Teoreticko-empirická část Analytická část Závěry

Transkript

1

2

3

4

5 Obsah Úvod Teoreticko-empirická část O roli lokálních projektů zaměstnanosti, o zaměstnatelnosti vybraných skupin ohrožených nezaměstnaností a o reakci vlád na jejich začleňování Kapitola 1 Role projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v politice zaměstnanosti v České republice a zahraničí Kapitola 2 Zaměstnatelnost osob starších padesáti let a zdravotně postižených na současných evropských trzích práce Kapitola 3 Přístupy české a evropské politiky zaměstnanosti k začlenění zdravotně postižených a osob starších padesáti let na trh práce Analytická část Případová studie lokálního projektu zaměřeného na zvýšení zaměstnatelnosti osob se zdravotním postižením a osob starších padesáti let ve vybraném kraji České republiky Kapitola 4 Zhodnocení procesu tvorby a realizace vybraného lokálního projektu zaměstnanosti Kapitola 5 Zhodnocení naplnění výchozích očekávání účastníků projektu a vlivu projektu na jejich zaměstnatelnost Závěry Je možné zdokonalit stávající proces tvorby a realizace lokálních projektů zaměstnanosti v České republice? Literatura Seznam schémat Seznam tabulek Summary O autorovi

6

7 Úvod Přístupy vlád jednotlivých členských zemí Evropské unie k sociálním problémům prošly v posledních desetiletích mnoha změnami, které byly vyvolány zejména snahou snížit náklady a současně zvýšit pružnost, efektivnost a kvalitu tradičně státem spravovaných veřejných politik a v jejich rámci poskytovaných programů a služeb. Akcent na tyto požadavky byl ještě více posílen od konce roku 2008 v důsledku celosvětové hospodářské krize, která negativně postihla většinu západních ekonomik včetně České republiky. Z těchto důvodů by novodobé politiky měly být schopny pružně reagovat na turbulentní změny spojené se stále rostoucí komplexitou, dynamikou a diverzitou současného světa s jeho často nepředpověditelnými, neočekávanými, nežádoucími nebo společensky nebezpečnými jevy (např. Beck 1992, 2007; Kooiman 1993; Mayntz 1993). V případě politiky zaměstnanosti a trhu práce, které jsou centrem zájmu této knihy, jde o jevy spojené s tzv. novými sociálními riziky a rizikovými skupinami osob ohrožených ve zvýšené míře (dlouhodobou) nezaměstnaností. Jinými slovy, jde o životní podmínky sociálních skupin, které se vyznačují sníženou schopností být samostatnými a společensky nezávislými občany. Tito jedinci mají často nedostatečnou kvalifikaci, omezené pracovní dovednostmi a možnosti, jak sladit práci a rodinný život, a obecně limitovaný přístup k službám sociálního státu (Beck 2000, Giddens 1998; Taylor-Gooby et al. 2004; Taylor-Gooby 2005). Rizikové skupiny do kterých jsou často zahrnovány osoby s nízkou kvalifikací, zdravotně postiženi, lidé vyššího, nebo naopak nižšího věku, absolventi, rodiče pečující o malé děti, osoby ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí a podobně se vyznačují omezenými šancemi na získání a udržení vhodného zaměstnání na současném proměnlivém trhu práce. Důvody těchto omezení lze přitom často spatřovat jak v osobnostních a profesních charakteristikách těchto skupin, tak v předsudečných a stereotypních postojích a chování ostatních aktérů na pracovním trhu, zejména pak z řad zaměstnavatelů a pracovníků státní správy a samosprávy (srv. Sirovátka 1997a, 2002; Mareš et al. 2008; Horáková a Horák 2014). Reakcí vlád na povahu moderních společností, plodících nové nejistoty, rizika a sociální problémy, bylo již od konce 80. let minulého století zavádění nového způsobu vládnutí (new governance), který významně ovlivnil současnou administrativu, řízení, kontrolu a realizaci dílčích veřejných politik evropských i mimoevropských zemí. Podstata tohoto trendu spočívá ve snaze zapojit 7

8 Úvod do tradičně státem spravovaných politik aktéry z nestátních sektorů (konkrétně pak trhu a občanského sektoru), kteří ve vyšší míře než dříve začali participovat na realizaci jednotlivých státních opatření (blíže Horák 2012). Trend vzájemné spolupráce státních a nestátních aktérů, umožňující poskytnout kvalitní a méně nákladné služby, byl doprovázen procesy decentralizace (k zvýšení flexibility stávajících opatření, aby odpovídala reálným potřebám a problémům), marketizace a soutěže (zajišťujících ekonomickou efektivitu) a nových forem řízení ve veřejném sektoru, zabezpečujících racionální a efektivní dosahování cílů politik metodami managementu, které jsou úspěšně využívané po desetiletí v soukromém sektoru (Sirovátka, Horáková a Horák 2014; blíže také van Berkel et al. 2011, 2012). Výše uvedené trendy je možné v posledních letech v náznacích identifikovat i ve vývoji české politiky zaměstnanosti a trhu práce, často ale v omezené či hybridní podobě. Přestože došlo v některých českých regionech k masivnímu rozvoji kvalitních partnerských vztahů mezi státními a nestátními aktéry (Winkler a Zelenková 2010; Horák 2011), tradičně decentralizovaný systém českých služeb zaměstnanosti byl od roku 2010 postupně re-centralizován. Nový požadavek na vyšší regulaci a koordinaci české politiky zaměstnanosti jeho centrem tak nahradil původně poměrně flexibilní politiku zaměstnanosti, která se vyznačovala dobrou cíleností na potřeby jednotlivých skupin nezaměstnaných v konkrétních lokalitách. Rovněž snižování celkového počtu pracovníků úřadů práce a jejich nevyhovující pracovní podmínky často znemožňovaly přistupovat k nezaměstnaným cíleně a individuálně (Sirovátka a Šimíková 2013). Navíc v rámci marketizace státní správy nastal sice v oblasti politiky zaměstnanosti velký boom zadávání zakázek nestátním subjektům zaměřeným na aktivaci a začleňování pracovní síly na trh práce, ale nedostatečná regulace tržních vztahů způsobila, že v některých regionech měly a mají nestátní organizace monopolní postavení (Sirovátka a Greve 2014). Principy nového veřejného managementu jsou v české politice zaměstnanosti rovněž dlouhodobě uplatňovány v poměrně omezené míře a na úkor převažujícího byrokratického stylu řízení veřejných služeb zaměstnanosti (Sirovátka, Horák a Horáková 2007; Sirovátka 2014). Celkově převažoval v České republice mezi lety 2008 až 2013 trend omezování rozsahu a kvality opatření aktivní politiky zaměstnanosti při současném snížení úrovně kompenzace příjmu v nezaměstnanosti. Tím se česká politika zaměstnanosti vzdalovala evropským a světovým trendům (Sirovátka 2014; Rákoczyová a Horáková 2014). Souběžně s těmito změnami došlo v České republice (stejně jako v ostatních členských státech) k nárůstu využívání Evropského sociálního fondu k financování a realizaci jednotlivých opatření aktivní politiky zaměstnanosti, 8

9 Úvod které byly tradičně vykonávány výhradně státními úřady práce. Přestože finanční prostředky z Evropského sociálního fondu byly využívány v českém prostředí již od roku 2004 (ihned po vstupu České republiky do Evropské unie) a bylo prokázáno, že jejich přínos v mezidobí 2004 až 2006 byl totožný s opatřeními financovanými státem (blíže Horáková et al. 2010), reformy systému služeb zaměstnanosti a související legislativy (zejména přijetí a následná novelizace zákona o veřejných zakázkách) posílily podíl regionálních a lokálních projektů realizovaných nestátními organizacemi na celkové politice zaměstnanosti v České republice. Došlo tím k posílení role projektů financovaných z Evropského sociálního fondu a k faktickému vyvlastnění aktivních opatření pracovního trhu poskytovaných v jeho rámci z rukou státu. Vedle výše uvedených limitů a nedostatků lze v průběhu posledních let v české politice zaměstnanosti identifikovat pozitivní změny, které se týkají právě možnosti čerpat finanční prostředky z Evropské unie pro potřebu tvorby a realizace lokálních projektů zaměstnanosti. Tyto projekty totiž umožňují vytvářet a posilovat spolupráci mezi státními a nestátními aktéry, kteří mají dlouhodobé a specifické zkušenosti s prací s konkrétními rizikovými skupinami nezaměstnaných. Zároveň tyto projekty umožňují využívat inovativní metody a postupy zaměřené na rozvoj znalostí a dovedností jejich účastníků, zvyšovat tím jejich zaměstnatelnost, a tím i šance na úspěšné nalezení vhodného zaměstnání na současných trzích práce (blíže Horáková a Horák 2013; Horáková 2013, 2014). Úkolem předkládané knihy je navázat na několik málo odborných příspěvků, které se zabývají situací české politiky zaměstnanosti po její reformě započaté v roce 2010 (např. Sirovátka a Winkler 2011; Sirovátka a Šimíková 2013; Horák, Horáková a Hora 2014; Sirovátka, Horáková a Horák 2014). Pokusíme se zjistit, jaká je role Evropského sociálního fondu v současné české politice zaměstnanosti s ohledem na míru a způsob jeho využívání v zahraničí. Kniha přináší komplexní hodnocení námi vybraného lokálního projektu zaměřeného na dva typy rizikových skupin nezaměstnaných (zdravotně postižené osoby a osoby staršího věku), který byl v průběhu let 2012 až 2014 realizován v Jihomoravském kraji. Naším cílem je také zmapovat okolnosti tvorby a realizace tohoto projektu (včetně identifikace případných obtíží a přínosů) a zhodnotit průběh jeho realizace a výsledný vliv na zvýšení zaměstnatelnosti a nalezení zaměstnání u jeho účastníků. V první, teoreticko-empirické části knihy, seznamujeme čtenáře s rolí projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v politice zaměstnanosti v České republice a zahraničí v posledních letech (kapitola 1). Následně se zabýváme konceptem zaměstnatelnosti a jeho jednotlivými dimenzemi, které 9

10 Úvod prakticky operacionalizujeme jednak pro potřeby výzkumu všech rizikových skupin nezaměstnaných na současných trzích práce, jednak pro potřeby výzkumu osob zdravotně postižených a osob starších padesáti let, které se účastnily projektu hodnoceného v analytické části knihy (kapitola 2). V závěrečné kapitole teoreticko-empirické části se podrobně zabýváme zdravotně postiženými osobami a osobami staršího věku v České republice, jejich postavením na českém trhu práce a konkrétními přístupy české a evropské politiky zaměstnanosti k jejich začleňování do něj (kapitola 3). Analytická část knihy přináší komplexní hodnocení jednotlivých fází tvorby a realizace vybraného lokálního projektu zaměstnanosti financovaného z Evropského sociálního fondu a jeho přínosu. V úvodu druhé části monografie vymezujeme náš cíl, užité metody, okolnosti a způsoby sběru a analýzy potřebných dat. Dále hodnotíme okolnosti tvorby a realizace našeho projektu (kapitola 4). Poslední kapitola je věnována hodnocení naplnění výchozích očekávání účastníků projektu a vlivu projektu na zaměstnatelnost jeho účastníků (kapitola 5). V samotném závěru knihy předkládáme výsledná zjištění, která vyplynula z naší případové studie a která jsou podle našeho názoru zobecnitelná a využitelná pro přípravu dalších projektů zaměstnanosti v českém prostředí (viz dále). Identifikujeme konkrétní problémové oblasti a navrhujeme, jak tyto nedostatky odstranit či zmírnit. Domníváme se, že předkládaná kniha by mohla být přínosem pro různé skupiny čtenářů, kteří se přímo či nepřímo podílejí na politice zaměstnanosti a trhu práce, a to v několika směrech. V prvé řadě zatím v českém prostředí neexistuje mnoho hodnotících studií zaměřených na tvorbu, implementaci a zároveň i přínosy lokálních projektů zaměstnanosti, chybí tedy dostatečná praktická zpětná vazba pro jejich tvůrce, realizátory a účastníky. V této souvislosti by kniha mohla oslovit hlavně tvůrce a realizátory politiky zaměstnanosti a trhu práce, seznámit je s pozitivními i negativními zkušenostmi spojenými s tvorbou a realizací lokálních projektů zaměstnanosti v tuzemsku i zahraničí a nabídnout jim možná řešení stávajících obtíží. Nestátním aktérům z řad neziskových organizací, kteří pracují se skupinami osob ohroženými na trhu práce (zejména pak s osobami staršími padesáti let a se zdravotně postiženými), by pak kniha mohla poskytnout klíčové informace o projektech zaměstnanosti, zprostředkovatelných klientům jako možný způsob řešení jejich často náročné životní situace spojené s nezaměstnaností. Zároveň by předložený text mohl oslovit samotné nezaměstnané a seznámit je s tím, co vše mohou očekávat od lokálních projektů zaměstnanosti, které se specializují na zvýšení jejich šancí nalézt vhodné zaměstnání na otevřeném trhu práce. 10

11 Úvod Dále předkládaná případová studie nabízí analytikům politiky a studentům veřejné a sociální politiky návod, co vše a jakým způsobem je možné v procesu tvorby, realizace a výsledných efektů lokálních projektů (jakýchkoli veřejných a sociálních programů) zkoumat a jakým způsobem získaná data analyzovat. Předložená studie si totiž klade za cíl zhodnotit lokální projekty zaměstnanosti komplexně, tj. zaměřit se na všechny existující fáze procesu a jeho implementace (od plánování, přes realizaci až po sledování výsledných účinků na zaměstnatelnost jeho účastníků) za využití různých datových zdrojů (analýza dokumentů, rozhovory s tvůrci, realizátory i účastníky projektů, dotazníky), které kombinují optiku kvantitativního i kvalitativního výzkumu. Přestože má předkládaná studie případový charakter, podobnost zjištěných výsledků s již provedenými evaluačními studiemi umožňuje využít její zjištění pro všechny ostatní lokální projekty zaměstnanosti implementované v českém prostředí. Věříme, že naše kniha osloví výše uvedené čtenáře, splní jejich očekávání a bude pro ně užitečnou pomůckou. 11

12

13

14

15 Kapitola 1 Role projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v politice zaměstnanosti v České republice a zahraničí Tato kapitola poskytuje klíčové informace o roli projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v České republice a zahraniční v posledních několika letech. V prvé řadě se zaměřuje na souvislosti mezi evropskou politikou sociální a hospodářské koheze, evropskou strategií zaměstnanosti, Evropským sociálním fondem a politikami zaměstnanosti a trhu práce jednotlivých členských zemí Evropské unie. Následně prezentujeme jednotlivé operační programy financované z Evropského sociálního fondu a využívané v České republice z hlediska klíčových témat, která pokrývaly. Shrnujeme zde zkušenosti s těmito projekty v českém prostředí a navrhovaná expertní doporučení pro jejich další rozvoj. V poslední části kapitoly se zabýváme vlivem evropských projektů na způsob administrace a realizace české politiky zaměstnanosti a trhu práce v posledních letech. V samotném závěru shrnujeme klíčová zjištění o roli evropských projektů v české politice zaměstnanosti a trhu práce v porovnání s jejich rolí v zahraničí. Evropské strukturální fondy a politika zaměstnanosti v zemích Evropské unie Česká politika zaměstnanosti a trhu práce je od doby vstupu ČR do Evropské unie (v květnu 2004) významně ovlivňována regionální politikou Evropské unie, respektive politikou hospodářské, sociální a územní soudržnosti, jejíž cíle jsou dosahovány pomocí strukturálních fondů Evropské unie. Hlavním cílem evropské regionální politiky byla v období let snaha o dosažení ekonomické a sociální soudržnosti jednotlivých členských států zvýšením jejich konkurenceschopnosti a zlepšením ekonomického a sociálního vývoje, šlo tedy o záležitosti bezprostředně spojené s problematikou trhu práce. Ve stejném období byly vytyčeny i hlavní (poměrně obecné) cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti, které se týkaly podpory růstu a tvorby většího počtu kvalitnějších pracovních míst, podpory regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti a rozvoje spolupráce mezi jednotlivými členskými 15

16 Kapitola 1 státy (srv. Marek a Kantor 2007). V listopadu 2013 přijal Evropský parlament finanční rozpočet pro novou politiku soudržnosti na následující časové období ( ). V rámci této reformované politiky se explicitně objevují konkrétní témata související s životním prostředím, energetickou závislostí a bojem proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Na oficiálních stránkách Evropské komise jsou zmíněny tři klíčové priority nové politiky soudržnosti: podpora malých a středních podniků (zdvojnásobením jejich finanční podpory v následujících sedmi letech ze 70 na 140 miliard EUR), orientace na výsledky dosahované evropskými strukturálními fondy (pomocí výkonnostní rezervy pobízející k provádění kvalitnějších projektů) a zvýšení efektivity politiky soudržnosti sledováním míry dodržování doporučení Evropské unie jednotlivými členskými státy (EC 2014d). Cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti umožňují prosazovat tři z pěti existujících fondů, z nichž druhý je klíčový pro realizaci politiky zaměstnanosti a trhu práce. Konkrétně jde o Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), který slouží k podpoře veřejných a soukromých investic na pomoc odstranění rozdílů mezi regiony v Evropské unii v oblasti výzkumu, inovací, ochrany životního prostředí a prevence rizik a infrastruktur; dále o Evropský sociální fond (ESF), který financuje opatření sociální politiky a politiky zaměstnanosti na základě doporučení Evropské strategie zaměstnanosti v oblasti boje proti diskriminaci, podpory rovnosti, vzdělávání a odborní přípravy, a třetím je Kohezní fond (KF), který slouží ke snížení ekonomických a sociálních nerovností nově nastupujících členských států s hrubým domácím produktem nižším než 90 % průměru členských zemí Evropské unie (blíže Marek a Kantor 2007). Tyto fondy umožňují jednotlivým členským státům EU čerpat dočasnou finanční podporu, aby došlo ke snížení regionálních rozdílů, a tím k co největšímu přiblížení ekonomické úrovni bohatších zemí v Evropské unii (srv. Marek a Kantor 2007; EC 2014a). Vlastní vymezení evropské regionální politiky včetně postupů potřebných k čerpání konkrétních finančních prostředků z evropských fondů jsou obsaženy ve třech strategických dokumentech a v jednom typu programových dokumentů (Dočkal 2007). V prvním případě je regionální politika Evropské unie poplatná pro jednotlivé členské země eurozóny obsažena v nadnárodním strategickém dokumentu nazvaném Strategické obecné zásady Evropské unie, konkrétní pravidla a strategie čerpání finančních prostředků z Evropských fondů jednotlivými zeměmi v konkrétním časovém období jsou obsaženy v Národním rozvojovém plánu. Česká republika v této souvislosti pravidelně vypracovává Národní strategický referenční rámec, dokument vytvořený ministerstvem pro místní rozvoj a schválený vládou ČR, jehož obsah je dále projednáván s Evropskou komisí. Ve skutečnosti jde o podklad pro jednotlivé programové 16

17 Kapitola 1 dokumenty, v rámci kterých získávají jednotlivé země finanční prostředky. V druhém případě jde o programové dokumenty, které popisují oblasti možných intervencí na národní a regionální úrovni dané členské země (jde o tzv. operační programy viz dále). Jednotlivé zásady a priority politiky soudržnosti přitom vznikají během konzultací mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy, které samostatně vytvářejí návrh smlouvy o partnerství obsahující strategii dané země a návrh operačních programů, které by chtěly financovat z Evropských fondů. Vyjednávání o konkrétní podobě jednotlivých operačních programů se mohou účastnit různí regionální aktéři z řad zaměstnavatelů, pracovníků státní správy a občanského sektoru (EC 2014a). V rámci široké palety oblastí, na které se současná evropská regionální politika od roku 2014 zaměřuje (patří sem podpora cestovního ruchu, dopravy, kultury, životního prostředí atd.), existují i oblasti související s trhem práce (jde o zaměstnání a sociální začlenění, podporu podnikání a vzdělávání a odbornou přípravu srv. EC 2014a). V této souvislosti jsou politiky zaměstnanosti a trhu práce jednotlivých členských zemí Evropské unie v posledních čtyřech letech 1 významně ovlivňovány Strategií pro hospodářský růst Evropa 2020 na období let 2010 až 2020 a navazující Evropskou strategií zaměstnanosti. Strategie Evropa 2020 je strategickým dokumentem, který se zaměřuje na oblast zaměstnanosti, inovací, vzdělání, sociálního začlenění a změny klimatu. Jejím cílem je v příštím desetiletí dosáhnout nového ekonomického růstu podporou inteligentní a udržitelné ekonomiky, která podporuje sociální začleňování osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (EC 2010a). V dodatečném rozhodnutí Rady Evropy č. 707 z října 2010 jsou specifikovány tři konkrétní cíle ( hlavní směry ) politiky zaměstnanosti, které by měly být dosahovány jednotlivými zeměmi eurozóny. Jsou jimi dosažení plné zaměstnanosti a snížení nezaměstnanosti a neaktivity pomocí konceptu flexicurity, zlepšení kvality a produktivity práce zejména zvýšením zaměstnanosti a odstraněním nerovností v zaměstnávání různých sociálních skupin a posilováním hospodářské, sociální a územní soudržnosti v boji proti chudobě a vylučování znevýhodněných sociálních skupin z trhu práce (srv. EC 2010c: 49). Evropská strategie zaměstnanosti vychází od roku 2010 ze Strategie 2020 a klade si za cíl podpořit vznik 1 Do roku 2010 byly politiky zaměstnanosti jednotlivých členských zemí včetně České republiky ovlivňovány Lisabonskou strategií z března 2000 a setkáním Rady Evropy v Nice z téhož roku, které sledovaly snahu zkvalitnit ekonomiku Evropské unie jako celku, aby byla do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomickou na světě, založenou na znalostech a schopnosti trvale udržitelného růstu s více lepšími pracovními místy a vyšší sociální soudržností (EC 2001:2). 17

18 Kapitola 1 většího množství kvalitních pracovních míst v celé Evropské unii (EC 2014c). Jde o každoroční proces, který spočívá ve výměně informací a v diskuzích mezi jednotlivými členskými zeměmi a orgány Evropské unie o tom, jaké cíle národní politiky zaměstnanosti by měly být dosahovány a jakým způsobem (jde o tzv. otevřenou metodu koordinace, EC 2014c). Vlastní proces stanovení a realizace strategie zaměstnanosti probíhá ve čtyřech krocích. Nejprve jsou stanoveny společné priority a cíle politiky zaměstnanosti Evropskou komisí (tzv. Employment Guidelines) a následně je na základě dostupných statistických dat publikována Společná zpráva o zaměstnanosti (Joint employment report), která je součástí Roční analýzy růstu (Annual Growth Survay). Jednotlivé členské státy poté vytvářejí Národní programy reforem, které předkládají Evropské komisi. Ta je porovnává se Strategií Evropa 2020 a po jejich zhodnocení předkládá jednotlivým zemím konkrétní Doporučení (tzv. Country-specific recommendations, blíže EC 2014c). K naplňování dílčích cílů politiky zaměstnanosti a trhu práce využívají jednotlivé členské země zejména Evropského sociálního fondu, jehož posláním je zlepšovat možnosti zaměstnávání pracovníků, posilovat sociální začleňování, bojovat proti chudobě, podporovat vzdělávání, dovednosti a celoživotní učení a vytvářet komplexní a udržitelné politiky aktivního začleňování ( ), a přispívat tím k hospodářské, sociální a územní soudržnosti (EP a CE 2013, odst. 2). Konkrétně by měly finanční prostředky z tohoto fondu podporovat zavádění takových opatření politiky zaměstnanosti, trhu práce a vzdělávání v jednotlivých regionech členských států Evropské unie, která se zaměřují na boj proti diskriminaci a nerovnostem na trhu práce, na rozvoj celoživotního vzdělávání, kvalifikace pracovní síly a inovací ve způsobech organizace práce a podnikání (srv. Horáková et al. 2010; ESF 2014; EC 2014b). Mezi subjekty, které mohou získat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu, patří všichni aktéři, kteří mají možnost ovlivnit přípravu pracovní síly na vhodné zaměstnání, proces jeho získání a udržení. Jde tedy zejména o školy, obce a města, podnikatele a hospodářské komory a neziskové organizace. Tyto subjekty mají možnost získat finanční prostředky především v případě, že podají kvalitní projekty, které prokáží jejich plné a efektivní využití (srv. Dočkal 2007; Marek a Kantor 2007; Smutný a Hálek 2008). 18

19 Kapitola 1 Využívání projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v ČR Jednotlivé projekty zaměstnanosti financované z Evropského sociálního fondu, které mohou mít mezinárodní, celonárodní, regionální nebo lokální působnost, jsou realizovány výše uvedenými aktéry z řad státních a nestátních organizací, kteří vytvářejí projekty v reakci na tzv. Výzvy, které jsou v České republice vyhlašované a spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí v rámci sedmiletých operačních programů. V programovacím období let 2007 až 2013 bylo (na základě Národního rozvojového plánu ČR pro období a Národního strategického referenčního rámce) v České republice přijato a Evropskou komisí schváleno celkem 24 operačních programů. V rámci politiky zaměstnanosti šlo v případě mezinárodních projektů o Programy evropské a sociální spolupráce (zejména Operační program přeshraniční spolupráce). Národní působnost měly tzv. tematické operační programy, kam patřil především Operační program lidské zdroje a zaměstnanost. Evropský sociální fond rovněž poskytoval finanční prostředky na regionální operační programy v rámci jednotlivých regionů (tzv. NUTS 2) a dva operační programy byly určeny i pro hlavní město Praha (Operační program Praha Konkurenceschopnost a Operační program Praha Adaptabilita, blíže Dočkal 2007; ESF 2014). Operační programy byly v České republice dosud vypsány ve třech programovacích obdobích : mezi lety 2004 až 2006, 2007 až 2013 a nově 2014 až Ze schématu 1.1, které zobrazuje priority, na které se zaměřovaly operační programy financované z Evropského sociálního fondu v ČR v posledních letech, vyplývá, že v posledních dvou programovacích obdobích (od roku 2007) byl nově kladen důraz na zvýšení kvality veřejné správy, její modernizaci a posílení mezinárodní spolupráce. Z mikro- či makroperspektivy byl a je ve všech programovacích obdobích kladen silný důraz na tři oblasti: na sociální integraci osob vylučovaných z trhu práce poskytnutím rovných příležitostí zaváděním antidiskriminačních opatření a posilováním aktivní politiky trhu práce; na zvyšování tlaku na kvalitu absolventů a stávající pracovní síly prostřednictvím zkvalitňování a modernizace systémů vzdělávání (včetně dalšího vzdělávání) a na podporu podnikání a rozvoj infrastruktury v regionech (srv. schéma 1.1). 19

20 Kapitola 1 Schéma Priority jednotlivých operačních programů financovaných Evropským sociálním fondem v ČR v jednotlivých programovacích obdobích mezi lety 2004 až 2020 sociální integrace a rovné příležitosti osobám ohroženým vyloučením z trhu práce (OP RLZ-1, JPD-1, OPPA-2, OPZ-3) vývoj a přenos sociálních inovací zaměřených na řešení diskriminace a nerovného zacházení na trhu práce (EQUAL-1) aktivní politika zaměstnanosti a trhu práce zaměřená na ohrožené skupiny nezaměstnaných osob (OP RLZ-1, JPD-1, OPPA-2, OPZ-3) zkvalitnění a modernizace systému vzdělávání, podpora dalšího vzdělávání a celoživotního učení (JPD-1, OPVK-2, OPZ-3) podpora podnikání (SROP-1, OPZ-3) rozvoj infrastruktury a cestovního ruchu (SROP-1) zvyšování kvality veřejné správy a mezinárodní spolupráce (OP LZZ-2, OPZ-3) modernizace veřejné správy a veřejných služeb (OPZ-3) Poznámky: (1) Čísla uvedená za zkratkami ukazují na to, v jakém programovacím období byl daný operační program realizován, tj. zdali v prvním, druhém či třetím období. (2) Zkratkám jednotlivých operačních programů odpovídají následující názvy: ( ): OP RLZ = Operační program Rozvoj lidských zdrojů; JPD = Jednotný programový dokument; SROP = Společný regionální operační program; ( ): OP LZZ = Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost; OP VK = Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost; OPPA = Operační program Praha Adaptabilita; ( ): OPZ= Operační program Zaměstnanost Zdroj: vlastní zpracování na základě dostupných materiálů zveřejněných na internetovém portálu ESF (2014) Ze všech operačních programů byl dosud v České republice z hlediska počtu projektů a objemu finančních prostředků nejvíce využívaný Operační program zaměřený na zaměstnanost (OP RLZ a OP LZZ). 2 Hlavním ( globálním ) cílem Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost z let 2007 až 2013 bylo zvýšit zaměstnanost a zaměstnatelnost lidí v ČR na úroveň průměru deseti nejlepších zemí EU. Pěti specifickými cíli (které odpovídaly tzv. prioritním osám a programům podpory ) bylo zvýšení adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů, posílení aktivní politiky trhu práce a integrace osob ohrožených sociálním vyloučením, posilování kapacity a efektivnosti veřejné správy a veřejných služeb a zintenzivnění mezinárodní spolupráce (srv. Horáková et al. 2010; EC 2013c; ESF 2014; schéma 1.1). Z konkrétních projektů z posledních let je možné považovat za obzvláště přínosné protikrizové projekty typu Školení je šance a Vzdělávejte se! (pokračující v podobě Vzdělávejte se pro růst! a Vzdělá- 2 Zatímco v rámci OP RLZ byla českým žadatelům o finanční podporu z Evropského sociálního fondu poskytnuta v tříletém období 2004 až 2006 průměrná roční částka 141 milionů eur (422,43 milionů eur za celé tříleté období, z toho 103,61 milionů eur z českého státního rozpočtu), v navazujícím OP LZZ byla průměrná roční částka téměř dvojnásobná, 269 milionů eur (1,88 miliard eur v průběhu sedmi let , srv. ESF 2014). 20

21 Kapitola 1 vejte se pro stabilitu! ), které postupně probíhaly od roku 2009 až po současnost a zaměřovaly se na posílení a rozvoj lidského kapitálu zaměstnané pracovní síly ohrožené nezaměstnaností (blíže o těchto projektech pojednává kapitola 1). Přínosy Evropského sociálního fondu pro rozvoj české politiky zaměstnanosti byly v posledních letech nepopiratelné. Výzkumné studie a hodnotící zprávy zaměřené na evaluaci jednotlivých oblastí podpory nabízených v průběhu let 2007 až 2013 tuto skutečnost jen potvrzují (blíže např. Horáková et al. 2010; MPSV 2011c, 2012e, 2013e; Štogr a Černý 2013). Zejména operační programy Rozvoj lidských zdrojů a Lidské zdroje a zaměstnanost sloužily nejen jako zdroj finančních prostředků (a tím i úspor státního rozpočtu České republiky na aktivní politiku zaměstnanosti), ale i jako zdroj příležitostí pro zapojení různých cílových skupin na trh práce. A to i přesto, že cílenost a výsledné efekty projektů OP RLZ (z hlediska nalezení zaměstnání jejich účastníky) se v období let 2004 až 2007 významně nelišily od cílenosti a efektů státem realizované aktivní politiky zaměstnanosti (Horáková et al. 2010). Přesto je možné v rámci stávajících hodnocení projektů financovaných z Evropského sociálního fondu a realizovaných v České republice v letech 2007 až 2013 spatřovat možnosti jejich zlepšení, která se vyskytují v jednotlivých fázích pomyslného projektového cyklu (blíže schéma 1.2). Na straně zadavatele Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu práce České republiky byla identifikována zejména potřeba zjednodušit stávající proces administrace a hodnocení projektových žádostí, zkrátit dobu od podání žádosti po její vyřízení, vyžadovat kvalitněji zpracované projekty, kterým bude umožněna modifikace původních cílů a prostředků jejich dosažení v průběhu jejich realizace (pokud to bude nutné) a zavést průběžné a zkvalitnit závěrečné hodnocení a kontrolu stávajících projektů. V této souvislosti je v českých médiích trvale zmiňována zejména problematika omezeného využívání celkového objemu finančních prostředků nabízených Evropským sociálním fondem jeho příjemci v České republice. I přestože se tato situace oproti předcházejícím letům výrazně zlepšila, celková částka vyčerpaná v rámci programu OP LZZ za celé období 2007 až 2013 dosáhla k prvnímu čtvrtletí roku 2014 pouze poloviny nabízených finančních prostředků (konkrétně pak 50,4 %, což odpovídá 27 miliardám využitých korun českých oproti téměř 50 miliardám nevyužitých korun českých MMR 2014). Před samotným započetím projektu by rovněž mělo být zajištěno dostatečné vzdělání těch pracovníků úřadů práce, kteří se spolupodílejí na realizaci projektů (zejména při předvýběru klientů do projektu) a mezi realizátory projektů z řad nestátních organizací by mohlo dojít k posílení spolupráce a vzájemnému sdílení zkušeností s psaním a realizací projektů. 21

22 Kapitola 1 V průběhu realizace projektů by měl být kladen zvýšený důraz zejména na tvorbu nových, flexibilních pracovních míst a na spolupráci realizátorů projektu s potenciálními zaměstnavateli účastníků a s ostatními organizacemi, které se podílejí na realizaci projektu (z řad státních a nestátních organizací). V rámci jednotlivých projektů by měly být poskytované programy kvalitnější (certifikované) a flexibilní s ohledem na specifické potřeby a možnosti jejich účastníků (v podobě individuálních poradenství a konzultací, na míru šitých programů různého typu) a zacílené na konkrétní pracovní místo či stáž. Po skončení projektu by realizátoři projektu rovněž měli udržovat vztahy s již zaměstnanými účastníky, posilovat jejich pracovní motivaci a podporovat jejich další vzdělávání (viz schéma 1.2). Vliv evropských projektů na způsob administrace a realizace české a zahraniční politiky zaměstnanosti a trhu práce v posledních letech V současnosti je tomu již deset let, co začala Česká republika využívat finančních prostředků z Evropského sociálního fondu na podporu do té doby výhradně státem realizované aktivní politiky zaměstnanosti. V průběhu těchto let došlo v České republice k postupné reformě systému služeb zaměstnanosti, který byl tradičně řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí a prakticky realizován jednotlivými regionálními a lokálními úřady práce. Došlo tím i ke změně v roli a využívání Evropského sociálního fondu. Konkrétně lze v novodobé historii českých služeb zaměstnanosti identifikovat dvě klíčová reformní období. První období (rok 2003 až 2006) je spojováno s legislativními a institucionálními změnami, které souvisely se zaváděním nových opatření a se zapojením nových, nestátních aktérů z řad ziskových a neziskových organizací do procesu realizace služeb zaměstnanosti (do té doby zajišťovaných výhradně státem). V rámci těchto opatření a změn došlo k zavádění principu individualizace poskytovaných služeb (reflektování specifických potřeb uchazečů o zaměstnání, na míru šité programy apod.) a aktivace jednotlivých uchazečů o zaměstnání jako protikladu pasivního udržování uchazečů v registru nezaměstnaných (blíže Horák 2005; Sirovátka et al. 2007; Horák 2009). V tomto období také došlo k postupnému přesunutí kompetencí specializovaných pracovníků úřadu práce na pracovníky kontrahovaných nestátních firem. Ty postupně začaly nejdříve nabízet různé poradenské služby a následně vzdělávací kurzy a rekvalifikační programy. Fakticky tím došlo k přesunu pravomocí, kompetencí a odpovědnosti od specializovaných pracovníků (státních) úřadů práce (zejména specializovaných poradců) k zaměstnancům z kontra- 22

23 Kapitola 1 hovaných nestátních organizací. V druhém období (2010 až 2012) došlo ve snaze o úsporu finančních prostředků k postupné reformě veřejných služeb zaměstnanosti do podoby systému s centralizovaným rozhodováním, řízením a administrativou poskytovaných dávek a služeb skrze generální ředitelství Úřadu práce ČR v Praze. V duchu prosazování výše zmíněného principu individualizace a aktivace došlo v průběhu těchto reforem k zavádění nových opatření typu povinně sepisovaných individuálních akčních plánů zaměstnanosti, k masovému využívání projektů financovaných z Evropského sociálního fondu a k rozsáhlému využívání externích subdodavatelských služeb především v oblasti zprostředkování zaměstnání a vzdělávacích a rekvalifikačních programů. K těmto inovacím ale docházelo v podmínkách klesajícího počtu pracovníků úřadů práce, snižujícího se počtu poskytovaných aktivačních opatření, nedostatečných stimulů pro rozvoj soukromých agentur práce a poměrně rigidních pravidel, která bylo nutné dodržet pro získání prostředků z Evropského sociálního fondu. Využívání evropských fondů bylo ztíženo zejména v důsledku zákona o veřejných zakázkách (přijatého v roce 2006 a novelizovaného v roce 2012), neboť všechny individuální projekty musely splňovat v tomto zákoně uvedené formální požadavky a podmínky, které byly často kritizovány žadateli o finanční podporu pro jejich neflexibilitu. Přesto lze za nejinovativnější považovat právě individuální projekty politiky zaměstnanosti financované z Evropské unie, které nově umožňují kombinovat poradenství, pracovní výcvik a opatření podporující tvorbu pracovních míst s dalšími sociálními službami. Ty byly dříve typicky nabízeny izolovaně vybranými soukromými ziskovými či neziskovými organizacemi. Podíl výdajů na aktivní politiku trhu práce na celkových výdajích vynaložených na tuto politiku v České republice se totiž od roku 2007 trvale pohybuje mezi 60 až 70 procenty (s výjimkou roku 2012, kdy byly významně sníženy celkové výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti blíže Horák et al. 2014). Mnohé zahraniční studie zabývající se hodnocením projektů financovaných z Evropského sociálního fondu se explicitně či implicitně dotýkají témat, která odpovídají jednotlivým principům nového vládnutí, jak jsme se o nich zmínili v úvodu a jak jsou nastíněny v kapitole 2. Těmito vzájemně komplementárními tématy jsou: (1) finanční a organizační zabezpečení evropských projektů státem a vznik smluvních vztahů s nestátními dodavateli služeb v procesu jejich výběru (princip marketizace), (2) sledování indikátorů výkonu realizátorů projektů prostřednictvím průběžného a závěrečného hodnocení (kontroly) projektů (principy Nového veřejného managementu) a (3) povaha partnerství uvnitř státu (odpovídajícímu centralizovanému vs. decentralizovanému způsobu 23

24 Kapitola 1 Schéma 1.2 Klíčová zjištění a doporučení vyplývající z hodnotících studií projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v ČR v letech 2012 až 2013 Ve fázi před spuštěním projektu Ve fázi realizace projektu Ve fázi po skončení projektu Na straně zadavatelů projektu zjednodušit proces předkládání, administrace a hodnocení žádostí o finanční podporu u projektů s pozitivně hodnocenými výstupy a výsledky minimalizovat dobu od podání žádosti do začátku realizace projektu metodicky upřesnit způsoby hodnocení žádostí o finanční podporu z ESF kvůli eliminaci nevhodných projektů a ke zvýšení kvality předkládaných projektů z hlediska jejich realizovatelnosti (požadavek dosažení cílů navrhovanými prostředky, jasně definovaných cílových skupin, prokázání skutečného zájmu účastníků programu o nabízené služby) zavést efektivní mechanismy kontroly k včasné identifikaci problémových projektů zavést průběžné evaluace programů a současně možnost modifikovat původní cíle projektu a dobu jeho trvání v průběhu realizace projektu, případně projekt zrušit zefektivnit proces hodnocení programu propojením databází veřejné správy a jejich vzájemnou spoluprací a zpřesněním monitorovacích indikátorů podpořit spolupráci mezi zadavateli projektu a jejich realizátory při podávání žádostí, minimálně formulovat ve výzvách konkrétní doporučení, jak by mohl být projekt inovativněji řešen Na straně spolurealizátorů a realizátorů projektu zintenzivnit vzdělávání zaměstnanců úřadu práce k docílení vyšší efektivity práce se zájemci o účast v projektu v oblasti dostatečné informovanosti o nabízených projektech, schopnosti identifikovat potřeby jednotlivých uchazečů o zaměstnání a motivovat je v účasti na projektech a v hledání zaměstnání zvyšovat spolupráci různých organizací a sdílení know-how V oblasti trhu práce zintenzivnit spolupráci s potenciálními zaměstnavateli během projektu více investovat do vzniku nových a zachování stávajících pracovních míst, rozšířit počet pracovních míst na částečný úvazek či s flexibilní pracovní dobou V oblasti poskytovaných vzdělávacích a rekvalifikačních programů podpořit doprovodné aktivity u účastníků programů, kteří pečují o osobu závislou, a minimalizovat tím pravděpodobnost jejich předčasného odchodu z programu zflexibilnit programy z hlediska jejich většího zaměření na individuální potřeby a možnosti jejich účastníků: na míru šité vzdělávací programy podle úrovně pokročilosti účastníků, individuální konzultace s poradci programů k posílení vzájemné důvěry a snadnějšímu řešení individuálních životních situací, zintenzivnit pomoc při hledání zaměstnání a posilovat samostatnost a sebedůvěru uchazečů o zaměstnání zvyšováním jejich kompetencí, časově sladit aktivity programů s možnostmi jejich účastníků, sanace některých nákladů spojených s projektem typu jízdného poskytovat kvalitní (certifikované) a cílené rekvalifikační kurzy ve smyslu jejich provázanosti s praxí či stáží a vyjasnění požadavků na žádoucí typ rekvalifikačního kurzu pro individuální účastníky programů nadále podporovat univerzálně využitelné a pozitivně hodnocené kurzy typu práce na počítači zvyšování spolupráce různých organizací a sdílení know-how udržovat kontakty s účastníky programů i po získání zaměstnání, a posilovat tím jejich pracovní motivaci podporovat dlouhodobost a udržitelnost projektů zejména zavedením dalšího vzdělávání lektorů a následně jejich zaměstnanců do firem, kam nastoupili účastníci projektů Zdroj: vlastní zpracování na základě MPSV (2013e: 47 51), Štogr a Černý (2013: 55 66) 24

25 Kapitola 1 řízení) a mezi státními a nestátními organizacemi na regionální a lokální úrovni (srv. Atkinson 2011, 2013; Dickinson 2012). Řada dalších studií se zabývá (4) vlivem projektů na konkrétní cílové skupiny v různých regionech členských států Evropské unie. Vzhledem k tomu, že tyto studie mají případový (a tedy nezobecnitelný) charakter, dále v textu je nevyužíváme (srv. LSC 2009; Ainsworth a Marlow 2011; SFA 2011, 2013). Výsledky jednotlivých zahraničních studií ukazují, že role a využívání evropských projektů v politice zaměstnanosti jednotlivých členských zemí Evropské unie jsou podobné tuzemským zkušenostem (srv. schéma 1.3 a schéma 1.2). Kritizovány jsou zejména časové prodlevy spojené s administrativou, ne vždy dostatečná profesionalita pracovníků státního aparátu nebo problémy spojené s naplněním kvót předem naplánovaného počtu účastníků projektů. V zahraničí je často kladen velký důraz na roli evropských projektů jakožto zdrojů příležitostí pro vznik či rozvoj kooperace a koordinace státních i nestátních organizací na státní, regionální a lokální úrovni. Zavádění evropských projektů např. v některých zemích vedlo k propojení dílčích politik a posílení, nebo naopak narušení vztahů mezi různými zájmovými skupinami a politickými sítěmi. Za přidanou hodnotu je považován zejména vznik partnerství mezi státními a nestátními organizacemi, které mají možnost prosazovat své zájmy a poskytovat profesionální služby jednotlivým účastníkům projektu v regionech, se kterými mají jedinečné zkušenosti. Na druhou stranu byla v posledních letech tomuto tématu věnována poměrně malá pozornost (Tödtling- -Schönhofer et al. 2011) v porovnání s rostoucím počtem studií, které se snaží v duchu nového veřejného managementu zkoumat výsledné přínosy evropských projektů z hlediska jimi dosažené efektivity a efektivnosti (Grijpstra et al. 2013). Konkrétně byly v programovacím období 2007 až 2013 v jednotlivých členských státech Evropské unie nejčastěji vytvářeny hodnotící studie, které se zaměřovaly: na dosažení zaměstnání (30 %), na posílení kapacity státních a nestátních institucí (25 %), na zvýšení adaptability účastníků projektu (15 %), na posílení začlenění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob (15 %), na zvýšení lidského kapitálu nezaměstnaností ohrožených skupin a posílení role zaměstnavatelů a vzdělávacích zařízení (13 %), na podporu spolupráce a partnerství (2 %, blíže Tödtling-Schönhofer et al. 2011). Podle našeho názoru lze přesto za hlavní přínos evropských projektů v České republice i zahraničí považovat jejich potenciál realizovat na míru šitá specifická opatření, která reagují na skutečné potřeby jejich účastníků a na potřeby daného regionu, čímž mnohdy zaplňují mezeru stávajících státních politik, které tato opatření běžně nerealizují (viz schéma 1.3). 25

26 Kapitola 1 Souhrnem lze uvést, že i když není celkový objem nabízených evropských peněz v České republice zatím čerpán v ideální možné míře, role projektů ESF v české i zahraniční politice zaměstnanosti v posledních letech sílí a nabývá na stále větší důležitosti. V prvé řadě je to způsobeno tím, že evropské projekty slouží jako zdroj finančních úspor pro jejich administrátory a realizátory (tj. pro státní rozpočty jednotlivých států a pro nestátní organizace). Zároveň lze evropské projekty zaměstnanosti chápat jako oblast potenciálních inovací, a tím i jako efektivní nástroj politiky zaměstnanosti, protože mají potenciál pozitivně ovlivňovat spolupráci mezi státními a nestátními organizacemi, umožňují realizovat profesionální, na míru šité služby a využívat inovativních metod a postupů, které řeší konkrétní problémy na trhu práce. Schéma 1.3 Přínosy a obtíže projektů financovaných z Evropského sociálního fondu v posledních letech v zahraničí Finanční a organizační zabezpečení projektů státem Realizace evropských projektů nestátními dodavateli Výsledné přínosy projektů pro jejich účastníky + nárůst koordinace mezi jednotlivými ministerstvy, propojení některých typů politik na státní úrovni + mezi státními organizacemi zajišťujícími financování projektů ESF na národní a regionální úrovni prokázány neformální, dobře fungující vztahy (UK) narušení vztahů mezi různými zájmovými stranami a politickými sítěmi, kritika profesionality pracovníků státní správy zajišťujících administrativu Evropských strukturálních fondů vzdálený přístup a přerušovaná komunikace a velké časové prodlevy mezi státními organizacemi zajišťujícími financování projektu na státní a regionální úrovni velké časové prodlevy mezi tvorbou a realizací evropských projektů ze strany státu (včetně on-line služeb) + většina projektů byla navržena tak, aby podporovala efektivní získávání širších mainstreamových dovedností a zvyšovala zaměstnatelnost účastníků projektů + spolupráce a koordinace mezi státními organizacemi (úřady práce) a dalšími aktéry (např. města, sociální partneři a další nestátní aktéři) posilována pravidelnou, otevřenou a upřímnou vzájemnou osobní komunikací a komunikací na setkáních v průběhu realizace projektu nemožnost naplnit kvóty počtu účastníků procházejících jednotlivými programy u projektů některých dodavatelů (interpretováno jako nižší flexibilita ve schopnosti přizpůsobit se požadavkům zadávací dokumentace ), problémy se zapojením některých cílových skupin typu etnických minorit do projektů + pozitivně hodnoceni malí, lokální poskytovatelé služeb, kteří se vyznačovali zkušenostmi, odborností, znalostí lokálních podmínek a schopností posoudit jednotlivé cílové skupiny projektu z hlediska jejich vhodnosti pro projekt + lokální aktéři získali možnost vytvářet partnerství využitelné k prosazování svých vlastních zájmů a ovlivňovat podobu strategických dokumentů vytvářených na úrovni ministerstev na národní úrovni či Evropské komise na nadnárodní úrovni (národní akční plány a Evropská strategie zaměstnanosti). omezená možnost lokálních organizací a koalic ovlivňovat nadnárodní strategie tvorby designu evropských projektů + většina projektů (realizovaných ve Velké Británii v roce 2013) byla zacílena na reálné potřeby dané lokality a potřeby jednotlivých skupin účastníků těchto projektů + evropské projekty umožňují realizovat různé typy opatření, která nemusí být běžnou součástí státem realizovaných aktivit Zdroj: vlastní zpracování na základě Jacobsson a Vifell (2007: 17 19) a Atkinson (2011: 2 3, 2013: 2 5) Poznámka: + přínosy, nedostatky 26

27 Kapitola 2 Zaměstnatelnost zdravotně postižených osob a osob starších padesáti let na současných evropských trzích práce V této kapitole se zabýváme konceptem zaměstnatelnosti, který je užitečný k porozumění a případnému měření potenciálu nezaměstnaností ohrožené pracovní síly nalézt a udržet si vhodné a trvalé zaměstnání na současných trzích práce. Naším záměrem bude tento koncept nejen vysvětlit, ale zároveň jej i operacionalizovat, abychom ho mohli využít v empirických pasážích této knihy. Z tohoto důvodu seznamujeme čtenáře nejprve s jednotlivými dimenzemi konceptu zaměstnatelnosti tak, jak je na základě současné odborné literatury a vlastního uvážení komplexním způsobem provedla Horáková (2011). Jmenovitě jde o dimenzi lidského a sociálního kapitálu, kariérovou identitu, osobní adaptabilitu a flexibilitu a tzv. kontextovou dimenzi. Následně jednotlivé složky zaměstnatelnosti operacionalizujeme, a to jak pro potřeby výzkumu využitelného pro všechny rizikové skupiny nezaměstnaných (srv. Horáková a Horák 2013), tak i pro osoby zdravotně postižené a osoby starší padesáti let, kterými se zabýváme v empirické části této knihy (v kapitole 4 a 5). Koncept zaměstnatelnosti a jeho využití u osob ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností na současných trzích práce V průběhu posledních let je stále častěji centrem zájmu odborníků, kteří se zabývají politikou trhu práce a politikou zaměstnanosti, tzv. koncept zaměstnatelnosti (např. Hillage a Pollard 1998; Gazier 1999, 2001; Forrier, Sels, Hootegem, Witte a Steene 2002; Brown, Hesketh a Williams 2003; Sirovátka a Rákoczyová 2003; Grip, Loo a Sanders 2004; Allan, Cook, Mitchell a Watts 2007; Mitchell a Muysken 2008; Horáková 2011; Horáková a Horák 2013). Podle Horákové (2011) je zaměstnatelnost mnoha autory vnímána jako schopnost a ochota jedince zůstat dlouhodobě atraktivním pro pracovní trh a reagovat flexibilně na požadavky zaměstnavatelů, to vše s ohledem na situaci na lokálním pracovním trhu (s. 66). V existující literatuře je přitom koncept zaměstnatelnosti vnímán trojím způsobem: statisticky (jakožto ukazatel objemu a charakteru duševního a fyzického vlastnictví jednotlivců), ekonomicky (jako indikátor výkonu jednotlivců i institucí) nebo politicky (jako zdroj legitimity sociálního 27