Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

Transkript

1 Jabok, ETF 2010 Michael Martinek

2 Mezinárodní rámec pro formulaci cílů sociální politiky Základní lidská práva OSN, Mezinárodní organizace práce (MOP) Evropský rámec sociálněpolitických cílů Sociální práva občanů 2

3 Proces deklarování, omezování a prosazování (uskutečňování) práv a svobod jednotlivců i společenských skupin probíhá v celé lidské historii. V moderní době byla v centru pozornosti postupně: občanská práva konec 18. a 19.století - individuální svobody - rovnost před zákonem politická práva 19.a 1.polovina 20.století - účast na rozhodování, na moci hospodářská, sociální a kulturní práva 2.polovina 20. a začátek 21.století zajištění minimální sociální a ekonomické úrovně (sociální stát) Michael Martinek 05 3

4 Občanská: definují vztah občanů k sobě navzájem (právo na ţivot, rovnost, svobodu, ochranu osobnosti a soukromí) Politická: definují vztah státu k občanovi (právo účastnit se vlády přímo nebo prostřednictvím volených zástupců, svoboda myšlení, svědomí, přesvědčení, náboţenství a projevu, právo shromaţďování a sdruţování, svoboda pohybu) Hospodářská: definují majetková a další ekonomická práva občana (právo vlastnit majetek, právo na práci) Sociální: definují práva na důstojnou sociální ochranu Právo na práci Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na přiměřenou ţivotní úroveň (výţiva, bydlení, zdraví, vzdělání) Právo na rodinu Právo na sociální zabezpečení Právo na svobodu sdruţování a uplatňování svých hospodářských a sociálních zájmů Kulturní: zahrnují práva na vzdělání a kulturní prostor (právo účastnit se kulturního ţivota, právo na ochranu morálních a materiálních zájmů a na ochranu vědecké, literární a umělecké tvorby). 4

5 Demokratické státy prosadily mezinárodní uznání lidských práv, mezi něţ patří také práva sociální. Kaţdý stát je povinen řídit se mezinárodními smlouvami přijatými na půdě světových nebo regionálních vládních institucí (OSN, Rada Evropy, Evropská unie), pokud je ratifikoval pak se stávají součástí jeho právního řádu. Základním lidskoprávním dokumentem je Všeobecná deklarace lidských práv (OSN, 1948) Základním lidskoprávním dokumentem ČR je Listina základních práv a svobod (1993), součást ústavního pořádku ČR. 5

6 Ratifikace (z lat. ratus, platný a facere, udělat) znamená závazné potvrzení platnosti zvláště důleţitého dokumentu, typicky mezinárodní smlouvy, případně ústavy. Závaţné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu) právu. Proto se u nich obvykle vyţaduje kromě běţného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiţ ratifikace. Formu ratifikace určují ústavy. V České republice se ratifikačního procesu účastní Parlament České republiky, který s ratifikací vyslovuje na základě článku 10 a článku 10a Ústavy souhlas, přičemţ u mezinárodních smluv: a) upravujících práva a povinnosti osob, b) spojeneckých, mírových a jiných politických, c) z nichţ vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci, d) hospodářských, jeţ jsou všeobecné povahy, e) u dalších věcí, jejichţ úprava je vyhrazena zákonu, je třeba podle článku 49 Ústavy souhlasu obou komor parlamentu. Ratifikace mezinárodních smluv je pak na základě článku 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ukončena podpisem prezidenta republiky. Na ratifikaci se můţe případně podílet i institut lidového hlasování (referendum). Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na okamţité politické situaci, jak ji vyjadřuje sloţení vlády. Je však samozřejmé, ţe podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých moţností podporovali. 6

7 Zaloţena 1919 v rámci Versailleského mírového procesu, 1946 byla jako první ze specializovaných mezinárodních organizací přijata do systému OSN. Cíl: podpora sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných lidských a pracovních práv. Sídlo: Ţeneva Členové: 179 zemí světa Unikátní tripartitní struktura: na jejím fungování se podílí zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů jakoţto v zásadě rovnocenní partneři vlád členských států MOP formuluje mezinárodní pracovní standardy (minimální úroveň základních pracovních práv) zejména v následujících oblastech: základní principy práv v práci, zejména svoboda odborového sdruţování a výkon odborových práv, odstranění diskriminace v práci a zajištění rovnosti v odměňování, odstranění nucené a dětské práce, rovnost příleţitostí a zacházení zaměstnanost, zejména zajištění důstojné práce pro všechny a boj proti nezaměstnanosti sociální ochrana, zejména pracovní podmínky, bezpečnost a ochrana zdraví při práci, migrace za prací sociální dialog, zejména kolektivní vyjednávání regionální a technická spolupráce 7

8 Vznik mezinárodního práva lidských práv je spojen s poznáním, ţe existuje jednota vnitřní a zahraniční politiky státu. Zkušenost druhé světové války: porušování elementárních pravidel ve vnitrostátním měřítku vyvolává za hranicemi obdobná porušení norem mezinárodního práva vnitrostátní totalita přivolává útočnou zahraniční politiku. V průběhu roku 1945 byla vypracována Charta OSN, jejímţ pilířem se stala vzájemná závislost mezi mírem a mezinárodní bezpečností na straně jedné a lepšími podmínkami hospodářského a sociálního blahobytu na straně druhé. V preambuli Charty se hlásí členské státy ke své víře v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva muţů i ţen a národů velkých i malých. Charta OSN vpouští lidská práva do mezinárodního řádu a proniká clonou státu, která odděluje vnitrostátní a mezinárodní právo. Na konferenci OSN na jaře 1945 byla projednávána otázka zařazení tzv. Mezinárodní listiny práv do Charty OSN. Přestoţe k nakonec k této situaci nedošlo, odkaz na lidská práva se dostal do Preambule a šesti článků Charty. Článek 55 zmiňuje úctu k lidským právům a základním svobodám. Na základě článku 68 Charty je pak zřízena Komise pro lidská práva, která má za cíl vypracovat návrh Listiny práv. 8

9 Na druhém zasedání v roce 1947 je pak rozhodnuto vypracovat Deklaraci a Pakt, které by měly tvořit Mezinárodní listinu práv je přijata rezoluce pod názvem Všeobecná deklarace lidských práv. Jedná se tak o první obecný mezinárodní dokument, který přináší ucelený katalog práv přiznaných kaţdému jednotlivci. Všeobecná deklarace však nebyla mezinárodní smlouvou, byla přijata ve formě rezoluce Valného shromáţdění OSN, které má pouze doporučující povahu. Coby deklarace zásad vyjadřuje dohodu států o společném cíli pro všechny národy a všechny státy. Preambule samotnou svou formulací přiznává, ţe Deklarace proklamuje principy, jeţ nejsou pro členské státy OSN ihned plně závazné. Nebyla tedy právně závazná. 9

10 Po přijetí Deklarace pokračovaly práce na přijetí Paktu. Komisí bylo nakonec rozhodnuto, ţe budou přijaty pakty dva. Jeden se bude týkat hospodářských, sociálních a kulturních práv, druhý pak občanských a politických. Ke schválení obou Paktů došlo v roce 1966 Valným shromáţděním OSN. Pakt o občanských a politických právech (OSN 1966) realizaci kontroluje Výbor pro lidská práva. Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) realizaci kontroluje Výbor pro ekonomická, kulturní a sociální práva. Všeobecná deklarace se pojí s jednotlivou osobou: lidská práva jsou v prvé řadě právy jednotlivce a Deklarace se obrací k jednotlivci, nikoli ke státům. Pakty se oproti tomu obracejí na státy, nikoli na jednotlivce. Ustanovení paktů se liší od Všeobecné deklarace nejen počtem uznaných práv, ale i tím, ţe je podrobně vymezuje a často předvídá i etapy a nejvhodnější postupy pro jejich realizaci. ČSSR ratifikovala oba pakty

11 Na rozdíl od Paktu o občanských a politických právech státy, které ratifikovaly tento Pakt, přijaly spíše programové neţ bezprostředně vykonatelné závazky. Kontrola dodrţování tohoto Paktu je zaloţena výlučně na řízení o zprávách. Podle Paktu se smluvní strany zavazují, ţe budou předkládat zprávy o přijatých opatřeních a pokroku dosaţeném při dodrţování uznaných práv, které zmíní případné obtíţe, jeţ státům brání dostát svým povinnostem. Kontrolu původně vykonával mezivládní orgán, nyní je svěřena Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva. Poprvé se sešel v roce Výbor je sloţen z 18 expertů. Zprávy Výbor předkládá k posouzení Hospodářské a sociální radě. 11

12 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo na práci, které zahrnuje právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme, a učiní příslušné kroky k ochraně tohoto práva. 2. Opatření, jeţ mají být učiněna státy, smluvními stranami Paktu, k dosaţení plného uskutečnění tohoto práva, budou zahrnovat programy technického a odborného zaškolení a výcviku, plány a prostředky k dosaţení stálého hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje a plné a produktivní zaměstnanosti za podmínek, zajišťujících jednotlivci základní politické a hospodářské svobody. 12

13 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl. 7. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo kaţdého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména: a) odměnu, která poskytuje jako minimum všem pracovníkům: (i) spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty bez jakéhokoli rozlišování, přičemţ zvláště ţenám jsou zaručeny pracovní podmínky ne horší neţ jaké mají muţi, se (ii) stejnou odměnou za stejnou práci; slušný ţivot pro ně a jejich rodiny, v souladu s ustanoveními tohoto Paktu; b) bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky; c) stejnou příleţitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení na odpovídající vyšší stupeň, přičemţ nebudou uplatňována jiná kritéria, neţ délka zaměstnání a schopnosti; d) odpočinek, zotavení a rozumné vymezení pracovních hodin a pravidelná placená dovolená, jakoţ i odměna ve dnech veřejných svátků. 13

14 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují zajistit: a) právo kaţdého na zakládání odborových organizací a právo přistupovat do odborových organizací podle vlastního výběru, podléhající pouze stanovám příslušné odborové organizace, k uplatňování a ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů. Výkon tohoto práva nesmí být omezen ţádnými omezeními kromě těch, která jsou stanovena zákonem a která jsou nezbytná v demokratické společnosti, v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, nebo k ochraně práv a svobod druhých; b) právo odborových organizací na zakládání národních federací nebo konfederací a jejich právo vytvářet mezinárodní odborové organizace nebo se k nim připojit; c) právo odborových organizací na svobodnou činnost, nepodléhající ţádným omezením kromě těch, která jsou stanovena zákonem a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku nebo k ochraně práv a svobod druhých; d) právo na stávku za předpokladu, ţe je vykonáváno v souladu se zákony příslušné země. 14

15 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl. 9. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo kaţdého na sociální zabezpečení, zahrnujíc v to právo na sociální pojištění. Čl. 10. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, ţe: 1. Nejširší moţná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu zaloţení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Sňatek musí být uzavřen na základě svobodného souhlasu snoubenců. 2. Zvláštní ochrana by měla být poskytována matkám v průběhu přiměřeného období před a po narození dítěte. Během tohoto období by pracujícím matkám měla být poskytnuta placená dovolená nebo dovolená s odpovídajícími poţitky ze sociálního zabezpečení. 3. Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeţi bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek. Děti a mládeţ by měly být ochraňovány před hospodářským a sociálním vykořisťováním. Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich morálce nebo zdraví nebo byla nebezpečná jejich ţivotu, nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona. Státy by měly také stanovit věkovou hranici, pod kterou by dětská námezdní práce měla být zakázána a trestána podle zákona. 15

16 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo kaţdého jednotlivce na přiměřenou ţivotní úroveň pro něj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatečnou výţivu, šatstvo, byt, a na neustálé zlepšování ţivotních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutečnění tohoto práva, uznávajíce pro dosaţení tohoto cíle zásadní důleţitost mezinárodní spolupráce, zaloţené na svobodném souhlasu. 2. Státy, smluvní strany Paktu, uznávajíce základní právo kaţdého na osvobození od hladu, učiní jak jednotlivě, tak i na základě mezinárodní součinnosti taková opatření, zahrnujíc v to zvláštní programy, jichţ je zapotřebí: a) ke zlepšení způsobů výroby, uchovávání a distribuce potravin plným vyuţitím technického a vědeckého poznání, šířením znalostí o zásadách výţivy a rozvíjením nebo reformováním zemědělských systémů takovým způsobem, aby se dosáhlo nejúčinnějšího rozvoje a vyuţití přírodních zdrojů; b) k zajištění spravedlivé distribuce světových zásob potravin v poměru k potřebě, s přihlédnutím k problémům jak zemí dováţejících potraviny, tak zemí, které potraviny vyváţejí. 16

17 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) Čl Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo kaţdého na dosaţení nejvýše dosaţitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. 2. Státy, smluvní strany Paktu, učiní opatření k dosaţení plného uskutečnění tohoto práva, která budou zahrnovat: a) opatření ke sníţení počtu potratů a kojenecké úmrtnosti a opatření ke zdravému vývoji dítěte; b) zlepšení všech stránek vnějších ţivotních podmínek a průmyslové hygieny; c) prevenci, léčení a kontrolu epidemických, místních nemocí, chorob z povolání a jiných nemocí; d) vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci. Čl Státy, smluvní strany Paktu, uznávají právo kaţdého na vzdělání. Souhlasí, ţe vzdělání bude směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a smyslu pro její důstojnost a posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Souhlasí, ţe vzdělání má umoţnit všem osobám účinnou účast ve svobodné společnosti, napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi rasovými, etnickými a náboţenskými skupinami, jakoţ i k rozvoji činnosti Organizace spojených národů pro zachování míru. 17

18 Pakt o ekonomických, kulturních a sociálních právech (OSN 1966) 2. Státy, smluvní strany Paktu, uznávají, ţe se zřetelem na dosaţení plného uskutečnění tohoto práva: a) základní vzdělání bude povinné a svobodně přístupné pro všechny; b) středoškolské vzdělání ve svých různých formách, zahrnujíc v to technické a odborné středoškolské vzdělání, bude všeobecně umoţněno a zpřístupněno pro všechny všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání; c) vyšší vzdělání bude rovněţ zpřístupněno pro všechny, a to podle schopností všemi vhodnými prostředky a zejména postupným zaváděním bezplatného vzdělání; d) elementární vzdělání osob, které nezískaly nebo nedokončily základní vzdělání, bude pokud moţno povzbuzováno nebo zintenzívněno; e) bude na všech stupních aktivně usilováno o rozvoj školského systému, bude zaveden přiměřený systém stipendií a soustavně budou zlepšovány materiální podmínky vyučujících. 3. Státy, smluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy neţ ty, které byly zřízeny veřejnými orgány, které odpovídají takové minimální úrovni vzdělání, jaká je stanovena nebo schválena státem, a zajišťovat náboţenskou a morální výchovu jejich dětí ve shodě s jejich vlastním přesvědčením. 4. Ţádná z částí tohoto článku nemá být vykládána jako vměšování do svobody jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce, vţdy však za podmínek zachování zásad stanovených v odst. 1 tohoto článku a poţadavků, ţe vzdělání poskytované v takových institucích má odpovídat minimální úrovni stanovené státem. 18

19 Liší se od Deklarace a Paktů tím, ţe se zabývají jen určitými typy porušení lidských práv, nebo pouze právy určitých kategorií osob, které vyţadují zvláštní ochrany. 1948: Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia - reakce na vyhlazovací praktiky uplatněné proti příslušníkům ţidovské i jiných národních či etnických skupin. Článek 6: moţnost předat obviněné osoby mezinárodnímu trestnímu soudu - zřízen aţ : Úmluva o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělání. Kontrolním mechanismem je zde podávání pravidelných zpráv Generální konferenci UNESCO ze strany smluvních států. 1965: Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace ke kontrole dodrţování zřízen Výbor pro odstranění rasové diskriminace. 1972: Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví 1973: Mezinárodní úmluva o odstranění a trestání zločinu apartheidu reakce na rasové diskriminace v Jiţní Africe. 1979: Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen proti jakémukoli rozlišování, vyloučení nebo omezení na základě pohlaví. Kontrola: Výbor pro odstranění diskriminace ţen. 1989: Úmluva o právech dítěte (ČSFR 1991) 2007: Úmluva o právech osob se zdravotním znevýhodněním (ČR 2009) 19

20 Mezinárodní rámec je východiskem pro evropskou úpravu lidských práv. Evropské instituce konkretizují tato práva, avšak nikdy ne pod úroveň práv mezinárodních. Klíčovým orgánem je Rada Evropy: organizace evropských zemí zřízená v srpnu 1949 deseti západoevropskými státy jako reakce na poválečnou situaci v Evropě. V současnosti 47 států; ČR je členem RE od roku 1993 Cílem Rady Evropy je: hospodářská, sociální, kulturní, vědecká a právní spolupráce, problematika lidských práv a postavení národnostních menšin, harmonizace právních řádů členských zemí a mezinárodní zákonodárství na některých úsecích (např. ţivotní prostředí, průmyslová práva). Základní lidskoprávní dokumenty RE: Evropská úmluva o lidských právech (1953), Evropská sociální charta (1961) 20

21 Sídlo Rady Evropy - Strasburg Michael Martinek 05 21

22 Úmluva zřizuje mezinárodní mechanismus - Evropský soud pro lidská práva, jemuţ mohou státy i jednotlivci, bez ohledu na národnost, předkládat stíţnosti na údajné porušování úmluvou garantovaných práv ze strany smluvních států. Předkládají je soudním institucím ve Štrasburku, zřízeným podle Evropské úmluvy o lidských právech. Jurisdikce soudu je obligatorní pro všechny smluvní strany. Soud, který zasedá neustále, se zabývá všemi předběţnými stadii případu a vydává rozsudek o jeho skutkové podstatě. Rozsudky mají deklaratorní povahu, způsob jejich vnitrostátního výkonu tak záleţí na volbě učiněné státy. Soud tedy státům neukládá konkrétní chování. Všechny rozsudky se předávají Výboru ministrů, jehoţ cílem je dohlíţet nad jejich výkonem. Soud se skládá ze stejného počtu soudců, jako je počet smluvních států úmluvy. I kdyţ jsou v první fázi kandidáti navrhováni jednotlivými vládami, soudci mají ve výkonu svých povinností naprostou nezávislost a nereprezentují státy, které je navrhly. Současným předsedou soudu je Luzius Wildhaber (Švýcarsko).

23 Část první - Pracovní doba I. Rozumná pracovní doba - Denní pracovní doba, Týdenní pracovní doba. Pruţné systémy pracovní doby, Doba odpočinku v týdnu II. Právo na volno - Placené veřejné svátky, Právo na kaţdoroční dovolenou III.Zkrácení pracovní doby v nebezpečných nebo nezdravých zaměstnáních Část druhá - Zdraví a bezpečnost při práci I. Právní předpisy o bezpečnosti a zdraví při práci Materiální obsah, Chránění pracovníci a chráněná odvětví II. Účinné vynucování předpisů BOZP - Trendy v pracovních úrazech a nemocích z povolání, Dozor nad uplatňováním pracovních předpisů III. Konzultace a účast pracovníků a/nebo jejich zástupců v otázkách BOZP na národní a regionální úrovni

24 Část třetí - Spravedlivá odměna za práci I. Právo na důstojnou odměnu II. Záruky odměny - Právo na zvýšenou odměnu za práci přes čas, Právo na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, Právo na rozumnou výpovědní dobu při skončení zaměstnání, Omezení sráţek ze mzdy Část čtvrtá - Právo se organizovat a kolektivně vyjednávat I. Právo se organizovat - Vytváření odborových organizací, Právo vstoupit do odborové organizace i nevstoupit do odborové organizace, Činnost odborových organizaci II. Právo kolektivně vyjednávat - Obecné principy, Společné konzultace, Podpora procesu dobrovolného vyjednávání, Smírčí a rozhodčí řízení, Kolektivní akce.

25 Listina základních práv Evropské unie součást Lisabonské smlouvy ( ) Soubor občanských, politických, hospodářských a sociálních práv, která jsou závazná nejen pro Unii a její orgány, nýbrţ i pro členské státy. Listina stanoví všechna základní práva v těchto šesti hlavách: důstojnost, svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a soudnictví. Stanoví rovněţ další práva, která nejsou obsaţena v Evropské úmluvě o lidských právech, jako jsou práva v oblasti ochrany údajů a bioetiky či právo na řádnou správu. Znovu potvrzuje významné kroky k postavení diskriminace na základě pohlaví, rasy a barvy pleti mimo zákon. Dále uvádí sociální práva platná v podnicích, např. právo pracovníků na informace a na kolektivní vyjednávání a akce, včetně práva na stávku. Nové právo: vyzvat Komisi prostřednictvím petice s nejméně jedním milionem podpisů z několika členských států k přijetí legislativní iniciativy. Českou republikou na ţádost prezidenta neratifikována. 25

26 Listina základních práv a svobod, součást ústavního pořádku ČR. Hospodářská, sociální a kulturní práva čl

27 Hlava čtvrtá: Hospodářská, sociální a kulturní práva Článek 26 (1) Kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon můţe stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. (3) Kaţdý má právo získávat prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon můţe stanovit odchylnou úpravu pro cizince. Článek 27 (1) Kaţdý má právo svobodně se sdruţovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. (2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. (3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdruţení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. (4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. 27

28 Článek 28 Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 29 (1) Ţeny, mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postiţené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 30 (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakoţ i při ztrátě ţivitele. (2) Kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 31 Kaţdý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. 28

29 Článek 32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2) Ţeně v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. (3) Děti narozené v manţelství i mimo ně mají stejná práva. (4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. (5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon. 29

30 Článek 33 (1) Kaţdý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a moţností společnosti téţ na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy neţ státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se můţe vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. Článek 34 (1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. (2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Článek 35 (1) Kaţdý má právo na příznivé ţivotní prostředí. (2) Kaţdý má právo na včasné a úplné informace o stavu ţivotního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohroţovat ani poškozovat ţivotní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. 30

31 Primárním cílem Světového sociálního fóra je ustanovit alternativní prostor pro promýšlení významných sociálních témat z perspektivy celého světa, ale i konkrétních regionů. První setkání Sociálního fóra proběhlo v roce 2001 v Porto Allegre v Brazílii jako protiváha paralelně probíhajícího setkání Světového ekonomického fóra (World Economic Forum) v Davosu, které je povaţováno za jiţ klasickou instituci legitimizující správnost probíhajících globalizačních procesů dominovaných politikou neoliberalismu. Světové sociální fórum je otevřené shromaţdiště, slouţící jako ohnisko reflexivního myšlení, místo pro demokratickou debatu o názorech, svobodnou výměnu zkušeností a spojování lidí k efektivním akcím. Slouţí skupinám a hnutím, které se staví proti neoliberalismu a dominanci světa kapitálem a jakékoliv formě imperialismu a které jsou odhodlány k tvorbě celoplanetární společnosti, směřující k plodným vztahům v rámci lidstva a mezi ním a Zemí. Alternativy navrhované na Světovém sociálním fóru se vyhraňují vůči procesu globalizace, jeţ je ovládán velkými nadnárodními korporacemi, vládami a mezinárodními institucemi. Tyto alternativy jsou navrhovány způsobem zajišťujícím převládnutí globalizace solidarity jakoţto nového stádia světových dějin. Světové sociální fórum je proces, který povzbuzuje své účastníky zasazovat své akce (od místní po národní úroveň a snaţit se je zapojit do mezinárodních souvislostí) do rámce celoplanetárního občanství a zařadit je do globální agendu změny - včetně metod, kterými zkoušejí vytvořit nový solidární svět. 31

32 ČESKÉ SOCIÁLNÍ FÓRUM Vás zve na Evropský den akcí proti finančním škrtům, které realizují vlády v mnoha evropských zemích: EURO-MANIFESTACE proti utahování opasku Praha,

33 Organizace Social Watch je mezinárodní lidskoprávní síť, která vznikla v roce 1995 a v současnosti k ní patří více neţ 700 organizací ze 70 zemí světa. Ustavila se s cílem nezávislého sledování dodrţování závazků přijatých na konferenci Organizace spojených národů o sociálním rozvoji v roce 1995 a konferenci o ţenách v témţe roce. Na těchto konferencích byly poprvé definovány odstranění chudoby a rovnost mezi muţi a ţenami jako společný celosvětový cíl. Social Watch vydává kaţdoroční výroční zprávy o vývoji a nedostatcích v boji proti chudobě a za rovnost muţů a ţen (většina lidí ţijících v chudobě jsou ţeny). Českou koalici tvoří sdruţení osmi organizací: Ekumenická akademie Praha, Masarykova demokratická akademie, Centrum globálních studií AV ČR a UK, Gender & sociologie SOÚ AV ČR, Gender studies, o.p.s., Fórum 50 %, Trast pro ekonomiku a společnost, Nesehnutí Brno. 33

34 Tisková konference: 22. září 2010, 9:30 v restauraci Mlsná kavka, Sokolovská 29, Praha 8 Cílem kampaně Chudoba a (ú)sporná opatření je varovat českou veřejnost před vysoce negativními důsledky tzv. úsporných škrtů, které připravuje nová vláda. Především jde o nepříznivé dopady ve čtyřech oblastech - na jednotlivé skupiny ţen, na oblast školství a vědy, na cizince a cizinky ţijící v ČR a také na dodrţování našich mezinárodních závazků vyplývajících z Miléniové deklarace OSN. 34

35 VDLP čl , LZPS čl Právo na práci Právo na uspokojivé pracovní podmínky Právo na přiměřenou ţivotní úroveň (výţiva, bydlení, zdraví, vzdělání) Právo na rodinu Právo na sociální zabezpečení Právo na svobodu sdruţování a uplatňování svých hospodářských a sociálních zájmů 35

36 Právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme. Právo na podporu v nezaměstnanosti 36

37 Právo na spravedlivou mzdu a stejnou odměnu za práci stejné hodnoty bez jakéhokoli rozlišování; ţeny musí mít stejnou odměnu za práci jako muţi. Právo na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky. Stejná příleţitost pro všechny dosáhnout v zaměstnání povýšení, přičemţ nebudou uplatňována jiná kritéria neţ délka zaměstnání a schopnosti. Právo na odpočinek, zotavení, placenou dovolenou, rozumnou pracovní dobu apod. 37

38 Prostředky na dostatečnou výţivu, šatstvo, byt a na neustálé zlepšování ţivotních podmínek. Právo na bezplatné základní vzdělání, rovný přístup k vysokoškolskému vzdělání. Právo na všeobecně dostupnou a bezplatnou základní zdravotnickou péči. 38

39 Právo na nejširší moţnou ochranu a pomoc rodině, zvláště k jejímu zaloţení, a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Právo na zvláštní ochranu matkám v přiměřeně dlouhém období před a po narození dítěte. Právo na zvláštní opatření pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeţi bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek, před hospodářským a sociálním vykořisťováním a před dětskou prací. 39

40 Vymoţenost 20. století. Vychází z myšlenky, ţe je třeba čelit neodpovědnosti jedinců a donutit je postarat se o sebe v době výdělečné činnosti odloţením části spotřeby, a tak omezit rozsah sociální solidarity jen na ty, kteří se o sebe nemohou takto postarat. Povinnost zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění Právo na mateřské, rodinné a další sociální dávky 40

41 Kaţdý má právo sdruţovat se k obraně svých zájmů (advokační OOS), hájit svá sociální práva, kolektivně vyjednávat, uzavírat kolektivní smlouvy, právo na stávku, petiční právo a jiná práva s tím spojená. Sdruţování v odborových organizacích nepodléhá ţádnému schvalování státem. 41

42 Ačkoli jsou Spojené státy signatáři Mezinárodního paktu o občanských a politických právech Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace dosud neratifikovaly Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace ţen 42