod je zrušena a nahrazena novou o stejné spotřebě. Řízení je vedeno jako podstatná změna. 14

15 zpracování odpadu podle 2 písm. o) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů v případech, kdy je žádáno o rozšíření tohoto povolení i o nebezpečný odpad. Posouzení k tomuto bodu se týká primárně zařízení v kategorii 5.2. přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci, ale nelze vyloučit, že zařízením k tepelnému zpracování odpadu podle zákona o ochraně ovzduší budou např. v kategorii 1.1., 3.1 a) a 4 celkem se jedná na území státu o cca 40 zařízení, přičemž ne všechna jsou provozována v režimu zákona o integrované prevenci. Jejich seznam je k dispozici na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu 9. Za podstatnou změnu se rovněž považují situace, kdy provozovatel žádá o výjimku z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci. Jedná se o stav, kdy pro dané zařízení existují závěry o nejlepších dostupných technikách podle 2 písm. k) zákona o integrované prevenci a navrhovaná hodnota emisí ve změně by vedla k tomu, že by nebyly dosahovány hodnoty emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami podle 2 písm. l) uvedeného zákona v období po uplynutí 4 let od zveřejnění závěrů o nejlepších dostupných technikách v Úředním věstníku EU. Seznam dotčených zařízení a časových lhůt pravidelně zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí v informačním systému integrované prevence ( Aktuálně (leden 2015) se týká cca 80 zařízení. Další povinně podstatná změna je taková, která je výsledkem přezkumu podle 18 odst. 2 písm. d) zákona o integrované prevenci. Tato situace je řešena v části věnované procesu vyhodnocování charakteru změny v rámci přezkumu a povolování v bodě a). Pokud je možné vyloučit všechny výše uvedené body, tak se záležitost dále posuzuje co do účinků na životní prostředí a lidské zdraví. Tento postup má dvě fáze posouzení nepříznivosti změn a jejich významu. Posouzení, zda dochází k nepříznivým účinkům na životní prostředí Jak vyplývá ze zákona o integrované prevenci a zejména z úvodních ustanovení směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED), kterou se uvedený zákon transponuje, je účelem této legislativy dosáhnout vysoké ochrany životního prostředí jako celku pomocí pravidel stanovených touto legislativou na vymezené průmyslové činnosti. Tyto činnosti jsou v čl. 2 odst. 1 IED vymezeny jako činnosti, které způsobují znečištění. Lze tedy dovodit, že provoz zařízení v režimu zákona o integrované prevenci bude vždy představovat účinek na životní prostředí (a lidské zdraví, protože člověka lze chápat jako jeho integrální součást). V této souvislosti je tedy nutné chápat i definici podstatné změny podle 2 písm. i) zákona o integrované prevenci jako změnu, která může mít nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí a povinně ohlašované změny podle 16 odst. 1 písm. b) téhož zákona, kde se hovoří pouze o důsledcích na životní prostředí. Aby bylo možné mezi oběma režimy rozlišovat, za obecně platného předpokladu existence účinku provozu zařízení v režimu

16 integrované prevence na životní prostředí, je nutné posuzovat nepříznivý účinek na životní prostředí ve vazbě na aktuální stav zařízení a/nebo povolení 10. Aktuální stav je nutné vyhodnocovat k relevantní složce životního prostředí, která je navrženou změnou dotčena. V případě ovzduší se tudíž jedná o hodnoty uložené povolením (emisní limit, emisní strop, technická opatření omezující emise), technické parametry zařízení (garantované parametry emisí, počty provozních hodin) a v některých případech i dopady na popis zařízení (např. změny umístění výduchu či komína). V případě vod, hluku či vibrací se postupuje analogicky. Specifická je situace v oblasti odpadu, kdy se vyhodnocuje nárůst či změna charakteru materiálů v oblasti odpadů (zejména nebezpečných) a v oblasti nebezpečných látek a směsí vyskytujících se v zařízení či pocházejících ze zařízení. Za specifickou lze považovat oblast změn vyvolaných novelizací složkových předpisů, kde se uplatňuje obecný princip, že pokud byla podmínka integrovaného povolení formulována výlučně na základě 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci (tj. nahrazení požadavků složkové legislativy) a nelze v dané oblasti odůvodněně užít pro stanovení závazných podmínek provozu jinou část zákona o integrované prevenci (zejména aplikace nejlepších dostupných technik a standardů kvality životního prostředí), tak by změna neměla být považována za změnu mající nepříznivé účinky na životní prostředí podle vymezení zákonem o integrované prevenci. Dalším významným okruhem ve vztahu ke změnám integrovaných povolení je stanovování podrobných podmínek k ukončení provozu ve smyslu 13 odst. 3 písm. h) zákona o integrované prevenci. Zde lze obecně konstatovat, že se jedná o odstranění technologie, odpadů, chemických látek apod. ze zařízení, případně mimořádný monitoring a sanaci znečištění, v souladu s požadavky zákona o integrované prevenci (zejména 15a) a složkovou legislativou. Odstraňované technologie a materiály již v zařízení existují a nelze tudíž hovořit o větším nepříznivém účinku na životní prostředí v porovnání se stávajícím stavem ve smyslu běžného provozu, nicméně v některých případech mohou operace v rámci sanace, demontáže a podobně představovat významné riziko pro životní prostředí, například v souvislosti s významným rizikem úniku nebezpečného materiálu, se kterým je manipulováno, do životního prostředí. Proto lze v odůvodněných případech považovat i takovou změnu za podstatnou. V případě, že nedochází změnou k potenciálnímu nebo reálnému zvýšení účinku zařízení na životní prostředí v porovnání s aktuálním stavem zařízení a/nebo povolení, je možné konstatovat, že není naplněna část definice ve vztahu k nepříznivým účinkům změny a nejedná se o změnu podstatnou. Pokud ke zvýšení účinků dochází, je nutné postoupit k závěrečné a z hlediska posuzování nejnáročnější části, tj. zda lze změnu označit za významně nepříznivou. Posouzení, zda dochází k významně nepříznivým účinkům na životní prostředí Vzhledem k širokému spektru možných situací není možné poskytnout jednoznačný návod či indikátor, kdy bude možné označit účinky změny ve vztahu k životnímu prostředí za významně nepříznivé. Doporučuje se vycházet z dokumentů z procesu posuzování vlivů 10 Například pokud je jako závazná podmínka povolení uvedeno ukončení provozu určité technologie k určitému budoucímu datu a v rámci řízení je řešeno odložení tohoto termínu, lze posuzovat změnu jako podstatnou i v případech, kdy není aktuální stav zařízení dotčen. 16

17 na životní prostředí, pokud jsou k dispozici, dále pak z podkladů poskytovaných na základě 4 odst. 1 písm. o) zákona o integrované prevenci (tj. podklady k žádosti podle zvláštních právních předpisů). Jedná se zejména o rozptylové studie, případně dále také efekty změny na hodnocení podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění předpisů. Změna, která je přímo vyjmenována jako podstatná? Ano Ne Dochází k nepříznivým účinkům na životní prostředí? Ano Ne Lze účinky považovat za významně nepříznivé? Ano Ne Naplňuje definici podstatné změny Nenaplňuje definici podstatné změny Obr. 1 Postup při posuzování změn V hodnocení ve vztahu ke složkovým předpisům v oblasti ovzduší a vod lze také použít k vyhodnocení změny postupy uvedené v kapitolách 3.2., 3.7. a přílohách 1 a 2 metodického dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovně emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení, který je dostupný v informačním systému integrované prevence ( U zavádění či navyšování nebezpečných látek je pak možné uplatňovat parametry (jednotlivě i kombinovaně) uváděné v kapitole 2.1. metodického dokumentu k problematice základní zprávy, který je rovněž dostupný v uvedeném informačním systému Vymezení okruhu účastníků u jiných než podstatných změn Zákon o integrované prevenci vymezuje okruh účastníků v 7. Toto vymezení se týká řízení o vydání integrovaného povolení, a také řízení o změně integrovaného povolení v případě podstatných změn, což vyplývá z odkazu na ustanovení 3 až 15 v 19a odst. 1. V případě tzv. nepodstatných změn je okruh účastníků řízení vymezen v 19a odst. 4 jako úplný (taxativní) výčet, tj. jedná se pouze o subjekty uvedené v 7 odst. 1 písm. a) a b) a v 7 odst. 2 zákona o integrované prevenci. Účastníky řízení jsou tedy provozovatel zařízení, vlastník 17

18 zařízení, není-li provozovatelem zařízení, a případně též další subjekty, které by byly účastníky řízení podle zvláštních právních předpisů (odkaz na zákon o ochraně ovzduší, vodní zákon a další složkové předpisy). To znamená, že se jedná o subjekty, které by byly podle zvláštního (složkového) právního předpisu účastníky řízení o vydání rozhodnutí podle tohoto složkového právního předpisu, které je nahrazováno integrovaným povolením (např. správce povodí podle vodního zákona). Za zvláštní právní předpis ve smyslu 7 odst. 2 zákona o integrované prevenci nelze podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (ze dne , čj. 1 As 43/ ) považovat zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť ten je vůči zákonu o integrované prevenci v postavení lex generalis, a použije se tedy až subsidiárně v případě, že speciální zákon neobsahuje příslušnou úpravu sám. Nejvyšší správní soud v daném rozsudku dovozuje, že se nelze dovolat účastenství v řízení o vydání integrovaného povolení s odkazem na 27 odst. 2 správního řádu, podle kterého jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Podle 28 odst. 1 správního řádu bude za účastníka v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Z uvedeného vyplývá, že pokud je vzhledem ke všem skutečnostem zcela nepochybné, že určitá osoba, která o sobě tvrdí, že je účastníkem řízení, účastníkem řízení není a být nemůže, je možné využít postupu, kdy není vydáváno ohledně účastenství usnesení, ale jen sdělení podle části čtvrté správního řádu (viz též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 8/ z dne ). To, zda v dané věci jsou pochybnosti ohledně možného účastenství dané osoby či nikoli, je na posouzení správního orgánu, který vede řízení. Vzhledem ke složitější konstrukci účastenství v 7 zákona o integrované prevenci, kdy je v 7 odst. 2 odkazováno na zvláštní právní předpisy, doporučujeme v případě, že v řízení o změně integrovaného povolení v případě tzv. nepodstatné změny domáhá účastenství občanské sdružení/spolek či jiný subjekt, postupovat vždy tak, že o účastenství bude vydáno usnesení. Aby občanskému sdružení/spolku či jinému subjektu náleželo postavení účastníka řízení na základě 7 odst. 2 zákona o integrované prevenci, muselo by mu toto postavení přímo vyplývat ze složkového právního předpisu Forma stanovení lhůty k vyjádřením Zákon o integrované prevenci v případě řízení o změně integrovaného povolení z důvodu jiné než podstatné změny (tzv. nepodstatné změny) neobsahuje žádnou speciální úpravu ohledně vyjádření účastníků řízení. Ani před novelou č. 69/2013 Sb. v tomto ohledu zákon o integrované prevenci speciální úpravu neobsahoval. Je tedy třeba vycházet z příslušných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle 36 odst. 1 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Usnesení podle daného ustanovení je zvláštním typem usnesení o určení lhůty k provedení úkonu podle 39 odst. 1 správního řádu. Podle tohoto ustanovení správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu 18

19 k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí, s tím, že určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Stanovenou lhůtu lze podle 39 odst. 2 přiměřeně prodloužit. Podle 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Pokud poté v rámci vyjádření se k podkladům rozhodnutí účastníci řízení učiní další návrhy, a správní orgán je uzná, tj. jedná se o další podklady rozhodnutí, je nutno postup podle 36 odst. 3 opakovat. To může vést k neúměrnému prodlužování řízení, a takovým případům lze zamezit právě využitím možnosti koncentrace řízení podle 36 odst. 1 správního řádu. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že úřad není v řízení o změně integrovaného povolení z důvodu nepodstatné změny povinen stanovit účastníkům řízení lhůtu, ve které mohou činit návrhy, podle 36 odst. 1 správního řádu. Současně lze mít za to, že v mnoha případech je koncentrace řízení podle 36 odst. 1 žádoucí z toho hlediska, aby v řízení nedocházelo ke zbytečným průtahům, a aby rozhodnutí ve věci mohlo být vydáno ve lhůtě podle 71 správního řádu. Z 36 odst. 1 správního řádu vyplývá, že pokud úřad stanoví účastníkům řízení lhůtu na podávání návrhů podle tohoto ustanovení, je nutno tak učinit formou usnesení Převody zařízení a jejích částí, rozdělení a spojování zařízení a) Převod části zařízení pod jiného provozovatele Zákon o integrované prevenci postup v případě změny provozovatele u části zařízení, které je předmětem pravomocného integrovaného povolení, výslovně neřeší. Rozhodné je, že zařízení v rámci jednoho integrovaného povolení může zahrnovat pouze ty technické jednotky a přímo spojené činnosti, které provozuje stejný provozovatel. Zákon o integrované prevenci nepřipouští, aby se jedno integrované povolení vztahovalo na více provozovatelů, byť jen dočasně. Současně je v 16 odst. 2 zákona o integrované prevenci stanoveno, že bez platného integrovaného povolení nelze zařízení provozovat. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že integrované povolení lze podle zákona o integrované prevenci vydat pouze na žádost provozovatele zařízení. Tím je podle 2 písm. h) zákona o integrované prevenci právnická nebo fyzická osoba, která zařízení provozuje nebo bude provozovat. Pokud je tedy část zařízení, která je převáděna na nového provozovatele, sama o sobě zařízením v režimu zákona o integrované prevenci, musí pro ni nový provozovatel získat integrované povolení. Bez integrovaného povolení vydaného na jeho žádost nemůže oddělenou část původního zařízení provozovat. Na oddělenou část zařízení se nemohou vztahovat dvě integrovaná povolení. Původní provozovatel tedy musí požádat o změnu integrovaného povolení spočívající ve vynětí příslušné části zařízení a všech podmínek provozu, které se k ní vztahují. Vzhledem k tomu, že oddělená část zařízení může vyžadovat vydání nového integrovaného povolení a toto povolení lze vydat pouze na žádost nového provozovatele, nemůže se v případě změny provozovatele u části zařízení uplatnit 17 zákona o integrované prevenci, podle kterého přecházejí práva a povinnosti z integrovaného povolení na právního 19

20 nástupce provozovatele zařízení a jsou pro něj závazné. Toto ustanovení se uplatní v případě, že ke změně provozovatele dochází u celého zařízení, které je předmětem integrovaného povolení, případně minimálně u všech jeho částí, ve kterých probíhá činnost podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, že oddělovaná část zařízení nadále spadá do režimu zákona o integrované prevenci, je třeba podat u krajského úřadu žádost o změnu integrovaného povolení, spočívající ve vynětí části zařízení, u které je plánována změna provozovatele. Nový provozovatel oddělované části zařízení musí požádat o vydání integrovaného povolení pro tuto část. Je vhodné zkoordinovat postup tak, aby žádost o vydání integrovaného povolení a žádost o změnu integrovaného povolení byly podány současně resp. s minimálním časovým rozdílem. Při zpracování žádosti o vydání integrovaného povolení lze z hlediska obsahu využít původní žádost, pokud v ní obsažené informace odpovídají požadavkům vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci. K možnosti spojit řízení o vydání integrovaného povolení a řízení o změně integrovaného povolení do společného řízení lze uvést, že zákon o integrované prevenci neobsahuje speciální ustanovení o společném řízení. Je proto třeba vycházet z obecné úpravy společného řízení v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle 140 odst. 1 správního řádu může správní orgán na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků. Lze konstatovat, že v případě řízení o vydání integrovaného povolení a řízení o změně integrovaného povolení, vedených z důvodu rozdělení zařízení mezi dva provozovatele, jsou stanovené podmínky pro možnost spojení do společného řízení splněny. Podle 140 odst. 7 správního řádu se ve společném řízení vydává společné rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy jsou k přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné různé odvolací správní orgány. Pokud by tedy krajský úřad v daném případě využil možnosti spojení řízení do společného řízení, bylo by jedním společným rozhodnutím vydáno integrované provozovatele oddělené části a rozhodnutí o změně integrovaného povolení původního provozovatele. Spojení řízení o vydání integrovaného povolení a řízení o změně integrovaného povolení není vyloučeno ani v případě, že krajský úřad v rámci správního uvážení dospěje k závěru, že požadované vynětí části zařízení z integrovaného povolení nepředstavuje podstatnou změnu v provozu zařízení ve smyslu 2 písm. i) zákona o integrované prevenci. Pokud krajský úřad v daném konkrétním případě nevyhodnotí spojení do společného řízení jako nejvhodnější variantu postupu, potom je třeba, aby koordinoval postup v obou řízeních a vydal v těchto řízeních rozhodnutí až ve chvíli, kdy má shromážděny veškeré podklady pro obě rozhodnutí. Z hlediska kontinuity provozování je žádoucí, aby provozovatel oddělené části zařízení již disponoval pravomocným integrovaným povolením ke dni účinnosti převodu práv a povinností vztahujících se k provozu dotčené části zařízení. Proto je vhodné, aby žádosti o vydání integrovaného povolení a změnu integrovaného povolení byly podány 20

21 s dostatečným předstihem před plánovaným převodem dané části zařízení, a aby v nich bylo uvedeno předpokládané datum tohoto převodu. O žádostech lze případně rozhodnout i s časovým předstihem s uvedením odkládací podmínky v tom smyslu, že rozhodnutí nabývá, resp. nabývají účinnosti dnem účinnosti převodu práv a povinností spojených s provozem zařízení, které je předmětem vydaného integrovaného povolení. b) Převod části zařízení pod jiného provozovatele společně s tím, že oddělená část již nebude v režimu zákona o integrované prevenci. V případě, že vydělená část zařízení již nespadá do režimu zákona o integrované prevenci se posupuje analogicky jako v bodě a), nicméně je nutné zohlednit skutečnost, že provozovatel oddělené části musí k provozu disponovat často několika povoleními podle složkových předpisů. Nicméně provozovatel oddělované části by mohl použít postup v bodě a), pokud by se rozhodl nadále dobrovolně setrvat v režimu zákona o integrované prevenci. Není vhodné v tomto případě použít ustanovení 20 zákona o integrované prevenci z důvodu nutnosti koordinace několika správních postupů. Kroky úřadu jsou v tomto případě následující. Stávající provozovatel musí podat u krajského úřadu žádost o změnu integrovaného povolení, spočívající ve vynětí části zařízení, u které je plánována změna provozovatele. Nový provozovatel oddělované části zařízení musí požádat o vydání příslušných správních aktů, nezbytných pro provozování oddělené části. Rozhodnutí o změně integrovaného povolení přiřazuje podmínky integrovaného povolení k výčtu rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů podle zvláštních právních předpisů, která bude provozovatel oddělené části následně získávat. Z hlediska kontinuity provozování je žádoucí, aby provozovatel oddělené části zařízení již disponoval pravomocnými správními akty ke dni účinnosti převodu práv a povinností vztahujících se k provozu dotčené části zařízení. Proto je vhodné, aby žádosti o vydání integrovaného povolení a relevantních správních aktů byly podány s dostatečným předstihem před plánovaným převodem dané části zařízení, a aby v nich bylo uvedeno předpokládané datum tohoto převodu. O žádosti ke změně integrovaného povolení i u relevantních správních aktů lze případně rozhodnout i s časovým předstihem s uvedením odkládací podmínky v tom smyslu, že rozhodnutí nabývá, resp. nabývají účinnosti dnem účinnosti převodu práv a povinností spojených s provozem části zařízení, které je předmětem vydaného integrovaného povolení s tím, že tento okamžik nemůže nastat dříve, než jsou vydány všechny pravomocné správní akty, vymezené v rozhodnutí o změně integrovaného povolení. 21

22 c) Rozdělení zařízení na dvě samostatná zařízení, provozovaná stejným provozovatelem V případě rozdělení zařízení, přičemž obě části zůstávají v režimu integrované prevence a mají stejného provozovatele, se aplikuje stejný postup jako v bodě a). Důvody tohoto postupu mohou být např. administrativně-organizační opatření u provozovatele nebo příprava na odprodej části zařízení. Postup je akceptovatelný v případě, že podmínky stanovené v dílčích integrovaných povoleních, které nahrazují dřívější integrované povolení, nejsou ve vztahu k ochraně životního prostředí mírnější, než kdyby bylo vydáno pouze jedno povolení. d) Provozování dvou zařízení na jednom místě jedním provozovatelem a převody těchto zařízení na jiné provozovatele Viz bod c). Změny provozovatele v tomto případě probíhají standardně podle 17 zákona o integrované prevenci. Ke sloučení více zařízení provozovaných jedním provozovatelem na stejném dotčeném místě podle 20a zákona o integrované prevenci může dojít pouze na základě žádosti provozovatele. e) Výklad pojmu zařízení ve vztahu k přechodu do složkového režimu Zařízení podle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci má být vymezeno vždy včetně přímo spojených činností (se zohledněním specifických situací, např. v souvislosti s ochranou dobré víry ve vztahu k obecným principům správního řádu). Nicméně definice zařízení je nutné vždy chápat ve vazbě na definici provozovatele podle 2 písm. h) tohoto zákona, tj. v případech, kdy je naplněna definice přímo spojené činnosti, nelze je považovat za součást zařízení, pokud nejsou tyto činnosti provozovány stejným provozovatelem, který provozuje i činnost uvedenou v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci. Podrobněji je ve vztahu k přechodu do složkového režimu řešeno v odpovědi na bod a) a b) Vydávání úplných znění povolení mimo změnová řízení V případě, že se na povolující úřad obrátí provozovatel s žádostí o vydání úplného znění integrovaného povolení a tato žádost je podána zcela samostatně, bez vazby na ohlášení změny v provozu zařízení podle 16 odst. 1 písm. b) nebo žádost podle 19 odst. 2 zákona o integrované prevenci, tak je vhodný postup následující. Vydávání úplného znění výrokové části integrovaného povolení upravuje 19 odst. 7 zákona o integrované prevenci. Podle tohoto ustanovení úřad na žádost provozovatele zařízení vydá úplné znění výrokové části integrovaného povolení, jak vyplývá z rozhodnutí o jeho změně. Rozhodné je znění výrokových částí vydaného integrovaného povolení a jednotlivých rozhodnutí o jeho změně. Úřad může úplné znění výrokové části integrovaného povolení vydat i z moci úřední v souvislosti s vydáním rozhodnutí o změně integrovaného povolení. Z uvedeného ustanovení, zejména z té jeho části, kde je výslovně zdůrazněno, že rozhodné je znění výrokových částí integrovaného povolení a jednotlivých rozhodnutí o jeho změně, jednoznačně vyplývá, že úplným zněním výrokové části integrovaného povolení se nezakládají, nemění ani neruší práva nebo povinnosti určité osoby, ani se jím 22

23 neprohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Nejedná se ani o rozhodnutí o procesní otázce. Lze tedy jednoznačně konstatovat, že úplné znění výrokové části integrovaného povolení není správním rozhodnutím ve smyslu 67 odst. 1 správního řádu, a o vydání úplného znění se tedy nevede správní řízení. To platí jak v případě, že úřad vydává úplné znění v souvislosti s vydáním rozhodnutí o změně integrovaného povolení, tak v případě, že úřad vydává úplné znění na žádost provozovatele zařízení. Jedná se o dokument informativní povahy, vydávaný formou osvědčení či sdělení ve smyslu 154 správního řádu. Pokud sdělení či osvědčení trpí vadami (je v nesouladu s vydanými rozhodnutími o změně relevantního povolení), stanoví správní řád v 156 postup jejich odstranění. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení. Samotné zveřejňování řeší 19 odst. 7 zákona o integrované prevenci (nyní je v 19 odst. 7 zákona o integrované prevenci výslovně stanoveno, že úplné znění výrokové části integrovaného povolení se zveřejňuje prostřednictvím integrovaného systému integrované prevence) a to bez ohledu na to, za jakých okolností bylo vydáno. Nicméně technicky není stávající informační systém integrované prevence na takovou situaci připraven a je nutné situaci řešit tak, že úplné znění je zasláno em administrátorovi systému, který jej doplní k poslední změně integrovaného povolení Specifikace požadavků na zasílání rozhodnutí ministerstvu Povolující úřady mají podle 13 odst. 10 zákona o integrované prevenci povinnost zasílat Ministerstvu životního prostředí (MŽP) do 7 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení. Stejná povinnost platí podle 19a odst. 1 a 4, 20 odst. 5 a 20a odst. 2 zákona o integrované prevenci i v případě změn povolení, jeho zániku a sloučení povolení. Účelem těchto ustanovení je zajistit kontrolu plnění jednoho z klíčových požadavků zákona o integrované prevenci, tj. veřejný přístup k textu povolení a uložených závazných podmínek provozu prostřednictvím informačního systému integrované prevence. Nicméně administrativní náročnost tohoto ověřování, nejednost provádění a určitá duplicita, kdy jsou zasílána již veřejně přístupná rozhodnutí, vedou k nutnosti podrobnější úpravy postupu. PID zařízení 11 Provozovatel Název zařízení Čj. změny Datum rozhodnutí Datum nabytí právní moci Číslo změny 12 Označení změny 13 Tabulka 1 Požadavky na povinně zasílané údaje 11 Odpovídá položce Identifikace zařízení Registrační kód v informačním systému integrované prevence 12 Uvádí se podle aktuálních změn povolení v právní moci 13 Pokud se liší od uvedeného čísla změny, např. 13A, XV. Jinak se nevyplňuje 23

24 Dokumenty dostupné informačním systému již MŽP nepožaduje zasílat individuálně, budou zasílány pouze přehledy rozhodnutí v právní moci v tabulkové formě, jejichž obsah je specifikován výše. Při tomto postupu nicméně bude nutné respektovat zákonné lhůty. Povinnost podle zákona a jeho účel tak budou plněny, protože podle uváděných kritérií bude možné dohledat rozhodnutí, na které je odkazováno, stejně jako ověřit, že došlo k jeho zveřejnění a že nedošlo např. k mylnému vložení jiného dokumentu či chybě ve vložení údajů. Pokud bude chyba zjištěna, tak příslušný pracovník ministerstva a povolujícího úřadu zjednají nápravu na pracovní úrovni. Závažnější pochybení budou řešeny standardním postupem. V případě, že je provedeno vložení jiných rozhodnutí, dokumentů či úprav, tak je možné použít následující tabulku. Zasílání informací nad rámec povinností přímo uvedených v zákoně o integrované prevenci je dobrovolné, nicméně může být účelné k ověřování a aktualizaci informačního systému, zejména vzhledem k morální zastaralosti části software a souvisejícímu vzniku chyb. Mohou být takto zasílány všechny údaje podle 5a odst. 4 zákona o integrované prevenci, které se povinně nezasílají MŽP, případně ty z údajů, které chce povolující úřad po správci systému validovat. PID zařízení 11 Provozovatel Název zařízení Čj. změny Datum rozhodnutí Datum nabytí právní moci Vkládané údaje 14 Tabulka 2 Požadavky na nepovinně zasílané údaje 1.8. Nahrazování závazného stanoviska podle stavebního zákona Text v 122 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů uvádí, že pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy 15. V této souvislosti může vzniknout dojem, že krajský úřad jako povolovací orgán má vydávat v rámci integrovaných povolení závazná stanoviska podle stavebního zákona (v návaznosti na nahrazované správní akty v oblasti vod či ochrany ovzduší). 14 Vkládá se charter údajů podle 5a zákona o integrované prevenci, konkrétně vyjádření odborně způsobilé osoby / ohlášení údajů o plnění podmínek / změny provozovatelů, dále pak stručné shrnutí údajů ze žádosti, přerušení a zastavení řízení a další. 15 Například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 24

25 Novelou č. 69/2013 Sb. bylo do zákona o integrované prevenci, mezi ustanovení upravující kompetence krajských úřadů doplněno ustanovení 33 písm. o), podle kterého je krajský úřad dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení a při vydání kolaudačního souhlasu podle jiného právního předpisu 16, pokud se vydání rozhodnutí, stanovisek, vyjádření nebo souhlasů podle zvláštních právních předpisů 17, které jsou podkladem pro vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení nebo kolaudačního souhlasu podle jiného právního předpisu, nahrazuje postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle tohoto zákona. Institut dotčených orgánů je obecně upraven v 136 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle 136 odst. 1 správního řádu jsou dotčenými orgány a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a b) správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání závazného stanoviska ( 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem rozhodnutí správního orgánu. Úprava kompetencí dotčených orgánů je až na výjimky ponechána na zvláštních právních předpisech. Podle 149 odst. 1 správního řádu je závazné stanovisko úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Pokud tedy zvláštní zákon stanoví pouze to, že určitý správní orgán je dotčeným orgánem v určitém typu řízení, dopadají na tento správní orgán jakožto dotčený orgán pouze ustanovení 136 odst. 2 až 5 správního řádu (např. oprávnění nahlížet do dopisu, oprávnění vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí). Z pouhé skutečnosti, že je určitý správní orgán označen zvláštním zákonem jako dotčený orgán, nevyplývá kompetence tohoto správního orgánu k vydání závazného stanoviska. Z výše uvedeného vyplývá, že na krajský úřad jakožto dotčený orgán při vydání kolaudačního souhlasu podle 33 písm. o) zákona o integrované prevenci se nevztahuje uvedeného ustanovení 122 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy Vazba územního rozhodnutí a řízení podle zákona o integrované prevenci Vazby mezi integrovaným povolením a územním rozhodnutím podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů se týkají ustanovení 46 odst. 1 a 2 zákona o integrované prevenci. V 46 odst. 1 zákona o integrované prevenci je stanoveno, že rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, 16 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. 17 Například zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. 25

26 které byly podle zvláštních právních předpisů vydány nebo nabyly právní moci před nabytím právní moci územního rozhodnutí nebo rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru podle zvláštního právního předpisu, se integrovaným povolením nenahrazují. Na toto ustanovení navazuje ustanovení 46 odst. 2 zákona o integrované prevenci, podle kterého úřad při vydání integrovaného povolení po vydání územního rozhodnutí nebo rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru úřad vychází též z rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů, vydaných podle zvláštních právních předpisů, které tvořily podklad pro tato rozhodnutí. Dalším dotčeným ustanovením je 4 odst. 1 písm. o) zákona o integrované prevenci Z 46 odst. 2 zákona o integrované prevenci lze dovodit, že integrované povolení lze vydat již před vydáním územního rozhodnutí. Současně z 45 odst. 1 ve spojení s 46 odst. 1 a 2 vyplývá, že po provozovateli zařízení nelze požadovat, aby podal žádost o vydání integrované povolení před vydáním územního rozhodnutí, V územním řízení tedy nelze požadovat předložení integrovaného povolení. Provozovatel zařízení je povinen požádat o vydání integrovaného povolení až ve fázi stavebního řízení, aby integrované povolení bylo v souladu s 45 odst. 1 zákona o integrované prevenci vydáno před stavebním povolením. U staveb, kde došlo ke spojení územního řízení a stavebního řízení 78 odst. 1 stavebního zákona, která spadají do režimu integrované prevence, je nutné vydání integrovaného povolení před spojeným řízením. Z výše uvedeného vyplývá, že provozovatel zařízení je vždy povinen doložit k žádosti o vydání integrovaného povolení pravomocné územní rozhodnutí, pokud již bylo vydáno. Otázka souladu s územně plánovací dokumentací však není předmětem řízení o vydání integrovaného povolení resp. o jeho změně. Vazba územního rozhodnutí a integrovaného povolení byla řešena i soudně 18, a to konkrétně v oblasti existujících zařízení nakládajících s odpady. Zásadním podkladem pro soudní rozhodnutí bylo ustanovení 1 odst. 1 písm. m) vyhlášky č. 383/2001 Sb., podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů Žádost o udělení souhlasu k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů (dále jen "zařízení") obsahuje, pokud je souhlas k provozování zařízení vydáván k již existujícímu zařízení, doklad o souladu zařízení se zvláštními právními předpisy, nejde-li o mobilní zařízení. Zvláštní právní předpisy jsou doplněny odkazem na stavební legislativu. Na základě rozhodnutí soudu je možné dojít k závěru, že u některých zařízení vzniká povinnost předkládat územní rozhodnutí za všech okolností, a to i v rámci řízení podle zákona o integrované prevenci (jedná se o povinnou součást žádosti podle 4 odst. 1 písm. o) uvedeného zákona podklad k vydání rozhodnutí, nahrazovaného integrovaným povolením). Podmínkou je, že je podána žádost o integrované povolení pro zařízení, které je zároveň existujícím zařízením podle 1 odst. 1 písm. m) vyhlášky č. 383/2001 Sb. Žádost o integrované povolení v uvedeném případě bez územního rozhodnutí nemůže být považována za úplnou ve smyslu 3 odst. 5 zákona o integrované prevenci. 18 Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové čj. 52A 36/ ze dne

27 1.10. Ukončování a dlouhodobé přerušení provozu Přerušení provozu Provozovatelé zařízení, která aktuálně neprovádí průmyslovou činnost, pro kterou mají vydáno integrované povolení, ale provoz nebyl definitivně ukončen, musí respektovat obecný principu v 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci tj. provozovat v souladu s integrovaným povolením. Provozovatel tedy musí dodržovat integrované povolení až do doby, kdy podle 20 zákona o integrované prevenci zanikne. Zákon o integrované prevenci podle 20 odst. 2 rozlišuje zrušení integrovaného povolení při ukončení provozu (po splnění všech podmínek z povolení) a při nevyužívání integrovaného povolení bez vážného důvodu po dobu delší než 4 roky. Ze skutečnosti, že zákon předpokládá, že na zařízení se vztahuje integrované povolení až do splnění poslední podmínky spojené s ukončením provozu, lze dovodit, že důvod pro zrušení integrovaného povolení spočívající v jeho nevyužívání po dobu delší než 4 roky lze aplikovat pouze na zařízení, která nebyla vůbec uvedena do provozu (například nebyla ani vybudována). Dlouhodobější přerušení výroby je provozovatel povinen ohlásit úřadu jako změnu v zařízení podle 16 odst. 1 písm. b). Stejně tak je povinen úřadu ohlásit opětovné uvedení zařízení do provozu. Pokud tak neučiní, naplňuje svým jednání skutkovou podstatu správního deliktu podle 37 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. Důvodem je, že přerušení provozu může být doprovázeno omezením údržby a dohledu, stejně tak jako může být spojeno s riziky ve vztahu k životnímu prostředí ohledně odpadů a provozních kapalin a materiálů, vyskytujících se v rámci zařízení. Povolující úřad by měl v integrovaném povolení pro tyto eventuality stanovit příslušné závazné podmínky provozu, např. povinnost vyklidit sklady chemických látek a odpadů, vyčerpat nádrže či zakonzervovat určitým způsobem technologii. Z hlediska zákona o integrované prevenci není nutné rozlišovat mezi krátkodobým a dlouhodobým přerušení výroby, protože na obě možnosti vztahuje 13 odst. 4 písm. h) zákona o integrované prevenci. V uvedeném ustanovení uvedený stav (tj. krátkodobé přerušení) jsou jen příkladný výčet. Důležitá je první část, kde se uvádí, že se jedná o stav odlišný od běžného provozu. Zařízení by mělo plnit podmínky povolení vždy, pokud nezaniklo, ale jedná se o podmínky relevantní aktuálnímu bezpečně doloženému stavu. Je nutné upozornit na skutečnost, že v některých případech je formulace některých povinností v integrovaných povoleních obecná, nicméně se vztahují jen ke standardnímu provoznímu stavu. Je nutné poukázat na nutnost jednoznačné formulace povinností podle 13 odst. 4 písm. h) zákona o integrované prevenci a nutnost definování situací, kdy se tyto podmínky aplikují, ve vlastním povolení. Je např. možné v povolení stanovit podmínky pro přerušení provozu v maximální délce 2 týdnů s tím, že delší období musí být řádně ohlášeno Ukončení provozu vydávané za jeho přerušení Jak je uvedeno výše, provozovatel má povinnost ohlásit přerušení provozu povolujícímu úřadu. V praxi se objevuje často situace, kdy provozovatel přerušuje provoz s tím, že již nehodná činnost obnovit a v zařízení jsou provedeny zásahy, které obnovu průmyslové 27

28 činnosti neumožňují. V případě vedení řízení o přerušení provozu lze považovat za nutné provést přezkum šetřením v místě provozu podle 18 odst. 7 zákona o integrované prevenci. Stejně tak je vhodné provést tento přezkum v případě, že existuje podezření, že provoz byl takto přerušen nebo ukončen a nebylo to oznámeno povolujícímu úřadu. Pokud se šetřením v místě prokáže, že nejsou předpoklady pro obnovení provozu (například došlo k demontáži technologie, staveb, areál lze označit jako zpustlý, opuštěný apod.), tak se následně zahajuje řízení z moci úřední, kterým se stanovují nikoliv podmínky přerušení provozu, ale postupy nebo opatření pro definitivní ukončení provozu zařízení podle 13 odst. 4 písm. h) zákona o integrované prevenci, které by reflektovaly reálný stav a zajistily splnění požadavků podle 15a zákona o integrované prevenci. Účelné je stanovení konkrétních lhůt a způsob doložení jednotlivých povinností. V řešení potenciálních problémů s fiktivním přerušením provozu je významná role České inspekce životního prostředí, protože i na zařízení, která nejsou aktuálně provozována, se vztahuje nutnost jejich pravidelné kontroly. Podle 20b odst. 3 zákona o integrované prevenci se plány kontrol vztahují na všechna zařízení, která mají vydáno integrované povolení (tj. veškerá integrovaná povolení, která nezanikla ve smyslu 20 zákona o integrované prevenci, respektive postupem uplatňovaným před novelou). 20b odst. 5 zákona o integrované prevenci pak stanovuje programy kontrol, přičemž u zařízení představující nejmenší riziko je možné četnost kontrol v místě stanovit až jednou za 3 roky. Skutečnost, že v zařízení aktuálně neprobíhá průmyslová činnost, by měla být zohledněna při posouzení rizik ve vztahu k životnímu prostředí a rozsahu kontroly (např. se může jednat o pouhé ověření toho, zda zařízení není provozováno, kontrolu dodržování specifických požadavků integrovaného povolení např. podle 13 odst. 4 písm. h) a l) zákona o integrované prevenci - jedná se o požadavky při přerušení výroby a k prevenci kontaminace půdy a vod). Dalším úkolem inspekce je rámcově ověřit, zda se jedná skutečně o přerušení výroby, či již zanikly předpoklady k jejímu obnovení (viz výše). V tomto případě je možné buď zaslat podnět povolujícímu úřadu k přezkumu podle 18 odst. 6 písm. b) nebo rovnou sankcionovat neohlášení ukončení provozu zařízení. Inspekce může také sankcionovat neohlášení přerušení provozu příslušnému povolujícímu úřadu Neposkytnutí součinnosti povolujícímu orgánu ze strany insolvenčního správce Podle 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce v rámci výše uvedených činností mj. zajišťuje provoz dlužníkova podniku. Z toho lze dovodit povinnost insolvenčního správce poskytovat v souvislosti s provozem podniku dlužníka potřebnou součinnost orgánům veřejné správy, včetně správních orgánů na úseku ochrany životního prostředí. 28

29 Podle 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. S případnou stížností na neposkytování potřebné součinnosti ze strany insolvenčního správce je třeba se obrátit na příslušný insolvenční soud. Sankcí za neplnění povinností insolvenčního správce může být až zproštění insolvenčního správce jeho funkce ( 32 odst. 1 insolvenčního zákona). V případě, že dojde k prohlášení konkurzu ( 246 odst. 1 insolvenčního zákona) v průběhu řízení, přechází na správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. V rámci výše uvedených činností správce mj. zajišťuje provoz dlužníkova podniku. I v této situaci je správce v souvislosti s provozem dlužníkova podniku povinen poskytnout potřebnou součinnost orgánům veřejné správy, včetně správních orgánů na úseku ochrany životního prostředí (viz výše). Prohlášením konkursu se insolvenční správce nestává účastníkem řízení místo provozovatele zařízení ani se nestává právním nástupcem provozovatele zařízení ve smyslu 17 zákona o integrované prevenci. Avšak vzhledem k tomu, že na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou a výkon s ní souvisejících práv a povinností provozovatele zařízení jakožto dlužníka, je insolvenční správce oprávněn činit v řízení úkony za provozovatele zařízení. Rozhodnutí a jiné písemnosti vydávané v průběhu řízení je třeba doručovat insolvenčnímu správci Některé dopady nového občanského zákoníku Vztah stavby a pozemku Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se vrací k zásadě Superficies solo cedit, neboli stavba je součástí pozemku. V souvislosti s touto zásadní změnou bylo nutné vyřešit otázku již realizovaných staveb, u kterých jsou odlišné osoby vlastníka pozemku a vlastníka stavby. Tato otázka je řešena v Hlavě II Ustanovení přechodná a závěrečná, konkrétně v Díle 1., Oddíl 5. Věcná práva; Pozemky a stavby ( občanského zákoníku). V 3055 odst. 1 je stanoveno, že: Stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. V 3056 odst. 1 občanského zákoníku stanoveno, že: Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, 29

30 která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží. Dále je také uvedeno, že rozdílná úprava superficiální zásady přestává platit ve chvíli, kdy se vlastníkem pozemku i stavby stane jedna a táž osoba, protože tehdy se stavba stává součástí pozemku a tato zásada se pro dané nemovitosti stává trvale platnou. V oblasti práva životního prostředí se superficiální zásada uplatní u průmyslových staveb. Ty nově postavené již budou vždy součástí pozemku. Specifickou kategorií v problematice aplikace superficiální zásady představují vodní díla, která jsou definována v 55 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení jsou všechna vodní díla stavbami. Jedná se o veřejnoprávní definici, která nemá žádné dopady do sféry soukromoprávní, a tudíž automaticky neznamená, že veškerá vodní díla jsou také stavbami a samostatnými nemovitými věcmi ve smyslu občanskoprávním (podle občanského zákoníku). Samostatnou otázkou je problematika vodních děl nespojených se zemí pevným základem Může se jednat například o některé vodní nádrže (rybníky), náhony a odpadní kanály, úpravy koryt vodních toků, podpovrchová meliorační zařízení nebo některé hráze v závislosti na jejich technickém provedení. Tyto stavby jsou sice vodními díly a stavbami podle 55 vodního zákona, avšak nejsou stavbami a samostatnými věcmi ve smyslu občanského zákoníku (a nebyly ani podle předchozí úpravy). Tato vodní díla se proto v souladu se zásadou stavba je součástí pozemku od stanou součástí pozemku a v případě, že je vlastník pozemku a vlastník vodního díla odlišný, automaticky změní svého vlastníka (vlastníkem se stane vlastník pozemku). Speciální úprava občanského zákoníku platí pro se zemí spojená vodní díla vybudovaná před (termín nabytí účinnosti vodního zákona), pro která občanského zákoníku zakotvuje povinnost vlastníka pozemku strpět takové vodní dílo na svém pozemku, a to za náhradu, přičemž nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku do , rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud Občanská sdružení Ve vztahu k občanským sdružením přináší nový občanský zákoník zásadní změnu, protože jím byl zrušen zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, a tedy došlo ke zrušení formy občanské sdružení. Občanská sdružení do konce roku 2013 mohla dobrovolně změnit svoji formu na obecně prospěšnou společnost, souhlasili-li všichni členové. Při jejich nečinnosti v oblasti změny formy na základě občanského zákoníku nastává automatická změna od na spolek. Občanské sdružení se na spolek přemění automaticky, aniž by muselo činit nějaké kroky. Bude mít pouze povinnost přizpůsobit znění občanskému zákoníku ta ustanovení svých stanov, která by byla v rozporu s kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Dále má možnost občanské sdružení, resp. nyní již spolek, změnit se následně na ústav či sociální družstvo, vyhovuje-li to lépe jeho potřebám. Změna právní formy z občanského sdružení na spolek nemá žádný vliv z hlediska účastenství v řízení o vydání integrovaného povolení podle 7 odst. 1 písm. e) zákona o integrované prevenci. V případě občanských sdružení přeměněných na spolky i nově zakládaných spolků 30

31 je jednoznačně dána kontinuita s předchozí právní úpravou. Pro účastenství v řízení je rozhodné, zda je předmětem činnosti spolku prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů Postupy navazující na posuzování vlivů na životní prostředí Bude doplněno. 2. APLIKACE NEJLEPŠÍCH DOSTUPNÝCH TECHNIK 2.1. Harmonogram přezkumů integrovaných povolení, referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách a závěrů o nejlepších dostupných technikách Dne byl Ministerstvem životního prostředí zveřejněn v informačním systému integrované prevence ( metodický dokument k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení k zákonu č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Uvedený metodický dokument byl zaměřen na problematiku úrovní emisí stanovených v rozhodnutích o závěrech o nejlepších dostupných technikách (tzv. závěry o BAT). Po zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT v Úředním věstníku EU vzniká povinnost povolovacímu úřadu do 4 let zajistit, aby byly závazné podmínky integrovaného povolení (emisní limity), v souladu se závěry o BAT. Povolující úřad může přistoupit ke zmírnění těchto emisních limitů tím, že udělí výjimku z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami (tzv. výjimku z BAT). Další povinností je v rámci 4 let provést přezkum všech podmínek dotčených integrovaných povolení. Uvedené aktivity a povinnosti jsou úzce navázány na proces výměny informací a související formální kroky podle směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED). Pro snadnější orientaci povolujících úřadů a provozovatelů v jejich budoucích povinnostech byl zpracován tento informativní materiál s konkrétními údaji k přezkumům integrovaných povolení a revizí referenčních dokumentů o BAT (BREF) a závěrů o BAT, který doplňuje uvedenou metodiku. Tato verze je první aktualizací z důvodu průběžného vývoje v této oblasti na evropské úrovni nových závěrech o BAT a změn v harmonogramu přezkumů BREF, jak byly představeny na fóru podle čl. 13 IED dne v Bruselu Závěry o BAT zveřejněné v Úředním věstníku EU Všechna prováděcí rozhodnutí Komise, kterými se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT), podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU průmyslových emisích (IED), jsou zveřejněny v Úředním věstníku EU. K dnešnímu dni bylo přijato na výboru podle čl. 75 IED 7 závěrů o BAT a všechny byly zveřejněny v Úředním věstníku EU. 6 z nich se týká zařízení v režimu integrované prevence v České republice. Jedná se konkrétně o následující. 31

32 Závěry o BAT pro sklářský průmysl Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2012/134/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do března roku Závěry o BAT pro sklářský průmysl se týkají konkrétně kategorií přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 3.3. Výroba skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t za den Tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t za den. Závěry o BAT pro výrobu železa a oceli Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2012/135/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do března roku Závěry o BAT pro výrobu železa a oceli se týkají konkrétně kategorií podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 1.3. Výroba koksu Pražení nebo slinování kovové rudy včetně sirníkové rudy Výroba surového železa nebo oceli z prvotních nebo druhotných surovin, včetně kontinuálního lití, o kapacitě větší než 2,5 t za hodinu. Závěry o BAT pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého. Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2013/163/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do dubna roku Závěry o BAT pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého se týkají konkrétně kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 3.1. Výroba cementu, vápna a oxidu hořečnatého Závěry o BAT pro výrobu chloru a louhu Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2013/732/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do prosince roku Závěry o BAT pro výrobu chloru a louhu se týkají konkrétně kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 4.2. Výroba anorganických látek, jako jsou a) plyny - chlor c) zásady - hydroxid sodný Závěry o BAT pro výrobu buničiny, papíru a lepenky Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2014/687/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do září roku Závěry o BAT 32

33 výrobu buničiny, papíru a lepenky se týkají konkrétně kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 6.1. Průmyslová výroba a) buničiny ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů, b) papíru a lepenky, o výrobní kapacitě větší než 20 t denně. Závěry o BAT pro rafinaci minerálních olejů a plynů Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2014/738/EU a následně zveřejněn dne Revizi integrovaných povolení zařízení, které svou hlavní kategorií činnosti spadají pod tyto závěry o BAT, je nezbytné provést nejpozději do října roku Závěry o BAT pro rafinaci minerálních olejů a plynů se týkají konkrétně kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 1.2 Rafinace minerálních olejů a plynů. Závěry o BAT, které se netýkají žádného zařízení v České republice z důvodu nenaplnění definice příslušné kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED, jsou následující. Závěry o BAT pro vydělávání kůží a kožešin Tento dokument byl přijat na základě rozhodnutí Komise 2013/84/EU a následně zveřejněn dne Závěry o BAT pro vydělávání kůží a kožešin se týkají konkrétně kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / Přílohy I IED: 6.3. Vydělávání kůží a kožešin při zpracovatelské kapacitě větší než 12 t hotových výrobků za den Veškeré závěry o BAT jsou ke stažení v informačním systému integrované prevence Ministerstva životního prostředí ( a úplné texty BREF pak na stránkách Ministerstva průmyslu o obchodu Harmonogram přezkumů integrovaných povolení V České republice je na základě zveřejněných závěrů o BAT nutno provést celkem 79 přezkumů závazných podmínek integrovaných povolení podle 18 odst. 3 zákona o integrované prevenci. Většina z těchto přezkumů musí být provedena nejpozději do března roku 2016 (41 povolení). Nejvíce revizí musí být provedeno u zařízení v Moravskoslezském (17 povolení) a Ústeckém (16 povolení) kraji. Nejvíce zastoupené kategorie podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / přílohy I IED jsou 3.3. (v Ústeckém kraji 9 povolení) a 2.2. (v Moravskoslezském kraji 7 povolení). Relevantnost závěrů o BAT a dotčených integrovaných povolení vychází z hlavní činnosti. Pokud zařízení spadá do více kategorií podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci / přílohy I IED, je nutné určit jednu z kategorií jako hlavní. Postup je popsán v metodickém dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení (kapitola 2.2.). 33

34 Závěry o BAT Hlavní kategorie dle přílohy č.1 Přezkum integrovaných povolení Sklářský průmysl 3.3., 3.4. Březen 2016 Výroba železa a oceli 1.3., 2.1., 2.2. Březen 2016 Výroba cementu, vápna a oxidu hořečnatého 3.1. Duben 2017 Výroba chloru a louhu 4.2. a), c) Prosinec 2017 Výroba buničiny, papíru a lepenky 6.1. a), b) Září 2018 Rafinérie 1.2. Říjen 2018 Tabulka 3 Časový rámec přezkumů (konečné termíny) Kategorie Kraj / revize 03/ / / / / / a), c) 12/ a), b) 09/ 2018 Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem Tabulka 4 Počty integrovaných povolení k přezkumu podle kategorií a krajů / Harmonogram revizí BREF Harmonogram revizí BREF vychází z pracovního programu pro výměnu informací, který zveřejňuje s frekvencí cca jedenkrát za rok Evropská komise podle čl. 13 odst. 3 písm. b) IED. Během následujících dvou let je naplánováno přijetí až 6 nových závěrů o BAT pro zpracování neželezných kovů, intenzivní chov drůbeže a prasat, velkoobjemové organické chemikálie, velká spalovací zařízení, výrobu desek na bázi dřeva a běžné čištění odpadních vod a odpadních plynů. 34

35 BREF ( včetně závěrů o BAT) Běžné čištění odpadních vod a odpadních plynů Hlavní kategorie průřezový/horizontální BREF Předložení konečného návrhu 2014 Výroba desek na bázi dřeva 6.1. c) 2014 Zpracování neželezných kovů Intenzivní chov drůbeže a prasat 6.6. a), b), c) 2015 Velkoobjemové organické chemikálie Velká spalovací zařízení Zpracování odpadů 5.1., 5.2., Spalování odpadů Průmysl potravin, nápojů a mléka 6.4. a), b), c) 2016 Povrchové úpravy používající organická rozpouštědla Chemická konzervace dřeva Zpracování železných kovů 2.3. a), c) 2017 Velkoobjemové anorganické chemikálie - pevné látky19 Velkoobjemové anorganické chemikálie - amoniak, kyseliny a průmyslová hnojiva d), e) a), b), Textilní průmysl Jatka a průmysl zpracovávající jejich vedlejší produkty Průmyslové chladící soustavy Energetická účinnost průřezový/horizontální BREF průřezový/horizontální BREF Kovárny a slévárny 2.3. b), 2.4., 2.5. b) 2018 Speciální anorganické chemikálie 4.2., 4.3., 4.4., 4.5., Povrchové úpravy kovů a plastů Keramický průmysl Emise ze skladování průřezový/horizontální BREF Evropská Komise bude projednávat možné sloučení několika dokumentů BREF v oblasti chemie do jednoho. 35

36 Výroba polymerů 4.1. h) 2019 Výroba speciálních organických chemikálií 4.1., 4.4., 4.5., Tabulka 5 Harmonogram předkládání konečných návrhů BREF / závěrů o BAT Jsou uváděny tzv. horizontální BREF (závěry o BAT), které plní doplňkovou funkci a nejsou důvodem pro zahajování přezkumů podle 18 odst. 3 zákona o integrované prevenci. Nicméně pokud jsou pro dané zařízení relevantní, tak musí být brány v potaz. Jedná se zejména o Běžné čištění odpadních vod a odpadních plynů. Řádově tak bude vyvolána nutnost přezkumů až několika stovek integrovaných povolení. Tabulka 3 uvádí termíny předložení konečného návrhu BREF na fórum podle čl. 13 IED. Dobu, která uplyne mezi předložením BREF a datem zveřejněním jeho hlavní kapitoly (závěrů o BAT) v Úředním věstníku EU (datum, od které se odvíjí závazné lhůty) lze predikovat jen obtížně. Většinou se tato doba pohybuje od 4 do 12 měsíců Konečné termíny přezkumů integrovaných povolení dle krajů Hlavní město Praha kategorie provozovatel zařízení 3.1. Českomoravský cement a.s. Zařízení na výrobu cementového slínku v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 500 t denně, K Cementárně, Praha 5 Radotín Středočeský kraj kategorie provozovatel KOVOBRASIV Mníšek spol. s r.o. zařízení POLDI s.r.o. OCELÁRNA 1 Crystal BOHEMIA a.s. MEFRIT spol. s r.o. KAVALIERGLASS a.s. Zařízení na výrobu ocelových tryskacích prostředků Výroba olovnatého skla Zařízení na výrobu smaltéřských, keramických a speciálních frot, smaltů, glazur, elektrostatických prášků a keramických pojiv Výroba domácenského a laboratorního skla 3.1. Vápenka Čertovy schody a.s. Zařízení na výrobu vápna v rotačních pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně nebo v jiných pecích o výrobní kapacitě větší než 50 t denně přezkum měsíc rok duben 2017 přezkum měsíc rok březen 2016 duben

37 4.2. a), c) Spolana a.s. Výroba chloru a louhu sodného amalgámovou elektrolýzou 6.1 a), b) Papírny Bělá a.s. Výroba a zušlechťování papírové lepenky 1.2. Jihočeský kraj kategorie 6.1 a), b) Plzeňský kraj ČESKÁ RAFINÉRSKÁ a.s. Rafinérie Kralupy nad Vltavou PARAMO, a.s. PROVOZ OLEJE (HS KOLÍN) Energetika, Provoz I. a II. provozovatel JIP - Papírny Větřní a.s. Duropack Bupak Papírna s.r.o. kategorie provozovatel 2.2. PILSEN STEEL s.r.o. zařízení Papírny Větřní Duropack Bupak Papírna České Budějovice zařízení PILSEN STEEL s.r.o. Z-Group Steel Holding a.s. Železárny Hrádek a.s. Výroba oceli a zpracování oceli válcováním za tepla 3.3. STÖLZLE - UNION s.r.o. STÖLZLE - UNION s.r.o. - výroba drobného obalového skla 3.1. HASIT Šumavské vápenice a omítkárny a.s. Karlovarský kraj kategorie provozovatel 3.3. O-I Manufacturing Czech Republic a.s. HASIT Šumavské vápenice a omítkárny, a.s. provozovna Velké Hydčice zařízení Sklářské tavící vany č. 3 a EUTIT s.r.o. Slévárna čediče a eucoru Stará Voda 37 prosinec 2017 září 2018 říjen 2018 přezkum měsíc rok září 2018 přezkum měsíc rok březen 2016 duben 2017 přezkum měsíc rok březen a), b) PAPOS Trade s.r.o. Papírenský stroj PS 3 září 2018 Královéhradecký kraj kategorie provozovatel 3.4. Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. zařízení Zařízení na tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně 6.1 a), b) KRPA PAPER a.s. Krkonošské papírny a.s., závod 1 Hostinné Kraj Vysočina přezkum měsíc rok březen 2016 září 2018 kategorie provozovatel zařízení přezkum

38 2.2. ŽĎAS a.s. Metalurgie 3.3. CRYSTALITE BOHEMIA s.r.o. CRYSTALITE BOHEMIA - výroba užitkového a domácenského skla 6.1 a), b) Ústecký kraj CEREPA a.s. Červená Řečice Zařízení na výrobu hygienických papírů na bázi sběrového papíru Huhtamaki Česká republika a.s. kategorie provozovatel 3.3. AGC Flat Glass Czech a.s. člen AGC Group AGC Flat Glass Czech a.s. člen AGC Group AGC Flat Glass Czech a.s. člen AGC Group CRYSTALEX a.s. Glazura s.r.o. O-I Manufacturing Czech Republic a.s. VITRABLOK a.s. KNAUF INSULATION spol. s r.o. UNION LESNÍ BRÁNA a.s. Huhtamaki Česká republika, a.s. výroba nasávané kartonáže zařízení Výrobní linka D1 a Výrobní linka D2 Závod na výrobu plochého skla R3 Závod Řetenice zařízení na výrobu plochého skla výrobní linka R1, výrobní linka R2, technologie Stopsol a související provozy Elektrický tavící agregát o kapacitě 23,5 t/den, dvě automatické linky na strojní výrobu užitkového skla Výroba frit, glazur, barev a barvítek, příprava preparátů drahých kovů Sklářská tavící vana č. 2, závod Rudolfova huť, Dubí Sklárna, výroba skleněných tvárnic lisováním s linkou na chromování formového materiálu Výroba skelné izolace Výroba izolačních profilů na bázi skleněných vláken měsíc rok březen 2016 září 2018 přezkum měsíc rok březen Lafarge Cement a.s. Čížkovická cementárna duben a), c) Spolek pro chemickou a hutní výrobu akciová společnost Spolek pro chemickou a hutní výrobu akciová společnost Soubor zařízení na výrobu alkalických louhů a chloru Hala elektrolýzy 6.1 a), b) Mondi Štětí a.s. Výroba sulfátové buničiny a papíru, parní kotel K10, parní kotel K11 a související činnosti prosinec 2017 září

39 Mondi Štětí White Paper s.r.o. Papírna APIS s.r.o. Papírenská linka pro výrobu novinového papíru Výroba papíru 1.2. ČESKÁ RAFINÉRSKÁ a.s. Rafinérie Litvínov říjen 2018 Liberecký kraj kategorie provozovatel 3.3. PRECIOSA ORNELA a.s. CRYSTALEX a.s. zařízení Výroba skla v obci Desná ( Desná I a Desná II ) Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken, o kapacitě tavení větší než 20 t denně 39 přezkum měsíc rok březen a), b) E M B A spol. s r. o. Zařízení na výrobu lepenky září 2018 Pardubický kraj kategorie provozovatel 3.3. SAINT-GOBAIN ADFORS CZ s.r.o Holcim (Česko) a. s. člen koncernu zařízení přezkum měsíc rok Zařízení na výrobu skleněných vláken březen 2016 Zařízení na výrobu cementového slínku duben a), c) Synthesia, a. s. Výroba fosgenu a izokyanátů prosinec PARAMO a.s. Provoz rafinérie říjen 2018 Jihomoravský kraj kategorie provozovatel SKLÁRNY MORAVIA akciová společnost VETROPACK MORAVIA GLASS akciová společnost SAINT-GOBAIN ADFORS CZ s.r.o. SAINT-GOBAIN ADFORS CZ s.r.o. CARMEUSE CZECH REPUBLIC s.r.o. zařízení Sklářské tavící agregáty č.1 a č.3 Výroba obalového skla VETROPACK MORAVIA GLASS, a.s. Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken o kap. tavení větší 20t denně Zařízení na výrobu skla, včetně skleněných vláken - závod 03 Hodonice a PROJEKT F2 Zařízení na výrobu vápna - závod Vápenka Mokrá Českomoravský cement a.s. Zařízení na výrobu cementového slínku v rotačních pecích - závod Mokrá 6.1 a), b) Brněnské papírny státní podnik Moravskoslezský kraj přezkum měsíc rok březen 2016 duben 2017 Papírna Předklášteří září 2018

40 kategorie provozovatel ArcelorMittal Ostrava a.s. OKK Koksovny a.s. zařízení Závod 10 - Koksovna Koksovna Svoboda TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a. s. VK - Koksochemická výroba ArcelorMittal Ostrava a.s. Závod 12 - Vysoké pece TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a. s. Aglomerace ArcelorMittal Ostrava a.s. Závod 13 - Ocelárna EVRAZ VÍTKOVICE STEEL a.s. Integrovaný systém sekundární metalurgie - ISSM EVRAZ VÍTKOVICE STEEL a.s. Ocelárna I, včetně sekundární metalurgie a zařízení na plynulé odlévání oceli (Ocelárna I) TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a. s. Kyslíková konvertorová ocelárna (KKO) TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a. s. Vysoké pece TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a. s. Elektroocelárna VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY a.s. Výroba a zpracování oceli 3.3. ROCKWOOL a.s. Zařízení na tavení nerostných materiálů 3.1. KOTOUČ ŠTRAMBERK spol. s r.o. 6.1 a), b) Zlínský kraj Biocel Paskov a.s. Biocel Paskov a.s. Vápenný program KOTOUČ ŠTRAMBERK, spol. s r.o. Výroba sulfitové buničiny Výroba termomechanické vlákniny a skládačkové lepenky Smurfit Kappa Czech s.r.o. Papírenský stroj č.2 kategorie provozovatel zařízení 40 přezkum měsíc rok březen 2016 duben 2017 září 2018 přezkum měsíc 6.1 a), b) Otrokovické papírny, a.s. Otrokovické papírny kartonka září 2018 Olomoucký kraj kategorie provozovatel a), b) Cement Hranice akciová společnost VÁPENKA VITOŠOV s.r.o. OP papírna s.r.o. KASTL Invest s.r.o. zařízení Výroba cementu Zpracování nerostu - zařízení na výrobu vápna v jiných pecích Vitošov Průmyslový závod na výrobu papíru a buničiny Průmyslové závody na výrobu papíru a lepenky, o výrobní kapacitě větší než 20 t denně - závod Jindřichov přezkum měsíc rok rok duben 2017 září 2018

41 Papírna Aloisov a.s. Balsac papermill s.r.o. Výroba a zpracování bezdřevých i dřevitých papírů a kartonů Výroba a zpracování balících papírů Tabulka 6 Konečné termíny přezkumů integrovaných povolení dle krajů 3. OCHRANA OVZDUŠÍ Kapitola je připravena na základě obdržených dotazů od krajských úřadů k vazbám mezi zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů Jak se má chápat při praktickém stanovování emisního limitu slovo stejný Podle 4 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů, nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit stanovený v povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj. Konstatujeme, že ustanovení, které takto výslovně zakazuje stanovení stejných nebo vyšších specifických emisních limitů v povolení, je zákonem nově stanoveno; předchozí zákon o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.) takové ustanovení neobsahoval. V příslušné prováděcí vyhlášce (č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší) jsou specifické emisní limity vždy určeny konkrétní číselnou hodnotou, např. 200 mg/m 3. Účelem ustanovení, že specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být nejen vyšší, ale ani stejný jako specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj, je zabránit tomu, aby do povolení provozu byly přepisovány hodnoty specifických emisních limitů z prováděcího právního předpisu, které jsou pro dotčené provozovatele přímo závazné. Pokud by byly v povolení provozu stanoveny stejné hodnoty jako v příslušném prováděcím předpise, potom by se dostávaly do nesouladu s tímto právním předpisem při každé jeho změně spočívající ve zpřísnění příslušných specifických emisních limitů. V této souvislosti připomínáme, že konkrétní hodnoty specifických emisních limitů, přímo závazných pro dotčené provozovatele, stanovila už předchozí právní úprava v oblasti ochrany ovzduší (vyhláška č. 615/2006 Sb.). Z výše uvedeného vyplývá, že v povolení provozu vydaném podle 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb. nesmí být stanovena stejná nebo vyšší číselná hodnota specifického emisního limitu než jaká je stanovena prováděcím právním předpisem. Krajský úřad tedy buď může v povolení provozu stanovit emisní limit o nižší číselné hodnotě oproti prováděcímu právnímu předpisu, nebo v povolení provozu daný specifický emisní limit nestanoví, a v tom případě pro zdroj platí specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem. Otázkou je, jak postupovat v případě povolení k provozu, která byla vydána pro zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. a obsahují stejné nebo vyšší emisní specifické emisní limity než stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. K tomu uvádíme, že v případě stanovení stejného emisního limitu jsou z hlediska věcného obsahu povolení provozu požadavky nové legislativy splněny. 41

42 Lze tedy mít za to, že stanovení stejného emisního limitu v povolení k provozu není samo o sobě důvodem pro uplatnění režimu přechodného ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb., podle kterého provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů. Pokud však povolení obsahuje stejné specifické emisní limity a současně neobsahuje určité náležitosti, které podle nové legislativy obsahovat musí, a je tedy dána povinnost podat žádost o změnu povolení nebo o vydání nového povolení k provozu podle daného přechodného ustanovení, je v případě změny povolení žádoucí uvést povolení v rámci této změny do souladu s požadavky 4 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., tj. stejné emisní limity z povolení vypustit. V případě vydání nového povolení provozu je zcela zřejmé, že toto povolení musí být v souladu s požadavky 4 odst. 3, a to i co se týče zákazu stanovení stejných specifických limitů, jak stanoví prováděcí právní předpis k zákonu o ochraně ovzduší. Pokud povolení k provozu vydané podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. obsahuje vyšší emisní limity, než stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb., je třeba vzniklý rozpor napravit cestou změny povolení nebo vydání nového povolení provozu podle výše uvedeného přechodného ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. Současně zdůrazňujeme, že i pro provozovatele, kteří mají v povolení stanoveny vyšší emisní limity, jsou přímo závazné specifické emisní limity stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb., a to od nabytí její účinnosti, případně od uplynutí přechodného období stanoveného v této vyhlášce. U zařízení v režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, se povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb. na základě 40 odst. 2 tohoto zákona nahrazuje integrovaným povolením. Podle 46 odst. 4 zákona o integrované prevenci se postupuje podle zvláštních právních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy vydané k jeho provedení nestanoví jinak. Ve vztahu k ustanovení 4 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. je tedy třeba zkoumat, jaké jsou požadavky zákona o integrované prevenci ohledně stanovení emisních limitů v integrovaném povolení. Podle 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci emisní limity stanovené v integrovaném povolení nesmí být mírnější než emisní limity, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů. Pro integrované povolení tedy platí stejně jako pro povolení provozu vydané podle zákona č. 201/2012 Sb., že stanovené specifické emisní limity nesmí být vyšší, než jsou specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb. Co se týče stanovení stejného emisního limitu, jaký stanoví složkový právní předpis, zákon o integrované prevenci tuto možnost výslovně neřeší. Podle 13 odst. 4 písm. a) tohoto zákona obsahuje integrované povolení mj. emisní limity. Dané ustanovení ohledně emisních limitů odkazuje na 14, v němž je upraven způsob stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení, s důrazem na stanovení emisních limitů. Z ustanovení 14 je nutno upozornit zejména na ustanovení 14 odst. 1, podle kterého úřad stanoví emisní limity pro znečišťující látky uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pokud jsou ze zařízení vypouštěny, a další emisní limity, které se stanovují na základě jiných právních předpisů. Úřad může též stanovit emisní limity pro jiné skupiny nebo kategorie znečišťujících látek, vibrací, hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření. Dále je klíčové ustanovení 14 42

43 odst. 3, podle kterého při stanovení závazných podmínek provozu, zejména emisních limitů, úřad vychází z použití nejlepších dostupných technik na základě hledisek uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu se zřetelem k technickým charakteristikám zařízení, jeho umístění a místním podmínkám životního prostředí, aniž by však předepisoval použití jakékoli konkrétní metody či technologie. Jak již bylo výše uvedeno, takto stanovené emisní limity nesmí být mírnější než emisní limity, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů. Rovněž upozorňujeme na 14 odst. 4, podle kterého úřad může stanovit výjimky z emisních limitů na dobu nejdéle šest měsíců, jestliže provozovatel zařízení v této době plánuje uskutečnit opatření (například uvedení zařízení do provozu, krátkodobé přerušení nebo definitivní ukončení provozu zařízení) vedoucí ke snížení znečištění. Současně i pro stanovení emisních limitů v integrovaném povolení platí 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci, podle kterého závazné podmínky provozu uložené úřadem podle odstavce 4 musí vždy zahrnovat podmínky, postupy a opatření, které by jinak byly stanoveny na základě zvláštních právních předpisů, podle kterých by byla vydána rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které se nahrazují integrovaným povolením. Zákon o integrované prevenci tedy obsahuje v 14 zvláštní ustanovení týkající se stanovení emisních limitů, na která je v 13 odst. 4 písm. a) odkazováno. V 14 odst. 1 je úřadu výslovně stanovena povinnost stanovit v rámci závazných podmínek provozu emisní limity, přičemž je specifikován rozsah jejich stanovení. Požadavky složkových předpisů jsou v 14 odst. 3 výslovně stanoveny jako minimální požadavky na stanovení emisních limitů v integrovaném povolení. V daném ustanovení je též úřadu uloženo vycházet při stanovení emisních limitů z nejlepších dostupných technik. Stanovení emisních limitů v integrovaném povolení by tedy mělo být vždy výsledkem určité správní úvahy úřadu v mezích stanovených zákonem, a to i v případě stanovení emisních limitů na úrovni požadavků složkových právních předpisů. Rovněž upozorňujeme, že zákon o integrované prevenci obsahuje mechanismus pro uvádění integrovaných povolení do souladu s požadavky nové složkové legislativy - přezkum závazných podmínek integrovaného povolení, na který případně navazuje řízení o změně integrovaného povolení. Podle 18 odst. 2 písm. d) zákona o integrované prevenci úřad vždy přezkoumá závazné podmínky integrovaného povolení, vyžaduje-li to změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí provedená na základě jiných právních předpisů. Z výše uvedeného lze dovodit, že zákon o integrované prevenci spíše předpokládá, že co se týče stanovení emisních limitů, bude provoz zařízení komplexně regulován integrovaným povolením, tj. regulace integrovaným povolením nebude omezena na emisní limity stanovené navíc oproti požadavkům složkových právních předpisů a na emisní limity, které jsou oproti požadavkům složkových právních předpisů zpřísněny. Hodnoty emisních limitů, které jsou přímo stanoveny složkovými právními předpisy, představují na základě 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci spodní hranici pro stanovení emisních limitů v integrovaném povolení. V dané souvislosti též poukazujeme na ustanovení 46 odst. 3 zákona o integrované prevenci, podle kterého povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštních právních předpisů a správních aktů, které integrované povolení nezahrnuje, zůstávají integrovaným povolením nedotčeny. Toto ustanovení zaručuje, že provozovatelé zařízení v režimu integrované prevence nikdy nemohou mít menší rozsah povinností podle složkových právních předpisů než provozovatelé zařízení, která nejsou v režimu integrované prevence. Pokud tedy určitý emisní limit, který je přímo stanoven složkovým právním předpisem, není v integrovaném povolení stanoven nebo je stanoven vyšší, je provozovatel zařízení 43

44 povinen dodržovat emisní limit podle složkového právního předpisu. V takovém případě se jedná o povinnost provozovatele zařízení podle složkového právního předpisu, tj. nevztahuje se na ni režim zákona o integrované prevenci. Proto jsme dospěli k závěru, že co se týče možnosti stanovení stejných specifických emisních limitů jako v prováděcím právním předpise k zákonu č. 201/2012 Sb., je 14 zákona o integrované prevenci třeba považovat za zvláštní ustanovení ve vztahu k 4 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. V integrovaném povolení lze stanovit specifické emisní limity o stejné hodnotě, jaká je uvedena v příslušném prováděcím předpise k zákonu o ochraně ovzduší. Novelou zákona o integrované prevenci zákonem č. 69/2013 Sb. se na základě požadavků směrnice o průmyslových emisích (2010/75/EU) zejména ve vztahu ke stanovení emisních limitů značně posiluje důraz na aplikaci nejlepších dostupných technik, a to především zavedením právně závazných závěrů o nejlepších dostupných technikách. Současně se stanoví jasná pravidla pro udělování výjimek z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. Jedná se tedy o změny, které dále zdůrazňují zvláštní režim pro stanovení emisních limitů v případě zařízení v režimu integrované prevence Závazné stanovisko jako součást integrovaného povolení Podle 2 písm. g) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, se integrovaným povolením rozumí rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky k provozu zařízení, včetně provozu činností přímo spojených s provozem zařízení v místě a které se vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a v oblasti zemědělství, pokud to tyto předpisy (odkaz např. na zákon o ochraně ovzduší, vodní zákon, zákon o odpadech) umožňují. Z hlediska posouzení, zda se určitý správní akt nahrazuje u zařízení v režimu integrované prevence integrovaným povolením, není tedy rozhodná jeho konkrétní forma, ale to, zda je nahrazování tohoto správního aktu integrovaným povolením stanoveno příslušným právním předpisem. V dané souvislosti též podotýkáme, že institut závazného stanoviska zavedl až platný správní řád (zákon č. 500/2004 Sb ); dřívější správní řád (zákon č. 71/1967 Sb.), platný v době vydání zákona o integrované prevenci, tento institut neobsahoval. Příkladem ustanovení, v němž je stanoveno, které správní akty podle tohoto zákona se nahrazují integrovaným povolením, je právě řešené ustanovení 40 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Podle tohoto ustanovení se závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) nevydá podle tohoto zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle jiného právního předpisu (odkaz na zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena. Z výše uvedeného vyplývá, že u zařízení v režimu zákona o integrované prevenci se nevydává závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb., tj. závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu (odkaz mj. na stavební zákon). 44

45 Jeho vydání je nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Krajský úřad, který podle 11 zákona č. 201/2012 vydává dané závazné stanovisko, má tedy v případě nahrazování tohoto závazného stanoviska integrovaným povolením v řízení o vydání integrovaného povolení postavení příslušného správního úřadu ve smyslu 8 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci. K tomu dále uvádíme, že podle daného ustanovení zákona o integrované prevenci úřad do 7 dnů ode dne, kdy žádost o vydání integrované povolení shledá úplnou, ji zašle k vyjádření příslušným správním úřadům, které vykonávají působnost podle zvláštních právních předpisů a jejichž správní akty se nahrazují vydáním integrovaného povolení. Podle navazujícího ustanovení 9 odst. 1 příslušný správní úřad zašle úřadu nejpozději do 30 dnů po obdržení žádosti své vyjádření, které musí obsahovat zejména zhodnocení návrhu závazných podmínek k provozu zařízení, popřípadě návrh dalších závazných podmínek, které navrhuje zahrnout do integrovaného povolení. V 9 odst. 2 je zdůrazněno, že vyjádření příslušných správních úřadů zasílaná úřadu nejsou správními rozhodnutími. Postavení těchto vyjádření ve vztahu k rozhodnutí o žádosti o vydání integrované povolení je řešeno v 13 odst. 5 zákona o integrované prevenci. Podle tohoto ustanovení je součástí odůvodnění integrovaného povolení i vypořádání připomínek k žádosti obsažených ve vyjádřeních podaných podle 8 až 11, tj. i ve vyjádřeních příslušných správních úřadů, a to v plném rozsahu. Rovněž uvádíme, že v některých integrovaných povoleních je v rámci závazných podmínek provozu zařízení uvedeno, že se tímto integrovaným povolením vydává určité rozhodnutí podle složkového právního předpisu (rozhodnutí nahrazované u zařízení v režimu zákona o integrované prevenci integrovaným povolením). Takové ustanovení bývá v integrovaných povoleních obsaženo i ve vztahu k nahrazovanému povolení ke stavbě nebo změně stavby zdroje podle 17 odst. 1 písm. c) dřívějšího zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.). Podle 11 odst. 2 nového zákona o ochraně ovzduší, č. 201/2012 Sb., se ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje již nevydává povolení, ale závazné stanovisko. Podle 149 správního řádu je závazné stanovisko úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. Závazné stanovisko tedy není správním rozhodnutím, nýbrž podkladovým aktem pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Integrovaným povolením, které je správním rozhodnutím, tedy nemůže být vydáno závazné stanovisko. Za vhodné řešení lze považovat, aby bylo ve výrokové části integrovaného povolení uvedeno, že tímto integrovaným povolením se nahrazuje závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle 11 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb. V dané souvislosti rovněž upozorňujeme, že novelou zákona o integrované prevenci se do 13 odst. 3, který stanoví náležitosti obsahu výrokové části integrovaného povolení, doplňuje ustanovení 13 odst. 3 písm. e). Podle tohoto ustanovení je náležitostí integrovaného povolení též výčet rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů (odkaz mj. na zákon o ochraně ovzduší), které se nahrazují integrovaným povolením. 45

46 3.3. Nahrazení vyjádření ke stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu Podle 40 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, se závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) nevydá podle tohoto zákona, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle jiného právního předpisu (odkaz na zákon o integrované prevenci). Závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) vydává krajský úřad ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního předpisu (odkaz na stavební zákon a horní zákon), podle 11 odst. 2 písm. d) vydává krajský úřad povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) se tedy vydává (a u zařízení v režimu integrované prevence nahrazuje integrovaným povolením) pouze pro stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. U stacionárních zdrojů, které nejsou v příloze č. 2 uvedeny, je hájení zájmů ochrany ovzduší v řízeních podle stavebního zákona řešeno v 11 odst. 3. Podle tohoto ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností (ORP) vydává závazné stanovisko k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Konstatujeme, že je záměrem, že příloha č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. nezahrnuje všechny zdroje, které spadaly do kategorie střední stacionární zdroj znečišťování ovzduší podle dřívějšího zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.). Důvodem je, že u určitých skupin zdrojů byla zvýšená míra regulace z hlediska ochrany ovzduší vzhledem k míře dopadů jejich provozu na ovzduší shledána nadbytečnou. Se zvýšenou mírou regulace zdrojů v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. potom souvisí, že u těchto zdrojů, pokud jsou zařízeními v režimu integrované prevence, jsou závazné stanovisko podle 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) nahrazována integrovaným povolením. Dále uvádíme, že dané závazné stanovisko ORP nemá být menším povolením provozu, spíše pouze podkladem pro vydání příslušných správních aktů podle stavebního zákona. U zdrojů, na které se 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. vztahuje, se proto předpokládají pouze statické podmínky provozu týkající se technických parametrů zdroje, nikoli emisní limity či jiné podmínky, které ze své povahy mohou podléhat v průběhu provozu zdroje změnám. Předpokládá se, že ověření, zda zdroj splňuje příslušné technické parametry pro provoz, bude provedeno ve stavebním řízení a následně v řízení o vydání kolaudačního souhlasu. Vzhledem k výše uvedenému se požadované doplnění 40 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb. o ustanovení 11 odst. 3 nejeví jako účelné Místní regulační řády Podle 11 odst. 1 písm. h) dřívějšího zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.) byly provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů povinni vypracovat pro účely regulace emisí za smogové situace regulační řády pro provoz stacionárních zdrojů a předložit je ke schválení České inspekci životního prostředí (dále jen inspekce ). Inspekce měla stanovenu kompetenci ke schvalování regulačních řádů v 46 odst. 1 písm. l) tohoto zákona. Rovněž konstatujeme, že rozhodnutí inspekce o schválení regulačního řádu nebylo uvedeno v 53 odst. 3 tohoto zákona ve výčtu správních aktů, které se u zařízení v režimu integrované prevence nahrazují integrovaným povolením podle 46

47 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Dále uvádíme, že dne nabyl účinnosti nový zákon o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb.). V některých případech byly regulační řády schváleny podle předchozí právní úpravy s platností na dobu určitou, s datem uplynutí až po nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. V zákoně č. 201/2012 Sb. je problematika regulace pro případy smogových situací u konkrétních zdrojů řešena poněkud odlišně od předchozí právní úpravy. Zatímco podle předchozí právní úpravy byly podmínky provozu pro případ smogové situace stanoveny v regulačních řádech schvalovaných samostatným rozhodnutím, podle nové právní úpravy mají být podmínky provozu pro tyto situace stanoveny společně s ostatními podmínkami provozu v povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu (dále jen povolení provozu ), které vydává krajský úřad podle 11 odst. 2 písm. d) tohoto zákona. Tato odlišnost od předchozí právní úpravy je dána tím, že povolení provozu z hlediska obsahu zahrnuje nejen povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu (dále jen povolení k provozu ) podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., ale i další rozhodnutí podle tohoto zákona. Z výčtu správních aktů uvedeného v 40 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb. potom vyplývá, že u zařízení v režimu integrované prevence se povolení provozu nahrazuje integrovaným povolením. Ke stanovení podmínek pro případy smogové situace v povolení provozu dále uvádíme, že problematika smogové situace je upravena v 10 zákona č. 201/2012 Sb. Podle 10 odst. 3 stanovuje krajský úřad pro případy překročení regulační prahové hodnoty podle přílohy č. 6 k tomuto zákonu zvláštní podmínky provozu podle 12 odst. 4 písm. g) pro stacionární zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištění. Krajský úřad je rovněž podle daného ustanovení povinen informovat ministerstvo bez zbytečného odkladu o aktuálním výčtu těchto zdrojů. V 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. jsou stanoveny požadavky na obsah závazných podmínek pro provoz stacionárního zdroje, které obsahuje povolení provozu. Podle 12 odst. 4 písm. g) mezi tyto závazné podmínky provozu patří zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty u stacionárního zdroje podle 10 odst. 3. Současně v této souvislosti upozorňujeme, že podle 12 odst. 4 písm. c) zákona č. 201/2012 Sb. je náležitostí povolení provozu provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Dále jsou stanoveny požadavky na obsah provozního řádu. Z 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. tedy nevyplývá, že by zvláštní podmínky provozu pro případ smogové situace měly být součástí provozního řádu. Zákon předpokládá, že budou v povolení provozu stanoveny samostatně. Rozdíl mezi předchozí a novou právní úpravou spočívá rovněž ve vymezení okruhu zdrojů, na které se vztahuje povinnost mít stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ smogové situace. Jak vyplývá z výše uvedeného, podle předchozí právní úpravy podléhaly povinnosti mít regulační řád všechny zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťování ovzduší. Dále uvádíme, že klasifikace zdrojů na malé, střední, velké a zvláště velké byla v nové legislativě zrušena a nahrazena stanovením vyjmenovaných zdrojů v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., na které se oproti ostatním zdrojům vztahuje povinnost mít povolení provozu podle 11 odst. 1 písm. d) a podle zařazení v rámci přílohy č. 2 případně též další povinnosti (povinnost mít provozní řád, požadavek na rozptylovou studii, požadavek na kompenzační opatření). Podle nové právní úpravy ( 10 odst. 3) se stanovení zvláštních podmínek provozu 47

48 pro případy smogové situace vztahuje na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištění. Lze tedy předpokládat, že stanovení zvláštních podmínek provozu pro případy smogové situace v povolení provozu na základě 10 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. se nebude týkat všech zdrojů, na které se podle předchozí právní úpravy vztahovala povinnost mít regulační řád, a které jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. Zejména lze předpokládat, že podmínku významného příspěvku k úrovni znečištění v dané lokalitě nebudou splňovat některé zdroje, které podle předchozí právní úpravy patřily do kategorie středních zdrojů znečišťování. Ze stanoveného omezení na zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají k úrovni znečištění, lze rovněž dovodit, že povinnost mít v povolení provozu stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případy smogové situace, se ve velké většině případů bude týkat zdrojů v režimu zákona o integrované prevenci. V návaznosti na výše uvedené je třeba řešit otázku, jak postupovat u zdrojů, které podle nové legislativy mají mít v povolení provozu zvláštní podmínky pro případ smogové situace, a pro které byly rozhodnutím podle 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb. schváleny regulační řády s platností na dobu určitou, která uplynula po nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. K tomu uvádíme, že přechodu mezi dosavadní a novou legislativou ve vztahu k rozhodnutí o schválení regulačních řádů podle 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb. a povolení provozu podle 11 odst. 1 písm. d) se týkají přechodná ustanovení 41 odst. 4 a 5 zákona č. 201/2012 Sb. Podle 41 odst. 4 se povolení vydaná podle 17 odst. 1 písm. d) a 17 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a rozhodnutí podle 5 odst. 10 a 11 odst. 1 písm. h) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou-li v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, se považují za povolení provozu podle tohoto zákona. Na přechodné ustanovení 41 odst. 4 navazuje přechodné ustanovení 41 odst. 5, podle kterého provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů. Zákon tedy výslovně neřeší situaci, kdy některé z povolení nebo rozhodnutí vydaných podle dosavadní legislativy, která jsou uvedena v přechodném ustanovení 41 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb., včetně rozhodnutí o schválení regulačních řádů, pozbyla platnosti po nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb., a současně před uplynutí dvouleté lhůty podle přechodného ustanovení 41 odst. 5 tohoto zákona. Ze znění 41 odst. 5 ve spojení s 41 odst. 4 lze naopak dovodit, že toto přechodné ustanovení se vztahuje pouze na případy, kdy příslušná povolení a rozhodnutí vydaná podle předchozí právní úpravy stále existují, ale nesplňují všechny obsahové požadavky stanovené novou legislativou. Na případy, kdy před uplynutím dané dvouleté lhůty uplyne stanovená doba platnosti některého z povolení a rozhodnutí uvedených v 41 odst. 4, se tedy 41 odst. 5 nevztahuje. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že u zdrojů, u kterých po nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 již uplynula nebo uplyne doba platnosti schválených regulačních řádů, a kterým mají být podle 10 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb. v povolení provozu stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ smogové situace, je třeba neprodleně stanovit 48

49 podmínky provozu pro případ smogové situace podle nové legislativy. Pokud se jedná o zdroje v režimu zákona o integrované prevenci, jako nejvhodnější postup pro stanovení těchto podmínek se jeví, aby byl nejprve proveden přezkum podmínek integrovaného povolení podle 18 zákona o integrované prevenci. Pokud úřad na základě přezkumu dospěje k závěru, že zahrnutí regulačního řádu do integrovaného povolení představuje podstatnou změnu v provozu zařízení, v souladu s 19a odst. 1 zákona o integrované prevenci vyzve provozovatele zařízení k podání žádosti o změnu integrovaného povolení. Lze předpokládat, že o změnu, která se je svým charakterem změnou podstatnou, se bude jednat nejspíše v případech, kdy podmínky provozu pro případ smogové situace budou oproti podmínkám uvedeným v regulačním řádu významnějším způsobem měněny. Pokud úřad na základě přezkumu shledá, že zahrnutí regulačního řádu do integrovaného povolení nepředstavuje podstatnou změnu v provozu zařízení, provede změnu integrovaného povolení podle 19a odst. 2 zákona o integrované prevenci v řízení z moci úřední. Rovněž není vyloučeno, že jako zdroj s významným příspěvkem k úrovni znečištění v dané lokalitě bude vyhodnocen zdroj, na který se režim zákona o integrované prevenci nevztahuje. Jako řešení těchto případů přichází v úvahu zahrnutí regulačních řádů do povolení k provozu zdroje, vydaného podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., a to na základě ustanovení 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., podle kterého krajský úřad, který vydal povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d), jím vydané povolení změní, dojde-li ke změně okolností, které byly rozhodné mj. pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního zdroje podle 12 odst. 4. Z hlediska možnosti aplikace ustanovení 13 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb. o změně povolení provozu je podstatné, že toto ustanovení kontinuálně navazuje na 53 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., který stanovil možnosti změny nebo zrušení povolení nebo rozhodnutí podle tohoto zákona, a to mj. z důvodu změny podmínek rozhodných pro vydání povolení nebo rozhodnutí [písm. b)] Žádost o změnu nebo o nové povolení provozu podle zákona o ochraně ovzduší do 2 let ode dne nabytí účinnosti Přezkum integrovaných povolení, jejichž integrované povolení není v souladu s legislativou v oblasti ochrany ovzduší Podle přechodného ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012, o ochraně ovzduší, musí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto zákona, požádat o jeho změnu nebo o nové povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů. Konstatujeme, že požadavky na obsah povolení provozu jsou stanoveny v 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. Mezi tyto požadavky patří např. specifické emisní limity, způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování či provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Co se týče promítnutí nových požadavků složkové legislativy do vydaných integrovaných povolení, konstatujeme, že podle 18 odst. 2 písm. d) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých 49

50 zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, úřad vždy přezkoumá závazné podmínky integrovaného povolení, vyžaduje-li to změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí provedená na základě jiných právních předpisů. Tento důvod přezkumu navazuje na ustanovení zákona o integrované prevenci, která se týkají obsahu integrovaného povolení a způsobu stanovení závazných podmínek integrovaného povolení. V tomto ohledu jsou relevantní zejména ustanovení 14 odst. 3, podle kterého emisní limity stanovené úřadem v integrovaném povolení na základě nejlepších dostupných technik nesmí být mírnější než emisní limity, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů, a ustanovení 13 odst. 6, podle kterého musí závazné podmínky provozu, uložené úřadem v integrovaném povolení vždy zahrnovat podmínky, postupy a opatření, které by jinak byly stanoveny na základě zvláštních právních předpisů, podle kterých by byly vydány správní akty nahrazované integrovaným povolením. Zákon o integrované prevenci tedy neobsahuje žádné ustanovení, které by vylučovalo aplikaci přechodných ustanovení podle zvláštních (složkových) právních předpisů. Ostatně by ani nemělo opodstatnění, aby se nové povinnosti podle složkových právních předpisů začaly vztahovat na provozovatele zařízení v režimu integrované prevence dříve než na ostatní dotčené provozovatele. Proto lze konstatovat, že dvouletá lhůta podle přechodného ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. se vztahuje i na případy, kdy bylo povolení nebo rozhodnutí podle dřívějšího zákona o ochraně ovzduší (podle zákona č. 201/2012 Sb. zahrnuté do povolení provozu) nahrazeno integrovaným povolením. Současně je však ve vztahu k aplikaci přechodného ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. nutno zdůraznit, že dané přechodné ustanovení nemá vliv z hlediska aplikace obecného principu, že povinnosti stanovené zákonem a jeho prováděcími právními předpisy, které nevyžadují specifikaci v rozhodnutí vydaném na základě zákona, vyplývají dotčeným subjektům přímo ze zákona resp. prováděcího právního předpisu. To znamená, že povinnosti stanovené zákonem č. 201/2012 Sb. a jeho prováděcími právními předpisy, které nevyžadující specifikaci v povolení provozu, vyplývají dotčeným provozovatelům přímo z tohoto zákona resp. prováděcího právního předpisu. Na tyto povinnosti se tedy přechodné ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. nevztahuje. Například co se týče specifických emisních limitů, bude jejich konkrétní hodnoty stanovovat prováděcí právní předpis k zákonu č. 201/2012 Sb. - vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší (dále jen emisní vyhláška ). Takto stanovené specifické emisní limity budou pro dotčené provozovatele přímo závazné. U některých z těchto emisních limitů bude v dané vyhlášce stanoveno přechodné období. Specifické emisní limity jsou současně uvedeny v 12 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb. jako jedna z náležitostí povolení provozu vzhledem k tomu, že zákon č. 201/2012 Sb. umožňuje stanovit v povolení provozu přísnější specifický emisní limit, než stanoví prováděcí právní předpis ( 4 odst. 3) nebo další specifické emisní limity oproti prováděcímu právnímu předpisu [ 4 odst. 2 písm. b)]. Z výše uvedeného vyplývá, že krajské úřady jsou povinny neprodleně po nabytí účinnosti emisní vyhlášky, případně v dostatečném předstihu před uplynutím přechodných období stanovených v této vyhlášce, provést přezkum všech integrovaných povolení, u kterých lze mít pochybnost o tom, zda v nich stanovené emisní limity jsou v souladu se specifickými emisními limity podle této vyhlášky. Rovněž uvádíme, že podle platného znění zákona o integrované prevenci je pravidlo, že závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení nesmí být mírnější než 50

51 podmínky provozu, které by jinak byly stanoveny podle složkových právních předpisů, výslovně vztaženo jen k emisním limitům. Přesto lze podle našeho názoru dovodit, že integrované povolení je třeba vždy uvést do souladu s novou složkovou legislativou tak, aby žádná ze závazných podmínek integrovaného povolení nebyla v rozporu s požadavky přímo vyplývajícími ze složkových předpisů v tom smyslu, že by podmínky integrovaného povolení byly mírnější. K tomu odkazujeme na ustanovení 46 odst. 3 zákona o integrované prevenci, podle kterého povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštních právních předpisů a správních aktů, které integrované povolení nezahrnuje, zůstávají integrovaným povolením nedotčeny. Pokud by tedy soulad integrovaného povolení s novými, přísnějšími požadavky přímo stanovenými složkovou legislativou nebyl zajištěn, bylo by to v rozporu se zásadou právní jistoty. Podotýkáme, že v novele zákona o integrované prevenci je již výslovně stanoveno, že úřad kromě případů, kdy to vyžaduje změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí provedená na základě jiných právních předpisů, vždy přezkoumá závazné podmínky integrovaného povolení též v případě, že to vyžaduje jiná změna zvláštních právních předpisů, která může mít vliv na závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení [ 18 odst. 2 písm. c)]. Dále se podle novely v 14 odst. 3 výslovně stanoví, že závazné podmínky provozu (tedy nejen emisní limity) stanovené na základě nejlepších dostupných technik nesmí být mírnější než podmínky provozu, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že krajské úřady jsou povinny v návaznosti na nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb. a jeho prováděcích právních předpisů neprodleně, případně v dostatečném předstihu před uplynutím přechodných období stanovených v těchto předpisech, provést přezkum dotčených integrovaných povolení za účelem zajištění jejich souladu s požadavky stanovenými přímo zákonem č. 201/2012 Sb. resp. prováděcím právním předpisem. Jedná se zejména o soulad s požadavky nové legislativy v oblasti ochrany ovzduší ohledně specifických emisních limitů Možná interpretace 18 odst. 2 a 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci tak, že faktická změna požadavků zvláštních právních předpisů nastává po uplynutí lhůty 2 let, uvedených v 41 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší. Odkazujeme na stanovisko v kapitole Přechodné ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. se vztahuje i na provozovatele zařízení v režimu integrované prevence. Dané přechodné ustanovení se však netýká povinností, které vyplývají provozovatelům přímo ze zákona č. 201/2012 Sb., resp. prováděcího právního předpisu, například specifických emisních limitů stanovených emisní vyhláškou Povinnost provozovatelů zařízení v režimu integrované prevence povinnost podat žádost o případnou změnu integrovaného povolení a to se lhůtou 2 let (v oblasti ovzduší). Ze stanoviska v kapitole vyplývá, že přechodné ustanovení 41 odst. 5 zákona č. 201/2012 Sb. se vztahuje i na provozovatele zařízení v režimu integrované prevence. Je pravdou, že dotčeným provozovatelům vyplývá povinnost požádat o nové povolení provozu nebo o změnu dosavadního povolení přímo ze zákona č. 201/2012 Sb. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že zákon č. 201/2012 Sb. na rozdíl od zákona o integrované prevenci 51

52 neobsahuje mechanismus přezkumu a případné následné změny vydaného rozhodnutí. K tomu dále uvádíme, že z 18 odst. 2 písm. d) zákona o integrované prevenci (resp. 18 odst. 2 písm. c) tohoto zákona ve znění aktuální novely), které se týká přezkumu na základě změn složkové legislativy, ve spojení s ustanovením 19a tohoto zákona, které upravuje změny integrovaných povolení, vyplývá, že za zajištění aktualizace integrovaných povolení v návaznosti na změny složkové legislativy nese odpovědnost úřad. Provozovatel zařízení je povinen podat žádost o změnu integrovaného povolení, pouze je-li k tomu úřadem vyzván ( 19 odst. 1 písm. b), 19a odst. 1). Pro posouzení, zda postupovat podle zákona č. 201/2012 Sb. nebo podle zákona o integrované prevenci, je rozhodné, že z 46 odst. 4 zákona o integrované prevenci vyplývá subsidiarita zvláštních (složkových) právních předpisů ve vztahu k tomuto zákonu. Podle daného ustanovení se postupuje podle zvláštních právních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy vydané k jeho provedení nestanoví jinak. Lze tedy dovodit, že úřad je ve lhůtě 2 let od nabytí účinnosti zákona č. 201/2012 Sb., tj. do , povinen provést přezkum dotčených integrovaných povolení a v návaznosti na výsledky přezkumu případně vyzvat provozovatele k podání žádosti o změnu integrovaného povolení podle 19 odst. 1 písm. b) (jedná-li se o podstatnou změnu v provozu zařízení) nebo zahájit řízení o změně integrovaného z moci úřední ( 19a odst. 2). Zákon o integrované prevenci současně nebrání tomu, aby provozovatel zařízení ve stanovené dvouleté lhůtě sám, tj. bez předchozí výzvy úřadu na základě přezkumu, podal žádost o změnu integrované povolení. Novela zákona o integrované prevenci zákonem č. 69/2013 Sb. už s možností přímého podání žádosti o změnu integrovaného povolení výslovně počítá Povinnosti provozovatelů, kteří neměli povolení podle bývalého zákona o ochraně ovzduší. Podle 41 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti tohoto zákona, a který nemá vydané povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí požádat o povolení provozu podle tohoto zákona do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Dané přechodné ustanovení řeší případy, kdy pro stacionární zdroj znečišťování ovzduší nebylo vydáno povolení k uvedení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů do zkušebního i trvalého provozu podle 17 odst. 1 písm. d) dřívějšího zákona o ochraně ovzduší (č. 86/2002 Sb.). Toto přechodné ustanovení se tedy vztahuje na všechny zdroje, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., ale povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. pro ně z jakéhokoli důvodu nebylo vydáno. Nejčastěji se toto přechodné ustanovení bude týkat zdrojů, které byly uvedeny do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., tj. před , či zdrojů, které jsou uvedeny v příloze č. 2 a nepatřily mezi střední, velké nebo zvláště velké zdroje podle zákona č. 86/2002 Sb. Pro účely stanovení, zda se přechodné ustanovení 41 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb. vztahuje i na zdroje v režimu zákona o integrované prevenci, které byly uvedeny do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., a u nichž tak nebylo integrovaným povolením nahrazeno povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., je třeba vzít v úvahu 52

53 odlišnosti tohoto povolení od souhlasu orgánu ochrany ovzduší k uvedení velkých a středních zdrojů znečišťování do provozu podle 11 odst. 1 písm. a) předchozího zákona o ochraně ovzduší (č. 309/1991 Sb.). K tomu dále uvádíme, že podle 17 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb. jsou podmínky ochrany ovzduší stanovené podle odstavce 1 závazné pro správní úřady, které vydávají rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů (odkaz na stavební zákon). Z toho vyplývá, že bez povolení podle 17 odst. 1 písm. d) nelze vydat kolaudační souhlas (dříve kolaudační rozhodnutí) podle stavebního zákona, a podmínky ochrany ovzduší stanovené v tomto povolení jsou pro stavební úřad při vydávání kolaudačního souhlasu závazné, tj. v kolaudačním souhlase nelze stanovit podmínky odlišné. Obsah povolení podle 17 odst. 1 písm. d), i ostatních a povolení a závazného stanoviska podle 17, byl stanoven v 17 odst. 7, s tím, že povolení obsahuje mj. závazné podmínky provozování stacionárního zdroje z hlediska ochrany ovzduší. Požadavky na obsah těchto podmínek byly dále specifikovány v 17 odst. 8. Oproti tomu souhlas k uvedení do provozu podle 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb. nebyl v tomto zákoně koncipován jak nezbytný a závazný podklad pro vydání kolaudačního rozhodnutí podle stavebního zákona (tehdy platného stavebního zákona č. 50/1976 Sb.). V zákoně č. 309/1991 Sb. bylo též v 11 odst. 1 pouze uvedeno, že souhlas obsahuje podmínky ochrany ovzduší, aniž by tyto podmínky byly blíže specifikovány. V 22 tohoto zákona bylo stanoveno, že pokud není věc, která je předmětem souhlasu orgánu ochrany ovzduší podle tohoto zákona, součástí správního řízení vedeného jiným správním orgánem, vztahují se na vydání souhlasu předpisy o správním řízení, s výjimkou souhlasu udělovaného podle 11 odst. 1 písm. b), d) a e). Zákon tedy předpokládal, že v některých případech budou zájmy ochrany ovzduší chráněny jen v rámci jiných řízení podle zvláštních zákonů, např. stavebního zákona. Ve vztahu ke kolaudačnímu rozhodnutí podle stavebního zákona se tedy na vydání souhlasu s uvedením do provozu podle 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb. vztahoval 126 stavebního zákona (vydání rozhodnutí v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu státní správy), a dále 136 (řešení rozporů) i 80 odst. 2 stavebního zákona (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 43/ ze dne 28. srpna 2008). V 80 odst. 2 stavebního zákona bylo stanoveno, že dotčené orgány státní správy mohou svá stanoviska uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Rovněž uvádíme, že přechodná ustanovení zákona č. 86/2002 Sb. řešila podmínky dalšího provozu určitých skupin zdrojů znečišťování ovzduší, které byly uvedeny do provozu za předchozí právní úpravy, ale souhlasy orgánů ochrany ovzduší vydané podle předchozí právní úpravy ( 11 zákona č. 309/1991 Sb.) a jejich další platnost žádné z těchto přechodných ustanovení výslovně neřeší, a lze tedy dovodit, že po nabytí účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. neměli provozovatelé zdrojů, které byly uvedeny do provozu před nabytím účinnosti nové legislativy, povinnost žádat o povolení podle 17 odst. 1 písm. d). V přechodném ustanovení 54 odst. 13 zákona č. 86/2002 Sb. bylo stanoveno, že stacionární zdroje provozované do účinnosti tohoto zákona se považují za zařazené do kategorií zdrojů ve smyslu 4 odst. 10, pokud tento zákon nemění jejich zařazení. Na provozovatele těchto zdrojů, které byly zařazeny jako střední, velké nebo zvláště velké zdroje podle nové legislativy, se tedy vztahovaly povinnosti provozovatelů těchto kategorií zdrojů stanovené zákonem č. 86/2002 Sb. a jeho prováděcími právními předpisy (případně s posunutou účinnosti na základě přechodných ustanovení). 53

54 Z výše uvedeného vyplývá, že pro zdroje uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., které byly uvedeny do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., v některých případech souhlas s uvedením do provozu podle 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb. nemusel být vůbec vydán, případně nemusel obsahovat podmínky v rozsahu požadavků na obsah povolení k provozu podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. Potom je žádoucí, aby pro tyto zdroje bylo povolení provozu podle zákona č. 201/2012 Sb. vydáno neprodleně, s kratší lhůtou pro podání žádosti o toto povolení než u zařízení v režimu přechodného ustanovení 41 odst. 5, kde tato lhůta činí 2 roky. Dále uvádíme, že u zařízení v režimu integrované prevence bylo u povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. i u souhlasu s uvedením do provozu podle 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/1991 Sb. uvedeno, že se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci. Požadavky na obsah závazných podmínek provozu stanovených v integrovaném povolení jsou stanoveny v 13 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Jedná se mj. o emisní limity [písm. a)]. Ty podle 14 odst. 3 tohoto zákona nesmí být mírnější než emisní limity, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů. Dále má integrované povolení zahrnovat mj. podmínky zajišťující ochranu ovzduší, opatření pro předcházení haváriím a omezování jejich případných následků, postupy nebo opatření pro provoz týkajících se situací odlišných od podmínek běžného provozu (například uvedení zařízení do provozu, poruchy zařízení, krátkodobá přerušení a definitivní ukončení provozu zařízení), a podmínky monitoringu (způsob monitorování emisí a přenosů, případně technických opatření technická opatření k monitorování emisí, včetně specifikace metodiky měření, jeho frekvence, vedení záznamů o monitorování). Při stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení platí požadavek ustanovení 13 odst. 6 zákona o integrované prevenci, podle kterého závazné podmínky provozu uložené úřadem podle odstavce 4 musí vždy zahrnovat podmínky, postupy a opatření, které by jinak byly stanoveny na základě zvláštních právních předpisů, podle kterých by byla vydána rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které se nahrazují integrovaným povolením. Současně je třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že zákon o integrované prevenci nabyl účinnosti dne 1. ledna 2003, nemohla být žádná žádost o vydání integrovaného povolení podána před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. Závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení tedy musely být vždy z hlediska podmínek provozu v souladu s požadavky zákona č. 86/2002 Sb. a jeho prováděcích právních předpisů (při zohlednění přechodných ustanovení tohoto zákona), a to i v případech, kdy se jednalo o zařízení uvedené do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., a integrovaným povolení tak nebylo nahrazováno povolení podle 17 odst. 1 písm. d) tohoto zákona. V této souvislosti též připomínáme, že případy relevantních změn složkové legislativy po vydání integrovaného povolení řeší zákon o integrované prevenci cestou institutu přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení, na který může navazovat jeho změna. Podle 18 odst. 1 písm. d) zákona o integrované prevenci úřad vždy přezkoumá závazné podmínky integrovaného povolení, vyžaduje-li to změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí provedená na základě jiných právních předpisů. Z výše uvedeného je zřejmé, že v případě zařízení v režimu integrované prevence ze zákona nevyplývá, že by se obsah závazných podmínek integrovaného povolení, které se týkají ochrany ovzduší, mohl lišit podle toho, zda integrovaným povolením bylo nahrazeno povolení podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb., nebo zda se jedná o zařízení uvedená 54

55 do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. Není tedy důvod k tomu, aby zařízení v režimu integrované prevence, která byla uvedena do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb., byla z hlediska uvedení do souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle zákona č. 201/2012 Sb. zařazena do jiného režimu než zařízení uvedená do provozu po nabytí účinnosti tohoto zákona, u kterých byl integrovaným povolením nahrazen souhlas podle 17 odst. 1 písm. d) zákona č. 86/2002 Sb. Lze tedy dovodit, že u zařízení v režimu integrované prevence není uvedení do provozu před nabytím účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. a s tím spojená skutečnost, že integrovaným povolením nebylo nahrazeno povolení podle 17 odst. 1 písm. d) tohoto zákona, důvodem pro jejich zařazení do režimu přechodného ustanovení 41 odst Aplikace emisních limitů z novelizace prováděcího předpisu na zařízení v režimu integrované prevence Pro provozovatele, kteří mají v platném povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, stanoveny vyšší emisní limity, jsou přímo závazné specifické emisní limity stanovené vyhláškou č. 155/2014 Sb., a to od nabytí její účinnosti vztahující se k čl. I bodu 3 uvedené vyhlášky, tj. od U zařízení v režimu zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, se povolení provozu podle 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb. na základě 40 odst. 2 tohoto zákona nahrazuje integrovaným povolením. Podle 46 odst. 4 zákona o integrované prevenci se postupuje podle zvláštních právních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy vydané k jeho provedení nestanoví jinak. Ve vztahu k ustanovení 4 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., podle kterého specifický emisní limit stanovený v povolení provozu nesmí být stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro daný stacionární zdroj, je tedy třeba zkoumat, jaké jsou požadavky zákona o integrované prevenci ohledně stanovení emisních limitů v integrovaném povolení. V 14 zákona o integrované prevenci je upraven způsob stanovení závazných podmínek provozu, včetně podrobné úpravy rozsahu a způsobu stanovení emisních limitů. Podle 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci závazné podmínky provozu (vč. emisních limitů) stanovené v integrovaném povolení nesmí být mírnější než závazné podmínky provozu, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů. Pro integrované povolení tedy platí stejně jako pro povolení provozu vydané podle zákona č. 201/2012 Sb., že stanovené specifické emisní limity nesmí být vyšší, než jsou specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem k zákonu č. 201/2012 Sb. vyhláškou č. 155/2014 Sb. Zákon o integrované prevenci obsahuje mechanismus pro uvádění integrovaných povolení do souladu s požadavky nové složkové legislativy přezkum závazných podmínek integrovaného povolení, na který případně navazuje řízení o změně integrovaného povolení. Podle 18 odst. 2 písm. c) zákona o integrované prevenci úřad vždy přezkoumá závazné podmínky integrovaného povolení, vyžaduje-li to změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí provedená na základě jiných právních předpisů, nebo jiná změna zvláštních právních předpisů, která může mít vliv na závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení. 55

56 Z výše uvedeného lze dovodit, že zákon o integrované prevenci předpokládá, že co se týče stanovení emisních limitů, bude provoz zařízení komplexně regulován integrovaným povolením, tj. regulace integrovaným povolením nebude omezena na emisní limity stanovené navíc oproti požadavkům složkových právních předpisů a na emisní limity, které jsou oproti požadavkům složkových právních předpisů zpřísněny. Hodnoty emisních limitů, které jsou přímo stanoveny složkovými právními předpisy, představují na základě 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci spodní hranici pro stanovení emisních limitů v integrovaném povolení. V dané souvislosti též poukazujeme na ustanovení 46 odst. 3 zákona o integrované prevenci, podle kterého povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštních právních předpisů a správních aktů, které integrované povolení nezahrnuje, zůstávají integrovaným povolením nedotčeny. Toto ustanovení zaručuje, že provozovatelé zařízení v režimu integrované prevence nikdy nemohou mít menší rozsah povinností podle složkových právních předpisů než provozovatelé zařízení, která nejsou v režimu integrované prevence. Pokud tedy určitý emisní limit, který je přímo stanoven složkovým právním předpisem, není v integrovaném povolení stanoven nebo je stanoven vyšší, je provozovatel zařízení povinen dodržovat emisní limit podle složkového právního předpisu. V takovém případě se jedná o povinnost provozovatele zařízení podle složkového právního předpisu, tj. nevztahuje se na ni režim zákona o integrované prevenci. Nicméně stanovení vyššího limitu v integrovaném povolení než podle složkové legislativy je v přímém rozporu s ustanovením 14 odst. 3 zákona o integrované prevenci a povolující úřad je podle výše citovaného ustanovení 18 odst. 2 písm. c) zákona o integrované prevenci povinen neprodleně uvést integrované povolení do souladu s požadavky složkových právních předpisů. Pokud by soulad integrovaného povolení s novými, přísnějšími požadavky přímo stanovenými složkovou legislativou nebyl zajištěn, bylo by to též v rozporu se zásadou právní jistoty provozovatele. Zákon o integrované prevenci neobsahuje žádné ustanovení, které by vylučovalo aplikaci přechodných ustanovení podle zvláštních (složkových) právních předpisů. Nemá opodstatnění, aby se nové povinnosti podle složkových právních předpisů začaly vztahovat na provozovatele zařízení v režimu integrované prevence dříve než na ostatní dotčené provozovatele. Nicméně vyhláška č. 155/2014 Sb. ve vztahu k emisním limitům v čl. I bodu 3 žádné přechodné ustanovení neobsahuje, pouze uvádí účinnost tohoto požadavku. Lze tedy konstatovat, že krajské úřady jsou povinny v návaznosti na nabytí účinnosti vyhlášky č. 155/2014 Sb. (konkrétně čl. I bodu 3) neprodleně provést přezkum dotčených integrovaných povolení za účelem zajištění jejich souladu s požadavky stanovenými přímo tímto prováděcím právním předpisem ohledně specifických emisních limitů. Uvedeným přezkumem by mělo být zajištěno naplnění výše uvedených principů, tj. že podmínky integrovaných povolení nesmí být mírnější než závazné podmínky provozu, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů, stejně jako že co se týče emisních limitů, má být provoz zařízení komplexně regulován integrovaným povolením Přechodné mechanismy pro spalovací zdroje Možnost zavedení institutů národních přechodných režimů pro některé spalovací stacionární zdroje vychází z ustanovení článků 32, 33 a 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady 56

57 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED), které byly transponovány zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů část sedmá, Účelem přechodných režimů je v případě režimů podle 37 a 39 zákona o ochraně ovzduší poskytnout provozovatelům spalovacích stacionárních zdrojů přechodné období k povedení opatření nutných k tomu, aby tyto zdroje mohly plnit nové, přísnější emisní limity (obecně platné od 1. ledna 2016). V případě spalovacích stacionárních zdrojů s omezenou životností (nejdéle do konce roku 2023) je účelem přechodného režimu podle 38 zákona o ochraně ovzduší nadbytečně nezatěžovat provozovatele těchto zdrojů plněním nových povinností. Při splnění zákonem stanovených podmínek je na zařazení do požadovaného přechodného režimu právní nárok. U všech přechodných režimů je počátek období 1. ledna Přechodné režimy se týkají plnění specifických emisních limitů pro oxidy dusíku (NO X ), tuhé znečišťující látky (TZL) a oxid siřičitý (SO 2 ) stanovených prováděcím právním předpisem a plnění technické podmínky provozu nahrazující specifický emisní limit pro SO 2 ( 4 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší a 15 odst. 1-3 vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší). Účelem této kapitoly je provozovatelům, povolujícím úřadům a kontrolním orgánům v této oblasti přiblížit vazbu mezi relevantními ustanoveními zákona o integrované prevenci, zákona o ochraně ovzduší a jinými právními předpisy, stejně jako sjednotit výkon státní správy v souvislosti s touto problematikou Přechodný národní plán Článek 32 IED stanoví, že v období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 mohou členské státy vypracovat a provádět přechodný národní plán (PNP), který se bude vztahovat na konkrétní spalovací zařízení, u kterých plán zahrne emise jedné nebo více těchto znečišťujících látek: NO X, SO 2 a TZL. Členské státy měly povinnost předložit Evropské komisi své PNP nejpozději 1. ledna Pokud Evropská komise nevznesla připomínky do dvanácti měsíců od obdržení PNP, mohl dotyčný členský stát považovat svůj plán za přijatý. K PNP České republiky vznesla Evropská komise připomínky a PNP nebyl dosud schválen (informace k 4. únoru 2015). Po svém schválení Evropskou komisí bude PNP v souladu s 37 odst. 6 zákona ochraně ovzduší zveřejněn ve Věstníku Ministerstva životního prostředí (MŽP). Případné následné změny ve schváleném PNP v důsledku vyřazení zdroje a jemu příslušejícího emisního stropu z PNP ohlásí MŽP Evropské komisi a v souladu s 37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší vydá aktualizovanou verzi PNP ve Věstníku MŽP. PNP byl zpracovaný v souladu s Prováděcím rozhodnutím Komise ze dne 10. února 2012, kterým se stanoví pravidla týkající se přechodných národních plánů uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (2012/115/EU) a obsahuje následující náležitosti: - Seznam spalovacích stacionárních zdrojů zahrnutých do PNP, které nejsou povinny plnit specifický emisní limit stanovený vyhláškou č. 415/2012 Sb. pro jednu nebo více znečišťujících látek, na které se tento přechodný režim vztahuje (NO X, TZL a SO 2 ) nebo stupně odsíření. 57

58 - Stanovení emisních stropů pro všechny znečišťující látky, na které se přechodný režim vztahuje, pro jednotlivé spalovací stacionární zdroje a součet emisních stropů pro NO x, TZL a SO 2 všech zdrojů zařazených do TNP. - Opatření plánovaná k zajištění plnění specifických emisních limitů stanovených vyhláškou č. 415/2012 Sb. nejpozději od 1. července Podmínky podávání zpráv Evropské komisi o plnění PNP. Zdroje zařazené do PNP Do PNP jsou zařazeny pouze zdroje, které splnily podmínky pro zařazení stanovené v 37 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší a jejichž provozovatel o zařazení do PNP požádal MŽP. Proces zařazování zdrojů do PNP již proběhl v předchozích letech. Do PNP byly zařazeny zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon ( 4 odst. 7 a 8 zákona o ochraně ovzduší) je 50 MW nebo vyšší, u nichž první povolení provozu bylo vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu Zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 500 MW a vyšším, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1. července 1987 nebo po tomto datu, musí plnit emisní limit pro NO x v souladu s přílohou 2 částí 1 tabulky 1 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Z prováděcího rozhodnutí komise 2012/115/EU ze dne 10. února 2012, kterým se stanoví pravidla týkající se PNP uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích však vyplývá, že mohou mít výše uvedené zdroje v PNP stanoveny emisní stropy i pro NO x. Ty byly v těchto případech pro celé období stanoveny na základě emisního limitu pro NO X 200 mg/m 3 v souladu s dodatky C (tabulka C1) a D (tabulka D1) uvedeného rozhodnutí. U plynových turbin se přechodný režim vztahuje pouze na emise NO X. PNP se nevztahuje na: - spalovací stacionární zdroje v rafinériích spalující plyny s nízkou výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu, samostatně či s jinými palivy, - spalovací stacionární zdroje s omezenou životností, pokud využijí přechodného režimu podle 38, - spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií, pokud využijí přechodného režimu podle 39. MŽP vyřadí zdroj a jemu příslušející emisní strop z PNP, pokud byl zdroj zařazen do jiného přechodného režimu nebo provozovatel o vyřazení z PNP požádá. Výše uvedené skutečnosti již byly zohledněny v PNP a posouzeny Evropskou komisí. Plnění emisních limitů a emisních stropů Provozovatelé zdrojů zařazených do PNP plní emisní limity stanovené v povolení provozu platném k 31. prosinci 2015 a emisní stropy pro jednotlivé roky stanovené v PNP. Tyto emisní 58

59 stropy byly stanoveny postupem podle Prováděcího rozhodnutí Komise ze dne 10. února 2012, kterým se stanoví pravidla týkající se PNP uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (2012/115/EU), a to na základě celkového skutečného jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů k 31. prosinci 2010, jejich skutečných ročních provozních hodin a použitého paliva v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do roku 2010 včetně. V případě, že je emisní strop podle PNP vyšší, než emisní strop stanovený pro daný zdroj v platném povolení provozu k 31. prosinci 2015, je provozovatel povinen plnit emisní strop uvedený v platném povolení provozu k 31. prosinci Tato skutečnost byla v PNP zohledněna. Provozovatel dvou a více zdrojů zařazených do PNP namísto emisních stropů stanovených pro jednotlivé stacionární zdroje může plnit emisní stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto zdrojům (plnění v součtu je umožněno přímo zákonem o ochraně ovzduší, povolující úřad o tom nerozhoduje). Provozovatelé zdrojů zařazených do PNP si mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropů těchto zdrojů oproti stavu před výměnou, k vyřazení těchto zdrojů z PNP nebo k navýšení emisního stropu zdroje v aglomeraci. Pokud zdroj začne plnit emisní limity stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb. již od 1. ledna 2016, nemusí plnit emisní stropy stanovené v PNP a může zažádat o vystoupení z PNP. Vazba na integrované povolování Podle 37 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší povolující úřad uvede bez prodlení příslušná povolení provozu do souladu se schváleným a ve Věstníku MŽP vyhlášeným PNP, popřípadě do souladu s aktualizovaným PNP ( 37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší). Způsob uvedení do souladu závisí na tom, zda byl zdroj zařazen do jiného přechodného režimu nebo zda byl zdroj vyřazen z PNP na žádost provozovatele (v takovém případě pro provozovatele platí emisní limity podle vyhlášky č. 415/2012 Sb. od vydání aktualizovaného PNP ve Věstníku MŽP) 20. Uvedení povolení provozu respektive integrovaného povolení do souladu s PNP zákon o ochraně ovzduší nepodmiňuje žádnou iniciativou provozovatele. Povolující úřad provede přezkum dotčených integrovaných povolení v návaznosti na vyhlášení PNP nebo jeho aktualizované verze ve Věstníku MŽP, vyhodnotí, zda se jedná o podstatnou nebo nepodstatnou změnu, a podle toho dále postupuje podle 19a zákona o integrované prevenci. Při přezkumu a případné následné změně integrovaného povolení je nutné reflektovat obsah PNP ve vztahu k jednotlivým zdrojům, ustanovení zákona o ochraně ovzduší o součtových stropech a možnost výměny částí emisních stropů. V případě výměny částí emisních stropů, podají dotčení provozovatelé žádost o změnu svých integrovaných povolení. Nejprve povolující úřad vydá rozhodnutí o snížení emisního stropu a následně rozhodnutí o navýšení. Pokud se jedná o zdroje na území stejného kraje, jeví se jako nejvhodnější vést společné řízení podle 140 správního řádu. 20 Týká se pouze přestoupení do jiného přechodného režimu nebo vystoupení z PNP ( 37 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší). Nepostihujete situaci podle 37 odst. 6 zákona o ochraně ovzduší. 59

60 Výměny emisních stropů probíhají v režimu změn obou dotčených integrovaných povolení. Řízení o snížení emisního stropu by mělo předcházet řízení o jeho zvýšení. V případě, že se zařízení nacházejí na území dvou krajů lze doporučit, aby se kraj, na jehož území se zařízení nenachází, přihlásil nebo byl zahrnut jako účastník řízení. Při přesunu části emisního stropu musí být vždy zajištěna jednoznačná identifikace, mezi kterými dvěma zdroji se část emisního stropu přesouvá, v jaké výši, případně na jakou dobu. Povolující úřad by měl při výměně emisních zdrojů důkladně posoudit její vliv na kvalitu ovzduší z hlediska příspěvků k imisní zátěži v dané lokalitě i v širším území (např. pomocí rozptylové studie) Spalovací stacionární zdroje s ukončenou životností Přechodný režim podle 38 zákona o ochraně ovzduší stanovuje přechodné období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 pro spalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený podle 4 odst. 7 a 8 zákona o ochraně ovzduší je 50 MW a vyšší a u nichž se předpokládá ukončení provozu nejpozději k 31. prosinci V případě specifického emisního limitu pro NO X se přechodný režim nevztahuje na zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW spalující pevná paliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1. července 1987 nebo později. Aby byl zdroj zařazen do tohoto režimu, byl provozovatel povinen ohlásit povolujícímu úřadu nejpozději do 1. ledna 2014 využití maximálního povoleného počtu provozních hodin pro přechodné období. Provoz zdroje musí provozovatel ukončit po vyčerpání počtu provozních hodin nebo nejpozději k 31. prosinci Pokud provozovatel bude zdroj provozovat po tomto datu, je povinen plnit emisní limity v souladu s přílohou č. 2 částí 1 tabulky 1 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Plnění emisních limitů a emisních stropů Provozovatel zdroje zařazeného do tohoto režimu je povinen v přechodném období dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené v integrovaném povolení a platné k 31. prosinci Vazba na integrované povolování Podle 38 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší provede povolující úřad bez prodlení odpovídající změnu jím vydaného povolení provozu, tj. změnu podmínek integrovaného povolení zejména ve vztahu ke stanovení a vykazování počtu provozních hodin a ve vztahu k ukončení provozu zařízení. Po ohlášení provozovatele o využití maximálního povoleného počtu provozních hodin (případně až po provedení přezkumu) povolující úřad posoudí, zda se jedná o podstatnou nebo nepodstatnou změnu, a podle toho dále postupuje podle 19a zákona o integrované prevenci. Provozovatel také může přímo podat žádost o změnu integrovaného povolení. 60

61 Spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování tepelnou energií 21 Přechodný režim podle 39 zákona o ochraně ovzduší stanovuje přechodné období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2022 pro zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon je od 50 MW do 200 MW včetně 22, první povolení provozu jim bylo vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, pokud nejméně 50 % tepla dodávaného k využití, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 5 let 23, je dodáváno ve formě páry nebo horké vody do soustavy zásobování tepelnou energií podle energetického zákona. Aby mohl být zdroj zařazen do daného přechodného režimu, je provozovatel povinen požádat povolující úřad o jeho zařazení nejpozději do 30. června Plnění emisních limitů a emisních stropů Provozovatel zdroje zařazeného do tohoto režimu je povinen v přechodném období dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené v integrovaném povolení a platné k 31. prosinci Vazba na integrované povolování Podle 39 odst. 3 zákona o ochraně ovzduší provede povolující úřad na základě žádosti provozovatele bez prodlení odpovídající změnu jím vydaného povolení provozu, tj. změní podmínky integrovaného povolení zejména ve vztahu ke stanovenému minimálnímu podílu tepla (50 %) dodávaného ve formě páry nebo horké vody do soustavy zásobování tepelnou energií (vazba na klouzavý průměr za období 5 let) a ve vztahu k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu. Provozovatel může pouze ohlásit změnu v provozu zařízení podle 16 odst. 1 písm. b) zákona o integrované prevenci nebo přímo podat žádost o změnu integrovaného povolení. Vzhledem k tomu, že zákon o ochraně ovzduší výslovně hovoří o žádosti, je vhodnější, aby provozovatel přímo podal žádost o změnu integrovaného povolení. Následně povolující úřad (případně až po provedení přezkumu) posoudí, zda se jedná o podstatnou nebo nepodstatnou změnu, a podle toho dále postupuje podle 19a zákona o integrované prevenci. Změnové rozhodnutí by mělo obsahovat výrok o zařazení zdroje do daného přechodného režimu. 21 Viz též metodické stanovisko odboru ochrany ovzduší k postupu podle 39 o ochraně ovzduší, dostupné zde 22 Podle výše uvedeného stanoviska musí být podmínka celkového jmenovitého tepelného příkonu plněna nejpozději od do skončení využití přechodného režimu (případně po celou dobu využití přechodného režimu). 23 Podle výše uvedeného stanoviska se klouzavým průměrem za 5 let rozumí klouzavý průměr za 5 předchozích let (k 1. lednu 2016 tedy za roky ). 61

62 Vztah přechodných režimů a závěrů o nejlepších dostupných technikách Pro zařízení, která využívají 37 a 39 zákona o ochraně ovzduší a zároveň jsou zařízení v režimu zákona o integrované prevenci, obecně platí specifický režim ve vztahu k povinnosti aplikovat hodnoty emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT) podle 14 odst. 4 a 5 zákona o integrované prevenci - je nutné zohlednit účel přechodných mechanismů. Podmínkou aplikace 14 odst. 4 a 5 zákona o integrované prevenci je existence závěrů o BAT pro velká spalovací zařízení. Existencí se rozumí formální publikování v Úředním věstníku EU, což doposud ( ) nenastalo a očekává se v horizontu cca jednoho roku. V případě, že budou závěry publikovány, má povolující úřad postupovat dle kapitoly 1.1. Metodického dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení. Vlastní stanovení závazných podmínek provozu by mělo respektovat stanovisko Evropské komise v předmětné věci 24. S ohledem na transpozici ustanovení IED z toho plyne, že pro zařízení, která využívají 37 a 39 zákona o ochraně ovzduší, se souběžně neaplikuje 14 odst. 4 a 5 (tj. není povinnost žádat o výjimku podle zákona o integrované prevenci kvůli možnosti provozovat zařízení v přechodném mechanismu podle zákona o ochraně ovzduší). Tento postup se však týká pouze látek, které jsou zahrnuty do mechanismů podle 37 a 39 zákona o ochraně ovzduší (tj. NO x, SO 2 a TZL). Pro zařízení mimo přechodné režimy je možné po splnění všech podmínek žádat a poskytovat výjimky z aplikace hodnot emisí spojených s BAT podle 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci, nicméně hodnota emisních limitů v těchto výjimkách podle zákona o integrované prevenci nesmí být nikdy vyšší, než jsou požadavky specifických emisních limitů stanovených vyhláškou č. 415/2012 Sb. V praktické rovině z výše uvedeného plyne, že u všech emisních limitů dotčených závěry o BAT povolující úřad zajistí prostřednictvím přezkumu ( 18 odst. 3 zákona o integrované prevenci) a navazujících správních úkonů, aby závazné podmínky provozu byly do 4 let od zveřejnění závěrů o BAT pro hlavní činnost v souladu s těmito závěry o BAT, případně aby byly podmínky stanoveny v souladu s postupem podle 14 odst. 5 zákona o integrované prevenci. Nicméně účinnost takto stanovených podmínek provozu, které odpovídají 14 odst. 4 a 5 zákona o integrované prevenci a zároveň se jich dotýká 37 a 39 zákona o ochraně ovzduší (tj. emisní limity pro NO x, SO 2 a TZL), musí být ukládána odlišně od běžného postupu. Odlišnost spočívá v tom, že pro provozovatele budou relevantní limity podle 14 odst. 4 a 5 závazné nikoliv po uplynutí lhůty uvedené v 18 odst. 3 zákona o integrované prevenci (tj. 4 roky od zveřejnění v Úředním věstníku EU), ale ihned poté, co zařízení přestane využívat mechanismus podle zákona o ochraně ovzduší

63 4. OCHRANA VOD 4.1. Souhlas s vypouštěním předčištěných odpadních vod Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) v 18 odst. 3 ukládal u odpadních vod, které k dodržení nejvyšší míry znečištění podle kanalizačního řádu vyžadují předchozí čištění, vypouštění do kanalizace pouze s povolením vodoprávního úřadu. Vodoprávní úřad mohl povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na míru znečištění odpovídající kanalizačnímu řádu. Uvedené povolení bylo podle 39 odst. 8 zákona o vodovodech a kanalizacích nahrazováno podle zákona o integrované prevenci. Novelou zákona o vodovodech a kanalizacích zákonem č. 275/2013 Sb. došlo ke zrušení uvedeného správního aktu. Z formulace 14 odst. 1 zákona o integrované prevenci jasně vyplývá, že povolující úřad stanovuje emisní limity pro znečišťující látky podle přílohy č. 2 (v odůvodněných případech i na další látky), pokud jsou ze zařízení vypouštěny a další emisní limity, které se stanovují na základě jiných právních předpisů, tj. pokud emitovaná látka je ze zařízení vypouštěna, ale složková legislativa ji nereguluje, není to důvod k tomu, aby nebyl uložen emisní limit. Analogicky pokud byl uložen emisní limit ze složkové legislativy na látku podle přílohy č. 2 zákona o integrované prevenci a relevantní složková legislativa tento limit zrušila, není to důvod k automatickému zrušení emisního limitu v integrovaném povolení. V případě, že k zajištění požadované úrovně ochrany vod nebyl zvolen přímo emisní limit, ale jiný ekvivalentní parametr nebo jiná technická opatření, postupuje se na základě 14 odst. 1 zákona o integrované prevenci stejně jako u emisního limitu. V případě výpustí odpadních vod do kanalizace je však možné zohlednit 14 odst. 2 zákona o integrované prevenci, který říká, že v tomto případě může povolující úřad přihlédnout k čistícímu efektu čistírny odpadních vod za předpokladu, že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Ve vztahu k závěrům o BAT je tato problematika řešena v úvodní části Metodického dokumentu k problematice ekonomického hodnocení dosažení úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborného posouzení. Pokud není řešená činnost pokryta žádnými závěry o BAT ani není složkovým předpisem stanoven emisní limit či technická opatření pro vypouštění do kanalizace, lze postupovat následujícím způsobem. Při stanovování emisního limitu pro vypouštění odpadních vod do kanalizace je nutné posoudit následující aspekty: 1) Zda dochází k vypouštění znečištění, uvedeného v příloze č. 2 (část VODA) zákona o integrované prevenci, případně zda existují důvody pro zohlednění jiného znečištění. 2) Zda je možné emisní limit nahradit jiným parametrem, technickým opatřením či od udělení limitu, parametru či opatření zcela upustit a bude tím dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Při posuzování se vychází z údajů a podkladů pro kapitolu 9.2. žádosti o vydání integrovaného povolení podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci (respektive předcházejícího předpisu), zejména pak 63

64 technických údajů zařízení, smluv s dodavateli relevantních služeb a zejména kanalizačního řádu podle zákona o vodovodech a kanalizacích. V případě existence platného kanalizačního řádu lze konstatovat, že požadovaná úroveň ochrany životního prostředí je plněna, pokud jsou dodržovány požadavky tohoto kanalizačního řádu. Úřad tedy posuzuje, zda technická konfigurace zařízení a jeho garantované provozní parametry dávají předpoklady, že hodnoty kanalizačního řádu budou plněny. V tomto případě lze od stanovení závazných podmínek provozu upustit. Uvedené posuzování je nutné vždy znovu provést i v případech změn integrovaného povolení, které se mohou přímo či nepřímo dotknout problematiky odpadních vod. Postup musí být podrobně zdůvodněn, zejména pak ve vztahu k 14 odst. 2 zákona o integrované prevenci. Pokud nelze jednoznačně dojít k závěru, že technologie zařízení a její parametry bez dalšího zaručují plnění kanalizačního řádu, je nutné ve spolupráci s provozovatelem nadefinovat odpovídající závazné podmínky provozu, například způsobu provádění předčištění a/nebo parametrů předčištění a odpovídajícího způsobu monitorování. V případě integrovaných povolení, která jsou již v právní moci a která nahrazovala 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, musí povolující úřad zahájit přezkum podle 18 odst. 2 písm. c) v případech, kdy jsou tímto stanoveny požadavky, které se nevztahují k znečištění uvedenému v příloze č. 2 zákona o integrované prevenci a nemají jiné zvláštní odůvodnění (tj. jsou založeny jen na zrušených požadavcích složkové legislativy). V ostatních případech může povolující úřad provést přezkum na základě obecné části 18 odst. 1 zákona o integrované prevenci nebo na základě 18 odst. 6 písm. b) uvedeného zákona (tj. po ohlášení změny v zařízení). V rámci přezkumu by měl úřad na základě výše uvedených skutečností analyzovat, zda je zařízení schopno na základě svých technologických parametrů vždy plnit požadavky kanalizačního řádu nebo je nutné k tomu stanovit konkrétní závazné podmínky provozu. Za závaznou podmínku provozu se nepovažuje obecný požadavek na plnění kanalizačního řádu. Pokud je zařízení schopno bez dalšího plnit požadavky kanalizačního řádu, tak se v navazujícím řízení z moci úřední podle 19 a odst. 3 zákona o integrované prevenci provede úprava integrovaného povolení ve smyslu zrušení částí, týkajících se nahrazovaného rozhodnutí 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. Pokud je nutné stanovit ve vztahu k plnění požadavků kanalizačního řádu konkrétní technické podmínky provozu/emisní limity, je nutné konzultovat postup v rámci přezkumného řízení s provozovatelem. Po vzájemné dohodě může provést povolující úřad úpravu integrovaného povolení z moci úřední podle 19a odst. 3 zákona o integrované prevenci. V opačném případě vyzve provozovatele k podání žádosti podle 19 odst. 1 zákona o integrované prevenci. 64

65 5. OCHRANA PŮDY A PODZEMNÍCH VOD 5.1. Monitoring půdy a podzemních vod Požadavky směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED), vyjádřené v čl. 14 odst. 1 písm. e), čl. 16 odst. 2, Čl. 22 odst. 2, lze chápat v tom smyslu, že ukládání požadavků na monitoring půdy a podzemních vod se vztahuje na stejnou situaci provozovatele, ve které vzniká povinnost zpracovat základní zprávu textace ustanovení je obdobná. Výjimkou je část, kde je text část formulována šířeji při popisu stavu/nakládání s nebezpečnými látkami. Čl. 14 odst. 1 písm. e) hovoří pouze o výskytu (může se tedy jednat z určitého úhlu pohledu i o stávající kontaminaci, která není ve vztahu k provozu zařízení), oproti čl. 22 odst. 2 IED, kde je zmiňováno používání, výroba nebo uvolňování (čímž skupinu nebezpečných látek omezuje na ty, které mají vazbu na aktuální provoz zařízení). Recitál 22 IED definuje účel monitoringu půdy a podzemních vod ve vztahu k nápravným a preventivním opatřením. Nápravná opatření řeší v IED čl. 7 a zejména čl. 8, které se vztahují k mimořádným událostem, haváriím a nedodržení podmínek povolení (ustanovení jiných evropských předpisů nejsou dotčeny) IED tedy přímo neřeší kontaminaci, která se netýká provozu stávajícího zařízení v režimu tohoto předpisu. Nicméně může se vyskytnout situace, kdy je nutné nějakým způsobem monitorovat kontaminaci v místě provozu bez ohledu na její původ (a to nejen časový, ale i s ohledem na to, že kontaminace nemusí pocházet z nebezpečných látek, ale např. z odpadu). IED to umožňuje v čl. 14 odst. 1 odst. b), kde jsou obecněji ošetřeny vhodné požadavky na ochranu půdy a podzemní vody. Nicméně na takto stanovený monitoring se nevztahují požadavky na stanovení frekvence uvedené v čl. 16 odst. 2. Národní transpozice v zákoně č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů respektuje vzájemný vztah mezi výše uvedenými ustanoveními IED. Podle 13 odst. 4 písm. l) (se stanovují v povolení) postupy a požadavky na pravidelnou údržbu zařízení a postupy k zabránění emisím do půdy a podzemních vod a způsoby monitorování půdy a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení. Minimální frekvence monitoringu v 15 odst. 8 je stanovena následovně: Úřad stanoví minimální frekvenci monitorování tak, aby bylo zajištěno pravidelné monitorování půdy alespoň jedenkrát za 10 let a pravidelné monitorování podzemních vod jedenkrát za 5 let, není-li toto monitorování založeno na systematickém hodnocení rizika znečištění. Paragraf 4a odst. 1, který řeší základní zprávu, ji analogicky jako IED formuluje mírně odlišně od ustanovení k monitoringu (pokud jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny nebezpečné látky, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení, ) S ohledem na ustanovení IED (jak je uvedeno výše) je tedy nutné interpretovat ustanovení 13 odst. 4 písm. l) v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení jako analogická k 4a odst. 1. Povinnost pravidelného monitoringu ve smyslu 15 odst. 8 se tedy vztahuje pouze na provozovatele, kterým vznikla povinnost 65

66 zpracovat základní zprávu. 6. ZÁKLADNÍ ZPRÁVA Na jednání pracovní skupiny Kraje a integrovaná prevence byla prezentovaná přednáška Základní zpráva zkušenosti a aktualizace a související dokument, zpracovaný Ministerstvem životního prostředí (MŽP). Tento dokument byl určen účastníkům jednání i dalším pracovníkům Krajských úřadů, shrnoval obsah prezentace a poskytoval přehled o řešených tématech k problematice základní zprávy na MŽP. Na základě četných dotazů ze strany veřejnosti, provozovatelů a zpracovatelů základní zprávy byl dokument upraven a dán k dispozici veřejnosti prostřednictvím informačního systému integrované prevence. Úkolem podkladu je vyjasnit některé otázky ve vztahu k dotčeným ustanovením zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečišťování, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, vyhlášce č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci a Metodickému dokumentu k základní zprávě zveřejněného ve Věstníku MŽP (ročník XIII - září, říjen částka 9,10, ve znění pozdějších zmen) v rámci potenciálních diskusí mezi provozovateli zařízení v režimu integrované prevence a povolujícími úřady Stanoviska MŽP k nutnosti zpracovat základní zprávu Povinnost zpracovat základní zprávu si vyhodnocuje provozovatel sám na základě existujících dokumentů k provozu zařízení. Hodnocení zpracovává provozovatel primárně pro svoji potřebu. V případě, že provozovatel dojde k závěru, že není potřeba zpracovávat základní zprávu, měl by být připraven svůj závěr doložit povolujícímu orgánu zároveň s ohlášením plánované změny zařízení nebo podáním žádosti o změnu integrovaného povolení. Ověření povinnosti zpracovat základní zprávu lze předběžně konzultovat s příslušným povolujícím úřadem. Povolující orgán může dále ověřit, zda provozovatel má povinnost zpracovat základní zprávu v rámci přezkumu podle 18 odst. 6 písm. a) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákona o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo životního prostředí provádí v souladu se zákonem o integrované prevenci metodickou činnost. V případě nejasností se vyjadřuje k aplikaci 4a zákona o integrované prevenci, příslušných částí vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci, a související metodiky. Ministerstvu nepřísluší vydávat stanoviska ke zpracování základní zprávy analogicky jako stanoviska v pochybnostech při určování činnosti podle přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. K problematice základní zprávy se odbor posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence (OPVIP) vyjadřoval v pěti oficiálních stanoviscích (aktuálně je zpracováváno šesté). Reagovali jsme tak na žádosti jak provozovatelů, tak i poradenských subjektů. 66

67 Skládky tuhého komunálního odpadu anebo skládky nebezpečného odpadu První stanovisko bylo zpracováno již v listopadu roku 2013 pro poradenský subjekt, který se obecně tázal na povinnost provozovatele zpracovat základní zprávu. Ve stanovisku MŽP bylo odkázáno na 4a zákona o integrované prevenci, který uvádí, že povinnost zpracovat základní zprávu se odvozuje od používání, výroby nebo uvolňování relevantních nebezpečných látek definovaných v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne , o klasifikaci, označování a balení látek a směsí tam je také stanoveno v čl. 1 odst. 3, že odpady nejsou látkou, směsí ani předmětem ve smyslu článku 2 tohoto nařízení. Přesto Metodický dokument k problematice základní zprávy říká, že se povinnost zpracovat základní zprávu aplikuje v omezeném rozsahu i na oblast odpadů, a to pokud v předmětném zařízení dochází k využívání odpadů ve smyslu definice 4 odst. 1 písm. q) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů. Obecně se nejedná o využití ve smyslu 4 odst. 1 písm. q) zákona o odpadech a provozovatel skládky tuhého komunálního odpadu anebo skládky nebezpečného odpadu nemá povinnost zpracovat základní zprávu. V rámci stanoviska byla řešena i problematika průsakových vod ze skládek, které mohou ovlivnit kvalitu půdy a podzemní vody, a které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů, ve znění pozdějších předpisů, jako odpad skupiny Průsakové vody lze tedy vyhodnotit jako odpad, kdy dochází k využití odpadu (zkrápění skládky průsakovými vodami), v tomto případě se ovšem nejedná o výrobek, a není naplněna podmínka podle Metodického dokumentu k problematice základní zprávy a nevzniká povinnost zpracovat základní zprávu. Pokud provozovatel vyhodnotí průsakové vody jako odpadní vody podle 38 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, není splněno jedno ze 4 kritérií uvedených v Metodickém dokumentu k problematice základní zprávy odkazující na závadné látky podle zákona o vodách, protože závadné látky dle 39 odst. 1 zákona o vodách jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami, a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod, provozovatel tak nemá povinnost zpracovat základní zprávu Nádrž na motorovou naftu pro provoz mobilní skládkové techniky Na první stanovisko navazovala žádost o stanovisko k povinnosti zpracovat základní zprávu v případě, že provozovatel zařízení pro nakládání s odpady kategorií ostatní i nebezpečný (řízená skládka odpadů) provozuje na skládce. V případě, že skladování pohonných hmot není hlavní činností v zařízení, nicméně je nezbytnou podmínkou k zajištění provozu mechanismů sloužících k dílčím technologickým operacím souvisejícím s průmyslovou činností uvedenou v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci, jedná se o přímo spojenou činnost podle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci. Na přímo spojenou činnost se vztahují veškeré povinnosti, které se podle zákona o integrované prevenci týkají zařízení jako takového. 67

68 Sklad pohonných hmot, provozovaný jako přímo spojená činnost dle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci, naplňuje parametry uvedené v Metodickém dokumentu k problematice základní zprávy, a dochází k nakládání s nebezpečnými látkami v souvislosti s přímo spojenou činností. Provozovatel zařízení pro nakládání s odpady kategorií ostatní i nebezpečný, které obsahuje i sklad pohonných hmot s motorovou naftou, splňující výše uvedená kritéria, má povinnost zpracovat základní zprávu. Dále je ve stanovisku MŽP řešena problematika získávání dat a informací pro zpracování základní zprávy s ohledem na specifický charakter provozované činnosti a možné poškození ochranných prvků skládky. Je možné využít existujících dokumentů týkající se znečištění půdy a podzemních vod. Počáteční stav území (popis hydrogeologických a geologických poměrů), ve vztahu k půdě, požadovaný v kapitole 6. přílohy č. 2 vyhlášky 288/2013 Sb., lze identifikovat podle žádosti o povolení provozování skládky podle 1 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. K identifikaci možné kontaminace podzemních vod pro základní zprávu lze využít monitorování průsakových a případně i povrchových vod. S ohledem na omezenou využitelnost základní zprávy v tomto případě a zajištění provozní bezpečnosti skládky je akceptovatelné vycházet z reálně dostupných dat. Provozovatel předmětného zařízení by měl přesto disponovat dostatečnými informacemi pro zpracování základní zprávy podle požadavků uvedených ve vyhlášce č. 288/2013 Sb. Vzhledem k charakteru skládkování nelze očekávat návrat území do původního stavu ve smyslu požadavků 15a odst. 3 (pokud byla základní zpráva zpracována před založením skládky a/nebo její části). V případě skládek se využívá závěrečné části uvedeného ustanovení, týkající se zohlednění technické proveditelnosti případných opatření, a jsou tudíž ukládána opatření primárně ve vztahu k regulaci, izolaci nebo snížení nebezpečných látek v místě provozu zařízení. V souvislosti s tím upozorňujeme, že v případě skládek se za ukončení provozu podle 15a zákona o integrované prevenci považuje ukončení třetí fáze provozu skládky ve smyslu 4 písm. l) zákona o odpadech Nádrže Bencalor Provozovatel zařízení kategorie 2.4. přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci, provozuje jako přímo spojenou činnost i dvě nádrže Bencalor s maximální kapacitou t nafty. Sklad pohonných hmot, který splňuje výše uvedená kritéria zveřejněné v Metodickém pokynu k problematice základní zprávy, provozovaný jako přímo spojená činnost dle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci, zakládá povinnost zpracovat základní zprávu. Obdobný dotaz jako druhý dotaz poradenského subjektu vznesl i provozovatel zařízení kategorií 5.1., 5.4., 5.5. přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. Stanovisko MŽP se opět odkazovalo na fakt, že sklad pohonných hmot, provozovaný jako přímo spojená činnost dle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci, naplňuje parametry uvedené v Metodickém pokynu k problematice základní zprávy, a dochází k nakládání s nebezpečnými látkami v souvislosti s přímo spojenou činností. 68

69 Čerpací stanice v užívání jiné společnosti na základě nájemní smlouvy Dalším zpracovaným výkladem k problematice základní zprávy je výklad pro provozovatele kategorie 6.6.b přílohy č. 1 zákona o integrované prevenci. V areálu zařízení společnosti je situována čerpací stanice nafty typu Bencalor NN25, jejímž vlastníkem je tazatel, ovšem od června 2013 je čerpací stanice v užívání jiné společnosti na základě nájemní smlouvy. Tazatel si zajišťuje nezbytnou dopravu spojenou s provozem zařízení formou služeb. Oprávněnou osobou ve věci zajištění zpracování základní zprávy je provozovatel zařízení, čili v případě provozu čerpací stanice jako samostatné stacionární technické jednotky, ve které neprobíhá žádná z činností uvedených v příloze č. 1 zákona o integrované prevenci a nebylo pro ni dobrovolně požádáno o vydání integrovaného povolení, nevzniká provozovateli tohoto zařízení (čerpací stanice) povinnost zajistit zpracování základní zprávy, jelikož provoz dotčeného zařízení nespadá pod režim integrované prevence. Předmětná čerpací stanice je stále uvedená v integrovaném povolení tazatele provozovatele zařízení kategorie 6.6.b. Tazatel je povinen v souladu s 16 písm. b) zákona o integrované prevenci ohlásit příslušnému povolujícímu úřadu plánovanou změnu v provozu zařízení Další řešená problematika v souvislosti se základní zprávou Přístup na pozemky Dále jsou řešeny případy, kdy provozovatel zařízení je vlastníkem pouze samotného zařízení, na nějž se vztahuje povinnost zpracování základní zprávy, ale není přitom vlastníkem žádných pozemků v okolí a jak postupovat, když např. vlastník areálu nesouhlasí s potřebnými geologickými průzkumy na svých pozemcích apod. Příklad 1: stávající teplárna, umístěná v areálu uhelného dolu, který celý včetně pozemků patří jiné právnické osob Příklad 2: zařízení v nových průmyslových zónách, kde jejich provozovatelé často vlastní jen výrobní technologie a halu mají v pronájmu. Zákon o integrované prevenci neobsahuje žádné ustanovení o vstupu na nemovitosti, které nejsou ve vlastnictví provozovatele zařízení. Současně jednoznačně stanoví, že nositelem povinnosti zajistit zpracování základní zprávy a předložit ji úřadu ke schválení je provozovatel zařízení. Tato povinnost tedy nemůže přejít na jiný subjekt. V případě, že provozovatel provozuje zařízení na základě smlouvy s vlastníkem pozemku, měl by mít na základě této smlouvy zajištěno, že mu vlastník pozemku umožní provozovat zařízení v souladu s právními předpisy, včetně povinností týkajících se základní zprávy. V případě, kdy je provozovatel pouze vlastníkem zařízení a nikoli stavby, ve které se nachází, a provozuje zařízení na základě smlouvy s vlastníkem stavby, který není vlastníkem pozemků, na kterých se stavba nachází, lze mít za to, že v takovém případě by ze smlouvy mezi provozovatelem zařízení a vlastníkem stavby a smlouvy mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku mělo vyplynout oprávnění provozovatele zařízení využívat pozemek v rozsahu nezbytném pro plnění povinností spojených s provozem zařízení, stanovených právními předpisy, včetně zpracování základní zprávy. 69

70 Lze tedy mít za to, že provozovatel zařízení by měl mít na základě smlouvy zajištěn přístup k pozemkům v rozsahu podle prostorového vymezení základní zprávy, určenému podle kapitoly 4 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 288/2013 Sb. Problémy s přístupem na pozemky lze spíše předpokládat v souvislosti se zpracováním podkladové zprávy podle právní úpravy v oblasti geologie v případě, kdy je zpracovávána pro širší území, než je určeno v kapitole 4, jak je výslovně umožněno v kapitole 6 dané vyhlášky. Konstatujeme, že ustanovení o vstupu na cizí nemovitosti podle vodního zákona (zejména 42 týkající se opatření k nápravě) nebo podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě ( 9 - vstup na cizí nemovitosti za účelem provedení preventivních nebo nápravných opatření), nelze aplikovat ve vztahu ke vstupu na cizí pozemek za účelem zajištění zpracování základní zprávy. Ve vztahu ke zpracování základní zprávy však podle našeho názoru lze v některých případech aplikovat 14 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje vstup na cizí pozemky a jejich využívání. Podle 14 odst. 1 zákona o geologických pracích při záměru provádět geologické práce spojené se zásahem do pozemku jsou organizace povinny před vstupem na cizí pozemek uzavřít s vlastníkem pozemku nebo, není-li možné zjistit vlastníka, s nájemcem pozemku písemnou dohodu o provádění geologických prací, zřizování pracovišť, přístupových cest, přívodu vody a energie, jakož i provádění nezbytných úprav půdy a odstraňování porostů, popřípadě zřizování staveb. V 14 odst. 2 zákona o geologických pracích je potom stanoveno, že nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne příslušný krajský úřad o omezení vlastnických práv vlastníka nebo nájemce nemovitosti uložením povinnosti strpět provedení geologických prací. Rozhodnutí o omezení práv vlastníka nebo nájemce nemovitosti lze vydat pouze ve veřejném zájmu, není-li v rozporu se státní surovinovou politikou, v nezbytném rozsahu, na dobu určitou, za náhradu, a pokud tento zákon nestanoví jinak, podle zvláštního právního předpisu (pozn. odkaz na dřívější stavební zákon, podle platné právní úpravy je relevantní zákon č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění) pro dále uvedené případy, mj. pro zjišťování a hodnocení geologických údajů pro tvorbu a ochranu životního prostředí (písm. d)). Jak vyplývá z 14 odst. 1 zákona o geologických pracích, podmínkou pro aplikovatelnost 14 na zpracování základní zprávy je, aby se jednalo o geologické práce spojené se zásahem do pozemku. Vymezení pojmu zásah do pozemku vyplývá z 2 písm. b) vyhlášky č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek. Podle tohoto ustanovení se technickými pracemi rozumí práce spojené se zásahem do pozemku (zejména kopané zářezy, kopané sondy a rýhy, strojní vrty, šachtice, štoly, úpadnice, jámy nebo jiná důlní díla a střelné práce používané při provádění geologických prací), pokud jsou prováděny pomocí strojních mechanismů a zařízení. Za technické práce se nepovažuje povrchový odběr vzorků hornin, půd a odběr sedimentů povrchových toků, pokud je prováděn ručním nářadím, a z povrchu prováděná měření a pozorování přístroji nebo jejich příslušenstvím. Pokud je tedy pro účely základní zprávy nutné zpracování podkladové zprávy pro širší území, než je uvedeno v kapitole 4, a ve vztahu k příslušným cizím pozemkům se nejedná o zásah do pozemku ve smyslu vyhlášky č. 369/2004 Sb., potom podle našeho názoru není jiné řešení, než aby provozovatel získal přístup k příslušným cizím pozemkům cestou uzavření soukromoprávní dohody s vlastníkem pozemku. 70

71 Sčítání nebezpečných látek Podle vysvětlivek ke kapitole 5.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb. a kritérií podle kapitoly 2.1. metodického dokumentu k problematice základní zprávy lze dovodit, že vzniká povinnost zpracovat základní zprávu vždy, když je pro konkrétní látku nebo směs splněn požadavek na nakládání ve větším rozsahu podle 2 písm. b) vyhlášky č. 450/2005 Sb. (a současně i další tam uvedená kritéria). Vyhodnocení ve vztahu k uvedeným kritériím najednou je možné plnohodnotně provádět pouze pro dílčí látku nebo směs. Nicméně v praxi může nastat situace, kdy je v zařízení několik látek nebo směsí, které jednotlivě splňují všechna ostatní kritéria, kromě nakládání ve větším množství to je plněno pouze součtem těchto látek. Tuto situaci zákon o integrované prevenci, vyhláška č. 288/2013 Sb. ani metodický dokument k problematice základní zprávy konkrétněji neřeší. Vzhledem k obecnějším odkazům na vodní legislativu v metodickém dokumentu na str. 6 je vhodné v případech, kdy se více látek a směsí v dílčím zařízení velmi blíží splnění parametru na nakládání ve větším rozsahu, vycházet z principů ustanovení vyhlášky č. 450/2005 Sb. Tj. druhá odrážka na str. 6 metodiky by se považovala za splněnou v případě, pokud množství látek nebo směsí splňující podmínky v 1., 3. a 4. odrážce přesahuje v součtu hodnoty uvedené v 2 písm. b) vyhlášky č. 450/2005 Sb. V uvedeném ustanovení se hovoří o tom, že zacházením se závadnými látkami ve větším rozsahu - zacházení se závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek ( ) a to v kterémkoliv okamžiku.. Závadnými látkami se k tomuto účelu rozumí jak nebezpečné, tak zvláště nebezpečné závadné látky lze je tedy mezi sebou sčítat pro účely porovnání s prahovou hodnotou zacházení ve větším rozsahu. Při vyplňování tabulky v kapitole 5.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb. se v případech, kdy ani jedna látka nebo směs samo o sobě neplní požadavky na zacházení ve větším rozsahu, postupuje následujícím způsobem 1) V rámci zařízení jsou určeny nebezpečné látky a směsi podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. 2) Z přehledu jsou odstraněny ty látky, které nelze považovat za nebezpečnou pro životní prostředí podle skupin nebezpečnosti v 5 odst. 1 písm. o) zákona č. 350/2011 Sb., chemického zákona. Bere se do úvahy pouze nebezpečnost ve vztahu k vodě či půdě. 3) Z přehledu jsou odstraněny ty látky, které nejsou zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami podle přílohy č. 1 zákona o vodách. 4) U zbývajících látek je uveden ve sloupci 4 tabulky údaj o maximálním množství uvedené látky nebo směsi v jakémkoliv okamžiku ve smyslu 2 písm. b) vyhlášky č. 450/2005 Sb. V tabulce se ponechají látky a směsi, které se blíží prahovým hodnotám nakládání ve větším množství v 2 písm. b) vyhlášky č. 450/2005 Sb. Ve vztahu k indikátorům a podkladové zprávě podle kapitoly 6 a 7 přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb. se obecně postupuje tak, že jsou preferovány látky nebo směsi, které plní kritérium nakládání ve větším rozsahu samostatně. V případě, že kritérium nakládání ve větším rozsahu není plněno jednou konkrétní látkou nebo směsí, ale v součtu, berou 71

72 se do úvahy při zpracování uvedených kapitol základní zprávy primárně látky a směsi, které se plnění uvedeného kritéria nejvíce blíží, nikoliv všechny, které plní požadavky v bodech 1 až 3. Vzhledem k tomu, že navržený postup má v legislativě a platné metodice v oblasti integrované prevence pouze obecnější podporu, jedná se o doporučující podklad pro případnou debatu mezi provozovatelem a povolujícím orgánem k předmětné problematice u hraničních případů. Zpracování základní zprávy v těchto případech se zdá pro provozovatele i povolující úřad výhodnější vzhledem k jednoznačnější definici povinností související s ukončením provozu podle 15a odst. 3 zákona o integrované prevenci, pokud je k dispozici základní zpráva Vady bezpečnostních listů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, ze dne 18. prosince 2006, o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (nařízení REACH) stanovuje v daných případech povinnost zpracovat bezpečnostní list podle přílohy č. II tohoto nařízení. Bezpečnostní list podává komplexní informace o látce nebo směsi, která se používá v profesionálním nebo průmyslovém prostředí. Je zdrojem informací o nebezpečnosti pro zdraví člověka, životní prostředí a o bezpečnostních opatřeních. Nařízením Komise (EU) č. 453/2010, ze dne 20. května 2010, kterým se mění nařízení REACH, se náležitosti bezpečnostního listu mění v souvislosti se vstupem nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008, ze dne 16. prosince 2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CLP) v platnost. V praxi integrované prevence se s bezpečnostními listy setkáváme především při stanovování povinností zpracovat základní zprávu podle 4a zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Účelem tohoto materiálu je povolujícím úřadům a kontrolním orgánům v této oblasti poskytnout základní informace týkající se nejčastějších chyb v bezpečnostních listech, aktualizace a revize bezpečnostních listů, a jakým způsobem lze úplnost bezpečnostního listu primárně ověřit Základní informace o bezpečnostním listu Definice a formát bezpečnostního listu Bezpečnostní list (BL) je dokument, který poskytuje v souladu s čl. 31 nařízení REACH informace o látce či směsi klasifikovaných jako nebezpečné pro použití v regulačních rámcích kontroly chemických látek na pracovišti. Zaměstnavatelé a zaměstnanci jej používají jako zdroj informací o nebezpečnosti pro zdraví člověka, nebezpečnosti pro životní prostředí, a také jako zdroj rad pro bezpečnostní opatření. BL musí obsahovat 16 oddílů v souladu s čl. 31 odst. 6 nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010. Článek 31 odst. 5 nařízení REACH říká, že Nerozhodne-li daný členský stát jinak, dodává se bezpečnostní list v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků každého členského 72

73 státu, v němž je látka nebo směs uvedena na trh 25. Tzn., že bezpečnostní list musí být dodáván v českém jazyce. V případě nákupu chemické látky nebo směsi pro vlastní spotřebu na území EU se nejedná o uvedení na trh. Zpracování a poskytování bezpečnostního listu BL sestavuje v souladu s nařízením REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, odborně způsobilá osoba, která ovšem není v nařízení definována, nicméně se jedná o osobu, která vzhledem k absolvovaným školením a nabytým zkušenostem dostatečné znalosti pro sestavení příslušných oddílů BL. BL se zpracovává v případě, že: - Látka je klasifikována jako nebezpečná - Směs je klasifikována jako nebezpečná - Směs obsahuje složky PBT 26 a/nebo vpvb 27 a/nebo SVHC 28 - Směs není klasifikována jak nebezpečná, ale obsahuje nebezpečné složky (bezpečnostní list na vyžádání) Bezpečnostní list poskytuje dodavatel, tj. výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor. Bezpečnostní list se poskytuje zdarma v tištěné nebo elektronické podobě nejpozději v den, kdy je látka nebo směs poprvé dodána. Předání BL musí být prokazatelné, například při elektronickém předání formou přílohy. Zveřejnění BL na webových stránkách nelze považovat za poskytnutí. Jakmile byl v rámci prvního dodání látky nebo směsi konkrétnímu příjemci dodán BL, není třeba v případě následných dodávek témuž příjemci poskytovat další kopii BL, pokud nedošlo k revizi BL (viz dále). Povinnosti dodavatele V případě existence dodavatelského řetězce se požadavky nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, týkající se poskytování bezpečnostních listů, vztahují na každou fázi dodavatelského řetězce. Původní odpovědnost za sestavování bezpečnostních listů připadá výrobci, dovozci nebo výhradnímu zástupci, kteří by měli v co nejvýše proveditelné míře předvídat použití připadající v úvahu pro danou látku nebo směs. Další účastníci ve směru dodavatelského řetězce poskytují bezpečnostní listy na základě informací jejichž správnost zkontrolují a které doplní poskytnutých jejich dodavateli s cílem uspokojit konkrétní potřeby svých zákazníků. 25 čl. 3 odst. 12 nařízení REACH - dodání nebo zpřístupnění třetí osobě, za úplatu či zdarma. Za uvedení na trh se považuje rovněž dovoz (fyzické uvedení na celní území Společenství) 26 PBT perzistentní, bioakumulační a toxické látky 27 vpvb velmi perzistentní a velmi bioakumulační látky 28 SVHC látky látky vzbuzující velmi velké obavy 73

74 Ve všech případech nesou dodavatelé látky nebo směsi, která vyžaduje sestavení bezpečnostního listu, odpovědnost za jeho obsah, a to i v případě, kdy bezpečnostní list sami nesestavili. V takových případech jsou pro ně informace poskytnuté jejich dodavateli užitečným a relevantním zdrojem informací při sestavování jejich vlastních bezpečnostních listů. Zůstávají nicméně odpovědní za přesnost informací uvedených v bezpečnostních listech, které poskytují (to se vztahuje rovněž na BL rozšiřované v jiných jazycích než v jazyce, ve kterém byly původně vyhotoveny). V regulačním rámci Evropské unie je BL jasně zaměřen na zaměstnavatele, který by jej měl použít jako základ informací a pokynů, které předá zaměstnanci podle čtvrté odrážky čl. 8 odst. 1 Směrnice Rady 98/24/ES, ze dne 7. dubna 1998, o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci. Zaměstnanec však NENÍ primárním cílovým uživatelem dokumentu a poskytnutí tohoto dokumentu zaměstnanci zaměstnavatele nezprošťuje jeho povinností stanovených ve směrnici 98/24/ES. Podle článku 36 odst. 1 nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, Každý výrobce, dovozce, následný uživatel a distributor shromažďuje a uchovává veškeré informace, které vyžaduje pro plnění svých povinností podle tohoto nařízení, po dobu nejméně deseti let poté, co látku nebo směs naposledy vyrobil, dovezl, dodal nebo použil. Příjemci by měli tyto dokumenty považovat za součást informací, které jsou nutné pro plnění povinností podle tohoto nařízení, a jež je třeba uchovávat nejméně po dobu deseti let. Zároveň má každý zaměstnavatel povinnost zajistit, aby jejich zaměstnanci obdrželi 29 : - údaje získané podle čl. 4 (Zjištění a hodnocení rizika nebezpečných chemických činitelů) směrnice Rady 98/24/ES 30 a další informace, pokud na základě větších změn na pracovišti dojde ke změně těchto údajů, - informace o nebezpečných chemických činitelích (chemický prvek nebo sloučenina) vyskytujících se na pracovišti, jako například názvy těchto činitelů, rizika pro bezpečnost a zdraví, která způsobují, odpovídající limitní hodnoty expozice na pracovišti a ostatní ustanovení právních předpisů, - přístup ke všem bezpečnostním listům poskytnutých dodavatelem v souladu s článkem 10 směrnice 88/379/EHS a článkem 27 směrnice 92/32/EHS, a aby informace - byly poskytnuty ve vhodné formě s přihlédnutím k výsledkům hodnocení rizika podle článku 4 této směrnice. Forma informování se může pohybovat od ústní informace až k individuálním pokynům a školení, které může být spojeno s písemnou informací, podle povahy a stupně rizika odhaleného hodnocením vyžadovaným uvedeným článkem, - byly aktualizovány pro vzetí v úvahu případných nových okolností. 29 výňatek ze čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 98/24/ES, ze dne 7. dubna 1998, o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) 30 Směrnice 98/24/ES je do české legislativy implementována zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů a prováděcím právní předpis NV 361/2007, ze dne 12. prosince 2007, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci 74

75 Z toho jasně plyne povinnost uchovávat BL a ověřovat jejich správnost pro všechny účastníky dodavatelského řetězce Úpravy bezpečnostních listů Aktualizace bezpečnostního listu Podmínky, za kterých musí být bezpečnostní list aktualizován a opětovně vydán, jsou definovány v čl. 31 odst. 9 nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010: Dodavatelé bezpečnostní list neprodleně aktualizují, a) jakmile jsou k dispozici nové informace, které mohou ovlivnit opatření k řízení rizik, nebo nové informace o nebezpečnosti; b) po udělení nebo zamítnutí povolení; c) po uložení omezení. Nová verze opatřená datem a označená jako Revize: (datum) se poskytuje zdarma v tištěné nebo elektronické podobě všem předchozím příjemcům, kterým byly látka nebo směs dodány během předchozích dvanácti měsíců. Veškeré aktualizace provedené po registraci obsahují registrační číslo. Existují průmyslové dokumenty, které obsahují doporučení týkající se toho, kdy je změna BL považována za významnou či drobnou, avšak tato terminologie není v nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, použita. Pouze změny podle čl. 31 odst. 9 nařízení REACH vedou k právnímu závazku poskytnout aktualizované verze všem příjemcům, kterým byly látka či směs dodány během předchozích 12 měsíců. Příjemci, kteří s dodavatelem více jak rok neobchodovali, si musí o aktualizovaný BL zažádat. Doporučuje se provádět přezkum celého obsahu BL v pravidelných intervalech. Za stanovení těchto intervalů odpovídá účastník, který poskytuje BL nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, tyto intervaly nestanoví. Lze očekávat, že frekvence takových přezkumů bude přímo úměrná rizikům spojeným s látkou či směsí a že přezkum bude provádět odborně způsobilá osoba. Revize a ohlášení úprav bezpečnostního listu Podle nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, se na první straně BL uvede datum sestavení bezpečnostního listu. V případě, že byl BL list revidován a příjemcům se poskytne nová, revidovaná verze, příjemce se v ODDÍLE 16 BL upozorní na změny, pokud nejsou uvedeny jinde. V tomto případě se na první straně uvede datum sestavení označené jako Revize: (datum), a také číslo verze, číslo revize, datum nahrazení nebo jiný údaj o tom, jaká verze se nahrazuje. Revize tedy musí být označeny jako revize na první straně a informace o změnách musí být uvedeny buď v ODDÍLE 16, nebo jinde v BL. Jak je uvedeno výše, při každé revizi BL podle čl. 31 odst. 9 nařízení REACH je třeba poskytnout revidovaný bezpečnostní list všem předchozím příjemcům, kteří obdrželi výrobek během předchozích 12 měsíců. Dodavatel se rovněž může rozhodnout znovu (dodatečně) 75

76 zpětně vydat BL pro další revize, u nichž považuje takové dodatečné opatření za opodstatněné Postup při vyhodnocování povinnosti zpracovat základní zprávu s ohledem na bezpečnostní listy Obecný postup při vyhodnocování Podle zákona o integrované prevenci vzniká povinnost zpracovat základní zprávu dle 4a odst. 1 v případě, že jsou v zařízení používány, vyráběny nebo ze zařízení vypouštěny nebezpečné látky, které mohou způsobit znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení. Provozovatel v takovém zařízení zajistí vypracování základní zprávy a její předložení úřadu ke schválení jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení. Při vyhodnocování toho, zda mohou uvedené látky způsobit znečištění půdy nebo podzemních vod, je použito kritérií z národní legislativy. V obecnější rovině se záležitostí zabývá kapitola 5.1. přílohy č. 2 vyhlášky č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci. Postup stávajícího provozovatele Metodický dokument k problematice základní zprávy říká, že stávající provozovatel vyhodnocuje povinnost zpracování základní zprávy na základě existujících dokumentů k provozu zařízení, přičemž u každého bodu vyhodnocení podle kapitoly 2.1. přesně uvede, z jakého dokumentu a z které jeho části vycházel. Jedná se primárně o žádost o vydání integrovaného povolení (pokud je aktuální), bezpečnostní listy, identifikační listy nebezpečných odpadů a havarijní plány. Veškeré podklady musí být prokazatelně aktuální v době hodnocení. Odkazované dokumenty se doporučuje přiložit do přílohy. Platí, že provozovatel zpracovává hodnocení, zda má zpracovat základní zprávu podle přílohy č. 2 zákona o integrované prevenci, primárně pro svoji potřebu. Z pohledu chemické legislativy je nutné rozdělit provozovatele na provozovatele, kteří jsou: - následnými uživateli podle čl. 3 odst. 13 nařízení REACH, ve znění nařízení č. 453/2010 fyzická nebo právnická osoba usazená ve Společenství jiná než výrobce nebo dovozce, která používá látku samotnou nebo obsaženou v směsi při své průmyslové nebo profesionální činnosti. Následným uživatelem není distributor ani spotřebitel. Za následného uživatele se považuje rovněž zpětný dovozce osvobozený podle čl. 2 odst. 7 písm. c). Následným uživatelem je také průmyslový koncový uživatel látek a směsí (např. provozovatelé využívající nebezpečnou látku jako palivo) - a na provozovatele, kteří jsou dodavateli podle čl. 2 odst. 32) nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor uvádějící na trh látku samotnou nebo obsaženou v směsi anebo směs. (např. provozovatelé, kteří nebezpečnou látku uvádějí na trh ve formě výrobku baterie, apod.) S ohledem na povinnosti vyplývající z dikce nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, a dalších souvisejících předpisů, a také na povinnosti vyplývající ze směrnice 98/24/ES však mají všichni účastníci dodavatelského řetězce povinnost uchovávat BL a kontrolovat správnost obdrženého BL od dodavatele. 76

77 Postup provozovatele koncového uživatele Provozovatel koncový uživatel zpracovává vyhodnocení na základě BL, který obdržel spolu s dodanou látkou a zrevidoval. V případě, že provozovatel koncový uživatel dojde k závěru, že není potřeba zpracovávat základní zprávu, měl by být připraven svůj závěr doložit povolujícímu orgánu zároveň s ohlášením plánované změny zařízení nebo podáním žádosti o změnu integrovaného povolení. Koncový uživatel nemá povinnost předávat dále informace. V okamžiku, kdy povolující orgán v rámci přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení zjistí, že vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávy je zatíženo chybou, požádá provozovatele o doplnění informací. Ten pak ve stanovené lhůtě předloží opravený bezpečnostní list a nové vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu (pokud je zřejmé, že chyba v BL má na vyhodnocení vliv). V případě existence dodavatelského řetězce se požadavky nařízení REACH, týkající se poskytování bezpečnostních listů, vztahují na každou fázi dodavatelského řetězce. Pokud chybu v BL zjistí provozovatel sám, měl by zpracovat nové vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu / základní zprávu a předat ji povolujícímu úřadu ke schválení bez zbytečného prodlení. Postup provozovatele dodavatele Když následní uživatelé obdrží bezpečnostní listy, měli by určit, použít a doporučit vhodná opatření k dostatečné kontrole rizika. Když následní uživatelé obdrží scénáře expozice nebo informace z nich odvozené, musí zkontrolovat, zda jsou v nich zahrnuta jejich použití a předpokládaná použití jejich výrobků a podmínky použití. Provozovatel dodavatel zpracovává vyhodnocení na základě BL, kterými k daným nebezpečným látkám disponuje v souladu se čl. 36 odst. 1 nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010. V případě, že provozovatel dodavatel dojde k závěru, že není potřeba zpracovávat základní zprávu, měl by být připraven svůj závěr doložit povolujícímu orgánu zároveň s ohlášením plánované změny zařízení nebo podáním žádosti o změnu integrovaného povolení. V případě, že BL obsahoval věcné chyby, může se jednat o správní delikt podle 34 odst. 4 písm. c) 31 u látek a odst. 5, písm. a) 32 zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), ve znění pozdějších předpisů, v případě směsí. Případně se může jednat o správní delikt o podle 34 odst. 6 písm. a) 33 chemického zákona. 31 Výrobce, dovozce nebo následný uživatel se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí neklasifikuje látku nebo směs před jejich uvedením na trh nebo je klasifikuje odlišně, než stanoví tento předpis. 32 Dovozce nebo následný uživatel se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s 4 odst. 1, 2 nebo 3 nebo v rozporu s 5 neklasifikuje látku nebo směs před jejich uvedením na trh nebo je klasifikuje odlišně, než stanoví tato ustanovení, 33 Výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek neposkytne informace v dodavatelském řetězci, 77

78 Pro provozovatele nových zařízení platí výše uvedené rozdělení, pouze předkládají vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu resp. základní zprávu jako součást žádosti o integrované povolení. Postup povolujícího a kontrolního orgánu Metodický dokument k problematice základní zprávy uvádí, že pokud provozovatel nepředložil základní zprávu a povolovací orgán chce uvedenou skutečnost v odůvodněných případech ověřit, provede toto ověření v rámci přezkumu podle 18 odst. 6 písm. a) zákona o integrované prevenci. Potřebné podklady k vyhodnocení, které nemá povolující orgán k dispozici, je provozovatel povinen předložit podle 18 odst. 11 zákona o integrované prevenci. V případě, že kontrolní orgán zjistí v rámci své kontrolní činnosti 34 skutečnosti nasvědčující tomu, že ačkoli provozovatel nepředložil základní zprávu, byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vznik povinnosti základní zprávu vypracovat, je to důvodem k podání podnětu k přezkumu podle 18 odst. 6 písm. b) zákona o integrované prevenci. V případě, že povolující či kontrolní orgán v rámci přezkumu zjistí, že podklady k vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu (v tomto případě BL) obsahují chyby, upozorní provozovatele o této skutečnosti a požaduje doplnění podkladů v rámci probíhajícího řízení. S tím souvisí i nové vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu. Pokud provozovatel (popřípadě dodavatel koncového uživatele) nespolupracuje, jedná se o důvod, aby úřad podal podnět kontrolnímu orgánu podle chemického zákona (tj. ČIŹP), že zřejmě došlo k porušení chemického zákona. Vyhodnocení povinnosti zpracovat základní zprávu aktualizace / revize bezpečnostního listu V případě, že provozovatel vyhodnotil, že nemá povinnost zpracovat základní zprávu, a BL látky, kterou podle 4a odst. 1 zákona o integrované prevenci používá, vyrábí nebo ze zařízení vypouští, byl v rámci revize 35 doplněn o nebezpečnost pro životní prostředí, je nutné provést nové vyhodnocení podle Metodického dokumentu k problematice základní zprávy. Povinnost zpracovat základní zprávu pak provozovateli, při splnění všech kritérií uvedených v metodickém dokumentu k problematice základní zprávy, nastává od platnosti předmětné revize bezpečnostního listu a základní zprávu předloží povolujícímu úřadu s další změnou integrovaného povolení. Toto platí pro provozovatele, bez ohledu na to, zda jsou dodavateli či následnými uživateli nebezpečné látky Nejčastější chyby v bezpečnostním listu Jednou z nejčastějších chyb, se kterými se můžeme u bezpečnostních listů setkat, je nedodržování předepsaného formátu a povinných oddílů a pododdílů BL. V současné 34 také podle 27 chemického zákona 35 Revize podle čl. 31 odst. 9 Nařízení REACH. 78

79 době existují rozdíly mezi BL nebezpečných látek a BL nebezpečných směsí. Níže uvádíme příklad BL směsi, který by měl být zhotoven podle nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010, ovšem obsahuje formátové i obsahové chyby. Pokud je směs označena v souladu se zákonem č. 350/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 402/2011 Sb., klasifikace a označení musí být uvedena v souladu s tímto zákonem. Pokud je směs označena podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CLP), je klasifikace a označení uvedeno v souladu s tímto nařízením: Poznámka: Pokud se dodavatel směsi rozhodne určit a informovat o klasifikaci podle nařízení CLP dříve, než je použita pro účely klasifikace a označení na obalu, je možné tuto klasifikaci zahrnout do ODDÍLU

80 Další častou chybou bývá nesprávné vyplňování jednotlivých oddílů v závislosti na tom, zda se jedná o látku nebo o směs, viz níže. Uvedený příklad je BL pro směs. ODDÍL 3 je dělen podle přílohy II. nařízení REACH, ve znění nařízení EU č. 453/2010, na pododdíl 3.1 Látky a 3.2 Směsi, které se vyplňují podle instrukcí uvedených v této příloze. V tomto případě jsou však uvedené složky směsi ve špatné části BL. 80

81 Upozorňujeme, že všechny oddíly BL musí být vyplněny v souladu s přílohou II nařízení REACH, ve znění nařízení (EU) č. 453/2010. Další častou chybou je zaměňování klasifikace a označování nebezpečných vlastností látky nebo směsi: Nařízení CLP klasifikace: třídy a kategorie nebezpečnosti, H-věty např. Flam. Liq. 2, H225; Acute Tox. 3, H301 označení: signální slovo a výstražný symbol, P-věty 81

82 Nebezpečí, Varování ; ; P102 Uchovávejte mimo dosah dětí Vyhláška č. 402/2011 Sb. klasifikace: písmenný symbol, R-věty např. Xi, R41 Nebezpečí vážného poškození očí označení: výstražný symbol, S-věty ; S2 Uchovávejte mimo dosah dětí. V případě, že BL obsahuje formální či obsahové nedostatky, může povolující či kontrolní úřad požadovat doplnění / opravu BL provozovatelem. Ten BL opraví na základě vlastního posouzení chemické bezpečnosti látky podle č. 31 odst. 2 a čl. 37 odst. 4 nařízení REACH, nebo požádá o doplnění / opravu svého dodavatele s odkazem na čl. 31 odst. 1 nařízení REACH Kontrola bezpečnostních listů Níže je uvedena tabulku, která obsahuje seznam povinných informací, které musí být uvedeny v jednotlivých oddílech BL a možnosti případných kontrol ze stranu povolujícího či kontrolního úřadu, která by měla napomoci k odhalení chyb BL. Sekce BL 1. IDENTIFIKACE LÁTKY A SPOLEČNOSTI 1.1 Identifikátor výrobku Informace, která musí být uvedena V případě látky: Název (obchodní, chemický) + Identifikační č. (CAS nebo EC, Index. č.) Registrační číslo (RČ). V případě směsi látky: Název směsi + složky způsobující nebezpečnost Kontrola z pohledu povolujícího a kontrolního orgánu Kontrola hlavně Registračního čísla. Pokud byla látka registrována, musí být uvedeno RČ. Kontrola zda jsou uvedeny vyspané náležitosti 82