ZPRAVODAJE MĚST A OBCÍ NA BRNĚNSKU

Transkript

1 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií ZPRAVODAJE MĚST A OBCÍ NA BRNĚNSKU CHARAKTERISTIKA MEDIÁLNÍ KRAJINY Bakalářská diplomová práce ANETA ŠEDÁ Brno 29

2 Poděkování Děkuji tímto vedoucímu bakalářské práce panu Mgr. Jaroslavu Čuříkovi za ochotu při konzultacích, odborné rady a podnětné připomínky. Dále děkuji paní Mgr. Heleně Sedláčkové za příjemný rozhovor a podělení se o cenné zkušenosti, slečně Mgr. Magdaleně Černé za totéž a panu Ing. Vlastimilovi Čevelovi za informace vycházející z celoživotní praxe. 2

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 27. května

4 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE Regionální versus lokální ZPRAVODAJ JAKO SOUČÁST LOKÁLNÍCH MÉDIÍ Funkce lokálních periodik ŽURNALISTIKA OBECNÍCH A MĚSTSKÝCH ZPRAVODAJŮ Problémy redakční práce ve zpravodaji Specifika žurnalistiky zpravodajů PRÁVNÍ UKOTVENÍ RADNIČNÍCH PERIODIK Ústavní zakotvení Samospráva, komunální zákony Radniční periodika a tiskový zákon Další právní normy a předpisy RADNIČNÍ NOVINY BEZ CENZURY OŽIVENÍ, O.S...21 Otevrete.cz je součást projektu Právo na informace Otevřené společnosti, o.p.s. Cílem projektu je podporovat občany ve schopnosti účinně se uplatnit ve veřejných záležitostech, a to zejména uplatněním práva na informace, schopností zapojit se do rozhodování veřejné správy, kultivovat oblast otevřenosti rozhodování (požadovat např. aby byly k disposici obsažné záznamy o důležitých rozhodnutích) a též se umět bránit neoprávněnému omezování práva šířit informace. Cílem je také prohloubit motivaci k tomuto uplatnění práv ( 2 PRAKTICKÁ ČÁST CHARAKTERISTIKA MEDIÁLNÍ KRAJINY NA BRNĚNSKU Výběr vzorku a proměnných Definice proměnných a hodnot Brněnsko současný stav Stav na Brněnsku přehledová tabulka Vyhodnocení tabulky ANALÝZA VYBRANÝCH ZPRAVODAJŮ Metody Výběr vzorku Zkoumané kategorie Analýzy, případové studie Šlapanický zpravodaj (5/8, 6/8, 1/9, 2/9) Tišnovské noviny (1/9, 2/9, 3/9, 4/9) Rosice u Brna (1/9, 2/9, 3/9, 4/9) Modřický zpravodaj (12/8, 1/9, 2/9, 3/9)...49 Modřice mají přibližně 4 tisíce obyvatel a od roku 1994 jsou městem. Leží v těsném sousedství Brna u výpadovky na Vídeň a patří pod vyšší správní celek Šlapanice. Vydávání měsíčníku Zpravodaj Modřice bylo zahájeno po komunálních volbách koncem roku Hrušovanský zpravodaj (2/8, 3/8, 4/8, 1/9) Zpravodaj obce Veverská Bítýška (duben 8, červenec 8, říjen 8, leden 9) Nedvědický zpravodaj (červen 8, září 8, prosinec 8, březen 9) Zpravodaj obce Moravské Knínice (číslo 11/8, 12/8, 1/9, 2/9) Kovalovický zpravodaj (2/8, 3/8, 4/8, 1/9) Shrnutí výsledků DISKUZE DISKUZE K PROBLEMATICE ŽURNALISTIKY ZPRAVODAJŮ DISKUZE K PRVNÍ ČÁSTI PRAKTICKÉ ČÁSTI PRÁCE POPIS SOUČASNÉHO STAVU NA BRNĚNSKU DISKUZE K ANALÝZE VYBRANÝCH ZPRAVODAJŮ TÉMATA K POZDĚJŠÍMU VÝZKUMU...71 ZÁVĚR...74 POUŽITÁ LITERATURA...76 JMENNÝ REJSTŘÍK

5 SEZNAM PŘÍLOH...79 SEZNAM TABULEK...8 SEZNAM OBRÁZKŮ...8 SEZNAM GRAFŮ...8 GRAF Č. 1 - POŘADÍ PODLE SOUHRNNÉHO INDEXU CENZURY (O.S.OŽIVENÍ)... STR ANOTACE, KLÍČOVÁ SLOVA...8 KLÍČOVÁ SLOVA...81 PŘÍLOHA A...83 PŘÍLOHA B...88 PŘÍLOHA C...95 PŘÍLOHY D-L TITULNÍ STRANY ZPRAVODAJŮ

6 ÚVOD Vítání jara v naší obci. Slovo starosty o kanalizaci. Naši jubilanti. O vyhlášce upravující volný pohyb psů. Rozpočet na rok 29 v našem městě. Články, kde čtenáři najdou nejbližší informace ze svého bydliště. Články, které jsou amatérské, občas naivní, neformální, proti zásadám běžné žurnalistiky. Články, které mají lidé rádi, které píší oni sami a které je sbližují. Texty, které se objevují v obecních a městských zpravodajích. S těmito tiskovinami se setkává téměř každý občan České republiky. Radnice a obecní úřady je vydávají, aby občana informovaly o dění v obci. Alespoň by to tak mělo být, zpravodaje jsou totiž financovány z obecního rozpočtu. Měly by tedy mít smysl, funkci, měly by poskytovat prostor všem občanům nejen informace získat, ale také se o ně podělit. Prozatím zůstane stranou, zda se to tak děje či ne, na tuto otázku by měla práce taktéž částečně odpovědět. V každém případě jde o zajímavé žurnalistické a mediálně-vědní téma, které doposud nebylo dostatečně prozkoumáno. Přestože zpravodaje vstupují do života většiny obyvatel, zůstávají odbornou veřejností i legislativními opatřeními opomíjeny. Tato skutečnost vedla k výběru tématu. Dalšími důvody bylo osobní zaujetí a poptávka po materiálu, který by umožnil i lidem z praxe srovnání s ostatními zpravodaji, a to v rovině obsahové, formální a také obecné napříč okresem Brno-venkov. Čeho chce práce dosáhnout? Předně by to mělo být, jak je z názvu patrné, zmapování mediální krajiny radničních periodik na Brněnsku. Neodmyslitelnou částí je tedy přehled, který zachycuje situaci okresu1, a analýzy obsahu a formálních náležitostí vybraných zpravodajů. Avšak při podrobnějším studiu těchto tiskovin, problematiky, při rozhovorech s odborníky a s lidmi z praxe nelze pominout ani reflexi, která jde za hranici pouhého popisu stavu a věnuje se aktuálním problémům. Ta však bude jen okrajová a zpracovaná především formou doporučených témat k pozdějšímu výzkumu. Práce se tedy omezuje na prvotní exkurz do problematiky radničních periodik. Protože neexistuje dostatek odborné literatura, která by se tomuto tématu věnovala, považuji i nahlédnutí do problematiky za přínosné, za sondu do žurnalistiky zpravodajů. Vycházím přitom z primárních dokumentů ze zpravodajů, z rozhovorů s lidmi, kteří se této činnosti věnují, a ze základní teorie, která se věnuje lokální žurnalistice. Následující popis současného stavu, zmapování mediální krajiny a závěrečnou analýzu vybraných zpravodajů a aktuálních problémů lze považovat za impuls, který by podnítí odbornou veřejnost k reakci. Navázat by mělo zkoumání podrobnější, které by se věnovalo konkrétním problémům, 1 I když oficiálně administrativní členění České republiky na okresy zaniklo s reformou územní správy k 1. lednu 23, pro statistické účely bývá těchto územních jednotek stále užíváno. S tím se ztotožňuje i celá práce, proto budu užívat pro vyhraničené území název okres Brno venkov. 6

7 vztahům mezi statistickými daty o zpravodajích, které jsou v praktické části práce a podobně. Nástin takových témat je uveden v závěrečné diskuzi. 1 TEORETICKÁ ČÁST Protože není mnoho relevantní odborné literatury, která by popisovala žurnalistiku obecních a městských zpravodajů, musí práce hledat zdroje informací jinde v praxi. Na úvod celé práce i teoretické části je nutné zmínit, o jaké zdroje se jedná. Součástí práce, jako přílohy A až C, jsou rozhovory s lidmi, kteří mají se zpravodaji bohaté zkušenosti. Všichni tři oslovení se zpravodaji věnují intenzivně. Vybrány byly osoby, které mají tuto činnost jako své zaměstnání, koníček i oblast odborného zájmu. Jedním z kritérií výběru respondentů bylo právě podchycení různých typů lidí, kteří se zpravodajům věnují. Helena Sedláčková je šéfredaktorka Kohoutovického kurýra, ale hlavně se zpravodajům věnuje patnáct let. Připravuje odborný seminář pro redaktory zpravodajů měst i obcí, sesbírala velké množství materiálů z celé České republiky. Systematizuje své poznatky a má možnost zobecňovat, protože se studiem zpravodajů zabývá denně. Je to předmět její výukové činnosti. Sedláčková vystudovala žurnalistiku a mediální studia, což jí dává i patřičný teoretický základ pro zkoumání zpravodajů. Magdalena Černá se v oblasti zpravodajů pohybuje krátce. Má ale za sebou zkušenosti z práce v denním tisku, vystudovala obor mediální studia a žurnalistika. Zajímavé je, zda taková mladá novinářka pohlíží na zpravodaj jinak, zda má nějaké jiné cíle než zkušený redaktor podobných periodik apod. Předpokladem bylo, že mladý člověk, který v oboru začíná, může porovnávat realitu s ideály a dokáže dobře zhodnotit a popsat problémy, se kterými se musí vypořádávat. Vlastimil Čevela je předsedou redakční rady Modřického zpravodaje. Od mládí (šedesátá léta) byl v redakční radě podnikových časopisů. Psaní a lokální žurnalistika je jeho velkým koníčkem, působí tedy na amatérské úrovni. Tato činnost v měsíčníku, která je časově náročná, ho těší, není za ni honorován. Je to další typ člověka, který má v tomto odvětví specifické zkušenosti a hlavně osobitý pozitivní přístup k amatérské žurnalistice. 7

8 Při odvozování společných charakteristik žurnalistiky zpravodajů i později v dalších částech práce bude tedy odkazováno na tyto rozhovory a na odbornou literaturu o lokální žurnalistice. Rozhovory byly koncipovány tak, pokud to šlo, že byl nechán co největší prostor pro vyjádření tázaného. Pokud to bylo možné (např. hlavně u Heleny Sedláčkové), byly položeny dotazy, které měly jen směrovat úvahy tázaného. Forma nestandardizovaného rozhovoru jako získávání dat je v tomto případě vhodnější než kvantitativní metody jako dotazník nebo standardizovaný rozhovor, a to i přes to, že tyto rozhovory nebudou součástí žádného uceleného kvalitativního výzkumu. Slouží jen jako ilustrace a informační zdroj pro teoretickou i pro praktickou část zpravodaje. Výhody této techniky (flexibilita, volná forma rozhovoru) vzhledem k různorodosti respondentů a cíli těchto rozhovorů převážily nad potřebou srovnávání, snadného vyhodnocování a vysoké hodnověrnosti dat, kterou by přinesl např. dotazník (Disman, 2). 1.1 Základní terminologie Slovo zpravodaj má podle Slovníku spisovné češtiny2 dva významy. Zpravodaj znamená podle Akademie věd České republiky buď dopisovatele, nebo noviny. Jako příklad užití uvádí slovník vydávat podnikový zpravodaj, první dva firemní zpravodaje byly hned rozebrány. Teorie žurnalistiky však význam slova jako noviny opomíjí. Barbora Osvaldová a kolektiv (Osvaldová, 27) zmiňuje v Praktické encyklopedii žurnalistiky a marketingové komunikace jen jeden význam, a to: Zpravodaj novinář, kmenový pracovník redakce, který se pohybuje hlavně v terénu, získává informace v místě události a ze svého působení v určitém resortu, regionu či teritoriu zásobuje zprávami ústředí... Malá encyklopédia žurnalistiky toto heslo neobsahuje Regionální versus lokální Mezi těmito dvěma pojmy někteří autoři nevidí rozdíl. Například Koszyk a Pruys 3, hovoří takto: Lokální (regionální) tisk je společný pojem pro noviny, které jsou rozšiřované uvnitř 2 Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. (zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český AV ČR). 2. opr. a dopl. vyd. Praha : Academia, s. ISBN In Tušer,

9 stejného úzce ohraničeného území. Barbora Osvaldová v Praktické encyklopedii zahrnula jen heslo regionální tisk, který označuje za periodika, která se váží k určitému místu, odkud čerpají informace a pro jehož publikum jsou určena. Regionální tisk informuje o událostech, které se v oblasti dějí nebo pro tamní obyvatele mohou mít význam. Regionální redakce pracují v místě, připravují lokální zpravodajství a publicistiku a zároveň též zprostředkují zprávy pro příslušnou redakci, např. v hlavním městě... (Osvaldová, 27). Zahraniční literatura také občas užívá pojem local a regional jako synonyma. On television, regional bulletins are the mostwatched news genre, and local radio stations have a large following... Chapter 7 opens with a review of the vital place that local media still occupy in journalism s mythology. Many regional journalists take special pride in their work... 4 Tato práce však bude vycházet z dělení podle Tušera (23). Ten za lokální považuje média, která se váží k jednomu sídlu k městu či obci. Regionální jsou podle něj média zasahující širší oblast okresu, oblasti nebo kraje. Pro názornost následuje přehledné schéma: Obrázek č. 1: Rozdělení na lokální a regionální periodika (Tušer, 23) Podobné rozdělení z hlediska dosahu používá i Bartošek (Bartošek, 1997). Ten rozlišuje média na: 4 Vlastní překlad: V televizi jsou regionální zprávy nejvíce sledovaným zpravodajským žánrem a rádiové stanice je v tom následují... Kapitola 7 začíná přezkoumáním živého místa, které lokální média zaujímají v mytologii žurnalistiky. Mnoho regionálních novinářů je pyšných na svou práci... (Překlad do češtiny uvádím oproti zvyklostem do poznámky, v tomto případ jde totiž o lexikální kontext jde o termíny regional a local a ne o význam věty) 9

10 celoplošná (celostátní) regionální lokální Bartošek poukazuje na fakt, že všechna tato média mohou být veřejná nebo interní, přičemž typický příklad interního periodika jsou firemní noviny. 1.2 Zpravodaj jako součást lokálních médií Ne všechny teoretické poučky o regionální a lokální žurnalistice se dají aplikovat na vydávání zpravodajů. Tato oblast je natolik specifická, že může splňovat jen některé funkce, které jinak autoři uvádějí pro ostatní lokální žurnalistiku. Přesto lze teorii o lokálních médiích s drobnými úpravami použít. Zpravodaje totiž jsou součástí lokálních periodik. Pro příklad těchto nutných úprav lze uvést teorii Tušera (1995). Ten uvádí následující společné proměnné lokální a regionální žurnalistiky: univerzálnost, polytematičnost obsahu novinová forma vydávání převaha místních informací (z hlediska příslušnosti adresáta) užší teritoriálně (nebo administrativně) vymezená hranice působení možnost blízké interakce s publikem výrazný podíl mimoredakčních spolupracovníků na tvorbě obsahu novinář jako známá osobnost čtenářů na území působení (osobní kontakty) Všechny společné charakteristiky sedí i pro radniční zpravodaje, až na převažující novinovou formu. Neobjevila se v analyzovaných zpravodajích v praktické části, ani nelze u periodik s čtvrtletní a menší periodicitou (která podle zjištění první praktické části převládají) novinovou formu očekávat. Po zhodnocení dostupných zpravodajů, informací z analýz a po konzultaci s odborníky (viz příloha A) lze říct, že převládá magazínová podoba zpravodajů (pevná obálka, křídový papír, barva, fotografie atd.). Zpravodaj patří k periodikům, která zasahují i ty nejmenší územní jednotky. Přímo se vážou na konkrétní místo. Může to být město, městys i vesnice, případně i mikroregion. Autoři (Tušer, Langenbucher) zařazují radniční periodika do druhého nejnižšího stupně lokálních periodik. Na nejnižším stupni jsou pak sublokální média, která vydávají například školy, podniky, obvody atd. 1

11 Obrázek č. 2. Rozdělení lokálních periodik (Tušer, 23) Dělení lokálních médií podle počtu obyvatel lokality (Tušer, 23) velká města s počtem obyvatel nad 1 velkoměstské noviny, večerníky (bývají to většinou deníky) středně velká města 2-1 obyvatel + menší města pod 2 obyvatel městské noviny (vycházejí týdně až jednou za čtrnáct dní) v obcích pod 2 obyvatel obecní, místní noviny (mají menší periodicitu měsíčníky, čtvrtletníky, občasníky) Někteří autoři ale zpravodaje do lokální žurnalistiky nezařazují vůbec. Např. Osvaldová se v hesle o regionální žurnalistice o městských a obecních zpravodajích vůbec nezmiňuje. To souvisí s polemikou, která zpochybňuje zařazení obecních a městských zpravodajů do kategorie žurnalistických periodik. Některá odborná veřejnost považuje městské a obecní zpravodaje za PR tiskoviny, které nesplňují základní požadavky objektivního, žurnalistického a v tomto případě i veřejnoprávního média (viz dále 1.3.) Podle Tušera (1995) musíme rozeznávat jak regionálnost a lokálnost územní, tak i společensko-odbornou. Územní lokálnost je vázaná geograficky, společensko-lokální se váže k jednomu tématu či k určité skupině lidí, která je spojená i napříč územím tzn. k různým církvím, spolkům, politickým stranám, svazům, občanským iniciativám atd. ní a městské zpravodaje spadají do první skupiny, avšak vzhledem k aktuální problematice a diskuzi ohledně míry vlivu vedení obce bychom v některých případech mohli uvážit i začlenění do společensko-odborné lokálnosti. V některých obcích je zpravodaj bulletinem vedení obce 11

12 a politické strany, která má v zastupitelstvu většinu5. Ovšem tato úvaha je povahy ad hoc, obecně se s tímto zařazením pracovat nedá Funkce lokálních periodik Funkce lokálních médií se zásadně liší od funkcí celostátních periodik (Tušer, 23). Velmi názorné je Tušerovo schéma: Obrázek č. 3: Plnění funkcí regionálních a lokálních versus celostátních médií Tušer (1995) popisuje lokální média jako: Periodika, která jsou omezená svým působením na určité místo. Posláním lokálního tisku je uspokojovat recipientovu potřebu být informovaný o dění z hlediska blízkosti místa, osob a pod., umožnit recipientovi informovat jiné o svých problémech, potřebách i výsledcích a působit na něj z hlediska potřeb politického, hospodářského a kulturního rozvoje města. Autor vymezuje i další funkce lokálních médií, tedy i zpravodajů měst a obcí. Uvádí je z perspektivy koncového čtenáře: sociální orientace na dění v příslušných lokalitách a regionech komentování lokálních událostí a budování komunálního publika jako důsledku sociální orientace prostřednictvím lokálního zpravodajství zachycení běžných událostí v regionálním, lokálním a sublokálním obvodu (informace z politiky, ekonomiky, kultury a sportu v lokálním či regionálním rámci) čtenářský servis jako pomoc při řešení občanských a životních problémů 5 Podobné názory a analýzy se objevují v následujících dokumentech a publicistických článcích: Radniční a krajské noviny-stoupající zájem veřejnosti ( Stížnosti na předvolební kampaň, ČTK ( Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury, str. 11 (Kužílek, O.: Závěrečná zpráva průzkumu radničních periodik v rámci projektu Radniční listy bez cenzury. Oživení, o.s., Praha 26, dokument). Podrobněji se tomto tématu věnuje oddíl 1.3, 1.5, a oddíl 3. 12

13 postavení novin jako právního zástupce čtenářů (lidově řečeno advokáta chudých, tzn. soustavné poukazování na každodenní problémy, pomocné kroky pro sociálně slabé, praktické rady apod.) Další způsob, jak pohlížet na funkce těchto médií je z perspektivy institucí, které je vydávají. Tušer upozorňuje na schéma Hubera (1986): Lokání média mají: informační funkci (informace o dění v místě) integrační funkci (utváření společenského vědomí mezi občany) kritickou funkci (reprezentace obce na úrovni kritického partnerského vztahu) podněcovací funkci (podpora komunální politické a společenské iniciativy) kontrolní funkci (kladení odborných otázek o komunálních politických problémech) 1.3 Žurnalistika obecních a městských zpravodajů Následující poznatky a kategorie vychází převážně z praxe a z rozhovorů. Je to dáno tím, že odborná literatury je nedostatek a dál bude odkazováno hlavně na publicistické články, na projekt občanského sdružení Oživení a hlavně na rozhovory s lidmi z praxe, které jsou jako příloha součástí práce. Avšak tento text odbornou literaturu suplovat nemůže. Jedná se o podněty a o hypotézy, které by bylo potřeba při dalších průzkumech obhájit, prozkoumat atd. Bylo by potřeba vycházet z vícera rozhovorů s lidmi z praxe, nebo z podrobnějších analýz zpravodajů, redakční práce atd. Před popisem typických znaků tvorby zpravodajů, je nutné zmínit polemiku, která se v této souvislosti obecně objevuje. Jsou zpravodaje měst a obcí druhem žurnalistiky nebo propagační materiál, PR radnice? Tomuto tématu se věnuje například Jan Čížek ve svém publicistickém článku Radniční a krajské noviny stoupající zájem veřejnosti6. Uvádí v něm, že ve své podstatě jsou radniční periodika PR, ale české prostředí není na zavedení odpovídající formy PR periodika připraveno, proto by se měla radniční periodika stále snažit o vyváženost a připomínat spíš noviny. Jan Potůček ve svém článku zase upozorňuje na fakt, že zpravodaj nelze brát jako firemní noviny, které jsou více méně PR, protože se dostává i mimo radnici, mezi občany7. Taky popisuje praktiky některých redakcí zpravodajů, které neodpovídají novinové objektivní žurnalistice, ale PR propagaci. Problémem zůstává, že se zpravodaj prezentuje jako noviny. To evokuje jiné požadavky a představy než se očekává od PR magazínu

14 Dále se k této problematice vyjádřila i Barbora Osvaldová. Postavení těchto lokálních tiskovin vůbec není jednoznačné. Často řeší agendu, která odpovídá jen skupinovým zájmům, uveřejňuje jen vybrané názory a informace. Redaktoři zde zaměstnaní mohou být prostředníky zvolené politické reprezentace v regionu. To by samo o sobě nevadilo, pokud by recipienti tato periodika takto vnímali. Jenomže někdy je tak nevnímají. Mají dojem, že jde o běžný tisk v tom nejvlastnějším slova smyslu. V tom je ale právě problém. (Osvaldová, 27). V části Diskuze bude na tento rozpor na základě analýz vybraných zpravodajů odkázáno. Následující podkapitola nicméně vychází z předpokladu, že existují společné charakteristiky, které dokazují to, že prvotním cílem zpravodajů je naplňovat funkce lokálních a regionálních médií, jak je popsal Tušer. Předpokladem je fakt, že propagace radnice vzešla až druhotně z moci, kterou vedení obce a města má, a nestála u zrodu myšlenky zpravodaj vydávat. V některých obcích je tradice vydávání zpravodaje dlouhá, nelze říct, že vždy se v něm zrcadlily pouze názory vedení radnice a její propagace. Také ne všechny zpravodaje je možné označit za PR materiál, některé obce (viz Modřický zpravodaj) dodržují postupy, které toto všudypřítomné nebezpečí minimalizují. Zmíněný rozpor dokazuje i vyjádření Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám z roku 26, které se na závěr přiklání ke stejnému závěru jako tato práce, a to: Syndikát novinářů považuje za nešťastné, pokud radnice obcí a měst vydávají své informační tiskoviny pod názvem noviny či zpravodaj. Podle názoru SNČR to přispívá k matení veřejnosti a k nepřípustnému zaměňování propagačních tiskovin se zpravodajskými periodiky. Současně si na základě studia řady exemplářů těchto tiskovin uvědomujeme, že obsahují i kvalitní publicistické materiály a že je tedy nelze paušálně odsoudit jako nenovinářské produkty Problémy redakční práce ve zpravodaji ní zpravodaje mají nastavené odlišné podmínky než soukromá média s větší působností a běžně se vypořádávají s následujícími problémy: malý územní dosah nízká periodicita neaktuálnost opakující se témata, málo témat neodbornost redakce, externích dopisovatelů 8 Stanovisko Syndikátu novinářů k radničním tiskovinám 26 14

15 cenzura - někde stále funguje autocenzura (malý územní rozsah, zakotvenost v prostoru, sepjatost s lidmi) Tento vlastní seznam byl sestaven na základě studia odborné literatury, rozhovorů z lidmi z praxe. Ti nejčastěji uváděli jako překážku nedostatek témat kvůli malému územnímu dosahu, neaktuálnost a s tím související nízkou periodicitu. I v teorii o lokálních médiích se podobný výčet vyskytuje. Uvedený seznam je tedy syntézou různých zdrojů a praktických zkušeností autorky. Teoretický podklad přináší např. Pavel Macků (27), který uvádí problémy, s nimiž se musí regionální žurnalista vyrovnat a které se dají aplikovat i na tuto oblast. Zmiňuje tematickou náročnost (opakující se témata, málo témat, malý územní dosah), konflikt přímo v místě jejich bydliště, ztráta oblíbenosti (autocenzura). Macků hovoří i o neodbornosti, která, i když v jiné podobě, je problémem i u zpravodajů (neodbornost redakce a externích dopisovatelů). K nim byly po konzultaci s Helenou Sedláčkovou, s Magdalenou Černou a Vlastimilem Čevelou doplněny další překážky, které musí právě redaktoři zpravodajů překonávat a které nejsou v běžném lokálním nezávislém tisku běžné. Jistě to není plný výčet. Člověk, který se s tvorbou zpravodaje setkal, musel překonávat některé tyto i jiné překážky. Záleží totiž na konkrétní lokalitě a dalších podmínkách, které redakční práci ovlivňují. Následuje popis a konkrétnější specifikace uvedených problémů. Malý územní dosah na malém území se často neděje tolik zajímavých a aktuálních věcí, vyhledat témata bývá občas složité. Záleží taky na aktivitě obce, na veřejném dění a angažovanosti občanů. Nízká periodicita zpravodaje vycházejí často čtyřikrát i dvakrát do roka. V tak od sebe vzdálených vydáních je těžké navazovat na číslo předchozí, tisknout reakce na článek, který už je dávno zapomenutý. Proto i když některý článek vyvolá diskuzi, v dalším čísle se už o tématu nehovoří. Neaktuálnost souvisí s nízkou periodicitou. Ve zpravodajích se většinou informuje o událostech s časovým odstupem, tisknou se pozvánky na akce, které se uskuteční za dva měsíce. Takové články pak ztrácejí svou funkci. Opakující se témata život na venkově je cyklický, opakují se i oslavy svátků, plesy, hody atd. Pořádají se stejná setkání, píše se o stejných věcech v návaznosti na roční období. V takových tématech je třeba hledat nové perspektivy, pojetí atd. Neodbornost redakce a externích dopisovatelů většina redaktorů píšících do zpravodaje jsou laici. Pokud ve větším městě najdeme profesionála, je to výjimka a takový 15

16 zpravodaj od ostatních poznáme na první pohled. Autory bývají i starostové, členové kulturních komisí, nadšenci, pověřené osoby, ať už právnické nebo fyzické. Do zpravodaje pak také ve velké míře píšou přispěvatelé z obce zástupci spolků, organizací atd. Šéfredaktoři se pak musí vyrovnat s tím, do jaké míry text upravit. Cenzura tento problém, který by sám vydal na diplomovou práci, je stále v nějakých redakcích pozorovatelný. Stalo se víckrát (podle publicistických článků, anket a výzkumů viz dále), že redakce neotiskla kritiku radnice nebo upravila věty tak, aby nebyly tak výrazně útočné. Autocenzura funguje obecně hlavně v dobách diktatury, války, nesvobodného režimu. U zpravodajů ji lze přesto taktéž pozorovat, protože člověk píšící ostře a diskutabilně může mít v malé obci problémy. Může být v malé obci neoficiálně exkomunikován tzn. ztrácí přátele, musí čelit kritice, bývá ve společenském životě obce přehlížen. Proto někteří autoři píšou mírněji a uvažují nad tím, jak bude informace v obci přijata a jaký vliv to bude mít na jeho budoucí život v komunitě Specifika žurnalistiky zpravodajů S tímto druhem žurnalistiky se pojí i specifické postupy redakční práce, odlišné vnímání zpravodaje, autorů i informací. Následující vlastní seznam byl vytvořen podobným způsobem jako výčet problémů, se kterými se redaktoři vypořádávají při tvorbě zpravodajů. Výchozím zdrojem byla konzultace s odborníky (viz přílohy A-C), vlastní zkušenosti z praxe a částečně i odborná literatura. Závislost na vedení obce, na zainteresovaných osobách, na obecním rozpočtu Obsah i formální stránka se proměňuje v souvislosti s tím, kdo zpravodaj připravuje, a podle toho, kolik je na něj vyčleněno financí. Rozpočet, který připadne na výrobu na vydání zpravodaje, by měl být jedinou možností, jak by mohlo zastupitelstvo obce zasahovat do obsahu zpravodaje9. Územní zakotvenost Odlišná je forma, jakou se redaktor dostává k informacím, jak s nimi pracuje. Toto specifikum je patrné obecně u všech lokálních periodik, ale na malých obcích se ještě víc projevuje. 9 Rozhovor s Helenou Sedláčkovou, příloha A 16

17 Široká vrstva čtenářů, různorodá cílová skupina Cílová skupina čtenářů je zájmově i generačně široká. Proto je těžké vyhovět všem. Je to i jeden z problémů, který musí redaktoři překonat. Často neexistuje šéfredaktor Bývá většinou určená osoba, která zodpovídá za vydání, ale šéfredaktorem jmenovaná není. Nerozhoduje o tématech, ta určuje buď redakční rada a hlavně ten, kdo do zpravodaje přispěje1. Silnější vazba na autora článku Souvisí s územní zakotveností. Mnozí lidé si čtou články proto, že je napsal jejich soused nebo známý. Pod jménem si představují konkrétního člověka, což s sebou přináší jiné vnímání textu. To souvisí s problémem autocenzury (viz výše). Převládá publicistický styl Většinou se ve zpravodajích neobjevuje zpravodajství, ale spíš publicistika, ve velké míře hlavně prolínání obou. Je to kvůli periodicitě, ale i kvůli autorům článků amatérům, kterým je publicistický styl bližší. Funkce těchto periodik také předpokládají spíš publicistický charakter textů. U reportáží z akcí, u pozvánek, u rozhovorů, u zamyšlení atd., se téměř vždy promítá názor autora. Zpravodajský strohý styl se objevuje u výpisů z jednání zastupitelstva rady města či obce, případně u úředních oznámeních. Radniční periodika mají spíš magazínový, časopisecký charakter. Typické rubriky Je mnoho typických rubrik, které se objevují ve většině zpravodajů. Předně to je slovo starosty úvodník, ve kterém starosta popisuje a hodnotí dění v obci nebo obsah zpravodaje. Dále se pak objevují okénka místních spolků a organizací zahrádkářská rubrika, hasičská, sportovci atd. Informace z jednání zastupitelstva, články z historie a pod. Míšení a neurčitost žánrů 1 Rozhovor s Vlastimilem Čevelou, s Mgr. Magdalenou Černou, příloha B, C 17

18 Typické je pro texty tohoto typu, že nebývá jasně určen a vymezen žánr. Dochází ke smíchávání publicistiky a zpravodajství, ale i k syntéze napříč těmito skupinami, např. reportážní prvky v komentáři, glosa ve storce atd. I když je tento trend obecně sledovatelný i v jiných médiích, u zpravodajů je o to víc markantní. Autoři textů jsou většinou amatéři a proto píší, jak umí a jak jim to přijde přirozené. Zpravodaje nemusí reagovat na požadavky trhu Tím, že jsou radniční periodika vydávána z veřejných peněz a že v místě vydávání většinou neexistuje konkurence, nemusí reagovat na poptávku trhu, na požadavky čtenářů. Navíc mnohdy ani nemůžou, protože je vytváří amatéři. Je to zásadní rozdíl, který odlišuje tyto zpravodaje od ostatních soukromých periodik. 1.4 Právní ukotvení radničních periodik Protože peníze na vydávání radničních periodik pocházejí z rozpočtu obce, lze očekávat nějakou právní úpravu a zakotvení těchto tiskovin v zákonech či vyhláškách. ně lze však říct, že je tato oblast opomíjena. Neexistuje žádný zákon, který by přímo vydávání radničních periodik upravoval. Přesto je možné na tuto oblast některé legislativní regulace aplikovat. Této problematice se podrobně věnuje Helena Svatošová (Vydávání tzv. radničních novin v právních souvislostech, 26) Ústavní zakotvení Na prvním místě stojí ústavní řád České republiky. Ten v čl. 8 ustanovuje samosprávu územních samosprávných celků. Blíž je toto právo na samosprávu rozpracováno v sedmé hlavě, článku 99 a 1 Ústavy nazvané Územní samospráva (Ústava České republiky, 1993) Samosprávní celky mají v kompetenci i vydávání radničních periodik. Avšak i samospráva podléhá kontrole státní mocí. Tato opatření nalezneme v zákonech o obcích a městech. Zde vyplývá na povrch požadavek kontroly hospodárného, efektivního využití financí na zpravodaj v souladu s dalšími legislativními požadavky. Ta zatím neexistuje. Na vydávání zpravodajů by se dal aplikovat i článek 22 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že výklad a používání zákonné úpravy všech politických práv a svobod musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. 18

19 (Listina základních práv a svobod, 1993). Toto nařízení bývá zmiňováno při kritice současného stavu v oblasti vydávání radničních periodik (viz 2.5. Radniční noviny bez cenzury o.s. Oživení). Podobný případ je i se svobodou projevu, kterou zajišťuje jak Listina základních práv a svobod (čl. 17), tak i lidskoprávní dokumenty Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 19 a 2) a v Evropská úmluva o lidských právech (čl. 1). Tyto články zajišťují možnost kohokoli vyjádřit názor, ideu a informaci jak vůči určitému adresátu, tak vůči veřejnosti obecně. Tato svoboda platí pro jakoukoli fyzickou osobu na území České republiky a tedy i pro osoby tvořící obsah radničních periodik. Oblastí, která bývá v souvislosti se zpravodaji diskutována, je i otázka práva občana podílet se na správě veřejných věcí (čl. 22). Požadavkem výkladu základních práv v obecných ustanoveních Listiny pak je, aby byla respektována podstata a smysl práv a svobod v jejich vzájemné souvislosti. Z výkladu obou práv je možné dovodit zvláštní požadavky na obsah radničních novin ve smyslu vyváženosti obsahu ve vztahu k relevantním politickým silám, jelikož vydávání radničních novin je projevem správy veřejných věcí. (Svatošová, 26) Samospráva, komunální zákony Druhou skupinou aplikovatelných zákonů je komunální sféra legislativy. Možnost (ne povinnost) vydávat informační periodika lze nalézt pouze v 93 odst. 1 a 97 zákona o obcích, který nabízí možnost informování o zasedání zastupitelstva obce a o činnosti orgánů obce způsobem v místě obvyklým (vedle povinného informování o termínu zasedání zastupitelstva na úřední desce a informování o činnosti orgánů právě na zasedání zastupitelstva). Další úpravy hovoří o tom, že takové vydávání by měla řídit rada obce, zastupitelstvo by mělo schvalovat jen finanční částku z rozpočtu (ovšem jak z následujícího výzkumu vyplývá, ne vždy se to tak děje). Kontrolní mechanismus probíhá jen zpětně na základě podnětu a upozornění, že něco není v souladu se zákony. Podnět krajskému úřadu ohledně potřeby dozoru může podat kdokoli, avšak žádný zákon nenařizuje bezprostřední prošetření či soudní řízení. A tak v praxi se jen těžko můžeme setkat se situací, kdy by kraj požadoval na obci například vyvážený obsah zpravodaje, protože neexistuje žádná podzákonní norma, která by to přímo nařizovala. Problematické je občasné neefektivní využívání finančních prostředků. Možným mechanismem, jak tenhle problém hlídat, je kontrola podle zákona č. 42/24 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. 19

20 Avšak vyváženost a efektivnost se v tomto zákoně neobjevuje. Mohli bychom brát v potaz také zákon č. 32/21 Sb., o finanční kontrole, podle nějž by obce měly kontrolovat samy sebe, své organizační složky a příspěvkové organizace. Spoléhat se však na systém, kdy je objekt i subjekt kontroly totožný, by bylo naivní. Kontrola je v tomto případě stejná, stejně nedůrazná, jako u neekonomických aspektů Radniční periodika a tiskový zákon Protože většina radničních novin naplňuje definici periodického tisku podle tiskového zákona č. 46/2 Sb. (periodicita, stejný název, obsahové zaměření, grafická úprava...), měl by být brán v potaz i on. Z něj vyplývají pro vydavatele určité povinnosti, které lze shrnout jako a. povinnosti registrační b. povinnosti evidenční c. povinnosti obsahové Jak Svatošová připomíná,...úprava zjevně nepočítá s periodiky vydávanými z veřejných prostředků veřejnoprávní korporací, kde je zcela legitimní požadavek podílení se celé místní komunity (či jejího zastoupení) na obsahu média, na jehož vydávání také odvádí prostředky. (Svatošová, 26) Obsahové požadavky jsou redukovány na povinnost uvést tiráž. Zahrnuty jsou i odpovědnost vydavatele (přísně zakotvená - odpovědnost i za externí dopisovatele, za soulad se zákony o ochraně osoby atd.), právo na odpověď a dodatečné sdělení atd. Skupině radničních periodik se nijak specificky tiskový zákon nevěnuje a nevyžaduje tedy názorovou vyváženost obsahu. Pasáže, které se zabývají reklamou, vymezují inzerci jen jako oznámení, text, grafickou část, která propaguje podnikatelské subjekty. Nevztahují se tedy na vedení obce, na propagaci starosty atd. Zde je podle Svatošové i podle výzkumu o.s. Oživení problém, protože vedení obce může periodikum považovat za svou reklamní plochu. Další věcí, která bývá ve zpravodajích problematická a kterou uvádí tiskový zákon, je důsledné oddělení reklamy od ostatního obsahu, případně zákaz reklamy skryté ( 2 odst. 1 zákona o regulaci reklamy). 2