SÍDELNÍ AREÁL POPELNICOVÝCH POLÍ U JIŘÍKOVIC

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE Vendula Hromádková SÍDELNÍ AREÁL POPELNICOVÝCH POLÍ U JIŘÍKOVIC Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Klára Šabatová, Ph.D. Brno 2009

2 Prohlašuji, ţe jsem předloţenou magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury jsem uvedla veškeré pouţité informační zdroje. V Brně dne

3 Poděkování Velmi ráda bych touto cestou poděkovala všem archeologům i ne-archeologům, kteří přispěli ke vzniku této práce. V první řadě můj velký dík patří Mgr. Klárce Šabatové, Ph.D. za naprosto příkladné, ochotné a trpělivé vedení práce. Za zapůjčení materiálu z Jiříkovic v trati Díly děkuji Mgr. Jaroslavu Hudci a Muzeu ve Šlapanicích, za zprostředkování podkladů k tomuto výzkumu děkuji Mgr. A. Matějíčkové, D. Vitulové a PhDr. Kateřině Geislerové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně. Dále děkuji RNDr. Miriam Nývltové Fišákové, Ph.D. za ochotné určení osteologického materiálu, prof. RNDr. Antonínu Přichystalovi, CSc. a Mgr. Lukáši Krmíčkovi za určení kamenné industrie, za odbornou konzultaci děkuji PhDr. Milanu Salašovi, CSc. a za ové konzultace děkuji Mgr. Ondřeji Chvojkovi, Ph.D. Můj nemalý dík patří také Bc. Šárce Trávníčkové za vyhotovení kresebné dokumentace, za ochotné zasvěcení do tajů ARCGIS 9.3 a převoz materiálu vděčím Tomáši Tencerovi, za pomoc se statistikou děkuji Mgr. Adéle Balcárkové, za podzimní konzultace ohledně keramiky děkuji Bc. Ivče Vostrovské, Bc. Peťovi Tkáčovi, Bc. Janě Moravcové a za zprostředkování map děkuji Mgr. Petru Dreslerovi, Ph.D.. Za převoz materiálu děkuji Bc. Peťovi Ščepkovi a Mgr. Michalu Jankových. Můj velký dík patří také Bc. Pepčovi A. Wilczekovi za zapůjčení PC, fotoaparátu, pravítek, centropenů a literatury, rovněţ mu děkuji za víkend s mazanicí, za inspiraci a přátelskou podporu. VELKÉ DÍKY věnuji však Bc. Zdence Kosarové za celkovou podporu a společně strávený čas nad našimi diplomovými pracemi, který se tím stal mnohem mnohem příjemnější a snesitelnější, neţ kdyby tomu bylo jinak. V neposlední řadě patří jedno velké díky mým rodičům a bábince, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali jak po stránce duševní, tak finanční. 3

4 OBSAH 1. Úvod Geografické vymezení lokality a přírodní prostředí Poloha lokality Přírodní prostředí Přehledy výzkumu na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) Geografické a chronologické vymezení středodunajské kulturní oblasti Geografické vymezení Chronologické vymezení Sídliště jako pramen poznání starší fáze KSPP Rovinná sídliště Výšinná sídliště Metodika zpracování výzkumu Metoda výzkumu v terénu Deskripce objektů Sídelní areál v Jiříkovicích Obytné stavby Zahloubené objekty Sídlištní jámy Hliníky Zásobní jámy Výrobní objekty Ţlabovité objekty Příkop Klešťovitá brána Pohřby na sídlišti Zástupci polykulturního sídliště Kultura s lineární keramikou Kultura s moravskou malovanou keramikou Kultura zvoncovitých pohárů Podolská fáze KSPP Středověk Keramika Deskripce keramiky Terminologie Kvantifikace keramiky Celkový počet zlomků a hmotnost základního a standardního souboru Kategorie fragmentu Keramická třída, povrch Keramický tvar Výzdoba Nezdobené výdutě Standardní keramický soubor

5 10. Ostatní nálezy Mazanice Osteologický materiál Bronzová industrie Jehlice Náramek Korálek, krouţek a cvoček Dlátko a šídla Srp Šipka Dýka Kostěná a parohová industrie Šídla Korálky Astragaly Paroţí Kamenná industrie Kameny Podloţky a zrnotěrka Drtidla ŠI Kadlub a ztracená forma Struska Jantarový korálek Formalizované řešení - struktury v nálezových celcích Závěr Literatura a prameny Seznam zkratek Textové přílohy: 1. doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. Antropologický rozbor kostrových hrobů v Jiříkovicích v roce RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D. Zpráva o analýze zvířecího osteologického materiálu - Jiříkovice 3. prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc., Mgr. Lukáš Krmíček Určení štípané a kamenné industrie Obrazové přílohy: TAB Katalog objektů 5

6 1. Úvod Rok 1998 představoval výjimečnou událost pro obec Jiříkovice (okr. Brno-venkov). V trati Díly na ploše cca 10,4 ha bylo při výstavbě nákupně-společenského komplexu Rohlenka objeveno jedno z mála mladobronzových sídlišť velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP). Pod vedením M. Bálka a A. Matějíčkové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně bylo odkryto bezmála 356 sídlištních objektů, které veskrze náleţejí právě velatické fázi KSPP. Jedná se zejména o zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky, kůlové nadzemní domy, ţlaby a sídlištní jámy blíţe nespecifikovaného významu. Za zmínku však především stojí nález hrotitého příkopu s šířkou 3,5-6 m a maximální hloubkou 2,9 m, který nejnověji můţeme datovat do mladší doby bronzové. Podobně unikátní se jeví i objev palisádového ţlábku, který je přerušen klešťovitou bránou. Pokud bychom brali tuto skutečnost striktně jen v rámci rovinného níţinného sídliště, nemají tyto nálezy na Moravě ani v Čechách ţádné analogické případy. To však můţeme zdůvodnit spíše stavem výzkumu, neţli samotnou absencí těchto nálezů. Přece jenom Lovčičky jako příklad plošného výzkumu reprezentují jediné systematicky prozkoumané sídliště z mladší doby bronzové, a to i přestoţe doklady velatické kultury jsou na sídlištích zachyceny poměrně často. Výplně těchto objektů obsahovaly velké mnoţství keramiky, mazanice, zvířecích kostí a v menší míře také bronzové předměty, kostěné nástroje a kamennou industrii. Na sídlišti byly v menším měřítku registrovány také doklady dalších kultur, především kultury s lineární keramikou (dále jen LnK), kultury s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK), eneolitické kultury zvoncovitých pohárů (dále jen KZP) a doklady středověkého aţ novověkého rázu. V neposlední řadě je potřeba zmínit také nález tří izolovaných pohřbů z různých kulturních období. Předkládaná práce má proto za cíl prezentovat výsledky z tohoto záchranného archeologického výzkumu, a to zejména v rámci velatické fáze KSPP. O ostatních kulturách bude pojednáno pouze okrajově. Práce bude zaměřena hlavně na keramický materiál, jehoţ počet značně přesahuje mnoţství ostatních nálezů, a proto z hlediska případných statistických analýz se jeví jako nejvhodnější. Samozřejmě ani ostatní materiál nezůstane bez povšimnutí. Důraz bude kladen také na prostorové vyhodnocení sídelního areálu pomocí geografických informačních systémů (GIS) a na zjištění případných vzájemných vztahů mezi objekty pomocí statistických metod. 6

7 Celkově můţeme tedy jednotlivé cíle této diplomové práce shrnout do několika bodů: Prostorové vyhodnocení sídelního areálu: popis a interpretace sídlištních objektů (obytné domy, zahloubené objekty apod.) analýza sídlištních objektů pomocí GIS problematika polykulturního sídliště sídliště v porovnání s ostatními sídlištními areály Zpracování keramiky a ostatních nálezů: vyhodnocení keramického materiálu a pokus o přesnější relativní chronologii sídliště analýza keramiky pomocí statistických metod (faktorová analýza) vyhodnocení ostatních nálezů (mazanice, zvířecí kosti, bronzová industrie, KPI, ŠI, kamenná industrie) Technické zpracování výzkumu: vytvoření databáze (objekty, keramika, kosti, mazanice, ostatní nálezy) digitalizace celkové plánu výzkumu pro potřeby GIS fotografická dokumentace artefaktů kresebná dokumentace artefaktů a následné zpracování do tabulek výstupy v podobě grafů a tabulek vytvoření katalogu objektů Primárním úkolem této práce však stále zůstává zveřejnění a seznámení se s nálezy na dalším rovinném sídlišti mladší doby bronzové a přispět tak ke všeobecné znalosti tohoto důleţitého archeologického pramene. Jelikoţ mnoţství materiálu a celkově sídliště samo o sobě značně přesahuje rámec diplomové práce, základní snahou bude hlavně zdokumentovat nálezové okolnosti a artefakty a poloţit tak základ pro případné další vyhodnocení a následné interpretace. 7

8 2. Geografické vymezení lokality a přírodní prostředí Krajina je území vymezené svými kraji, které od nás ke svým krajům ubíhá, vzdaluje se mimo dosah, je to území na kraji. (SÁDLO-POKORNÝ-HÁJEK-DRESLEROVÁ-CÍLEK, 2008, 11) 2.1. Poloha lokality Lokalita Jiříkovice v poloze Díly se nachází v okrese Brno-venkov, jiţně od silnice E47 a dálnice D1 na trase Brno-Vyškov. Západní strana je vymezena polní cestou a rodinným domem u potoka Rokytnice, východní strana pak silnicí Tvaroţná - Jiříkovice. Terén západní strany se svaţuje mírným sklonem k potoku Rokytnice, protékající ve směru sever-jih, naopak terén východní strany je rovinatý. Na severu je lokalita ohraničena bývalým zájezdním hostincem, dnes motorestem Rohlenka a dalšími zařízeními jako např. restaurací McDonald s a čerpací stanicí pohonných hmot Aral. Na jihu je na dohled samotná vesnice Jiříkovice (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). Obr. 1. Poloha zkoumané lokality Jiříkovice Díly (1:40). 8

9 2.2. Přírodní prostředí Lokalita spadá do geomorfologické soustavy Vněkarpatských sníţenin, přesněji do její podsoustavy Západních Vněkarpatských sníţenin, které se rozprostírají od JZ k SV od Znojma přes Brno, Vyškov, Přerov aţ k Hranicím na Moravě (DEMEK 2006, 495, 515). Na jihozápadě začínají rozsáhlým Dyjsko-svrateckým úvalem a přecházejí plynule na severovýchodu do sníţeniny Vyškovské brány (DEMEK a kol. 1965, 215). Nejniţší části představují údolní nivy řek Dyje, Jevišovky, Jihlavy a Svratky (DEMEK - NOVÁK 1992, 38). Severovýchodní část Dyjsko-svrateckého úvalu tvoří pak Pracká pahorkatina (podcelek Dyjsko-svrateckého úvalu), která opět ve své severovýchodní části přechází do Šlapanické pahorkatiny neboli do tzv. níţinného okrsku s nejvyšším bodem Čtvrtě (331,3 m. n. m.) (DEMEK a kol. 2006, 133, 359, ). soustava VNĚKARPATSKÉ SNÍŢENINY VIII podsoustava ZÁPADNÍ VNĚKARPATSKÉ SNÍŢENINY VIIIA celek DYJSKO-SVRATECKÝ ÚVAL VIIIA-1 podcelek PRACKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F okrsek ŠLAPANICKÁ PAHORKATINA VIIIA-1F-1 Tab. 1. Geomorfologické členění (DEMEK a kol. 2006). Z hlediska přírodních poměrů budeme na lokalitu Jiříkovice Díly nahlíţet jako na součást Šlapanické pahorkatiny, a proto vegetační, pedologické a klimatologické poměry budou popisovány v rámci tohoto geomorfologického okrsku. Na mapě potenciální přirozené vegetace zaujímají oblast Šlapanické pahorkatiny především prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum), které tvoří dvoupatrové a třípatrové porosty s dominantním habrem (Carpinus betulus) nebo duby (Quercus petraea, Q. robur). Tyto dubohabřiny se vyskytují převáţně v chladnějších a vlhčích polohách, zpravidla na mírných stinných místech a v širokých dnech údolí, kde nepřesahují výšku cca m. n. m. (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 93). Do této vegetační oblasti zasahují také ze severu ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-carpinetum) a mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum), z jihu pak doubravy sprašové (Quercetum pubescenti-roboris). Ostřicové dubohabřiny zastupují v sušších oblastech duby zimní (Quercus petraea), buky (Fagus sylvatica) a hlavně lípy (Tilia cordata), ve vlhčích oblastech, stejně jako u prvosenkových dubohabřin, dominují habry. Obě skupiny dubohabřin patří v současnosti 9

10 mezi vzácné druhy, které mizejí v důsledku působení lidské činnosti (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 94-95). Sprašové doubravy se nacházejí především v teplých a suchých oblastech jiţní Moravy a vyskytují se převáţně na velmi kvalitních půdách (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 171). Obr. 2. Mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998). Tento jev můţeme aplikovat i na zmiňované území Šlapanické pahorkatiny, kde se vyskytují hlavně úrodné černozemě 1. Jiţní část Šlapanické pahorkatiny zaujímají vápencovité 1 Černozemě - jsou rozšířeny v nejteplejších a nejsušších oblastech, zejména na plochém, rovinatém terénu. Výjimku tvoří jiţní Morava, kde černozemě zasahují do reliéfu pahorkatin a vrchovin (viz Šlapanická pahorkatina). Roční úhrn sráţek v těchto oblastech činí mm a průměrná roční teplota je většinou nad 8 C. V současnosti jsou černozemě vyuţívány výhradně jako orné půdy, které jsou povaţovány za vůbec nejhodnotnější zemědělské půdy v České republice. Černozemě jsou vhodné pro pěstování pšenice, ječmene, cukrovky a kukuřice (TOMÁŠEK 2007, 43-44). 10

11 rendziny 2, severní část hnědé půdy se surovými půdami 3 a v západní části se objevují nivní půdy 4 (TOMÁŠEK 2007, přiloţená mapa). Oblast Dyjsko-svrateckého úvalu se nachází v teplé klimatické oblasti T4, která se vyznačuje velmi dlouhým, teplým a suchým létem a krátkou, mírně teplou aţ velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. T4 je ohraničena klimatickou jednotkou T2, která je charakteristická především kratším, chladnějším a vlhčím létem (DEMEK - NOVÁK 1992, 148). Obr. 3. Digitální model terénu. 2 Rendziny - se vyskytují na území pahorkatin. Jsou to převáţně mělké, kamenité půdy se středním aţ vyšším obsahem humusu. Rendziny jsou vyuţívány kvůli členitosti terénu hlavně k zakládání ovocných sadů, a pokud jsou ve vhodném klimatickém prostředí, tak i k zakládání vinic (TOMÁŠEK 2007, 50). 3 Hnědé půdy se surovými půdami - nejrozšířenější typy půd, nacházející se hlavně v pahorkatinách, vrchovinách i horách. Objevují se v mírně teplém klimatu s ročním úhrnem sráţek mm a průměrnou roční teplotou mezi 4-9 C. Tyto půdy slouţí především k pěstování brambor, méně náročných obilovin (ţito, oves) a lnu (TOMÁŠEK 2007, 53-54). 4 Nivní půdy - jsou rozšířeny hlavně kolem vodních toků, v níţinách. V příznivém klimatu se na orné půdě pěstuje pšenice, ječmen, cukrovka a především zelenina (TOMÁŠEK 2007, 56-57). 11

12 3. Přehled výzkumů na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) Minulost musí hovořit, my musíme naslouchat (ERICH KÄSTNER) První zmínka o výzkumu na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) pochází z roku 1934, kdy v trati na Újezdě nad cihelnou na SV okraji obce objevil J. Poulík nálezy spadající do období paleolitu. Jednalo se o nález velké retušované čepele a hrubého hrotu. J. Skutil ve své publikaci z roku 1935 k nim ještě dodává nálezy mamutích kostí a paleolitické Poulíkovy nálezy označuje za čepelový hrubý úštěp a fragment čepele s obitým hřbetem (OLIVA 1987, 15). Téhoţ roku J. Poulík prokopal na lokalitě sídlištní jámu, která byla na základě získané keramiky datovaná do mladší doby bronzové (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998) 5. Rok 1935 můţeme povaţovat tedy za prvopočátek výzkumů v Jiříkovicích týkající se doby bronzové, o dalších důleţitých nálezech spadajících do tohoto období bude pojednáno níţe. V roce 1957 v trati Parvizy objevili dělníci při hloubení základů hospodářských budov místního JZD ojedinělý laténský kostrový hrob. Hrobová jáma měla obdélníkovitý tvar (0,6 x 2,16 x 1,3 m) se zaoblenými rohy a korytovitým dnem. Kostra leţela v nataţené poloze na zádech s rukama podél těla, ve směru SSZ-JJV. V oblasti pravé klíční kosti se nalezla ţelezná spona s velkou kulovou patkou, na levém zápěstí bronzový náramek hladkého čočkovitého průřezu a na pravé ruce další bronzový náramek s kopýtkovitým ukončením, ozdobený perlami. V hrobě byly nalezeny i dva nánoţníky kruhového průřezu, které byly opět korýtkovitě ukončeny. Na základě chronologicky citlivé spony s velkou kulovou patkou se hrob datuje do 2. stol. n. l. (LUDIKOVSKÝ 1958, 108; 1959, 77). Rok 1959 znamenal pro Jiříkovice poměrně pestré období nálezů. V první řadě se jednalo v trati Újezd o drobný nález kamenné sekerky se zaobleným týlem a oboustranným, mírně zaobleným, pravidelně opracovaným ostřím. Kamenná sekerka byla datována do období neolitu (MEDUNOVÁ 1960, 143). V trati Široká pole, přesněji na jejich severovýchodních svazích pod návrším Ţuráň a kolem potoka Roketnice, byly zachyceny laténské sídelní objekty (4 keltské chaty, hrnčířská pec, keramika, drátěné spony apod.). V případě první chaty šlo o stavbu pravidelného půdorysu se zaoblenými rohy a s přilehlou širokou vstupní částí obdélníkovitého tvaru. Rozměry obytné části byly 5 Informace pochází z nepublikovaného deníku J. Poulíka (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998) 12

13 5,1 x 3,7 m, vstupní část pak měřila 0,9 x 3,4 m, přičemţ podélná osa probíhala ve směru V-Z. Všechny kůlové jamky nalezené v objektu byly mělké a s největší pravděpodobností slouţily spíše k podepření střechy neţ k jejímu ukotvení. Uprostřed stavby se nalezla kotlovitá jáma (pr. 0,8 m, hl. 0,6 m), na západní straně ohniště a plochý kámen ve tvaru pětiúhelníku, který mohl slouţit jako pracovní stůl. V relativně krátké vzdálenosti byla severně od chaty odkryta zásobnicová jáma (hl. 2 m). Druhá chata měla čtyřúhelníkovitý půdorys zaobleného tvaru, s podélnou osou V-Z. Rozměry stavby byly 4,4 x 4 m. Vstupní část stavby se projevila zevnitř vanovitým sníţením na jiţní straně. Uvnitř chaty se nalezlo do červena vypálené ohniště, které slouţilo k vyhřívání celého prostoru. U západní kratší stěny se nacházel krb, který primárně slouţil také k vytápění, nelze však vyloučit i jeho jinou funkci, neboť otvor pro vytápění ústil do sousední kotlovité jámy (pr. 1,55, hl. 2,1 m). Třetí stavba, polozemnice uspořádaná velmi podobně jako první chata, měla rozměry 4,35 x 3,35 m, opět ve směru V-Z. Na dně v hloubce 0,8 m pod povrchem se vyrýsovalo 21 drobných kůlových jamek koncentrovaných hlavně ve východní polovině stavby. Čtvrtá stavba byla poněkud rozdílná od předchozích, měla nepravidelný půdorys, téměř kruhového tvaru. Severozápadní vanovitá část měla rozměry 4,5 x 1,5 m, s rovným dnem v hloubce 1,05 m pod povrchem. V jihovýchodní části se k nim přidávaly ještě dvě oválné prohlubně. V druhé části objektu se nalezly tři velké a mnoţství menších jam, které vytvářely přibliţně polokruhovitý komplex patřící k jihozápadní podélné části vany. Některé jámy měly lavičky, ostatní byly zahloubeny do obvodové stěny. Objekt byl interpretován jako objekt slouţící k výrobním účelům s větším počtem zúčastněných osob. Kromě výše zmíněných staveb se na sídlišti nalezla kuţelovitá zásobnice (pr. 2,9 m, hl. 2 m), severně od ní se nacházela kotlovitá jáma (pr. 1,35 m, hl. 1,8 m) datovaná do doby římské a 12 m severně od této jámy byla objevena velká keramická pec, datovaná rovněţ do doby římské, přesněji podle nálezů do stol. n. l. Na základě ţelezných drátěných spon, bronzových spon spojené konstrukce a keramiky lze sídliště datovat do stol. př. n. l. (LUDIKOVSKÝ 1960, 67-69). Posledním objevem roku 1959 bylo 5 slovanských kostrových hrobů, které byly odkryty při stavbě hospodářských budov místního JZD. Jednalo se o hrob muţe v nataţené poloze na zádech s rukama podél těla, orientací V-Z a rozměry hrobové jámy 1,96 x 0,6 x 1,5 m. Hrob byl bez milodarů. Druhý hrob dítěte s orientací Z-V byl zcela rozrušený, opět bez milodarů. Byl zahloubený 0,8 m pod úroveň dnešního povrchu. Kostra dítěte třetího hrobu leţela v mírně skrčené poloze s rukama zkříţenýma na prsou a orientací V-Z, 13

14 bez milodarů. Rozměry hrobové jámy byly 0,85 x 0,35 x 0,7 m. Čtvrtý hrob patřil ţeně v nataţené poloze s rukama v klíně, s orientací S-J, obličejem k východu. Hrobová jáma oválného půdorysu měla rozměry 1,84 x 0,6 x 1,4 m. Na pravém spánku se nalezla bronzová náušnice zdobená filigránem a ukončená věnečky a závěskem, který byl odlomen. Podle zčernalé plochy na levém spánku lze usuzovat, ţe se zde vyskytoval také stříbrný předmět. Poslední pátý hrob patřil muţi v nataţené poloze na zádech, s orientací SV-JZ a obličejem k východu. Hrobová jáma měla nepravidelný oválný půdorys s rozměry 2,5 x 1,5 m a zakončením ve tvaru úzkého koryta o rozměrech 0,3 x 1,56 x 2,1 m, ve kterém byl uloţen pohřeb muţe. Spodní část hrobu byla obloţena dřevem. Při pravé holenní kosti muţe se nalezla ţelezná sekerka s malými ostny, bez trnu. Na levé části pánve byl zaznamenán zbytek ţelezného noţe. Na základě bronzové náušnice ze čtvrtého hrobu lze hroby datovat do poč. 10. stol. Hrob č. 5 naznačuje odlišné postavení pohřbeného od ostatních koster, coţ nám určuje hlavně vydřevení hrobky, hloubka zapuštění kostry a případně i výskyt zbraně (nůţ) v hrobě (LUDIKOVSKÝ 1960, 104). V roce 1987 byly v Jiříkovicích v trati Díly, 150 m od pravého břehu Roketnice odkryty objekty velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále KSPP) a dva objekty z mladší doby římské, které obsahovaly keramiku jiříkovického typu (ČIŢMÁŘ - DVOŘÁK - GEISLER HORÁLKOVÁ 1990, 92). Výzkumy v 90. letech 20. stol. mají význam hlavně pro mladší dobu bronzovou. Jde zejména o trať Rohlenka a Díly, které se staly místem unikátních nálezů. Vše započalo jiţ v roce 1988, kdy plánovaná výstavba čerpací stanice pohonných hmot ARAL vyvolala nutnost provést sondáţní výzkum. M. Bálek při leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m, jehoţ Z a V roh zhruba protínal dnešní komunikaci. V roce 1993 zde byla zjištěna při povrchových sběrech sídlištní plocha s nálezy velatické fáze KSPP. Poté zde proběhl krátký výzkum, kdy byla provedena sonda do opevňovacího příkopu (březen), a následoval samotný výzkum objektů KSPP (květen). Z příkopu (obj. 1/93) byly zjištěny zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběţně datovány do novověku ( stol.). Nálezové okolnosti samotného příkopu budou popsány v jedné z dílčích kapitol (kap ). Všechny tři zbylé objekty (obj. 2-4/93) byly na základě keramiky datovány do velatické fáze KSPP. Objekt 2/93 byl obdélného tvaru s rozměry 1,6 x 1,85 m, s rovným dnem a objekty 3/93 a 4/93 tvořily spodní části zásobních jam o max. průměru 1,65 m a měly rovné dno (ŠTROF - BÁLEK 1997, 147). V následujícím roce 1994 byl při stavbě restaurace McDonald s proveden záchranný archeologický výzkum v trati Rohlenka, kde bylo zaznamenáno pět sídlištních objektů 14

15 velatické fáze KSPP. Při hloubení poţární nádrţe byl opět zachycen opevňovací příkop a navíc jedna chlebová pec. Dalším nálezem se stal hromadný hrob nejméně 22 jedinců (válečné události v roce 1805), který podobně jako příkop s chlebovou pecí byl datován do novověku (VITULA 1999, ). V roce 1998 byl proveden nejdůleţitější výzkum v rámci mladší doby bronzové, a to v trati Díly, který je předmětem zájmu i této diplomové práce. Jelikoţ samotný výzkum bude podrobněji popsán v jednotlivých kapitolách, omezím se zde pouze na základní informace. Výzkum proběhl v průběhu září aţ prosince v souvislosti s výstavbou nákupního společenského centra Rohlenka. Na celé ploše o rozloze 10,4 ha bylo prozkoumáno 355 objektů, z toho 5 nadzemních domů kůlové konstrukce z neolitu a mladší doby bronzové, příkop, části 6 ţlabů a unikátní palisádový ţlábek s klešťovitou konstrukcí brány. Na sídlišti byly objeveny také 3 kostrové pohřby z různých časových období (eneolit, doba bronzová, raný středověk). Většina sídlištních objektů byla datována do velatické fáze KSPP, přičemţ šlo zejména o prosté jámy bez bliţšího určení, kruhové zásobní jámy, hliníky a výrobní objekty. Největší část nálezového fondu tvořila keramika, mazanice a zvířecí kosti, v menším měřítku byly zastoupeny části bronzových předmětů (jehlice, šídla, šipky, srp), kostěné nástroje, ŠI a kamenné podloţky. Některé sídlištní jámy můţeme datovat do podolské fáze KSPP. 6 objektů, interpretovaných jako hliníky, spadají do neolitu (LnK, MMK). Za zmínku stojí i nálezy související s bojovými operacemi na konci II. světové války z dubna Kromě okopu pro leţícího střelce se zásobníkem s 5 náboji ráţe 7,62 mm (puška pouţívaná Rudou armádou) a malého kráteru se střepinami po dělostřeleckém náboji se nalezly i dvě nevybuchlé letecké bomby německé výroby o hmotnosti 50 a 100 kg (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). Po 7 letech v roce 2006 byly objeveny v rámci rekonstrukce kanalizace v obci 2 objekty datované obecně do doby popelnicových polí. Na tomtéţ místě, přesněji v Ponětovické ulici bylo zjištěno také 6 zahloubených objektů, z nichţ 2 obsahovaly keramický materiál časného laténu. Poslední dokumentované nálezy na lokalitě Jiříkovice spadají na rozmezí středověku a novověku. Přesněji jde o hruškovitou zásobní jámu, dále v blízkosti mostu přes potok Romza (ulice Náves) bylo zdokumentováno přes 3 m mohutné souvrství s vrcholně středověkou keramikou a organickými zbytky. Později při raţení šachty bylo z toho souvrství vyzvednuto několik kusů dřeva, která nejspíše byla součástí hatě nebo mostu. Na základě dendrochronologické laboratoře v Mikulčicích byla dřeva datována mezi rozmezí let 1452 a Toto datum je moţné povaţovat za datum pokácení stromů (PARMA 2007b, 377, 390, 475). 15

16 Jelikoţ jednotlivé výzkumy jsou popisovány podle roku, kdy byly uskutečněny, uvádím na konci této kapitoly přehlednou tabulku, která upřednostňuje jednotlivá chronologická období (tab. 2). Trať Období Nálezy Badatelé Rok Újezd paleolit retušované čepele, hrot, mamutí kosti J. Poulík 1934 Újezd neolit kamenná sekerka A. Medunová 1959 Díly neolit (LnK, MMK) nadzemní domy, hliníky, keramika M. Bálek A. Matějíčková Díly eneolit (KZP) kostrový pohřeb M. Bálek A. Matějíčková d. bronzová sídlištní jáma J. Poulík 1935 Díly d. bronzová objekty M. Čiţmář P. Dvořák M. Geisler 1987 P. Horálková Rohlenka d. bronzová opevňovací příkop 6, objekty A. Štrof M. Bálek 1993 Rohlenka d. bronzová 5 sídlištních objektů, opevňovací příkop P. Vitula 1994 Díly d. bronzová sídlištní objekty, nadzemní domy, opevňovací příkop, klešťovitá brána, kostrový pohřeb, bronzové předměty, M. Bálek A. Matějíčková 1998 keramika Ponětovická d. bronzová 2 sídlištní objekty D. Parma ul Parvizy d. laténská kostrový hrob K. Ludikovský 1957 Široká pole d. laténská 4 chaty, keramika, Fe drátěné spony, bronzové spony K. Ludikovský 1959 Ponětovická d. laténská 6 zahloubených objektů, keramika D. Parma ul Široká pole d. římská keramická pec, kotlovitá jáma K. Ludikovský 1959 Díly d. římská 2 objekty, keramika M. Čiţmář P. Dvořák M. Geisler 1987 P. Horálková Široká pole raný 5 kostrových hrobů K. Ludikovský středověk 1959 Díly Intravilán raný středověk středověknovověk kostrový hrob zásobní jáma, dřeva, keramika M. Bálek A. Matějíčková D. Parma Rohlenka novověk chlebová pec, hromadný hrob P. Vitula 1994 Díly novověk letecké bomby, nábojnice M. Bálek 1998 A. Matějíčková Tab. 2. Přehled nálezů s důrazem na jednotlivá chronologická období Opevňovací příkop se nejnověji datuje do mladší doby bronzové, proto je v tabulce uveden v tomto období, i přestoţe zpočátku byl datován do novověku (kap ) 16

17 4. Geografické a chronologické vymezení středodunajské kulturní oblasti 4.1. Geografické vymezení Středodunajská kulturní oblast, jak uţ z názvu vyplývá, zasahuje do oblasti středního Podunají. Tato oblast zahrnuje území v povodí středního toku Dunaje, přesněji od ústí řeky Enns na hranicích Dolního a Horního Rakouska aţ k pohoří Mecsek v jiţním Maďarsku. Osídlená oblast zasahuje na západě do východní části Alp v Dolním Rakousku a severním Burgenlandu, částečně také zaujímá oblast českého masivu na jihozápadní Moravě. Na jihu a východě by hranici mělo tvořit západní povodí řeky Tisy a severní povodí Drávy v pohoří Mecsek, které z Maďarska zasahuje ještě na území Slovinska a Chorvatska. Sever vymezují jiţní svahy Karpat, podobně jako na jiţní a jihovýchodní Moravě a jihozápadním Slovensku (GOLEC 1998, 7). Souhrnně tedy tato oblast zaujímá území jiţní Moravy, Dolního Rakouska, Burgenlandu, jihozápadního Slovenska a severozápadního Maďarska a v menší části také na území severovýchodního Slovinska a severního Chorvatska. Střední Podunají se dělí na východní a západní část. Svou západní (severozápadní) částí zasahuje na naše území v rámci středodunajských popelnicových polí. Hranice této oblasti se od minulého století, kdy byla definována J. Říhovským (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 11-12), nijak zásadně nezměnily, proto v dalších větách bude připomenuta jiţ mnohokrát citovaná věc: Západní část středního Podunají je od luţické kultury oddělena na severu jiţní části Boskovické brázdy u Tišnova, jiţními svahy Drahanské vysočiny a Vyškovskou bránou. Hranice dále pokračuje přes jiţní svahy Chřibů ke Kyjovu, k Veselí nad Moravou, na rozhraní Bílých Karpat aţ k Novému Mestu nad Váhom Chronologické vymezení Kultura středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP) se dělí podle klasického členění období popelnicových polí na fázi starší (mladší doba bronzová = BD-HA) a mladší (pozdní doba bronzová = HB). Starší fázi KSPP potom zastupuje velatická fáze a mladší fázi KSPP podolská fáze. Jednotlivé chronologické fáze KSPP mají ještě vlastní několikastupňovou periodizaci, které budou popsány v následujících řádcích (SALAŠ 1993, 17

18 289). KSPP plynule navazuje na předcházející období středodunajské mohylové kultury (dále jen SMK), a proto periodizace velatické fáze vychází částečně ještě ze SMK. Všechny stupně jsou synchronizovány s Reineckovým systémem relativní chronologie (BD-HB, REINECKE 1924; ŠABATOVÁ 2007, 6). Ve vývoji SMK se rozlišují 3 stupně, které i přes rozličné pojmenování, stále vychází z třídění K. Willvonsedera (WILLVONSEDER 1937). Na třetí stupeň SMK (v podání STUCHLÍK 1992 mladší, v podání FURMÁNEK 1973 pozdní), který odpovídá Reineckeho stupni BC2, navazuje přechodný mohylovo-velatický horizont (BC/BD). Tento horizont na základě nálezů z Blučiny vyčlenil původně J. Říhovský (ŘÍHOVSKÝ 1963, 66-74). Později v roce 1982 (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33, 89-92) rozdělil tento přechodný horizont na pozdní mohylový stupeň Strachotín-Velké Hostěrádky a Blučina-Kopčany, přičemţ stupeň Blučina-Kopčany chápal jiţ jako časný stupeň KSPP (SALAŠ 2005, 10). Termín Blučina-Kopčany se akceptoval (do literatury uvedl J. Paulík - ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33; PAULÍK 1972, 2) a relativně dlouhou dobu byl pouţíván, i přestoţe sám J. Říhovský poukazoval na bliţší příbuznost keramického depotu z Blučiny k pozdnímu mohylovému stupni Strachotín-Velké Hostěrádky (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33). V současnosti se pouţívá spíše zredukovaného pojmu Blučina pro časný stupeň KSPP a depot z Kopčan se připisuje jiţ pozdně mohylovému vývoji (SALAŠ 2005, 139; ŠABATOVÁ 2007, 6). Dostáváme se k samotnému členění popelnicových polí (BD-HB). Počáteční periodizace popelnicových polí (dále jen PP) byla poněkud sloţitější a aţ do shrnující syntézy H. Müllera-Karpeho (1959) nemá cenu o ní hovořit. Od tohoto okamţiku se začaly chápat Reineckovy stupně BD-HA jako starší stupeň PP a stupeň HB jako mladší stupeň PP. Stupně HA a HB pak H. Müller-Karpe rozdělil ještě pro území dolního Bavorska na HA1, HA2 a HB1, HB2, HB3. Toto rozčlenění postupem doby nešlo aplikovat přesně na jednotlivé regiony (zejména pro jiţní Moravu), proto došlo k dílčím rozpracováním periodizací, které byly synchronizovány s Reineckovým systémem. Zatímco přechodný stupeň Blučina je kombinací ještě staré kultury s přicházející novou, stupeň Lednice-Baierdorf (BD) je jiţ typickým projevem KSPP. J. Říhovský (ŘÍHOVSKÝ 1979, 3-5) ho pokládá za starší podstupeň PP, přičemţ mladší podstupeň PP odpovídá jiţ stupni Velatice-Očkov (HA1). Oba podstupně můţeme povaţovat za určité specifikum vývoje na Moravě a můţeme je také srovnat s příslušnými horizonty depotů (SALAŠ 2005, 11). Stejně jako předchozí dva je i stupeň Oblekovice (HA2) pojmenovaný podle hrobových nálezů. Další stupeň můţeme povaţovat jiţ za přechodný velaticko-podolský (HA2/HB1) a je pojmenován podle pohřebiště 18

19 podolská fáze slezská fáze slezsko-platěnická nynická kultura velatická fáze luţická fáze luţická kultura milavečská kultura absolut chron. relativní chronologie KSPP jiţní Morava ŘIHOVSKÝ 1982b PODBORSKÝ 1970 KLPP severní Morava STUCHLÍK, ŠTROF 1993 KLPP východní Čechy VOKOLEK 2003 KNOVÍZ střední Čechy HRALA 1973 západní Čechy BOUZEK, ŠALDOVÁ 1965 jihozápadní Slovensko VELIAČIK BC/BD Blučina Záhoří mohylovo-velatické období Liptovský Mikuláš- Ondrašová BD st. BD ml. Baierdorf- Lednice Mostkovice starší luţická fáze KLPP stupeň Ia IIb starý stupeň Knovíz I I Vrhaveč II Sváreč Mikušovce HA1 Velatice Hrubčice mladší luţická fáze KLPP stupeň IIa stupeň IIb střední stupeň Knovíz II III Kostelec IV Předenice Diviaky n. Nitricou I HA2 Oblekovice Kostelec stupeň IIIa V Hájek Diviaky n. Nitricou II mladý Knovíz III stupeň HA2/HB1 Klentnice I Domamyslice I. stupeň IIIb VI Všekary přechodný stupeň HB1 Klentnice II Domamyslice II. HB2 Brno-Obřany Čelechovice slezská fáze KLPP I. stupeň Štítary I Nynice I Nynice II slezský stupeň -900 HB3 Podolí Ptení/Horka n. Moravou II. stupeň Štítary II Nynice III -800 Tab. 3. Synchronizační tabulka periodizace popelnicových polí v Čechách a na Moravě a Slovensku. 19

20 i Oblekovice. Následující starší stupeň podolské fáze KSPP nazýváme jako Klentnice II (HB1). Mladší stupeň podolské fáze, podobně jako přechodný podolsko-horákovský stupeň, nejsou dosud detailněji rozpracovány. K prvnímu zmiňovanému se vztahují některé hroby z Brna-Obřan, proto byl stupeň pojmenován Brno-Obřany (HB2), v případě přechodného horizontu je nejdůleţitější nekropole v Podolí, podle které byl nazván také přechodný stupeň (HB3) (SALAŠ 1993, 289). Absolutní chronologie jednotlivých stupňů, stejně jako synchronizace území z Moravy s územím Čech a Slovenska je uvedena v přehledné tabulce (tab. 3). 20

21 5. Sídliště jako pramen poznání starší fáze KSPP Sídliště velatické fáze KSPP jsou jedny z hlavních pramenů poznání této kultury. Jediný systematický plošný výzkum proběhl na lokalitě Lovčičky, které jsou také díky J. Říhovskému nejlépe zpracovaným sídlištěm popelnicových polí ve středním Podunají, i přestoţe z celkové plochy cca 4 ha byla prozkoumána asi jen třetina (ŘÍHOVSKÝ 1982a). V následujících letech bylo zpracováno několik shrnujících dílčích prací zabývající se vnitřní zástavbou sídlišť nebo samotnou KSPP (HLADKÝ 1982; MATĚJÍČKOVÁ 1995; KUPČÍKOVÁ 1995, 1998), případně zpracováním části sídlišť, kde velatická fáze KSPP netvořila převaţující sloţku (JANČÍKOVÁ 2006; HROMÁDKOVÁ 2006; KOSAROVÁ 2006). Doposud nám stav a zpracování výzkumu nedovoloval mít srovnání s dalšími sídlištními lokalitami, a to i přes skutečnost, ţe stopy velatické fáze jsou zachyceny na sídlištích relativně často. Lokalita Jiříkovice jako zástupce rovinného sídliště velatické fáze KSPP má proto za úkol zlepšit tento stav výzkumu a zpracováním přispět k detailnějšímu poznání vnitřní struktury sídlišť KSPP. Ještě neţ přejdeme k vlastnímu popisu jednotlivých sídlištních objektů a k prostorovému vyhodnocení lokality, bylo by vhodné zmínit trochu detailněji dosud prozkoumané sídlištní lokality v rámci velatické fáze. Velatické fázi KSPP jsem se věnovala jiţ ve své bakalářské práci (HROMÁDKOVÁ 2006), a proto pro úplnost zpracovávaného tématu budou některá fakta zopakovány, nicméně tato práce si neklade za cíl postihnout veškeré registrované stopy po velatické fázi KSPP, i kdyţ by to bylo jistě velmi lákavé. V první řadě budou zmíněna rovinná sídliště, okrajově se dotkneme i výšinných sídlišť, neboť jejich největší rozmach spadá jiţ do pozdní doby bronzové (podolská fáze) Rovinná sídliště Rovinná otevřená sídliště se zpravidla rozkládají na mírných svazích nad vodními toky. Na tomto místě je potřeba primárně zmínit ojedinělý systematický výzkum jihovýchodně od Brna na lokalitě Lovčičky (okr. Vyškov). Výzkumu tohoto rozsáhlého níţinného sídliště zemědělského charakteru se ujal J. Říhovský, který také v dalších letech systematicky zveřejňoval získané výsledky v odborných článcích a publikacích (ŘÍHOVSKÝ 1966, 1969, 1972, 1982a, 1982b, 1982c). Dosud se jedná o nejlépe zpracované sídliště velatické fáze KSPP, ale i o nejlépe zpracované rovinné sídliště přesahující rámec středního Podunají. 21

22 Pro nezbytnou komparaci s lokalitou Jiříkovice, je nutné aspoň ve zkratce zmínit vnitřní uspořádání na sídlišti v Lovčičkách. Celkově bylo na lokalitě zachyceno 48 půdorysů (295 objektů patří velatické fázi KSPP), které aţ na jedinou výjimku (půdorys AE) byly ohraničeny obvodovými kůly tvořící základní kostru stavby (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 12) a umoţňovaly tak překvapivě bezproblémovou rekonstrukci (obr. 4). Obr. 4. Lovčičky (okr. Vyškov). Půdorysy domů na sídlišti (dle PODBORSKÝ 2004). Nadzemní kůlové stavby byly rozčleněny na základě odlišné stavební techniky do několika skupin: I. skupina půdorysy staveb s pravidelnými velkými rozestupy větších kůlových jamek, které zastupuje 40 půdorysů. Tuto skupinu můţeme dále členit na 5 podskupin, které souhrnně tvoří nejpočetnější skupinu domů na sídlišti. Jedná se zejména o malé domy obdélníkovitého nebo čtvercovitého půdorysu, které se skládají ze dvou řad po třech, čtyřech nebo šesti kůlech (dům např. D, F, N). Vzhledem k malým rozměrům staveb jsou většinou pokládány za jednoprostorové (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 12-13). Rozestupy v řadách kůlů dosahují hodnot od 1,25-4,8 m, průměrně mají 2,25 m (ŠABATOVÁ 2007). Druhou nejběţnější variantou jsou větší domy, které v delší ose mají řadu nosných kůlů střechy. Počet nosných kůlů pak souhlasí s počtem kůlů v delší ose (tři řady po třech, čtyřech, výjimečně po pěti 22

23 kůlech). Obvykle mají také obdélníkovitý či čtvercovitý půdorys a jsou povaţovány opět za jednoprostorové. Do této skupiny se pak řadí ještě domy s ojedinělou zástavbou např. domy, které J. Říhovský povaţuje za stavby megaronového typu (dům J, R; obr. 5). Celkově jsou řazeny tyto domy k typu 1 a 2, tedy k nejběţnějšímu typu na sídlišti. K dalšímu typu patří prostorný dům (dům O) čtvercovitého půdorysu s rozměry 7,25 x 7,4 m. Kůlovou konstrukci tvoří pak čtyři řady po čtyřech kůlech. K poslednímu typu I. skupiny se řadí dvojice půdorysů (dům AK, AL; obr. 4), které se překrývaly, a s největší pravděpodobností šlo o přestavbu jednoho domu. Základní konstrukci mohlo tvořit pět kůlů v obvodové stěně, ke kterým se přidávaly dva kůly uvnitř v delší ose (valbová konstrukce sedlové střechy) (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 13). Obr. 5. Lovčičky. Půdorysy domů J, R, AK, AL (dle ŘÍHOVSKÝ 1966). II. skupina druhou skupinu zastupují půdorysy domů s pravidelnými a méně pravidelnými malými rozestupy větších kůlových jamek. Rozestupy kůlů se pohybují v rozmezí 0,45-1,5 m, průměrná hodnota je 0,95 m. Oproti předchozí skupině reprezentují tyto domy odlišnou konstrukci stěn. Prvním typem jsou domy obdélníkovitého půdorysu (dům U, W, X; obr. 5). Půdorys domu U ohraničuje 5 kůlů v kaţdé obvodové stěně. Zbylé dva půdorysy tvoří 3 řady kůlů (X-7 kůlů, W-9 kůlů). Zajímavostí je, ţe se pravidelně střídá širší kůlová jamka s uţší. Odlišná konstrukce by pak mohla naznačovat jinou funkci objektů, která spolehlivě zatím nebyla doloţena. Druhý typ představuje halová stavba (dům E; obr. 6) s obdélníkovitým půdorysem a rozměry 6,85 x 21,1 m, u které byla doloţena valbová konstrukce (ŘÍHOVSKÝ 1966, ; 1982a, 22, 24). Tuto centrální stavbu přirovnává J. Bouzek k nejranějším řeckým svatyním, které byly podobně jako dům E ve středu celé osady. Domněnka J. Říhovského o společenské funkci stavby E se proto podstatně neliší od staveb tohoto typu v protogeometrickém Řecku, tedy od místa setkávání a kultovních obřadů (BOUZEK 2004, ; HARDING 2000, 50, 66, 393). 23

24 Obr. 6. Lovčičky. Půdorysy domů U, W, X, E (dle ŘÍHOVSKÝ 1966). III. skupina třetí skupinu reprezentují tři velké stavby (dům AB, AV, AS; obr. 7). Půdorys tvoří drobné kůlové jamky s většími i menšími rozestupy v rozmezí od 1 do 4 m. Kratší stěny jsou z převáţné většiny ohraničeny kůly v rozích stavby. Kaţdý objekt se vyznačoval podélnou osou, která se skládala ze zahloubenějších a mohutnějších kůlových jamek, které slouţily jako součást nosné konstrukce střechy. Obr. 7. Lovčičky. Půdorysy domů AB, AV, AS (dle ŘÍHOVSKÝ 1966). IV. skupina poslední skupinu zastupuje obdélníkovitá stavba (dům AF; obr. 8), jejíţ půdorys ohraničuje základový ţlábek podél tří stran. Ţlábek je široký cm, má mísovité aţ rovné dno v hloubce aţ 25 cm. Čtvrtá strana je otevřená, a proto nemůţeme zjistit pravou velikost objektu (ŘÍHOVSKÝ 1966, ; 1982a, 24). Obr. 8. Lovčičky. Půdorys domu AF (dle ŘÍHOVSKÝ 1966). Pro naše potřeby postačí aspoň toto nejzákladnější seznámení s vnitřní strukturou na sídlišti v Lovčičkách. 24

25 Jeden z mála dalších dokladů půdorysů velatických domů přinesl výzkum v Brně-Medlánkách, který se uskutečnil v roce 1984 znovu pod vedením J. Říhovského (ŘÍHOVSKÝ 1986). Zde se podařilo zachytit půdorysy dvou nadzemních kůlových staveb. Půdorys A obdélníkovitého tvaru (4,7 x 7,7 m) tvořily tři řady po čtyřech kůlech (pr cm, hl cm). Jednotlivé rozestupy mezi nosnými kůly byly velmi pravidelné (v delší ose 260 cm, v kratší ose 235 cm). Půdorys domu B byl obdélníkovitého půdorysu (6,1 x 9,6 m), jehoţ základní konstrukci tvořily čtyři řady po pěti kůlech (pr cm, hl cm). Rozestupy mezi kůlovými jámami měly podobné hodnoty jako u půdorysu A (v delší ose 240 cm, v kratší 205 cm). Tento dům patří k typickým trojlodním domům, které jsou známy spíše aţ v pozdější době halštatské, nicméně tato stavba přísluší na základě analýzy keramického materiálu velatické fázi, a proto s výskytem těchto domů můţeme počítat jiţ od mladší doby bronzové (ŘÍHOVSKÝ 1986, 62-65). Nálezy z Brna-Slatiny jsou důleţité z hlediska keramiky, neboť nám poskytují srovnávací sídlištní materiál ze 4 objektů velatické fáze KSPP (SALAŠ 1987, 61). Náznaky kůlových staveb na lokalitě doloţeny nebyly. Jedinou další rozsáhlejší prací, která se zabývala sídlišti KSPP je diplomová práce K. Kupčíkové (KUPČÍKOVÁ 1998). Ve své práci se zaměřila na zpracování sídlišť v oblasti Pavlovských vrchů (Bavory, Bulhary, Dolní a Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Mušov, Pavlov, Perná, Strachotín). Nadále máme řadu výzkumů, které stále čekají na zpracování např. sídliště v Brně-Starém Lískovci, kde bylo předběţně zjištěno 54 sídlištních objektů (bez kůlových jamek) a 35 m dlouhý hrotitý příkop (SALAŠ 1994, 168), nebo mezi Borkovany a Těšany (ŠABATOVÁ 2007, 25). Určité nové poznatky můţe vnést do problematiky zpracování sídliště v Brně-Komíně z přechodného velaticko-podolského horizontu, kde byla objevena řada zásobních jam a neobvykle rozsáhlý hliník. (GÁNOVSKÝ ). Situace na Slovensku není, pomineme-li sídliště v Lovčičkách, v zásadě odlišná od situace na Moravě. Velatická fáze KSPP se zde projevuje spíše prostřednictvím sídlištních objektů a keramiky, které byly např. zachyceny na sídlišti v Abrahámu (VELIAČIK 1970). Vzhledem k neuspokojivému stavu zpracování výzkumů můţeme hovořit pouze o rovinném sídlišti v Radzovciach (FURMÁNEK 1990), které i tak bylo zpracováno pouze v populárnější formě. 7 Za ústní sdělení děkuji J. Gánovskému. 25

26 5.2. Výšinná sídliště Rovinným sídlištím v mladší době bronzové konkurují sídliště výšinná. V návaznosti na předchozí mohylové období se začínají osídlovat vyšší polohy na výhodných ostroţnách nad říčními meandry, které samy o sobě vytváří ideální prostor pro vznik hradiska. Přesto však k jejich opevňování dochází hlavně aţ na přelomu velatické a podolské fáze KSPP. Podolská fáze pak počtem hradisek představuje jedno z nejdůleţitějších období výskytu hradisek v době bronzové. Velatická hradiska nebyla dosud natolik prozkoumána (5-6 lokalit), abychom mohli říci, jakou měla funkci (SALAŠ 1993, 291; HROMÁDKOVÁ 2006, 32) a zdali např. byla opevněná. Jelikoţ výšinná sídliště představují pro tuto práci pouze okrajovou záleţitost, omezím se jen na základní výčet výšinných sídlišť, a to s přihlédnutím k těm, které jsou v určitých ohledech specifická. Za zmínku určitě stojí Kněţdub u Šumárníku, kde byla objevena věteřovská fortifikace, která se pravděpodobně vyuţívala ještě ve stupni BD. Lokalita sama o sobě je uţ výjimečnou svou rozlohou, zaujímá plochu pouhých 2,3 ha (DOHNAL 1988, 43-44). Další zajímavou lokalitou můţe být Kostelíček u Líšně, odkud pochází nejstarší známý bronzový depot ze starší fáze KSPP (SALAŠ 1994, 169). Nesmíme zapomenout ani na mnohokrát zmiňovanou lokalitu Cezavy u Blučiny, kde se nalezl věteřovský příkop s kosterními pozůstatky a celkově se můţe jednat o jakési kultovní místo nebo případně osadu kovolitců s neobyčejně krutým pohřebním ritem (SALAŠ 1993, 292). Mimojiné se jedná také o nejlépe prozkoumanou výšinnou lokalitu KSPP. Z dalších můţeme uvést např. Rénu u Ivančic, která svou rozlohou cca 35 ha, představuje největší výšinné sídliště z doby KSPP (DOHNAL 1988, 37). Souhrnnou práci o opevněných sídlištích z doby popelnicových polí dosud publikoval pouze V. Dohnal (DOHNAL 1988), která se zdá být ve světle dnešních výzkumů stále nepřekonaná. Tím však nechci říci, ţe výšinným sídlištím není věnovaná poměrně systematická pozornost, převáţně se však jedná o výšinná sídliště pozdní doby bronzové. Z poslední doby můţeme jmenovat hlavně D. Parmu (PARMA 2006), okrajově se tématu dotkl také J. Kohoutek (KOHOUTEK 1992) a prospekční činnost v oblasti Hostýnských vrchů shrnul D. Kolbinger (KOLBINGER 2004). Na Slovensku je doloţeno poměrně málo lokalit z KSPP. To mohlo zapříčinit rozpínající se luţické obyvatelstvo, které si zakládalo sídla na jihu, nebo opevněná výšinná sídliště nebyla středem dostatečného zájmu výzkumů. Většina hradisek mladší doby bronzové je situována na jiţních výběţcích Malých Karpat, Štiavnických vrchů a Povaţského Inovce 26

27 (FURMÁNEK - VLADÁR 1983, 5). Zdokumentované je pouze hradisko Pohanská u Plaveckého Podhradie (PAULÍK 1976), Devín, Ducové a Kusá Hora, i přesto jsou zde doklady velatické fáze popisovány pouze okrajově. Svůj největší rozkvět měla tato hradiska stejně jako na Moravě aţ v pozdní době bronzové (FURMÁNEK - VLADÁR 1983, 4). 27

28 6. Metodika zpracování výzkumu 6.1. Metoda výzkumu v terénu Prvotním úkolem záchranného archeologického výzkumu bylo prozkoumání celé plochy určené k výstavbě nákupního a společenského centra Rohlenka, včetně příjezdové komunikace a inţenýrských sítí. Po dohodě s investorem se provedla plošná skrývka ornice, která byla započata ve východní části plochy severně od polní cesty ve směru k samotné vesnici Jiříkovice. Podle zjištěné výšky ornice byla její větší část odstraněna bagrem a následně byla plocha dočištěna pomocí UDS aţ na podloţí. Celý areál staveniště se nacházel v prostoru vojenských aktivit během bitvy u Slavkova v roce 1805, a proto byla věnována zvýšená pozornost samotné skrývce a začišťování plochy. Celá plocha byla tedy postupně začištěna na podloţí systémem pruhů nahrnuté zeminy a pruhů skryté plochy. Po prozkoumání začištěných ploch byla nahromaděná zemina přemístěna zpět na prozkoumané plochy nebo odvezena. K provedení výzkumu byla pouţita tedy metoda plošného výzkumu, při čemţ archeologická nálezová situace se dokumentovala pomocí Harrisovy kontextuální metody, kdy kaţdý kontext/výplň je popsán ve formulářích uloţenin a výkopů (obr. 9). Obr. 9. Formulář výkopu č. 829 a kresebná dokumentace hrobu 829 v měřítku 1:10. 28

29 Kresebná dokumentace byla pořízena v měřítcích 1:20, 1:50 a hroby v měřítku 1:10 (obr. 9). Poloha jednotlivých archeologických objektů byla zaměřena polární metodou, dálkoměrem značky Nikon D-50. Jen v případě půdorysů domů s kůlovou konstrukcí byla pouţita ortogonální síť 4 x 4 m. Průběţně byla pořizována také fotodokumentace, včetně leteckého snímkování (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). 6.2 Deskripce objektů Na základě formulářů výkopů a uloţenin byla vypracována databáze, jejíţ poloţky odpovídaly ve většině případů samotným formulářům. Z deskriptivního systému byly pak vypuštěny nepotřebné poloţky např. datum, číslo sáčku apod. Vytvořil se tak jednotný deskriptivní systém, který později poslouţil nejen k urychlení práce, ale především umoţnil zkoumat jednotlivé entity (objekty) a kvality (vlastnosti objektu) určitého souboru (kontextu). Za entitu většinou pokládáme relativně samostatné součásti skutečnosti, zpravidla prostorově souvislé a ohraničené, o nichž předpokládáme, že plnily nějakou funkci, měly nějaký význam či smysl (NEUSTUPNÝ 1986, 532; HROMÁDKOVÁ 2009, 2). Vlastnosti entit pak zahrnují informace o nálezové situaci objektu. Formuláře obsahovaly následující poloţky: Formulář VÝKOPY Výkop číslo archeologického výkopu Výplň/uloženina číslo archeologické uloţeniny, která je součástí kaţdého výkopu Sonda/profil označení sondy/profilu zkoumané plochy Půdorys_01 sloţitý, jednoduchý Půdorys_02 zhruba pravoúhlý, kruh, ovál, obdélník, lichoběţník Půdorys_03 oblý, ledvinovitý, hruškovitý Stěny_01 hladké, nepravidelné Stěny_02 přímé, konvexní, konkávní Orientace orientace objektu dle světových stran Sklon mírný (do 30 ), střední (30-45 ), výrazný ( 45 ) Dno_01 ploché, konvexní, konkávní Dno_02 hladké, nepravidelné Dno_03 jiný popis dna 29

30 Profil tvar V, tvar U, mísovitý, hruškovitý, vakovitý Velikost objektu malý, střední, velký Horní hrana ostrá, pozvolná nepostřehnutelná, neznámá Dolní hrana ostrá, pozvolná nepostřehnutelná, neznámá Délka délka objektu (m) Šířka šířka objektu (m) Průměr - průměr objektu (m) Maximální hloubka maximální hloubka objektu (m) Stratigraficky nad číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky nad daným objektem Tento kontext číslo vlastního objektu Stratigraficky pod číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky pod daným objektem Interpretace interpretace objektu, určení jeho případného významu Kultura předběţná datace objektu z hlediska archeologických kultur Další popis pomocné poznámky popisující objekt, situaci kolem objektu apod. Plány číslo/a plánů, na kterém je zachycen daný objekt Celý výkop informace, zda byl objekt vykopán celý nebo nikoliv Samostatný kontext informace, zdali je v objektu více kontextů nebo nikoliv Formulář ULOŢENINY Uloženina číslo archeologické uloţeniny, která je součástí kaţdého výkopu Výkop číslo archeologického výkopu Sonda/profil označení sondy/profilu zkoumané plochy Hutnost kyprá, středně ulehlá, ulehlá Barva určení barvy uloţeniny Jemné komponenty jíl, písčitý jíl, písčitá jílovitá hlína, jílovitá hlína, prachová jílovitá hlína, písek, hlinitý písek, písčitá hlína, prachovitý písek, prachová hlína Hrubé komponenty hrubé komponenty obsaţené v uloţenině (kameny, mazanice, bloky spraše, vápenné konkrece, keramika) Horní hranice ostrá (< 5 mm), dosti ostrá (5-25 mm), pozvolná (25-60 mm), rozplizlá ( mm) Dolní hranice ostrá (< 5 mm), dosti ostrá (5-25 mm), pozvolná (25-60 mm), rozplizlá ( mm) Síla síla uloţeniny (m) Maximální výška maximální výška uloţeniny (m) 30

31 Minimální výška minimální výška uloţeniny (m) Stratigraficky nad - číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky nad daným objektem Tento kontext - číslo vlastního objektu Stratigraficky pod - číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky pod daným objektem Totožný s kontextem číslo kontextu totoţného s daným objektem Interpretace_01 vrstva, výplň Interpretace_02 interpretace uloţeniny (spraš, ornice, kůlová jamka) Kultura - předběţná datace objektu z hlediska archeologických kultur Další popis pomocné poznámky popisující uloţeninu Součást struktury přidělení k určité struktuře na sídlišti Samostatný kontext informace, zda uloţenina tvoří samostatný kontext či nikoliv Nálezy přítomnost nálezů (ano x ne) Vzorky číslo vzorků získaných z uloţeniny Plány - číslo/a plánů, na kterém je zachycen daný objekt Po zadání veškerých informací, které se mohly týkat samotných objektů, se staly tyto formuláře základem pro shrnující celkovou databázi sídliště v Jiříkovicích. Neţ však přejdeme k samotnému popisu, je potřeba zmínit jednotlivé databáze nálezů. Nejpočetnější sídlištní sloţku tvořila keramika, a proto také tvorbě databáze keramiky byla věnována největší pozornost. Detailnímu popisu databáze keramiky se věnuji v samostatné kapitole (viz kap. 9.1.). Ostatní nálezy byly také zohledněny a byly pro ně vytvořeny specifické formuláře, které sledovaly znaky typické pro kaţdou komponentu. To se týkalo zejména mazanice, zvířecích kostí a ostatních nálezů (bronzová industrie, kostěná a parohová industrie, struska apod.), které byly zastoupeny na sídlišti řádově do 10 ks. Na druhou stranu ve formulářích se objevily také poloţky, které byly shodné pro kaţdý formulář. Jednalo se zejména o: Výkop/Číslo objektu číslo výkopu Kontext/Uloženin číslo uloţeniny (výplně) Inventární číslo inventární číslo kaţdého zlomku/kusu Kultura předběţná datace objektu, odkud pocházel daný předmět Ostatní důleţité poloţky budou v krátkosti zmíněny také, při popisu vynechávám pomocné poloţky jako např. číslo krabice a poznámka. Formulář KOSTI byl vytvořen na základě analýzy osteologického materiálu. 31

32 Formulář MAZANICE typ mazanice typ mazanice podle deskripčního kódu mazanice (viz tab. 37) počet kusů počet kusů mazanice materiál málo kompaktní, středně kompaktní, velmi kompaktní výpal slabý, střední, silný počet prutů počet dochovaných prutů na mazanici počet kuláčů počet dochovaných kuláčů na mazanici počet trámů počet dochovaných trámů na mazanici plocha plocha mazanice, 12 velikostních kategorií Formulář KOSTI druh kosti přesný druh kosti druh zvířete druh zvířete, ze kterého kosti pochází počet kusů počet kusů kostí materiál kosti zvířecí x lidské spálené kosti spálené nebo nikoliv tafonomie určení kostí na základě tafonomie (procesy, které probíhaly po smrti zvířete) kosti okousané, silně zvětralé, zasintrované apod. Formulář OSTATNÍ NÁLEZY druh fragmentu druh předmětu (bronzová industrie, KPI, jantarový korálek, struska apod.) počet kusů počet zlomků/kusů materiál materiál, ze kterého byl předmět vyroben délka délka předmětu šířka šířka předmětu průměr průměr předmětu hmotnost hmotnost předmětu fotografie fotografie předmětu Takto vytvořené formuláře jsme naimportovali do hlavní databáze JIŘÍKOVICE. Formuláře byly přetransformovány do takové podoby, aby podaly přehledný souhrn nálezů 32

33 v kaţdém objektu a aby byly zachyceny také údaje o výkopu a kontextu. Společnými poloţkami pro všechny formuláře se staly tři poloţky: výkop/číslo objektu kontext/uloženina kultura V návrhovém zobrazení formuláře JIŘÍKOVICE byla vytvořena struktura pomocí systému karet a podformulářů, které zastřešovaly právě výše zmíněné poloţky. Všechny formuláře (VÝKOPY, ULOŢENINY, KERAMIKA, OSTATNÍ NÁLEZY, MAZANICE, KOSTI) byly následně propojeny pomocí relační databáze 1:n, tzn., ţe ke kaţdému výkopu existovalo n moţných uloţenin a nálezů (obr. 10). Obr. 10. Relační propojení databází. Výsledná databáze pak slouţila hlavně pro potřeby vyhodnocení sídliště, jak kvantifikačního, tak prostorového, a pro lepší orientaci v materiálu. I přes velmi dlouhou přípravnou fázi, byla pak tímto způsobem práce s daty mnohem pohodlnější a rychlejší (obr. 11). Následně se přistoupilo k digitalizaci celkového plánu výzkumu, zejména pro potřeby GIS (Geografické informační systémy). Zpočátku byl vyuţíván software Geomedia 33

34 Professional 6 od firmy Intergraph, následně se vzhledem k pokročilejšímu programu a jeho funkcím přešlo na software ARCGIS Desktop 9 od společnosti ESRI. Do vektorového plánu byly zaneseny základní sídlištní struktury (objekty, kůlové jamky, hliníky, ţlaby), které byly následně propojeny s daty (tabulkami) jednotlivých formulářů nálezů. Takto připravená data byla pouţita na vyhodnocení prostorových analýz na sídlišti v Jiříkovicích. Posléze byla data zpracovávána pomocí programu STATISTICA 8, aby se nalezly případné vzájemné struktury mezi sídlištními objekty. Obr. 11. Databáze JIŘÍKOVICE. 34

35 7. Sídelní areál v Jiříkovicích Na sídlišti v Jiříkovicích v trati Díly bylo v roce 1998 odkryto 356 sídlištních objektů. Z celkového mnoţství muselo být hned na počátku vyřazeno 9 objektů, jejichţ parametry neodpovídaly zbývajícím objektům. Převáţně se tedy jednalo o zničené objekty (obj. 609, 610, 641, 642, 757), u 3 objektů (obj. 536, 563, 831) chyběla základní terénní dokumentace a u posledního objektu (obj. 630) šlo s největší pravděpodobností o erozní rýhu. Všechny tyto objekty byly pro účely dalšího zkoumání sídlištních struktur nepouţitelné, a proto se s nimi jiţ dále neoperovalo. Ze zbylých 347 objektů měly největší zastoupení sídlištní jámy blíţe neurčitelného charakteru 200 objektů (58%), následovaly kůlové jamky 90 objektů (26%), zásobní jámy 31 objektů (9%), ţlaby tvořilo 14 objektů (4%), hliníky 7 objektů (2%), hrobové jámy se odkryly 3 (0,7%) a jedním objektem je zastoupena pec a příkop (0,3%) Celkové zastoupení typů objektů sídlištní jámy kůlové jamky zásobní jámy ţlaby hliníky hrobové jámy pec příkop Graf 1. Celkové zastoupení typů objektů na sídlišti. Ovšem i zde muselo dojít k určité redukci. Následné kritické zhodnocení nálezových celků a jejich případná datace se opírala hlavně o informace uvedené v nálezové zprávě a o vlastní práci s poskytnutým materiálem. Z tohoto důvodu bylo nutné některým objektům po posouzení přiřadit označení nedatované a některým naopak přiřadit příslušnost k určité kultuře. Označení nedatované se týkalo hlavně objektů, jejichţ datace nešlo zjistit podle ţádných kriterií (absence keramického a jiného materiálu) nebo podle dochovaného materiálu jsme nebyli schopni určit (např. nezdobené výdutě), ke které kultuře by objekt mohl příslušet. Takto bylo označeno 73 objektů, které vyuţívám pouze k prostorovému vyhodnocení 35

36 sídliště, ale uţ je nezahrnuji do statistických analýz. Podobně je to i s 6 objekty, které byly podle nálezové zprávy datované do doby bronzové a detailněji nešlo zjistit bliţší dataci (obj. 502, 516, 556, 702, 708, 774). Naopak objekty 850 a 852 podle keramického inventáře mohly být datovány do velatické fáze KSPP. Jiříkovice jakoţto polykulturní sídliště doloţilo také neolitické osídlení, zejména kultury s moravskou malovanou keramikou (obj. 503, 505, 737, 761) a kultury s lineární keramikou (obj. 522). Dalších 12 objektů bylo pouze rámcově datované do neolitu. Současně se objevily i doklady eneolitického osídlení (kultury zvoncovitých pohárů), to se však týkalo pouze jednoho hrobu (obj. 829). Pokud bychom hovořili o době bronzové, jeden objekt bychom mohli předběţně datovat na přelom velaticko-podolské fáze (obj. 710) a druhý přímo do podolské fáze (obj. 806). Jediný doklad raně středověkého osídlení poskytl další izolovaný hrob (obj. 667), který podle způsobu zahloubení hrobové jámy a způsobu uloţení pohřbu byl datován do mladohradištního období ( stol.). V rámci 8 objektů byly zachyceny také doklady novověkého stáří. 65 objektů bylo předběţně podle nálezové zprávy datováno do pravěku. V neposlední řadě musíme zmínit ještě 36 objektů (kůlové jamky), které se vesměs aţ na jeden objekt (obj. 650) týkají dokladů nadzemních kůlových staveb (3 struktury), u nichţ prozatím nejsme schopni určit, o které období se jedná. Z celkového mnoţství 347 objektů nám zbylo po odečtení nedatovaných a intruzivních sloţek 138 objektů, které na základě keramického materiálu patří velatické fázi KSPP, a které tvoří základ pro veškeré vyhodnocení. Do toho výběru zahrnujeme i objekt 710, jehoţ velatická sloţka je do určité míry prokázaná, a proto výsledný počet bude tedy 139 objektů. Z hlediska tvaru objektů můţeme říci, ţe nejvíce bylo ve velatické fázi KSPP zastoupeno objektů s oválným půdorysem (51 objektů - 37%), následovaly objekty s kruhovým půdorysem (44 objektů - 32%), s nepravidelným půdorysem (35 objektů - 25%) a zbytek tvořily objekty obdélníkovitého půdorysu (5 objektů - 4%) a lineárního půdorysu (4 ţlabovité objekty - 2%). Na základě typologie objektů, která byla vyčleněna P. Vařekou na knovízském sídlišti v Praze-Hostivaři (VAŘEKA 2003a; 2003b, 228) rozdělujeme objekty do 3 základních skupin podle velikostních parametrů délky nebo průměru (malé, střední, velké objekty). Malé objekty mají metrický údaj menší neţ 0,8 m, střední objekty mají naměřené hodnoty mezi 0,8 2 m, velké objekty pak přesahují délku/průměr 2 m. Podle těchto kritérií bylo zjištěno, ţe ze 139 objektů velatické fáze KSPP tvoří největší podíl 79 objektů střední velikosti (57%), následuje 55 objektů velké velikosti (40%) a 5 objektů malé velikosti (3%). V následujícím grafu jsou přehledně znázorněny typy půdorysů v závislosti na velikosti objektů. 36

37 oválný kruhový obdélníkový lineární nepravidelný celkem malé střední velké Graf 2. Zastoupení jednotlivých půdorysů v závislosti na velikosti objektů. Z hlediska profilů objektů byly nejvíce zastoupeny mísovité profily (72 objektů - 52%), méně byly zastoupeny nepravidelné profily (21 objektů - 15%), vakovité profily (19 objektů - 14%) a profily ve tvaru U (15 objektů -11%). V podstatně menším mnoţství, spíše můţeme mluvit o ojedinělém výskytu, se objevily profily hruškovité (6 objektů - 4%), profily ve tvaru V (3 objekty - 2%), kónické profily (2 objekty - 1,3%) a v jednom případě hrotitý profil typu Spitzgraben (1 objekt - 0,7%). Budeme-li porovnávat dna jednotlivých objektů, pak největší zastoupení měla dna plochá (87 objektů - 63%), následována nepravidelnými dny (25 objektů - 18%) a konkávními dny (24 objektů - 17%). Nepatrné zastoupení měla i dna konvexní (3 objekty - 2%). Metrické údaje zahrnovaly údaje o délce (průměr), šířce a maximální hloubce. Z následného vyhodnocení průměrné délky byly nakonec vyřazeny 3 nejdelší objekty (> 100 m), které by výslednou hodnotu mohly do určité míry zkreslovat (obj. 510, 530, 555). Délka (průměr) objektu se pohybovala tedy v rozmezí od 0,1-22 m, šířka měla hodnoty od 0,1-6,65 m a maximální hloubka se pohybovala v rozmezí od 0,12-0,45 m. Průměrné hodnoty tedy byly: prům. délka 2,31 m, prům. šířka 1,59 m a prům. maximální hloubka 0,49 m. Zjištěné hodnoty byly zaneseny do grafu (Graf 3, 4, 5). Z jednotlivých grafů vyplývá skutečnost, ţe průměrným objektem na sídlišti v Jiříkovicích je objekt střední velikosti kruhového půdorysu s délkou 2,31 m, šířkou 1,59 m a maximální hloubkou 0,49 m. 37

38 Graf 3. Průměrná délka objektů. Graf 4. Průměrná šířka objektů. Graf 5. Průměrná maximální hloubka. Na závěr této úvodní kapitoly bych chtěla podotknout, ţe i přes kritické posouzení kaţdého objektu, mohlo dojít k opomenutí některých prostorových či jiných znaků, a tím pádem se v závěru můţe datace několika objektů ještě změnit. Tato skutečnost (změna datace) se týká také případných nadzemních struktur Obytné stavby Dříve neţ přejdeme k samotnému popisu jednotlivých sídlištních struktur, bylo by vhodné se pozastavit nad případnou interpretací těchto sídlištních objektů. Roku 1968 upozornil Slavomil Vencl na problematiku interpretace pravěkých staveb (VENCL 1968). Na příkladech nadzemních i zahloubených sídlištních struktur (domy kůlové/sloupové konstrukce) se snaţil poukázat na míru moţné špatné interpretace vycházející jak z terénních 38

39 situací, tak z nekriticky přebíraných interpretací z literatury. V zásadě jeho závěry můţeme shrnout do několika bodů: k interpretaci objektu je nutná znalost okolního prostředí při samotném výzkumu je nutno vţdy počítat s chybou, která vyplývá z nedostatečného odkryvu celku (za ideální povaţuje S. Vencl odkrytí dvojnásobné plochy neţ je plocha interpretovaného objektu) kůlová jamka sama o sobě nejčastěji neurčuje funkci kůlu/sloupu; z toho důvodu často nelze rozpoznat současnost určité skupiny kůlů, a zda vůbec náleţely k dané stavbě (potom i těţko můţeme rozeznávat, které kůly jsou konstrukční, které jsou důsledkem pozdější přestavby, které indikují vnitřní zařízení nebo které měly podpěrnou funkci) publikovat je nutno tak, aby závěry, které se vyvodí z výzkumu, byly zpětně dohledatelné v dokumentaci, tedy aby byly revidovatelné kaţdou interpretaci je nutno zdůvodnit a vyhnout se tak záměnám interpretace za skutečnost Z těchto důvodů se v několika uváděných případech můţeme pouze domnívat, ţe šlo o existenci nadzemních struktur. Osídlení velatické fáze KSPP se koncentrovalo především v severozápadní části lokality. Několik struktur bylo zaznamenáno v severovýchodní části lokality, ty však představují s největší pravděpodobností osídlení jiné kultury. Na jiříkovickém sídlišti bylo zaznamenáno 5 nadzemních struktur, 2 z nich byly rámcově datované do pravěku bez bliţšího určení (Struktura I a III), ostatní rámcově do neolitu (Struktura II, IV, V). STRUKTURA I Struktura I byla situována v severozápadní části sídliště (obj ; ). Jednalo se o kůlovou nadzemní stavbu čtvercového půdorysu, která měla 5 kůlů v 5 řadách na většině plochy. Celkem se jednalo o 23 kůlových jamek pravidelně rozmístěných po celé ploše struktury, kdy poslední dvě řady měly pouze 4 kůly ve 4 řadách (obr. 12). Rozměry kůlových jamek se pohybovaly od 0,1-0,8 m a hloubky od 0,1-0,4 m. Zajímavostí této struktury je, ţe se objevila v superpozici s klešťovitou bránou. Ve výplních kůlových jamek nebyly zaznamenány ţádné nálezy, proto s určitostí nemůţeme říci, ke které fázi osídlení struktura patřila. Vzhledem k nedostatečnému stavu výzkumu velatických sídlišť jsme nebyli schopni dohledat případné přesné analogie. Na jediném zdokumentovaném systematickém 39

40 výzkumu v Lovčičkách se takový typ domu neobjevil. Otázkou však zůstává, zdali se opravdu jednalo o obytnou stavbu. Při představě obývání takto zastavěné plochy se nám tato skutečnost jeví jako značně nemoţná 8. Ve spojitosti s klešťovitou bránou bychom mohli uvaţovat o případné obranné nebo stráţní funkci objektu. V případě těchto domněnek tomu však příliš nenasvědčuje umístění stavby. Zalomení hradeb klešťovité brány bylo uzpůsobeno právě tak, aby umoţňovala lepší boční obranu, a proto stavba bývala většinou aţ na konci zalomení hradeb. Tomu by mohly nasvědčovat kůlové jamky č. 574, 577 a 734. Proto bychom se přikláněly spíše k názoru, ţe oba dva nálezy (struktury I a klešťovitá brána) pochází spíše z rozdílných kultur pravěku. Obr. 12. Superpozice struktury I a klešťovité brány. STRUKTURA II Nadzemní kůlová stavba (Struktura II) byla zachycena v severovýchodní části sídliště (obj ; ), kde se koncentrovaly tři z pěti nadzemních struktur, objevených v Jiříkovicích. Struktura II byla podélného půdorysu a zahrnovala 18 kůlových jamek, které byly nepravidelně rozmístěny uvnitř struktury. Struktura je tvořena 4 kůly v 5 řadách. Na první pohled vynikají dvě středové řady kůlů, v jedné řadě by se mohlo jednat o dvě zdvojené kůlové jamky. Výplně kůlových jamek neobsahovaly ţádný materiál, a proto je opět obtíţné chronologicky přesněji určit tuto stavbu. V okolí struktury II byla zachycena stavební 8 Za společné konzultace děkuji Zdence Kosarové 40

41 jáma č. 650 a sídlištní jáma č Ani v těchto objektech nebyl zachycen ţádný keramický ani jiný materiál. Tato struktura se nejvíce blíţí nadzemní kůlové stavbě O na sídlišti v Lovčičkách (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 11, obr. 5), nicméně zde se jednalo o kůlovou stavbu čtvercového půdorysu s pravidelně rozmístěnými jamkami (4 x 4) se dvěma středovými liniemi kůlových jamek, a proto nemůţeme na základě této analogie, začlenit tuto stavbu do velatické fáze KSPP. Obr. 13. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura II). STRUKTURA III. Struktura III byla zaregistrována opět v severozápadní části sídliště (obj ; ; ), nedaleko Struktury I. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu obdélného půdorysu s orientací V-Z, s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami. Stavba zahrnovala 8 kůlových jamek v její obvodové části. Plochu struktury vymezovaly dva objekty ţlabovitého charakteru (obj. 564, 566), ke kterým se přidávala stavební jáma 565, s největší pravděpodobností však chybně interpretována (= ţlab?). Tento půdorys představuje klasický půdorys nadzemních staveb s dispozicí kůlů 3 x 3 v obvodové části. Analogické případy stavby najdeme v několika případech nejenom v Lovčičkách, ale i v jiných kulturách neţ v době bronzové. Tato stavba na základě plochy vymezené dvěma ţlaby byla datovaná předběţně do neolitu. Vzhledem k absenci veškerých nálezů, nemůţeme opět s jistotou určit, ke které kultuře stavba přísluší. Umístění stavby v centrální části sídliště vymezené ţlaby č. 510 a 555 by spíše vykazovaly příslušnosti k velatické fázi KSPP, nicméně doklady stavby, 41

42 kterou by ohraničovaly dva úzké ţlábky, doloţenou z mladší doby bronzové nemáme. To však můţe být zapříčiněno nedostatečným stavem výzkumu. Obr. 14. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura III). STRUKTURA IV Struktura IV byla stejně jako následující Struktura V situována v severovýchodní části sídliště (obj ; ). Stavba se řadila k nadzemní kůlové stavbě obdélného půdorysu s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami a dispozicí kůlů 3 x 5, z kterých se zachovalo pouze 11 kůlových jamek. Z výplní kůlových jamek se opět nezachoval ţádný materiál. Vedle rekonstruované plochy stavby byl zachycen hliník č. 505, který na základě keramiky můţeme přiřadit kultuře s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK). Na hliník navazovaly dvě sídlištní jámy (obj. 522, 523). V jámě 522 se nalezly zlomky keramiky kultury s lineární keramikou. V superpozici s nadzemní stavbou byla nalezena sídlištní jáma 750, ve které se znovu nedochoval ţádný keramický materiál. Spolu s dochovanými nálezy v blízkosti struktury IV, můţeme pouze rámcově stavbu přiřadit neolitickému osídlení. Severovýchodní část sama o sobě je vzdálena velatickému osídlení v Jiříkovicích. Dataci do neolitu potvrzuje také nález dalšího hliníku MMK, který byl situován v dolní části nedaleko stavby. 42

43 Obr. 15. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura IV). STRUKTURA V Struktura V je poslední zdokumentovanou strukturou na sídlišti v Jiříkovicích (obj ). Nacházela se v severovýchodní části ve skupině se strukturou II. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu s pravidelně rozmístěnými kůly a dispozicí kůlů 3 x 3. Vedle stavby se nalezla sídlištní jáma č. 763, která stejně jako výplně kůlových jamek neobsahovala ţádný sídlištní materiál. Podobné domy byly nalezeny opět v Lovčičkách (dům, H, P, AM, AC). Datace této stavby je jako všechny předchozí značně problematická. Na základě naprosté absence sídlištního materiálu se můţeme pouze domnívat, ţe tato stavba náleţela velatickému lidu KSPP. Z celkového plánu sídlištních objektů Obr. 16. Půdorys nadzemní kůlové stavby. v Jiříkovicích byly vyčleněny další čtyři půdorysy staveb, které mohly zvýšit počet nadzemních struktur. Po bliţším prozkoumání byla zjištěna existence několika zásobních jam v půdorysu případných staveb, a proto bylo 43

44 od dalšího popisu upuštěno. Nicméně tato situace naprosto odzrcadluje moţná nebezpečí při interpretaci objektů na sídlišti, kterou zmiňoval jiţ Sl. Vencl (viz výše). Obr. 17. Rekonstrukce půdorysů nadzemních kůlových staveb. 44

45 7.2. Zahloubené objekty Sídlištní jámy Sídlištní jámy velatické fáze byly na jiříkovickém sídlišti zaznamenány v počtu rovných 200 objektů (58%), z toho 101 objektů se týkalo velatické fáze KSPP. Sídlištní jámy nejvíce vykazují variabilnost ve všech sledovaných znacích. Jedná se zejména o sídlištní jámy bez bliţšího typologického určení, v případě 8 objektů se jednalo o soujámí (8%). Zastoupeny byly všechny typu půdorysů (kruh, ovál, obdélník, nepravidelný) a profilů (vakovitý, mísovitý, hruškovitý, kónický, tvar U, tvar V, stupňovitý, nepravidelný). Velikostně (podle VAŘEKA 2003b) byly zastoupeny pouze střední a velké objekty Hliníky V Jiříkovicích byly doloţeny 4 hliníky (obj. 538, 551, 695 a 710), které byly datované do velatické fáze KSPP, z toho jeden hliník (obj. 710) povaţujeme za smíšený velaticko-podolský a jeden (obj. 538) eventuálně s intruzí středodunajské mohylové kultury. V případě posledního hliníku se však přikláníme spíše k dataci do velatické fáze KSPP, jelikoţ znaky SMK nebyly dostatečně průkazné. Ostatní 3 hliníky (obj. 503, 505, 737) příslušely kultuře s moravskou malovanou keramikou. Hliníky uţ svými netradičními rozměry představují zcela ojedinělou skupinu sídlištních objektů. Také jako jediné objekty reprezentují na sídlištích objekty s velkým mnoţstvím materiálu, mnohdy slouţily k těţbě hlíny ke stavebním účelům nebo k výrobě keramiky (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 29). Současně se v nich poměrně často vyskytují intruze, popř. hovoříme o nálezech smíšeného charakteru (viz kap. 8). Hliníky byly povaţovány dlouhou dobu za typické pouze pro středodunajskou mohylovou kulturu střední doby bronzové. Aţ s narůstajícím počtem výzkumů středodunajské kultury PP bylo zjištěno, ţe jejich výskyt můţeme sledovat i v mladší době bronzové. Byly zjištěny např. na sídlišti v Lovčičkách (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 29), ve Šlapanicích (PARMA 2006b, 148) nebo v Brně-Komíně (GÁNOVSKÝ 2009). Jiříkovické hliníky můţeme rozdělit v podstatě do dvou skupin. Za klasické hliníky jsou povaţovány objekty 538, 551, 710, které taky vykazují klasické znaky hliníků. Ve všech těchto hlinících se nalezlo velké mnoţství keramického materiálu, v případě hliníku 538 mluvíme aţ dokonce o 975 zlomcích keramiky, v případě objektu 551 o 548 zlomcích a v posledním případě v objektu 710, jde o 337 zlomků. V hlinících doprovázela keramiku 45

46 ještě mazanice, osteologický materiál a v menším počtu také zlomky bronzů, strusky nebo kamenů. Druhou skupinu zastupoval pouze objekt 695. V tomto hliníku se naopak setkáváme s malým mnoţstvím keramiky v řádu 10 zlomků a právem můţeme pochybovat, zda se opravdu jedná o hliník jako takový. Přesto svými rozměry 6,3 x 5,8 x 0,6 m by se hliníku přibliţoval. U hliníků 551 a 710 byla v blízkosti registrována vţdy jedna zásobní jáma (vakovitého a hruškovitého profilu) a v návaznosti na ní další sídlištní objekty. V tomto případě nevylučujeme také funkci hliníků jako případných odpadních jam Zásobní jámy Na lokalitě bylo zachyceno celkem 31 jam, z nichţ 23 jam můţeme přiřadit velatické fázi KSPP, a které můţeme označit za jámy zásobní nebo obilní. Jde o poměrně často zastoupené sídlištní objekty, u kterých jsme schopni určit jejich účel. Tyto jámy většinou kruhového nebo oválného půdorysu slouţily hlavně k uskladnění obilí a jiných zemědělských plodin a můţeme je tedy spojovat s hospodářskými aktivitami na sídlišti (BOUZEK - KOUTECKÝ 1964, 34). V zásobních jamách se nacházely často pozůstatky obilí, zvířecích kostí a i keramického materiálu. Nelze však vyloučit, ţe tento sídlištní materiál se dostal do zásobních jam aţ druhotně, a tím pádem zásobní jámy přestaly plnit svou funkci a staly se jámami na odpadky (BERANOVÁ 1965, ). Na sídlišti v Jiříkovicích měly zásobní jámy nejčastěji vakovitý profil (12 objektů - 52%), následoval mísovitý a hruškovitý profil (5 a 5 objektů - 22% a 22%), a jedna zásobní jáma měla kónický profil (4%). Veskrze všechny zásobní jámy se koncentrovaly na samotné ploše osídlení, tedy na prostoru vymezeném ţlaby č. 510 a 555. Tuto zónu můţeme povaţovat za centrální část velatického osídlení. Zajímavou skutečností se jeví koncentrace 6 zásobních jam (obj. 625, 629, 801, 803, 805, 809) v relativní blízkosti příkopu 530 a ţlabu 643. Aţ na jednu výjimku se jednalo o zásobní jámy vakovitého charakteru, nevylučujeme, ţe objekty 802 a 804 mohly také slouţit jako zásobní jámy. Zásobní jámy se většinou koncentrovaly na určité ploše mimo obytné stavby, která byla chráněna před zvířaty a případným nepřítelem (BOUZEK - KOUTECKÝ 1964, 38). 46

47 Výrobní objekty Na sídlišti byly dva objekty předběţně interpretovány jako součást nebo přímo celý výrobní objekt. Jednalo se o objekt 509, který byl interpretován jako předpecní jáma a datován rámcově do pravěku. Předpecní jáma byla oválného půdorysu s délkou 1,7 m a hloubkou 0,2 m. V sídlištní jámě se opět nenalezl ţádný průkazný materiál, a proto ji nemůţeme s jistotou blíţe datovat. Problematickou otázkou zůstává i interpretace objektu jako předpecní jáma. Objekt se nacházel z vnější strany ţlabu 510. V ţádné jeho blízkosti nebyly sledovány známky další výrobní činnosti, a ani sídlištní jáma sama o sobě nevykazovala stopy po výrobní činnosti, proto bychom k této interpretaci byli spíše skeptičtí. Objekt 605 pak měl reprezentovat pec a rámcově měl příslušet velatické fázi KSPP. V objektu se nalezlo relativně velké mnoţství mazanice (119 zl.), v menším počtu byla zastoupená mazanice (8 ks.), zvířecí kosti (4 ks) a části jehlice (4 zl./1 ks). Podle dochovaných zlomků keramiky bylo moţné sídlištní jámu datovat přesněji, a to do velatické fáze KSPP, nicméně ostatní zjištěné nálezy objektu interpretovaného jako pec příliš neodpovídají. Ty se však do objektu mohly dostat také druhotně. Čekali bychom spíše větší mnoţství přepálené mazanice aţ mazanicové kry, existenci vápenitých vrstev, propálené stěny objektu apod., jmenované příklady však v objektu nebyly registrovány. Jediným náznakem se jeví doklad dvou větších kusů (velikostní kategorie 12) zaoblené mazanice, která mohla být vyuţita na omazání pece. Z takto dochovaných nálezů nemůţeme opět s jistotou potvrdit zmiňovanou interpretaci, která se jistě stane ještě předmětem dalšího bádání. V neposlední řadě je potřeba zmínit dva sídlištní objekty, ve kterých se objevily doklady výrobní činnosti. Jde zejména o objekt 593 a 850. Oba dva objekty vykazují velké mnoţství nálezů, oba jsou datovány do velatické fáze KSPP a nacházejí se v nedaleké vzdálenosti od sebe (cca 26 m). V objektu 850 byl nalezen zlomek odlévací formy-kadlubu na odlévání sekerky či dlátka. Tento nález můţe odkazovat spíše na lokální metalurgickou činnost, neţ ţe by se jednalo o metalurgické centrum jako takové (kap ). V objektu 593 se nalezly zlomky ztracené formy nejspíše na odlévání voskových modelů (kap ). V tomto případě můţeme také hovořit o lokální záleţitosti. 47

48 Ţlabovité objekty Na sídlišti v Jiříkovicích bylo zaznamenáno celkem 15 ţlabovitých objektů. 6 objektů můţeme s určitostí datovat do velatické fáze KSPP, 2 objekty předběţně do neolitu, 1 objekt rámcově do pravěku a 6 objektů je označeno jako nedatováno (tab. 4). Z toho výčtu tři objekty výrazně přesahují délku ostatních (obj. 510, 530, 555). O objektu 530 pojednáváme v samostatné kapitole (kap ). Číslo Max. Datace Popis Délka Šířka objektu hloubka 510 KSPP-velatická fáze ţlab 122 1,7 0, KSPP -velatická fáze ţlab-příkop 138 3,5-6 2,9 550 nedatováno palisádový ţlábek ,7 555 KSPP-velatická fáze ţlab , neolit? ţlábek domu 1,6 1,42 0, neolit? ţlábek domu 1,9 0,9 0, nedatováno palisádový ţlábek 22 0,5 0, nedatováno palisádový ţlábek 13,5 0,25 0, pravěk? ţlab 4,8 0,4 0,2 623 nedatováno ţlab ,3 645 KSPP-velatická fáze ţlab 10 0,5 0, KSPP-velatická fáze výběţek příkopu 530 2,06 0,23 0,6 691 KSPP-velatická fáze výběţek příkopu 530 2,5 0,2 0, nedatováno ţlab 1 0,6 0, nedatováno ţlab-příkop 5,4 1,2 1,05 Tab. 4. Zastoupení ţlabovitých objektů v Jiříkovicích. Otázka významu ţlabů/ţlabovitých objektů je značně problematická, ještě v případě, pokud se nám nedochovaly ţádné pozůstatky keramického či jiného inventáře. V případě obj. 510 a 555 by měla být situace poměrně jasná. Z přehledného prostorového vyhodnocení pomocí GIS je vidět, ţe oba ţlaby tvoří s největší pravděpodobností pozůstatky ohrazení sídelního areálu, proto jejich délka také nadměrně přesahuje délky ostatních ţlabovitých objektů. Oba dva ţlaby můţeme zejména na základě keramiky přiřadit velatické fázi KSPP. Ţlab č. 550 bychom stejně jako dva předchozí mohli povaţovat za součást ohrazení sídliště, nicméně z 8 zlomků keramiky a jednoho bronzového cvočku nejsme schopni říci bliţší souvislosti, a tím pádem i případná datace je značně nejasná. V případě ţlábků 564 a 566 bychom mohli uvaţovat o základových ţlábcích přilehlého domu, v tomto ohledu bychom mohli snad uvaţovat i na d sídlištní jámou č. 565 jako o potenciálním ţlábku. Tento typ domu by však spíše vykazoval příslušnost k neolitu (viz kap. 8). Na sídlišti v Jiříkovicích byla doloţena i unikátní klešťovitá brána (viz kap ), jejíţ základové části tvoří 48

49 palisádové ţlábky č. 575 a 576. Ani tyto dva palisádové ţlábky nemůţeme s jistotou přiřadit velatické fázi KSPP. Společně s klešťovitou bránou jsou situovány v jiné části sídliště, a proto se můţeme pouze domnívat, ţe příslušely zmiňovaným částem opevnění (obj. 510, 555) a příslušely tedy i jedné časové fázi opevnění sídelního areálu. Podobné znaky vykazuje i ţlábek č. 608, navazující na ţlab č Zajímavou skutečností se jeví ţlaby č. 623 a 645, které jsou situovány uprostřed koncentrace sídliště, vymezeného příkopem č. 530 a které nic neohraničují ani nevymezují. Na ţlabovité útvary na sídlištích poukázal zejména M. Metlička v západních Čechách (METLIČKA 2004, ) a O. Chvojka v jiţních Čechách (CHVOJKA 2006, 186; 2007). Na tomto území se vyskytly ţlabovité objekty se zaoblenými rohy, obdélným půdorysem a dny, která byla většinou rovná aţ mísovitě prohnutá. Typické pro tyto ţlaby je výskyt velkého mnoţství keramiky, a to zejména keramických předmětů, které se vyskytují velmi vzácně. Časté jsou také stopy po přepálení na keramice. Délka těchto objektů bývá většinou 4x větší neţ šířka a především všechny vykazují podobnou shodu v orientaci, kterou je S-J (METLIČKA, 2004, 328). Takto popsané ţlabovité útvary s určitostí vylučují moţnost, ţe by zmiňované ţlaby v Jiříkovicích patřily k podobné skupině objektů. Nalezený keramický materiál se týkal především tradičních nezdobených výdutí a orientace obou ţlabů je V-Z. I přes tuto skutečnost a po přezkoumání prostorové dispozice nejsme schopni určit jejich funkci ani účel. Jako nejvíce moţná se jeví skutečnost, ţe dané ţlaby mohly příslušet k opevnění z jiného časového horizontu. Objekty č. 690 a 691 tvoří konečné výběţky ţlabů, a proto oba jsou datovány ve shodě s příkopem 530 do velatické fáze KSPP. Ţlab č. 855 vykazuje podobné znaky jako příkop 530 a eventuálně by mohl na něj i navazovat, v jeho blízkosti se však našly pouze dva sídlištní objekty a ani se zlomkovitým keramickým materiálem, který se opět týká nezdobených výdutí, nemůţeme říci, zda by se tato domněnka potvrdila. Určitým východiskem by mohl být výzkum v dosud neprozkoumané západní části plochy. 49

50 Obr. 18. Zastoupení ţlabovitých objektů (výběr). 50

51 Příkop (obj. 530) Nález lineárního příkopu 530 se datuje jiţ do , kdy M. Bálek při leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m. Západní a východní roh příkopu protínal zhruba dnešní komunikaci, přičemţ při následném povrchovém ohledání bylo zjištěno sídliště velatické fáze KSPP (ŠTROF - BÁLEK 1997, 147). V roce 1993 koncem března byla provedena sonda do opevňovacího příkopu v jiţní části staveniště, kde se předpokládalo pokračování SV strany příkopu. Sonda byla vyhloubena v délce 12,5 m, v šířce 1 m a do hloubky 3-5 m. Pokračování příkopu se zjistilo aţ pod hlinitokamenitou naváţkou o síle 0,9-2 m, která byla do těchto míst přemístěna při výstavbě nedaleké dálnice. Ve střední části sondy byly zjištěny pozůstatky novověké stavby, patrně se jednalo o jednu z hospodářských budov patřící k někdejšímu statku u Rohlenky. Samotný příkop (obj. 1/93) byl vyplněn výrazným šedivým zásypem, dno bylo rovné v hloubce cca 4 m od dnešního povrchu a byl široký 5 m. Příkop obsahoval zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběţně datované do novověku ( stol.). Podobně i příkop se povaţoval za zbytek novověké fortifikace a byl dáván do souvislosti s vojenskými aktivitami (ŠTROF 1993b). A. Štrof nevylučoval moţnost, ţe příkop souvisel s obléháním Brna Fridrichem II. Datace příkopu do mladšího napoleonského období Obr. 19. Jiříkovice původní hostinec Ditrichsteinische W. Haus, dnes Motorest Rohlenka, I. vojenské mapování ( eliminoval materiál získaný z příkopu, stejně jako znázornění plochy na josefínské mapě z konce 18. stol., kde přes tehdejší plochu opevněného příkopu vedla jiţ silnice a příkop uţ zde není zachycen (ŠTROF - BÁLEK, 147; obr. 19) Posléze se objevily domněnky o datování opevňovacího příkopu, které se později ukázaly jako nesprávné. Na základě sdělení místních pamětníků se uvaţovalo o vybudování příkopu v souvislosti s válečnými aktivitami na konci II. světové války (přesněji v dubnu 1945), kdy zde byl vykopán protitankový příkop (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). V roce 1994 během záchranného výzkumu při hloubení poţární nádrţe budoucí restaurace zjistil 51

52 P. Vitula pozůstatky opevňovacího příkopu, chlebové pece a nepietní hromadné uloţení minimálně 22 jedinců, které souvisely nejspíš s válečnými událostmi bitvy u Slavkova v roce 1805 (VITULA 1999, 422). Jiţ P. Vitula nevylučoval, ţe chlebová pec (vrstva K 107, 108) tvořila zásyp opevňovacího příkopu, a tudíţ opevňovací příkop by mohl být mladší, nicméně stále se hovořilo o dataci v rámci novověku (VITULA 1994, 3). Opevňovací příkop byl spojován s moţnými bojovými operacemi také za třicetileté války (1/2 17.stol.) nebo za pruského obléhání (40. léta 18. stol.), neboť se nacházel blízko významného statku (Ditrichsteinische w.h., obr. 19). Tento ubytovací hostinec se nacházel u někdejší císařské cesty, tedy na důleţité dopravní tepně a jeho případné ovládnutí bylo strategickým bodem téměř u všech obléhání Brna. V terénu byla tato situace patrná hlavně díky jednomu z ramen příkopu, které směřovalo k místu, kde byl nalezen hromadný hrob. Kolem tohoto hrobu byla zjištěna výrazná terénní deprese, která musela být patrná uţ v roce Proto byl příkop povaţován za zbytek staršího opevňovacího příkopu, který vojáci jen prohloubili, vyuţili ho k vojenským účelům a následně také pouţili jako místo k pohřbívání zemřelých v důsledku zranění v bitvě (VITULA 1994, 53). V roce 1998 v rámci výstavby nákupně společenského komplexu Rohlenka došlo v západní části k odkrytí lineárního příkopu, o jehoţ existenci se vědělo jiţ od roku 1988 (obr. 20). Tento výzkum zpřesnil průběh, parametry příkopu a přispěl k poněkud odlišným závěrům neţ poskytly předcházející výzkumy. Jednalo se tedy o příkop s hrotitým profilem, jehoţ šířka na povrchu měla 3,5-6 m a maximální hloubka byla 2,9 m od úrovně podloţí. Příkop byl prozkoumán pomocí 17 řezů, které byly zaznamenány Obr. 20. Příkop (obj. 530) v kresebné dokumentaci. Dno měl hladké, konkávní, stěny hladké a přímé. Aţ na 3 sídlištní objekty a 1 kůlovou jamku 52

53 nebyly v příkopu zjištěny ţádné jiné doklady vnitřní konstrukce. Ostatní objekty (4) zasahovaly do příkopu pouze částečně. Z výplně příkopu bylo získáno značné mnoţství keramiky (1092 zl.), ke které se přidávají nálezy několika bronzů (náramek 1 ks, korálek 1 ks, dlátko 1 ks, krouţek 1 ks, jehlice? 1 ks, zlomky plechů 14 ks), ŠI (3 ks), BI (1 ks) a drtidla (1 ks). Z takto získaného materiálu bylo moţné přiřadit tento příkop velatické fázi KSPP a tedy ho datovat jiţ do mladší doby bronzové. Na Moravě se jedná poněkud o unikátní záleţitost a celkově je poměrně těţko říci, k čemu takto široké příkopy slouţily. V dolní části sídliště v Jiříkovicích byla zachycena část příkopu (ţlabu) 855, který by potenciálně mohl souviset s příkopem 530. Délka příkopu 855 činila 5,4 m, šířka 1,2 m a max. hloubka byla 1 m. V tomto případě bychom mohli usuzovat o příkopu 530 jako o části fortifikace, která by se mohla svým spodním ramenem stáčet k příkopu 855. Nicméně hlavní zástavba sídliště se zdá být na opačné straně příkopu a případný tvar opevnění by také neodpovidal klasickému vzoru. Podobný hrotitý příkop v délce 35 m byl zachycen na velatickém sídlišti v Brně-Starém Lískovci, bohuţel tento výzkum stále čeká na zpracování (SALAŠ 1994, 168), a proto na případné další interpretace si budeme muset počkat Klešťovitá brána Dostáváme se k nejdůleţitější části, která se podařila zachytit na jiříkovickém sídlišti. Jedná se o palisádový ţlábek, který je na 1,5 m jeho délky přerušen konstrukcí klešťovité brány. Tato klešťovitá brána byla objevena v severní části sídliště v superpozici s nadzemní kůlovou stavbou (Struktura I). Dosud jsme se s tímto typem brány setkávali pouze na výšinných sídlištích doby bronzové a především na oppidech doby laténské. Poměrně rozsáhlý výskyt zaznamenaly také tyto brány v raném středověku. Uţ i tedy samotná přítomnost klešťovité brány na rovinném níţinném sídlišti se jeví jako zcela unikátní. Brána jako taková se povaţovala v době konfliktů za nejslabší součást obranného systému, proto byla také různými způsoby vylepšována. Aby se zvýšila její bezpečnost, a tím pádem i bezpečnost celého sídliště, přidávaly se před samotnou bránu např. předsunuté obranné prvky nebo jako v našem případě došlo k zalamování hradeb. Hradba byla v místě přerušení zalomena na obou stranách dovnitř a před samotným vstupem vytvářela úzkou uličku pro snazší boční obranu (ČIŢMÁŘOVÁ 2004, 44-45). Pokud bychom hledali nejvíce rozšířený typ brány v době laténské, byla by to právě klešťovitá brána, která je povaţována dokonce za charakteristickou pro toto období. 53

54 Klešťovité brány byly nalezeny na mnohých zahraničních, ale i českých oppidech. Za všechny můţeme jmenovat např. Bibracte ve Francii, Manching, Kelheim, Finsterlohr, Donnersberg a Heidengraben v Německu, z dalších pak Staré Hradisko, Třísov, Hrazany, Hradisko na Závisti, České Lhotice a ze Slovenska např. Nitrianský Hrádok V neposlední řadě můţeme jmenovat i doklady klešťovitých bran z Anglie a Skotska, které by mohly být starší neţ pozdní latén v kontinentální Evropě (DEHN 1961, ). Tato skutečnost byla prokázána uţ na oppidu Hostýn, kde byla nalezena tzv. Slavkovská brána, která představovala hlavní vstup do opevněného prostoru. Vstupní ramena brány tak vytvářely koridor dlouhý cca 25 aţ 30 m (PARMA 2001, 28-30). Brána jako taková vţdy představovala nejdůleţitější prvek fortifikace, nejinak je tomu i na Hostýně, kde se existence jednoho křídla klešťovité brány podařilo prokázat uţ v období KLPP. Celková chronologie klešťovité brány a přilehlé fortifikace je však značně problematická, jelikoţ ne vţdy se podařilo přiřadit nálezy jednotlivým vrstvám (PARMA 2001, 37-38). Jednoznačně určit chronologii klešťovité brány v Jiříkovicích je také poněkud obtíţné, dá se říci aţ nemoţné. Díky nedostatečnému stavu výzkumu nemáme v podstatě ţádné další analogie, které by nám mohly pomoci doloţit přítomnost klešťovité brány v mladší době bronzové, speciálně ve velatické fázi KSPP. Jedinou nebliţší analogií nám stále zůstává Slavkovská brána na Hostýně, na jejíţ luţický horizont se základem opevnění navazuje plynule osídlení lidu slezské kultury, které se zapříčinilo o přestavbu tohoto opevnění. Dva palisádové ţlábky (obj. 575 a 576), které utvářejí klešťovitou bránu, neposkytly dostatečné mnoţství keramického ani ostatního materiálu, abychom mohli nějak významně přispět k chronologii této části. V zásadě se jednalo pouze o dva zlomky nezdobených keramických výdutí v objektu 576. Za klešťovitou bránou následují v těsné blízkosti tři kůlové jamky (obj. 574, 577 a 734), které by mohly případně odkazovat na vstupní stavbu vyuţívanou při obraně sídliště. Nicméně další kůlové jamky nebyly zjištěny a ani tyto tři kůlové jamky neobsahovaly ţádný keramický ani jiný materiál. V nedaleké vzdálenosti od palisádového ţlábku č. 576 byla zachycena sídlištní jáma č. 571, která na základě keramických zlomků a zlomků mazanice byla datována předběţně do velatické fáze KSPP. Počet keramických zlomků však nebyl dostatečný na to, abychom s jistotou mohli přiřadit příslušnost klešťovité brány k velatické fázi KSPP. Určitý náznak chronologie bychom mohli spatřovat v superpozici palisádového ţlábku č. 576 s nadzemní kůlovou strukturou (Struktura I). Tato struktura (obr. 21), jak uţ byla popsána v předešlé kapitole (kap. 7.1) se však vztahuje spíše k jinému druhu osídlení neţ je velatická fáze KSPP. Stavba vykazovala pravidelné 54

55 Obr. 21. Jiříkovice Díly. Klešťovitá brána. 55

56 uskupení kůlových jamek, vţdy 5 řad po 5 kůlech. Ve výplních kůlových jamek nebyl nalezen ţádný materiál, a proto se můţeme pohybovat pouze v rámci domněnek. Jediným vodítkem nám proto stále zůstává sídlištní jáma č. 571, na základě které však s jistotou nemůţeme určit, zda opravdu brána patřila do sledovaného období. Budeme tedy doufat, ţe po zpracování starších výzkumů a po prozkoumání dalších rovinných sídlišť velatické fáze KSPP se nám podaří získat přesnější informace, které by mohly osvětlit i tuto situaci. Otázkou stále zůstává, proč by lid velatické fáze KSPP opevňoval rovinná níţinná sídliště způsobem, který byl typický spíše pro výšinná sídliště? Na území Slovenska ve středodunajské kultuře popelnicových polí nacházíme zajímavou skutečnost, kdy lid KSPP z nedostatku vhodných poloh ke stavbě hradisek začal opevňovat i níţinné osady (PAULÍK 1962, 132; FURMÁNEK VLADÁR 1983, 5). To by se mohlo týkat také situace v Jiříkovicích, přesto není dnešní stav výzkumu mladobronzových výšinných sídlišť natolik uspokojivý, abychom mohli potvrdit i tuto skutečnost. Nález klešťovité brány můţeme i přesto řadit k významným objevům učiněných na sídlišti v Jiříkovicích Lidské pohřby na sídlištích 9 Fenomén lidských pozůstatků v sídlištních objektech doby bronzové můţeme sledovat jiţ od starší doby bronzové, kde mají největší zastoupení. V mladší době bronzové (velatická fáze KSPP) máme také několik dokladů, nicméně stále nedosahují takového mnoţství jako v přecházejících obdobích. To však můţeme přičítat neuspokojivému stavu výzkumu jednotlivých sídlišť a jejich nedostatečnému zpracování neţ naprosté absenci tohoto jevu (PARMA 2007a, 437). Pokud pomineme netradiční situaci v Cezavách u Blučiny (detailněji níţe) většinou se takto pohřbení jedinci vyskytují na rovinných, níţinných neopevněných lokalitách a jsou přímo součástí sídelního areálu. Do sídlištních objektů byly ukládány pozůstatky ţen, muţů i dětí, přičemţ jsou dochovány celé kostry, ale i jednotlivé části skeletu (zejména lebky). Při nálezech celého skeletu jde pouze o jednoho jedince, který většinou bývá uloţen v zásobní jámě hruškovitého nebo vakovitého profilu (PARMA 2007a, 438). To potvrzuje např. nález z Boleradic (jáma č. 3), kde byla nalezena kostra muţe v nataţené poloze na zádech s lebkou otočenou na pravou stranu a dolními končetinami skrčenými doleva (PEŠKA 1985). Také v Drysicích se při záchranném výzkumu nalezl celý skelet v extrémně skrčené poloze na pravé straně, obličejem dolů (obj. 3). Vzhledem k silnému 9 Antropologický materiál z lokality Jiříkovice vyhodnotila Dr. Eva Drozdová z Katedry Antropologie PřF MU, jejíţ kompletní závěrečná analýza je uvedena v práci jako textová příloha. 56

57 skrčení jedince (nohy přitaţeny k hlavě) se dokonce uvaţuje i nad svázáním do kozelce. Takto svázaný jedinec mohl představovat pro společnost určité nebezpečí, a proto byl pohřben tímto způsobem. Nedaleko od lidského pohřbu (75 cm jihovýchodně) byla objevena na dně jámy ještě kostra zvířete, která poukazuje spíše na rituální uloţení pohřbeného jedince (JANČÍKOVÁ 2006, 22). Části lidských skeletů se nacházely také v Lovčičkách, které J. Říhovský objevil v deseti objektech. V jednom případě se jednalo o neúplnou lidskou kostru (jáma č. CXIII), v ostatních šlo převáţně o zlomky lebek. Dvakrát byly objeveny lebky bez spodních čelistí, které by se mohly spojovat s případnou existencí lovců lebek (srov. např. ostrovní sídliště v Buchau), a tím pádem i s určitou kultovní záleţitostí (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 35). Pravidlo ukládání výhradně jednoho jedince do sídlištního objektu samozřejmě porušují určité výjimky. Na prvním místě je třeba zmínit specifickou situaci v Cezavách u Blučiny. V rozmezí let bylo odkryto při průzkumu opevňovacího příkopu (datovaný do věteřovské kultury) na 130 lidských pozůstatků velatické fáze KSPP, které byly v zásadě uloţeny v rituálních nebo netradičních polohách např. ve skrčené poloze, s rukama za hlavou, obličejem dolů. Velatické pohřby se nacházely nejčastěji v kamení v horní části příkopu. Současně bylo nalezeno také mnoţství kostí, které vykazovaly stopy po štípání a organických látkách, coţ nám můţe dokládat přítomnost antropofagie (JELÍNEK 1988, 2, 14; TIHELKA 1961, 201). Na sídlišti byl objeven také bohatý pohřeb ţeny se dvěma dětmi. Ţena leţela na zádech, levou rukou objímala dítě, které se opíralo o její loketní kost. Druhé dítě leţelo částečně na kostře prvního dítěte. V hrobové jámě byly zjištěny četné milodary (jehlice, náhrdelník, bronzové spirálky, bronzový knoflík, náramek). Na základě těchto nálezů byl hrob datován do velatické fáze KSPP (TIHELKA 1961, 206). Tento hrob podle K. Tihelky vyvrací hypotézu o pohřbech na Cezavách jako důsledek vyvraţdění velatického obyvatelstva nepřítelem (absence zbraní). Skutečnost vidí spíše jako odraz místních náboţenských představ a krutého pohřebního ritu, který vyţadovala vládnoucí vrstva. Bohatý pohřeb ţeny by pak mohl naznačovat pietní ukládání nadřazené vrstvy (TIHELKA 1961, 208). Tak jako tak v případě Cezav u Blučiny hovoříme a jistě dlouho budeme hovořit o velmi výjimečné záleţitosti. Podobně ojedinělým nálezem na území Moravy se jeví nález 4 postupně deponovaných jedinců v Ivanovicích na Hané 3 (obj. 518), kdy do sídlištní jámy byla postupně uloţena ţena a 3 děti. Za jedinečný pohřeb můţeme povaţovat i pohřeb ţeny opět z Ivanovic na Hané 3/2 (obj. 519, datace HA-HA2), který byl netypický více způsoby. Pohřbená ţena, nejspíše jako členka společenské elity, byla pochována do sídlištní jámy s kompletní garniturou 19 ks bronzů ve funkčním uloţení. Kromě toho mluvíme o pohřbu, 57

58 který je netypický svým způsobem uloţení, a to v prostoru mimo sídliště (PARMA 2007a, 438). Částečně podobným případem se jeví i situace v Jiříkovicích. Na celkové ploše cca 10,4 ha byly nalezeny 3 osamocené hrobové jámy z různých časových období. Dva hroby se evidentně nacházely mimo sídelní areál (obj. 556, 829), zbývající pohřeb (obj. 667) mohl patřit k nedalekým dvěma aţ třem nadzemním strukturám. Zde je nutno podotknout, ţe se ve všech 3 případech jednalo o klasické hrobové jámy a nešlo tím pádem o uloţení jedinců v sídlištních objektech. U všech hrobů tedy můţeme pouze hypoteticky předpokládat, ţe přináleţely k samotnému sídlišti/nadzemním strukturám. kostrový hrob 556 obsahoval 2 jedince, ţenu ve věku let, vysokou asi 160 cm, dítě bylo asi 2 roky staré. Obě kostry byly ve velmi špatném stavu, proto nebylo moţné provést rekonstrukci skeletů. Celkově se jednalo o gracilní kostru s poměrně silnou muskulaturou, na kostře nebyly patrny známky úrazů ani patologickým změn. Kostra dítěte je celkově destruovaná, pouze z lebky se zachovalo několik úlomků lebečních kostí a několik zubů. kostrový hrob obsahoval kostru ţeny ve věku let, výška nebyla zjistitelná kvůli špatné zachovalosti kostí. Kosti jsou naprosto strávené. Z lebky se zachovalo asi 30 zlomků mozkovny a několik zubů. Celkově se jedná o gracilního jedince se středně silným svalovým reliéfem. Na kostech opět nejsou patrny známky zranění ani patologické změny. kostrový hrob 829 obsahoval kostru muţe ve věku let, vysoký byl asi 169 cm, kostra byla dobře zachovalá, a proto ji bylo moţno částečně rekonstruovat. Z lebky se zachovala pouze mozkovna, obličejové partie byly rozbité. Z kostí se uchovala spodní čelist se zuby, 5 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů. Na jednom ţebru se nachází stopy po zhojené zlomenině a těla obratlů se vyznačují působením degenerativní artritidy. Hrob č. 556 můţeme předběţně datovat rámcově do doby bronzové. Jednalo se o pohřeb ţeny s dítětem, přičemţ v hrobovém inventáři se nalezla keramika (15 zl.), kostěné šídlo (3 zl./1 ks), kostěné korálky (28 zl./2 ks), kamenná podloţka (1 ks) a ŠI (2 ks). 58

59 Hrob č. 667 byl zcela bez milodarů. Vzhledem k poloze mrtvého, jeho orientaci, uloţení v relativně malé hloubce a absenci milodarů ho můţeme s určitou pravděpodobností zařadit do mladohradištního období ( stol. n. l.). Hrob č. 829 (TAB. 20) se na základě hrobového inventáře datuje do kultury se zvoncovitými poháry (cca 2100 př. n. l.). V hrobě se nacházela kostra muţe ve skrčené poloze. Inventář obsahoval 2 keramické nádoby (97 zl./2 ks), bronzovou dýku (1 ks) a ŠI (šipka 1 ks). 59

60 8. Zástupci polykulturního sídliště 8.1. Kultura s lineární keramikou (LnK) sídlištní jáma č. 522 Objekt obdélníkovitého půdorysu, s hladkými přímými stěnami, plochým dnem a profilem do tvaru U. Objekt byl dlouhý 2,7 m, široký 2 m a maximální hloubka byla 1,3 m. V objektu bylo nalezeno 18 zl. keramiky, která byla datována do LnK (TAB. 19:1,2). Sídlištní jáma se nacházela v severovýchodní části v blízkosti struktury IV a hliníku č. 505 (MMK). Na objekt navazovala další sídlištní jáma, která byla bez nálezů, přesto rámcově byla datována do neolitu Kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK) hliník č. 503 Hliník č. 503 byl oválného půdorysu s nepravidelnými stěnami, dnem i profilem. V jeho výplni se nalezlo 9 zl. keramiky, která příslušela MMK. Nacházel se opět v severovýchodní části sídliště, nedaleko od struktury IV a sídlištní jámy 522. Rozměry hliníku činily 4,2 x 3,4 x 1,4 m. Mohlo se jednat o zahloubený sklípek. hliník č. 505 Hliník č. 505 byl oválného půdorysu s nepravidelnými stěnami, dnem i profilem. Hliník byl dlouhý cca 8 m, hluboký 1,3 m. V hliníku se nalezlo 5 zlomků keramiky a 4 kusy zvířecích kostí. Na základě keramiky byl objekt datován do MMK (TAB. 19:3,4). Hliník se nacházel v severovýchodní části sídliště a spolu se sídlištní jámou 522 a hliníkem 503 vytváří skupinu objektů, kterou bychom mohli označit za neolitickou. hliník č. 737 Hliník č. 737 byl nepravidelného půdorysu, s hladkými konkávními stěnami, s konkávním dnem a mísovitým profilem. Rozměry hliníku činily 5,5 x 3,8 x 1 m, orientace S-J. V hliníku bylo nalezeno 5 zlomků keramiky (TAB. 19:6) a 1 ks štípané industrie. Na základě keramiky byl i tento hliník datován do MMK. Nacházel se v jihovýchodní části sídliště. 60

61 hliník č. 761 Sídlištní jáma č. 761 byla oválného půdorysu, s hladkými konkávními stěnami, hladkým dnem a mísovitým profilem. Jáma byla dlouhá 1,2 m, široká 1,1 m a hluboká 0,54 m. Tato sídlištní jáma obsahovala 29 zlomků keramiky (TAB. 19:5), na základě kterých byla datována do MMK. Sídlištní jáma se nacházela cca 0,5 km severozápadně od hliníku č Kultura zvoncovitých pohárů kostrový hrob č. 829 Kostrový hrob byl situován v jihozápadní části sídliště. Jednalo se o izolovaný pohřeb muţe (kap. 7.3.). Hrobový inventář obsahoval bronzovou dýku (kap ), typický zvoncovitý pohár (97 zl.), mísu a šipku. Podle hrobové výbavy, způsobu uloţení přísluší hrob právě této kultuře (TAB. 20.) Podolská fáze KSPP hliník č. 710 Hliník č. 710 byl s nepravidelnými, konkávními stěnami, konkávním dnem a nepravidelným profilem. Hliník obsahoval velké mnoţství keramického materiálu (337 zl.), zvířecích kostí (29 zl.), v menším mnoţství se objevila struska (2 ks), mazanice (4 ks) a kamenné podloţky (4 ks). Na základě materiálu byl hliník označen jako smíšený velaticko-podolský. Hliník se nacházel v severozápadní části sídliště, obklopený několika sídlištními jámami. sídlištní jáma č. 806 Sídlištní jáma se nacházela v severní části sídliště v superpozici s příkopem 530. Byla nepravidelného půdorysu, s nepravidelnými stěnami, dnem a profilem a orientací V-Z. Jáma byla dlouhá 3,25 m, široká 2,4 m a hluboká 1,2 m. V objektu se nacházelo velké mnoţství keramiky, jednalo se dokonce o 304 zlomků, dále jáma obsahovala zvířecí kosti (61 zl.), zrnotěrky (3), bronzové šídlo (1) a štípanou industrii (1 ks). Na základě keramiky byla jáma předběţně datována do podolské fáze KSPP. Rozeznat přesněji velatickou keramiku od podolské bývá často velmi obtíţné, neboť některé tvary keramiky pokračují i v podolské fázi. Určitou pomocí by měly být výzdobné prvky na keramice (TAB. 15). Z tohoto důvodu jsme se spíše přiklonili k dataci do podolské fáze. 61

62 8.5. Středověk kostrový hrob č. 667 V severovýchodní části sídliště se nedaleko struktury II a V objevil izolovaný kostrový hrob (kap. 7.3.). Kostra se dochovala velmi strávená, hrob byl bez milodarů. Z tohoto důvodu byl datován podle způsobu uloţení kostry v mělké hrobové jámě a orientaci kostry do raného středověku (mladohradištní období, stol.) Celkově můţeme říci, ţe v sídlištních objektech se intruze nevyskytovala vůbec, v jednom případě můţeme mluvit pouze o smíšeném sídlištním objektu (obj. 710). Sídlištní objekty jiných kultur se po prozkoumání nejvíce koncentrují v severovýchodní části sídliště, kde se můţeme domnívat, ţe existovalo dřívější neolitické osídlení. Tomu nasvědčují nejen nálezy v sídlištních objektech, ale i dispozice kůlové nadzemní stavby (struktura IV). 62

63 9. Keramika 9.1. Deskripce keramiky Keramika představuje nejpočetnější sídlištní komponentu, která byla zachycena na sídlišti v Jiříkovicích, a proto jí také byla věnována největší pozornost. Jednalo se celkem o keramických zlomků o celkové hmotnosti kg. Pro takto rozsáhlý soubor musel být vytvořen deskriptivní systém, který by zachytil co nejvíce důleţitých znaků a v závislosti na nich umoţnil v závěru vyhodnocení keramického materiálu. Jiříkovický deskriptivní systém byl vytvořen v aplikaci Microsoft Access Za inspiraci nám poslouţil deskriptivní systém, který byl pouţit pro zpracování keramického materiálu v Přáslavicích (ŠABATOVÁ - VITULA 2002) a některé sledované znaky byly převzaty z deskriptivního systému v Břeclavi-Pohanska-Lesní školka (MACHÁČEK 2001). Tento deskriptivní systém musel být trochu poupraven pro potřeby sídliště v Jiříkovicích, veskrze však formu databáze v Přáslavicích přejal. Tím jsme docílili vesměs jednotného kódování a umoţnili tím moţnou budoucí komparaci s dalšími sídlišti (Přáslavice, Brno-Komín apod.). Při popisu jednotlivých zlomků bylo vyuţito alfanumerických znaků, tedy kombinaci písmen a číslic, které později v mnohém usnadňovaly analytickou práci s daty. Kromě specifických znaků sledovaných na samotných zlomcích keramiky, udává databáze také informace o lokalizaci (kulturní, prostorová) keramického materiálu a v neposlední řadě také pomocné databázové poloţky (MACHÁČEK 2001, 43-44): číslo objektu označení objektu, ve kterém se keramika nacházela (objekty číslovány od č. 500) číslo uloženiny/kontextu označení uloţeniny, která se nacházela v kaţdém objektu (uloţeniny číslovány od č. 100) inventární číslo označení keramického zlomku, inventární číslo obsahuje informaci o čísle výzkumu (152/98), kontextu (126) a pořadovém čísle (25). Souhrnně tedy uvádíme inventární číslo v podobě např. 152/98-126/25. Ke zlomkům nezdobených výdutí bylo za číslo udávající kontext s pořadovým číslem přidáno ještě písmeno x (152/98-126/25x), abychom byli kdykoliv schopní odlišit tyto velmi početné zlomky, přesto zlomky s menší vypovídací hodnotou. 63

64 kultura označení kulturní příslušnosti objektu (LnK, MMK, KZP, velatická, podolská, dobra bronzová, pravěk, nedatováno) identifikátor automaticky vygenerované číslo, které udává kaţdý jeden záznam v databázi, pomocná poloţka slouţící zejména k urychlení práce fotografie fotografické vyobrazení keramického zlomku, slouţí zejména pro rychlejší orientaci v materiálu a usnadnění popisu zlomků, poloţka byla vytvořena pomocí datového typu Příloha 10. Takto byl zdokumentován téměř veškerý materiál keramického materiálu z Jiříkovic. Počáteční snahou bylo zachytit i jednotlivé profily keramických zlomků, ale vzhledem mnohdy k nejednoznačné orientaci profilu a posléze i špatné úrovně fotografií, bylo od této snahy upuštěno. poznámka poloţka slouţící k pomocným popisným údajům o zlomku kresba grafické vyobrazení zlomku, datový typ ano x ne Kvantifikační poloţky tvoří další skupina v databázi: počet zlomků nejmenší kvantifikační poloţka udávající počet jednoho keramického střepu počet kusů rekonstruovatelný kus, slepený z určitého počtu zlomků ( lepitelnost zlomků počet jedinců počet jedinců, kteří byli identifikovatelní v keramickém souboru. Za jedince je pokládaná celá nádoba nebo fragmenty kategorie -3- (viz Kategorie fragmentu), hmotnost celková hmotnost zlomku/kusu uváděná v gramech K těmto kvantifikačním poloţkám se ještě přidávají poloţky, které byly převzaty z deskriptivního systému Pohanska - Lesní školky. Tyto poloţky zahrnují případné údaje o jedincích, a to o počtu dochovaných okrajů, výdutí a den. Dále se k nim přidávají ještě detailnější kategorie zdobené a nezdobené. V případě, ţe nemůţeme rozeznat jedince jako takového, stávají se pouze klasickými poloţkami a v podstatě udávají stejné hodnoty jako výše zmiňované kvantifikační poloţky. Tento systém byl převzat pouze jako doplňkový a v průběhu vyhodnocování nebyl nakonec ani zohledněn. Do budoucna by nám však mohl slouţit k porovnání dvou odlišných pohledů (dva deskriptivní systémy) na kategorii fragmentu a tím bychom mohli sledovat, do jaké míry se mohou výsledky lišit, porovnáváme-li stejný materiál dvěma různými způsoby. 10 Za inspiraci děkuji Bc. Josefu Wilczekovi. 64

65 Na dalších řádcích budou detailně popsány sledované znaky na keramickém materiálu. Typologie jednotlivých kategorií byla převzata od D. Parmy 11 a další rozšiřující kódy z vyhodnocování sídliště v Přáslavicích K. Šabatové (ŠABATOVÁ 2007). Kategorie fragmentu V souvislosti s kategorií fragmentu byly rozlišovány tři velikostní kategorie, které jsou přehledně uvedeny v tabulkách (tab. 5). V případě, ţe zlomek dovolal určit i keramický kus, byla kategorie fragmentu určena aţ z rekonstruovaného kusu, tzn. z více zlomků spojených v jeden kus. Obr. 22. Kategorie fragmentu keramického zlomku/kusu. 11 Typologii jednotlivých kategorií poskytl D. Parma, kterému velmi děkuji. 65

66 Kategorie Kód Význam K1D zlomek dna K1H zlomek hrdla K I K1O okraj K1U ucho K1V zlomek výduti K2D dno K II K2H hrdlo K2V výduť K3D dno s výdutí K III K3H hrdlo s výdutí K3V celý profil výduti KCN celá nádoba nebo celý profil nádoby KJN KJN jiné Tab. 5. Kód kategorie fragmentu. Posuzování kaţdého zlomku a určení do jednotlivých kategorií bylo v některých ohledech velmi relativní. Kaţdý zlomek vykazoval jiné metrické hodnoty, a proto i posuzování, do jaké kategorie patří, bylo mnohdy značně obtíţné. V zásadě můţeme shrnout některá hlediska do několika bodů: 1) do kategorie K1V byly zahrnuty vţdy nezdobené výdutě, i přestoţe patřily do různých velikostních kategorií 2) do kategorie -2- byly v souladu se systémem v Přáslavicích určovány hrubozrnné zlomky velikosti 10 x 10 cm, pro zrnité zlomky 7,5 x 7,5 cm a pro jemnozrnné 5 x 5 cm 3) za kategorii K2H byl povaţován zlomek, který zahrnoval okraj a náznak hrdla, v kategorii K1O pak figuroval pouze okraj bez náznaku hrdla; tyto kategorie bylo někdy vzhledem k malému zlomku obtíţné rozlišit 4) zlomek, který obsahoval ucho, byl popsán jako hrdlo/výduť a ucho nebylo bráno jako kategorie; vlastní kategorie ucho, pak opravdu zahrnovala pouze samotný zlomek ucha/celé ucho 5) kategorie KJN obsahovala netradiční zlomky keramiky, které v zásadě nebylo moţno zahrnout do zbývajících kategorií, nebo nebyly asi s určitostí rozpoznány Keramická třída Kód Význam Popis CIK cihlová keramika cihlová - oranţová keramika JZK jemnozrnná keramika ostřivo do velikosti 1 mm HRK hrubozrnná keramika část viditelných zrn přesahuje délku 2 mm ZRK zrnitá keramika naprostá většina viditelných zrn nepřesahuje délku 2 mm NNN neurčeno Tab. 6. Kód keramické třídy. 66

67 Keramická třída byla určována vţdy podle převaţujícího mnoţství ostřiva ve zlomku, neboť bylo nutné počítat s tím, ţe zrnitost se můţe v různých částech nádoby lišit (GREGEROVÁ - HLOŢEK - ŠABATOVÁ 2006, 56). Cihlová keramika vykazovala ve všech případech příslušnost k jemnozrnné keramice. Kódem neurčeno byly určeny ty zlomky, jejichţ míru ostřiva nešlo rozeznat, z důvodu zasintrování nebo jinak poškozeného střepu. Velikost příměsi (slídy) Kód Velikost zrn Popis neuvedeno nejsou viditelná slída nepřítomna G1 do 0,5 mm zrakem patrné body G2 0,5 1,0 mm jemnozrnná G3 0,5 2,0 mm zrnitá G4 0,5 3,0 mm hrubozrnná Tab. 7. Kód velikosti příměsi. Tato kategorie byla převzata z deskriptivního systému v Přáslavicích. Přes počáteční snahu vyčleňovat makroskopicky velikosti příměsi (slídy), bylo nakonec od této kategorie upuštěno. Do databáze byl popsán pouze minimální počet zlomků, kde přítomnost slídy byla více neţ očividná. V ostatních případech nebylo moţné s jistotou určit, zda se jedná o slídu, nebo o různé druhy křemene, proto byla tato kategorie nakonec opominuta a v databázi má pouze úlohu informační, nikoliv analytickou. Přepálení keramiky Přepálení keramiky bylo sledováno na všech keramických zlomcích. Byly vyčleněny 3 kategorie (1 ne; 2 částečně; 3 - zcela). Za přepálenou keramiku jsme povaţovali pouze tu, která nesla stopy po silném přepálení, tzn. keramiku, která byla silně porézní a někdy měla dokonce aţ pemzovitou strukturu (důsledek plynných fází na vysokých teplotách). Střep měl pak znatelně zvýšený objem a byl deformovaný (THÉR 2009, 167). Současně za stupeň přepálení byl brán i zlomek s natavenými krustičkami na povrchu. 67

68 Výpal keramiky Z hlediska výpalu byly sledovány tři základní znaky, zda je výpal oxidační, redukční nebo neurčitelný. K tomu se přidávaly další dva znaky, které měly popsat existenci obou výpalů na keramice. Výpal keramiky rozlišujeme tedy na oxidační a redukční. O oxidačním výpalu mluvíme tehdy, pokud je ve výpalu dostatečné mnoţství proudícího vzduchu a tím pádem i kyslíku v plynech. Kyslík se pak můţe vázat snáze s prvky obsaţenými v hlíně a vytváří tak oxidační prostředí. Pokud je situace opačná, hovoříme o výpalu redukčním (THÉR 2009, 87). Kód Výpal A oxidační A1 převáţně oxidační B redukční B1 převáţně redukční C neurčitelné Tab. 8. Kód výpalu keramiky. Úprava povrchu keramiky Úprava povrchu jak vnějšího tak vnitřního byla určována podle devíti kategorií (tab. 9). Zde je třeba upřesnit rozdíl mezi povrchem ţlábkovaným a rýhovaným. Ţlábky v tomto směru byly vyčleněny na základě kritéria K. Sklenáře (SKLENÁŘ 1998, 12), a to za ţlábek povaţujeme výzdobný prvek, který je širší neţ 1 mm, do 1 mm ho označujeme jako rýhu. Tyto specifické úpravy povrchu bychom mohli přiřadit uţ výzdobě jako takové, nicméně právě kvůli výzdobě nelze někdy vyčlenit druh povrchu, a proto se přikročilo k této variantě. Do výsledné analýzy však můţe vstoupit pouze jedno kritérium (povrch x výzdoba), aby nedošlo ke zkreslení. V případě jiného povrchu se jedná o povrch, který je nějakým způsobem neidentifikovatelný, tzn. poškozený, otřelý, zasintrovaný apod. Za drsný povrch povaţujeme povrch záměrně neupravený, drsný. Při této úpravě povrchu nelze vyloučit, ţe povrch vznikl sekundárně opadáním povrchové úpravy nebo otřením (ŠABATOVÁ - VITULA 2002, 19). Při identifikaci více neţ jednoho druhu povrchu byly tyto povrchy popsány pomocí kombinace devíti základních skupin. 68

69 Kód Význam Popis Zkratka 1 leštěný odráţí světlo LESK 2 jemně hlazený při doteku nejsou pociťovány nerovnosti JEM 3 hladký při doteku jsou pociťovány mírné nerovnosti HLAD 4 ţlábkovaný na povrchu ţlábkovaný ŢLAB 5 prstovaný svisle/vodorovně prstovaný PRST 6 jiné drsnění/voštinování jiné záměrné drsnění povrchu VOŠT 7 rýhovaný na povrchu rýhovaný RÝHA 8 jiný nedochovaná úprava povrchu (poškozený, otřelý) JINÝ 9 drsný při doteku se jeví hrubý, záměrně neupravený, drsný DRSNÝ Tab. 9. Kód úpravy povrchu (+ zkratky v analýzách). Na následujících stranách budou popsány výzdobné a morfologické znaky na keramických zlomcích. Jedná se zejména o tvar okraje/hrdla, nasazení hrdla a těla, tvar dna, ucha, horní a spodní výdutě, tvar nádoby, výzdobné prvky zahloubené a plastické a v neposlední řadě budou vzpomenuty také metrické údaje. Na tomto místě by bylo nutné podotknout, ţe ne všechny poloţky kódu byly potřeba pro naše vyhodnocení, neboť se dané typy v keramickém souboru nevyskytovaly. Deskriptivní systém tedy ponechává alfanumerické označení všech kódů tak, jak bylo vytvořeno. To se týká především kódu zahloubené a plastické výzdoby. Některé kódy, které se vyčlenily postupem doby v keramickém souboru, byly naopak dodány. Tvar okraje/hrdla Tvar okraje a hrdla byl rozčleněn do několika skupin podle způsobu zakončení okraje a zároveň tvaru hrdla. Do skupiny HF byl přidán na pozici 11, ojedinělý typ okraje/hrdla, jehoţ hrdlo vykazovalo spíše znaky příslušnosti ke skupině F, neţ A, proto byl vyčleněn samostatný typ. Kód Význam H1 prostý zaoblený okraj H2 ostře seříznutý okraj H3 mírně ven vyhnutý zaoblený okraj H4 mírně ven vyhnutý okraj ostře seříznutý H5 výrazně ven vyhnutý okraj zaoblený H6 výrazně ven vyhnutý okraj ostře seříznutý H7 zesílený hraněný okraj H8 kyjovitě zesílený okraj H9 zesílený, střechovitě hraněný okraj 1 H10 vodorovně přehnutý okraj H11 zesílený, střechovitě hraněný okraj 2 HA hrdlo kónické HB hrdlo válcovité HC hrdlo kalichovité HD hrdlo kalichovité rozevřené HE hrdlo v horní části ostře vyhnuté HF hrdlo ven vyhnuté HG hrdlo kónické s nálevkovitě vyhnutým okrajem HH okraj zduřelý nebo uvnitř odsazený HI okraj dovnitř zataţený Tab. 10. Kód okraje/hrdla. 69

70 Obr. 23. Typologie tvaru okraje/hrdla. Nasazení hrdla a těla Nasazením hrdla chápeme přechod hrdla a výduti nádoby. V kategorii NC došlo k malé obměně typu NC2. Na sídlišti v Jiříkovicích se původní typ nevyskytoval, byl proto nahrazen podobným typem, který více vystihoval tvar šálků v Jiříkovicích (obr. 24). Kód Význam NA esovité NB1 ostré NB2 ostré zvýrazněné NC1 přímé NC2 přímé zvýrazněné Tab. 11. Kód nasazení hrdla/těla. 70

71 Obr. 24. Nasazení hrdla a výduti. Horní výduť nádoby Kód Význam Popis VA1 oblá mírně zaoblený, nejběţnější tvar výduti VA2 baňatá výduť je výrazně vyklenuta, k ose těla zaujímá mírně tupý úhel, objevuje se zejména u amforovitých nádob VB1 ostrá horní plece jsou spíše kónické, neţ klenuté VB2 ostrá profilovaná ostrá výduť je dotvořena hráněním Tab. 12. Kód horní výduti nádoby Obr. 25. Horní výduť nádoby. 71

72 Spodní výduť nádoby Do kategorie spodní výduť byly zařazeny ještě dva typy k původním pěti typům (SA3, SB2). Jednalo se vţdy o ekvivalenty předchozího typu s výrazným vyklenutím do tupého úhlu. Vzhledem k častému výskytu těchto tvarů, jsme nakonec přistoupili k vyčlenění samostatných typů. Kód Význam Popis SA1 oblý mírně zaoblený, nejběţnější tvar spodní výduti SA2 baňatý výduť je výrazně vyklenuta (mísy, šálky, dţbánky, amforovité nádoby) SA3 baňatý s větším tupým úhlem větší tupý úhel SB1 kónický běţný tvar výduti (mísy, dvojkónické nádoby) SB2 kónický s větším tupým úhlem větší tupý úhel SC konkávní spodní část nádoby je vklenutá (amforovité nádoby) Tab. 13. Kód spodní výduti nádoby. Obr. 26. Spodní výduť nádoby. Tvary dna Kód DA DB DC DD1 DD2 DD3 Význam rovné zakulacené vklenuté odsazené s náběhem na noţku noţka Tab. 14. Kód tvarů den. 72

73 Obr. 27. Tvary dna. Ucho a umístění uch na nádobě Kód UA1 UA2 UA3 UA4 UA5 UA6 UA7 UA8 UB1 UB2 UC1 UC2 Význam páskové páskové s lištami na okraji / proţlabené páskové se třemi lištami / dvojitě proţlabené páskové s lalůčky u okraje páskové s rýhou nahoře páskové trojúhelníkového průřezu páskové s výstupkem u okraje páskové lichoběţníkového průřezu, hraněné tyčinkové (oblý či čtvercový průřez) tyčinkové trojúhelníkového průřezu horizontální s horizontálním otvorem horizontální se svislým otvorem Tab. 15. Kód tvarů uch. 73

74 Obr. 28. Tvary uch. Kód YA1 YA2 YB1 YB2 YC1 YC2 YD1 YD2 YE Význam od okraje pod rozhraní od okraje k max. výduti mírně vytaţené nad okraj vysoko vytaţené nad okraj rozhraní hrdla a těla pod rozhraním na mx. výduti pod max. výdutí pod okrajem Tab. 16. Kód umístění uch. Obr. 29. Umístění uch na nádobě. 74

75 Tvar nádoby Tvar nádoby byl sledován z hlediska nejenom samotných tvarů nádob, ale i z hlediska tektoniky nádoby. Nádoby pak byly rozděleně na jednočlenné, dvojčlenné a trojčlenné. Toto rozdělení mělo spíše charakter doplňkový a slouţilo tehdy, pokud nádoby nešlo jednoznačně zařadit. Kód Význam TA amforovitá nádoba TB dvoukónická nádoba TC1 mísa prostá TC2 mísa dvojčlenná TC3 mísa trojčlenná TD dţbánek TE1 hrnek TE2 šálek dvojčlenný TE3 šálek trojčlenný TF hrncovitá nádoba TG zásobnice TH jiný Tab. 17. Kód keramických nádob. Výzdobné prvky a její umístění Výzdoba okraje Kód Význam OA1 přesekávání OA2 prstování / důlkování OB1 plastická liště přesekávaná OB2 plastická lišta prstovaná OC1 laloky vytaţené OC2 laloky vodorovné OC3 vlnkování OD1 vnější hranění jednoduché OD2 vnější hranění násobné (2 3) OE1 vnitřní hranění široké, 2 3 násobné OE2 vnitřní hranění úzké mnohonásobné / fasetování OF1 tordování vnější strany okraje OF2 tordování vnitřní strany okraje Tab. 18. Kód výzdoby okraje. 75

76 Obr. 30. Výzdoba okraje. Umístění výzdoby Kód Význam XA hrdlo XB rozhraní hrdlo / výduť XC výduť XC1 horní výduť XC2 max. výduť XC3 spodní výduť XD u dna XE ucho XF jiné XG vnitřní výduť XH vnitřní dno Tab. 19. Kód umístění výzdoby na nádobách. 76

77 Zahloubená výzdoba Kód Význam ZA02 2 rýţky ZA03 3 rýţky ZA04 4 rýţky ZA05 rýţky ve skupině, řada rýţek ZB03 3 tečky v řadě ZB04 4 tečky v řadě ZB06 řada drobných důlků (perličkování) ZB013 3 drobné důlky v řadě svisle ZC01 malý důlek ZC02 3 malé důlky vedle sebe ZC03 3 malé důlky ve skupině ZC07 důlky ve skupině rozetka ZD01 kolek ZD02 2 kolky ZD05 kolky v řadě ZD07 kolkování plošné ZE01 velký plochý důlek ZE02 sluníčko ZF01 obilné zrno svislé vodorovně ZF02 obilné zrno vodorovně ZF03 obilné zrno svisle ZF04 obilné zrno 2 řady vodorovně ZF11 obilné zrno - kolek ZG01 oválky svislé ZG02 záseky svislé / šikmé ZG03 záseky měsíčkovité svisle ZG04 vtisky široké svislé / šikmé ZG05 důlky / prstování ZG11 oválky horizontální ZG12 záseky vodorovně ZG13 záseky měsíčkovité vodorovně ZG14 vpichy / drobné záseky v liniích ZH01 svislá rýha ZH02 2 svislé rýhy ZH03 3 svislé rýhy ZH04 4 svislé rýhy ZH05 svislé tenké rýhy souvisle ZH07 svazky svislých tenkých rýh ZI02 2 příčné rýhy ZI03 3 příčné rýhy ZI04 4 příčné rýhy ZI05 příčné rýhování ZI12 2 kosé rýhy ZI13 3 kosé rýhy ZI14 4 kosé rýhy ZI15 kosé rýhování ZJ01 ţlábek svislý tenký ZJ02 svazek 2 ţlábků svislých tenkých ZJ03 svazek 3 ţlábků svislých tenkých ZJ04 svazek 4 ţlábků svislých tenkých ZJ05 ţlábkování svislé tenké, ţlábky odděleně ZJ06 ţlábkování svislé tenké, ţlábky navazující ZJ12 svazek 2 ţlábků tenkých šikmých ZJ13 svazek 3 ţlábků tenkých šikmých ZJ15 ţlábkování šikmé tenké, ţlábky odděleně 77 ZJ16 ţlábkování šikmé tenké, ţlábky navazující ZK01 ţlábek svislý široký ZK02 svazek 2 ţlábků svislých širokých ZK03 svazek 3 ţlábků svislých širokých ZK04 svazek 4 ţlábků svislých širokých ZK05 ţlábkování svislé široké, ţlábky odděleně ZK06 ţlábkování svislé široké, ţlábky navazující ZK09 široké svislé ţlábky/hřebínky (mohylové) ZL01 rýha horizontální ZL02 2 rýhy horizontální ZL03 3 rýhy horizontální ZL04 4 rýhy horizontální ZL05 rýhování horizontální ZL06 rýţky horizontálně ZL07 rýţky horizontálně 2 linie ZL11 ţlábek horizontálně ZL12 2 ţlábky horizontálně ZL13 3 ţlábky horizontálně ZL14 4 ţlábky horizontálně ZL15 horizontální ţlábkování ZL16 rýţky svisle 1 řada ZL17 rýţky svisle 2 řada ZM01 rýha podkovovitá ZM02 2 rýhy podkovovité ZM03 3 rýhy podkovovité ZM04 4 rýhy podkovovité ZM11 ţlábek podkovovitý ZM12 2 ţlábky podkovovité ZM13 3 ţlábky podkovovité ZM14 4 ţlábky podkovovité ZN01 rýha podkov. nahoru otevřená ZN02 2 rýhy podkov. nahoru otevřené ZN03 3 rýhy podkov. nahoru otevřené ZN11 ţlábek podkov. nahoru otevřený ZN12 2 ţlábky podkov. nahoru otevřené ZO01 rýha kruhová ZO02 2 rýhy kruhové ZO11 ţlábek kruhový ZO12 2 ţlábky kruhové ZO13 3 ţlábky kruhové ZO15 kruhové soustředné ţlábkování násobné ZP01 přesýpací hodiny vodorovně ZP02 přesýpací hodiny svisle ZP03 trojúhelníky šrafované ZP04 trojúhelníky vícenásobné ZP05 trojúhelník na základně šrafovaný ZR01 rýhování nepravidelné plošné ZR02 rýhování nepravidelné svislé ZR03 rýhování pravidelné svislé ZR04 rýhování pravidelné svislé, svazky přes sebe ZR05 rýhování pravidelné- ornament Tab. 20. Kód zahloubené výzdoby.

78 Obr. 31. Zahloubená výzdoba. 78

79 Obr. 32. Doplňující kódy rýhování (ZR01-ZR05). K zahloubené výzdobě byly doplněny kódy řady R (ZR01-ZR05), které se týkaly různého druhu rýhování (viz tab. 20). Plastická výzdoba Kód PA1 PA2 PA3 PA4 PA5 PA6 PA7 PA8 PB1 PB2 PB3 PB4 PB5 PB6 PC1 PD1 PD2 PD4 PD6 PE1 PF1 PG1 PG2 PG3 PH1 PH2 PH3 PH4 PI Význam plastická lišta nezdobená plastická lišta nezdobená hraněná plastická lišta přesekávaná plastická lišta měsíčkovaná plastická lišta prstovaná plastická lišta vrypy horizontální plastická lišta vlnkovaná plastická lišta prstovaná, svislá ţebro 2 ţebra 3 ţebra 4 ţebra ţebrování gotické ţebrování pupík vypnulina plastická vypnulina terčovitá vypnulina doplněná ţebry vypnulina protlačovaná výčnělek jazykovitý výčnělek horizontální výčnělek nezdobený horizontální výčnělek prstovaný horizontální výčnělek hraněný slepé ouško horizontální slepé ouško vertikální ouško/výčnělek, svisle propíchnuté ouško/výčnělek, vodorovně propíchnuté vodorovné hranění/fasetování Tab. 21. Kód plastické výzdoby. 79

80 Obr. 33. Plastická výzdoba. Kaţdý keramický střep byl ještě navíc sledován z hlediska metriky. Metrické údaje zastupovaly nedílnou součást budoucích analytických vyhodnocení, a proto nemohly být opomenuty. 80

81 Metrické údaje Metrické údaje byly sledovány na základě těchto znaků: průměr okraje (mm) průměr hrdla (mm) průměr výduti (mm) průměr dna (mm) celková výška (mm) výška hrdla (mm) výška hrdla-maximální výduti (mm) výška maximální výduti-dna (mm) výška nožky (mm) plocha (cm 2 ) plocha byla sledována v rámci 12 velikostních kategorií, pomůckou se stala čtvercová síť o dané ploše Kód Význam Plocha (cm 2 ) 1 1 x x x x x x x x x x x x Tab. 22. Plocha (v cm 2 ). minimální tloušťka (mm) maximální tloušťka (mm) tloušťka zlomku tenkostěnný, silnostěnný Na závěr je nutno podotknout, ţe i přes detailní formalizovanou deskripci jsme nebyli schopni v některých případech postihnout veškeré znaky. Bylo to v důsledku poškození střepů, jejich malé velikosti, nebo z důvodu makroskopicky neurčitelných znaků. 81

82 9.2. Terminologie Dříve neţ přejdeme k samotné kvantifikační a analytické části, bylo by vhodné vysvětlit několik pojmů, bez kterých se v další části neobejdeme. V první řadě se jedná se zejména o nálezový celek. Tento pojem existuje v literatuře jiţ od dob O. Montelia (1903, 11; VENCL 2001, 595), který definoval tzv. sicheres Fund jako...soubor všech předmětů, které byly nalezeny za okolností nasvědčujících jejich nepochybně jednorázovému uložení...od této doby se problému nálezového celku věnovala řada badatelů, z čehoţ nakonec vyplynulo i rozličné vnímání tohoto pojmu. Ale začněme od počátku. Na počátku byla kulturní vrstva, neboli vrstva, která se vyskytovala na povrchu areálů lidských aktivit a obsahovala artefakty a ekofakty související s aktivitami v těchto sídlištních areálech (KRUŤOVÁ 2002, 109; NEUSTUPNÝ 1996, 505). Vznik kulturní vrstvy souvisel také bezprostředně s otázkou běţného ukládání odpadu na sídlišti. Předpokládá se, ţe kulturní vrstva obsahovala keramický materiál a zvířecí kosti, které se staly její součástí aţ po skončení své funkce a vytvořily tak spolu s ní odpadový areál. Během této fáze mělo dojít jiţ k fragmentarizaci artefaktů, a to za přispění člověka nebo mnoha klimatických či přírodních činitelů (DANIELISOVÁ 2003, 108; KRUŤOVÁ 2002, 111). Poté se artefakty působením těchto činitelů nebo splachy měly přesunout do zahloubených objektů (terciární odpad), které jiţ neměly mít svou funkci (VENCL 2001, 604; NEUSTUPNÝ 1996, 504). S tím se do určité míry spojuje otázka, kdy přesně tyto objekty ztratily svou funkci, a tedy jak dlouho poté byly ještě zaplňovány sídlištním odpadem. Existuje řada názorů, např. E. Neustupný se domnívá, ţe zahloubené objekty byly po skončení své funkce otevřeny jen krátkou dobu, a to do té doby neţ byly zaplněny splachy z kulturní vrstvy (NEUSTUPNÝ 1996, 499; 2007, 70). Oproti tomu E. Kazdová uvádí protikladný názor na základě terénního pozorování, kde některé sídlištní plochy byly dlouhou dobu nezahrnuty a vystaveny pouze přírodní podmínkám. Zaplňování objektů pak přestávalo ve chvíli výskytu první vegetace v okolí a na stěnách jam (KAZDOVÁ 1998, 63). Sl. Vencl se přiklání spíše k rychlejšímu zaplňování malých jam, eventuálně jam na svaţitých terénech, které byly zaplněny vlivem přívalových dešťů (VENCL 2001, 604). M. Kruťová připouští, ţe rychlost a způsob zaplňování zahloubení objektů záviselo na konkrétním prostředí, na svaţitosti terénu a velikosti zahloubených objektů (KRUŤOVÁ 2002, 114), nicméně sama dodává, ţe vytváření těchto teoretických modelů je dosti obtíţné vzhledem k tomu, ţe mohlo existovat několik faktorů, které dnes jiţ 82

83 nejsme schopni rekonstruovat, a které mohly zásadním způsobem ovlivnit zaplňování objektů (KRUŤOVÁ 2003, 103). Na základě tvrzení S. Vencla bychom pak mohli usuzovat, ţe sídlištní objekty (pouze ty, u kterých neznáme funkci) netvoří uzavřené nálezové celky. Jedinou vypovídací hodnotu by pak měly mít tedy hroby, popř. depoty (definice O. Montelia) a samotné sídlištní objekty by mělo být zbytečné analyzovat. Přesto si osobně myslím, ţe negativní výsledek je také výsledek a kaţdá nálezová okolnost je do jisté míry individuální (v čase a prostoru), proto bych se přikláněla k tomu nevyhýbat se jakýmkoliv způsobům zjištění dané minulosti, avšak ne za kaţdou cenu (např. nutnost vybrat vhodná vstupní data k analýze). Pojem nálezový celek je tedy výsledek všech prodělaných změn (transformací), kterými soubor prošel od počátku aţ do okamţiku jeho nálezu (MACHÁČEK 2001, 15). V souladu s A. Danielisovou pak chápu nálezový celek jako skupinu nálezů, které mají společný kontext, ve kterých byly nalezeny, a jako takovými s nimi můţeme pracovat. Za uzavřený nálezový celek povaţuji soubor předmětů nalezených za podmínek, které svědčí o jeho jednorázovém uloţení (DANIELISOVÁ 2003, ). Pokud jsme si takto vymezili základní jednotky všech statistických analýz, v další fázi je potřeba zvolit si z nálezových celků základní keramický soubor, se kterým budeme pracovat jako s počátečním keramickým souborem. Ten bude zastupovat všechny sídlištní objekty doby bronzové (velatické fáze KSPP), které obsahují keramický materiál. Pomocí kvantifikace pak na tomto souboru budou zjištěny základní vlastnosti sídlištních objektů, které se stanou základem pro druhý neméně důleţitý keramický soubor. Ze základního keramického souboru bude vybrán standartní soubor keramiky. Mělo by jít tedy o...ustálenou, normální míru, stupeň, který tvoří základ hodnocení něčeho..., neboli o snahu najít normální, běţný a zároveň ideální soubor sídlištní keramiky mladší doby bronzové (SALAČ 1998, 43-44), který by byl dostatečně reprezentativní pro analýzy a formulaci obecných závěrů (MACHÁČEK 2001, 67). Aby bylo moţné srovnávat získané hodnoty s ostatními sídlišti, byly vybrány takové deskriptory, které toto srovnání umoţňují. Proto byly nejvíce zohledněny deskriptory, které byly pouţity na vyhodnocení keramického materiálu v Přáslavicích (ŠABATOVÁ 2007). S takto definovanými pojmy můţeme jiţ přikročit k samotné kvantifikaci. 83

84 9.3. Kvantifikace keramiky Na sídlišti v Jiříkovicích obsahuje keramický materiál z celkového počtu 347 sídlištních objektů 151 objektů (44%). Z tohoto počtu celkem 110 přísluší velatické fázi KSPP, tedy 73% veškerého keramického materiálu na sídlišti. Ze 151 objektů byly vyřazeny všechny objekty jiné datace neţ velatické fáze KSPP (tzn. LnK, MMK, KZP, pravěk, nedatováno, doba bronzová), tedy objekty, u nichţ jsme 100% nemohli říct, ţe se u nich projevuje velatická sloţka. Naopak do celkových analýz byl zahrnut i hliník s přechodnou velaticko-podolskou fází. O takto vybraných objektech můţeme hovořit jako o základním keramickém souboru Celkový počet zlomků a hmotnost základního a standardního souboru Objekty s keramickým materiálem velatické fáze KSPP obsahovaly zlomků (8.523 ks) o celkové hmotnosti kg (celkem ve všech objektech na sídlišti zl./9.682 ks/ kg). Analýzu tedy podstupovalo 110 objektů (nálezových celků), z převáţné většiny se jednalo o sídlištní objekty neznámé funkce (82 obj. 75%), dále zásobní jámy (17 obj. 15%), ţlaby (5 obj. 5%), hliníky (4 obj. 4%), příkop (1 obj. 0,5 %) a pec (1 obj. 0,5 %). Abychom mohli spolehlivě vyčlenit základní kritéria pro standardní keramický soubor, podstoupí tyto hodnoty statistickou analýzu. Celkový počet zlomků základního souboru: Průměrný počet zlomků v objektu (zl.) 87,192 Směrodatná odchylka (zl.) 164,382 Variační koeficient (%) 188,532 Dolní kvartil (zl.) 10,000 Medián (zl.) 30,000 Horní kvartil (zl.) 87,000 Minimální hodnota (zl.) 1,000 Maximální hodnota (zl.) 1093,000 Rozpětí (zl.) 1092,000 Do výpočtu vstupovalo 110 sídlištních objektů, o celkovém počtu keramických zlomků

85 Graf 6. Celkový počet zlomků v objektu. Graf 7. Krabicový graf celkového počtu zlomků v objektu. 85

86 Celková hmotnost zlomků základního souboru: Průměrná hmotnost zlomků v objektu (g) 2080,500 Směrodatná odchylka (g) 3891,810 Variační koeficient (%) 187,061 Dolní kvartil (g) 178,000 Medián (g) 660,000 Horní kvartil (g) 1680,000 Minimální hodnota (g) 8,000 Maximální hodnota (g) 23086,000 Rozpětí (g) 23078,000 Do výpočtu vstupovalo 110 sídlištních objektů o celkové hmotnosti zlomků kg. Graf 8. Celková hmotnost zlomků v objektu. 86

87 Graf 9. Krabicový graf celkové hmotnosti zlomku v objektu. Z těchto základních statistik a následných grafů vyplývá značná nesourodost nálezových celků. Pokud bychom porovnali jednotlivé variační koeficienty (míry rozptylu) s ostatními sídlišti, které byly statisticky zpracovány, dostaneme se nám relativně shodných hodnot pouze s Lesní školkou na Pohansku. Přáslavický soubor disponuje hodnotami, u kterých variační koeficienty dosahovaly hodnot téměř dvojnásobných neţ u ostatních (ŠABATOVÁ 2007, 108). Lokalita variační koef. variač. koef. celk. hmotnosti celk. počtu zl. Jiříkovice 187, ,532 Pohansko-Lesní školka 197, ,842 Přáslavice 425, ,328 Tab. 23. Celkové srovnání variačních koeficientů základního souboru. Podle grafů bychom mohli soudit, ţe na sídlišti převaţují objekty s malým mnoţstvím keramiky a malou hmotností. S nimi souvisejí také rozdílné hodnoty průměrů a mediánů u celkového počtu zlomků v objektu, které stejně jako variační koeficienty prokazují opět nehomogennost souboru. V. Salač upozornil, ţe tyto hodnoty jsou závislé také na jiných okolnostech např. na rozměrech objektu, zacházení s materiálem po výzkumu (fragmentarizace, skartace) apod. (SALAČ 1998, 48, 52; MACHÁČEK 2001, 71). 87

88 Hodnota mediánu u celkového počtu zlomků v objektu se ustálila na hodnotě 30, coţ znamená, ţe 55 objektů obsahuje keramický materiál od 1 do 30 zlomků. Současně s průměrnými hodnotami se na grafech znázornily i hodnoty, které představují extrémní hodnoty, jak v počtu zlomků v objektu, tak v celkové hmotnosti zlomků v objektu. Tyto hodnoty musely být z dalších analýz vyloučeny, neboť by zásadním způsobem ovlivňovaly výsledky a jako takové byly pro ně tedy nevhodné. Jednalo se zejména o rozsáhlý příkop č. 530, který představoval objekt s největším počtem zlomků (1093 zl., kg), dále byly vyloučeny hliníky č. 538 (975 zl., kg), 551 (548 zl., kg), neboť svými hodnotami v obou veličinách naprosto převyšovaly ostatní objekty a z hlediska hmotnosti byla vyřazena sídlištní jáma č. 816, která obsahovala nejtěţší zlomky keramiky (323 zl., kg). Ostatní soubory zůstaly ponechány, i přestoţe jejich některé hodnoty nebyly jedny z nejmenších. Odstraňování extrémních hodnot je sice výhodné pro sníţení variačního koeficientu, naopak se ale můţeme připravit o důleţitý směrodatný prvek ve výsledných analýzách (ŠABATOVÁ 2007, 109), proto byly vyloučeny opravdu jen krajní hodnoty veličin objektů. Do následných analýz musí být vybrán pouze reprezentativní vzorek objektů, a proto bylo potřeba stanovit si hranici pro jejich výběr. Byly stanoveny tedy minimální hranice výběru, které tvořilo 100 zlomků v objektu anebo 1000 g. Současně bylo nutné vybrat objekty, které byly prozkoumané celé, a proto známe jejich tvar a maximální rozměry (délka, šířka, max. hloubka). Vlastnosti vybrané skupiny 31 objektů můţeme povaţovat tedy za standardní keramický soubor, který představuje po vyloučení extrémních hodnot a ostatních kritérií 28% nálezových celků velatické fáze KSPP. Jelikoţ byla kritéria vybírána podle hmotnosti a podle počtu zlomků (Tab. 24), můţeme říci, ţe objekt s největším počtem zlomků byl objekt č. 589 s 426 zlomky (4,44%), naopak s nejmenším počtem zlomků objekt č. 620 se 30 zlomky (0,31%). Standardní soubor jsme opět pro porovnání se základní souborem podrobili statistické analýze a sledovaly jsme změnu variačního koeficientu a případnou homogennost či nehomogennost celého souboru. 88

89 Číslo objektu Celková hmotnost zl. v obj. (g) Průměrná hmotnost zl. v obj. (g) Celkový počet zl.v obj. Zastoupení ker. v obj. vzhledem k celému soubotu (%) , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,67 Tab. 24. Standardní soubor keramiky s min g. Celkový počet zlomků standardního souboru: Průměrný počet zlomků v objektu (zl.) 150,774 Směrodatná odchylka (zl.) 107,643 Variační koeficient (%) 71,393 Dolní kvartil (zl.) 64,000 Medián (zl.) 137,000 Horní kvartil (zl.) 176,000 Minimální hodnota (zl.) 30,000 Maximální hodnota (zl.) 426,000 Rozpětí (zl.) 396,000 Do výpočtu vstupovalo 31 sídlištních objektů o celkovém počtu zlomků (48,73 % ze základního keramického souboru). 89

90 Graf 10. Krabicový graf celkového počtu zlomků ve standardním souboru. Celková hmotnost zlomků standardního souboru: Průměrná hmotnost zlomků v objektu (g) 4120,839 Směrodatná odchylka (g) 3417,981 Variační koeficient (%) 82,944 Dolní kvartil (g) 1558,000 Medián (g) 2568,000 Horní kvartil (g) 6402,000 Minimální hodnota (g) 1000,000 Maximální hodnota (g) 11960,000 Rozpětí (g) 10960,000 Do výpočtu vstupovalo 31 sídlištních objektů o celkové hmotnosti zlomků kg (56 % ze základního keramického souboru). 90

91 Graf 11. Krabicový graf celkové hmotnosti zlomků ve standardním souboru Na první pohled je z krabicových grafů vidět, ţe selekcí určitých druhů nálezových celků jsme ztratili extrémní hodnoty, které zkreslovaly celkové hodnocení. Tím jsme docílili i poklesu variačního koeficientu (míry rozptylu) a tedy i určité přiblíţení se k celkově homogennímu souboru. U celkového počtu zlomků klesl variační koeficient ze 188,532 % na 71,393 %, podobně jako u celkové hmotnosti zlomků z 187,061 % na 82,944 %. Nicméně i tyto hodnoty povaţuje např. V. Salač za doklad rozkolísanosti souboru (SALAČ 1998, 48). Lokalita variační koef. celk. hmotnosti zl. (%) variač. koef. celk. počtu zl. (%) Jiříkovice 82,944 71,393 Pohansko-Lesní školka 114, ,993 Přáslavice 125, ,222 laténská sídliště SZ Čechy 83,4 84,2 Tab. 25. Celkové srovnání variačních koeficientů standardního souboru. Pokud srovnáme hodnoty s ostatními lokalitami, vyjde nám v zásadě stejná skutečnost, na kterou ve své práci upozorňovala jiţ K. Šabatová (ŠABATOVÁ 2007, 117). Variační koeficient celkového počtu zlomků je niţší neţ variační koeficient celkové 91

92 hmotnosti zlomků. Tento rozdíl bychom mohli přičítat rozdílné fragmentarizaci souboru nebo různému způsobu vzniku nálezových celků. Průměrná hmotnost zlomku: Průměrná hmotnost zlomku byla vypočítána z 31 objektů o průměrné váze v objektu cca kg. Průměrná hmotnost zlomku v objektu (g) 27,98 Směrodatná odchylka (g) 13,31 Variační koeficient (%) 47,56 Dolní kvartil (g) 19,54 Medián (g) 24,34 Horní kvartil (g) 36,82 Minimální hodnota (g) 12,46 Maximální hodnota (g) 70,35 Rozpětí (g) 57,89 Jelikoţ sídliště v Jiříkovicích slouţí také, jako jedna z mála kvantitativně zpracovávaných lokalit, ke komparaci s ostatními sídlišti, uvedeme proto na příkladu průměrné hmotnosti zlomku rozdílné hodnoty získané statistickou analýzou (Tab. 26). Lokalita Datace Průměrná hmotnost zlomku (g) Přáslavice d. bronzová 47,18 Olomouc Slavonín- Horní Lán raný středověk 30,92 Jiříkovice d. bronzová 27,98 laténské zemnice (SZ Čechy) d. laténská 18,70 (30,6) Pohansko-Lesní školka raný středověk 18,00 Tab. 26. Průměrná hmotnost zlomku na dalších lokalitách. Z tabulky je vidět, ţe největší průměrná hmotnost zlomku 47,18 g je zaznamenána na sídlišti v Přáslavicích (ŠABATOVÁ 2007, 121). Druhou nejvyšší hodnotu zastupuje slovanské sídliště v Olomouci-Slavoníně Horním Lánu, kde je průměrná hmotnost zlomku 30,92 g. Sama autorka uvádí srovnání této hodnoty s Pohanskem-Lesní školkou, kde registruje podstatný rozdíl mezi těmito hodnotami. Tuto skutečnost přičítá způsobu výroby starohradištní keramiky (BALCÁRKOVÁ 2009, 69-70). Nejspodnější hranici tvořilo jiţ zmíněné Pohansko (MACHÁČEK 2001, 75). V Jiříkovicích byla zjištěna průměrná hmotnost zlomku 27,98 g. Průměrné hmotnosti zlomků jsou stejně jako ostatní kategorie závislé především na míře transformace (sekundární, terciární odpad) a následné 92

93 fragmentarizaci. K tomu se ještě přidávají další aspekty, jako např. keramická hmota a způsob zacházení s materiálem při/po výzkumu (skartace) Kategorie fragmentu Kategorie fragmentu byla popisována z hlediska tří velikostních kategorií. Celkově bylo sledováno 12 kategorií fragmentu, jejichţ popis je uveden v tab. 5. Nejpočetnější skupinou byla kategorie K1V, tedy kategorie zlomků výdutí (3043 zl. 65,1%). Tento počet je do jisté míry zkreslený zlomky nezdobených výdutí, které nebyly vyřazeny ze základního keramického souboru. Tyto zlomky reprezentuje 2797 zl., coţ představuje celých 92% veškeré kategorie K1V. Druhou nejpočetnější skupinu K3H tvořily hrdla s výdutí (397 zl. 8,49%), přesto oproti první skupině je v počtu zlomků podstatný rozdíl. Tato skutečnost je však většinou typická pro většinu sídlištního keramického materiálu. Další početnou skupinou jsou dna s výdutí, která představují třetí nejpočetnější skupinu (327 zl. 7%). Oproti tomu nejméně početnou skupinou byla kategorie K1H (6 zl. 0,12%), tedy zlomky hrdla. To však můţe být způsobeno také skutečností, ţe ne vţdy lze z malého zlomku rozeznat zlomek hrdla jako takového. Většina zlomků pak byla řazena do kategorie K1V, tzn. zlomků výdutí. Druhou nejméně početnou skupinu tvořily K2D, celá dna kategorie II (15 zl. 0,32%), a třetí nejméně početnou zastupovaly prosté okraje K1O kategorie I (27 zl. 0,58%). Kategorie KCN, která reprezentovala zástupce celých profilů výduti nebo celých nádob, byla zastoupena v počtu 267 zl. (5,71%). V následující tabulce (tab. 27) jsou uvedeny přehledně všechny hodnoty a jejich procentuální zastoupení, stejně jako jejich průměrné hmotnosti v nálezovém celku K1D K1H K1O K1U K1V K2D K2H K2V K3D K3H K3V KCN Graf 12. Zastoupení jednotlivých kategorií fragmentu standardního souboru. 93

94 Kategorie fragmentu Celková hmotnost zl. v obj. (g) Průměrná hmotnost zl. v obj. (g) Celkový počet zl. v obj. Zastoupení zlomků (%) K1O , ,58 K1H ,00 6 0,12 K1V , ,10 K1D , ,45 K1U , ,90 K2H , ,92 K2V , ,89 K2D , ,32 K3H , ,49 K3V , ,50 K3D , ,00 Zastoupení kategorie (%) 68,15 9,14 16,99 KCN , ,71 5,71 Tab. 27. Zastoupení jednotlivých kategorií fragmentů Graf 13. Průměrná hmotnost zlomků (g). Z tabulky můţeme vidět, ţe největší zastoupení má velikostní kategorie I. (67,25%), coţ je způsobené hlavně počtem zlomků výdutí. V této skupině největší průměrnou hmotnost zlomků vykazuje kategorie K1H (31 g) a K1D (25,03 g). Naopak nejmenší průměrnou hmotnost mají prosté okraje kategorie K1O (11,11 g) a K1U (11,33 g) a jsou tedy nejlehčí. To však, stejně jako na sídlišti v Přáslavicích, můţe způsobovat určitý způsob deskripce těchto zlomků, neboť za okraje byly povaţovány pouze opravdu malé zlomky. Pokud měly jiţ náznak hrdla nebo výduti byly povaţovány za hrdlo kategorie K2H. Za ucha kategorie K1U byly povaţovány pouze samotná ucha, která se nedochovala s částí hrdla nebo výduti. 94