ŽELEZNÉ HORY Sborník prací č. 20 Vodní plochy v CHKO Železné hory a jejich obojživelníci

Transkript

1 ŽELEZNÉ HORY Sborník prací č. 20 Vodní plochy v CHKO Železné hory a jejich obojživelníci Milan Růžička Pardubice 2015

2 Vydalo: Centrum ochrany přírody a Východočeské muzeum v Pardubicích Spolupráce: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Regionální pracoviště Východní Čechy Autor textu a fotografií: Milan Růžička Autor map katastrálních území: Josef Rusňák Autor map rozšíření obojživelníků: Josef Tračík Autor perokresby na titulní straně: Ilona Rusňáková Odborná recenze: Lenka Jeřábková, Jaromír Maštera Jazyková kontrola: Šárka Jiráská I. vydání, náklad 500 ks Grafické zpracování: Kateřina Siglová Centrum ochrany přírody Místo a rok vydání: Pardubice, 2015 Tisk: Studio KOZEL Pardubice ISBN:

3 OBSAH A. ÚVOD...7 B. METODIKA...8 B.1. Vymezení území...8 B.2. Terénní část průzkumu...8 B.2.1. Časové vymezení průzkumu...8 B.2.2. Metody sběru dat...8 B Vodní plochy...8 B Obojživelníci...13 B.3. Zpracování a vyhodnocení dat...14 B.3.1. Vodní plochy...14 B.3.2. Obojživelníci...14 B.3.3. Názvosloví...17 C. PŘEHLED VODNÍCH PLOCH...17 Katastrální území Barovice...18 Katastrální území Běstvina...18 Katastrální území Bezděkov u Libice n. D Katastrální území Bojanov...22 Katastrální území Ctětín...24 Katastrální území České Lhotice...26 Katastrální území Dolní Vestec...28 Katastrální území Hluboká u Trhové Kamenice...29 Katastrální území Hodonín u Nasavrk...32 Katastrální území Hoješín...33 Katastrální území Horní Bezděkov u Bojanova...35 Katastrální území Horní Bradlo...37 Katastrální území Horní Lhotka...40 Katastrální území Horní Sokolovec Katastrální území Horní Studenec...45 Katastrální území Hranice u Malče...47 Katastrální území Hudeč...51 Katastrální území Chloumek...52 Katastrální území Chotěboř...54 Katastrální území Chrudim...57 Katastrální území Chuchel...58 Katastrální území Jeřišno Katastrální území Jetonice...60 Katastrální území Klokočov...60 Katastrální území Kocourov u Slavíkova...62 Katastrální území Kovářov u Seče Katastrální území Kraskov...67

4 Katastrální území Krásné...68 Katastrální území Kubíkovy Duby...69 Katastrální území Lány u Libice n. D Katastrální území Lhůta...71 Katastrální území Lhůty...71 Katastrální území Libice nad Doubravou...73 Katastrální území Libická Lhotka...77 Katastrální území Libkov u Nasavrk...78 Katastrální území Licibořice...79 Katastrální území Licoměřice...84 Katastrální území Lipka...86 Katastrální území Lipovec...86 Katastrální území Maleč u Chotěboře...87 Katastrální území Malochyně...87 Katastrální území Miřetice u Nasavrk...88 Katastrální území Možděnice...90 Katastrální území Nasavrky...94 Katastrální území Nová Ves u Chotěboře Katastrální území Nový Studenec Katastrální území Ochoz u Nasavrk Katastrální území Počátky Horní Katastrální území Podhořany u Ronova Katastrální území Podhradí v Železných horách Katastrální území Podmoklany Katastrální území Polánka Katastrální území Proseč u Seče Katastrální území Prosíčka u Seče Katastrální území Předboř u Malče Katastrální území Rabštejnská Lhota Katastrální území Rohozná u Trhové Kamenice Katastrální území Rovný Katastrální území Rušinov Katastrální území Rváčov u Hlinska Katastrální území Seč Katastrální území Skoranov Katastrální území Slatiňany Katastrální území Slavíkov u Chotěboře Katastrální území Smrkový Týnec Katastrální území Sobíňov Katastrální území Svídnice u Slatiňan Katastrální území Travná u Horního Bradla Katastrální území Trhová Kamenice Katastrální území Trpišov Katastrální území Třemošnice nad Doubravou Katastrální území Údavy Katastrální území Vápenný Podol Katastrální území Včelákov...163

5 Katastrální území Velká Střítež Katastrální území Vratkov Katastrální území Výsonín Katastrální území Závratec Katastrální území Zbyslavec Katastrální území Žďárec u Seče Katastrální území Žlebské Chvalovice D. DRUHY OBOJŽIVELNÍKŮ D.1. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) D.2. Čolek horský (Triturus alpestris) D.3. Čolek obecný (Triturus vulgaris) D.4. Čolek velký (Triturus cristatus) D.5. Kuňka obecná (Bombina bombina) D.6. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) D.7. Ropucha obecná (Bufo bufo) D.8. Ropucha zelená (Bufo viridis) D.9. Rosnička zelená (Hyla arborea) D.10. Skokan hnědý (Rana temporaria) D.11. Skokan ostronosý (Rana arvalis) D.12. Skokan štíhlý (Rana dalmatina) D.13. Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae syn. Rana lessonae) D.14. Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus syn. Rana ridibunda) D.15. Skokan zelený (Pelophylax esculentus syn. Rana esculenta) E. SHRNUTÍ V RÁMCI CELÉ CHKO ŽELEZNÉ HORY E.1. Vodní plochy E.2. Obojživelníci F. ZÁVĚR G. LITERATURA H. SEZNAM VODNÍCH PLOCH I. DOSLOV...261

6

7 A. ÚVOD Sborník je pokračováním řady obdobných prací zabývajících se přírodou Chráněné krajinné oblasti Železné hory (dále jen CHKO ). Je zaměřen na popis zdejších vodních ploch a obojživelníků. Vodní a mokřadní biotopy jsou v CHKO důležitou složkou přírodě blízkých ekosystémů. Tento fakt se odrazil ve skutečnosti, že jako přírodní památky či přírodní rezervace jsou v CHKO často chráněny mokřadní louky s prameništi či přímo vodní plochy. Existence četných drobných pramenišť, mokřadů a vodních ploch v CHKO je předurčena morfologií Železných hor téměř náhorní planiny vyzdvižené podél železnohorského hřbetu, mírně se uklánějící k severovýchodu a rozčleněné sice hustě, ale převážně pouze mělce zahloubenými údolími. Přes důležitost těchto lokalit neměla Správa Chráněné krajinné oblasti Železné hory (dále jen Správa ) dosud žádný podklad, který by souhrnně popsal počet a typ vodních ploch na území CHKO. Prvotním impulsem a cílem práce proto bylo pokud možno kompletně podchytit vodní plochy aktuálně existující na území Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Druhým, avšak rovnocenným cílem bylo zachytit stav místních populací obojživelníků (Amphibia) v časově omezeném období. Je to velmi ohrožená skupina živočichů. Všechny druhy našich obojživelníků, prozatím s jedinou výjimkou skokana hnědého (Rana temporaria), jsou tzv. zvláště chráněnými živočichy ( 48 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v úplném znění). Obojživelníci jsou ochranářsky často využívanou indikační skupinou zvířat. Podle stavu jejich populací na konkrétní lokalitě lze snadno a rychle odhadnout celkový stav ekosystému vodní plochy. A naopak. Po zhodnocení fyzikálně-biologického stavu lokality můžeme celkem úspěšně tipovat, jaké druhy obojživelníků a v jakých počtech ji obývají. Důležitým cílem práce bylo také prostřednictvím inventarizace vodních ploch a výskytu obojživelníků získat objektivní podklady pro ochranářsky zaměřené zásahy a práce ve prospěch na vodu vázaných živočichů. Tento cíl byl postupně naplňován již v průběhu psaní sborníku. Například po zjištění, že současná populace čolka velkého (Triturus cristatus) je ve východní části CHKO rozpadlá do prostorově izolovaných dílčích populací, byly v přírodní památce Buchtovka a v prostoru bývalého rybníka při silnici I/37 v katastrálním území Možděnice vybudovány tůně, které by měly v budoucnu umožnit komunikaci jednotlivých subpopulací. Podobně po objevení místa rozmnožování izolované populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) u paty kopce Podhůra v severovýchodní části CHKO bylo přistoupeno k okamžitému zlepšení podmínek pro rozmnožování obojživelníků v těchto místech. V rámci terénní práce bylo prozkoumáno 530 vodních ploch nalezených na území CHKO a jeden úsek potoka. Na těchto lokalitách byl v letech potvrzen výskyt 15 druhů obojživelníků. Ačkoliv jsem uveden jako jediný autor, již z tiráže je patrné, že se na jeho vzniku podíleli i další lidé, především z kolektivu mých spolupracovníků z AOPK ČR radami při hledání vodních ploch, pomocí při technickém zpracování dat, zpracováním mapových podkladů, recenzí textu atd. Všem jim za jejich pomoc děkuji. Milan Růžička, leden

8 B. METODIKA B.1. Vymezení území Plocha studovaného území je jednoznačně ohraničena hranicemi Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Toto vvymezení bylo předurčeno účelem Sborníku, který by měl být využit mimo jiné při práci Správy. Proto byly popsány vodní plochy ležící pouze na území CHKO, i když je zřejmé, že např. vodní plochy v blízkém sousedství hranice jsou využívány i obojživelníky žijícími mimo období rozmnožování na území CHKO. Práce se tedy zabývá územím o výměře ,3 ha. B.2. Terénní část průzkumu B.2.1. Časové vymezení průzkumu Sběr dat v terénu probíhal v letech Zúžení terénní části práce na pouze dvouleté období podmínil záměr zachytit i kvantitativní stav populací jednotlivých druhů obojživelníků na území CHKO. Obojživelníci se během let přesunují v rámci soustav rybníků a tůní na vodní plochy podle toho, kde jsou pro ně momentálně nejlepší podmínky. Když je některý z rybníků například na jaře vypuštěn, nebo popuštěn tak, že voda nezasahuje do litorálních porostů, vyhledají nejbližší jinou vhodnou vodní plochu, ve které je stav vodní hladiny příznivější. Na výběr vodní plochy k rozmnožování má také vliv výše rybí obsádky v době, kdy obojživelníci přicházejí do vody. Pokud by byli obojživelníci sčítáni v dlouhém časovém období, zvětšila by se při zpracování dat metodická chyba při stanovení početnosti místních populací. Přes výše uvedené probíhal sběr dat v terénu i v roce V tomto roce však byly především upřesňovány informace o stavu vodních ploch, případně byly v tomto roce popsány nově nalezené lokality. B.2.2. Metody sběru dat B Vodní plochy Jednou ze dvou stěžejních kapitol sborníku je kapitola Přehled vodních ploch. Každá uvedená vodní plocha je v přehledu krátce popsána. Její popis se rozpadá do tří částí. V první jsou heslovitě uvedeny geografické a technické parametry, ve druhé bližší popis vodní plochy a ve třetí nálezy obojživelníků. Do práce byly zahrnuty vodní plochy o rozloze vodní hladiny nejméně 10 m 2. Menší tůně jsou v práci vyjmenovány, jen pokud byly trvalé (tzn. neperiodické nebo dočasně existující) a pokud v nich bylo současně zjištěno rozmnožování obojživelníků. Výjimkou je několik malých tůní (např. u rybníka Kašpárek v katastrálním území Vratkov), které byly vyhloubeny za podpory finančních prostředků Ministerstva životního prostředí a tudíž je v zájmu ochrany přírody tyto tůně sledovat. Naopak do práce nebyla zahrnuta část zahradních rybníčků, jezírek a koupališť nacházejících se na oplocených zahradách, a to především ty, které byly malé rozlohy a o nichž nebylo možné nic zjistit (nebylo je možné spatřit z veřejně přístupných cest 8

9 a ploch) a nebo ty, jejichž charakter a způsob využití dával jen malou naději, že se v nich rozmnožují obojživelníci. Při přípravě podkladů pro terénní průzkum jsem byl překvapen neočekávaně velkým množstvím vodních ploch v CHKO. Velké množství objektů si vynutilo potřebu je utřídit podle nějakého klíče. Jako jednoznačně určené a nejpřesnější se ukázalo setřídění vodních ploch podle katastrálních území (celkem 82 k. ú. s alespoň jednou vodní plochou). Způsob třídění do skupin podle katastrálních území předurčil systém pojmenování studovaných vodních ploch. Každý název vodní plochy sestává ze dvou částí oddělených pomlčkou. První část názvu zařazuje danou vodní plochu do skupiny, případně do podskupiny. V názvu každé vodní plochy uvedené v tomto sborníku je na prvním místě uveden název katastrálního území. V některých případech byl zjednodušen. Učinil jsem tak v případech, kdy byl zbytečně dlouhý a současně jeho zkrácením nemohlo dojít k záměně s jiným územím ležícím na území CHKO např. místo Předboř u Malče je v přehledu uvedeno pouze Předboř. Dále je v názvu vodní plochy případně uveden název místní části osady a podobně. Pokud leží vodní plocha na území zvláště chráněného území, je v této části názvu uveden zkrácený název maloplošného zvláště chráněného území. Zkrácený v tom smyslu, že je kategorie MZCHÚ uvedena zkratkou (např. místo přírodní památka Buchtovka je v názvu uvedeno PP Buchtovka ). Za pomlčkou je uveden vlastní název dané vodní plochy. V nejjednodušším, tedy v nejpříznivějším případě byl převzat existující název vodní plochy. Pokud mi takový název nebyl znám, vytvořil jsem název vodní plochy tak, aby jím byla popsána poloha, kde lze vodní plochu nalézt. Popis by měl umožnit identifikovat polohu vodní plochy nejen v mapě, ale pokud možno i přímo v terénu. V případě, že se vodní plocha nachází v zastavěném území, na oploceném pozemku u obývaného domu, bylo do pojmenování často zahrnuto i číslo popisné tohoto domu. Zdrojem čísel byla webová aplikace www. mapy.cz. Pokud se nachází v blízkosti jednoho rybníka více než jedna tůň, byly tůně pro větší přehlednost očíslovány. V rámci pojmenovávání vodních ploch bylo nutné vnést také systém do toho, co bylo pojmenováno jako rybník, co jako tůň či nádrž apod. V tomto sborníku byla za rybník považována taková vodní plocha, která je nejenom určena pro chov ryb, ale především její technické vybavení umožňuje manipulaci s vodní hladinou, přinejmenším vypuštění rybníka. Dále by se rybníky měly vyznačovat hrází vyvýšenou oproti úrovni okolního terénu a také tím, že ve většině případů mají zřetelný přítok vody v podobě průtočného potoka, nebo drobných pramenů nad rybníkem. Jako tůň je v přehledu označena taková vodní plocha, která je obvykle menší rozlohy, většinou bez přítoku a odtoku, bez navýšených, zpevněných (např. betonových) břehů a především bez technického zařízení na regulaci výše vodní hladiny. Slovo nádrž bylo využito k pojmenování vodní plochy značně technického charakteru s betonovými kolmými stěnami, obdélníkového půdorysu a pod., jako jsou například požární nádrže. Dále byly jako nádrž pojmenovány i vodní plochy za přehradami. Některými charakteristikami sice připomínají rybník, jsou ovšem velkých rozměrů (nejméně 50 ha) a s hlubokou vodou. Ve shodě s většinou turistických map bylo u nich zachováno pojmenování vodní nádrž. Podobně jako požární nádrže vypadají i koupaliště. U nich byl však upřednostněn účel, ke kterému byly vybudovány, a bylo jim ponecháno označení koupaliště. Podobně bylo ponecháno pojmenování lom u zatopených lomů. Ve sborníku jsou uvedeny i některé zrušené vodní plochy. V seznamu jsou uloženy ty, které jsou buď ještě zaneseny v mapách (turistické např. Kolektiv 2002, internetové www. mapy. cz a pod.), a tedy byly vypuštěny poměrně nedávno, nebo jsou v takovém stavu, že by je bylo možno relativně snadno obnovit, nebo vybudovat v jejich původní zátopě alespoň tůň. 9

10 Geografické a technické parametry Za názvem vodní plochy v první části popisu následuje číslo čtverce mezinárodního mapování děleného dále do 4 podčtverců neboli kvadrantů (popsány a, b, c, d od shora dolů a od leva do prava), geografické souřadnice středu vodní plochy uvedené v souřadnicovém systému WGS-84, nadmořská výška, rozloha, číslo parcely (parcel) katastru nemovitostí, na nichž se vodní plocha nalézá, a intenzita hospodaření na vodní ploše. Pokud byl vznik (vyhloubení) vodní plochy podpořen z dotačních programů Ministerstva životního prostředí, např. prostřednictvím Programu revitalizace říčních systémů, či Programu péče o krajinu aj., je na konci tohoto odstavce poznámka: příspěvek od MŽP. Všechny vodní plochy byly zaneseny do digitálních mapových podkladů. Přesněji řečeno, pro celý soubor vodních ploch na celém území CHKO byla vytvořena jedna vrstva shapefile. Do vrstvy byly vodní plochy zaneseny v takovém rozsahu vodní plochy, jaký byl v letech terénního průzkumu a v době rozmnožování žab, tedy na jaře. V létě vykazují některé tůně i jiné vodní plochy značný úbytek vody. U zrušených rybníků byla do mapových podkladů zakreslena stávající zbytková tůň. Pokud neexistovala, rybník byl zcela zrušen bez stojaté vody, byl do vrstvy.shp zakreslen předpokládaný rozsah původního rybníka. Větší vodní plochy byly do této vrstvy zakresleny za využití současných leteckých fotografií (tzv. ortofota, zdroj: a www. cuzk. cz), fotodokumentace pořízené v terénu a za využití terénní znalosti o daných plochách. Poloha některých malých vodních ploch nacházejících se v lese, či v jinak nepřehledném terénu, byla do mapy zanesena prostřednictvím přístroje GPS (Garmin Oregon 550), kdy byly okraje ploch označeny bodově v terénu. Převod bodů pořízených v terénu do vrstvy.shp provedl kolega Mgr. Josef Tračík. Vrstva.shp byla následně využita k vygenerování některých technických charakteristik, a to k výpočtu geometrického středu vodní plochy a k získání jeho geografických souřadnic, nadmořské výšky a rozlohy vodní plochy. Tato práce proběhla v prostředí software QGIS Dufour (technické zpracování dat provedl spolupracovník Ing. Josef Rusňák). Čísla parcel, na nichž byly vymezeny vodní plochy, byla získána z internetových stránek Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ( Pro ocenění fyzikálně-biologického stavu vodní plochy byla zavedena veličina intenzita hospodaření (v přehledu vodních ploch z důvodu úspory zkráceno na hospodaření ). Byla stanovena jako pětistupňová. Již od začátku práce bylo vyloučeno stanovení intenzity hospodaření pouze podle velikosti rybí obsádky, a to především z toho důvodu, že byla zřejmá nemožnost získat konkrétní data o rybí obsádce u všech vodních ploch. Do jednotlivých stupňů byly vodní plochy proto zařazeny na základě stavu vody a vodní vegetace. Tento způsob je také komplexnější a zohledňuje delší časový úsek hospodaření na vodní ploše. Stav vody byl hodnocen na základě barvy a intenzity zákalu, kterou lze měřit průhledností vody. Průhlednost vody se měří tzv. Secciho deskou. Obecně lze říci, že čím menší je průhlednost vody, tím horší je obvykle její stav. Zelený zákal je způsoben rozvojem řas a sinic (ten je zase dát nadbytkem živin ve vodě), hnědý zákal je nejčastěji způsoben vyluhovanými huminovými kyselinami a šedý zákal, patrný většinou na jaře, je způsoben rozvojem prvoků. Někdy má voda hnědožlutý až žlutý zákal. Ten může být dán zvířenými sedimenty rybničního dna (což způsobují kapři obecní Cyprinus carpio svou rycí činností), nebo přinesenými sedimenty po přívalových deštích. Při hodnocení stavu litorálních porostů bylo zohledněno jednak jejich množství s přihlédnutím například k možnosti jejich rozvoje danou morfologií rybníka, jednak jejich kondice např. zda se přední linie vlivem silného okusu a rytí rybami rozpadá do jednotlivých trsů, nebo zda je souvislá. Vedlejším hodnotícím kritériem bylo množství pozorovaných ryb. Veličina vypovídá o celkovém stavu lokality, je ale zřejmé, že stav vodních biotopů obvykle nejzásadněji ovlivňuje rybniční hospodaření. Hodnotu intenzity hospodaření tak ve většině případů lze ztotožnit s intenzitou rybničního hospodaření. 10

11 Jak napsáno výše, byla intenzita lidského ovlivnění lokality ohodnocena pěti stupni. Čím vyšší známka, tím byl lidský vliv, především v důsledku rybářského hospodaření vyšší a stav biotopu horší: 1 bez rybí obsádky, břehy přirozené, litorální vegetace nenarušená, nepozorovány žádné ryby, 2 přírodě blízké hospodaření, litorální vegetace nenarušená, voda bez zvýšeného zákalu, průhlednost vody po většinu sezóny vyšší než 70 cm, ryby pozorovány nehojně, předpoklad rybího společenstva neovlivňovaného lidmi (přítomny jiné druhy než kapr obecný), výjimečně i vodní plochy s nízkou rybí obsádkou, především pak s nasazenými nižšími věkovými kategoriemi kapra obecného, 3 polointenzivní hospodaření, výraznější obvykle zelený zákal vody, průhlednost vody kolem cm, litorální porosty méně výrazné, 4 intenzivní hospodaření, rybníky s minimem litorální vegetace avšak s ucházející kvalitou vody na jaře v době průzkumu tedy s průhledností kolem (výjimečně až 50) cm, někdy sem byly zařazeny také nádrže, u kterých kvalita vody během sezóny kolísala od dobré po intenzivní zelený zákal, 5 velmi intenzivní hospodaření, intenzivní zelený zákal vody, průhlednost vody maximálně kolem 20 cm, litorální porosty silně narušené až úplně rybami zlikvidované. Mimo tyto stupně byly ve sborníku použity ještě dvě speciální kategorie: 6 nepřístupný/nepřístupná (rybník/tůň), vzhledem k nepřístupnosti lokality nebylo možné nejen zjistit výskyt obojživelníků, ale ani s jistou mírou spolehlivosti zařadit do jedné z výše uvedených kategorií hospodaření. 7 zrušený/zrušená (rybník/tůň), v zátopě nebyla zjištěna ani občasná menší vodní plocha. Stupeň intenzity hospodaření vycházel ze stavu v letech 2010 a 2011, a to v době rozmnožování obojživelníků (tj. přibližně od konce března do konce června). Během léta se vlivem úbytku vody mohla situace zhoršit, nebo naopak se kvalita vody při rozvoji litorální vegetace v některých případech i výrazně zlepšila. Stanovené charakteristiky neumožňovaly jednoduše zařadit všechny vodní plochy. Například koupaliště voda byla vždy dobré kvality, koupaliště byla bez ryb, ale kolmé betonové břehy a pravidelná údržba znemožnily rozvoj jakékoli litorální vegetace. Proto byla koupaliště zařazena do stupně přírodě blízké hospodaření. Intenzita na některých rybnících nebyla v čase konstantní. Při kontrolách v pozdějších letech (2012, 2013) bylo zjištěno, že se na některých rybnících intenzita hospodaření zmírnila (např. návesní rybník v obci Rohozná). Bližší popis Ve druhé, prostřední a většinou relativně nejobšírnější části je podán podrobnější popis vodní plochy. Obvyklý popis zahrnuje informace o zeměpisném umístění, o zdroji vody vodní plochy, o způsobu regulace vodní hladiny (pokud ji bylo možno regulovat), o tvaru a rozměrech, o strmosti břehů, o maximální hloubce, o rozsahu mělčin a litorální vegetace a dominantních rostlinných druzích, o typu zákalu a průhlednosti vody a o zastínění vodní plochy. Informace o napájení a možnosti manipulace s vodní hladinou jsou důležité, protože kolísání (klesání) vodní hladiny zvláště v jarním období působí nepříznivě na rozmnožování obojživelníků. Délka stran vodních ploch byla ve většině případů měřena na leteckých snímcích v aplikaci U malých vodních ploch byly rozměry zjišťovány přímo v terénu krokováním. Pokud měla vodní plocha půdorys troj a více úhelníku, je při jejím popisu uvedena nejprve délka hráze a pak délka ostatních stran v pořadí od hráze po směru hodinových ručiček. Za strmý břeh byl označen břeh se sklonem 1 : 2 1 : 1 a prudší. Na- 11

12 opak jako mírný byl označen břeh se sklonem cca 1 : 5 a mírnější. Orientačně byla zmiňována i maximální hloubka vodního sloupce. Hloubka větší než 1 metr je totiž spolu s větší velikostí vodní plochy obvykle uváděna jako dostatečná pro zimování obojživelníků pod vodní hladinou. Za mělčiny byla považována ta část vodní plochy, kde je hloubka vodního sloupce za obvyklého stavu vodní hladiny 0 40 cm. Rozsah litorální vegetace byl odhadován přímo v terénu, případně byl ověřován měřením jejího rozsahu na leteckých snímcích. Je udáván přibližným procentem z celkové výměry vodní plochy. Tato informace je zajímavá nejen z hlediska životních potřeb obojživelníků, ale s odstupem času může vypovídat o vývoji rybníka a hospodaření na něm. Zastínění vodní hladiny bylo podchyceno prostřednictvím popisu dřevin rostoucích na břehu vodní plochy. Biotop vodních ploch byl popsán podle stavu v době páření obojživelníků tedy v době od konce března do konce června. To se týká především takových parametrů jako rozsah vodní tj. i natantní vegetace, průhlednost vody apod., které se mohly v letním období i výrazně změnit. V tomto období byla pořízena i fotodokumentace většiny vodních ploch (nezdokumentovány byly jen plochy, které byly nepřístupné a z veřejně přístupných míst nebylo možno pořídit jejich fotografii). Nálezy obojživelníků V poslední, třetí části jsou vypsány nálezy druhů obojživelníků na dané lokalitě s odhadnutou početností. Soupis je omezen na vyjmenování zastižených druhů s odhadnutým počtem dospělé, rozmnožující se populace. U některých lokalit jsou i bližší poznámky k výskytu některých druhů, či obojživelníků obecně. Jak byli zjišťováni obojživelníci a jak byly odhadovány velikosti jejich populací na jednotlivých lokalitách uvádí následující kapitola B Obojživelníci. Vodní plochy byly v naprosté většině pro výzkum obojživelníků přístupné bez omezení. Část jich byla ale v různé míře nepřístupná. Některé bylo možné vcelku bez problémů přehlédnout z veřejně přístupných míst, jiné byly nepřístupné úplně, tzn. že podmínky v okolí vodní plochy znemožňovaly zjištění jakýchkoli podrobností o jejím stavu či výskytu obojživelníků. Část vodních ploch se podařilo zkontrolovat se svolením jejich majitelů v jednom, často i ve dvou termínech. Majitelé nebyli oslovováni před kontrolou, ale pokud se v blízkosti nepřístupné vodní plochy v době kontroly nacházel někdo místní, byl požádán o umožnění vstupu za účelem výzkumu obojživelníků. Naprostá většina majitelů pozemků byla vstřícná, ať už se jednalo o fyzickou osobu, tak jako v případě rybníků na zahradě domu v Malé Stříteži, nebo i v případě firem, jako u čistících nádrží firmy DIAMO v Licoměřicích, či v případě lomů u Ctětínku. Byl jsem vlastně odmítnut jen dvakrát v případě horního rybníka v obci Horní Bezděkov a v případě nádrže v lomu ve Sloupně. Na základě konkrétních podmínek v terénu byly vodní plochy pro statistické zpracování dat o výskytu obojživelníků rozděleny do pěti kategorií podle přístupnosti: 1 přístupné pro průzkum bez omezení (bylo možné použít i prolovení podběrákem), 2 částečně nepřístupné, bezpečně nebylo možné zjistit (neprokázat) blatnici skvrnitou, čolky ani kuňku obecnou, blízký přístup k vodní ploše (plot v blízkosti vodní hladiny) však umožnil např. pozorování zelených skokanů slunících se na břehu, 3 částečně nepřístupné, s jistotou bylo možné za použití dalekohledu zjistit pouze skokana hnědého, skokana štíhlého a ropuchu obecnou, především pak jejich snůšky, 4 zcela nepřístupné, vzdálenost plotu od vodní plochy a nepřehlednost terénu neumožnila přehlédnout celou vodní plochu ani za použití dalekohledu, 5 zrušená vodní plocha. 12

13 B Obojživelníci Průzkum obojživelníků byl činěn těmito metodami: pozorování dospělých jedinců ve dne, poslech svolávacích hlasů ve dne i v noci, sčítání snůšek, pozorování juvenilních stádií, kontrolní odchyt do podběráku, odchyt do vrše. Každá lokalita byla navštívena nejméně dvakrát. Jednou brzy z jara v době páření hnědých druhů skokanů a ropuchy obecné (tj. v období od 25. března do konce dubna kalendářního roku) a jednou v období páření ostatních druhů, tj. v měsíci květnu až červnu. Při použití metody sčítání podle hlasových projevů samců byl jeden ozývající se samec vyhodnocen jako dva dospělí rozmnožující se jedinci. Tento způsob vyhodnocení byl použit jednotně pro všechny druhy žab. Je však zřejmé, že daná metoda může podhodnotit počet jedinců v populaci (např. skupina zelených skokanů, rosnička zelená, kuňka obecná) a to z toho důvodu, že jen málokdy se během několika málo minut ozvou postupně či najednou všichni samci přítomní na lokalitě, tak aby je bylo možné prostorově umístit a sečíst. Nepřesnosti mohou vyplynout také z faktu, že někteří samci se mohu pářit s více samicemi, či naopak někdy může být samců oproti samicím nadbytek. Při sčítání snůšek na začátku jara, byla obejita po břehu vždy celá vodní plocha. Tedy v případě, že to nebylo znemožněno oplocením, skalnatým břehem apod. I v případě počítání snůšek byl přijat úzus, že 1 snůška = 2 dospělci. Snůšky bylo většinou možné docela dobře spočítat u skupiny hnědých skokanů. Obtížnější bylo odhadnou počet snůšek, pokud jimi byla prokazována početnost ropuchy obecné. V tomto případě se vycházelo z faktu, že jedna obvyklá snůška ropuchy obecné je dlouhá cca 5, někdy až 10 m (Baruš & Oliva 1992). Odchyt do vrše byl cíleně použit především pro prokázání čolků. Na malých vodních plochách (do 1 ha) byla instalována jedna vrš, na větších pak 2 3 po dobu jedné noci. Vrš nebyla umístěna do nepřístupných vodních ploch a do většiny takových, kde hrozilo ukradení, či zničení vrše. Celkem byla tato metoda použita na větší polovině vodních ploch, tj. na 278 lokalitách. Při vyhodnocení jsem vyšel z předpokladu, že se do vrše odchytili všichni čolci z prostoru 10 m 2 (tj. čtverec o straně cca 3,2 m) kolem dané vrše. Celkový počet čolků na lokalitě tak byl násobkem odchyceného počtu a desetiny rozsahu vhodných biotopů (tj. vegetací zarostlých mělčin). Při odhadu početnosti čolků bylo také uváženo, že čolci chodí do rozmnožovací nádrže postupně. Jednotlivé metody byly použity s různou intenzitou pro různé druhy obojživelníků. Zjišťování blatnice skvrnité (Pelobates fuscus) a následný odhad místní populace proběhl především na základě poslechu hlasu dospělých jedinců. Pomocnou metodou byl kontrolní odchyt pulců. Skupina čolků (Triturus sp.) byla pro prokázání svým způsobem nejobtížnější. U čolků šlo totiž jejich výskyt ověřit pouze přímým pozorováním (a to zblízka), nebo odchytem do podběráku či do vrše. Obzvláště u čolků je tedy nutné uváděné počty chápat jako ty minimální, zjištěné s tím, že skutečné počty dospělců v CHKO budou velmi pravděpodobně vyšší. To se týká i počtu lokalit, na kterých byli zjištěni. Především způsob vyhodnocení průzkumu pomocí vrší byl zatížen nepřesností danou rozdílnými podmínkami na každé z lokalit. Jednotné vyhodnocení dat však bylo nutné z důvodu umožnění případného opakování průzkumu za obdobných podmínek. V případě kuňky obecné (Bombina bombina) byl odhad místní populace učiněn především na základě poslechu hlasu samců. Protože se však samci ozývají v závislosti na počasí a denní 13

14 době, byl případný výskyt, nebo odhadnutá velikost populace ověřována pochůzkou na mělčinách vodní plochy a přímým sčítáním jednotlivých zvířat. Mlok skvrnitý byl prokazován pomocí přímého sčítání dospělých jedinců na lokalitě na jaře. Početnost ropuchy obecné (Bufo bufo) byla odhadnuta přednostně na základě vizuálního sčítání jedinců přítomných na vodní ploše v době páření. Sečtený počet všech jedinců nebyl dále upravován. Vidění, samostatní samci nebyli započítáni jako pár, ale jako jeden jedinec. Bylo tak učiněno proto, že u tohoto druhu obvykle počet samců výrazně převyšuje počet samic. Dané vyhodnocení bylo použito i přes to, že samice se na lokalitě zdržují kratší dobu a lze tedy předpokládat, že při sčítání nebyly na rozdíl od samců zastiženy všechny samice z dané populace. Vzhledem ke krátkému období páření bylo pomocnou metodou prokazování na základě sčítání snůšek. Ropucha zelená (Bufo viridis) byla prokazována poslechem hlasu samců, v jednom případě (požární nádrž v Lipovci) pak podle pozorování pulců. Poměrně obtížné bylo vizuální prokazování rosničky zelené (Hyla arborea), a to vzhledem k jejímu skrytému způsobu života. Její přítomnost na lokalitě a odhad početnosti populace tak byl proveden většinou na základě převážně nočních hlasových projevů samců. V několika málo případech (např. rybník Nový u Rohozné) byly nalezeny i snůšky. Někdy nastaly potíže u skupiny hnědých skokanů, kteří byli prokazováni téměř výlučně na základě sčítání snůšek. Potíže nastaly v případě, že stav snůšky už neumožnil jednoznačně rozhodnout, zda jde o snůšku/snůšky skokana hnědého, nebo štíhlého (Rana dalmatina). V těchto případech byla daná snůška připočítána vždy k početnějšímu druhu (podobná zásada jako např. při sčítání ptáků). I přes tyto drobné potíže se domnívám, že skupina hnědých skokanů, společně s ropuchami obecnými byla nejpřesněji zmapovanou skupinou. A to jak co do vodních ploch, tak i početnosti na jednotlivých lokalitách. U komplexu zelených skokanů byl zjišťován sumární počet za celou skupinu. Odhad poměru (např. skokan zelený Pelophylax esculenta : sk. krátkonohý Pelophylax lessonae) byl proveden na základě poslechu hlasu samců, případně odlovu části jedinců. Pokud se nepodařilo určit do druhu (skokani se v době kontroly neozývali, podařilo se odchytit pouze nedospělé jedince), byli zelení skokani v textu u jednotlivé lokality vypsáni jako skokan zelený, navíc však s poznámkou komplex. Ve statistickém zpracování byli tito jedinci započítáni jako skokan zelený. Konečný počet dospělých jedinců od daného druhu byl při počtu vyšším než deset zaokrouhlen na celé, nebo poloviční desítky (to je na pětky), a to nahoru. Při počtu vyšším než sto byl zjištěný počet zaokrouhlen na celé desítky nahoru. 14 B.3. Zpracování a vyhodnocení dat B.3.1. Vodní plochy Statistické vyhodnocení získaných údajů (viz kapitola E.1. Vodní plochy ) bylo provedeno v prostředí programu Microsoft Excel. Bylo studováno rozvržení vodních ploch podle jejich velikosti, podle přístupnosti, podle intenzity hospodaření, podle nadmořské výšky, podle počtu obojživelníků, podle počtu druhů obojživelníků atp. B.3.2. Obojživelníci Surová data z terénu o početnosti jednotlivých druhů obojživelníků byla upravena ještě před statistickým zpracováním. Ze zjištěné početnosti v závislosti na použité metodě byl učiněn odhad celkové velikosti místní populace konkrétního druhu (viz kapitola B Oboj-

15 živelníci ). Pokud byl v jednotlivých letech (2010, 2011) prokázán některý druh s rozdílným výsledkem, byl do následného statistického zpracování použit vyšší počet. Pro jednotlivé druhy byly vyhotoveny tabulky zpracovávající vztah počtu jednotlivých druhů k nadmořské výšce, k rozloze vodní plochy a k intenzitě hospodářského využívání. Byl spočítán průměrný počet jedinců na (obsazené) lokalitě a populační hustota na lokalitě. Protože v jednotlivých intervalech daných charakteristik (intenzita hospodaření, rozloha vodní plochy, nadmořská výška) nebyl nikdy stejný počet vodních ploch, byla pro druhy obojživelníků s výskytem alespoň na deseti lokalitách vypočítána tzv. opravená početnost jednotlivých druhů na daných lokalitách. K opravě, tedy sjednocení na stejné výchozí podmínky, byla použita rozloha litorálu. Pro zjednodušení bylo uvažováno jednotně s rozlohou litorálního pásu o šíři 3 m od břehové čáry dovnitř vodní plochy. Východiskem zde byl předpoklad vycházející z terénní zkušenosti, že i při větší šíři litorálního pásma obojživelníci kladli své snůšky jen výjimečně ve větší vzdálenosti od břehové linie. Rozlohu litorálního pásma jednotlivých lokalit vypočetl opět v prostředí software QGIS Dufour kolega Ing. Josef Rusňák. Opravená hodnota se od té původní lišila tím, že byla vynásobena koeficientem vypočítaným pro příslušný interval. Koeficienty byly vypočítány pro každou studovanou závislost tedy pro intenzitu hospodaření, rozlohu vodní plochy a nadmořskou výšku. Koeficient byl vypočítán takto: celková plocha litorálu koeficient 1a z = plocha litorálu v daném intervalu a z Následně musely být vypočítané hodnoty vráceny na původní hladinu celkové početnosti daného druhu. To se provedlo vynásobením změněné početnosti ještě koeficientem, který byl spočítán takto: celkový původní počet jedinců koeficient 2 = celkový počet jedinců změněný Opravená hodnota početnosti daného druhu na příslušné lokalitě tak byla pro každou charakteristiku vodní plochy v příslušném intervalu spočítána takto: počet jedinců opravený = počet jedinců x k 1 x k 2. S výjimkou intenzity hospodaření se u ostatních dvou charakteristik (rozloha vodní plochy, nadmořská výška) často projevovalo zkreslení u hodnot v krajních intervalech. Zkreslení bylo zapříčiněno především malým počtem vodních ploch v krajních intervalech. Např. v nejnižším intervalu nadmořských výšek bylo zjištěno velmi malé množství vodních ploch. Přepočítávací koeficient k 1( ) tak byl velmi vysoký. Pokud byl v daném intervalu zjištěn některý obojživelník, narostla po opravě jeho početnost v daném intervalu často nepřiměřeně vysoko. Pro původní (terénní) i opravené hodnoty početnosti jednotlivých druhů v daných intervalech byly pro druhy s dostatečným počtem lokalit sestrojeny grafy zobrazující vztah mezi počtem obojživelníků a danou charakteristikou. Dále bylo studováno, zda tyto hodnoty vykazují závislost, kterou by bylo možné graficky vyjádřit proložením křivky. Standardně byly zkoumány následující typy závislostí: lineární (regresní přímka), logaritmická, mocninná, exponenciální a polynomická (do druhého stupně, tj. do x 2 ). Sestrojení grafů proběhlo za pomoci 15

16 programu Excel. Statistickou analýzou byla testována hladina významnosti této závislosti. Analýzu provedl za užití programu R (R Core Team 2013) spolupracovník Mgr. Jan Horník. Při analýze se vypočte takzvaná hodnota významnosti (zvaná též signifikance, p-hodnota nebo hladina významnosti) a je značená písmenem p. Pokud je tato hodnota menší než 0,05, má se za to, že závislost mezi předmětnými dvěma veličinami daná proloženou křivkou je statisticky významná, nebo-li že existuje. Při vyhodnocení byly použity 3 skupiny významnosti: 1. závislost není signifikantní, p > 0,05, 2. 0,05 > p > 0,01, 3. p < 0,01. Pokud proložená závislost nebyla statisticky významná, není hodnota p při popisu grafů uvedena. Pro každý druh je v barevné příloze uvedena mapa, kde jsou bodově zaneseny lokality jeho výskytu. V mapě je znázorněna též předpokládaná oblast výskytu dospělých jedinců mimo dobu páření. Při konstrukci této mapy se u každé obsazené lokality vytvořila obalová zóna do vzdálenosti podle maximální migrační vzdálenosti, do které se jednotlivé druhy vzdalují od místa rozmnožování (viz tabulka níže). Výsledné průniky obalových zón měly pomoci zobrazit teoretickou propojenost jednotlivých subpopulací. U každého druhu je v mapě znázorněna též početnost v jednotlivých kvadrantech. Druh Tab. 1: Maximální migrační vzdálenosti jednotlivých druhů obojživelníků Maximální migrační vzdálenost [m] blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) 600 čolek horský (Triturus alpestris) čolek obecný (Triturus vulgaris) 800 čolek velký (Triturus cristatus) kuňka obecná (Bombina bombina) 800 mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) ropucha obecná (Bufo bufo) ropucha zelená (Bufo viridis) rosnička zelená (Hyla arborea) skokan hnědý (Rana temporaria) skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) skokan ostronosý (Rana arvalis) 600 skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) 600 skokan štíhlý (Rana dalmatina) skokan zelený (Pelophylax esculentus) 600 Poznámka: Maximální migrační vzdálenost byla stanovena podle literatury (blíže viz kapitola D. Druhy obojživelníků ). Jedinou výjimkou byl skokan krátkonohý, u nějž je uváděna v literatuře maximální migrační vzdálenost až 15 km. Při použití této hodnoty by byla prakticky z každé lokality dostupná téměř celá CHKO. Je však velmi pravděpodobné, že na takto velkou vzdálenost přecházejí pouze někteří jednotlivci, proto byla migrační vzdálenost u skokana krátkonohého snížena. A naopak lze důvodně předpokládat, že uváděné migrační vzdálenosti mohou u ostatních druhů někteří jedinci výjimečně i výrazně překonat (viz např. v kapitole D. Druhy obojživelníků výskyty ropuchy zelené či kuňky obecné několik kilometrů od známých míst pravidelného výskytu). 16

17 B.3.3. Názvosloví Při volbě českých i vědeckých jmen obojživelníků bylo v této práci postupováno konzervativně. Jinak řečeno, s výjimkou skupiny zelených skokanů, kdy je přednostně používáno vědecké jméno rodu Pelophylax namísto Rana, a s výjimkou skokana menšího (syn. skokan rašelinný), kdy je upřednostněno dnes nejpoužívanější české jméno skokan krátkonohý, byla volena jména ve shodě s vyhláškou č. 395/1992 Sb. V práci je použit systém, kdy je vědecké (syn. latinské) jméno živočicha či rostliny uvedeno pouze při první zmínce. Při další citaci je použito již pouze české jméno. Tento systém je podle mého názoru úsporný a při tom dostatečně přesný. Ovšem opět je z něj udělána výjimka u obojživelníků, hlavního objektu studia této práce, jsou vědecká jména uvedena nejen při prvním uvedení, ale též v názvech podkapitol v kapitole D. Druhy obojživelníků a ve všech tabulkách. C. PŘEHLED VODNÍCH PLOCH Zaevidované vodní plochy jsou roztříděny podle katastrálního území. Pod názvem katastrálního území je uveden obecní úřad a jeho adresa, jež dané území spravuje. U každého katastrálního území je přiložena schematická mapa se zákresem jednotlivých vodních ploch nacházejících se v něm. Číslo v mapě souhlasí s číselným pořadí v přehledu vodních ploch. Ve třetí části popisu vodních ploch nálezy jsou uvedeny pouze zjištěné druhy na dané lokalitě. Za jménem druhu je uveden odhadnutý počet dospělých jedinců v místní populaci. Pokud existuje z dané lokality starší záznam, je nejprve uveden tento starší údaj formou: číslice a za ní v závorce citace autora; pak teprve následuje číslice udávající aktuální počet (pokud byl daný druh na lokalitě recentně potvrzen). Pokud nebyl na lokalitě zjištěn žádný obojživelník, je v dané části popisu uvedena nula. Složitější situace nastala v případě nepřístupných ploch. Pokud byla vodní plocha nepřístupná, ale bylo možné z dálky zjistit přítomnost některých druhů, avšak nebyl zjištěn žádný, je za nálezem uvedena taktéž nula. V případě, že nebylo možné se věrohodně přesvědčit o výskytu obojživelníků, je v tomto místě uveden otazník. Pokud byla vodní plocha v době šetření zcela zrušena, ve stavu vylučujícím rozmnožování obojživelníků, je tato část popisu zcela vynechána. 17

18 Katastrální území Barovice Obec městys Libice nad Doubravou, Zámecká č. p. 47, Libice n. D. Obr. 1: Mapa katastrálního území se zákresem vodních ploch 1 Barovice obecní rybník Kvadrát 6260 b, nadmořská výška 627 m, rozloha m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 81/2 (větší část), hospodaření intenzivní. Popis nebeská nádrž na severovýchodním okraji obce Barovice. Půdorys téměř rovnoramenného lichoběžníku o délce kratších stran 26 (hráz) a 37 m a delších stran v průměru 47 m. Břeh je strmý, obložený betonovými bloky, betonový je i požerák. Nádrž je bez mělčin a litorálních porostů. Voda byla eutrofizovaná, zelená, o průhlednosti kolem 40 cm. V nádrži byly chovány ryby. Břeh nádrže byl na východní a severní straně zastíněn vzrostlými stromy. Nálezy ropucha obecná 2 (Bárta 2001), 60, skokan zelený 2. Katastrální území Běstvina Obec Běstvina, Běstvina č. p. 29, Běstvina Obr. 2: Mapa katastrálního území se zákresem vodních ploch 2 Běstvina rybník nad kravínem, JV od obce Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 380 m, rozloha m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 567/7 (část), 567/11 (část), hospodaření polointenzivní. Popis rybník v nevýrazném údolí na svahu Železných hor jihovýchodně od obce Běstvina. Protéká jím Běstvinský potok. Má přibližně tvar rovnoramenného trojúhelníku o délce základny (hráze) cca 65 m a ramenech cca 83 m. Rybník je vybaven betonovým požerákem a bezpečnostním přepadem. Břeh je strmý, výraznější mělčiny pouze v přítokové části. Maximální hloubka je větší než 1 metr. Litorální porost byl tvořen pouze jedním pruhem rákosu obecného (Phragmites australis) při západním břehu o ploše cca 2 0,5 m. Voda zelená, o průhlednosti kolem 50 cm. Zhruba jedna třetina břehů byla převážně na jižní straně porostlá vzrostlými stromy a křovinami. Nálezy ropucha obecná 140, skokan hnědý 50, skokan štíhlý 4. 18

19 3 Běstvina rybník na V okraji obce Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 346 m, rozloha 723 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 607/1 (část), hospodaření přírodě blízké. Popis nepřístupný rybník na zahradě na východním okraji obce Běstvina. Protéká jím Běstvinský potok. Má přibližně tvar zvonu s hrází délky 19 a délce zátopy cca 43 m. U přítoku na 20 m 2 jsou vytvořeny bahnité mělčiny. Polovina mělčiny byla porostlá litorální vegetací. Voda bez viditelného zákalu. Celý rybník byl zastíněn, 4 5 délky břehu byly porostlé vzrostlými stromy. Nálezy skokan hnědý Běstvina, Drhotín silážní jáma u ZD Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 382 m, rozloha 97 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 276/76 (část), hospodaření intenzivní. Popis nepoužívaná silážní jáma severně od kravína v místní části Drhotín. Stěny jámy jsou tvořeny ze dvou stran velkými, téměř kolmo postavenými betonovými bloky. V době průzkumu částečně zavezena zbytky siláže. V jámě byla nesouvislá vodní hladina o ploše cca 6 14 m a maximální hloubce do 20 cm. Voda temně hnědá, neprůhledná. Za daného stavu pro obojživelníky nevhodná, na hladině pozorovány kachny divoké (Anas platyrhynchos). Nálezy 0. 5 Běstvina, Zbohov dolní rybník v obci Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 396 m, rozloha 139 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 321/43 (část), hospodaření polointenzivní. Popis nepřístupný rybník na zahradě domu na západním, dolním konci Zbohova. Protéká jím bezejmenný potok. Má přibližně tvar sešikmeného zvonu o délce hráze cca 14 m a délce zátopy kolem 16 m. Břeh je strmý, na části zpevněn betonovou, či prkennou stěnou. Výraznější mělčiny především v přítokové části, rozsah mělčin kolem 20 % rozlohy rybníka. Bez litorálního porostu. Voda hnědá, o průhlednosti cm. Ryby nepozorovány. Na severozápadní straně rostly na cca ⅓ délky břehu občasně seřezávané vrby (Salix sp.). Nálezy 0. 6 Běstvina, Zbohov horní rybník v obci Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 418 m, rozloha 104 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 321/4 (část), hospodaření intenzivní. Popis nepřístupný rybník na zahradě domu na severovýchodním, horním konci obce Zbohov. Protéká jím bezejmenný potok. Má přibližně tvar zvonu s uříznutými rohy o délce hráze cca 9 m a délce zátopy kolem 16 m. Litorální vegetaci tvořily trsy travin a sítiny (Juncus sp.) rostoucí na okraji vodní hladiny. Voda byla zelená, o odhadované průhlednosti do 40 cm. V rybníce byly hojné ryby. Na břehu rostla jedna vrba. Nálezy 0. 7 Běstvina, Zbohov prostřední rybník v obci Kvadrát 6159 d, nadmořská výška 405 m, rozloha 63 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 321/57 (část), 321/58 (část), hospodaření nepřístupný. Popis nepřístupný rybník na zahradě domu v prostřed délky Zbohova. Není ani vidět z veřejně přístupných míst. Protéká jím bezejmenný potok. Má přibližně oválně zašpičatělý tvar o délkách os cca 6 a 12 m. Bez jakéhokoliv litorálního porostu. Břeh byl holý bez dřevin. Nad rybníkem je ještě menší oválná tůň o délkách cca 4 1 m. Nálezy? 19

20 Katastrální území Bezděkov u Libice n. D. Obec Bezděkov, Bezděkov č. p. 22, p. Chotěboř Obr. 3: Mapa katastrálního území se zákresem vodních ploch 8 Bezděkov koupaliště u Cerhovky Kvadrát 6260 c, nadmořská výška 430 m, rozloha 326 m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 1355 (část), hospodaření přírodě blízké. Popis koupaliště východně od obce Bezděkov v nivě potoka Cerhovky. Má tvar vějíře o délce 15 m a délce obvodu čtvrtkruhu cca 36 m. Břeh je kolmý, z betonu natřeného modrou barvou. Dovnitř vedou jen ocelové schody, metamorfované žabky mohou mít proto problémy s výlezem z vody. Koupaliště je bez mělčin, bez jakéhokoliv litorálního porostu. Kvalita vody byla výborná vždy bylo vidět až na dno. Na březích nestínily žádné dřeviny. Nálezy ropucha obecná 35, skokan hnědý 1. 9 Bezděkov požární návesní nádrž Kvadrát 6260 c, nadmořská výška 435 m, rozloha m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 38 (část), 39/1 (část), hospodaření intenzivní. Popis vodní plocha v centru obce Bezděkov. Protéká jí malý potok Bezděkovka. Má přibližně tvar šestiúhelníku o délce nejdelší strany 57 m, osa kolmá na ní je dlouhá v nejširším místě 30 m. Odtok vody z nádrže přepadem. Břeh je kolmý, z betonu. Mělčina je pouze v oblasti sjezdu do nádrže na východní straně, zdejší litorální porost o ploše cca 4 1 m byl tvořen orobincem (Typha sp.). Voda byla eutrofizovaná, zelená, o průhlednosti do 50 cm. Na břehu nerostly žádné dřeviny. Nálezy skokan zelený Bezděkov, Hařilova Lhotka rybník Hařílek Kvadrát 6260 d, nadmořská výška 448 m, rozloha m 2, GPS souřadnice N, E, číslo parcely 1057, hospodaření přírodě blízké. Popis rybník ve svahu údolí Cerhovky mezi obcemi Podmoklany a Bezděkov. Protéká jím menší potok pramenící ve svahu pod Malochyní. Voda odtéká betonovým požerákem. Díky silnému zazemnění má vodní hladina přibližně hranatě rohlíkovitý tvar o délce osy cca 80 m a délce hráze 45 m. Rybník je mělký s rozsáhlými mělčinami především v přítokové části. V litorálních porostech rostoucích na % rozlohy vodní plochy převažovala chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), ostřice (Carex sp.) a zblochan (Glyceria sp.). Na as. Phragmitetum communis navazovala as. Caricetum gracilis. Vodní hladina byla z větší části porostlá okřehkem (Lemna sp.). Rusňák (2002) však z tohoto rybníka uvádí as. Lemnetum minoris jako nepříliš vyvinutou, byla zaznamenána spíše jako subdominanta rákosin. To by mohlo napovídat o zmírnění intenzity hospodaření. Voda byla dobré kvality, někdy se šedým zákalem, o průhlednosti cm. V době průzkumu nebyly ryby zjištěny. Celý rybník byl obklopen vysokými dřevinami. Nálezy čolek obecný 50, ropucha obecná 95, skokan hnědý 280, skokan zelený 6. 20