VLIV TOKU DPH NA PROJEKCI FREE CASH FLOW

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Podniková ekonomika a management VLIV TOKU DPH NA PROJEKCI FREE CASH FLOW VAT Influence on free cash flow Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ing. Milan Sedláček, Ph. D. Autor: Radka LIPENSKÁ Brno, 2015

2

3 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Radka Lipenská Vliv toku DPH na projekci free cash flow VAT Influence on Free Cash Flow podnikového hospodářství Mgr. Ing. Milan Sedláček, Ph.D. Rok obhajoby: 2015 Anotace Předmětem diplomové práce Vliv toku DPH na projekci free cash flow je zkoumání vlivu daně z přidané hodnoty na celkovou výši volných peněžních prostředků s cílem přispět ke zlepšení predikce free cash flow díky možnosti predikce výše DPH. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část je věnována přístupu k finančnímu managementu a plánování, účetním výkazům s důrazem na cash flow a dále na DPH. Praktická část se zabývá zkoumáním vlivu různých položek na free cash flow, přičemž zkoumání je zaměřeno na DPH. Následně je představen model, který umožní predikovat DPH a tím zlepšit predikci free cash flow. Annotation The subject of this thesis titled "VAT influence on free cash flow" is to examine the VAT influence on the overall value of free cash flow with the aim to contribute to the improvement of free cash flow forecast owing to the VAT forecast. The thesis is divided into two parts. The theoretical part pursues financial management and financial planning, financial statements with emphasis on cash flow, as well as VAT. The practical part aims to analzse the impact of various items on free cash flow. The examination focuses on VAT. Consecutively, a model, which will make the VAT forecast feasible is presented. Klíčová slova Volné peněžní prostředky, daň z přidané hodnoty, predikce, finanční plánování, finanční řízení Keywords Free cash flow, Value Added Tax, forecast, financial planning, financial management

4

5

6

7 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Vliv toku DPH na projekci Free cash flow vypracovala samostatně pod vedením Ing. Mgr. Milana Sedláčka, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 12. května 2015 vlast no ruč ní p o d p is aut o ra

8

9 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Mgr. Milanu Sedláčkovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této práce. Především bych ovšem chtěla poděkovat panu Ing. Miloši Kovrzkovi za jehoh ochotu, poskytnuté rady a informace, za jeho nesmírnou trpělivost a chuť pokračovat ve spolupráci. Dále cítím povinnost poděkovat i paní Bc. Ivoně Holíkové, která mi rovněž poskytla podstatné informace, důležité rady a neváhala nabídnout pomocnou ruku kdykoli to bylo možné.

10

11 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST MANAGEMENT FINANČNÍ MANAGEMENT ŘÍZENÍ PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ FINANČNÍ VÝKAZY PODNIKU VÝZNAM DRUHY Rozvaha Výkaz zisku a ztráty Cash flow CASH FLOW VAZBA NA OSTATNÍ VÝKAZY STRUKTURA VÝKAZU CASH FLOW METODY SESTAVENÍ Přímá metoda Náhradní přímá metoda Nepřímá metoda POUŽITÍ CASH FLOW FREE CASH FLOW Využití ukazatele Výpočet PREDIKCE PENĚŽNÍCH TOKŮ DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY MECHANISMUS FUNGOVÁNÍ DPH DPH V EVROPSKÉ UNII Harmonizace Intrakomunitární plnění DPH v Německu DPH v Rumunsku DPH v Maďarsku Vývoj sazeb Vrácení DPH DPH MIMO EU OPERACIONALIZACE HYPOTÉZ PRAKTICKÁ ČÁST PŘEDSTAVENÍ PODNIKU HISTORIE... 46

12 7.2 OEZ VE SKUPINĚ SIEMENS FINANČNÍ SITUACE PODNIKU SYSTÉM PLÁNOVÁNÍ PLÁNOVÁNÍ FCF SESTAVOVÁNÍ FCF PŘÍMÁ VS. NEPŘÍMÁ METODA SLOŽKY FCF VLIV DPH Význam vlivu Volatilita PREDIKCE VRÁCENÍ DPH TVORBA MODELU STRUKTURA DAT ZÁKLAD DANĚ NA VSTUPU Materiál a služby Investice ZÁKLAD DANĚ NA VÝSTUPU VÝSLEDNÁ DAŇOVÁ POVINNOST VÝSLEDNÁ PREDIKCE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM GRAFŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM SCHÉMAT SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 - ROZVAHA PŘÍLOHA 2 - VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY PŘÍLOHA 3 - ZÁKLAD DANĚ NA VSTUPU (FISKÁLNÍ ROK 2014) PŘÍLOHA Č. 4 - ZÁKLAD DANĚ NA VÝSTUPU (FISKÁLNÍ ROK 2014)

13 ÚVOD Finanční řízení hraje v existenci podniků velmi významnou roli. Předmětem takového řízení pak je nejen nalézt správné způsoby získávání peněžních prostředků, ale také nalézt správné metody, jak s těmito získanými peněžními prostředky naložit. Podnikové finance jsou v praxi veledůležitou součástí podniku, která se snaží o umožnění ostatním oblastem podniku uskutečnit jejich aktivity, a to zejména ty aktivy, které slouží hlavnímu předmětu podnikání. Podniky pro finanční řízení využívají různých způsobů a metod, které se v zásadě příliš neliší. V dnešní době, kdy je velice časté, že, a to především ve větších podnicích, vrcholný management nepředstavují vlastníci podniku ale dosazení manažeři, je potřeba, z pohledu právě vlastníků, zajistit, aby vrcholný management rozhodoval v zájmu podniku a jeho vlastníků a ne pouze ve svém vlastním. Vlastníci pak často musí manažery odpovídajícím způsobem motivovat, pokud chtějí, aby bylo rozhodováno ku prospěchu všech. Mohou sahat po různých motivačních nástrojích a ne zřídka se stává, že k motivaci využívají pohyblivou složku mzdového ohodnocení. Rozdíly se nachází pouze v ukazatelích, na které je ohodnocení navázáno. Podnik, kterému by tato diplomová práce měla pomoci a na který budu aplikovat poznatky popsané v první části práce, se v tomto nijak nevymyká. Styčným bodem, který tak manažeři sledují a mají na paměti při provádění svých rozhodnutí, je v tomto konkrétním případě free cash flow (volné peněžní toky, FCF). V minulosti to bývala například Ekonomická přidaná hodnota (EVA) nebo čistý zisk bez započtení odpisů (EBITDA). Problémem, se kterým se podnik potýká, je ale fakt, že v rámci finančního plánování neplánuje s velkou přesností i výši FCF. Podnik identifikoval omezení, kterému při plánování čelí, a tím je neexistence odhadování výše daně z přidané hodnoty (DPH). Při podnikatelské činnosti totiž může vznikat daňový závazek, nebo i daňová pohledávka, přičemž záleží na mnoha faktorech ovlivňujících konečnou výši DPH. Cílem této diplomové práce je zlepšit předpověď FCF pomocí zlepšení zejména předpovědi výše DPH. Výstupem práce bude model, který pomůže na základě plánů podniku upřesnit odhad FCF. Model vznikne po analyzování jednotlivých součástí FCF a jejich vlivu na výši FCF, analyzování možností a metod předpovědi těchto vstupů do FCF a pomůže finančnímu oddělení s předpovědí dalších ukazatelů a jejich věrohodnosti. 13

14 Identifikovala jsem tři hypotézy, které se v práci budu snažit potvrdit, respektive vyvrátit: Hypotéza č. 1: Pro zlepšení predikce FCF je třeba zlepšit predikci DPH. Podhypotéza 1a: Daň z přidané hodnoty významně ovlivňuje volné peněžní toky. Podhypotéza 1b: DPH ovlivňuje FCF svou volatilitou. Hypotéza č. 2: Daň z přidané hodnoty je jediným komponentem volných peněžních toků, jehož předpověď je třeba zpřesnit. Hypotéza č. 3: Podnik má dostatečně strukturovaná data týkající se vstupů do modelu predikce DPH. Práce je rozdělena do dvou částí. První z nich je část teoretická, ve které se budu věnovat dvěma oblastem, a to peněžním tokům a následně dani z přidané hodnoty. Peněžní toky a jejich výkaz zařadím a propojím s ostatními finančními výkazy a budu se věnovat metodám sestavení a předpovědi. Rozeberu jednotlivé součásti FCF, které významně ovlivňují jejich výši. Následně popíšu daň z přidané hodnoty zejména v kontextu intrakomunitárních plnění, z toho důvodu, že podnik obchoduje jak v rámci České republiky, tak v rámci Evropské unie a se třetími zeměmi. Praktickou část zahájím popisem podniku, seznámením s jeho činností, výsledky v posledních letech a strategickými plány jeho směřování. Poté rozeberu sestavování free cash flow a jeho předpovídání a zjistím, které součásti mají na jeho výši nejvýznamnější vliv. Dále se zaměřím na daň z přidané hodnoty, na její vliv na podnik a na předpovídání. Po analýze aktuální situace se budu soustředit na budoucnost, na zlepšení současných metod a na vytvoření kvalitního modelu, který bude pro podnik přínosem. V průběhu celé praktické části budu vyhodnocovat uvedené hypotézy. Na závěr zhodnotím představený model, jeho validitu a přínosy pro podnik a shrnu potvrzení či vyvrácení hypotéz. Praktická část práce je na základě přání konzultantů neveřejná, a to z důvodu citlivých dat podniku a konkurenčnímu boji. 14

15 TEORETICKÁ ČÁST V teoretické části se budu zabývat zejména dvěma body, a to volnými peněžními toky a daní z přidané hodnoty. Důvodem pro toto rozdělení je fakt, že v praktické části bude následně provedeno zhodnocení dopadů daně z přidané hodnoty a dalších položek na výši volných peněžních toků. Teorii týkající se přímo free cash flow bude předcházet stručný popis finančního managementu a plánování a ve druhé části se budu věnovat dani z přidané hodnoty, kterou zařadím do daňového systému České republiky a Evropské unie, a budu se věnovat jednotlivým daňovým režimům při obchodování s různými státy světa. Finanční management a plánování volím z toho důvodu, že se v praktické části budu věnovat plánování a předpovídání hodnot volných peněžních toků, vidím proto jako důležité věnovat se teoretické přípravě, literární rešerši daného tématu a zjišťování informací ze zdrojů českých i zahraničních, přičemž ze zahraničních zdrojů budu využívat převážně články a studie z odborných periodik. 15

16 1. MANAGEMENT Management jako takový bývá často považován svým způsobem za vědní disciplínu. Třeba Veber ale uvádí, že v případě managementu, v tomto pojetí tedy řízení podniku, se jedná o soubor poznatků z různých vědních disciplín. Kromě ekonomie, matematiky a statistiky to jsou samozřejmě dále například psychologie nebo sociologie (Veber, 2009, s. 22). K tomuto výčtu by mohla být dále přiřazena i etika či environmentalistika, neboť zejména druhá jmenovaná se v posledních letech těší velké oblibě a vedení podniků se oběma oblastmi hojně zabývají. Proti názoru, že management představuje vědní obor, stojí například názor Petera Druckera, který přirovnává managera k lékaři a tvrdí, že stejně jako úspěšný lékař vyléčí svého pacienta, tak úspěšný manažer vede prosperující podnik (Drucker, 1997). Na podnik se můžeme dívat rovněž jako na vyvíjející se entitu, jejíž směr je určen různými faktory, které mohou být faktory vnitřními, jako například volba strategie, manažerské dovednosti vedení, nebo faktory vnějšími, kam může být řazeno například konkurenční prostředí nebo makroekonomické faktory (Dickinson, 2011). Z uvedeného lze soudit, že definice managementu se postupem času vyvíjí, stejně jako management sám. Během let, kdy se s managementem vědomě pracuje, se pohled na něj a práce s ním mění. Od klasického přístupu, v rámci kterého se management soustředil na pracovní disciplínu, pořádek a organizaci, přes období, kdy se k managementu přistupovalo systémově, jako k vědě, až k současnosti, kdy pohled ovlivňuje spousta skutečností, například různé turbulence, převis nabídky nad poptávkou nebo snaha chránit životní prostředí (Veber, 2009, s ). Dnes může být podle mého názoru na management právoplatně pohlíženo jako na umění, jelikož v současném vysoce konkurenčním světě nestačí pouze držet se strategie a případně získávat zkušenosti s vedením a motivováním lidí. Nejúspěšnější manažeři a vedoucí představitelé nejúspěšnějších společností jako jsou například Amazon, Google, Apple, Xerox nebo Intuit (Williams, 2012) mají něco společného. Nemusí to být pouze odhodlání a inteligence. Takoví lidé bývají navíc vizionáři schopní například s určitou jistotou intuitivně předvídat vývoj svých společností a trhů, na kterých působí. Stejně jako se mění společnost a její potřeby, mění se i management, jeho definice a účel. 16

17 Nehledě na to, jakým způsobem je na management pohlíženo, může být dělen podle různých kritérií. Jedním takovým kritériem může být časový horizont, kterého se takový management týká. Tradičně pak bývá management dělen na strategický, taktický a operativní (Veber, 2009, s. 25). Kromě uvedeného dělení je zřejmé, že k vedení podniku nemůže být použit pouhý management, a to z toho důvodu, že se jedná o příliš obecný pojem, vědní disciplínu, rozsáhlý soubor poznatků nebo cokoli jiného. Zde záleží pouze na tom, jakou definici považujeme za skutečnosti nejbližší. Management se skládá z různých oblastí, různých činností a aktivit, díky kterým mohou povolaní lidé podnik řídit. Jednou z těchto oblastí je finanční management, dále lze uvést například řízení lidských zdrojů nebo marketing, Management je prostředkem k naplňování cílů podniku. Bez řízení a uskutečňování různých aktivit, které jsou předem důkladně promyšlené a naplánované, by podnik svých cílů mohl jen těžko dosahovat, nebo by nebylo dosahováno dlouhodobého charakteru jeho existence. Primárním cílem podniku je maximalizace hodnoty pro jeho vlastníky. Jak ale uvádí například Synek, cíle jsou závislé na účelu založení (Synek, 2002). Z tohoto vyplývá, že ačkoli se může zdát, že primárním cílem je v každém případě právě maximalizace hodnoty, existují i organizace, jejichž smysl je odlišný od běžného pohlížení na podniky. Může se jednat o neziskové organizace, které mnohdy sledují naprosto odlišné cíle, jako jsou různé druhy pomoci ať už zvířatům, lidem nebo třeba městům. Jen v České republice bylo v roce 2013 evidováno více než občanských sdružení, jednoho z více druhů nestátních neziskových organizací (Neziskovky.cz, 2014). Díky tomu je možné říci, že spektrum cílů sledovaných organizacemi může být ve skutečnosti velmi široké. Primární cíl dále rozvíjí například Bokšová, která tvrdí, že podnik vytvořený za účelem dosahování zisku musí sledovat dva hlavní cíle, a to zajištění dostatečné ziskovosti a likvidity podniku (Bokšová, 2013, s. 451). 17

18 1.1 Finanční management Finančním managementem se rozumí, jak uvádí např. Sedláček, veškeré aktivity, které zajišťují efektivní financování, tj. obstarávání a rozdělování kapitálu z hlediska cílů daného podniku (Sedláček, 2003). Jako neoddělitelná součást managementu pak finanční management představuje prostředek k řízení podnikových financí. Ty mohou být definovány např. jako soustava peněžních vztahů, které vznikají při tvorbě, rozdělování a používání peněžních prostředků (Hrdý a Horová, 2009) nebo jako soustava peněžních vztahů zahrnujících získávání finančních zdrojů, jejich alokování do různých forem majetku a rozdělování dosažených výsledků (Vlachynský, 1994). Uvedení autoři a jistě mnoho dalších se tedy zabývají třemi základními otázkami: Do čeho má podnik investovat, z čeho má investovat a kolik vyplatit na podílech na zisku (Marek, 2009). Vedle těchto hlavních otázek si ale podnik v rámci finančního řízení musí odpovídat na mnohé další otázky. Uvedené otázky obsahují otázku optimalizace majetkové a finanční struktury, za nimi jsou ale skryté další úkoly, třeba že podnik se musí zabývat mimo jiné i peněžními toky. Celý finanční management je ovlivněn časem, protože hodnota peněz se v čase mění a jednotka peněz v současnosti má díky možnosti být investována větší hodnotu než jednotka získaná později (Kocmanová, 2013). 1.2 Řízení peněžních prostředků Řízení peněžních toků je společně s řízením zásob a pohledávek jednou ze součástí krátkodobého finančního managementu, přičemž tato větev finančního managementu se stará o peněžní prostředky v hotovosti a na účtu (Marek, 2009, s. 327). Z podstaty peněžních prostředků a peněžních toků vyplývá, že stav peněžních prostředků se bude na konci období lišit od toho počátečního o peněžní toky. Podnik může být schopen naplánovat své peněžní toky poměrně přesně. V případě, že se řízení peněžních toků nedaří, může podnik přistoupit k využívání modelů řízení peněžních prostředků, například Miller Orrova modelu (Marek, 2009, s. 322). 18

19 2 FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ Plánování tvoří velmi významnou a nedílnou součást řízení, ať už se jedná o řízení podniku nebo řízení vlastního života. Existence jednotlivce by absolutní absencí plánování pravděpodobně nebyla ohrožena, to ale nemusí platit pro podniky. Pokud navíc plánování zúžím na finanční plánování, je na místě konstatovat, že finanční plánování naopak hojně využívají právě i jednotlivci. Pro podniky má finanční plánování právě ten existenční význam, který vychází z výše zmíněného primárního cíle podniku. Podnik může chtít maximalizovat svou hodnotu, přičemž tato hodnota je vyjádřitelná numericky. Pokud ale nebude mít konkrétní plán a pokud své finance nebude řídit tak, aby té hodnoty bylo dosaženo, veškeré zbylé snažení ztratí svůj význam. Finanční plánování, stejně jako plánování z širšího úhlu pohledu, bývá děleno na plánování operativní (krátkodobé), taktické (střednědobé) a strategické (dlouhodobé) 1. Časové horizonty jednotlivých druhů finančních plánů se mohou v konkrétních podnicích lišit, přičemž jejich délky mohou záviset na trhu, na kterém podnik působí, na jeho dynamice, předvídavosti a postavení ostatních podniků v něm. Výsledná podoba plánů bude právě vzhledem k časovému horizontu odlišná. Smyslem dlouhodobých finančních plánů tedy není naprosto přesné naplánování financí podniku, nýbrž dostatečně kvalitní prezentace a zdůvodnění skutečností, které jsou do plánu zahrnuty (Hrdý a Krechovská, 2013, s. 193). Postupem času se plány stále méně a méně potkávají se skutečností, snaha o přesné finanční plánování dlouhodobého charakteru by tak byla zcela bezpředmětná. Předmětem finančního plánování jsou tedy finance podniku. Valach rozděluje finance do tří částí, a to na peněžní prostředky, podnikový kapitál a finanční zdroje (Valach, 1999). Všechny tyto součásti jsou tedy logicky předmětem finančního plánování a je na ně kladen značný důraz. Jsou navzájem propojené, jedna ovlivňuje druhou a z finančního plánování pak dělají velmi komplexní oblast řízení podniku. Podnikovým kapitálem se rozumí celkový majetek vložený vlastníky podniku k určitému datu. Jeho plánováním podnik optimalizuje kapitálovou strukturu, čímž se snaží o snížení nákladů na pořízení kapitálu (Valach, 1999). Peněžní prostředky jsou ta část podnikového kapitálu, která je likvidní, jedná se tedy o peníze v hotovosti a na bankovních účtech. Finanční zdroje pak představují zdroje pro tvorbu 1 Dlouhodobé plánování bývá od strategického odlišováno, např. (Hrdý & Krechovská, 2013). 19

20 podnikového kapitálu a peněžních prostředků. Z důvodu, že tato práce je zaměřená na volné peněžní toky, následující část se bude týkat zejména peněžních prostředků, jakožto podstatné komponenty volných peněžních toků. Peněžní prostředky jsou pro podniky pochopitelně velmi důležitou součástí. Pomocí peněžních prostředků dochází na jedné straně k obchodům, ke zvyšování výsledku hospodaření, na straně druhé samozřejmě k nákupům, které naopak celkový výsledek hospodaření snižují. V rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce se sice na jednu stranu mohou využívat nástroje jako je obchodní úvěr (Valach, 1999), v konečném důsledku ale téměř ve všech případech dochází k přesunu peněžních prostředků od nakupujícího k prodávajícímu. Peněžní toky jsou také jedním z principů, na nichž by mělo finanční plánování být postaveno. Dalšími principy jsou například respektování faktoru času nebo respektování a minimalizace rizika (Landa, 2007, s. 110). Plánování jako takovému by měly předcházet jednak analýzy, a to jak interní tak externí, a dále pak prognózy. Prognózy budoucího vývoje mohou být sestavovány na různých úrovních, podnik se může zabývat prognózami prodeje, prognózami technologického rozvoje nebo například lidských zdrojů. K vytvoření prognóz může podnik využívat kvalitativních metod, čili například různých expertních posudků, a metod kvantitativních. Mezi kvantitativní metody patří například analýza časových řad nebo metody rozboru příčin (Vejdělek, 1999, s. 25). Obě sledují a zkoumají historické údaje. Zatímco první zmíněná zkoumá jednoduše vývoj určité veličiny a například na základě sezónnosti pak umožňuje podniku prognózovat budoucnost, metoda rozboru příčin pracuje se dvěma veličinami, mezi kterými hledá souvislost (Vejdělek, 1999, s. 25). Poté ví, jaký vliv má jedna veličina na druhou a s pomocí tohoto zjištění může dosáhnout přesnější prognózy budoucího vývoje. 20

21 3 FINANČNÍ VÝKAZY PODNIKU Finanční výkazy mohou být brány jako jeden z výstupů účetnictví. Díky přehlednosti výkazů má management podniku přístup k jasným informacím, které navíc ve většině podniků podléhají finančnímu auditu, tudíž mohou být bez pochyb brány jako správné. Navíc, jak stanovuje Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, podniky sestavují a zveřejňují účetní závěrku, jejíž součástí je (mimo jiné) rozvaha a výkaz zisku a ztráty. Díky tomuto zákonu pak má k takovým výkazům a k dalším informacím přístup naprosto každý. 3.1 Význam Významů nebo účelů, pro které se finanční výkazy využívají, je mnoho. V první řadě se jedná o fakt, že sestavením a následným zauditováním a zveřejněním podnik splňuje zákonné podmínky jemu stanovené, týkající se obsahu účetní závěrky a způsobu jejího zveřejnění. Výkazy poskytují stručný přehled o hospodaření podniku. S využitím hodnot zachycených ve finančních výkazech může být provedena základní finanční analýza, která poskytne jejímu uživateli bližší pohled na hospodaření a může pomoci odhadnout další směřování podniku (například při využití bankrotních modelů). Může tak sloužit pro jednoduché srovnání různých podniků, či jednoho konkrétního podniku například s odvětvovými průměry různých finančních ukazatelů, zveřejňovanými Ministerstvem průmyslu a obchodu. 3.2 Druhy Jak bylo uvedeno výše, podniky sestavují zejména výkaz zisku a ztráty a rozvahu. Zdrojem dat pro tyto dva výkazy jsou konečné stavy jednotlivých účtů. V případě rozvahy jsou to rozvahové účty, patřící do účtových tříd 0 až 4, v případě výkazu zisku a ztráty jsou to výsledkové účty, patřící do účtových tříd 5 až 7. Rozvaha a výkaz zisku a ztráty jsou podle 18 Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví společně s přílohou součástí účetní závěrky, podniky jsou tedy povinny tyto výkazy sestavovat. Výkaz cash flow, nebo jak jej nazývá uvedený zákon - výkaz o peněžních tocích je povinný pouze v některých případech. 2 2 Více viz. 18 a 20 Zákona č. 593/1991 Sb., o účetnictví. 21

22 Další významnou charakteristikou je sestavování rozvahy a výkazu zisku a ztráty na základě akruálního principu. Akruální princip vysvětluje například Bokšová jako fakt, že v daném účetním období jsou zachycené transakce, které s daným účetním obdobím věcně a časově souvisí. Nezávisí tedy na datu skutečného pohybu peněžních prostředků (Bokšová, 2013, s. 125) Rozvaha Rozvaha zachycuje stav majetku a zdrojů k určitému datu. Jde tedy o stavové hodnoty. Je sestavena na principu bilanční rovnosti, který říká, že suma aktiv podniku se musí rovnat sumě pasiv. Podnik tedy nemůže vlastnit více majetku, než kolik má k dispozici finančních zdrojů (Kislingerová, 2007, s. 37). Rozvaha je základní finanční výkaz, který poskytuje přehled o struktuře majetku podniku na straně aktiv a o zdrojů financování na straně pasiv. Podoba rozvahy bývá různá, většinou záleží na konkrétním podniku nebo auditorské společnosti, která využívá jednotné vzory výkazů. Pro tuto práci bude relevantní podoba rozvahy podniku uvedená v příloze Výkaz zisku a ztráty Druhý povinný finanční výkaz, výkaz zisku a ztráty, je výkaz zachycující výnosy podniku a náklady vynaložené k vytvoření oněch výnosů za určité časové období. Na rozdíl od rozvahy se tedy jedná o tokové hodnoty. Ve výkazu jsou zachycené výnosy a náklady související s daným účetním obdobím. Nezáleží tak na faktu, zde došlo k pohybu peněžních prostředků nebo nikoli (Kislingerová, 2007, s. 51). Výkaz opět může nabývat různých podob, i v tomto případě platí, co je již uvedené v předcházející kapitole. Struktura výkazu je patrná z výkazu podniku, který je obsažen v příloze. Některým součtovým řádkům bývá věnována větší pozornost než jiným. V některých případech toto závisí na předmětu podnikání (obchodní společnost bude věnovat více pozornosti například Obchodní marži než Přidané hodnotě), obecně lze ale říci, že se ve velké míře pro další použití využívá Provozní výsledek hospodaření, Výsledek hospodaření za běžnou činnost a Výsledek hospodaření za účetní období. Poslední jmenovaný je spojovacím článkem tohoto výkazu s Rozvahou, protože právě hodnota tohoto řádku se promítá do rozvahy jako součást vlastního kapitálu. Ostatní jmenované výsledky hospodaření jsou odrazovými můstky pro využití v jiných oblastech, například v oblasti finanční analýzy, 22

23 v oblasti odměňování a motivace. Konečné podoby zisku, tedy například EBIT, EAT, NOPAT, nebo EBITDA a další, jsou výsledkem různých úprav jednotlivých řádkových hodnot, například přičítáním odpisů nebo nákladových úroků a podobně. (Kislingerová, 2007, s ). Kislingerová dále uvádí následující podobu nejpoužívanějších kategorií zisku (Kislingerová, 2007, s. 54): Tabulka 1 - Nejpoužívanější kategorie zisku ZISK Hospodářský výsledek za účetní období EAT + daň z příjmů za mimořádnou činnost + daň z příjmů za běžnou činnost = Zisk před zdaněním EBT + nákladové úroky = Zisk před úroky a zdaněním EBIT + odpisy = Zisk před úroky, odpisy a zdaněním EBITDA Zdroj: KISLINGEROVÁ, Eva. Manažerské finance. str. 54. Jedná se o velmi často využívané metody, přičemž každý podnik využívá právě ty ukazatele zisku, které jim nejvíce vyhovují. Faktem rovněž je, že využívání různých podob zisku nemusí být v čase konstantní. Tak jak se vyvíjí sám podnik, vyvíjí se s ním i finanční řízení, podnik může přecházet z jednoho typu zisku na druhý. Jeho stanovení tak není žádné dogma. 23

24 3.2.3 Cash flow Zásadním rozdílem, kterým se výkaz cash flow odlišuje od předchozích dvou výkazů, je fakt, že jeho sestavování není založeno na akruálním principu. Výkaz cash flow zobrazuje změnu peněžních prostředků. Na rozdíl od výkazu zisku a ztráty pracuje se skutečnými příjmy a výdaji, se skutečným pohybem (Kislingerová, 2007, s. 58). Význam přehledu o peněžních tocích je právě v této odlišnosti. Podnik může dosahovat zisku, a přesto nemusí být likvidní (Bokšová, 2013, s. 451), což znamená, že nemusí mít k dispozici peníze nebo peněžní ekvivalenty. 3 Vzhledem k zaměření této práce bude výkazu cash flow a cash flow samotnému věnováno více prostoru v kapitole 4. 3 Peněžní ekvivalenty = Krátkodobá, vysoce likvidní aktiva, která jsou pohotově přeměnitelná na známou částku peněz a která jsou vystavena bezvýznamnému riziku změny hodnoty. (Bokšová, 2013, str. 86). 24

25 4 CASH FLOW Cash flow 4, tedy peněžním tokem, se rozumí pohyb peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů za určité období. Výkaz cash flow tento pohyb zaznamenává. Udává, o kolik, jakým směrem a z jakých příčin se za dané období pohl stav peněžních prostředků (Bokšová, 2013, s. 451). Časové období může být různé. Může se jednat jak o rok, tak i o kratší období, jako je čtvrtletí nebo měsíc. Potřeba sledování pohybu peněžních prostředků je dána tím, že podnik potřebuje zajistit svou likviditu, tedy schopnost včas hradit své závazky (Kovanicová a Kovanic, 1998, s. 73). Bokšová uvádí zásadní body v pohledu na výkaz cash flow, a sice že tento výkaz není ovlivňován zvolenými metodami odpisování, uplatňováním zásady opatrnosti, dále není zkreslován akruálním principem, časovým rozlišením a dohadnými položkami (Bokšová, 2013, s ). Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že se jedná o důvěryhodný a nezkreslený výkaz, který podává jeho uživatelům kvalitní informace. Občas ale bývá uváděno, že se samotným peněžním tokem může podnik velmi jednoduše manipulovat například z toho důvodu, aby působil na potenciální investory nebo na věřitele dobrým dojmem. Manipulaci v tomto případě neberu jako činnost špatnou nebo z nějakého důvodu nevhodnou. Konkrétně k tomu může docházet tím, že podnik prodlužuje splácení svých závazků, má tedy peněžní prostředky k dispozici, a naopak zkracováním splatnosti vlastních faktur, díky čemuž (v případě spolehlivých včas platících odběratelů) získá peněžní prostředky brzo po uskutečnění obchodu. Uvedeným pouze poukazuji na jinou možnost zkreslení výsledného cash flow. Cash flow sice dává možnost získat základní informace o podniku a jeho současné situaci, některá pravidla sestavování cash flow mohou působit na jeho fungování limitně. Problémy mohou nastat například při zařazování aktivit do operativních a investičních, kdy se problémy týkají například zařazení pohledávek, leasingu, úroků a vyplácených podílů na zisku nebo daní z příjmů, které pochází z investičních aktivit (Weiss a Yang, 2007). Tyto problémy se nemusí týkat všech podniků, ukazují ale určité rezervy, které cash flow, stejně jako ostatní výkazy, skrývá. 4 Českým ekvivalentem výrazu cash flow jsou peněžní toky. Obě pojmenování v práci používám bez rozdílu, jako synonyma. 25

26 4.1 Vazba na ostatní výkazy Sestavované finanční výkazy nestojí samostatně, ale jsou naopak navzájem propojené. Systém založený na těchto výkazech se nazývá systém tří-bilanční (Dluhošová, 2006, s. 59). Na následujícím schématu je ono propojení znázorněno: Schéma 1 - Vazby mezi finančními výkazy Výkaz cash flow Rozvaha Výkaz zisku a ztráty počáteční stav peněžních prostředků výdaje stálá aktiva vlastní kapitál náklady VH výnosy příjmy konečný stav peněžních prostředků oběžná aktiva peněžní cizí kapitál VH prostředky Zdroj: Dluhošová, 2006, s. 60 Ze schématu vyplývá, že prostředním článkem je rozvaha. Na jedné straně je ovlivněna výší výsledku hospodaření, který je výsledem výkazu zisku a ztráty a který tedy vstupuje do rozvahy, konkrétně do části pasiv - do vlastního kapitálu. Na druhé straně je rozvaha ovlivněna mimo jiné konečným stavem peněžních prostředků, které jsou výsledkem výkazu cash flow a vstupují do oběžných aktiv. Vzhledem k tomu, že v případě výkazů zisku a ztráty a peněžních toků se jedná o tokové veličiny, ale v případě rozvahy se jedná o veličinu stavovou, změny v jednotlivých výkazech nebudou mít vždy vliv na výkazy ostatní. Změny vstupující do výkazu cash flow budou mít vliv i na rozvahu, stejně jako změny zachycené ve výkazu zisku a ztráty. Je tomu tak z toho důvodu, že se v obou případech jedná jednak o tokové veličiny a rovněž protože do rozvahy vstupuje v obou případech konečný výsledek. Naopak změny v rozvaze nebudou mít vliv ani na jeden ze zbylých výkazů. 26

27 4.2 Struktura výkazu cash flow Výkaz cash flow se skládá ze tří částí podle činnosti, která peněžní toky generuje, na cash flow z provozní činnosti, investiční činnosti a financování. Někteří autoři, například Sedláček, používají místo pojmenování dle oblasti, ze které peněžní toky pocházejí označení cash flow I, cash flow II a cash flow III. Za provozní činnost je považována činnost související s předmětem podnikání podniku a patří do ní prodej výrobků a zboží, poskytování a nakupování služeb, nákup materiálu, dále platby státu a zaměstnancům, pojištění, nájemné a další. 5 Cash flow z provozní činnosti zahrnuje rovněž úroky spojené s provozní činností podniku. Cash flow z provozní činnosti podává informaci o schopnosti podniku vytvářet peněžní prostředky, které převyšují prostředky potřebné k platbám dodavatelům a věřitelům, právě hlavní činností. Výsledná hodnota by měla být kladná. Pokud tomu tak není, dává manažerům zprávu o tom, že hlavní činnost podniku není v pořádku, což v případě, že je tomu tak po delší časové období, může být předzvěstí bankrotu (Bokšová, 2013, s. 452). Investiční činností se rozumí činnost s cílem rozšíření podniku nebo získání kapitálových výnosů. Na rozdíl od provozní činnosti není pravidelná a není součástí předmětu podnikání. Zahrnuje například nákup a prodej dlouhodobého hmotného majetku a cenných papírů. Cash flow z investiční činnosti bývá záporné (Bokšová, 2013, s. 452). Záporné hodnoty jsou způsobené samotnou podstatou investiční činnosti. Jedná se o odtok peněžních prostředků za účelem investice. Vyloučené ovšem nejsou ani kladné hodnoty, neboť sem je zahrnut například výše uvedený prodej dlouhodobého majetku. Do financování je řazeno získávání peněžních prostředků za účelem podpory hlavní činnosti podniku nebo investic. Tyto peněžní prostředky pochází buď z vlastního kapitálu, zahrnují totiž například příjmy z emise akcií, nebo z cizích zdrojů v podobě půjček (Bokšová, 2013, s. 452). 5 Nejedná se o vyčerpávající výčet. Položek zahrnutých v provozním cash flow může být mnohem více. Účel vyjmenování některých z nich byl pouze v udání příkladu. 27

28 4.3 Metody sestavení V teorii jsou zmiňovány tři metody sestavování výkazu cash flow. Těmi jsou přímá metoda, náhradní přímá metoda a nepřímá metoda (Ryneš, 2008, s ). Metody se liší jednak způsobem práce s účetními doklady nebo výkazy, a dále také náročností, a to především náročností časovou. Každá metoda je pak vhodnější na různou práci, která může následovat. Například pro další rozbor bývá vhodnější metoda nepřímá (Dluhošová, 2006, s. 57) Přímá metoda Při sestavování přehledu o peněžních tocích přímou metodou se využívá třídění účetních případů podle jejich dopadu na cash flow. Pomocí kódování se účetní případy rozdělují do skupin, které tvoří jednotlivé části výkazu cash flow (Ryneš, 2008, s. 30). Výsledná hodnota je pak rozdílem mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji (Bokšová, 2013, s. 456). Podle Bokšové se jedná o nenáročnou a jednoduchou metodu, k jejímuž použití stačí znalost počátečních stavů peněžních prostředků. Na druhou stranu je to ale v praxi metoda málo používaná (Bokšová, 2013, s. 456). Skrývá totiž několik komplikací, které tuto metodu ztěžují, a to například fakt, že ve velkých podnicích probíhá velké množství účetních operací, které je třeba takto zpracovat, dále se podnik může potýkat s problémy identifikace případů, které do CF vstupují, a ani skutečnost, že hodnoty položek jsou uváděny včetně daně z přidané hodnoty, použití této metody neulehčuje (Landa, 2007, s. 47) Náhradní přímá metoda Odnož přímé metody bývá nazývána různě. Kromě pojmu náhradní přímá metoda je například využíván pojem přímá metoda ze souhrnných výdajů (Bokšová, 2013) nebo nepravá přímá metoda (Landa, 2007). Náhradní přímá metoda sestavení vychází z nákladů a výnosů zachycených ve výkazu zisku a ztráty. Tyto skupiny se dále upravují, a to zejména o změny stavu materiálu a zboží, pohledávek a závazků, krátkodobého finančního majetku, který není zahrnut v peněžních ekvivalentech, a položek přechodných účtů, a dále o další nepeněžní náklady a výnosy a položky, které spadají do finanční nebo investiční činnosti (Ryneš, 2008, s. 31). Náhradní přímá metoda je oproti pravé přímé metodě značně složitější, vyžaduje dostatečné účetní znalosti (Bokšová, 2013, s. 463). 28

29 4.3.3 Nepřímá metoda Nepřímá metoda sestavení přehledu o peněžních tocích vychází z podstaty účetnictví. Vzhledem k tomu, že je tedy každá účetní operace zaznamenána na dvou různých účtech, každý peněžní příjem respektive výdaj je zachycen buď jako pohyb na účtech rozvahových nebo výsledkových (Bokšová, 2013, s. 463). Nepřímá metoda je pak, podobně jako náhradní přímá metoda, založena na úpravách určité počáteční hodnoty. V případě nepřímé metody je touto výchozí hodnotou výsledek hospodaření. Bývá využíván výsledek hospodaření za běžnou činnost před zdaněním nebo i jiné druhy výsledku hospodaření. VH před zdaněním může být využíván z toho důvodu, že nebere v úvahu míru zdanění, není tedy závislý na legislativě, která její míru stanovuje. Bývá využíván EBIT, tedy zisk před zdaněním a úroky, které do výsledku nevstupují ze stejného důvodu. V čase se mohou měnit a mohly by ovlivňovat hodnotu zisku. Výsledek hospodaření se pak upraví o nepeněžní operace, změny stavu zásob a provozních pohledávek a závazků, a dále opět o položky, které spadají do finanční nebo investiční činnosti (Ryneš, 2008, s. 31). Uvedené úpravy jsou nutné z toho důvodu, že výsledek hospodaření je sestavován dle akruálního principu (Bokšová, 2013, s. 463), což znamená, že jsou účetní operace do účetnictví zaznamenány v okamžiku jejich uskutečnění, nikoli až v momentě, kdy dojde k pohybu peněžních toků. Úpravy je nutné provádět rovněž kvůli tomu, že je účtováno i o nákladech a výnosech a ne pouze o příjmech a výdajích. Zisk je tedy upravován o ty operace, při kterých se peněžní toky nijak nehýbou. Úpravy jsou tedy založené na skutečnostech, že růst jiných aktiv než jsou peněžní prostředky má za následek pokles peněžních prostředků a naopak pokles jiných aktiv vede k jejich růstu, a dále že růst nebo pokles pasiv vede k růstu respektive poklesu peněžních prostředků (Marek, 2009, s. 119). Je třeba ještě konstatovat, že nepřímou metodu mohou podniky využívat pouze ke stanovení cash flow z provozní činnosti (Bokšová, 2013, s. 454). Na sestavení cash flow z ostatních činností je třeba použít přímé metody. Důvodem je fakt, že investiční a finanční činnost mívají nesrovnatelně menší vliv na hodnotu hospodářského výsledku, který stojí na počátku úprav při použití nepřímé metody. 29

30 ÚPRAVA VH NA PENĚŽNÍ TOKY Tabulka 2 - Nepřímá metoda sestavení výkazu CF Přehled o peněžních tocích (Výkaz cash flow) Výsledek hospodaření (VH) z běžné činnosti před zdaněním (+ zisk / - ztráta) + náklady, které nebyly v běžném období výdajem (odpisy, tvorba rezerv, opravných položek, výdaje příštích období zachycené v nákladech běžného roku, kurzové ztráty) - výnosy, které nebyly v běžném období příjmem (rozpuštění rezerv, opravných položek, zúčtování předem přijatého nájemného do výnosů, kurzové zisky) + / - vyloučení transakcí příslušejících jiné činnosti (náklady a výnosy související s prodejem dlouhodobých aktiv, finančního majetku, nákladové, výnosové úroky) + / - vyloučení položek samostatně vykazovaných (náhrady od pojišťovny, manka a škody, nákladové úroky, náklady na daň z příjmu) Provozní zisk před změnami nepeněžního pracovního kapitálu + / - úprava o změny stavu krátkodobých provozních aktiv a krátkodobých provozních závazků - aktiv nákup aktiv představuje peněžní odtok + aktiv prodej aktiv představuje peněžní přítok + závazků nákup aktiv či nákladu na dluh představují peněžní přítok (zadržené prostředky) - závazků úhrada nakoupených aktiv či nákladů představuje peněžní odtok Peněžní tok z provozní činnosti před samostatně vykazovanými položkami přijaté a zaplacené úroky zaplacená daň z příjmu peněžní toky vztahující se k mimořádnému výsledku hospodaření přijaté podíly na zisku Peněžní tok z provozní činnosti - peněžní výdaje spojené s pořízením dlouhodobých aktiv + peněžní příjmy spojené s pozbytím dlouhodobých aktiv Peněžní tok z investiční činnosti - peněžní úhrady závazků, vyplacené dividendy aj. + peněžní příjmy z emisí akcií, z přijatých dlouhodobých půjček, úvěrů apod. Peněžní tok z financování Peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty k počátku účetního období Peněžní prostředky a peněžní ekvivalenty ke konci účetního období Čistý peněžní tok za období Zdroj: upraveno dle Bokšová, 2013, s

31 4.4 Použití cash flow Cash flow je nástroj, který může mít poměrně rozmanité způsoby využití. V prvé řadě se samozřejmě jedná o výkaz, tedy o přehled peněžních toků, tak jak je uvedený v předešlých podkapitolách. Kromě tohoto využití, které slouží podobně jako rozvaha nebo výkaz zisku a ztráty k shrnutí hospodaření podniku za určité časové období, může být v praxi využíván k dalším účelům. Významné použití cash flow představuje hodnocení investic a oceňování podniku. Oba výpočty pracují často s takzvanými diskontovanými cash flow. K diskontu peněžních toků dochází z toho důvodu, že je třeba upravit hodnotu budoucích peněžních toků na hodnotu současnou, jelikož hodnota peněz se v čase mění, v naprosté většině konkrétně klesá. To je způsobené především inflací, která se vyskytuje ve větší či menší míře, až na občasné výjimky, ve všech zemích světa (Světová Banka, 2015). Cash flow využívané k oceňování podniku může nabývat také jiných podob. Základem je takzvané free cash flow (FCF), česky bývá překládáno jako volné peněžní toky. To bývá dále upravováno, a to například do podoby free cash flow to firm (FCFF) nebo free cash flow to equity (FCFE). V dalších kapitolách se ale budu zabývat především free cash flow, neboť právě to je jádrem této práce. 4.5 Free cash flow Free cash flow 6 (dále FCF) je specifickým druhem cash flow, který vychází z provozního cash flow. Definic existuje vícero, stejně jako metod výpočtu. Jednou z definic může být například to, že FCF je nerozdělené cash flow, které převyšuje nad hodnotu, potřebnou k uskutečnění projektů s pozitivní čistou současnou hodnotou (Brush, Bromiley a Hendrickx, 2000). V jiné definici bývá FCF definováno jako NOPAT 7 plus nepeněžní změny pracovního kapitálu, pp&e 8 a ostatních aktiv (Copeland, Koller a Murrin, 1991), jako EBITDA 9 mínus kapitálové výdaje, nebo dále jako EBIT násobený hodnotou 1 mínus daňová sazba s připočtením odpisů a odečtením změn pracovního kapitálu a kapitálových výdajů. Jednoduše řečeno je FCF definováno jako ty peníze, pro které není předurčeno žádné další 6 V českém jazyce bývá používáno buď označení Free cash flow, nebo volné peněžní toky, případně kombinace obojího - volné cash flow. 7 Net Operating Profit After Tax = čistý zisk po zdanění 8 Property, Plant and Equipment 9 Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization 31

32 použití, které jsou tak k dispozici pro jakoukoli aktivitu v jakémkoli čase (Weiss a Yang, 2007). Využití konkrétní podoby FCF závisí na různých skutečnostech. Jednou z nich může být například to, jestli podnik chce, aby vykazované FCF byly zatížené úroky nebo nikoli. Pokud do nich úroky zahrnuty nejsou, hodnota může lépe posloužit k porovnání podniků s odlišným financováním. Další otázkou je, zda by mělo docházet k úpravám o změny v operativních aktivech a pasivech. Formu bez úprav je vhodnější používat při dlouhodobém pohledu, výhodou je rovněž také fakt, že výsledná hodnota není zkreslená podnikovými praktikami, které mohou zahrnovat například právě prodlužování splatnosti závazků (Weiss a Yang, 2007). Metod výpočtu je ale mnoho, k sestavení FCF podniky nemají přesně stanovená pravidla, která musí dodržovat. Je tak na uvážení managementu podniku, co přesně bude do výpočtu FCF zahrnovat. FCF se potýká s různými problémy. Výše je již uvedená možnost manipulace s peněžními toky, která se samozřejmě odrazí i ve volných peněžních tocích. Dalším bodem, kvůli kterému může FCF vypadat jako ne moc šťastný ukazatel, je možnost, že podnik bude v pokušení investovat do těch investic, které nepřináší žádnou přidanou hodnotu (Drake, 2010). Uvedený problém bývá označen jako důsledek teorie agenta (Agency Theory), která se zabývá poukázáním na rozdíly mezi podniky vedenými vlastníky a podniky vedenými manažery. Free cash flow ale na druhou stranu svým pojetím odstraňuje problém, se kterým se potýká výkaz cash flow. Zisk podniku je předurčen k výplatě podílů na zisku, k rozšíření podniku investováním a dalším aktivitám. Využívání až těch peněžních toků, které zbydou po těchto výdajích, může být pro plánování podstatně užitečnější (Weiss a Yang, 2007). Podnik, který se pak nachází ve fázi růstu, kdy mohou být investice vysoké, může mít poměrně vysoké CF, plánovanými investicemi se ale výsledné FCF sníží. Kdežto podnik s původně stejnými CF, který již k investicím nepřistupuje, bude mít FCF vyšší, zbude tedy větší částka na rozdělení zisku mezi vlastníky. 32

33 4.5.1 Využití ukazatele Volné peněžní toky bývají nejčastěji používány při oceňování podniku, kdy jsou upravovány diskontací, tedy na DFCF (discounted free cash flow). Peněžní toky při stanovování hodnoty podniku jsou využívány v rámci výnosových metod oceňování, které jsou založené na předpokladu, že hodnota statků je určena očekávaným užitkem pro jeho držitele [...] jsou tímto užitkem budoucí ekonomické efekty, jako například zisk, dividendy, finanční toky. (Dluhošová, 2006, s. 148). V kapitole výše jsou uvedené druhy FCF, a to FCFE, free cash flow to equity, a FCFF, free cash flow to firm. Při ocenění podniku metodou diskontovaného free cash flow bývá složité odhadnout peněžní toky na několik období dopředu. Omezujícím předpokladem může být to, že se počítá s neomezenou existencí podniku. Do hodnoty rovněž vstupuje například konkurenční boj a technologický pokrok (Jindřichovská, 2013, s. 200). Jedná se o faktory, jejichž predikce nemusí být jednoduchá a jejich vliv na hodnotu může být naopak velmi FCF významný Výpočet FCF, jak je uvedeno výše, vychází primárně z operativního CF. Základní vzorec pro jeho výpočet je: FCF = CFO - kapitálové výdaje nutné k udržení aktuálního růstu (Drake, 2010) Uvedený výpočet ve své vhodnosti naráží na problém, kterým je určení výše kapitálových výdajů. Na jejím určení je složitá část, kdy by bylo třeba stanovit, které kapitálové výdaje jsou nutné a které nikoli. Kvůli tomu je využíván upravený menšitel, a sice pouze kapitálové výdaje (Drake, 2010), bez rozlišení, zda se jedná o výdaje nutné nebo ty, které jdou nad rámec nutnosti. Volné peněžní toky často nezahrnují úroky ve výdajových položkách, a to z toho důvodu že hodnota FCF obsahuje výnosy vyplácené vlastníkům i věřitelům (Marek, 2009, s. 539). 33

34 4.6 Predikce peněžních toků Jako jedinci můžeme své peněžní toky předvídat s poměrně vysokou úspěšností. I přesto, že se samozřejmě vyskytují méně či více pravděpodobné situace, které vyžadují mimořádné vynaložení financí, víme, kolik činí naše mzda, kolik vydáme měsíčně za potraviny, benzín, kolik chceme nechat stranou na dovolenou, případně kolik si můžeme dovolit investovat, a své měsíční peněžní toky známe. V případě podnikání to tak jednoduché není. Podnik zná své provozní náklady a má plán, který zahrnuje objem prodejů a nákupů, obchodování je ale nevyzpytatelné a skutečnost se od plánů může podstatně lišit. To bývá také problém u využívání peněžních toků například při hodnocení investic. Úspěšnost predikce peněžních toků je dána mimo jiné metodou jejich sestavování, přičemž nepřímá metoda je spojována s nespolehlivými odhady cash flow (Kousenidis, 2006). Jak je ale uvedeno výše, jednotlivé metody sestavení výkazu se liší svou náročností. V praktické části se tedy budu věnovat mimo jiné i problematice, porovnávající využívání obou metod. Predikce peněžních toků závisí na plánech společnosti a na jejích záměrech, úspěšnosti na trhu a mnoha dalších skutečnostech. Jejich odhad by měl vycházet z údajů předchozích let a z hodnoty průměrného CF za několik let nazpět, nikoli pouze z jednoho fiskálního roku (Drake, 2010). Problémem při predikci volných peněžních toků je jejich definice. Mělo by se jednat o operativní CF snížené o investice, povinné k udržení fungování podniku. Výše takových investic se ale do budoucna odhaduje velmi těžce. Warren Buffett, velký propagátor právě ukazatele FCF v roce 1986 definoval FCF tak, že se jedná o vykázané příjmy zvýšené o odpisy, spotřebu, amortizaci a ostatní nepeněžní úpravy a následně snížené o průměrné kapitálové výdaje vyžadované k tomu, aby si podnik udržel svou dlouhodobou pozici (Glassman, 2012). Sestavování CF (i FCF) na měsíční bázi by mělo vytvářet pro podnik výhodu při jejich prognóze. Kratší časový úsek dává zaměstnancům pracujícím s prognózami více možností získat zkušenosti a prognózy zlepšovat. V praktické části se budu věnovat současnému procesu predikce peněžních toků v analyzovaném podniku. Predikce by se měla týkat všech komponentů FCF, přičemž by měl být kladen důraz na ty položky, které mají na konečnou hodnotu významný vliv. Zpracování nebude vyžadovat pouze potvrzení domněnky, že jsou jednotlivé části předpovídány. Tato oblast řešená v praktické části bude hodnotit i přesnost jejich forecastu. 34

35 5 DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY Daň z přidané hodnoty je jednou ze zásadních daní, kterou se zabývají jak jednotlivci, tak i podniky a dále stát. Ze všech daňových příjmů státního rozpočtu České republiky se na celkové výši podílí nejvíce, a to hodnotou kolem 7 % HDP, přibližně stejně jako daně z příjmů právnických i fyzických osob dohromady, což z celkových příjmů tvoří zhruba 18 % (Ministerstvo Financí). S DPH se setkáváme denně, je to daň uvalená na spotřebu, dotýká se tedy běžného jedince při návštěvě bazénu či kadeřníka, při koupi jízdenky na vlak, stejně tak i při obyčejném nákupu potravin. DPH je primárně upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, a dále zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. V oblasti DPH došlo se vstupem České republiky do Evropské unie k harmonizaci DPH, obchodníci v České republice se tak musí řídit evropskými směrnicemi, implementovanými v českém finančním právu, a nařízeními. Daň z přidané hodnoty je nepřímou daní, což v praxi znamená, že plátce daně a poplatník není tatáž osoba. U přímých daní, jako jsou například majetkové daně, se tomu tak děje. Plátce daně z přidané hodnoty definuje 6 jako osobu povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne Kč s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. 5.1 Mechanismus fungování DPH Podle 2 odstavce (1) je předmětem daně z přidané hodnoty a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani c) pořízení zboží z jiného členského státu d) dovoz zboží Daň z přidané hodnoty odvádí daňové subjekty registrované k DPH. Daň je vybírána na jednotlivých úrovních v průběhu výrobního procesu. Vznikají tedy dva druhy DPH, a to daň na vstupu a daň na výstupu. Daní na vstupu se rozumí daň, kterou daňový subjekt zaplatí svému dodavateli při nákupu, daň na výstupu naopak vzniká na druhé straně obchodu, tedy 35