MASARYKOVA UNIVERZITA. Hrajeme si s písmem PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Diplomová práce. Katedra výtvarné výchovy. Brno Autor práce: Iva Čumová

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy Hrajeme si s písmem Diplomová práce Brno 2007 Autor práce: Iva Čumová Vedoucí práce: PaedDr. Hana Stadlerová

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím s tím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna studijním účelům. V Brně, dne 12. července

3 Poděkování Ráda bych srdečně poděkovala paní PaedDr. Haně Stadlerové za odborné vedení a pomoc při zpracování diplomové práce. Dále děkuji maminkám Martině Malé, Ireně Laczkové a Petře Paukové za rady a obrázky předškoláčků, Mgr. Michalu Kosovi za cenné připomínky a v neposlední řadě spoluautorům této práce - svým žákům. 3

4 OBSAH ÚVOD PÍSMO VÝZNAM PÍSMA PRO ČLOVĚKA HISTORIE PÍSMA Předhistorické období předstupně písma Historické období vznik a další vývoj písma Závěr VÝVOJ PSANÉ ŘEČI NEŽ ZASEDNEME DO ŠKOLNÍ LAVICE ZAČÍNÁME PSÁT Psychologické aspekty výuky psaní Příprava na psaní v předškolní výchově Ve škole - nácvik psaní Přípravné období Období vlastního nácviku Období rozvíjení rukopisu PÍSMO VE VÝTVARNÉM PROJEVU DÍTĚTE DĚTSKÝ VÝTVARNÝ PROJEV VÝVOJ A ETAPY DĚTSKÉHO VÝTVARNÉHO PROJEVU CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY DĚTSKÉHO VÝTVARNÉHO PROJEVU CO A ČÍM PÍŠE PŘEDŠKOLÁK Symboly v dětském výtvarném projevu Písmo v kresbě předškoláka Písmo ve spontánním projevu předškolního dítěte Písmo v činnosti navozené vychovatelem PÍSMO A ŠKOLÁK Psaní Český jazyk a literatura Pojďme třeba Výtvarná výchova Teď piš Čmáranky, psaníčka HRAJEME SI S PÍSMEM PÍSMENKOVÁ TANCOVAČKA

5 4.2 PSALO SE, KDYŽ JEŠTĚ NEBYLO PÍSMO? Kipu PÍSMO JE TADY Egyptské hieroglyfy TOTEM PADÁNÍ OBLEČENÍ PRO KNIHY GRAFFITI HLEDÁNÍ MOJE PÍSMENO ABECEDA RAZÍTKOVAČKA NÁBYTEK PAMÁTKA PÍSMENU TO JSEM JÁ PÍSMENO DO POHÁDKY EX LIBRIS KALIGRAFIE JINÁ KNIHA CD OBAL LÁTKA PÍŠEME NA STROJI ZNAČKA PRSTY, PRSTÍČKY RÝSOVANÁ JMÉNO ROLÁŽ ŽIVELNÁ POEZIE TOLIK INFORMACÍ T JAKO TRÁVA ZÁVĚR RESUMÉ SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY 5

6 Úvod Písmo je všude kolem nás. Od narození ho vnímáme a převážnou částí našeho života nás provází. Je to náš prostředník ke komunikaci se světem a zároveň nám pomáhá poznávat naši historii, umění, dědictví našich předků. Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svého dlouholetého zájmu o výtvarnou výchovu a zejména o písmo. Od dětství mě písmo fascinuje. Jeho rozmanité druhy, tvary...už jako malá jsem si s ním ráda hrála, psala, měnila, vymýšlela nápisy, plakáty, obálky, později se učila kaligrafii... Písmo patří k jedněm z největších vynálezů lidstva. Nikdo z nás si nedokáže představit, že by neexistovalo. V dětství si ho osvojíme a pak už ho používáme. Ve škole, při práci, čtení, psaní...věnujeme pozornost jeho tváři? Většinou se soustředíme na obsah sdělení, jeho výtvarných složek si už všímá málokdo. Dítě se s nácvikem písma setká, až když nastoupí do školy. Je i součástí práce ve výtvarné výchově na 1. stupni? Moc často se s tím nesetkáme. Někteří učitelé se tomu i vyhýbají s tím, že děti mají písma dost při psaní. Cílem mé diplomové práce je přiblížit písmo dětem jinak než ho znají. Chtěla jsem, aby ho poznaly nejen jako prostředek komunikace, ale i jako součást výtvarné kultury. Současně jsem sledovala jejich vlastní spontánní písemné projevy a hledala v nich možné inspirace do hodin výtvarné výchovy. Práce je rozdělena do dvou částí. V první, teoretické, jsem zpracovala tři kapitoly. První kapitola se zabývá významem písma a historií jeho vývoje. Protože mě zajímaly písemné projevy dětí, je druhá kapitola věnována vývoji písemného projevu. Ve třetí kapitole se zaměřuji na písmo ve výtvarném projevu dítěte v předškolním a mladším školním věku. V praktické části prezentuji 28 vyučovacích hodin výtvarné výchovy, kde námětem bylo písmo. Součástí práce jsou také přílohy, vztahující se k jednotlivým kapitolám z teoretické části a k jednotlivým zrealizovaným hodinám. 6

7 TEORETICKÁ ČÁST 7

8 1. Písmo Písmo bychom mohli zařadit mezi nejpodivuhodnější a nejvýznamnější výtvory lidského ducha. Bez něj si to v běžném životě nedokážeme představit, je pro nás samozřejmostí. Setkáváme se s ním téměř na každém kroku. Používáme ho ve škole, při práci i ve volném čase, když se bavíme a odpočíváme. Všude, kde se ocitneme, je alespoň něco, co s písmem souvisí. Někdy i na místech, kde bychom to nečekali. Vyjdeme si do přírody a můžeme se nám stát, že narazíme na pohozený popsaný papírek, láhev s etiketou, rozcestník... Co je to písmo? Jednoduše můžeme říci, že je to soustava tištěných, psaných, kreslených, malovaných nebo rytých grafických znaků, které slouží k zaznamenání myšlenek a skutečností v určitém jazyku nezávisle na prostoru a čase. Písmo nám pomáhá zapsat si naše nápady, poslat někomu zprávu, uchovat to, co je pro nás důležité, přečíst si krásnou knihu... Jiří Eliška mluví o tom, že písmo k nám promlouvá dvojí řečí. Jedná se o zvukovou a vizuální řeč. 1 Napsané čteme nebo posloucháme v nějakém jazyku, dovídáme se nějaký obsah a význam, posloucháme melodii textu apod. Z hlediska vizuálního můžeme u písma pozorovat tvar a proporce písmen, vnímat jeho konstrukci, nechávat ho na sebe esteticky působit. Písmo se tedy nemusí stát pouze prostředkem k zaznamenávání a předávání informací, ale může se stát i zdrojem inspirace, poznání a vizuálního uspokojení, neboť vypovídá o kráse tvaru, linie a kresby, stylizaci, proporcích a kompozici. 2 Bez písma by dnešní společnost nebyla taková jaká je. Člověk by nebyl tím, čím je. Dokážeme si vůbec představit, že by neexistovalo? 1.1 Význam písma pro člověka Říká se, že písmo je paměť lidstva. Co uděláme my, když si potřebujeme něco zapamatovat? Uděláme si uzel na kapesníku? Uzel ale sděluje pouze mně, co si mám pamatovat, ostatním lidem předává jenom informaci, že nemám na něco zapomenout. O jakou informaci jde, už neví. I já můžu po určité době zapomenout o jakou povinnost šlo, nevybavím si vše, co jsem si chtěla pamatovat. Co je tedy nejlepší udělat? Jak jinak 1 Eliška, J., 2005, s Tamtéž. 8

9 než si to napsat na papírek, do zápisníku nebo do počítače. Pomocí tohoto zápisu se moje myšlenka uchová a já si ji můžu kdykoliv připomenout. Člověk je tvor společenský a od pradávna žil ve skupinách. Navazoval neustále kontakt s ostatními lidmi, reagoval na jejich podněty, sám dával impulsy k interakci. Jako my i pravěcí lidé potřebovali mezi sebou komunikovat. Nejdříve si informace předávali pomocí přirozených prostředků - posunky, gesty, zvuky. Později se člověk stal tvůrcem řeči. To, co lidé vyslovovali, ale nebylo trvanlivé. Některá sdělení byla tak důležitá, že je bylo nutné uchovávat a předávat dál. Měli už v té době nějaké prostředky jak zaznamenávat zprávy, když ještě neexistovalo písmo? Velice málo. K těm nejstarším patří jeskynní kresby a malby. Pomocí jednoduchých kreseb a znaků se náš lidský předchůdce pokusil zaznamenat nejen informace týkající se přežití, ale i své fantazie, své pocity. To málo, co o něm víme, jsme si mohli domyslet i z jeho maleb. K uchování přesnějších informací člověk časem vymýšlel různé upamatovací pomůcky uzly, zářezy do holí, značky atd. Ty mu ale brzy také nestačily. Zaznamenaly například přesné číselné údaje, ale počet jiných významů, které se jimi daly vyjádřit, byl už velmi malý. Jednoznačnost a přesnost myšlenky je jemný duchovní materiál, háklivý na mnohoznačnost, neurčitost a nepřesnost danou interpretem i časovým posunem. 1 Po určité době se lidská společnost dostala do takového stavu, že už bylo nutné zapamatovat si některé informace přesně, muselo tedy vzniknout písmo. 2 Nebylo to ale takto jednoduché. Než lidé dospěli k tomuto bodu, kdy vlastně měli co zaznamenávat, kdy už si nedokázali poradit s množstvím nových informací, museli projít vývojem trvajícím mnoho miliónů let. Rozvíjel se jejich intelekt, řeč, myšlení. Člověk se postupně stával tím, čím je dnes, čekalo ho akorát vše vymyslet a vynalézt. Písmo tedy souvisí s vývojem civilizované společnosti. Pokud by ale nevzniklo písmo, rozvoj společnosti a kultury by se zpomalil a myšlenky a nápady by se nešířily ve větším rozsahu. Písmo vznikalo zpravidla tam, kde si je vynutil rozvoj výrobních sil a výrobních vztahů. 3 Začátky vzniku písma můžeme hledat v povodí velkých řek jako jsou například Eufrat, Tigrid, Nil nebo Žlutá řeka (Chuang che). Národy žijící v těchto oblastech dospěly do takového stupně vývoje, že vznik písma byl nevyhnutelný. První 1 Eliška, J., 2005, s Smetáček, V., 1981, s Kéki, B., 1984, s

10 písma se vyvinula nezávisle na sobě. Každá z těchto kultur dospěla k různému stupni vývoje písma. Ovlivňovala to například zeměpisná poloha, potřeby společnosti, osobitost jejího jazyku, vliv jejích vlastních předstupňů písma a později i písma sousedních národů. Vynález písma umožnil těmto lidem, aby vnímali myšlenku, nejen sluchem, ale i zrakem. Starověké kultury mohly začít fixovat písmem své příhody, vzpomínky, svou minulost. Umožnilo jim to přenášet sdělení na velké vzdálenosti, zapisovat je pro budoucí generace. Písmem si lidstvo vytvořilo nástroj k poznání minulosti i budoucnosti. 1 Člověk tedy vynalezl něco, čím byl schopen informace přesně zaznamenávat. Postupem času se proces vývoje písma zdokonaloval a urychloval. S rostoucí vyspělostí lidské společnosti vzrůstal i počet vyvíjejících se písem, abecedních systémů, typů psacích prostředků a materiálů, na které byly ideje zapisované. Další obrovský pokrok nám přinesl středověk. Do této doby lidé psali ručně na různé materiály, tesali do kamene nebo ryli do destiček. Písmo používali především panovníci, šlechtici a zástupci církve. Johanes Gutenberg dal světu významný vynález, když v roce 1445 vytiskl svůj první historický tisk. Vynalezení knihtisku se stalo dalším mezníkem v dějinách lidstva. Od této chvíle se informace šířily ještě rychleji a staly se prostřednictvím tištěného textu dostupnější většímu počtu lidí. Začalo se produkovat více knih, a ty se tak mohly dostat nejen k bohatým šlechticům, ale i k obyčejným, chudým lidem, kteří se mohli také vzdělávat. Jaký význam má písmo pro člověka 21. století? Tak jako v minulosti i teď potřebujeme písmo k rozšiřování kultury, k zaznamenání našich vědomostí a myšlenek, k jejich uchování pro další generace. Zabýváme se ještě vůbec tím, v jaké formě jim tyto informace předáme? Pravděpodobně ne, zdá se, že vítězem je tištěné slovo. Zdokonalujeme ho a hledáme jeho ještě rychlejší šíření než je knihou či novinami. Znamená pro nás ještě vůbec něco ručně psané písmo? Většina z nás asi nepřemýšlí nad tím, zda-li raději píše rukou nebo používá spíš klávesnici. Prostě používá obojího, podle toho v jaké je situaci, co musí napsat a jaké k tomu má možnosti a prostředky. Když se na tím zamyslíme, je nám v současnosti příjemnější ručně psaný text nebo text tištěný? Bude za čas psaní rukou zbytečností? S rychle rozvíjející se dobou to vypadá, že převládne písmo tištěné nebo zaznamenávání událostí a faktů jinými způsoby, takovými, které ještě neznáme a které 1 Eliška, J., 2005, s

11 možná vymyslíme. Lidé budou pravděpodobně i nadále využívat psacího písma. Je a bude dovednost psát rukou stále potřebná? Ručně psané písmo převládá a asi ještě nějakou dobu bude nutností především ve školách, hlavně základních. Zůstane pro naše děti začátek objevování písma skrze jejich ruce? Nebude v budoucnosti pro děti lepší, když se od začátku naučí psát jen na klávesnici a naopak zmizí trápení zvané nácvik písma při hodinách psaní? I když už teď můžeme na některých typech škol vidět, že hodně studentů používá notebooky místo klasického zapisování a úkoly odevzdávají převážně v tištěné formě, zdá se, že i nadále zůstane potřeba psacího písma ve školách zachována. A to minimálně z toho důvodu, že psaní patří mezi nejsložitější motorické činnosti a příznivě tím působí na rozvoj dětského mozku. Když se objevilo písmo, i přes jeho netušené možnosti, někteří namítali, že může zbavit lidstvo nezbytnosti používat paměti. Obávali se, že to zničí ústní kulturu. Potká takovýto osud ručně psané písmo? Zbaví nás tištěné písmo nezbytnosti používat psacího písma? Tištěné písmo by ale nebylo bez psacího. O významu tištěného písma a jeho možnostech už bylo napsáno. Dnešní doba, plná elektronických podob písma, psacích strojů, mobilních telefonů, počítačů nabízí rychlejší podoby komunikace se světem. Proč se zdržovat s dopisem, když můžu naťukat ? Proč unavovat na přednášce ruku rychlým psaním, když to můžu napsat všema deseti? Proč se vyplňovat se složenkou, když ji můžu zaplatit elektronickou cestou? Proč se psát s přáním, když si ho můžu vytvořit v počítači? I když se lidé obávali, že písmo výrazně ublíží ústnímu tradování, nakonec se stejně prosadilo a člověk začal komunikovat i tímto způsobem. Ale i přesto ústní předávání myšlenek, mýtů, povídek a tradic zůstalo. Většina z nás bude tedy používat tištěná slova a psát na klávesnici, ale určitě se najdou takoví, kteří znovu rádi napíší milované osobě klasický dopis, budou se učit kaligrafii a inspirovat se kaligraficky vyvedenou básní, zkusí si hrát s písmem při navrhování obalu, budou si psát poznámky na papírek, záznamy do diáře, číslo na jízdenku, vzkaz do písku... 11

12 1.2 Historie písma Písmo je i historickou záhadou. Ani mezi odborníky zatím nedošlo k přesné shodě, kdy a kde přesně vzniklo. Základy skutečného písma se začaly vyvíjet přibližně před 5000 lety. Ale už dávno před tím, než došlo ke vzniku písma, měli lidé určité způsoby jak navzájem komunikovat, a to především prostřednictvím různých primitivních prostředků. Někteří odborníci rozdělují historii vzniku písma na dvě období: předhistorické a historické. Předhistorické období bychom mohli označit jako období předstupňů písma většinou to byly různé značky a předměty spojené s majetkem. Některé z nich přetrvaly a používaly se souběžně s písmem. Historické období začíná vznikem prvních písem v několika oblastech starého světa. Písmo od té doby prošlo čtyřmi vývojovými stupni. Přes piktogram, ideogram a slabičné písmo k zatím poslednímu vývojovému stupni, a to k písmu hláskovému Předhistorické období předstupně písma Už i v tomto období potřeboval člověk některé informace uchovávat a předávat. Vedle pamětí, tradic a zvyků, maloval na skalní stěny, používal mnemotechnické značky a pomůcky z různých materiálů. Některé z nich přetrvaly a používaly se souběžně s písmem. I dnes si některé etnické skupiny vyměňují informace prostředky, které můžeme považovat za předstupně písma. Jeskynní kresby Jde o památky nazývané výjevové obrazy, které namalovali lidé na stěny v jeskyních před lety. Nejčastěji na nich zachycovali lovecké výjevy. Používali k tomu žlutou, červenou a černou barvu a malovali především koně, býky a buvoly. Nejzachovalejší můžeme najít v jeskyni Lascaux ve Francii, která je nazývána Sixtinskou kaplí pravěku. Obrázek 1: Jeskynní malba v Lascaux 1 1 Dostupný z WWW: 12

13 Vlastnické značky Tyto značky používaly národy chovající dobytek především na území Evropy a Asie. Vypalovaly je na zvířata, aby tím označily svůj majetek. Vrubované hůlky Sloužily k evidenci půjčeného majetku. Na hůlky se vyřezávaly vroubky, poté byly podél rozštípnuty. Jednu polovinu si nechal věřitel a druhou dlužník. Zpravodajské hole Zpravodajská hůl byla používána na území Evropy nebo například v Austrálii. Ne vždy sloužila ke stejnému účelu. Někde sloužila jako povolávací rozkaz, jinde jako pověření k předání vzkazu nebo pozvánka na významnou událost. Hole se používaly i při výměně zboží, či oznamování rodinných události, dokonce i jako žádosti o pomoc. Uzlové značky Poprvé se uzly na šňůrách objevily u starých Číňanů. Vyjadřovaly číselné vztahy nebo pojmy. Šňůry se pletly z rákosu a třtiny. Uzly, které se na ně přivazovaly, byly buď ze třtiny nebo slámy. Ještě složitější systém uzlového písma se objevil ve 13. století ve Střední a Jižní Americe, v říši Inků. Inkové toto písmo používali ve státní správě a nazývali je kipu. Každé kipu se skládalo z hlavní šňůry, od které visely vedlejší provázky. Na nich byly navázané jednoduché nebo mnohonásobné uzly. Šňůry a uzly byly různě barevné a měly různé významy. Řetězce mušlí Tato pomůcka byla používána v různých variantách obyvateli Afriky nebo severoamerickými Indiány. Afričané mušle navlékali do řetězců a tyto řetězce pojmenovali aroko. Význam zprávy záležel na počtu mušlí a jejich umístění. Indiáni mušle barvili a řezali na malé kotoučky, ze kterých pak vytvářeli pásy zvané vampumové. Obrázek 2: Indiánský vampumový pás 1 1 Dostupný z WWW: beads_tell_the_story.html 13

14 Domovní znamení a vývěsní štíty Tento zvyk se objevoval převážně ve středověkých městech, kdy se budovy označovaly znamením stavitele, případně prvního majitele. Znamení se dávala na dveře nebo štít domu. Rozšířila se prakticky po celém světě Historické období vznik a další vývoj písma Vývoj písma můžeme rozdělit do čtyř etap, ve kterých se postupně přešlo od obrázku k písmenu. Obrázkové písmo ( piktogramy ) Pojmové písmo ( ideogramy ) Slovní a slabičné písmo Hláskové písmo Obrázkové písmo (piktogramy) Ve střední době kamenné se už objevují jeskynní kresby, které mají stylizovanou podobu a předměty zobrazují jen několika čarami. Z hlediska dějin písma to byl velice podstatný okamžik, protože se vytvořily drobné prvky obrázkového písma. Tyto obrázky zobrazovaly nejen konkrétní předměty a mohly i znamenat určitá slova nebo věty. Piktogram je takový schématický obraz. Zachycuje pouze obsah sdělení, nemá konkrétní zvukovou podobu. Je srozumitelný bez znalosti jazyka, stejně jako dopravní značky a symboly. 1 Po celém světě bychom mohli najít památky obrázkového písma. Písmo severoamerických Indiánů Indiánské kmeny na severoamerickém kontinentě si vytvořily obrázkové písmo, které bylo velice podobné nejjednodušším skalním kresbám z mladší doby kamenné. Kohau rongo-rongo Tyto písemné znaky vyryté na dřevěných destičkách byly objeveny na Velikonočních ostrovech. Text byl psán velice hustě a směřoval na jednom řádku zleva doprava a na druhém obráceně. Toto písmo se zatím nepodařilo rozluštit. Obrázek 3: Znaky z Velikonočního ostrova 2 1 Eliška, J., 2005, s.7 2 Dostupný z WWW: 14

15 Pojmové písmo ( ideogramy ) Ani ideogram se neváže na konkrétní zvukovou podobu, znamená jen ideu. Takovéto písmo se nazývá pojmové nebo znakové. Předpokladem pro přečtení ideogramů byla znalost pojmů, které vyjadřovaly. Sumerové Staří Sumerové jsou považováni za vynálezce písma. Nejdříve obrázkového a později klínového. Obrázkové vymysleli kolem čtvrtého tisíciletí př. n. l. Jednotlivé znaky tohoto písma, které byly značně zjednodušené a stylizované, představovaly jen konkrétní předměty. Daly se ale kombinovat a mohly vyjadřovat i asociované pojmy. Egypťané Mezi pojmové písmo patří i nejstarší forma egyptských hieroglyfů. Toto písmo vzniklo ve třetím tisíciletí př. n. l. Znaky představovaly věci a bytosti. Čínské písmo Mezi ideogramy bychom zčásti mohli zařadit i čínské písmo. Objevilo se asi kolem roku 2000 př.n.l. v pánvi Žluté řeky ( Chuang-che). Protože se v Číně mluvilo až osmi jazyky a nespočtem dialektů, byl v roce 200 př. n. l. vypracován standardní systém písma. Znaky představují pojmy, nikoli konkrétní fonetická slova. Tento systém mohly tyto jazyky i dialekty společně používat. V řeči si sice nerozuměli, ale to, co bylo napsané, si mohli vzájemně přečíst. Čínské písmo má více než znaků. Například k četbě beletrie Číňanovi stačí, aby znal přibližně 5000 znaků. Písmo se maluje štětcem nebo tiskne kolmo dolů. Na vývoj evropského písma nemělo přímý vliv. Slovní a slabičné písmo Užíváním obrázku pro zobrazení určitého předmětu se obrázek přestal spojovat s konkrétním předmětem, ale začal se spojovat s určitým slovem. Klínové písmo Během dalšího vývoje se sumerské obrázkové písmo stále více vázalo na pouhou zvukovou podobu jednotlivých slov. V sumerštině se vyskytovalo mnoho jednoslabičných slov, bylo tedy možné použít téhož znaku jak pro určitý pojem, tak i pro zvukovou podobu určité slabiky. 1 Klínové písmo se tak z původně obrázkového písma měnilo v písmo slovní a dále v kombinaci písma slovního a slabičného. Obsahovalo tzv. determinativy, které udávaly význam znaku. Stály buď před ním nebo za ním. Psalo se dřevěnými rydly ve tvaru klínu do hliněných destiček, které se pak 1 Kéki, B., 1984, s

16 vypalovaly. Toto takzvané klínové písmo později převzali Asyřané, Babyloňané a Peršané. Egyptské hieroglyfy Egyptské písmo využívalo tři druhy znaků. Piktogramy, které představovaly bytosti a věci. Dále složitější kombinované ideogramy zaznamenávající myšlenky. V poslední řadě fonogramy značky, které vyjadřovaly zvuky. Hieroglyfy ve svém vývoji prošly od obrázků přes slabiky k hláskovému písmu. Postupně si Egypťané vytvořili tři písmenové soustavy, jejichž znaky byly slovní, slabičné i hláskové. Hláskových znaků bylo 24, a to jen pro souhlásky. Samohlásky k souhláskám si čtenáři doplňovali sami, podle smyslu textu. Vznikla sice první hlásková abeceda, ale vedle souhlásek označovali Egypťané i jejich skupiny, dokonce i celá slova. Používali také determinativy, kterými rozlišovali piktogramy a fonogramy. Hieroglyfy používali zpočátku k monumentálním nápisům tesaným do kamene. Vynálezem papyru se toto písmo začalo používat i v psané podobě. Písaři si tento nový materiál oblíbili pro jeho výhody. Přestali kopírovat tesané tvary a začali některé značky zjednodušovat a zkracovat. Vyvinulo se tak písmo hieratické. Z něho vzniklo v 6. století dalším zjednodušením démotické písmo. To bylo stručnější, rychlejší a psali jím hlavně úředníci. Hieratické písmo zůstalo písmem kněžským. Obrázek 4: Egyptské hieroglyfy 1 1 Dostupný z WWW: 16

17 Hláskové písmo Hlavním rysem hláskového písma je, že zaznamenává pouze zvukovou podobu slova nebo jednotlivých hlásek bez ohledu na vyjadřovaný obsah. Zachytíme jím v písemné podobě prakticky všechny zvuky. Utvořením tohoto písma byla ukončena fonetizace písma. Všechny změny, které v dalším vývoji písma proběhly, byly pouze přizpůsobováním existujících písemných soustav potřebám jednotlivých jazyků. Féničané V druhém tisíciletí před naším letopočtem žili na území dnešní Sýrie Féničané, kteří vytvořili první hláskové písmo. Jejich abecedu tvořilo 22 znaků pro jednotlivé souhlásky. Psali s ním zprava doleva, slova se oddělovala čárkami nebo tečkami. V textu se nepsaly samohlásky, čtenáři si je doplňovali podle významu. Jejich písmo se stalo předlohou pro písmo hebrejské, arabské, syrské, mongolské. Ovlivnilo celý pozdější vývoj písmových systémů. Řekové V Evropě převzali fénické písmo v desátém století př. n. l. Řekové. Fénickou abecedu upravili a doplnili. Finální řecká abeceda měla 24 hlásek 17 souhlásek a 7 samohlásek. Časem pozměnili i fénický způsob zprava doleva na tzv. bustrofedon (oslí orání). Jeden řádek se psal zleva doprava a druhý naopak zprava doleva. Takto se to střídalo v celém textu. Písmena se při takovém to stylu psaní musela zrcadlově otáčet. Asi 500 let př.n.l. se ustálilo psaní zleva doprava. Archaické řecké písmo se během staletí objevilo ve více variantách. Největší rozdíly byly mezi iónskou a dórskou abecedou. Ve vývoji řeckého písma můžeme pozorovat písmo kapitální, používané většinou na nápisy tesané do kamene. Mělo znaky jen pro velká písmena. Používalo se i v psané formě, jeho tvar později ovlivnilo použití papyru. Všechny varianty tohoto písma byly zatlačeny do pozadí ve třetím století n. l. písmem unciálním, které bylo charakteristické zaobleným tvarem. 1 latinského, tak i byzantského (slovanského) písma. 2 Latinské písmo Řecké písmo se stalo základem vývoje jak Římané poznali písmo od Etrusků. Své písmo latinku vytvořili z etruského a řeckého. Některé znaky převzali, jiným doplnili tvar, další přeměnili úplně. Zprvu byla latinka hranatá a strohá. Během staletí se její podoba značně změnila. Římané do ní 1 Kéki, B., 1984, s Eliška, J., 2005, s

18 vkládali svoji originální fantazii a důvtip. Nejdříve ho používali k ozdobení svých soch, obelisků, reliéfů apod. Texty tesali pomocí dlát, u písmen střídali tenké a silné linie. Toto písmo monumentálního charakteru mělo pouze velká písmena. Byl to typ nápisového písma zvaný římská kapitála. Písmo psané se od tohoto tesaného přirozeně lišilo. Před naším letopočtem psali tzv. kvadrátou, písmem komponovaným do čtverce. V prvním století našeho letopočtu byla nahrazena písmem protáhlým do výšky, rustikou. Kolem roku 170 n. l. se objevil další typ, a to písmo unciální. Unciála se skládala výhradně z velkých písmen (majuskulí) a byla zaoblená. V 5. století vznikla její další forma, polounciála. Rozpad Římské říše vedl, díky izolaci oblastí vzdělanosti, ke vzniku řady lokálních písem, tzv. národních. V 8. století nastala další významná etapa v dějinách vývoje latinského písma, a to vznik malých písmen abecedy. Karolínská minuskule byla prvním uceleným systémem malé abecedy. Vyvinula se na dvoře krále Karla Velikého. Karolínská minuskule bylo úhledné a tvarově zřetelné písmo. Byla úzce spjatá s architekturou té doby. Tvar odpovídal nevýraznějšímu prvku románského stylu, půlkruhu. Ve středověku se také vyvinula práce písařů a opisovačů knih v umění kaligrafie. Vznikaly krásné iluminované texty psané na pergamen. Ve druhé polovině dvanáctého století se vyvíjejí gotická písma. Můžeme je rozdělit do tří skupin: majuskulová písma nápisová, formální písma knižní a běžná písma kurzívní - například bastardy. Gotické písmo opět kopíruje prvek architektury, a to lomený oblouk. Poslední typ písma, který vzniknul před nástupem knihtisku, se objevil v renesanční Itálii. Měl oblé a široké tvary a nazýval se humanistická kurzíva. Slovanská písma Východní část Evropy se po zániku Římské říše dostala pod vliv Byzance. Mluvilo se zde řecky a lidé používali řecké písmo. Bylo po staletí rozvíjeno a vyvinuly se zde psané formy unciální, kurzívní i minuskule. Toto písmo přežilo zánik Byzance a byzantsko - řecká abeceda se stala základem slovanského písma. Tvůrcem nejstaršího slovanského písma hlaholice (glagolica) se stal Metoděj. Hlaholice měla 38 znaků a byla vytvořena úpravou z řeckých minuskulí. Ve starém Velkém Bulharsku, kam po odchodu z Čech Metoděj přišel, se vedle hlaholice rozšířila praktičtější cyrilice. Odtud se cyrilice šířila do Srbska, na Ukrajinu a do Ruska. V 11. století se centrem slovanské vzdělanosti stal Kyjev. Car Petr I. se v 18. století zasloužil o reformu cyrilice. Azbuka prošla poslední úpravou v roce 1917 a je zatím poslední fází vývoje písma Rusů. 1 1 Eliška, J., 2005, s

19 Další písma Z dějin je známo asi tak 400 dalších druhů písem. Vznikaly po celém světě. Například krétské písmo, písmo Aztéků a Mayů, korejské písmo, vietnamské písmo, indická písma, hebrejské písmo, arabské písmo, germánské runy atd Závěr V druhé polovině 15. století dochází k dalšímu zlomu v dějinách písma. Vedle rukopisu se objevuje tištěné slovo. Proměna, kterou písmo prodělalo technologií knihtisku byla naprosto zásadní. Ovlivnila tvarosloví znaků, úpravu textu, estetiku tiskovin. Zřetelně se oddělila podoba písem typografických a kaligrafických. 1 V této kapitole je zachycen velice stručný přehled vývoje písma. Podrobný vývoj písma popisuje například Béla Kéki ve své knize 5000 let písma, 2 užitečné informace můžeme najít ve Vizuální komunikaci. Písmu Jiřího Elišky 3 nebo v knize Pravoslava Kneidla Z historie evropské knihy. 4 Stručný přehled vývoje písma je zachycen v tabulce viz. Příloha 1. 1 Eliška, J., 2005, s Kéki, B., Eliška, J., Kneidl P.,

20 2. Vývoj psané řeči Dovednost psát není lidem vrozená, mají ale určité dispozice k tomu, aby se to naučili. Objevování, poznávání a nácvik písma probíhá u každého člověka v ranném dětství. 2.1 Než zasedneme do školní lavice Už od velice útlého věku začíná dítě psát a utvářet si svůj grafický rukopis. Za první psaní můžeme považovat už bezobsažné čáranice u dětí v batolecím věku. Tento výtvarný projev je pro dítě především hrou, ve které se spojuje radost z pohybu a zároveň radost ze vznikající grafické stopy, něčeho, co zůstává. Jakmile dítě objeví tužku, pouští se do experimentů. Kreslí neplánovaně, jednoduchými tahy, bez kontroly. Zpočátku celým tělem, posléze celou rukou. To, co nakreslí, je tedy výsledkem přirozeného pohybu ruky. Časem, díky zdokonalování motoriky ruky, začne dítě úmyslně zkracovat linie, zastavovat pohyb na kraji papíru nebo měnit směr čáry. Pohyb ruky už není tak přirozený a začíná se uplatňovat uvědomělejší grafický pohyb, který je usměrňovaný z mozkového centra. Současně si začíná uvědomovat plochu. Písemná aktivita dítěte v tomto období je nejen dobrá pro jeho rozumový vývoj, ale také pro senzomotorickou aktivitu (rozvíjení jemné motoriky ruky v koordinaci se zrakem a hmatem). Tato spontánní aktivita by se měla u dítěte co nejvíce podporovat. Už dlouho před tím, než se děti dostanou do školy a začnou psaní nacvičovat, se s ním setkají. Mají s ním určité zkušenosti jak za mateřské školy, tak z rodinného prostředí. Pokouší se psát. Většinou se dokážou podepsat, napsat některá slova a číslice. 2.2 Začínáme psát S přípravou ke psaní se dítě setkává už v předškolní výchově, se samotným nácvikem psaní až ve škole. Nácvik psaní se pojí s potřebou cvičit a rozvíjet širokou škálu různorodých návyků a dovedností. Některé se musí u dítěte vytvořit, další probudit, jiné upevňovat a koordinovat Psychologické aspekty výuky psaní Psaní (psanou řeč) si nelze osvojit mechanicky, ale pouze v procesu učení. Toto učení se opírá o složitou psychickou činnost, jejímž výsledkem je vytvoření nového psychicko - funkčního systému. Ten je bezprostředně spjatý se zvukovou řečí a s 20

21 myšlením. Tento funkční systém se vytváří po etapách a je závislý na zrání ústředního nervového systému, především mozkové kůry. Současně také závisí na učení a vyučovacích metodách a na rozvoji myšlení. 1 Proces psaní je vnitřně závislý na nervových mechanismech, tzn. na kvalitě poznávacích funkcí (vnímání, představ, pozornosti, paměti, myšlení), na stavu smyslů (zraku, sluchu, řeči), na svalové vyzrálosti ruky i celého těla. Mezi vnější podněty, které ovlivňují psaní, patří především úroveň rodinného a školního prostředí, zejména záleží na používaných metodických postupech a vedení. Pro optimální vývoj psaní je nezbytná souhra základních mozkových funkcí a motoriky. Jana Doležalová 2 je shrnuje ve své knize Prvopočáteční psaní. Je to souhra: analyticko-syntetické činnosti sluchové a zrakové diferenciační činnosti akustické a vizuální (sluchového rozlišování hlásek a slabik a zrakového rozlišování tvarů) orientace prostorové (především pravolevé) a orientace časové zrakové a sluchové paměti smyslu pro rytmus schopnosti slučovat jednotlivé složky myšlení grafomotorické a optické činnosti jedince (senzomotorické koordinace) Podstata psaní spočívá v tom, že přeměníme slyšené, viděné nebo řečené slovo do složité grafomotorické činnosti, jejíž výsledkem je psané slovo. Abychom to dokázali, musíme znát písmena psací abecedy, provést sluchovou analýzu u slov, správně artikulovat jednotlivé hlásky, dešifrovat hlásky v písmena, dodržet posloupnost písmen při psaní, spojovat písmena ve vyšší celky Příprava na psaní v předškolní výchově Psaní je v předškolním věku zpravidla jen přiřazování neznámých znaků k sobě. Aniž znají písmena, dovedou některé děti napsat podle předlohy tiskacími písmeny 1 Fabiánová, B., Havel J., Novotná M., 1999, s Doležalová, J., 1998, s Tamtéž. 21

22 jednoduchá slova, například své jméno. Umí psát dopisy, tj. kreslit nebo čárat pro druhé. V rámci přípravy na psaní se velký význam připisuje grafomotorickým cvičením, která slouží k rozvíjení jemné motoriky. Začíná se s nimi už v mateřské škole a postupem času na nich můžeme sledovat úroveň grafomotorických dovedností dítěte. Této úrovni musí být přizpůsobena motivace pro další práci. U každého dítěte je to jiné a je potřeba, aby na to učitelé reagovali individuálním přístupem Ve škole - nácvik psaní Podle tradiční metodiky psaní se začíná s nácvikem psacích dovedností v šesti letech. Dítě musí pochopit základy psaní, osvojit si techniku, hygienické a technické návyky. 1 Pro nevyzrálý organismus dítěte je tato činnost velmi náročná, protože vyžaduje určitou úroveň psychosomatických schopností. Ve školní lavici se potkávají děti s určitou inteligencí a zralostí. Úkolem učitele je citlivě vyvážit tyto hladiny a všechny děti dovést zdárně k cíli. Samotný nácvik písma bychom mohli rozdělit do tří období, ve kterých si dítě postupně osvojuje, upevňuje a zdokonaluje písařské dovednosti. 1) přípravné období 2) období vlastního nácviku 3) období rozvíjení rukopisu Přípravné období Toto období můžeme charakterizovat jako systematickou přípravu na psaní. Dítě si zvyká na školu, učí se základním hygienickým a kulturním návykům. Psaní dítěte se v tomto období opírá o zkušenosti a návyky, které získalo doma a v předškolním zařízení. Získalo je především kreslením a malováním. Jde o: tvorbu linií orientaci v ploše soustředění koncentraci na určitou činnost držení psacího nástroje Mezi dětmi se objevují individuální rozdíly. Některé z nich často dělají 1 Šupšáková, B., 1991, s

23 nadbytečné pohyby, které se musí omezit, aby se ruka mohla připravit na psaní. Jiným dětem dělá potíže držení psacího prostředku a manipulace s ním. Aby dítě správně drželo psací nástroj, potřebuje úplně uvolnit svalstvo horní končetiny. Tomu nejlépe napomáhá hravá činnost, jejímž výsledkem je pohyb (gymnastický nebo grafický cvik uskutečněný zábavně a v rytmu). Tyto uvolňovací cviky současně napomáhají k rozvoji smyslového vnímání (zejména zrakového a pohybového), psychických schopností, tvarové paměti a představivosti, pozornosti, soustředění a disciplíny. Uvolňovacími cviky by se mělo dosáhnout konečného efektu při psaní se ruka pohybuje po papíru lehce a rovnoměrně. Po této fázi žáci přistupují k přípravným kresebným cvikům. Často se motivují nějakým pohybem, např. houpačka se houpe, prší, kočka honí myšku apod. Doporučuje se psát tyto cviky ve stoje a na větší formáty. Po stadiu uvolňování ruky a přípravných cviků, následuje nacvičování prvků (částí) písmen. Děti píšou šikmé čáry shora dolů a naopak, ostré obraty, horní a dolní zátrhy, šikmé čáry přes linku, horní a dolní kličky, ovály. Cílem přípravných cviků jsou nejenom prvky písmen, ale i úprava grafického projevu Období vlastního nácviku Začíná po dokonalém zvládnutí přípravných kresebných cviků. Zahrnuje nácvik číslic, písmen velké a malé abecedy, spojování písmen do slabik, slabik do slov a slov do krátkých vět. V tomto období žáci opisují psaná písmena, jedním tahem je spojují nejdříve do slabik a později do slov. Pokud možno jedním tahem. Učí se přepisovat tiskací písmena, správně umisťovat diakritická znaménka, objevovat chyby v psaní a odchylky od předepsané normy. Podmínkou úspěšného psaní je vytváření určitých návyků. Děti by měly dodržovat správné sezení, správné držení těla, pera a správnou polohu písanky Období rozvíjení rukopisu Toto období začíná v tu chvíli, kdy se žák naučí poslední písmeno abecedy a upevní si ho. Stále se opakuje probrané učivo. Na různých cvičeních zdokonalují děti svůj rukopis a celkovou úpravu. Pomalu se začíná klást důraz na rychlost psaní. Ve druhém i třetím ročníku je už zredukováno psaní tvarů písmen a číslic na minimum, děti 23

24 opisují či přepisují kratší texty. Od třetího ročníku je další didaktický postup zaměřen především na sluch a paměť. Dochází k formování osobitého rukopisu. V nervové soustavě dítěte dochází k vytvoření nervových spojů, které umožňují vykonávat jednoduché pohyby prsty. Dítě umí zapojovat jemnou motoriku, aniž by se na to výrazně soustředilo nebo si to uvědomovalo. Protože psaní je víceméně zautomatizované, začíná se dítě více soustředit na obsah než na samotnou činnost. Tím přestává při psaní kontrolovat ruku a pod vlivem různých vnějších a vnitřních faktorů se deformuje jeho grafický proces. Třetím ročníkem systematické psaní, organizované v takovéto formě, v podstatě končí. Obrázek 5: Přípravné kresebné cviky v 1. ročníku. Obrázek 6: Přepisování krátkého textu na konci první třídy. 24

25 3. Písmo ve výtvarném projevu dítěte Je v povaze dětské, že ruka ráda črtá. 1 Od narození je dítě v kontaktu s ostatními lidmi a světem a snaží se komunikovat. Potřebuje reagovat na to, co cítí, co vidí a na to, co se děje kolem něj. Dívá se, směje se, pláče, brouká si, hýbe se, dotýká se, chytá. A pak přijde první skvrna a posléze čára... Součástí přirozeného vývoje dítěte je výtvarný projev. Výtvarný projev, zejména kresba, je tedy pro dítě dalším prostředkem jak sdělovat své myšlenky, pocity, přání a to především v době, když ještě všechny informace nedokáže vyjádřit slovy a psát se naučí později. Po této stránce má kresba mnoho společného s řečí. Stává se písmem psanou řečí. Časem, jak začíná dítě poznávat i taje psané řeči, můžeme v obrázcích, společně s kresbou, postupně nalézt nejdříve písmeno, časem slovo, větu. V předškolním věku se dítě vyjadřuje písemně převážně kresbou. A jak dál? Přijde okamžik, kdy se naučí vyjadřovat a komunikovat psanou řečí. Co je pro něj snazší? Má, po zvládnutí psané řeči, když už může informace napsat, potřebu do svých obrázků vkládat písmo? Už ovládá mluvenou i psanou formu řeči. Co chce říci, může jednoduše říci nebo napsat. Co chce nakreslit a namalovat, nakreslí a namaluje. To, co bylo v raném dětství spojené se oddaluje, nastávají dvě možné cesty - grafického a výtvarného vyjádření myšlenek. Zajímá nás tedy použití prvků písma v předškolním věku, jak při spontánní činnosti dítěte, tak při činnostech navržených někým jiným. Za druhé nás zajímá, když už se ve škole naučí psát a většina jeho činností je řízených učitelem, zda používá písmo jen k sdělování informací, nebo ho i spontánně použije při výtvarné činnosti, která je navozena uměle učitelem a námětem hodiny. Dále si budeme všímat použití písma ve škole v činnostech, které nejsou řízené a hledat v nich možnou inspiraci pro výtvarnou výchovu. 3.1 Dětský výtvarný projev Proč dítě začne kreslit, výtvarně se projevovat? Říká se, že kresba je hluboká životní potřeba. Potřeba se realizovat, nějakým způsobem si osvojit a poznávat svět. Jaromír Uždil přirovnává počátky výtvarné řeči k řeči mluvené. Tak jako jednotlivé zvuky přecházejí neohraničeně jeden do druhého a jsou tu dřív, než se spojí 1 Fabiánová B., Havel J., Novotná M., 1999, s

26 s nějakým věcným významem, tak nějak je to s prvními začátky kreslířské formy. Zřídkakdy si povšimneme; někdy však přece přistihneme jednoroční batole, jak sleduje očima pohyb vlastního prstíčku - zajímavý pohyb, jenž se cele odbývá v prostoru; později budeme překvapeni tím, že dítě otisklo zamazanou dlaň na bílou plochu nebo že sleduje stopu ukazováčku na zamlženém skle. 1 Výtvarný projev nezačíná tedy nějakou řízenou činností navozenou od někoho jiného, ale samovolně, spontánně. Co tedy znamená spontánní? Veřejná encyklopedie CoJeCo vysvětluje pojem spontánnost neboli spontaneitu jako označení živelně probíhajících procesů, jež se dějí bez účasti lidského vědomí nebo bez poznání zákonitostí daného procesu. Za spontánní se také označuje vše, co se odehrává samovolně, bez zásahu nebo regulace lidskou vůlí. 2 Spontánní chování je tedy něco, co vychází samo ze sebe. V psychologickém slovníku najdeme u pojmu spontaneita: (lat. sponte = dobrovolně, o své vůli) samovolnost, samočinnost, bezprostřednost, činnost z vlastního popudu nenavozená zvenčí; schopnost projevovat se z vlastního popudu, z vnitřních příčin, aktivně. 3 Proč tedy každé dítě začne kreslit? Spontánně se výtvarně projevovat? Malé děti jsou považovány za spontánní jedince, protože jejich chování a aktivita jsou řízeny jejich vlastní přirozeností. Helena Hazuková a Pavel Šamšula popisují spontánní výtvarný projev: Spontánním rozumíme samovolný, neřízený dětský výtvarný projev, tedy činnost, která není vychovatelem uvědoměle a záměrně vyvolávána a řízena. Z hlediska produktu této činnosti jde o výtvory, vzniklé na základě vnějších a vnitřních podnětů, jejich prožívání a reakce na ně, nikoli o výsledek přímého výchovného záměru a úsilí. 4 Přirozeností dítěte je hrát si. Hraje si celým tělem i ručičkou. Jednoho dne svou nahodilou pohybovou aktivitou objeví, že zanechává viditelnou stopu. Kresba se pro něj stane hrou. Jaromír Uždil to popisuje tak, že třebaže to je zatím jen čárání, není tato hra stejná jako ostatní, zanechává za sebou něco, k čemu se dítě může vrátit a co ho vybízí k další hře, komplikovanější. Kresba se začne se vyvíjet a výsledný produkt čára, skvrna se může změnit z pouhého vytváření stopy v zobrazení známých věcí, a v tomto případě už vlastně přestane být hrou a stává se vážným pokusem o uplatnění vlastních schopností dítěte. 5 Toto první čárání, které je pro dítě příjemnou zkušeností 1 Uždil, J. 1980, s Dostupný z WWW: spontánnost - CoJeCo - Vaše encyklopedie 3 Geist, B., Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s Uždil, J., 1980, s

27 hrou, bude postupně přispívat k rozvoji jeho psychiky duševních funkcí vnímání, myšlení, představivosti, cítění. Jak se tedy vyvíjí výtvarný projev dítěte? Existuje mnoho názorů na vznik dětské kresby. Podle již zmiňovaného autora souvisí začátek kreslení s vývojem dítěte, se vznikem osobnosti, který je podmíněn oddělením se od primárního stavu, ve kterém zcela splývá subjektivní a objektivní. Jak už bylo napsáno, kresba je přirozeným projevem dítěte, projevem potřeby seberealizace. Výtvarný projev je tedy přirozeným a specifickým projevem osvojování světa. 3.2 Vývoj a etapy dětského výtvarného projevu Vývoj kresby u každého dítěte závisí na jeho zkušenostech, na rozvoji jeho intelektu a emocí a v neposlední řadě na rozvoji jeho motorických schopností. Zároveň mají na tento vývoj vliv různé vnější podněty, podpora okolí a také nadání. Každé dítě, za předpokladu, že se vyvíjí normálně, prochází určitými stádii vývoje dětské kresby jako ostatní děti, a to v přibližně stejném čase. Můžeme je rozdělit takto: 1 1) Stádium čáranic (čmáranic) 2) a) Období přechodu ze stádia čáranice do stádia prvotního obrazu b) Vytváření grafických typů rozvoj kreslířského zobrazování 3) Obrat k napodobování optické podoby (vizuální realismus) 4) Krize dětského výtvarného projevu Stádium čáranic Dětské obrázky jsou zatím bezobsažné čárací experimenty. Jsou hrou, provází je radost z právě vznikající stopy. Výsledkem je zdokonalení motoriky a schopnost pohybové inhibice se zpětnou vazbou do psychiky dítěte. 2 Dítě zažívá moment uspokojení, radost z grafického pohybu, který zanechává trvalou stopu. Pokouší se pochopit novou věc tím, že ji používá. Probouzí se představivost. Období přechodu ze stádia čáranice do stádia prvotního obrazu Kolem druhého roku se probouzejí asociace. Tak jak dítě začíná chápat svět a snaží se ho uspořádávat, tak se také začíná měnit jeho kresba. Nastává spojení kresby s představou. Dítě se snaží své čáranice pojmenovávat nebo doplňovat. Dochází 1 Hazuková, H., Šamšula P., 1991, s Tamtéž. 27

28 k náhlému poznání, které je prvním stupněm k vědomému zobrazení. Dítě vkládá svoji představu do čmáranice, která začala vznikat jako bezobsažná. 1 Vytváření grafických typů - rozvoj kreslířského zobrazování V této době objevuje dítě první grafické znaky, které jsou výrazněji orientovány k vizuální podobě. Objeví, že forma může něco zastupovat. Začíná používat dominantní symbol, který si ve své představě spojuje s konkrétním předmětem a současně s řadou podobných předmětů. Vzniká útvar, který si zachová v představě a který je dítě schopno nakreslit znovu (ovál= hlava, tělo, jablko, rybník, dům). 2 Po určitý čas pak dítě ulpívá na grafických typech, které si pro objekty reality vytvořilo. Během vývoje tento svůj způsob zobrazování přizpůsobuje a přibírá nové znaky vlasy, oči apod. Těchto grafických typů není mnoho, jsou pro jedince typické a poměrně stálé. Toto období bývá často nazýváno naivním dětským realismem. Obrat k napodobování optické podoby V závislosti na mentálním vývoji se dítě pokouší kreslit to, co vidí. Kolem sedmého roku se jeho kresby mění, jsou v období vizuálního realismu. Tyto změny ve výtvarném projevu jsou důsledkem změn struktury dětského myšlení. Nástup myšlení v konkrétních operacích se projevuje tím, že se dítě snaží do kresby dostat např. sugestivnější situace, pohyb apod. Skutečnost ho už bezprostředně neovlivňuje. Pracuje s fixovanými představami a charakterem vypracovaných grafických útvarů. To, co kreslí, je vázáno na konkrétní obsah a názornou představu. Období krize dětského výtvarného projevu S nástupem období formálního myšlení, postupným rozvojem abstraktního myšlení a kritičnosti se vychylují jednotlivé složky osobnosti dítěte z rovnováhy. Dominuje racionální poznávání reality. V této době se výtvarný projev začíná stávat popisným, neinvenčním, dítě chce zobrazovat věci tak, jak je vidí. Objevuje se obkreslování, necitlivé přejímání vzorů z tvorby dospělých. Dítě je k sobě velice kritické, obrázky se mu nelíbí, radost z kresby mizí a zájem o ni klesá. Krize dětského výtvarného projevu není nutným jevem, existuje možnost její prevence vhodným pedagogickým vedením výtvarné činnosti dětí v tomto období i 1 Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s Tamtéž. 28

29 obdobích předchozích Charakteristické znaky dětského výtvarného projevu Dětská kresba má charakteristické znaky, které jí odlišují od kresby ostatních. Helena Hazuková a Pavel Šamšula 2 uvádějí tyto: jednoduchost a úspornost kresebných a malířských tahů zobrazování v nejúplnějším profilu zobrazování předmětů důsledně vedle sebe a bez překrývání Bývají označovány jako naivní realismus. Snaha po úplnosti vyjádření se dále projevuje: zvýšeným zájmem o funkční a pro dítě zajímavé detaily v tzv. transparenci ( dítě zobrazuje předměty, které nejsou ve skutečnosti vidět) ve výtvarném vyprávění (tyto znaky se shrnují pod pojmem intelektuální realismus) nepoměrnosti v proporcích; časté deformace jsou v souvislosti s funkčností, dítě používá zkratku a nadsázku vytváření grafických typů ( např. podob pro jednotlivé věci a lidi ) Vytváření nových grafických typů představuje pro dítě velkou duševní námahu. Na vývoj nového působí především potřeba: vyjádřit vztah člověka k prostředí, naznačit věcné souvislosti, zdůraznit jednání osob, charakterizovat duševní hnutí. Každá změna starého grafického typu na nový probíhá pozvolně a nějaký čas existují oba vedle sebe. V kresbě se to může projevovat například takto: dítě přenáší znaky z jedné představy na druhou (jeho nová představa není ještě plně vyvinutá, pomáhá si některými znaky ze staré) oživuje neživé předměty - personifikace přenáší lidské znaky na zvířata, věci - antropomorfismus Můžeme si všimnout i dalších nápadných znaků: možné naklánění znaků ve směru budoucího písma, zakulacování ostrých 1 Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s Hazuková, H., Šamšula, P., 1991, s

30 a pravých úhlů R princip kříž ostré odlišení dvou základních směrů (rukou na těle, komín na střeše, naznačení ukončení těla) zmnožení detailů (víc knoflíků, očí, prstů ) zobrazovací automatismus Ten je základem tzv. nepravého ornamentu přezdobování: o výzdoba zakrývá mezery v představivosti a myšlení o tam, kde dítě nedokáže sledovat složitý tvar nebo nepochopí funkčnost o libost z motorické činnosti zanechávající stopy Dalším znakem je kolorit. Reálnou barvu používá tam, kde barva nutně souvisí s představou zobrazovaného předmětu (strom je zelený, voda je modrá...). Neurčité barvy, např. fasády domů, se promítají do volné barevnosti. Děti častěji používají teplých barev pro vyjádření příjemných věcí. Výjimečné používání barev: individualita dítěte oblíbenost některých barev a jejich používání, barevná nadsázka, barevné slyšení (záznam slyšeného např. zvuky těla). 3.4 Co a čím píše předškolák Už bylo napsáno, že pro malé děti je písmem kresba. Kresba je vizuální řečí, kterou komunikují dávno před tím, než se naučí mluvit a psát. Stejně tak, jako má písmo své symboly pro určité hlásky, tak i dítě si vytvoří vlastní soustavu symbolů pro okolní realitu na základě osobních zkušeností a asociací. Jsou tyto symboly odlišné od symbolů ostatních dětí? Většinou ne. Děti žijí a vyrůstají ve stejném kulturním a společenském prostředí, proto si vytvářejí podobné symboly. Od narození jsou děti ve vzájemné interakci s prostředím a jsou ovlivňovány vizuální kulturou. Kromě živých bytostí a předmětů na ně působí knihy, obrazy, televize, reklama a také písmo. Začne dítě v předškolním věku 1 vkládat do svého obrázku kromě symbolů i prvky písma? Od raného věku se s tím můžeme setkat. Je to závislé na tom, v jakém prostředí žije, s čím má zkušenosti, s čím už se setkalo. Je pravděpodobné, že dítě z velmi málo podnětného prostředí, použije prvků písma později než dítě, kterému jsou čteny knihy a dítě se s nimi setkává. Nejdříve se podíváme na nejvýraznější symboly v dětské kresbě a pořadí ve 1 Předškolní věk zde chápejme jako období od narození do nástupu do školy. 30

31 kterém je dítě začne vytvářet a používat a budeme při tom sledovat spontánní použití prvku písma. Na závěr se také zaměříme na vstup druhé osoby do procesu tvoření a na použití písma ovlivněné tímto vstupem Symboly v dětském výtvarném projevu Jaké základní symboly 1 dítě používá ve své vizuální řeči? Můžeme je rozdělit na primární a sekundární. Za primární bychom mohli označit - přímé (zjevné), za sekundární - nepřímé (skryté). Člověk Prvním symbolem je člověk a z něho postupně odvozené další tři symbolické ztvárnění: muž, žena, dítě > rodina. první zobrazení člověka hlavonožec. Jde o kruhovou formu s detaily obličeje, ze které postupem vývoje vyrůstají nejdříve: třásňovité nohy, později od hlavy směřují zřetelné nohy a nakonec je hlavonožec obohacován o další detaily (vlasy, náušnice, čepice apod.) v další fázi vývoje přibudou ruce; ty vyrůstají buď z hlavy nebo nohou posléze se objevuje trup, který může mít různé tvary (kruh, ovál, trojúhelník, čtverec, obdélník, lahvovitý tvar). Viz Příloha č. 2 v další fázi dochází k rozlišení mužské a ženské postavy, a to především oblečením; následují pokusy o: naznačení pohybu zachycení gesta zobrazení postavy v profilu; ten je nesymetrický; nejdřív zobrazován u zvířecích postav; často v tzv. smíšeném profilu (otočeny jsou jen některé části těla; hlava z profilu, ale zároveň obě oči apod.) pokus o zachycení duševního hnutí Mezi nejčastější symboly, které se objevují v dětském výtvarném projevu patří: auto, zvířata, panenka, pes, pták, strom, květina, dům, fantastické bytosti. Zobrazení prostoru Dítě pojímá prostor nevizuálně, snaží se o plošné uspořádání. Vidí jakoby jednu scénu současně seshora, frontálně i například zespodu. Výsledek je často v rozporu se 1 Platí i pro starší děti, nejen pro předškolní. 31