UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA VÝVOJOVÉ TENDENCE MEZINÁRODNÍ NECENOVÉ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY.

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA VÝVOJOVÉ TENDENCE MEZINÁRODNÍ NECENOVÉ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Diplomová práce Autor: Bc. Helena Kožnarová Vedoucí práce: Ing. Jiří Klvač, CSc. Olomouc 2015

2

3 Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Vývojové tendence mezinárodní necenové konkurenceschopnosti České republiky vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu.

4 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat panu Ing. Jiřímu Klvačovi CSc. za vstřícnost v průběhu zpracování diplomové práce, za poskytnutí věcných připomínek a cenných rad a za věnovaný čas.

5 Obsah Obsah... 1 Úvod Pojetí konkurenceschopnosti Cenová a necenová konkurenceschopnost Definice konkurenceschopnosti státu Hodnocení konkurenceschopnosti států Princip hodnocení konkurenceschopnosti zemí Mezinárodní hodnotitelské instituce Úskalí hodnocení konkurenceschopnosti Limity v posilování konkurenceschopnosti Vývoj konkurenceschopnosti České republiky v letech Hodnocení České republiky podle Světového ekonomického fóra Hodnocení České republiky z pohledu Světové banky Výzkum, vývoj a inovace jako nástroj budoucího růstu konkurenceschopnosti ČR Význam výzkumu, vývoje a inovací v současné ekonomice Současná pozice výzkumu, vývoje a inovací České republiky Financování Duševní vlastnictví Lidské zdroje a vzdělání Výzkum a vývoj ve veřejných institucích a inovační činnost podniků Východiska pro budoucí zvyšování konkurenceschopnosti ČR v oblasti výzkumu, vývoje a inovací Závěr Summary Résumé Seznam zkratek Použitá literatura Seznam příloh Přílohy

6 Úvod Cílem diplomové práce je poskytnout přehled o současném vývoji mezinárodní necenové konkurenceschopnosti České republiky se zaměřením na období na základě analýzy a porovnání mezinárodních hodnocení konkurenceschopnosti. Vzhledem k obsáhlosti tématu byla pro podrobnější zkoumání vybrána oblast výzkumu, vývoje a inovací, protože právě oblast výzkumu, vývoje a inovací se stává celosvětově klíčovým faktorem rozvoje ekonomiky a růstu konkurenceschopnosti i do dalších let. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část je složena ze dvou kapitol. V první kapitole jsou uvedeny různé definice a pojetí konkurenceschopnosti. Druhá kapitola představuje mezinárodní hodnocení konkurenceschopnosti a hodnotitelské instituce, přičemž stručně popisuje principy a metody hodnocení tří nejvýznamnějších institucí Světového ekonomického fóra, Světové banky a Mezinárodního ústavu pro rozvoj managementu. Druhá kapitola rovněž obsahuje úskalí hodnocení konkurenceschopnosti a limity omezující posilování konkurenceschopnosti, které je nutno brát v úvahu pro co možná nejpřesnější posouzení konkurenceschopnosti zemí. Třetí a čtvrtá kapitola tvoří empirickou část práce. Třetí kapitola je věnována vývoji konkurenceschopnosti České republiky v letech , vyhodnoceného na základě analýzy 2 odlišných přístupů - Indexu globální konkurenceschopnosti a Indexu snadnosti podnikání. Čtvrtá kapitola je určena podrobnější analýze vývoje konkurenceschopnosti České republiky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Popisuje současný stav pomocí kategorií - financování, duševní vlastnictví, lidské zdroje a vzdělání, výzkumu, vývoje a inovací veřejných institucí a podniků, na jehož základě představuje možná východiska pro posilování konkurenceschopnosti do budoucna. Autorka pro zpracování diplomové práce čerpala z odborných publikací věnovaných konkurenceschopnosti České republiky a pro analýzy a srovnávání byla využita aktuální vydání mezinárodních hodnocení - Indexu globální konkurenceschopnosti, Indexu snadnosti podnikání a Evropského inovačního indexu, doplněné o dostupné aktuální statistiky Evropského statistického úřadu a Českého statistického úřadu, vše v elektronické podobě. 2

7 1. Pojetí konkurenceschopnosti 1.1 Cenová a necenová konkurenceschopnost Rozlišujeme dva typy konkurenceschopnosti konkurenceschopnost cenovou a necenovou. Cenová konkurenceschopnost je taková konkurenceschopnost, kdy se stát nebo podniky snaží konkurovat při dané kvalitě cenou a je ovlivněna zejména pohybem měnového kurzu, velikostí nákladů práce v souladu s produktivitou. V případě necenové konkurenceschopnosti se stát snaží nabídnout lepší podmínky ve srovnání s jinými státy, například kvalitní veřejné instituce, vymahatelnost práva, kvalitní infrastrukturu, dobře vzdělané obyvatelstvo Definice konkurenceschopnosti státu Nejprve byla definována konkurenceschopnost podniku. Podnik je konkurenceschopný tehdy, jestliže produkuje takové zboží a služby, o něž je dlouhodobě zájem, je schopen se udržet na trhu a zvyšovat svůj tržní podíl. Současně musí být schopen plnit své závazky vůči svému okolí. 2 O konkurenceschopnosti národních států se začalo mluvit mnohem později, až v 80. letech minulého století. Přenesení pojmu konkurenceschopnost z podnikové i na národní úroveň je často spojováno s působením globalizace ve světové ekonomice. Neexistuje jedna obecně platná definice konkurenceschopnosti státu, protože se pohled na tuto problematiku mezi jednotlivými institucemi i odborníky liší. Konkurenceschopnost států můžeme definovat několika způsoby, například: Konkurenceschopnost je schopnost země být přitažlivá pro zahraniční investory v souladu s jejich vlastními kritérii. Nejkonkurenceschopnější země světa se současně dokáže postarat o růst životní úrovně svých občanů, zachování sociálního konsenzu a politickou stabilitu. 3 1 MEJSTŘÍK, M. a kolektiv NERV. Rámec strategie konkurenceschopnosti. Praha: Úřad vlády České republiky a Národní ekonomická rada vlády, 2011, s KLVAČOVÁ, E. Vliv proměn institucionálního rámce EU na konkurenceschopnost české ekonomiky. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2007, s Kolektiv. Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s. 17 3

8 Konkurenceschopnost je schopnost korporací, odvětví, regionů, národů, nadnárodních celků generovat vysokou úroveň příjmů z výrobních faktorů i relativně vysokou úroveň jejich využití na udržitelné úrovni za současného vystavení mezinárodní konkurenci. 4 (OECD) Konkurenceschopnost je soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity země. 5 (Světové ekonomické fórum) Konkurenceschopnost státu je schopnost vytvářet prostředí, kde mají ti, kdož se dokáží na trhu prosadit, možnost a ochotu na něm dlouhodobě působit, růst. 6 Každý ví, že země, která se nepodílí na užití bohatství, které vytváří, která nezajistí svým občanům adekvátní zdravotní péči, země, která nedokáže udržet politickou nebo sociální stabilitu, nemůže dlouhodobě prosperovat. 7 (Stephan Garelli) Situaci, kdy je podnik nekonkurenceschopný je celkem snadné definovat, ovšem v případě státu to tak jednoduché není. Hlavním důvodem je skutečnost, že stát má nejen ekonomickou funkci ve společnosti, ale i politickou a sociální a tyto funkce jsou silně ovlivňovány tradicemi a zvyky, historickým vývojem, zeměpisnou polohou a hodnotovým systémem, který sdílí občané země. Můžeme říci, že stát již není konkurenceschopný, pokud klesá podíl země na světovém obchodu, nebo když stagnuje či klesá HDP, ale současně jsou obyvatelé s poměrně vysokou životní úrovní a politickou situací v zemi spokojeni? Na tyto otázky není možné zcela jednoznačně odpovědět. Můžeme říci, že stát není konkurenceschopný tehdy, když není schopen platit své závazky. 8 4 KLVAČOVÁ, E. a J. MALÝ. Domnělé a skutečné bariéry konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s. 7 5 SLANÝ, A. a kol. Konkurenceschopnost a stabilita. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s Kolektiv. Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, 2008, s Ibid., s

9 2. Hodnocení konkurenceschopnosti států 2.1 Princip hodnocení konkurenceschopnosti zemí Hodnocení konkurenceschopnosti států je sestaveno na základě kombinace tzv. tvrdých a měkkých dat. Tvrdá data jsou data statistická, měřitelná a časově omezená, vztahující se vždy k určitému období. Tvrdá data poskytují například Evropský statistický úřad nebo národní statistické úřady jednotlivých zemí. Tvrdá data zahrnují údaje o bilanci mezinárodního obchodu, zaměstnanosti, vývoji HDP, vývoji cen, mezd a produktivity aj. 9 Měkká data mají doplňovat data statistická, protože se jedná se o údaje kvalitativní a obtížně měřitelné, časově méně omezené, představující výpovědi expertů z různých zemí. Můžeme mezi ně zařadit údaje o vnímání korupce, úrovni vztahů na pracovišti, vztazích k ochraně životního prostředí nebo společenské odpovědnosti firem atd. Experti jsou vybíráni z řad středního a vrcholného managementu a jsou od nich vyžadovány mezinárodní zkušenosti z oblasti managementu i znalosti reálií hodnocené země. Nejprve je každému státu přiřazen panel expertů, jednak podle velikosti podílu HDP této země na HDP všech hodnocených zemí, ale i podle odvětvové struktury ekonomiky. Poté hodnotitelé v dotazníkovém šetření odpovídají bezprostředně na otázky na základě svých znalostí a zkušeností. K hodnocení používají škálu od 1 do 7. Nakonec se vypočítá skóre pro jednotlivé ukazatele i pro stát jako celek. 10 Poměr objemu mezi tvrdými a měkkými daty se v současné době vyrovnává, v některých hodnoceních dokonce měkká data převažují. 2.2 Mezinárodní hodnotitelské instituce Mezinárodní hodnocení konkurenceschopnosti zemí sestavují a zveřejňují organizace jako Světová banka, Světové ekonomické fórum, Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu, Evropská unie, Organizace pro hospodářskou spolupráci a 9 KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, 2008, s Ibid. 5

10 rozvoj, Mezinárodní měnový fond, společnost Ernst & Young, Fraserův institut a další. 11 Jednotlivé výsledky a následná pořadí zemí se liší v závislosti na počtu sledovaných zemí, na poměru mezi objemem tvrdých a měkkých dat, na počtu ukazatelů. Níže jsou podrobněji představeny některé z těchto institucí a princip jejich hodnocení. Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu-světová ročenka konkurenceschopnosti Mezinárodní ústav pro rozvoj managementu, sídlící ve švýcarském městě Lausanne, vydává Světovou ročenku konkurenceschopnosti, která je považována za jednu z nejstarších metod hodnocení konkurenceschopnosti. Vychází již od roku Zaměřuje se na hodnocení 60 ekonomik světa. Patří mezi ně jak státy rozvojové, tak rozvinuté. Zda bude nějaká země součástí výzkumu, závisí na skutečnosti, jestli může tato země sama nebo prostřednictvím mezinárodních organizací poskytnout statistická data a zda je v dané zemi nějaká instituce, s níž by mohl ústav navázat spolupráci pro sběr měkkých dat. Výsledné pořadí zemí je sestaveno na základě vyhodnocení zhruba 300 ukazatelů. Výzkum zaměřuje především na tvrdá data, ovšem měkká data představují více jak 120 indikátorů a jejich váha pro celkové hodnocení se postupně vyrovnává důležitosti statistických údajů. Do průzkumu shromažďujícího měkká data je zapojeno představitelů vrcholného či středního managementu a také se na získávání a analyzování dat podílejí partnerské instituce sídlící po celém světě. V České republice je partnerskou institucí CERGE-EI. Jedná se o vědecko-vzdělávací pracoviště Centra pro ekonomický výzkum, Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu AV ČR. Ukazatele jsou rozděleny do 4 hlavních skupin, přičemž každá skupina faktorů se dále dělí na 5 podskupin s přiřazenou důležitostí podílu 5% na celkovém výsledku a pořadí země. 12 Mezi hlavní kategorie patří: 1) ekonomická výkonnost země domácí ekonomika, mezinárodní obchod, mezinárodní investice, zaměstnanost, ceny 11 Kolektiv. Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, 2008, s KLVAČOVÁ, E. Vliv proměn institucionálního rámce EU na konkurenceschopnost české ekonomiky. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2007, s IMD, World Competitiveness Yearbook, dostupné z: 6

11 2) efektivnost fungování vlády veřejné finance, fiskální politika, institucionální rámec, legislativa pro podnikání a vzdělávání 3) efektivnost fungování podniků produktivity, trh práce, praktiky managementu, finance, dopad globalizace 4) infrastruktura základní infrastruktura, technická a vědecká infrastruktura, zdraví, životní prostředí, hodnotový systém Ve skupině subfaktorů jsou experty vybrána 10 nejlepších i nejhorších umístění dané země a z nich se poté odvozují silné a slabé stránky konkurenceschopnosti států. Světová ročenka konkurenceschopnosti může být využívána zahraničními investory jako podpůrný materiál pro rozhodnutí, do které země budou alokovat svoje finanční prostředky, a vládám může podat přehled o efektivitě jejich kroků nebo srovnání aktuální výkonnosti země a ostatních států. 13 Světové ekonomické fórum Zpráva o globální konkurenceschopnosti Světové ekonomické fórum je neziskovou organizací sídlící rovněž ve Švýcarsku. Každoročně publikují Zprávu o globální konkurenceschopnosti na úrovni států a sestavují tzv. Index globální konkurenceschopnosti, jež představuje žebříček pořadí v současnosti 144 zemí hodnocených na základě analýzy tvrdých i měkkých dat představujících více než 100 indikátorů a tvořících dohromady 12 pilířů rozdělených do 3 skupin 14 : 1) rozvoj založený na vývoji faktorů instituce, infrastruktura, makroekonomické prostředí, zdraví a základní vzdělání 2) rozvoj založený na růstu efektivnosti - vyšší vzdělání a výcvik, efektivnost trhu se zbožím (a službami), efektivnost trhu práce, rozvoj finančního trhu, technologická připravenost, velikost trhu 3) rozvoj založený na inovacích zkvalitnění charakteristik podnikání, inovace Dle Indexu globální konkurenceschopnosti jsou výše uvedené ukazatele rozděleny do 3 kategorií na základní, efektivní a nakonec inovační. Všechny 3 úrovně faktorů spolu souvisejí a navzájem se podmiňují. Kvalitně fungující základní faktory (instituce, 13 Ibid. 14 MEJSTŘÍK, M. a kolektiv NERV. Rámec strategie konkurenceschopnosti. Praha: Úřad vlády České republiky a Národní ekonomikcká rada vlády, 2011, s WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: 7

12 makroekonomické prostředí aj.) jsou nezbytně nutné pro zvyšování efektivnosti a podporu inovací a inovační faktory jsou závislé na dobře fungujících základních i efektivních faktorech. Navíc každá skupina zahrnuje ukazatele, které mají klíčovou roli v rozvoji 3 druhů ekonomik. Světové ekonomické fórum rozlišuje ekonomiku založenou na rozvoji faktorů, na růstu efektivnosti nebo založenou na inovacích. Jednotlivé faktory a subfaktory jsou podrobněji uvedeny v Příloze číslo 1. Každému faktoru jsou přiřazeny body ze škály od 1 (nejhorší) do 7 (nejlepší) a výsledné skóre je průměrem všech dílčích hodnocení, přičemž základní faktory mají váhu 20%, efektivní 50% a inovační 30% na celkovém výsledku. Stejně jako v případě Mezinárodního ústavu pro rozvoj managementu i Světové ekonomické fórum sbírá tvrdá a měkká data prostřednictvím mezinárodních institucí, například OSN, a partnerských institucí sídlících po celém světě. Nyní spolupracuje se 160 partnerskými institucemi, Česko zastupuje Česká manažerská asociace nebo Fakulta mezinárodních vztahů VŠE. 15 Světová banka Index snadnosti podnikání Světová banka pravidelně sestavuje tzv. Index snadnosti podnikání. Index se zaměřuje na pravidla a regulace ovlivňující soukromý sektor, resp. malé a střední firmy. Hodnoceno je celkem 189 světových ekonomik pomocí 11 skupin indikátorů. Mezi ně řadíme zahájení podnikání, registrace majetku, připojení k elektřině, stavební povolení, možnost získání úvěru, ochrana minoritních investorů, vymahatelnost smluv, platba daní, mezinárodní obchod, ukončení podnikatelské činnosti, regulace pracovního trhu. Data jsou shromažďována ze 4 zdrojů na základě interpretace zákonů, regulací a administrativních požadavků každého státu, pomocí výpovědí respondentů (podnikatelů, vládních úředníků) spolupracujících se Světovou bankou na tvorbě indexu, vládami samotnými a výzkumem vedeným regionálními zaměstnanci Světové banky. Závěrečný žebříček zemí vzniká na základě velikosti aritmetického průměru dosaženého pořadí země v porovnání s ostatními v rámci jednotlivých hodnocených témat. Index mohou národní vlády využít jako zrcadlo dopadů jejich politik na každodenní činnost malých a středních podniků. Rovněž poukazuje na skutečnost, jaký vliv má regulace na ekonomický vývoj. Z těchto důvodů může být výsledek měření použit jako jeden z nástrojů, jak zlepšit podnikatelské prostředí v zemi, ekonomický 15 Ibid. 8

13 rozvoj i konkurenceschopnost celého státu. Vlády zemí, které nedopadly v hodnocení nejlépe, se mohou inspirovat vládními programy a opatřeními, jež vedou k dobře fungujícímu a efektivnímu podnikatelskému prostředí Úskalí hodnocení konkurenceschopnosti Pořadí konkurenceschopnosti přináší vládám hodnocených států pozitivní efekt, a to že nabízí porovnání s dalšími zeměmi a možnost inspirovat se v lépe fungujících systémech nebo opatřeních úspěšnějších států. Navíc jsou poměrně snadno pochopitelné pro sdělovací prostředky a širší veřejnost. 17 Na druhou stranu může hodnocení konkurenceschopnosti a konkrétní umístění státu vyvolat negativní dopady jak na oblast ekonomické sféry, tak i na občany. Důvodů je několik. Nejprve uvedeme možné nedostatky ve způsobu hodnocení konkurenceschopnosti. Prvním problémem je, že se kombinují 2 druhy dat tvrdá a měkká. Zatímco tvrdá data představují objektivní, měřitelné statistické údaje poskytované národními statistickými úřady nebo například Eurostatem, data měkká jsou výpověďmi vybraných expertů, která nelze změřit a není možné posoudit jejich objektivitu. Respondenti musí odpovídat na velké množství otázek pokrývající širokou škálu oblastí a odpovídající hloubka jejich znalostí a zkušeností nemusí být vždy dostačující, navíc je možné, že se ve výsledku odrazí osobní vztah k hodnocené zemi, pesimistický nebo naopak optimistický pohled na ekonomiku. Skutečný stav ekonomiky může být zhoršen nebo zlepšen. Respondenti posuzují vždy jen jednu vybranou zemi a nemohou porovnat situaci s ostatními státy. 18 Dále je nutné si uvědomit, že počet hodnocených zemí nebo indikátorů se v průběhu let neustále mění, resp. stále přibývá. Proto se pořadí zemí může v čase lišit, i když se jedná o jedno a tentýž multikriteriální hodnocení konkurenceschopnosti a úroveň konkurenceschopnosti dané země je třeba stále stejná. Rozdíl v konečném žebříčku nastává i v případě posuzování Evropské unie, 16 WORLD BANK, Doing Business 2015, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB15-chapters/DB15-About-Doing- Business.pdf 17 Kolektiv. Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, 2008, s. 88 9

14 neboť někdy je hodnocena jako EU 28, EU 27, EU 15 nebo není zastoupena vůbec a hodnoceny jsou jednotliví členové samostatně. 19 Další úskalí souvisí s tzv. dobýváním renty, silným lobby a inverzí rolí mezi státem a podnikatelskými subjekty. Nejprve vezměme v úvahu, kdo stojí v pozadí žebříčků hodnocení konkurenceschopnosti zemí. Jsou to zejména zahraniční investoři, transnacionální korporace či různé podnikatelské spolky, aliance, zaměstnavatelské svazy, profesní organizace a další zájmové skupiny. Ti všichni díky svému postavení ovlivňují výběr kritérií a způsob hodnocení takovým způsobem, aby odpovídal jejich vlastním požadavkům a představám. Státy usilují o co nejlepší postavení v žebříčcích hodnocení konkurenceschopnosti a zavádějí pro tento účel řadu reformních opatření. Bohužel často spíše dochází k uspokojování zájmů zahraničních investorů nebo zástupců podnikatelské sféry než k posílení ekonomické výkonnosti dané země. Takový způsob chování má v ekonomickém prostředí své pojmenování, často používané ekonomem Gordonem Tullockem, tzv. dobývání renty, které může být definováno jako úsilí zaměřené na získání výhod jednotlivci i zájmovou skupinou prostřednictvím státních zásahů na úkor jiných zájmových skupin, přičemž dodejme, že státy, které jsou ochotny vycházet potřebám investorů vstříc v nejvyšší možné míře, jsou hodnoceny jako nejkonkurenceschopnější. 20 V praxi zájmové skupiny nebo sdružení jednotlivců lobbují za zvýšení výdajů do veřejných rozpočtů, zrušení minimální mzdy nebo za zavedení reforem daňového systému tak, aby jim nová opatření a změny přinesly co největší užitek a finanční příjmy. Ovšem priority zahraničních investorů a jiných nátlakových skupin nemusí být vždy ve vzájemné shodě s prioritami vládních programů nebo mohou odporovat zájmu občanů, sociální politice státu a politické stabilitě. Dobývání renty přináší aktérům řadu výhod. Dobyvatelé jsou anonymní, skryti za mezinárodními hodnotitelskými institucemi a lobbování je poměrně levný způsob, jak od státu získat finanční prostředky formou úlev a řady zvýhodňování. Státy se tak nacházejí v těžké situaci a jejich role je stále více oslabována. V praxi není snadné neustále sledovat a průběžně analyzovat doporučení hodnotitelských institucí, zda se jedná o objektivní opatření, která by opravdu mohla zlepšit konkurenceschopnost 19 KLVAČOVÁ, E. a J. MALÝ. Domnělé a skutečné bariéry konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2008, s KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, 2008, s

15 státu ku prospěchu všem, nebo jen o lobbing určitých podnikatelských subjektů. Je rovněž otázkou, do jaké míry jsou neutrální sami vládní představitelé, protože i ti by mohli být zapojeni v některé z nátlakových skupin. Na oslabení role státu v ekonomice měla svůj podíl i globalizace, která umožnila vznik transnacionálního podnikání a principu dobývání renty. A následně globálně operující podnikatelské subjekty vlastnící pobočky po celém světě a zaměstnávající statisíce lidí, navíc často nabývající i většího obratu v porovnání s HDP některých států, oslabují pozici států ve svůj vlastní prospěch. Už to nejsou jednotlivé státy, kdo usiluje o přízeň podniků a snaží se je nalákat na své území, a kdo současně tvoří pravidla hospodářské soutěže a dohlíží na jejich dodržování, ale právě transnacionální korporace, které prostřednictvím hodnocení konkurenceschopnosti zemí nutí státy, aby se účastnily jejich soutěže o nejlepší umístění v žebříčcích. Nadnárodně operující podniky využívají svého silného ekonomického postavení a mohou si dovolit nerespektovat pravidla hry a naopak diktovat státům své podmínky případné spolupráce. 21 Na závěr přidáme ještě jeden negativní důsledek hodnocení konkurenceschopnosti zemí. Státy se mezi sebou navzájem permanentně předhánějí v provádění reformních opatření ve snaze nabídnout zahraničním investorům co nejpřitažlivější podmínky k podnikání. Je nutné zamyslet se nad tím, kde má soutěž v konkurenceschopnosti své hranice a kam až mohou státy zajít v provádění reforem, aby si nakonec spíše neškodily, jak v oblasti ekonomické, tak i sociální, a de facto nepůsobily kontraproduktivně s cílem posílit konkurenceschopnost. Je možné, aby státy neustále soutěžily o nejnižší daňové zatížení, nejvyšší investiční pobídky, nejpružnější zákoník práce nebo nejslabší pozici odborů? A nemůže hodnocení konkurenceschopnosti podněcovat určitou nevraživost mezi státy, které jsou historickými konkurenty, a vytvářet tak automatický tlak na reformy? 22 Závěrem můžeme říci, že mezinárodní hodnocení konkurenceschopnosti může sloužit spíše jako orientační porovnání výkonnosti ekonomik států v závislosti na různých podmínkách. Vlády by měly brát v úvahu zasílaná doporučení a vyhodnocovat silné a slabé stránky konkurenceschopnosti, ale nemělo by docházet k automatickým 21 Ibid., s Ibid. 11

16 reformním krokům bez ohledu na dopady, které mohou negativně působit na obyvatelstvo. 2.4 Limity v posilování konkurenceschopnosti Způsoby a strategie vedoucí k posilování konkurenceschopnosti byly vždy pouze v kompetenci národních vlád. Schválením Lisabonské smlouvy došlo k omezení suverenity členských států Evropské unie a nastavení nového právního rámce. V praxi již nemohou vlády členských států posilovat svoji konkurenceschopnost pouze na základě vlastních rozhodnutí, jako v jiných státech světa, ale musí dodržovat společné limity, které nesmí překročit. Zakázané jsou možnosti růstu konkurenceschopnosti, které jsou v rozporu se základními hodnotami a principy Unie a s ustanoveními v Listině základních práv a svobod, mezi něž patří například svoboda, rovnost, demokracie, zachování lidské důstojnosti, udržitelný rozvoj, právo na zdraví a bezpečnost nejen při práci, zachování vlastnických práv, rovnost žen a mužů, omezování diskriminace a zaměstnávání dětí, zákaz nucené či nedobrovolné práce, duševní a fyzická nedotknutelnost 23. Dále mezi ně řadíme cesty, které neodpovídají ustanovením v oblasti sociální politiky zahrnující ochranu zdraví a bezpečnosti při práci, sociální zabezpečení a sociální ochranu pracovníků, ochranu pracovníků při ukončení pracovního poměru, informovanost pracovníků, zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků i zaměstnavatelů, podmínky zaměstnávání státních příslušníků pocházejících ze třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie, zapojení osob vyloučených z trhu práce 24. Způsoby vedoucí k růstu konkurenceschopnosti také nesmí poškozovat životní prostředí. Je nezbytné zlepšovat a chránit kvalitu životního prostředí a lidského zdraví, racionálně využívat přírodní zdroje, globálně řešit problémy životního prostředí a bojovat proti změně klimatu nebo dodržovat zásady znečišťování 25. Lisabonská smlouva dále upravuje i oblast hospodářské soutěže a státy nesmí porušit zásady hospodářské politiky. Hospodářská soutěž nesmí být narušena dohodami mezi podniky, rozhodnutím o sdružení podniků, jednáními ve vzájemné shodě, jež by mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, navíc podniky nesmí 23 Ibid., s Ibid., s Ibid., s

17 zneužívat dominantního postavení na vnitřním trhu. Vlády musí dodržovat zásady stabilních cen, zdravých veřejných financí, zdravých měnových podmínek a trvale udržitelné platební bilance Celý schvalovací proces byl doprovázen silnou kritikou, protože zástupci jednotlivých států i podnikatelské sféry se obávali oslabení role států a ztráty konkurenceschopnosti. Musíme si položit otázku, zdali výše uvedená opatření mohou opravdu oslabit pozici vlády při rozhodování o možnostech a cestách k posílení konkurenceschopnosti nebo zdali tato opatření již v minulosti byla z velké části dodržována a ratifikací Lisabonské smlouvy byla pouze formálně zanesena do právního rámce. Každoroční hodnocení konkurenceschopnosti je neustálý proces vytvářející mezi jednotlivými státy z různých regionů konkurenční prostřední, v němž státy soutěží mezi sebou o co nejlepší umístění. A pokud mluvíme o neustálém procesu soutěžení, je možné také neustále tvořit reformy a posilovat konkurenceschopnost bez hranic a kam až je možno zajít? Do značné míry se nejedná pouze o problém ekonomický či politický, ale i etický. V dnešní době je skutečně možné konkurovat ostatním státům například snižováním nákladů na mzdy pracovníků zaměstnáváním dětí nebo vykořisťováním, omezováním nákladů, jež si vyžaduje ochrana životního prostředí nebo zdraví při práci i přitahováním zahraničních investorů na slabou roli odborů a posílením jejich vlastní pozice. Takové způsoby jsou však v rozporu s pojetím konkurenceschopnosti založeným na udržitelném růstu, sociálním konsenzu a zvyšování životní úrovně občanů nebo politické stabilitě. Proto by měla být pravidla stanovená Lisabonskou smlouvou spíše výhodou a nikoli omezením. 26 Ibid., s Ibid., s

18 3. Vývoj konkurenceschopnosti České republiky v letech Hodnocení České republiky podle Světového ekonomického fóra Světové ekonomické fórum považuje Českou republiku za zemi, jejíž ekonomický rozvoj je založen na inovacích. V Indexu globální konkurenceschopnosti zveřejněném ve Zprávě o globální konkurenceschopnosti v letech , , a se ČR umístila 38., 39., 46. a naposledy na 37. místě, které představuje nejlepší umístění v posledních 4 letech a České republice se tedy podařilo zvrátit několikaletý klesající trend. Umístění ČR a celkový počet hodnocených zemí je uveden v Příloze číslo 2. Mezi nejkonkurenceschopnějšími zeměmi světa se s menšími změnami v pořadí stabilně umístily: Švýcarsko, Singapur, Finsko, Švédsko, Německo, USA, Japonsko, Velká Británie, Hong Kong, Nizozemí. Pořadí České republiky patří, s výjimkou Rakouska a Německa, mezi nejlepší ve střední a východní Evropě. Podobného umístění jako ČR dosáhly v letech Bahrajn, Španělsko, Thajsko a Tunisko, v letech opět Thajsko, Kuvajt, Panama a Polsko, v následujících letech Mauricius, Turecko, Barbados, Litva a nakonec v hodnocení Portugalsko, Španělsko, Ázerbájdžán a Mauricius, přičemž státy jako Čile, Indonésie nebo Omán již dokázaly Česko ve sledovaném období aspoň jedenkrát předběhnout. 28 Celkově mezi nejlépe hodnocené pilíře konkurenceschopnosti ve sledovaném období 2011 až 2015 patří inovace, sofistikované podnikání, technologická připravenost, vyšší vzdělání a výcvik a infrastruktura. Naopak nejhoršího umístění pravidelně dosahovaly pilíře instituce a efektivita trhu práce. Podrobnější informace o pořadí všech pilířů konkurenceschopnosti v jednotlivých letech jsou uvedeny v tabulce v Příloze č. 3. Respondenti označili za nejproblematičtější faktory ovlivňující podnikání 28 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 13 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s

19 korupci, neefektivní vládní byrokracii, daňové regulace a daňové sazby, politickou nestabilitu, restriktivní regulace v oblasti trhu práce. 29 Jak již bylo výše uvedeno, instituce a veřejná správa patří dlouhodobě mezi konkurenční nevýhody České republiky a negativně působí i na vývoj ostatních faktorů. Nejhůře je hodnocena důvěra veřejnosti v politickou elitu, jejíž klesající trend v letech 2011, 2012 a 2013 se podařilo zastavit. Bohužel ani posun ze 146. místa ze 148 zemí na 138. místo ze 144 zemí v posledním hodnocení pro období nemůžeme považovat za významné zlepšení. Hůře než Česká republika se v posledním hodnocení umístila Itálie, Brazílie, Argentina, Paraguay, Venezuela a Libanon. Dalším negativně hodnoceným faktorem je korupce, a také upřednostňování podniků nebo jednotlivců při rozhodování státních úředníků, kde se ČR umístila na 123. pořadí v letech a v roce 2014 postoupila na 106. místo a horšího pořadí dosáhly z Evropy země jako Řecko, Slovinsko, Rumunsko, Ukrajina, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko, Itálie, Slovensko. Ani právní rámce zahrnující urovnávání sporů a tvorbu regulací nejsou podle respondentů stabilně považovány za efektivní. V oblasti etického chování firem se Česká republika umístila shodně na 109. místě v letech a , v letech klesla na 115. místo a nyní si polepšila na 94. místo. Ani v tomto případě není zlepšení dostatečné a v dnešní době, kdy se klade velký důraz na společenskou odpovědnost firem, není 94. pořadí uspokojivé a je nutné dbát na nějaké výraznější zlepšení. Naopak pozitivně jsou hodnoceny náklady podniků, které se týkají terorismu, zločinu a násilí. Ovšem musíme podotknout, že podniky v České republice nejsou tolik vystaveny hrozně terorismu, jako v jiných evropských státech, a zatím nebyla potřeba tyto náklady nějak významně navyšovat. Nicméně v posledním žebříčku hodnocení pro období se ČR posunula z 16. na 42. místo, což může být důsledek vývoje událostí minulého roku a současnosti a zvyšující se hrozby útoků v Evropě. Velmi pozitivní dopad nejen na českou ekonomiku, ale i na konkurenceschopnost, má výrazné zlepšení v oblasti efektivnosti vládních výdajů, 29 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 166 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 168 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 150 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s

20 protože v posledních letech byla naše vláda považována respondenty za vládu, která plýtvá veřejnými financemi a neefektivně využívá finanční prostředky z veřejných fondů. Ze 117. a 119. pořadí v letech se posunula nejprve na 53. místo v žebříčku a aktuálně se umístila v top 10 na 7. místě. Lépe než Česká republika byly hodnoceny státy Omán, Nový Zéland, Rwanda, Singapur, Spojené arabské emiráty a Katar. Když bychom měli shrnout celkové hodnocení pilíře Instituce, tak pozorujeme řadu pozitivních trendů, které by měly mít vliv na posílení konkurenceschopnosti a stavu ekonomiky České republiky, ovšem stále ve velkém počtu faktorů propadáme a zaostáváme nejen za vedoucími státy Evropské unie a je nutné zmínit fakt, že neefektivně působící veřejná správa, netransparentní vládní politika, nedůvěra veřejnosti v politické představitele a soudnictví spolu s vysokou mírou korupce a protekcionismu negativně působí na zahraniční i domácí podniky již na našem území působící, ale i na nově vznikající a nepůsobí příznivě na budoucí rozvoj podnikání. Například mohou vzniknout pochybnosti o regulérnosti hospodářské soutěže a průběhu výběrových řízení při zadávání veřejných zakázek, ovlivňování soudních úředníků a soudců v očích veřejnosti, místních podnikatelů i zahraničních investorů může vyvolat nemožnost vymahatelnosti práva a tím odradit řadu zahraničních investorů vybudovat své podnikání v České republice a raději zvolit zemi nabízející nižší administrativnější zátěž v podobě efektivně působící veřejné správy nebo efektivnější soudnictví. Velké firmy se silným postavením na trhu nebo podniky známých mají i díky korupci a netransparentnosti větší šanci získat veřejnou zakázku, přestože mohou nabízet i několikanásobně předražené zboží/služby, a menší podniky nemají v takto nastavené hospodářské soutěži možnost se výběrového řízení zúčastnit, čímž je poškozena celá hospodářská soutěž a kvalita podnikatelského prostředí. 30 Infrastruktura je vnímána poměrně pozitivně, což je pro konkurenceschopnost České republiky z dlouhodobého hlediska důležité, protože její konkurenceschopnost je z velké části založena na využívání polohové renty, tj. že v co nejširší možné míře 30 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167, WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 169 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 151 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s

21 využívá své geografické polohy uprostřed Evropy a měla by být co nejvíce zapojena v síti mezinárodních dopravních koridorů. Kladně je hodnocena kvalita celkové infrastruktury, železniční a letecké infrastruktury, které se ve sledovaném období umístily mezi 20. a 30. místem, a kvalita nabídky elektrické energie. Rovněž česká společnost je velmi dobře vybavena mobilními telefony. Velkým problémem je špatná kvalita infrastruktury silniční, která se v pořadí umístila na 81. místě, s výjimkou roku , kdy si polepšila na 77. příčku. Takové umístění pro tranzitní a logistickou zemi, jakou je Česká republika, je katastrofální a negativně působí na celkovou konkurenceschopnost ČR, protože bez kvalitních silnic, které navíc jsou napojeny na síť významných zahraničních cest, není možné plně využívat potenciálu geografické polohy a všech výhod, které by České republice mohla přinést. 31 Makroekonomické prostředí bylo v letech stabilní, k výraznému zhoršení došlo v následujícím šetření , kdy se výrazně propadlo saldo veřejných financí z 84. až na 120. příčku a rovněž míra inflace spadla z 1. místa na 59. Nicméně jak ukázalo poslední meziroční hodnocení , oba faktory si v loňském roce polepšily, saldo veřejných financí se vyhouplo na 70. místo a inflace se vrátila zpět na 1. pozici. Navíc je Česká republika v celém sledovaném období vnímána respondenty jako úvěruschopná země s ohodnocením kolem 27. místa. Pozitivní tendence můžeme sledovat i v míře úspor, kde si Česká republika polepšila od roku 2011 o 14 míst (ze 74. na 60.), což by mohlo posílit hospodářský růst země. Přestože můžeme tedy pozorovat určité zlepšení, o prvenství míry inflace můžeme diskutovat a ani přes pozitivní směr do budoucna nelze považovat hodnocení okolo 60. až zhruba 85. místa za tak příznivé, jak bychom potřebovali. 32 Zdraví je v České republice na vysoké úrovni. Od roku 2011 do roku 2013 držela ČR prvenství v hodnocení za minimální výskyt malárie v populaci a za malý vliv malárie na podnikání. V tomto případě je však nutné podotknout, že Česká republika těží výhradně ze své geografické polohy. Pozitivní tendence můžeme pozorovat i u výskytu 31 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 169 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 151 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s Ibid. 17

22 nemocí tuberkulóza a HIV v obyvatelstvu, ve sledovaném období tuberkulóza poskočila z 24. na 8. místo a HIV se vrátilo z 1. umístění přes 11. a 12. opět na 1. Zajímavá je skutečnost, že navzdory nízkému výskytu obou nemocí v populaci je jejich dopad na podnikání (vždy v následujících 5 letech) významný, neboť v tomto hodnocení se ČR postupně propadala až na pozice kolem 80. místa a klesající trend se podařilo zastavit až v loňském roce. Propad v pořadí pozorujeme i v případě kojenecké úmrtnosti, během 3 let z 9. na 14. místo, ale i 14. pořadí můžeme stále považovat za výborné. Aktuálně lepší než Česká republika jsou Dánsko, Portugalsko, Estonsko, Slovinsko, Kypr, Finsko, Švédsko, Singapur, Norsko, Japonsko, Island, Lucembursko a Hong Kong. I když je zdraví podle Indexu globální konkurenceschopnosti hodnoceno dobře, je třeba si uvědomit, že oblasti, na něž se zaměřuje, jsou značně omezené a nezahrnuje například dostupnost lékařské péče, průměrný počet obyvatel na 1 praktického lékaře nebo zubaře, kvalitu nemocniční péče, financování zdravotnictví atd. 33 Obecně můžeme říci, i přes nepříznivý vývoj v letech , se v současnosti stav českého vzdělání zlepšuje, zejména ve sféře primárního a sekundárního vzdělání. Naše školy jsou v uspokojivé míře vybaveny internetovým připojením a vzdělávací služby jsou, spolu s výzkumem, dobře dostupné. Ve sledovaném období se tyto faktory pohybovaly mezi pořadí. Potenciál pro zlepšení konkurenceschopnosti ČR můžeme hledat v oblasti kvality vzdělávacího systému, kvality manažerských škol, matematického a přírodovědeckého vzdělání. Nedostatek vědců a inženýrů se následně negativně projevuje i v oblasti inovací, kde lidé s tímto vzděláním chybí. Podle doporučení Světového ekonomického fóra by se česká konkurenceschopnost mohla posílit zlepšením v oblasti vysokoškolského vzdělávacího systému. 34 V oblasti tržní efektivnosti pozorujeme značné rozdíly mezi jednotlivými faktory. Česká republika se řadí mezi naprostou světovou špičku velikostí celních tarifů, kde se pravidelně umístila v první desítce hodnocených zemí, a zastoupením zahraničního vlastnictví (z 53. pořadí z let přes 17. a 5. místo na aktuální 7.), dobrého umístění stabilně dosahuje i podíl importu (kolem 20. místa) a exportu ( WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167, 450 Ibid. 34 Ibid. 18

23 místo v roce 2014) jako procenta HDP a intenzita místní konkurence. Naopak zhoršující se tendence se projevují v oblasti nákladů na zemědělskou politiku (postupný propad ze 72. místa z roku 2011 až na 102. pro rok 2014) a začátek podnikatelských aktivit je v ČR administrativně velmi náročný. V počtu dní a procedur potřebných pro start podnikání se pohybujeme kolem 100. příčky, což může mít negativní vliv na ochotu zahraničních investorů zahájit u nás své podnikání a drobné místní podnikatele to může odradit úplně. Obecně špatný vliv na konkurenceschopnost ČR má také daňové zatížení. Jak vyplývá z hodnocení celková míra zdanění, vyjádřená jako procento ze zisku, je podle respondentů v České republice vyšší. Klesající trend z let (ze 104. až na 112. místo) se v meziročním období podařilo pouze zastavit a vrátit zpět na zhruba úroveň z let a nyní záleží na současné vládě, jestli v této sféře uskuteční nějaké kroky, protože problematika daní je velmi komplexní a hodně diskutované téma a není snadné prosadit nová opatření. Hodnotitelé se rovněž domnívají, že vysoká míra daňového zatížení se negativně projevuje i v oblasti trhu práce, kdy lidé nejsou dostatečně motivováni k práci. Všeobecně respondenti vnímají český pracovní trh jako málo flexibilní, nejvíce kritizováno je najímání a propouštění pracovníků, které se umístilo ve sledovaném období kolem 120. pořadí, nejlepšího výsledku dosáhlo v meziročním hodnocení , kdy se umístilo na 110. místě. Dalším velkým problémem je fakt, že si Česká republika nedokáže tzv. talenty nejen udržet, ale i přilákat nové ze zahraničí a tito lidé v příslušných odvětvích opět schází. Jediným stabilně silným faktorem trhu práce je poměr mezi mzdou a produktivitou práce tj. celkem přijatelná výše mzdy v porovnání s vyšší produktivitou práce. Z 31. místa v hodnocení z let se vyhoupl až na 19. v letech a na shodném pořadí se nadále drží. 35 Na rozdíl od výše uvedeného trhu práce, který je podle šetření Indexu globální konkurenceschopnosti slabou stránkou konkurenceschopnosti České republiky, trhy finanční jsou vnímány celkem pozitivně. I když v žádném z faktorů nepatří ČR k Top 20 a celkově hodnocení finančních trhů je spíše průměrné, v posledních letech došlo k výraznému posílení napříč celým pilířem. Stále se můžeme opírat o relativně zdravé banky, dostupné finanční služby, a snadnější přístup k půjčkám Ibid. 36 Ibid. 19

24 Na základě Zpráv o globální konkurenceschopnosti z let jsou naše podniky poměrně sofistikované, technologicky připravené a inovativní, ale vzhledem ke skutečnosti, že rozvoj ekonomiky a konkurenceschopnosti České republiky, stejně jako všech ostatních vyspělých a nejkonkurenceschopnějších zemí, je závislý na podpoře vědy a výzkumu, inovací, přístupu k novým technologiím a jejich aplikování v praxi, má Česká republika ještě velké rezervy, které představují prostor ke zlepšení. Nejnovější technologie by mohly být dostupnější a podniky by měly být schopny lépe absorbovat nové technologie. Během posledních 4 let tyto faktory poklesly z hodnocení kolem 40. místa v žebříčku na 50. Dále by mělo dojít k efektivnější spolupráci mezi univerzitami a podnikatelskou sférou, současná vláda i budoucí by se měla zaměřit na podporu státních zakázek, které se soustředí na technologicky vyspělé produkty. Z 81. místa se ČR propadala přes následné 122. a 124. na současné 107. Ve sféře vzdělání je třeba cíleně podporovat přírodovědecké a matematické obory, abychom vzhledem k následujícím letům předcházeli nedostatku takto vzdělaných lidí. Naopak Česká republika se může opírat například o početné a kvalitní místní dodavatele, poměrně kvalitní vědecko-výzkumné instituce (v období držela ČR 26. pořadí, v následujícím roce si pohoršila na 36. pořadí) nebo o podniky, které jsou ochotny investovat do oblasti výzkumu a vývoje a pravidelně jsou hodnoceny kolem 30. místa. 37 Úskalí hodnocení konkurenceschopnosti uvedená v předchozí kapitole jsme si znovu ověřili při studování vývoje konkurenceschopnosti ČR podle Indexu globální konkurenceschopnosti. Faktem je, že změna v počtu hodnocených zemí může mít vliv na výsledné pořadí zemí i pro jednotlivá kritéria, aniž by se změnila reálná situace v zemi. Například ve Zprávě z let se Česká republika s výsledným skóre 4.1 v hodnocení efektivnosti anti-monopolní politiky v oblasti efektivnosti trhu zboží a služeb umístila na 70. pořadí ze 148 zemí. O rok později se ve stejném faktoru se shodným skóre 4.1 poskočila na 65. místo ze 144 zemí. Od roku 2012 se změnily i jednotlivé faktory, byl odstraněn spread úrokových měr i rigidita zaměstnanosti a naopak bylo přidáno kritérium HDP, exportu vyjádřeného jako % HDP, schopnost země přilákat a udržet si talenty aj. Všechny změny mají následný vliv na celkové hodnocení a při posuzování vývoje konkurenceschopnosti ČR je třeba je brát v úvahu. 37 Ibid. 20

25 3.2 Hodnocení České republiky z pohledu Světové banky Mezi 10 nejúspěšnějšími státy se v letech s menšími změnami v pořadí podle hodnocení Světové banky, tzv. Indexu snadnosti podnikání, umístily: Singapur, Hong Kong, Nový Zéland, Spojené státy, Velká Británie, Korea, Dánsko, Kanada, Norsko, Island, Finsko, Malajsie, Georgia, Austrálie a Irsko. Celkově Česká republika oproti roku 2011, kdy se umístila na 63. místě ze 183 zemí, zastavila v hodnocení 2015 několikaletý klesající trend a polepšila si na 44. místo ze 189 zemí. Nejlépe jsou ohodnoceny oblasti týkající se registrace majetku a ukončení podnikání a naopak ČR propadá v pilíři zahájení podnikatelské činnosti, platby daní a připojení k elektřině. Bohužel i přes výrazné zlepšení situace a řadu úspěšně provedených reforem není pozice České republiky uspokojivá. Výsledky vývoje hodnocení konkurenceschopnosti v námi sledovaném období jsou částečně zkresleny jak navýšením počtu hodnocených zemí, tak i změnou jednotlivých faktorů a subfaktorů. 38 Jak bylo výše uvedeno, nejlepšího pořadí dosáhla ČR v oblasti ukončení podnikání a to 20. příčky v posledním hodnocení Oproti letům si ČR polepšila o více jak 10. pořadí. Ukončení podnikatelské činnosti trvá poměrně krátce, zhruba 2 roky a kladně je hodnocena i síla insolvenčního rámce. Vyšší jsou již náklady, vyjádřené jako % hodnoty majetku, u nás se jedná o 17% u prvního Finska o 4%. V roce 2011 Světová banka vyzdvihla reformu České republiky, která usnadnila insolvenční proces sestavením nových právních dodatků omezujících započtení a pro některé dlužníky v insolvenci již neplatí povinnost požádat o vyhlášení konkurzu. 39 Dalším pozitivně vnímaným faktorem je registrace majetku. V roce 2011 se Česká republika umístila na 47. pořadí, v roce 2014 na 37. a v posledním hodnocení pro rok 2015 na 31. místě/189 zemí. K posílení konkurenceschopnosti v této oblasti významně přispěly provedené reformy. ČR zjednodušila proces registrace majetku 38 WORLD BANK, Doing Business 2011, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB11-full-report.prf, s. 12, 107, 120,144, 167 WORLD BANK, Doing Business 2012, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB12-full-report.pdf, s. 14,76, 99, 120 WORLD BANK, Doing Business 2013, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB13-full-report.pdf, s. 11, 145, 167, 217 WORLD BANK, Doing Business 2014, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB14-full-report.pdf, s. 11, 170, 195,248 WORLD BANK, Doing Business 2015, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB15-full-report.pdf, s. 14, 76, 99, Ibid. 21

26 vytvořením elektronické databáze a online přístupu katastrálního úřadu a představila možnost elektronické komunikace s notáři. Náklady vyjádřené jako % z hodnoty majetku jsou u nás nízké stejně jako počet procedur. Problémem je však poměrně velký počet dní, konkrétně 24, v porovnání například s 5 dny ve vedoucím Singapuru. 40 Celkem snadná je i dostupnost finančních prostředků v podobě úvěrů. V oblasti získávání úvěrů se můžeme opírat například o kvalitní právní rámec nebo kvalitní informace. Vzhledem k roku 2011, kdy jsme se umístili na 46. místě, nebo k 55. pořadí z roku 2014, se ČR v aktuálním hodnocení významně posunula až na 23. místo. Podobně pozitivní posun vpřed můžeme sledovat i ve smluvní vymahatelnosti. Ze 78. pořadí v letech , 79. z roku 2013 a následně ze 75. místa v roce 2014 se ČR posunula až na 37. místo. Na vzestupu se velkou měrou podílely reformní kroky, zejména změny, jež přinesl nový občanský zákoník. Stav je možno nadále zlepšovat snižováním časové náročnosti a nákladů, například v porovnání s Lucemburskem, které se v hodnocení 2015 umístilo na 2. pozici, má ČR s 611 dny zhruba dvakrát delší časovou náročnost. 41 Část hodnocení zahrnující faktory ochrany investorů a přeshraniční obchodování je z pohledu respondentů Světové banky stabilní, bez výraznějších výkyvů s rostoucí tendencí do příštích let. Stejně jako v případě vymahatelnosti smluv je největší překážkou konkurenceschopnosti importu a exportu časová a nákladová náročnost, které jsou v nejúspěšnějších zemích poloviční, pro srovnání 6 (export) a 4 (import) dny ve vedoucím Singapuru a 17 a 20 dny v České republice. Na druhou stranu ve Zprávě z roku 2013 Světová banka ocenila reformní kroky České republiky snížit časovou náročnost možností podávat celní prohlášení a další dokumenty elektronickou formou. 42 Naši konkurenceschopnost dle Indexu snadnosti podnikání podlamují daně, připojení k elektřině, stavební povolení a zahájení podnikatelské činnosti. V pilíři připojení k elektřině jsme obsadili v roce místo, rok poté 143., v roce a nakonec 123. místo. Velkým problémem je vysoký počet dní, konkrétně z 279 dní jsme časovou náročnost snížili na 129, a také nákladnost spojená s připojením k elektřině, v ČR se v současné době jedná o 175,8 % příjmu na obyvatele. V sousedním 40 Ibid. 41 Ibid. 42 Ibid. 22

27 Německu tvoří náklady jen 44,4% a čas je vyjádřen počtem 28 dní nebo na Islandu tvoří náklady dokonce pouze 12,7%. 43 I přes celou řadu reforem a opatření, které postupně zaváděly jednotlivé vlády, se nepodařilo významným způsobem zlepšit naši konkurenceschopnost. ČR se v minulých letech snažila snižovat administrativní náročnost i daňové zatížení například využitím elektronických služeb, úpravou vztahů mezi plátci daní a příslušnými úřady nebo snížením příspěvků zaměstnavatelů do fondu sociálního zabezpečení. Výsledkem je redukce počtu procedur za rok z 12 na 8 i počtu hodin za rok z 577 na 413. Navíc celková míra zdanění vyjádřená jako % ze zisku se u nás pohybuje mezi 48-49%. Z těchto údajů vyplívá, že se sice vládám prostřednictvím reforem podařilo částečně omezit administrativní a časovou náročnost, zásadní vliv na růst konkurenceschopnosti to však nepřineslo. 44 Ukončení podnikání je z pozice respondentů vnímáno pozitivně, naopak zahájení podnikatelské činnosti je velmi slabou stránkou konkurenceschopnosti. Ačkoli se nám podařilo zastavit klesající trend z let , kdy jsme ze 130. pořadí v žebříčku klesli až na 146., a podařilo se nám ve Zprávě 2015 obsadit 110. místo, je třeba i nadále proces zahájení podnikání zjednodušovat, jak v počtu procedur, které musí podnikatelé absolvovat, tak i v počtu dní. Jedním z pozitivních kroků bylo snížení požadavků na základní kapitál. 45 Získání stavebního povolení je v České republice velmi náročné, převážně z důvodu administrativní náročnosti představující 24 procedur a 143 dní. V posledním hodnocení 2015 se ČR propadla z 86. až na 139. pořadí. 46 Jak jsme uvedli v předchozí kapitole, jako nejkonkurenceschopnější země dle Indexu snadnosti podnikání jsou posouzeny státy, které omezují administrativní, časovou i nákladovou náročnost podnikání na minimum bez ohledu na dopady například na ekonomickou i sociální politiku státu, protože takové faktory nejsou v hodnocení brány v úvahu. Proto je paradoxní, že mezi 10 nejlepších se trvale zařadily severské země, kterým se daří nejen posilovat konkurenceschopnost například rozvojem vědy, výzkumu a inovací, ale rovněž zachovávají i principy sociálního státu. 43 Ibid. 44 Ibid. 45 Ibid. 46 Ibid. 23

28 Pro Českou republiku by se mohly stát zdrojem inspirace pro nová reformní opatření. V Příloze č. 4 je uveden graf zobrazující srovnání hodnocení konkurenceschopnosti České republiky a sousedních zemí. Bohužel ČR, s výjimkou roku 2011, je zatím stále hodnocena nejhůře. 24

29 4. Výzkum, vývoj a inovace jako nástroj budoucího růstu konkurenceschopnosti ČR 4.1 Význam výzkumu, vývoje a inovací v současné ekonomice S přechodem nejvyspělejších zemí světa od ekonomiky založené na faktorech ke znalostní ekonomice roste i význam vědy, výzkumu, vývoje a inovací, které se staly hlavním motorem jejího růstu, spolu se sofistikovanou výrobou a exportem služeb s vysokou přidanou hodnotou. Současně je třeba brát v úvahu i princip udržitelnosti takového rozvoje. Důraz je kladen nikoli pouze na objem finančních prostředků investovaných do oblasti výzkumu, vývoje a inovací, ale zejména na jejich účelné a efektivní využití s cílem omezit financování výzkumu, vývoje a inovací na úkor zvyšování zadluženosti. Důležité je finance nejen získat, ale i alokovat do předem vyhodnocených projektů, u nichž je znám jejich budoucí přínos pro stát a jeho občany nebo podniky a realizace projektů je nutné kontrolovat. Výzkum, vývoj a inovace se staly hlavním faktorem úspěchu států v konkurenceschopnosti. Státy i podniky mohou v záměru posilování své konkurenceschopnosti, úspory nákladů, rozšiřování výroby či sortimentu zavádět inovace technického i netechnického charakteru, například zavedením nové výrobní technologie do praxe, nabídkou inovativního produktu nebo služby, aplikací nových organizačních struktur a principů řízení podniků nebo nové marketingové strategie. Přesun ke znalostní ekonomice přinesl i změny v oblasti trhu práce a lidských zdrojů. V dnešní době roste poptávka po studentech techniky, matematických a přírodních věd i po tzv. talentech. Pokud státy chtějí posílit konkurenceschopnost faktory zahrnujícími výzkum, vývoj a inovace, musí vzít v úvahu skutečnost uvedenou v první kapitole a tedy, že růst konkurenceschopnosti v oblasti vědy, výzkumu a inovací úzce souvisí s efektivně fungujícími státními institucemi, kvalitní infrastrukturou, kvalitním vzděláním nebo technologickou připraveností firem i obyvatel a připravované politiky nelze vnímat odděleně, ale jako celek. Význam výzkumu, vývoje a inovací a jejich využití k posílení konkurenceschopnosti, ekonomického růstu nebo ke zvyšování životní úrovně je jedním ze stěžejních témat i Evropské unie a její strategie Evropa Mezi hlavní cíle strategie patří inteligentní, udržitelný růst v souladu s podporou začleňování. 25

30 Inteligentního růstu má být dosaženo právě pomocí rozvoje znalostní ekonomiky financováním výzkumu, vývoje a inovací a produkcí inovativních výrobků a služeb, navíc komise plánuje například navýšit počet absolventů VŠ, mobilitu studentů a vědeckých pracovníků a zajištěním přístupu všech obyvatel k vysokorychlostnímu internetu. Konkrétně navrhuje podpořit rozvoj výzkumu, vývoje a inovací investicemi ve výši 3% HDP EU, v období by mělo být vyčleněno 80 miliard eur pro Společný strategický rámec pro výzkum a inovace. 47 Evropská unie také prostřednictvím komise vydává hodnocení členských států a vybraných neunijních států, kam řadí Švýcarsko, Island, Turecko, Norsko, Srbsko a Makedonii, na základě monitorování jejich inovačního výkonu, které se nazývá Evropský inovační index (Innovation Union Scoreboard). Státy jsou ohodnoceny podle výsledků v 25 indikátorech, které se dále dělí na 3 hlavní skupiny motory inovací (například lidské zdroje, finance a podpora, otevřený, excelentní a atraktivní výzkumný systém), aktivity firem (firemní investice, inovační snahy na úrovni firem, duševní vlastnictví, podnikání) a výstupy (inovátoři, ekonomické dopady). V souladu se závěry posouzení výkonnosti jsou státy rozděleny do 4 skupin dle srovnání s průměrem EU na inovační lídry, inovační následovníky, mírné inovátory a nakonec na skromné inovátory. Hodnocení obsahuje i srovnání evropských států s 10 globálními konkurenty, které zahrnují Jižní Koreu, Japonsko, USA, Austrálii, Kanadu, Jižní Afriku, Brazílii, Indii, Čínu, Rusko, a výsledky na regionální úrovni a bere v úvahu dopady současné ekonomické krize na vývoj výzkumu a vývoje. Evropská unie zkoumá a vyhodnocuje i jednotlivé národní výzkumné a inovační politiky. 48 Existují ale i další hodnocení, která monitorují úroveň rozvoje znalostní ekonomiky v jednotlivých zemích. Jedním z nich jsou Znalostní index a Index znalostní ekonomiky sestavované Světovou bankou, které posuzují státy na základě jejich schopnosti vytvářet a sdílet nové poznatky nebo je přijímat a následně využívat k ekonomickému růstu. Oba indexy jsou průměrem výsledků hodnocených zemí 47 EU, Evropa 2020:strategie pro růst Evropské unie, dostupné z: eur_lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=com:2010:2020:fin:cs:pdf 48 EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s. 3-6 EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2013, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf, s

31 dosažených v oblastech vzdělání a lidských zdrojů, inovací, ekonomického a institucionálního režimu a informačních a komunikačních technologií Současná pozice výzkumu, vývoje a inovací České republiky Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, české ekonomika se řadí mezi vyspělé ekonomiky tažené zejména rozvojem vědy, výzkumu a inovací a pro budoucí růst konkurenceschopnosti mají tyto oblasti strategický význam. Z jedné strany na základě výsledků mezi 30. a 40. místem v Indexu globální konkurenceschopnosti z let můžeme hodnotit oblast inovací a technologické připravenosti ČR poměrně pozitivně ve srovnání s ostatními státy světa, z druhé strany musíme konstatovat menší propad v obou pilířích ve sledovaném období (viz. předchozí kapitola) a ve srovnání s evropskými státy Česká republika výrazně zaostává. V Příloze č. 5 je uveden graf zobrazující dosažené skóre v Indexu globální konkurenceschopnosti vybraných evropských zemí v oblasti inovací. ČR se umístila na 20. pozici z 33 zemí a podobně se umístilo například Slovinsko, Španělsko a Kypr. Mezi největší inovátory v Evropě patří severské státy Finsko, Švédsko a Dánsko spolu s Německem, Švýcarskem a Nizozemím. Světovou špičku ještě doplňují státy Izrael, Japonsko, USA, Taiwan a Singapur. Výsledek hodnocení z grafu č. 5 můžeme rovněž porovnat s grafem v Příloze č. 6, který ukazuje úroveň inovační výkonnosti zemí Evropské unie dle metodiky Evropského inovačního indexu pro rok Mezi inovační lídry patří Finsko, Německo, Švédsko a Dánsko, následované tzv. inovačními následovníky, jimiž jsou Kypr, Belgie, Estonsko, Rakousko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Velká Británie a Slovinsko. Za nimi se řadí skupina států jako Česká republika, Řecko, Polsko, Maďarsko, Itálie, Malta, Portugalsko, Chorvatsko, Slovensko, Litva, které mírně inovují. V poslední skupině dohánějících zemí je Bulharsko, Rumunsko a Lotyšsko. Pokud do hodnocení zahrneme i ostatní státy, které nejsou členy unie, mezi nejvíce inovující země se zařadí Švýcarsko, Jižní Korea nebo USA. I když se jednotlivé indikátory v Indexech liší, celkové výsledky se celkem shodují. Autoři Evropského inovačního indexu 49 SLANÝ, A. a kol. Konkurenceschopnost, růstová výkonnost a stabilita české ekonomiky. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s

32 zmiňují zajímavý fakt, že nejúspěšnější země vykazují vyrovnaný výsledek pro všechny faktory, zatímco u méně konkurenceschopných států pozorujeme časné výkyvy. Z hodnocení Evropské komise vyplývá, že se celková inovační výkonnost České republiky nachází pod průměrem EU 28 a cílem pro budoucí růst konkurenceschopnosti by měla být například snaha se posunout do skupiny inovačních následovníků. 50 Současnou konkurenceschopnost výzkumu, vývoje a inovací České republiky budeme analyzovat na základě faktorů tematicky rozdělených do několika skupin, a to na financování, inovační aktivity, duševní vlastnictví, lidské zdroje a vzdělání Financování V rámci Evropského inovačního indexu v oblasti financí a podpory se ČR umístila v roce 2013 na 18. místě z 27 zemí a o rok později na 17. místě z 28 zemí, vždy pod průměrem EU. Stejně jako ČR se umístilo například Lotyšsko. V oblasti firemních investic se nejprve v roce 2013 umístila na 11. pořadí mírně nad průměrem EU mezi Litvou a Belgií, v roce 2014 klesla na 13. pořadí těsně pod průměr EU a zhruba stejného výsledku dosáhla opět i Litva. Konkurenceschopnost ČR oslabuje významný propad investic rizikového kapitálu a pod průměrem EU se nachází i objem výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru. Za rizikový kapitál můžeme považovat zdroj financování projektů s vyšším rizikem, ale současně s očekávaným vysokým výnosem, investor vstupem do firmy navýší její kapitál, čímž podnik získá potřebné finanční prostředky a po nějakém čase je tento, již zhodnocený podíl prodán a využit pro další investice 51. Lehce pod průměrem se v roce 2013 umístily i výdaje na výzkum a vývoj ve veřejném sektoru, ale v loňském roce již poskočily mírně nad průměr. Pozitivní je však skutečnost, že výdaje na výzkum a vývoj jak ve veřejném sektoru, tak i v podnikatelském, mají rostoucí tendenci. Silnou stránkou konkurenceschopnosti jsou výdaje na inovace bez výdajů na výzkum a vývoj, které jsou nadprůměrné, i když 50 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s SRPOVÁ, J. a J. WEBER. Podnikání malé a střední firmy. Praha: Grada, 2012, s

33 v rámci vývoje samotného indikátoru dochází k poklesu. Pokles firemních výdajů na výzkum a vývoj ČR ukazují i výsledky šetření dle Indexu globální konkurenceschopnosti, kde skóre klesalo zhruba z 3.9 v meziročním hodnocení na 3.7 v období Nejvíce vydávají firmy ve Švýcarsku, Japonsku a Finsku. Před Českou republikou se například umístily státy Katar, Malajsie, Irsko, Indonésie, Keňa a stejného skóre jako ČR dosáhla Indie, Guyana, Island a Panama. 52 Ze statistiky Eurostatu a ČSÚ (viz graf - Příloha č. 7) můžeme porovnat státní rozpočtové výdaje a dotace v oblasti výzkumu a vývoje vzhledem k HDP zemí Evropské unie a vybraných nečlenských zemí USA, Islandu, Jižní Koreje, Norska, Japonska a Ruska. Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj patří mezi nejvýznamnější finanční prostředky výzkumu a vývoje v ČR. Až na výjimky v případě Francie, Spojeného království Velké Británie, Itálie, Lotyšska a USA výdaje v roce 2013 v porovnání s rokem 2005 rostly. Nejvíce výdajů v roce 2013 poskytl Island a Jižní Korea, za nimi následovaly členské státy Finsko, Dánsko a Portugalsko, přičemž Island, Korea, Finsko a Dánsko překročily hranici 1%. Průměr EU 38 se pohyboval kolem 0,69 % a Česká republika se umístila jen těsně pod průměrem s výší 0,67% jako 11. z 28 zemí EU, podobně jako Belgie. Z pohledu státních rozpočtových výdajů a dotací na výzkum a vývoj v poměru k celkovým veřejným výdajům v roce 2013 se Česká republika s 1,59% umístila nad průměrem EU, který se pohyboval kolem 1,40%, jako 8. ze členských zemí. Suverénně nejvyššího podílu 3,5% dosáhla Jižní Korea, z EU pak Estonsko, Německo a Portugalsko, jejichž poměr se pohyboval kolem 2%. Ve velké většině zemí se podíl výdajů a dotací ze státního rozpočtu k HDP v roce 2013 oproti roku 2005 navýšil, jejich poměr k celkovým veřejným výdajům však v řadě zemí v těchto srovnávaných letech poklesl. Příkladem můžeme uvést Finsko, Švédsko, Nizozemí, Španělsko nebo Slovinsko. Nejvíce 52 EUROPEAN COMISSION. (2014) Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s. 45 EUROPEAN COMISSION. (2013) Innovation Union Scoreboard 2013, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf, s. 30 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 169 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 151 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s

34 finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR na výzkum a vývoj bylo vzhledem k socioekonomickým cílům vydáno do oblasti všeobecného rozvoje znalostí (jak do ostatních zdrojů - 32,8%, tak i do univerzitních fondů 22,4%) a do průmyslové výroby a technologií - 16,5%. Ostatní výdaje na zemědělství, zdraví, dopravu, telekomunikace, infrastrukturu a energie představují poměr mezi 3-6%, 1,6% na obranu. V porovnání ČR s EU se v unii větší poměr veřejných prostředků alokuje do oblasti všeobecného rozvoje znalostí pro univerzitní fondy a dále do sféry zdraví, energie a obrany. Pokud se podíváme na vývoj financování výzkumu a vývoje prostřednictvím státního rozpočtu pouze České republiky, můžeme konstatovat, že se od roku 2000, s výjimkou roku 2010 kdy došlo k lehkému poklesu, stabilně zvyšují a v roce 2013 dosáhly výše 26,7 miliard korun a oproti roku 2000 se více než zdvojnásobily a tvoří i více než 2% státního rozpočtu (viz graf v Příloze č. 8). V Příloze č. 9 je zobrazena tabulka poskytovatelů finančních zdrojů na výzkum a vývoj ze státního rozpočtu. Největším poskytovatelem je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s 36,1%, Akademie věd ČR s 16,7% a Grantová agentura s 12,2%, následované dalšími institucemi. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo průmyslu a obchodu se rovněž finančně podílely na Operačních programech Evropské unie zaměřených na podporu výzkumu a vývoje, konkrétně OP pro výzkum a vývoj pro inovace, OP Vzdělávání pro konkurenceschopnosti a OP Podnikání a inovace. Naopak mezi největší příjemce státní podpory v roce 2013 patří vysoké školy, které na výzkum a vývoj získaly 10,8 miliard korun, dále 7,9 mld. obdržely veřejné výzkumné instituce a třetím největším příjemcem jsou podniky, které získaly 4,4 mld. korun. Největší objem peněz připadlo soukromým podnikům, 3,3 mld. domácím a 622 mil. zahraničním, veřejné podniky 421 mil. korun. Velká finanční podpora ze státního rozpočtu pro výzkum a vývoj byla určena i pro fakultní nemocnice, na které v roce 2013 připadlo 993 mil. korun. Podobné členění sledujeme i v případě sektorů, kam jsou finanční zdroje ze státního rozpočtu alokovány, a to 42,5% do vysokoškolského sektoru, 33,7% do vládního a 19,1% do podnikatelského sektoru. Zbylá část zdrojů byla poskytnuta do soukromého neziskového a zahraničního sektoru ČSÚ, Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj (GBOARD) v ČR 2013, dostupné z: 30

35 Celkové výdaje ukazují, kdo financuje výzkum a vývoj v ČR. Dle dat ČSÚ celkové výdaje na výzkum a vývoj od roku 2005 do roku 2013 stabilně rostly, v roce 2005 dosahovaly částky 38,1 mld. korun a v roce 2013 se již více než zdvojnásobily na částku 77, 9 mld. a tvoří necelá 2% HDP, (viz. Příloha č. 10). V mezinárodním srovnání celkových výdajů na výzkum a vývoj jako procento HDP pro rok 2012 s členskými státy EU28 a USA, Izraelem, Čínou, Ruskem, Koreou, Japonskem a Švýcarskem se ČR (v rozmezí 1,5-2%) umístila těsně pod průměrem EU (2%) mezi Nizozemím a Spojeným královstvím, na vedoucích 3 pořadí se umístila Korea (necelá 4,5%), Izrael (4%), Finsko (3,5%) a naopak nejméně je investováno v Rumunsku (0,5%) 54. V roce 2013 strukturu výdajů tvoří 78% výdaje neinvestičního charakteru zahrnující mzdy a ostatní neinvestiční náklady, zbylou část 22% tvoří kapitálové výdaje na pořízení dlouhodobého majetku, pozemků, staveb atd. Na objemu celkových výdajů se od roku 2011 nejvíce podílejí finanční prostředky z veřejných zdrojů (39,6 mld. korun v roce 2013), za nimi následují výdaje podnikatelského sektoru (37,8 mld. téhož roku), přičemž v obou případech převažují výdaje domácí, resp. z České republiky, nad zahraničními, a to více než dvojnásobně. V roce 2013 se domácí výdaje skládaly z částky 56, 3 mld. korun, zatímco zahraniční z 21, 1 mld. Výdaje v jednotlivých sektorech podnikatelském, vládním a vysokoškolském v letech 2005 až 2013 narůstaly, s výjimkou neziskového sektoru, kde v roce 2013 oproti roku 2012 poklesly o 102 mil. korun. Nejvíce bylo investováno v podnikatelském sektoru, v roce ,1 mld. korun, poté ve vysokoškolském (21,2 mld.) a nakonec ve vládním sektoru (14,3 mld.). Nezisková oblast tvoří zanedbatelnou část. Z pohledu podle sektorů a struktury členění výdajů na výzkum a vývoj, v roce 2012 a 2013 připadlo 53,6% a 54,1% na podnikatelský sektor, 18,4% a 18,3% na vládní a na vysokoškolský sektor 27,5% a 27,2%. Podíl neziskového sektoru byl jen 0,5% a 0,3%. 55 Od roku 2005 je částka pohybující se kolem 93% podnikatelských finančních zdrojů investována do výzkumu a vývoje v podnicích, 5% v sektoru vládním, 1% ve vysokoškolském a 0,3% v neziskovém sektoru, přičemž v sektoru vysokoškolském a neziskovém pozorujeme mírný nárůst. Z podnikatelských zdrojů (veřejných i 54 ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: w6rsbm7x7x 55 ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: 31

36 zahraničních) v roce 2013 bylo v podnicích investováno 35,4 mld., z veřejných zdrojů (rovněž veřejných i zahraničních) 6,7 mld. korun. Největší částku 23,1 mld. korun vydaly do oblasti výzkumu a vývoje soukromé zahraniční podniky, 17 mld. soukromé domácí podniky, 2 mld. veřejné podniky. Od roku 2005 nejvíce financí je investováno ve velkých podnicích, v roce ,6 mld., za nimi následují střední podniky (12,8 mld.) a malé podniky, které v roce 2013 investovaly 4,7 mld. korun. 56 Opět v mezinárodním srovnání EU28 a dalších vybraných zemí je podíl výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru na celkových výdajích na tuto oblast v roce 2012 velmi podprůměrný 57. Průměr EU28 činí více než 60%, v ČR se pohybuje mírně nad hranicí 50%, největšího podílu nad 80% dosáhl Izrael, následovaný Koreou, Japonskem, Čínou, Slovinskem a Irskem, jejichž podíl se pohyboval v rozmezí 70-80%, nejhůře se umístilo Lotyšsko s podílem 20% 58. Výdaje financované z veřejných domácích zdrojů se na vývoji a výzkumu prováděném v roce 2013 v podnikatelském sektoru podílely objemem zhruba 4,9 mld. korun (18,1%), ve vládním sektoru 9,4 mld. (35%), ve vysokoškolském sektoru 12,5 mld. (46,4%) a nejméně v sektoru neziskovém s částkou jen 129 milionů korun (0,5%). Uvedené částky můžeme porovnat s veřejnými finančními prostředky poskytnutými ze zahraničí. I v tomto případě platí, že nejméně je financován výzkum a vývoj v neziskovém sektoru s částkou 41 milionů korun (0,3%) ve stejném roce. Dále 1,9 mld. (14,8%) bylo investováno do sektoru podnikatelského, 2,8 mld. (22,6%) do sektoru vládního a nejvíce do sektoru vysokoškolského 7,8 mld., což odpovídá 62,3%. Od roku 2005 do roku 2013 se stabilně navyšovaly pouze výdaje ve vládním a vysokoškolském sektoru, které jsou financované z veřejných domácích zdrojů, zatímco z pohledu sektorů financovaných z veřejných zahraničních zdrojů došlo k postupnému navýšení ve všech sektorech kromě sektoru neziskového, kde došlo k 50 % poklesu mezi roky Výzkum a vývoj je ve vládním sektoru z více než dvou třetin financován z veřejných zdrojů, složených z 66,3% z domácích a z 20% ze zahraničních zdrojů. 56 Ibid. 57 ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: w6rsbm7x7x 58 Ibid. 59 Ibid. 32

37 Zbylou část tvoří z 10,4% zahraniční podnikatelské zdroje a 3,3% podnikatelské zdroje domácí. V letech 2012 a 2013 bylo z veřejných zdrojů poskytnuto 11,6 mld. a o rok později 12,3 mld. korun z veřejných zdrojů oproti 1,7 mld. a 1,9 mld. korun z podnikatelských zdrojů. Podíl výdajů ve vládním sektoru na celkových výdajích pro výzkum a vývoj za rok 2012 je v ČR v mezinárodním srovnání vysoko nad průměrem EU28, který představoval částku mezi 10 až 15% 60. Vede Rumunsko s více jak 40%, dále Rusko pohybující se v rozmezí 30-35% a Bulharsko se 30%, ČR s podílem necelých 20% se umístila mezi Lucemburskem a Čínou, jejichž výdaje byly mezi 15 a 20% 61. Před ČR se dostaly sousední státy Slovensko a Polsko nebo například Řecko, Litva, Lotyšsko, Španělsko 62. Zajímavé je, že nejúspěšnější státy v oblasti výzkumu a vývoje Švýcarsko, Izrael, Švédsko, Finsko aj. se umístily hluboko pod průměrem EU. Nejvíce finančních prostředků je určeno pro pracoviště Akademie věd ČR - 80%, 13,4% pro resortní výzkumná pracoviště, 3,6% pro knihovny, archivy a muzea a 3% pro ostatní pracoviště. V roce 2013 byly nejvíce finančně podpořeny přírodní vědy částkou 9,9 mld. korun, což odpovídá 70% všech výdajů ve vládním sektoru, dále poměrně stejnou částkou technické vědy 1,23 mld. korun (8,6%) a humanitní vědy 1,19 mld. (8,4%), sociální vědy částkou 699 mil. (5%), lékařské vědy 673 mil. korun (4,7%) a zemědělské vědy 488 mil. korun (3,4%). Výše podpor pro jednotlivé vědní oblasti v období mírně kolísaly. 63 Výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru je financován převážně z veřejných zdrojů, z 96% v roce 2013, které jsou tvořeny z 59,1% z domácích a z 36,9% ze zahraničních finančních prostředků. Od roku 2005 se výdaje stabilně navyšují. K nejvýznamnějšímu růstu došlo v letech , kdy se výdaje navýšily z 881 mil. korun v roce 2010 na 3,6 mld. v roce 2011 a 7,4 mld. v roce Podnikatelský sektor se na financování podílí minimálně, v období pouze v rozsahu od 0,6% do 2,1%. Zahraniční podnikatelská sféra v letech a se na financování nepodílela vůbec. Celkově v roce 2013 bylo investováno 434 mil. korun z podnikatelských zdrojů, 20,4 mld. korun z veřejných zdrojů a 405 mil. korun 60 ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: w6rsbm7x7x 61 Ibid. 62 Ibid. 63 ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: 33

38 z ostatních domácích zdrojů. Výdaje veřejných a státních vysokých škol činily v roce 2013 necelých 20 mld. korun, 94,2% všech výdajů ve vysokoškolském sektoru, a od roku 2005 pravidelně narůstají. Výdaje státních vysokých škol můžeme porovnat se soukromými, jejich výdaje se v roce 2013 pohybovaly kolem 167 milionů korun. Ve fakultních nemocnicích byla investována zhruba miliarda korun. Nejvíce výdajů připadlo na oblast přírodních a technických věd, dále pak na lékařské vědy, sociální a humanitní vědy a nejméně na zemědělské vědy. 64 V mezinárodním srovnání se ČR s podílem necelých 30% (na celkových výdajích) umístila mírně nad průměrem EU, nejvíce je investováno v Litvě (nad 50%), Lotyšsku (50%) a Řecku (40%) 65. Jak jsme uvedli na začátku této kapitoly o financování výzkumu, vývoje a inovací, mezinárodní konkurenceschopnost České republiky významně oslabuje propad financování pomocí rizikového kapitálu jak v případě samotného ukazatele, tak i celkové negativní prostředí, které může být charakterizováno například na základě analýzy celkového objemu finančních prostředků, počtu firem nebo jako procento HDP, v rámci srovnání ČR, EU a dalších vybraných evropských zemí, konkrétně Francie, Německa, Velké Británie, Švédska, Švýcarska, Finska, Norska, Belgie, Itálie, Portugalska, Španělska, Dánska, Polska, Rakouska, Nizozemí, Irska, Lucemburska, Rumunska, Maďarska, Bulharska a Řecka. Negativní výsledek vyplývající z Evropského inovačního indexu publikovaný Evropskou komisí dokládají i statistiky Eurostatu z roku Financování pomocí rizikového kapitálu činí v ČR pouze 0,016% HDP a nachází se tak hluboko pod průměrem EU 15, který se pohybuje kolem 0,297% a horší než ČR je pouze Bulharsko a Řecko. V ČR bylo investováno 23,9 mil. eur, zatímco ve vedoucí Velké Británii více než 16 mld. eur, v Německu a Francii 5,9 mld. eur. Opět se Česká republika umístila v žebříčku lépe než Maďarsko, Bulharsko a Řecko. S počtem 10 firem se ČR umístila stejně jako Rumunsko před Bulharskem (2) a Řeckem (1). Nejvíce firem, jež investovaly pomocí rizikového kapitálu, se nachází v Německu (1 400), Francii (929) a Velké Británii (744) Ibid. 65 ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: w6rsbm7x7x 66 EUROSTAT, Venture capital investment by detailed stage of development, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitviewtableaction.do 34

39 V příloze jsou uvedeny další grafy znázorňující strukturu celkových výdajů na výzkum a vývoj a jejich členění po sektorech, včetně zdrojů jejich financování a mezinárodního srovnání Duševní vlastnictví Na základě výsledku šetření Evropského inovačního indexu z roku 2013 i 2014 můžeme konstatovat, že oblast duševního vlastnictví patří k slabším stránkám konkurenceschopnosti České republiky, protože v porovnání s ostatními členskými státy se celkově ve všech indikátorech nacházíme hluboko pod průměrem EU 28. V roce 2013 se ČR umístila na 21. pořadí z 27 zemí mezi Polskem a Maltou a o rok později na 20. místě z 28 zemí mezi Polskem a Portugalskem. Mezi evropské lídry ve sféře duševního vlastnictví patří Švédsko, Německo, Rakousko a Dánsko. V roce 2014 se hůře než Česká republika umístily například Rumunsko, Chorvatsko, Maďarsko, Bulharsko, Litva, Lotyšsko nebo Slovensko. V rámci jednotlivých faktorů došlo v roce 2013 k nárůstu (PCT) patentových přihlášek (o 2%) a (PCT) patentových přihlášek zaměřených na společenské cíle v oblasti zdraví a životního prostředí (o 1,8%), ochranných vzorů společenství (o 0,1%) a k druhému největšímu nárůstu v celém hodnocení ČR ve faktoru ochranné známky společenství (o 12,6%). K velkému růstu došlo i v případě příjmů z patentů a licencí ze zahraničí (o 12,1%), ale ve srovnání s EU 28 se nacházíme stále hluboko pod průměrem. V roce 2014 počet patentových přihlášek i patentových přihlášek zaměřených na společenské cíle mírně poklesl, naopak růst ukazatelů ochranných známek a ochranných vzorů společenství stále pokračoval a pohyboval se okolo 16%. 67 Z pohledu hodnocení Světového ekonomického fóra se Česká republika v indikátoru počet (PCT) patentových přihlášek na milion obyvatel umístila na 28. místě v meziročním hodnocení a v následujících 2 hodnocení i klesla nejprve na 29. a nakonec na 30. místo (mezi 29. Maďarsko a EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s. 17, 45 EUROPEAN COMISSION. (2013) Innovation Union Scoreboard 2013, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf, s. 18, 30 35

40 Portugalsko). Všechny státy západní Evropy, všechny skandinávské země a velká část jižní Evropy (Španělsko, Itálie, Slovinsko) se umístily před Českou republikou, naopak za námi skončilo například Slovensko, Chorvatsko, Kypr, Malta, Polsko, Čína, Malajsie, Litva, Lotyšsko nebo Řecko. 68 Ze statistky Eurostatu, která zahrnuje všechny členské státy EU a Švýcarsko, USA, Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Singapur, Brazílii, Nový Zéland, Jižní Afriku, Kanadu, Austrálii, Hong Kong, Taiwan, Turecko, Izrael, Norsko, Indii, Mexiko a Rusko, vyplývá, že v případě počtu přihlášek ochranných známek společenství došlo v roce 2014 ve srovnání s rokem 2013 k výraznému poklesu téměř ve všech státech i v rámci EU27 a EU28. Největší počet přihlášek v obou letech byl zaznamenán v Německu, USA a Velké Británii. V roce 2014 činil v Německu přihlášek, v USA a ve Velké Británii a do top 10 se ještě řadí Itálie 6 396, Španělsko 6 140, Francie 5 191, Švýcarsko 2 992, Nizozemí 2 880, Polsko a Rakousko Česká republika se umístila s počtem 862 přihlášek v roce 2013 na 24. místě ze 49 zemí mezi Hong Kongem (871) a Řeckem (718) a o rok později si o 2 pořadí polepšila a skončila 22. s počtem 702 přihlášek mezi Finskem (741) a Austrálií (692). Zatímco v případě počtu přihlášek ochranných známek společenství byla top 10 nejúspěšnějších států v roce 2013 i 2014 skoro totožná, v oblasti počtu registrací ochranných známek společenství můžeme pozorovat rozdíly v námi sledovaném dvouletém období. V roce 2013 se v první desítce umístila Belgie (17 669), Bulharsko (12 852), Česká republika (9 329), Dánsko (7 872), Německo (7 074), Estonsko (6 911), Irsko (3 650), Řecko (3 499), Španělsko (2 497), Francie (2 208), ale v roce 2014 se do top 10 zařadilo Německo (12 503), USA (9 433), Velká Británie (7 234), Itálie (5 805), Španělsko (5 452), Francie (5 011), Nizozemí (2 603), Švýcarsko (2 574), Rakousko (1 893) a Švédsko (1 691). Česká republika se v roce 2013 umístila na 3. místě s počtem registrací mezi Bulharskem (12 852) a Dánskem (7 872), v roce 2014 již bohužel vypadla z první desítky a propadla se až na 23. pořadí s 577 registracemi mezi Austrálii (616) a Hond Kong (533) WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167, 536 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 169 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s EUROSTAT, Community trade mark applications, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_ta_tot&lang=en 36

41 Z ukazatele počtu přihlášek ochranných užitných vzorů společenství, jehož zdrojem je opět Eurostat, můžeme vyčíst, že se Česká republika v letech 2013 a 2014 opět umístila shodně na 3. místě ze 49 zemí, ačkoli pozorujeme pokles přihlášek z v roce 2013 na pro rok Spolu s ČR se ve vedoucí desítce roku 2014, stejně jako v roce 2013, umístila Belgie (10 915), Bulharsko (2 554), Dánsko (1 272), Německo (1 244), Estonsko (1 242), Irsko (927), Řecko (854), Španělsko (630) a Francie (607). Nejhůře se v roce 2014 umístil Izrael (16), Austrálie (13) a Nový Zéland (4). 70 Podle statistických dat ČSÚ můžeme také přiblížit stav užitných vzorů samotné České republiky pro rok V roce 2013 bylo v ČR u Úřadu průmyslového vlastnictví zapsáno celkem užitných vzorů, z toho přihlašovatelům pocházejícím z ČR a 58 zahraničním. Ve sféře podniků připadlo z celkového počtu 626 vzorů 512 na domácí podniky a 114 na zahraniční. Podle velikosti podniků připadlo 45% na malé podniky, 32% na střední a 23% na velké podniky. Nejvíce užitných vzorů podle členění NACE spadá do oblasti zpracovatelského průmyslu (334), služeb (238), stavebnictví (38), těžby a dobývání (6), zemědělství, lesnictví a rybářství (6) a výroby a rozvodu vody, elektřiny, plynu, tepla a činnosti souvisejícími s odpady (5). Veřejným výzkumným institucím bylo zapsáno 63 užitných vzorů, 442 veřejným vysokým školám, 353 fyzickým osobám. Celkově je v ČR zapsáno užitných vzorů platných k , z toho 95% tvoří přihlašovatelé z ČR (3 572 za domácí podniky, za fyzické osoby, veřejné vysoké školy, 413 veřejné výzkumné instituce) a zbylých 5% zahraniční. 71 Na základě mezinárodní patentové statistiky Eurostatu se ČR v počtu patentových přihlášek (registrovaných u EPO) pohybovala v roce 2012 na 30. pořadí ze 49 zemí s počtem 188 přihlášek mezi 29. Maďarskem (198) a 31. Brazílií (178). Nejvíce přihlášek bylo podáno v USA (28 456), Německu (22 766), Japonsku (22 733), Francii (8 251), Jižní Koreji (5 937), Číně (5 521), Velké Británii (5 062), Itálii (4 159), Švýcarsku (3 388) a Nizozemí (2 752). Nejhůře se umístil Kypr (5) a Malta (1). 72 Z pohledu domácího EUROSTAT, Community trade mark registrations, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_tr_tot&lang=en 70 EUROSTAT, Community design applications, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_da_tot&lang=en 71 ČSÚ, Patentová statistika, dostupné z: 72 EUROSTAT, Patent applications to the EPO by the priority year, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ntot&lang=en 37

42 vlastnictví zahraničních vynálezů v patentových přihláškách u EPO v roce 2012 se s počtem 10 umístila na 28. pořadí ze 45 zemí mezi Maďarskem (11) a Slovinskem (8), na vedoucí pozici se umístilo Německo (1 501) a USA (1 311) 73. Naopak z pohledu zahraničního vlastnictví domácích vynálezů se znovu nejlépe umístilo Německo (1 575) a USA (975), Velká Británie (909), ČR s počtem 56 přihlášek skončila na 22. pořadí ze 45 zemí mezi Austrálií (58) a Maďarskem (55) 74. Dle statistiky vedené Českým statistickým úřadem je v České republice v roce 2013 uděleno patentů, z toho počet 613 jsou patenty udělené Ústavem průmyslového vlastnictví České republiky (66,4% přihlašovatelů z ČR a 33,6% přihlašovatelům za zahraničí) a jsou Evropské patenty validované pro ČR, z nichž 99,4% tvoří patenty zahraničních přihlašovatelů. Veřejné vysoké školy mají uděleno 160 patentů, veřejné výzkumné instituce 41 patentů (24 za ústavy Akademie věd a 18 za resortní vědecké a výzkumné instituce), 169 podniky (106 tvoří domácí podniky a 63 zahraniční), dále 62 fyzické osoby a ostatní organizace 3. Pro příklad nejvíce patentů bylo uděleno k podnikům Zentiva, k. s (72), ŠKODA AUTO a.s. (51) a ŠKODA holding (28). Podle členění NACE z celkového počtu 169 podnikových patentů pro rok 2013 připadlo 67,5% na oblast zpracovatelského průmyslu, 27,8% na služby, 1,8% na stavebnictví, 1,8% na výrobu a rozvoz vody, plynu, elektřiny, tepla a činnosti související s odpady a 0,6% na zemědělství, lesnictví a rybářství. Z hlediska členění podle velikosti podniku nejvíce patentů připadá na velké podniky s počtem 65 patentů z celkového počtu 169, na střední podniky připadá 50 patentů a na malé podniky 53. Celkově je v České republice k platných patentů, z toho jsou patenty udělené Ústavem průmyslového vlastnictví České republiky (28% přihlašovatelů z ČR a 72% přihlašovatelům za zahraničí) a jsou Evropské patenty validované pro ČR, z nichž 99,58% tvoří patenty zahraničních přihlašovatelů. 75 V roce 2013 bylo u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR podáno patentových přihlášek, jež tvoří 983 přihlašovatelů z České republiky a 97 ze zahraničí. Strukturu přihlášek podaných přihlašovateli z ČR tvoří z 28,4% veřejné vysoké školy, 73 EUROSTAT, Domestic ownership of foreign inventions in patent application to the EPO by priority year, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ndom&lang=en 74 EUROSTAT, Foreign ownership of domestic inventions in patent application to the EPO by priority year, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_nfgn&lang=en 75 ČSÚ, Patentová statistika, dostupné z: 38

43 8,1% veřejné výzkumné instituce, 41,5% podniky (157 přihlášek za malé podniky, 110 za střední podniky a 142 za velké podniky), 21,7% fyzické osoby a 0,3% ostatní organizace. 76 V oblasti high-tech bylo v roce 2012 podáno přihlašovateli z ČR 64 patentových přihlášek, které tvoří 19 přihlášek za komunikační technologie, 6 z oblasti letectví, 21 za mikroorganické a genetické inženýrství, 15 za počítače a automatizované řídicí systémy, 3 ze sféry polovodičů, a 19 ve sféře biotechnologií. Největší podíl na počtu high-tech přihlášek nesou podniky z 39,5%, následované fyzickými osobami s podílem 34,5%, 25,4% veřejné vysoké školy, 9,4% veřejné výzkumné instituce a s 3,5% ostatní organizace. Navíc v tomtéž roce bylo uděleno přihlašovatelům z ČR celkem 23 hightech patentů (2 za komunikační technologie, po 1 za lasery a letectví, 15 za mikroorganické a genetické inženýrství, 4 za počítače a automatizované řídicí systémy) a 15 patentů z oblasti biotechnologií Lidské zdroje a vzdělání Evropský inovační index a Index globální konkurenceschopnosti zahrnují faktory hodnotící vzdělání, zaměstnanost a lidské zdroje pod různé pilíře. Například v evropském inovačním indexu jsou ukazatele vzdělání zahrnuty do pilíře lidských zdrojů, zatímco index globální konkurenceschopnosti rozděluje vzdělání mezi pilíře zdraví a primární vzdělání, vyšší vzdělání a výcvik a lidské zdroje spadají pod pilíř efektivita trhu práce. Lidské zdroje a úroveň vzdělání České republiky jsou podle evropského inovačního indexu silnými stránkami konkurenceschopnosti. Celkově se ČR v roce 2013 umístila na 18. pořadí z 27 zemí mezi Řeckem a Lucemburskem a o rok později na 17. pořadí z 28 zemí mezi Polskem a Estonskem. Mezi vedoucí státy v oblasti lidských zdrojů patří Irsko, Finsko a Švédsko a naopak zaostávají státy Malta, Portugalsko, Itálie a Španělsko. V roce 2013 i 2014 jsme v ukazatelích počet nových absolventů doktorského studia, populace ve věku let s dokončeným terciárním vzděláním a 76 Ibid. 77 ČSÚ, High-tech ve vědě a technologiích, dostupné z: 39

44 zaměstnanosti ve znalostně orientovaných aktivitách skončili mírně pod průměrem EU, k hlubokému propadu v porovnání s průměrem EU došlo v indikátoru - studenti doktorského studia, kteří nepocházejí z Evropské unie. Naopak nad průměr EU jsme se přehoupli ve faktoru mladí lidé ve věku let s dosaženým vyšším sekundárním vzděláním. V rámci samotných indikátorů došlo v letech k růstu všech, s výjimkou ukazatele počtu studentů doktorského studia nepocházejících ze zemí EU, kde došlo k propadu o 7,4% v roce Největšího růstu jsme dosáhli v roce 2013 v počtu populace ve věkové skupině let s dokončeným terciárním, kde růst představoval 15,7% a představoval nejvyšší ze všech členských států, vysoká míra růstu kolem 10% pokračovala i v následujícím roce. 78 Z Indexu globální konkurenceschopnosti pro analýzu vybereme faktory, které zasahují i do lidských zdrojů z oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Abychom mohli porovnat Evropský inovační index z období 2013 a 2014 s Indexem globální konkurenceschopnosti, vybrali jsme meziroční hodnocení a Jak bylo výše uvedeno, podle Evropského inovačního indexu 2013 i 2014 se ČR v indikátoru počet mladých lidí ve věku let s dosaženým vyšším sekundárním vzděláním umístila mírně nad průměrem EU. Podle hodnocení GCI se ČR v počtu studentů zapsaných v sekundární úrovni vzdělání umístila na 66. pořadí ze 148 zemí (mezi Peru a Mexikem) a v pozdějším meziročním hodnocení postoupila na 49. místo ze 144 států a umístila se mezi Koreou a Švýcarskem. Autoři publikace uvádí skutečnost, že pro některé státy byla použita i starší data např. i z let 2004, 2005, 2006, protože novější nebyla dostupná. I když si ČR polepšila na 49. pořadí, stále nás předběhla, pro příklad, většina států západní a jižní Evropy, dále Litva a Lotyšsko, Řecko, Barbados, Mongolsko, Ázerbájdžán, Brazílie, Srí Lanka nebo Kazachstán aj., což může vzbuzovat pochybnosti o dostatečné míře počtu studentů a poukazovat na určité mezery sekundárního vzdělání, které by se měly v budoucnu zlepšit. Na úrovni terciárního vzdělání, resp. v počtu studentů zapsaných na úrovni terciárního vzdělání, došlo v námi vybraných meziročních hodnoceních k poklesu z EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s. 17, 45 EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2013, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf, s. 18, 30 40

45 místa (mezi Itálií a Estonskem) ze 148 zemí na 32. ze 144 zemí (mezi Lotyšskem a Uruguají). V posledním hodnocení se lépe než Česká republika umístily státy Řecko, Korea, USA, Finsko, Portoriko, Austrálie, Slovinsko, Španělsko, Venezuela, Čile, Polsko, Argentina, Izrael nebo Turecko. Naopak hůře se umístilo Bulharsko, Velká Británie, Německo, Japonsko, Švýcarsko nebo Kypr. Za velmi negativní faktory jsou respondenty vnímány kvalita matematického a přírodovědného vzdělání i dostupnost vědců a inženýrů. V indexu dosáhla Česká republika 83. místa a o rok později se posunula o 9 míst vpřed na 74. pozici v oblasti kvality matematického a přírodovědného vzdělání, i když změna skóre byla vyšší pouze jen o 0,1 bodu a stejného skóre jako Česká republika, tedy skóre 4.01, dále dosáhly země Filipíny, Rwanda, Kazachstán a Saudská Arábie, těsně pod námi se skóre 4.0 se umístilo Slovensko, Keňa, Senegal, Izrael a Moldávie. V případě ukazatele dostupnosti vědců a inženýrů jsme se sice v hodnocení umístili na 64. místě ze 148 zemí a v následujícím hodnocení na 55. ze 144 zemí mezi Thajskem a Maďarskem, avšak skóre bylo ve zveřejněných hodnocení totožné 4.2 bodu. Aktuálně nejdostupnější vědci a inženýři jsou ve Finsku, Kataru a Japonsku, dále můžeme pro představu uvést ještě USA, Spojené arabské emiráty, Španělsko, Izrael, Singapur, Kypr, Švédsko, Francie, Libanon, Madagaskar, Trinidad a Tobago, Nový Zéland, Zambie nebo Mali, které se rovněž umístily před Českou republikou. Internet jako nástroj šíření informací a znalostí je v českých školách dobře dostupný. V tomto faktoru jsme se v posledním hodnocení umístili na 27. pozici se stejným skóre (5.8 z celkových 7) jako Malta. Lépe než ČR se umístily skandinávské a pobaltské státy, část západní Evropy, USA, Kanada, Taiwan, Korea, Austrálie, Hong Kong nebo Spojené arabské emiráty, za námi zaostaly i státy, které v jiných oblastech Českou republiku jednoznačně převyšují, mezi ně můžeme zařadit Japonsko, Německo, Rakousko, Francie nebo Irsko. Jedním z problémů, jež mohou také ovlivnit lidské zdroje v oblasti výzkumu, vývoje a inovací je schopnost země přilákat a držet tzv. talenty. Mezi top 10 nejatraktivnějších států pro zahraniční talentované pracovníky patří Švýcarsko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Katar, Velká Británie, USA, Hong Kong, Lucembursko, Kanada Irsko. Česká republika si ve faktoru schopnost země udržet si talentované pracovníky mírně polepšila a ze 109. místa v hodnocení na aktuální 80. pořadí, ve faktoru schopnost země přilákat talenty si naopak mírně pohoršila, z 87. místa klesla na 93. Celkově výsledek za 41

46 oba ukazatele neprezentuje Českou republiku jako atraktivní zemi, v níž stojí za to pracovat a nadále se rozvíjet. Navíc pokud z hodnocení vyplývá, že některé i méně rozvinuté země, jako například Gabon, Zambie, Tádžikistán, Mosambik, Honduras, Kambodža, Namibie, Kazachstán, Mexiko nebo Omán, jsou schopné působit atraktivněji než Česká republika. 79 Mezinárodní hodnocení konkurenceschopnosti můžeme porovnat se statistikami Eurostatu a Českého statistického úřadu. Statistiky ČSÚ ukazují, že v ČR počet studentů vysokých škol od roku 2010, kdy dosáhl maximální hodnoty od roku 2001, postupně klesá. V roce 2010 studovalo VŠ kolem studentů, v roce 2013 jich bylo kolem V roce 2013 oproti roku 2012 došlo ve všech studijních oborech k poklesu počtu studentů. V roce 2013 studovalo bakalářskou úroveň studia studentů, magisterskou a doktorskou studentů. V letech 2011 až 2013 se nejvíce studentů se nacházelo v oborech společenské vědy, obchod a právo následované technickými vědami, výrobou, stavebnictvím, přírodními vědami, matematikou a informatikou. Nejméně oblíbená je oblast zemědělství a veterinářství. Graf s přehledem počtu studentů v jednotlivých studijních oborech i na jednotlivých úrovních studia je uveden v přílohové části. Tato statistika částečně vyvrací řadu teorií o skutečnosti, že o technické a přírodovědecké obory není mezi studenty zájem. I v počtu absolventů obory technické a přírodovědecké povahy patří mezi nejpočetnější. V roce 2013 nejvíce absolventů vystudovalo společenské vědy, obchod a právo (34 115), za mini se řadí technické vědy, výroba a stavebnictví (12 496), dále vzdělání a výchova (11 403) a na čtvrté pozici se umístily přírodní vědy, matematika a informatika (10 175). Ve sféře technických oborů, výroby a stavebnictví v období 2011 až 2013 měly největší počet studentů obory stavebnictví a inženýrské stavitelství, dále kovovýroba, metalurgie a strojírenství, elektrotechnika a energetika, architektura a urbanismus. Naopak nejméně studentů se nacházelo v oborech výroby a zpracování materiálů, výroby textilů, oděvů, obuvi a zpracování kůže. Ve skupině přírodních věd, matematiky, informatiky a jim podobných studijních oborů studuje nejvíce studentů 79 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167, , , 535 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 169, , ,

47 počítačové vědy, biologii a biochemii a na třetím místě se umístilo užití počítačů. Nejméně studentů se nacházelo v oborech zaměřených na životní prostředí a statistiku. Počet studentů i v dalších vědních oblastech podobněji zobrazují grafy v Příloze. 80 V mezinárodním srovnání celkově nejvíce studentů v prvním a druhém stupni terciárního vzdělání měly v roce 2012 Spojené státy (necelých 20,99 mil.), Turecko (4,35 mil.), Japonsko (3,88 mil.), Německo (2,94 mil.), Francie (2,3 mil.), Španělsko (1,97 mil.). Evropská unie jako celek 28 zemí se s počtem 20,25 mil. studentů umístila hned za USA. Vedoucí desítku ještě doplňuje Velká Británie (2,5 mil.), Francie (2,3 mil.), Polsko (2 mil.), Španělsko (1,97 mil.), Itálie (1,93 mil.), Nizozemí ( ). Česká republika se umístila na 15. místě z 36 zemí s počtem Podobně jako ČR se umístilo Švédsko ( ) a Portugalsko ( ), přičemž můžeme ještě konstatovat, že nejméně studentů na úrovni terciárního vzdělání mají v Lucembursku (kolem 6 000) a Lichtenštejnsku (necelý 1 000). 81 V celkovém součtu zahraničních studentů účastnících se terciárního vzdělání v roce 2012 se ČR umístila hned za vedoucími státy na 11. pozici z 36 států s počtem 39,5 tis. Lídrem je Velká Británie ( ), Německo ( ) a Francie ( ). Pro USA a Japonsko nebyly dostupné údaje, proto tyto státy nejsou zahrnuty ve statistice. 82 Pokud bychom počet zahraničních studentů účastnících se terciárního stupně vzdělání ještě více specifikovali, tak v oborech vědeckotechnologických bychom se umístili s počtem pohybujícím se kolem studentů ze zahraničí opět na 11. pozici z 32 zemí, protože znovu pro státy Irsko, Chorvatsko, USA a Japonsko nebyly dostupné údaje. Nejvíce studentů měla Velká Británie ( ), Německo ( ) a Francie (83 000), čtvrtá Itálie byla již od vedoucí trojice více vzdálena s počtem kolem V počtu obyvatel s terciárním vzděláním vědeckotechnického charakteru ve věkové kategorii let, vyjádřené jako procento populace, se ČR v roce 2013 umístila na 5. pořadí z 32 vybraných evropských zemí s 29,8% populace. Největší 80 ČSÚ, Studenti a absolventi vysokých škol v České republice v letech , dostupné z: 81 EUROSTAT, Participation in tertiary education (ISCED 1997) by sex, level and field of education, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_fl_tepart&lang=en 82 EUROSTAT, Participation of foreign students in tertiary education (ISCED 1997) by field of education, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_fl_tefor&lang=en 83 Ibid. 43

48 procento populace s terciárním vzděláním vědeckotechnického charakteru ve výše uvedené věkové kategorii má Německo (32,2%), Rumunsko (31,5%) a Rakousko (30,9%), podobně jako Česká republika se umístilo Estonsko, Španělsko (shodně 29,6%) a Litva (28,1%). 84 O poznání horšího výsledku dosáhla ČR v oblasti osob ve věku let s dosaženým s terciárním vzděláním a/nebo zaměstnaných ve vědě a technologiích vyjádřené jako procento z celkové zaměstnanosti, kde skončila 24. z 33 zemí. Největší podíl 63,3% je v Lucembursku, 58,1% ve Švýcarsku, 56,4% ve Finsku, 56,3% v Norsku a 55,6% ve Švédsku. ČR se s podílem 38,7% umístila mezi Řeckem (38,9%) a Maďarskem (38,3%). Nejmenší podíl byl zaznamenán v Turecku 24,1%. Průměr EU 28 činil 45,9%. 85 Ve faktoru dostupnosti vědců a inženýrů dle Indexu globální konkurenceschopnosti ČR poměrně zaostává a data Eurostatu to potvrzují. V počtu vědců a inženýrů (opět ve věkové kategorii let) z roku 2013 v porovnání s ostatními evropskými státy se Česká republika umístila pod průměrem EU 28 na 25. místě z 34 států se 6% podílem na celkové zaměstnanosti mezi Rumunskem (6,1%) a Maltou (5,8%). Největší podíl nad 11% pozorujeme v severských zemích Švédsku, Dánsku, Finsku a také ve Velké Británii. 86 Z hlediska nezaměstnanosti obyvatel s dosaženým terciárním vzděláním ve věku let v roce 2013 mají největší míru v Řecku (17,2%), Makedonii (16%), Španělsku (14,1%), Kypru (9,7%) nebo Portugalsku (8,5%). Česká republika má třetí nejnižší míru nezaměstnanosti 1,5% stejně jako Norsko. Statistiky rovněž ukazují, že některé země, které mají větší podíl studentů v prvním a druhém stupni terciárního vzdělání v populaci, mají také větší nárůst nezaměstnaných osob s terciárním vzděláním, např. Španělsko, Francie, Itálie, Turecko. 87 Na závěr přidáme ještě statistiky ČSÚ. Z výběrového šetření pracovních sil ČSÚ 2014 vyplývá, že v České republice v roce 2013 bylo zaměstnáno 1,6 mil. osob v oblasti vědy a techniky dle členění CZ-ISCO. Strukturu tvoří z 55,1% techničtí a odborní 84 EUROSTAT, HRST with tertiary education by sex, age and field of education, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nfiesex&lang=en 85 EUROSTAT,Employed HRST by category, age and occupation, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nocc&lang=en 86 Ibid. 87 EUROSTAT,Unemployed persons by HRST category and age, dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nuneage&lang=en 44

49 pracovníci a 44,9% specialisté. Mezi technickými a odbornými pracovníky mají největší podíl techničtí a odborní pracovníci v oblasti obchodní sféry a veřejné správy 42,7%, techničtí a odborní pracovníci v oblasti vědy a techniky 32%, následované pracovníky z oblasti zdravotnictví (9,8%), informační a výpočetní techniky (8,3%) a pracovníci z oblasti práva, kultury a sportu (7,3%). Skupina specialistů je složena z 30,7% z výchovných a vzdělávacích specialistů, dále 16,6% tvoří specialisté z oblasti zdravotnictví, 15,6% specialisté v obchodní sféře a veřejné správě, 14,9% specialisté v oblasti vědy a techniky, 14% právní, kulturní a sociální specialisté a nakonec s 8% specialisté v oblasti informační a výpočetní techniky Výzkum a vývoj ve veřejných institucích a inovační činnost podniků Pro vyhodnocení současného stavu a konkurenceschopnosti výzkumu a vývoje vedeného jak veřejnými institucemi, tak i podniky, vybereme příslušné ukazatele z Indexu globální konkurenceschopnosti a Evropského inovačního indexu, které doplníme mezinárodními i národními statistikami. Na základě Zprávy o globální konkurenceschopnosti a můžeme říci, že se naše firmy zlepšily ve schopnosti absorpce nových technologií a nejmodernější technologie jsou o něco dostupnější. V ukazateli dostupnosti nejmodernějších technologií jsme se v meziročním hodnocení umístili na 53. pořadí ze 148 zemí a o rok později na 51. ze 144 zemí, přestože skóre bylo totožné 5.2 bodu. Stejného skóre jako Česká republika v letech ještě dosáhl Mauricius, Taiwan, Slovensko, Trinidad a Tobago a Indonésie. Nejdostupnější technologie jsou ve Finsku, USA, Norsku, ve Velké Británii, Švýcarsku, Švédsku, Nizozemí nebo na Islandu. Zlepšení nastalo ve faktoru absorpce technologií na firemní úrovni, kde se ČR umístila nejprve na 54. místě v Indexu a v následujícím hodnocení o 4 příčky poskočila na 50. místo. Stejné skóre měla také Rwanda, Senegal, Mauricius, Kostarika, Barbados, Guatemala a Lotyšsko. Mezi prvními třemi se umístil Island, Japonsko a USA. Mírný pokles nastal ve faktoru schopnosti pro 88 ČSÚ, Lidské zdroje ve vědě a technologiích, dostupné z: 45

50 inovace, kde jsme spadli z 26. na 28. místo mezi Austrálii a Srí Lanku. Sféra veřejných institucí se v hodnocení mírně zhoršila, protože jsme se skoro ve všech ukazatelích zhoršili. Ve faktoru kvalita vědeckých výzkumných institucí jsme propadli z 26. pořadí na 36., a to na úroveň Španělska nebo Itálie. Dále ve faktoru spolupráce mezi průmyslovým sektorem a univerzitami v oblasti výzkumu a vývoje jsme se zhoršili o 7 míst, konkrétně z 35. pořadí až na 42. Srovnatelného výsledku jako ČR dosáhla ještě Panama, Barbados, Mexiko, Slovinsko a Thajsko. Nejúspěšnější spolupráci pozorujeme ve Finsku, USA, Švýcarsku, Velké Británii nebo Singapuru. Nejhorší výsledek České republiky připadl na oblast vládní podpory pro technicky pokrokové produkty. Bohužel se jedná o špatný výsledek nejen v hodnocení samotného pilíře výzkumu, vývoje a inovací, ale také v rámci celkového hodnocení konkurenceschopnosti. Ačkoli pozorujeme mírný posun, ze 124. pořadí v Indexu na aktuální 107., stále ani prozatím tento konečný výsledek není pozitivní. Spolu s Českou republikou mělo skóre 3.0 ze 7 i Peru, Lesotho, Slovinsko, Nigérie, Malawi, Guatemala, Jižní Afrika a Egypt. Z evropských států se ještě hůře umístilo Slovensko, Chorvatsko, Srbsko, Ukrajina, Moldávie, Itálie a Řecko. Naopak zajímavou vedoucí skupinu tvoří Katar, Spojené arabské emiráty, Malajsie, Singapur, Rwanda, Lucembursko, Saudská Arábie, USA, Izrael a Čína. 89 Z pohledu evropského porovnávání dle šetření Evropského inovačního indexu se Česká republika ve skupině faktorů souhrnně nazvané Otevřené, excelentní a atraktivní výzkumné systémy umístila v letech 2013 a 2014 shodně na 19. pořadí hluboko pod průměrem EU. Připomínáme, že v roce 2013 se ještě jednalo o 27 zemí, v roce 2014 již o 28 států EU. V roce 2014 se ČR umístila mezi Maďarskem a Řeckem, lídry jsou Dánsko, Nizozemí a Švédsko. Ve sféře inovačních aktivit firem a podnikání jsme se ve sledovaných dvou letech opět shodně umístili na 16. pořadí, které znamenalo pořadí mírně pod průměrem EU stejně jako Řecko a Francie, jež se pohybovaly také lehce pod průměrem. Do vedení se dostalo Dánsko, Velká Británie a Belgie. Ve skupině ukazatelů nazvané Inovátoři si ČR opět shodně připsala 15. pozici, 89 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 167, , WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s

51 což znovu znamenalo výkon mírně pod průměrem. Největšími inovátory jsou Dánsko, Lucembursko a Švédsko. Před Českou republikou se umístilo například Portugalsko, Itálie, Řecko nebo Estonsko. Překvapivě se hluboko pod průměrem i daleko za Českou republikou umístila Velká Británie, která v jiných oblastech patřila mezi vedoucí členské státy. Na závěr ve skupině faktorů pojmenované Ekonomické dopady byla Česká republika vyhodnocena jako 15. v roce 2013 a následně klesla na 16. příčku podobně jako Rakousko či Nizozemí. V čele žebříčku stojí Irsko, Dánsko a Lucembursko. Ve všech výše zmiňovaných skupinách faktorů zaostávalo Bulharsko, Rumunsko, Lotyšsko a Polsko. 90 Pro detailnější informace o České republice je třeba sledovat vývoj i v jednotlivých indikátorech Evropského inovačního indexu ve vztahu k průměru EU i v rámci vývoje samotného indikátoru. Vysoce nad průměrem EU se pohybujeme ve faktoru mezinárodní vědecké spolu-publikace, příspěvku exportu v oblasti medium a high-tech odvětví na obchodní bilanci a v prodeji nových inovací. V roce 2013 jsme se ještě pohybovaly lehce nad průměrem ve faktoru malé a střední podniky s marketingovými nebo organizačními inovacemi, v loňském roce jsme ale klesli pod průměr. V ostatních faktorech, jmenovitě vnitropodnikové inovace malých a středních podniků, inovativní MSP spolupracující s ostatními, public-private vědecké spolu publikace, MSP s produktovými nebo procesními inovacemi, rychle rostoucí inovativní firmy a export znalostně orientovaných služeb, se nacházíme pod průměrem EU, přičemž jedním z nejhorších faktorů i v rámci celkového hodnocení je počet nejcitovanějších vědeckých publikací. Rostoucí tendence pozorujeme v ukazateli mezinárodní vědecké spolu-publikace (o 5,8% v roce 2013 a o 7,1% v roce 2014), nejcitovanější vědecké publikace (v letech nárůst o 0,5% na 4,5%), publicprivate vědecké spolu publikace (nárůst o 3,4% v roce 2013 a o rok později jen o 1,9%), dále MSP s marketingovými nebo organizačními inovacemi (o 3,2% v roce 2013, v roce 2014 došlo k poklesu tempa růstu na 0,7%), příspěvek exportu v oblasti medium a high-tech odvětví na obchodní bilanci (nárůst v obou letech shodný o 0,1%). Ke 90 EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s , 45 EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2013, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf, s. 18, 30 47

52 stálému poklesu dochází v indikátorech vnitropodnikové inovace malých a středních podniků (v roce 2013 pokles o 0,7%, v následujícím roce již pozorujeme hlubší propad na 2,2%) a inovativní MSP spolupracující s ostatními (v obou letech -3,3%). Větší změny byly zaznamenány v oblasti MSP s marketingovými nebo organizačními inovacemi (rok 2013 znamenal nárůst o 0,8%, ale o rok později došlo k poklesu o 1%), v exportu znalostně orientovaných služeb (oproti poklesu o 2,1% v roce 2013, v roce 2014 došlo k pozitivnímu růstu o 5%) a prodeji nových inovací (v roce 2014 byl zaznamenán pokles o 0,2% vzhledem k roku předcházejícímu, kdy byl pozorován růst o 1%). V roce 2014 byl mezi faktory Evropského inovačního indexu zařazen nový ukazatel rychle rostoucí inovativní firmy, který zatím vykázal růst o 0,4%. 91 Pro větší přehled o současném stavu bude výsledné šetření Světového ekonomického fóra a Evropské komise ještě doplněno statistikami Českého statistického úřadu z období V České republice podniky bez inovačních aktivit v počtu mírně převyšovaly inovativní podniky v počtu Strukturu podniků s inovačními aktivitami tvořilo 41% domácích podniků ku 59 % zahraničních afilací. Podle členění podniků na základě velikosti jsou inovačně nejaktivnější velké podniky (78,7%), za nimi následují střední (57,6%) a nakonec malé podniky (38,2%). Jak v případě podniků s technickými inovacemi (produktovými nebo procesními), tak i s inovacemi netechnickými (marketingové nebo organizační), jsou nejaktivnější velké podniky následované středními a malými. Podle členění NACE nejvíce inovačních aktivit pozorujeme v odvětví informačních a komunikačních činností, dále v peněžnictví a pojišťovnictví a na třetí pozici se nachází zpracovatelský průmysl, naopak nejméně inovačních aktivit bylo v odvětví dopravy a skladování. Domácí podniky se zaměřují zejména na produktovou inovaci (23,5%), dále na procesní inovaci (21,7%) a marketingovou inovaci (21,5%), na organizační inovaci (18,3%), zatímco zahraniční podniky se více orientují na procesní inovaci (32,2%), dále na produktovou inovaci (31,7%), organizační inovace (28%) a marketingové inovace (25,7%). MSP s produktovými/procesními inovacemi převažují nad těmi s marketingovými/organizačními inovacemi Ibid. 92 ČSÚ, Statistika inovací, dostupné z: 48

53 Inovující podniky v ČR upřednostňovaly národní trh - ČR (51, 3%) a členské/kandidátské země EU nebo EFTA (23,2%) oproti regionálnímu trhu NUTS2 (21,1%) a ostatním státům (4,4%). Z toho MSP zvláště národní trh, ale také trh členských/kandidátských zemí EU nebo EFTA, zatímco velké podniky dávají přednost nejvíce trhu členských/kandidátských zemí EU nebo EFTA a až poté národnímu trhu České republiky. 93 Zajímavou informací je struktura spolupráce inovujících podniků v ČR z hlediska vývoje výrobků a služeb podle subjektu, jež je vyvíjel. Z pohledu výrobků největší počet firem vyvinul výrobek ve vlastní režii, o něco méně podniků spolupracovalo s jinými podniky včetně podniků ve skupině, dále ve spolupráci s veřejnými výzkumnými institucemi nebo vysokými školami. Větší propad nastal v adaptaci výrobku vyvinutého jinými podniky, v zadání vývoje jinému podniku včetně podniků ve skupině a mizivé procento zadalo vývoj vysoké škole nebo výzkumné instituci. Z pohledu vývoje služeb je stav mírně odlišný. Nejvíce firem vyvinulo svoji službu ve vlastní režii, dále následuje počet podniků, které spolupracovaly s jinými podniky včetně podniků ve skupině. Na rozdíl od výrobků, v případě vývoje služeb se na pomyslné třetí pozici umístilo zadání vývoje jinému podniku včetně podniků ve skupině a adaptace služeb vyvinutých jinými subjekty. Nejmenší zájem mezi firmami byl o spolupráci s vysokými školami nebo výzkumnými institucemi nebo přímo jim zadaným vývojem. Podobnou charakteristiku jako vývoj služeb má rovněž i vývoj inovovaných procesů. Za nejcennějšího partnera pro technicky inovující firmy byli v podnikovém šetření nejvíce (s 34,9%) označeni dodavatelé zařízení, materiálů, součástí nebo software, dále s 24% ostatní podniky uvnitř skupiny podniků nebo klienti a zákazníci ze soukromého sektoru (14,7%). Nejméně cenným partnerem jsou klienti a zákazníci z veřejného sektoru nebo například místní/regionální/národní úřady, agentury a veřejné výzkumné instituce. 94 V České republice tvoří 46,7% produkty nové pouze v podniku, následují produkty nové pro podnik, ale současně i pro trh s 30,4% a nejméně 22,9% tvoří produkty nové pouze na trhu. Ze zkoumání struktury tržeb uvádíme, že celkové tržba podniků s produktovou inovací v letech činila 3,5 bil. korun, z nichž 504,8 mld. připadá na produkty nové na trhu, 520,5 mld. na tržby za produkty nové pouze 93 Ibid. 94 Ibid. 49

54 pro podnik a převážná část, 2,5 bil. korun, připadá na tržby za produkty nezměněné nebo málo modifikované. 95 Z šetření mezi dotázanými inovujícími podniky vyplývá, že 55,6% z nich označilo za bariéru svých inovačních aktivit nedostatek finančních prostředků v podniku a 52,1% označilo příliš vysoké náklady, 42,9% podniků uvedlo nejistou poptávku po inovovaném zboží nebo službách, téměř shodné procento podniků označilo za omezující faktor nedostatek kvalifikovaných pracovníků (33,8%) a skutečnost, že inovace nebyly vyžadovány (33,1%) nebo působení již zavedené firmy na trhu (32,2%). V menší míře byly za omezující faktory uvedeny nedostatek financí ze zdrojů mimo podnik, obtíže při hledání spolupracujícího partnera, nedostatek informací o trzích nebo technologii či fakt, že nebylo třeba inovovat, protože podnik již inovoval v minulosti. Více než 66% dotázaných MSP uvedlo za nejpodstatnější překážku nedostatek financí v podniku, příliš vysoké inovační náklady nebo nejistou poptávku po inovovaném zboží/službách Východiska pro budoucí zvyšování konkurenceschopnosti ČR v oblasti výzkumu, vývoje a inovací V předchozích kapitolách jsme charakterizovali současný stav výzkumu, vývoje a inovací České republiky na základě analýzy mezinárodních hodnocení konkurenceschopnosti doplněných o další statistická data. Na základě našeho zkoumání v této kapitole představíme možná východiska, která by mohla být využita pro budoucí strategie posilování konkurenceschopnosti. Z hlediska financování výzkumu a vývoje v České republice za nejslabší stránku konkurenceschopnosti můžeme považovat investování za pomoci rizikového kapitálu, protože Česká republika v tomto ohledu zaostává téměř za celou Evropskou unií, hůře se umístily už jen státy Bulharsko a Řecko. Rizikový kapitál přitom může být využit například středními podniky, které mohou mít ve srovnání s velkými podniky obtížnější přístup ke kapitálu a mohou být ve svých investicích do výzkumu, vývoje nebo inovací značně omezeny. Rizikový kapitál by tak mohl podnikům pomoci při realizaci kvalitních 95 Ibid. 96 Ibid. 50

55 vývojových nebo inovačních projektů, na které by jinak podniky neměly dostatečné finanční prostředky. Největší objem financí byl investován právě velkými podniky (24,6 mld.), za nimi následují střední (12,8 mld.) a malé podniky (4,7 mld.). Dále z šetření Evropského inovačního indexu vyplývá, že v oblasti firemních investic a objemem výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru, který je z 93% financován právě podniky, se Česká republika nachází pod průměrem EU a Index globální konkurenceschopnosti vykazuje pokles firemních výdajů na výzkum a vývoj, naopak ve výdajích ve veřejném sektoru jsme mírně nad průměrem. Pokud se podíváme na celkové výdaje a jejich členění po sektorech, tak dojdeme k závěru, že celkové výdaje na výzkum a vývoj v České republice sice stále narůstají, ale ve srovnání s EU jsou stále podprůměrné. Největší podíl z celkových výdajů na výzkum a vývoj připadá na podnikatelský sektor, poté na vysokoškolský a nakonec na vládní sektor. Obecně neziskový sektor se na výzkumu a vývoji v České republice podílí minimálně. Podnikatelský sektor, který se tedy na výdajích na výzkum a vývoj podílí nejvíce a který je financován převážně samotnými podniky, je v porovnání s průměrem EU podprůměrný, na rozdíl od vysokoškolského sektoru a vládního sektoru, které jsou financovány hlavně z veřejných finančních zdrojů a jejich podíl na celkových výdajích na výzkum a vývoj mezi členskými státy EU je nadprůměrný. K růstu konkurenceschopnosti by mohlo přispět navýšení finančních prostředků nejen podnikatelských, ale zejména veřejných, pro podnikatelský sektor, jež zaujímá ve výzkumu, vývoji a inovacích v ČR hlavní roli. Podobné tendence pozorujeme i v případě finančních prostředků pocházejících pouze ze státního rozpočtu, kdy největší objem financí připadá na vysoké školy, dále na veřejné výzkumné instituce a až nakonec na podniky. Nejvyspělejší státy Evropy ve sféře výzkumu, vývoje a inovací Finsko, Švýcarsko, Švédsko aj. v rámci mezinárodního porovnávání na rozdíl od České republiky soustředí největší objem finančních zdrojů právě do podnikatelského sektoru, za ním následuje vysokoškolský a nakonec vládní. Zajímavá je skutečnost, že podniky označily za největší překážku svých inovačních aktivit právě nedostatek financí v podniku, příliš vysoké náklady a nejistou poptávku po inovovaném zboží nebo službách, což může být ještě podpořeno statistikou ukazující, že převážná část celkového objemu tržeb podniků s produktovou inovací připadá na produkty nezměněné nebo málo modifikované. Dalším bariérou inovací v podnicích může být skutečnost, že inovace 51

56 nebyly vyžadovány. Finanční podpora podnikatelského sektoru z veřejných zdrojů by měla také sloužit jako preventivní opatření, aby v budoucích letech nedocházelo k podfinancování výzkumu a vývoje v podnicích, protože investice do výzkumu a vývoje mohou být velmi nákladné, velmi rizikové a návratnost investic může mít dlouhodobější charakter. Důležitý není jen objem vložených prostředků na výzkum a vývoj, ale i jejich efektivní alokace do projektů, u kterých předpokládáme, že jejich výsledky budou poptávány a budou mít své uplatnění ve společnosti. Výše uvedené skutečnosti se mohou dále projevit i v oblasti výzkumu, vývoje a inovací ve veřejných institucích a v podnicích. Výsledkem hodnocení Indexu globální konkurenceschopnosti je, že u nás chybí vládní podpora pro technicky pokrokové produkty, zhoršil se také faktor schopnost pro inovace, horší je i kvalita vědeckých výzkumných institucí a spolupráce mezi univerzitami a průmyslovým sektorem. Dále dle šetření Evropského inovačního indexu se Česká republika v oblasti inovačních aktivit firem, vnitropodnikových inovací MSP, MSP s technickými i netechnickými inovacemi, počtu rychle rostoucích inovativních firem se nacházíme ve srovnání s EU pod průměrem. Podniky bez inovačních aktivit převyšují inovativní firmy. Na jednu stranu pro budoucí růst konkurenceschopnosti je třeba motivovat podniky, aby realizovaly výzkumné nebo inovační projekty, z druhé strany je třeba zvýšit jak vládní podporu, tak i poptávku (například veřejnosti) po inovativních produktech i všeobecně po výzkumu, vývoji a inovacích. Velkým problémem konkurenceschopnosti je spolupráce podniků a univerzit. Nejvíce podniků si vyvíjí výrobky, služby nebo procesy ve vlastní režii nebo ve spolupráci s jinými podniky včetně podniků ve skupině. O spolupráci s vysokými školami a veřejnými výzkumnými již takový zájem není a nejhůře skončilo zadání vývoje vysoké škole nebo výzkumné instituce. Konkurenceschopnost České republiky by mohlo zvýšit propojení podniků a univerzit takovým způsobem, aby podniky zadávaly vysokým školám vývoj jejich produktů a služeb, za který by jim také zaplatily, čímž by vysoké školy získávaly ve větší míře finanční prostředky i z podnikatelských zdrojů a nikoli zejména od státu, ovšem vysokoškolský výzkum a vývoj by měl být finančně výhodnější než jeho realizace ve vlastní režii podniků. Z hodnocení lidských zdrojů v rámci Evropského inovačního indexu jsme došli k závěru, že v indikátoru mladí lidé ve věku let s dosaženým vyšším sekundárním vzděláním jsme ve srovnání s ostatními členy Evropské unie nad průměrem, naopak 52

57 pod průměrem se nacházíme v počtu nových absolventů doktorského studia, populace ve věkové skupině let s dokončeným terciárním vzděláním (kde jsme mohli pozorovat vysoký nárůst) a zaměstnaností ve znalostně orientovaných aktivitách. Z hodnocení Světového ekonomického fóra vyplývá, že v počtu studentů zapsaných v sekundární úrovni vzdělání jsme se mírně zlepšili, zatímco v počtu studentů zapsaných na úrovni terciárního vzdělání došlo k poklesu a ve statistice ČSÚ byl také zaznamenán pokles studentů vysokých škol. K řekněme spíše formálnímu zvýšení konkurenceschopnosti ČR z hlediska mezinárodních hodnocení stačí pouze navýšit počet studentů zapsaných na úrovni terciárního vzdělání, protože například obecně jejich kvalita nebo uplatnitelnost na trhu práce není do hodnocení zahrnuta, a proto, jak jsme již konstatovali přímo v kapitole o lidských zdrojích, se dnes některé země mající v porovnání vyšší počet studentů terciárního vzdělání se také potýkají s problémem jejich vyšší míry nezaměstnanosti. Otázkou dneška je, zdali opravdu potřebujeme mít tolik studentů a absolventů vysokých škol, když pro ně nemáme dostatečné uplatnění a naopak ve společnosti chybí vyučení studenti? Navíc je možné očekávat, že vysoce kvalifikovaná pracovní síla bude ochotna vykonávat méně kvalifikovanou práci? Na základě dat ČSÚ bylo zjištěno, že o přírodovědecké a technické obory je mezi studenty zájem a že i v počtu absolventů ve srovnání s jinými obory patří mezi nejpočetnější. Dalším důkazem je i výsledek výzkumu Eurostatu, v němž se ČR v počtu obyvatel s terciárním vzděláním vědeckotechnického charakteru ve věkové kategorii let, vyjádřené jako procento populace, umístila 5. z 32 zemí. Pokud na jednu stranu máme dostatek obyvatel (studentů, absolventů aj.) s terciárním vzděláním technických a přírodních věd, jak je možné, že výsledkem šetření Indexu globální konkurenceschopnosti je poměrně omezená dostupnost vědců a inženýrů a v porovnání mezi evropskými státy ČR skončila na 25. místě z 34 zemí? Možná nezáleží jen na počtu, ale i na kvalitě matematického a přírodovědeckého vzdělání. Z hodnocení Indexu globální konkurenceschopnosti vyplynulo naše přírodovědecké a matematické vzdělání jako méně kvalitní. Zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti lidských zdrojů zvýšením kvality vzdělání nebo počtu studentů není možné okamžitě, protože se jedná o dlouhodobý a komplexní proces s celou řadou socioekonomických dopadů. Hodnocení konkurenceschopnosti České republiky poukazují na nevyrovnanost výsledků za jednotlivé ukazatele ve sledovaném období. Nejlépe si ČR vedla dle 53

58 Eurostatu v počtu přihlášek ochranných užitných vzorů společenství, kdy se dokázala umístit v první desítce nejúspěšnějších států (3. ze 49 zemí) v roce 2013 i V roce 2013 se mezi prvními deseti státy umístila jako 3. i ve faktoru registrace ochranných známek společenství, o rok později však nastal propad až na 23. pořadí. Dobrého výsledku bylo dosaženo i v oblasti přihlášek ochranných známek společenství, kdy se v roce 2013 umístila na 24. místě ze 49 zemí a o rok později ještě poskočila o 2 pořadí vpřed. O poznání horšího pořadí dosáhla ČR v hodnocení Světového ekonomického fóra v indikátoru počet PCT patentových přihlášek, kdy z 29. pořadí v meziročním hodnocení klesla na 30. místo. Celkový stav duševního vlastnictví podle Evropského inovačního indexu je vyhodnocen jako hluboce pod průměrem EU. Protože se obě hodnocení zajímají výhradně o počet patentů, přihlášek aj. je z pohledu posilování konkurenceschopnosti ČR do budoucích let důležité tyto počty stále navyšovat a vyhýbat se pokud možno výrazným výkyvům. Nejúspěšnější země ve výzkumu, vývoji a inovacích vykazují poměrně stabilně vysoké počty patentů, registrací aj. V oblasti duševního vlastnictví jsou u nás nejaktivnější podniky, za nimi následují vysoké školy, fyzické osoby, veřejné výzkumné instituce a nakonec ostatní organizace. 54

59 Závěr Cílem diplomové bylo poskytnout přehled o vývoji mezinárodní necenové konkurenceschopnosti České republiky a pro aktuálnost práce jsme se zaměřili na vývoj v letech Konkurenceschopnost jsme zhodnotili na základě analýzy 2 mezinárodních hodnocení, která mají odlišnou strukturu a nabízí tak různé pohledy na konkurenceschopnost ČR. Na základě zkoumání jsme vyhodnotili současné tendence, silné a slabé stránky naší konkurenceschopnosti a přidali srovnání s ostatními státy. Zároveň jsme si ověřili původní předpoklad, že úskalí hodnocení konkurenceschopnosti mohou mít určitý vliv na konečné hodnocení konkurenceschopnosti zemí a některé výsledky mohou být zkresleny, a proto bylo nutné je brát v úvahu. Hlubším studiem konkurenceschopnosti České republiky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, jsme pomocí analýzy a porovnáním šetření mezinárodních hodnocení Indexu globální konkurenceschopnosti a Evropského inovačního indexu získali přehled o současném stavu a konkurenceschopnosti výzkumu, vývoje a inovací v ČR, na jehož základě jsme vyvodili několik východisek a možností pro budoucí posilování konkurenceschopnosti. Pro větší množství informací byla výše uvedená mezinárodní hodnocení doplněna aktuálními a přístupnými statistickými daty Evropského a Českého statistického úřadu. Téma diplomové práce je velmi široké, obsáhlé a nabízí spoustu možných východisek a předmětů pro další zkoumání, proto může být doporučeno k dalšímu studiu. 55

60 Summary The main aim of the master thesis is to provide an overview dealing with a current trend of development of international non price competitiveness of the Czech Republic during last years, especially dealing with sphere of research, development and innovation, because this field is considered as a key factor of economic development and growth of competitiveness for the future. International rankings of competitiveness - Global Competitiveness Index, Doing Business Index and European Innovation Scoreboard were selected for the research as well as current statistics of Eurostat and of Czech Statistical Office. The thesis consists of four main chapters. The first chapter is devoted to the different definitions of competitiveness, the second chapter serves as an brief overview concerning various international institutions and their methods of rankings of competitiveness, as well as negative aspects of these international rankings and limits of support of growth of competitiveness. The third chapter is based on the analysis of Global Competitiveness Index and Doing Business Index. This analysis provides an overview of competitiveness of the Czech Republic during last years The last chapter is devoted to the international competitiveness of the Czech Republic in the sphere of research, development and innovation concerning the description of the current situation and of support of competitiveness for the future. The last chapter is based on the analysis of Global Competitiveness Index, European Innovation Scoreboard and the statistics mentioned above. 56

61 Résumé Ce mémoire a pour le but d`analyser la tendance du développement de la compétitivité internationale et pas de prix de la République Tchèque entre les années Ce mémoire se concentre particulièrement sur la sphère de la recherche, du développement et de l`innovation, parce que ce domaine est trés important pour le développement de l`économie et la croissance de la compétitivité internationale pour l`avenir. Le mémoire est divisé en quatre chapitres. Le premier chapitre présente les définitions de la compétitivité, le second chapitre parle des institutions internationales, leurs méthodes d`évaluation de la compétitivité et aussi présente des aspects négatifs de cette évaluation et des limites appliqués pour le soutien de la croissance de la compétitivité. Le troisième chapitre analyse la compétitivité de la République Tchèque entre les années basée sur L`Indice mondial de la compétitivité et Doing Business (mesure la réglementation des affaires). Le dernier chapitre s`occupe de la compétitivité de la République Tchèque dans le domaine de la recherche, du développement et de l`innovation selon l`indice mondial de la compétitivité, Le Tableau de bord de l`union de l`innovation et les statistiques tchèques et européennes. De plus, cette chapitre présente les possibilités comment on peut renforcer notre competitivité pour l`avenir. 57

62 Seznam zkratek AV Akademie věd CZ ISCO Klasifikace zaměstnání ČSÚ Český statistický úřad EFTA The European Free Trade Association Evropské sdružení volného obchodu EIS European Innovation Scoreboard Evropský inovační index EPO Evropská patentová organizace EUROSTAT Evropský statistický úřad GCI Global Competitiveness Index Index globální konkurenceschopnosti HDP Hrubý domácí produkt MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MSP Malé a střední podniky CZ- NACE Klasifikace ekonomických činností NUTS (2) Normalizovaná klasifikace územních celků v České republice OECD Organization for Economic Cooperation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OP Operační program PCT Patent Cooperation Treaty - Smlouva o patentové spolupráci VŠE Vysoká škola ekonomická v Praze WEF World Economic Forum Světové ekonomické fórum 58

63 Použitá literatura Odborné publikace 1. KLVAČOVÁ, E. a J. MALÝ. Domnělé a skutečné bariéry konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, ISBN KLVAČOVÁ, E. a kol. Fenomén dobývání renty a jeho vliv na české veřejné finance. Professional Publishing, ISBN KLVAČOVÁ, E. Vliv proměn institucionálního rámce EU na konkurenceschopnost české ekonomiky. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, ISBN KLVAČOVÁ, E a kol. Základy evropské konkurenceschopnosti. Professional Publishing, ISBN Kolektiv CES VŠEM, N0ZV NVF. Konkurenční schopnost České republiky: Vývoj hlavních indikátorů. Praha: Linde, ISBN Kolektiv. Odstraňování bariér konkurenceschopnosti EU a ČR. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, ISBN MARKS, A. a M. JETMAR. Cesta k posílení konkurenceschopnosti ČR, Evropský rozpočet po roce Praha: Asociace pro mezinárodní otázky a Konrád-Adenauer- Stiftung, ISBN MEJSTŘÍK, M. a kolektiv NERV. Rámec strategie konkurenceschopnosti. Praha: Úřad vlády České republiky a Národní ekonomická rada vlády, ISBN SLANÝ, A. a kol. Konkurenceschopnost, růstová výkonnost a stabilita české ekonomiky. Brno: Masarykova univerzita, ISBN SLANÝ, A. a kol. Konkurenceschopnost a stabilita. Brno: Masarykova univerzita, ISBN SRPOVÁ, J. a J. WEBER. Podnikání malé a střední firmy. Praha: Grada, ISBN

64 Elektronické zdroje 12. ČSÚ. Lidské zdroje ve vědě a technologiích [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Patentová statistika [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Statistika inovací [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD) [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj (GBOARD) v ČR 2013 [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Studenti a absolventi vysokých škol v České republice v letech [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Ukazatele výzkumu a vývoje 2013 [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. High-tech ve vědě a technologiích [online]. [cit ]. Dostupné z: ČSÚ. Mzdy Specialistů ve vědě, technice, zdravotnictví a ICT [online]. [cit ]. Dostupné z: EUROPEAN COMISSION. Innovation Union Scoreboard 2014 [online]. [cit ]. Dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf 22. EUROPEAN COMISSION. Innovation Union Scoreboard 2013 [online]. [cit ]. Dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius-2013-en.pdf 23. EU. Evropa 2020: strategie pro růst Evropské unie [online]. [cit ]. Dostupné z: eur_lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=com:2010:2020:fin:cs:pdf 24. EUROSTAT. Community design applications [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_da_tot&lang=en 60

65 25. EUROSTAT. Community trade mark applications [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_ta_tot&lang=en 26. EUROSTAT. Community trade mark registrations [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ipr_tr_tot&lang=en 27. EUROSTAT. Domestic ownership of foreign inventions in patent application to the EPO by priority year [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ndom&lang=en 28. EUROSTAT. Foreign ownership of domestic inventions in patent application to the EPO by priority year [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_nfgn&lang=en 29. EUROSTAT. Patent applications to the EPO by the priority year [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=pat_ep_ntot&lang=en 30. EUROSTAT. Employed HRST by category, age and occupation [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nocc&lang=en 31. EUROSTAT. HRST with tertiary education by sex, age and field of education [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nfiesex&lang=en 32. EUROSTAT. Participation in tertiary education (ISCED 1997) by sex, level and field of education [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_fl_tepart&lang=en 33. EUROSTAT. Participation of foreign students in tertiary education (ISCED 1997) by field of education [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_fl_tefor&lang=en 34. EUROSTAT. Unemployed persons by HRST category and age [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hrst_st_nuneage&lang=en 35. EUROSTAT. Venture capital investment by detailed stage of development [online]. [cit ]. Dostupné z: appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=htec_vci_stage2&lang=en 36. IMD. World Competitiveness Yearbook [online]. [cit ]. Dostupné z: 61

66 37. MPO. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky [online]. [cit ]. Dostupné z: eschopnosti_2020.pdf 38. WEF. Global Competitiveness Report [online]. [cit ]. Dostupné z: WEF. Global Competitiveness Report [online]. [cit ]. Dostupné z: WEF. Global Competitiveness Report [online]. [cit ]. Dostupné z: WEF. Global Competitiveness Report [online]. [cit ]. Dostupné z: WORLD BANK. Doing Business 2015 [online]. [cit ]. Dostupné z: /~/media/giawb/doing Business/Documents/Annual- Reports/English/DB15-full-report.pdf 43. WORLD BANK. Doing Business 2014 [online]. [cit ]. Dostupné z: /~/media/giawb/doing Business/Documents/Annual- Reports/English/DB14-full-report.pdf 44. WORLD BANK. Doing Business 2013 [online]. [cit ]. Dostupné z: /~/media/giawb/doing Business/Documents/Annual- Reports/English/DB13-full-report.pdf 45. WORLD BANK. Doing Business 2012 [online]. [cit ]. Dostupné z: /~/media/giawb/doing Business/Documents/Annual- Reports/English/DB12-full-report.pdf 45. WORLD BANK. Doing Business 2011 [online]. [cit ]. Dostupné z: /~/media/giawb/doing Business/Documents/Annual- Reports/English/DB11-full-report.pdf 62

67 Seznam příloh Příloha č. 1 - Index globální konkurenceschopnosti Příloha č. 2 - Pořadí České republiky v žebříčcích hodnocení konkurenceschopnosti Příloha č. 3 - Tabulka a graf vývoje pořadí pilířů konkurenceschopnosti dle Indexu globální konkurenceschopnosti (GCI) Příloha č. 4 - Srovnání konkurenceschopnosti ČR a sousedních zemí dle Indexu snadnosti podnikání Světové banky Příloha č. 5 - Srovnání konkurenceschopnosti vybraných evropských zemí podle dosaženého skóre v oblasti inovací žebříčku GCI Příloha č. 6 - Inovační výkonnost členských států EU dle Evropského inovačního indexu 2014 Příloha č. 7 - Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj jako podíl k HDP, mezinárodní srovnání Příloha č. 8 - Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj České republiky Příloha č. 9 - Podpora výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu ČR podle poskytovatelů pro rok 2013 Příloha č Celkové výdaje na výzkum a vývoj v České republice Příloha č Struktura celkových výdajů na výzkum a vývoj podle zdrojů jejich financování v ČR Příloha č Struktura zdrojů financování výzkumu a vývoje v ČR Příloha č Struktura výdajů na výzkum a vývoj financovaných z podnikatelských a veřejných zdrojů pro rok 2013 Příloha č Struktura výdajů na výzkum a vývoj pro rok 2013 Příloha č Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru dle velikosti podniku Příloha č Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru dle zdrojů financování pro rok 2013 Příloha č Podíl výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok

68 Příloha č Podíl výdajů na výzkum a vývoj ve vládním sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok 2012 Příloha č Podíl výdajů na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok 2012 Příloha č Počet studentů vysokých škol v období v ČR Příloha č Srovnání počtu studentů v jednotlivých úrovních studia v ČR Příloha č Počet studentů VŠ v jednotlivých oborech v letech v ČR Příloha č Počet studentů v jednotlivých vysokoškolských oborech z oblasti technologií, výroby a stavebnictví v letech v ČR Příloha č Počet studentů v jednotlivých vysokoškolských oborech z oblasti přírodních věd, matematiky a informatiky v letech v ČR Příloha č Mezinárodní srovnání osob s terciárním vzděláním a/nebo zaměstnaných v oblasti vědy a technologií v letech ve věkové kategorii let Příloha č Mezinárodní srovnání počtu vědců a inženýrů v letech ve věkové kategorii let 64

69 Přílohy Příloha č. 1 Index globální konkurenceschopnosti Pilíř - Instituce 6.06 Počet procedur potřebných ke startu podnikání 1.01 Ochrana vlastnických práv 6.07 Počet dní potřebných ke startu podnikání 1.02 Ochrana duševního vlastnictví 6.08 Náklady zemědělské politiky 1.03 Vliv korupčního jednání na veřejné fondy 6.09 Výskyt obchodních bariér 1.04 Veřejná důvěra politiků 6.10 Celní tarify 1.05 Nestandardní platby a úplatky 6.11Výskyt zahraničního vlastnictví 1.06 Nezávislost soudů 6.12 Podnikatelský dopad pravidel na přímé zahraniční investice 1.07 Favoritismus při rozhodování státních úředníků 6.13 Břímě postupů ve vztahu k zákazníkům 1.08 Sklon vlády k plýtvání veřejnými financemi 6.14 Dovoz jako % HDP 1.09 Břímě státní regulace 6.15 Úroveň orientace na zákazníka 1.10 Efektivnost právního rámce při urovnávání sporů 6.16 Sofistikovanost kupujících 1.11 Efektivnost právního rámce při tvorbě regulací Pilíř Efektivnost trhu práce 1.12 Transparentnost vládní strategie 7.01 Spolupráce ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel 1.13 Náklady podniků související s terorismem 7.02 Flexibilita určování úrovně mezd 1.14 Náklady podniků související se zločinem a násilím 7.03 Praxe najímání a propouštění pracovníků 1.15 Organizovaný zločin 7.04 Náklady na propouštění 1.16 Spolehlivost služeb policie 7.05 Vliv zdanění na motivaci k práci 1.17 Etické chování firem 7.06 Relace mezd a produktivity 1.18 Síla auditu a účetních standardů 7.07 Spolehlivost profesionálního managementu 1.19 Efektivnost podnikových výborů 7.08 Schopnost země udržet si talenty 1.20 Ochrana zájmů minoritních vlastníků 7.09 Schopnost země přitahovat talenty 1.21 Síla ochrany investorů 7.10 Podíl žen v pracovní síle Pilíř - Infrastruktura Pilíř Vývoj finančního trhu 2.01 Celková kvalita infrastruktury 8.01 Dostupnost finančních služeb 2.02 Kvalita silniční infrastruktury 8.02 Cenová dostupnost finančních služeb 2.03 Kvalita železniční infrastruktury 8.03 Financování prostřednictvím místní burzy 2.04 Kvalita přístavní infrastruktury 8.04 Snadnost přístupu k půjčkám 2.05 Kvalita letecké infrastruktury 8.05 Dostupnost rizikového kapitálu 2.06 Dostupnost míst k sezení v letecké dopravě 8.06 Zdraví bank 2.07 Kvalita nabídky elektrické energie 8.07 Regulace trhů cenných papírů 2.08 Počet mobilních telefonů na 100 obyvatel 8.08 Index ochrany práv dlužníků a věřitelů 2.09 Počet pevných telefonních linek na 100 obyvatel Pilíř Technologická připravenost Pilíř Makroekonomické prostředí 9.01 Dostupnost nejnovějších technologií 3.01 Saldo veřejných financí, % HDP 9.02 Úroveň absorpční schopnosti firem 3.02 Míra úspor, % HDP 9.03 Přímé zahraniční investice a transfer technologií 3.03 Míra inflace 9.04 Jednotlivci užívající internet 3.04 Dluh veřejných financí, % HDP 9.05 Počet uživatelů pevného širokopásmového internetu 3.05 Hodnocení úvěruschopnosti země 9.06 Šířka vlnového pásma internetu, kb/sekunda na uživatele Pilíř Zdraví a primární vzdělávání 9.07 Počet uživatelů mobilního širokopásmového internetu 4.01 Počet případů malárie na obyvatel Pilíř - Velikost trhu 4.02 Vliv malárie na podnikání Index velikosti domácího trhu 4.03 Výskyt tuberkulózy na obyvatel Index velikosti zahraničního trhu 4.04 Vliv tuberkulózy na podnikání Hrubý domácí produkt 4.05 Rozšíření viru HIV v populaci Vývoz, jako % HDP 4.06 Vliv HIV/AIDS na podnikání Pilíř Sofistikovanost podnikání 4.07 Kojenecká úmrtnost na 1000 nově narozených Počet místních dodavatelů 4.08 Průměrná délka života Kvalita místních dodavatelů 4.09 Kvalita primárního vzdělání Vývoj klastrů 4.10 Počet dětí zapsaných na prvním stupni vzdělávání Povaha konkurenční výhody Pilíř Vyšší vzdělání a odborná příprava Přítomnost hodnotového řetězce 5.01 Počet dětí navštěvujících školy druhého stupně Kontrola mezinárodní distribuce 5.02 Počet studentů terciálního stupně vzdělávání Sofistikovanost výrobního procesu 5.03 Kvalita vzdělávacího systému Rozsah marketingu 5.04 Kvalita matematického a přírodovědného vzdělání Ochota delegovat pravomoci 5.05 Kvalita manažerských škol Pilíř Inovace 5.06 Přístup k internetu na školách Schopnost pro inovace 5.07 Dostupnost výzkumu a vzdělávacích služeb Kvalita výzkumných vědeckých institucí 5.08 Rozsah vzdělávání zaměstnanců Výdaje firem na výzkum a vývoj Pilíř Tržní efektivnost Spolupráce univerzit a podniků v oblasti vývoje a výzkumu 6.01 Intenzita místní konkurence Státní zakázky na technicky pokrokové produkty 6.02 Rozsah dominance na trhu Dostatek vědců a inženýrů 6.03 Efektivnost antimonopolní politiky Počet přihlášek patentů, na milion obyvatel 6.04 Vliv zdanění na motivaci k investování 6.05 Celková míra zdanění, % ze zisku Zdroj: WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s

70 Příloha č. 2 Pořadí České republiky v žebříčcích hodnocení konkurenceschopnosti Index globální Celkový počet hodnocených Pořadí České republiky konkurenceschopnosti zemí Příloha č. 3 Tabulka a graf vývoje pořadí pilířů konkurenceschopnosti dle Indexu globální konkurenceschopnosti (GCI) Pilíře konkurenceschopnosti GCI (142 zemí) GCI (144 zemí) GCI (148 zemí) GCI (144 zemí) Instituce Infrastruktura Makroekonomické prostředí Zdraví a primární vzdělání Vyšší vzdělání a odborná příprava Tržní efektivnost Efektivnost trhu práce Vývoj finančního trhu Technologická připravenosti Velikost trhu Sofistikované podnikání Inovace Příloha č. 2 a 3 byla vytvořena na základě dat: WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 166 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 168 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s. 150 WEF, Global Competitiveness Report , dostupné zwww.weforum.org/reports/global-competitivenessreport , s

71 Pořadí ČR 100 Pořadí ČR podle pilířů GCI až GCI (142 zemí) GCI (144 zemí) GCI (148 zemí) GCI (144 zemí) 67

72 Pořadí zemí Příloha č. 4 Srovnání konkurenceschopnosti ČR a sousedních zemí dle Indexu snadnosti podnikání Světové banky Německo Česká republika Slovensko Polsko Rakousko Vytvořeno na základě dat: WORLD BANK, Doing Business 2011, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB11-full-report.prf WORLD BANK, Doing Business 2012, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB12-full-report.pdf WORLD BANK, Doing Business 2013, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB13-full-report.pdf WORLD BANK, Doing Business 2014, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB14-full-report.pdf WORLD BANK, Doing Business 2015, dostupné z: Business/Documents/Annual-Reports/English/DB15-full-report.pdf 68

73 Příloha č. 5 - Srovnání konkurenceschopnosti vybraných evropských zemí podle dosaženého skóre v oblasti inovací žebříčku GCI Srbsko Bulharsko Chorvatsko Řecko Slovensko Posko Lotyšsko Makedonie Rumunsko Madarsko Malta Litva Slovinsko Česká republika Španělsko Kypr Itálie Estonsko Portugalsko Island Irsko Francie Rakousko Lucembursko Norsko Belgie Velká Británie Dánsko Nizozemí Švédsko Německo Švýcarsko Finsko Skóre Vytvořeno na základě dat: WEF, Global Competitiveness Report , dostupné z: s

74 Finsko Dánsko Portugalsko Německo Estonsko Švédsko Rakousko Nizozemsko Francie Chorvatsko EU28 Česká republika Belgie Lucembursko Maďarsko Spojené království Slovinsko Itálie Španělsko Irsko Řecko Polsko Slovensko Kypr Litva Malta Bulharsko Rumunsko Lotyšsko Island Jižní Korea (2011) Norsko USA Japonsko Rusko Příloha č. 6 Inovační výkonnost členských států EU dle Evropského inovačního indexu 2014 Zdroj: EUROPEAN COMISSION, Innovation Union Scoreboard 2014, dostupné z: ec.europa.eu/entreprise/policies/innovation/files/ius/ius-2014-en.pdf, s. 5 Příloha č. 7 Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj jako podíl k HDP, mezinárodní srovnání ,2% 1,0% 0,8% 0,6% 0,4% 0,2% 0,0% Zdroj: ČSÚ, Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj (GBOARD) v ČR 2013, dostupné z: 70

75 mld. Kč Příloha č. 8 Státní rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj České republiky mld. Kč podíl na HDP (po revizi ESA 2010) podíl na státním rozpočtu ČR podíl na veřejných rozpočtech ČR ,5% 2,0% 1,5% 1,0% 0,5% 0,0% Zdroj:ČSÚ, Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj (GBOARD) v ČR 2013, dostupné z: Příloha č. 9 Podpora výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu ČR podle poskytovatelů pro rok 2013, (v %) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 36,1% Akademie věd ČR 16,7% Grantová agentura ČR 12,2% Technologická agentura 9,8% Ministerstvo průmyslu a obchodu 9,5% Ministerstvo zdravotnictví 4,6% Ministerstvo zemědělství 2,9% Nespecifikováno 2,5% Ministerstvo vnitra 2,4% Ministerstvo kultury 1,8% Ministerstvo obrany 1,4% Úřad vlády ČR 0,1% Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Státní rozpočtové výdaje a dotace na výzkum a vývoj (GBOARD) v ČR 2013, dostupné z: 71

76 mil. Kč (běžné ceny) Příloha č. 10 Celkové výdaje na výzkum a vývoj v České republice Zdroj: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: Příloha č. 11 Struktura celkových výdajů na výzkum a vývoj podle zdrojů jejich financování v ČR podnikatelské celkem veřejné celkem ostatní z ČR Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: 72

77 Procentní podíl na celkových výdajích Příloha č. 12 Struktura zdrojů financování výzkumu a vývoje v ČR 60,0% 50,0% 40,0% 30,0% 20,0% podnikatelské z ČR podnikatelské ze zahraničí veřejné z ČR veřejné ze zahraničí ostatní z ČR 10,0% 0,0% Vytvořeno na základě dat:čsú, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: Příloha č. 13 Struktura výdajů na výzkum a vývoj financovaných z podnikatelských a veřejných zdrojů pro rok 2013 Podnikatelské zdroje podnikatelský vládní vysokoškolský neziskový 5% 1% 0% 94% 73

78 Veřejné zdroje podnikatelský vládní vysokoškolský neziskový 1% 18% 46% 35% Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: Příloha č. 14 Struktura výdajů na výzkum a vývoj pro rok 2013 Podnikatelský sektor podnikatelské celkem veřejné z ČR veřejné ze zahraničí ostatní z ČR 4% 0% 12% 84% Vládní sektor podnikatelské z ČR podnikatelské ze zahraničí veřejné z ČR veřejné ze zahraničí ostatní zčr 0% 20% 3% 11% 66% Vysokoškolský sektor podnikatelské z ČR podnikatelské ze zahraničí veřejné z ČR veřejné ze zahraničí ostatní z ČR 2% 37% 2% 0% 59% Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: 74

79 mil. Kč mil. Kč (běžné ceny) Příloha č. 15 Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru dle velikosti podniku malé podniky střední podniky velké podniky Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: Příloha č. 16 Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru dle zdrojů financování pro rok Podnikatelské z ČR Podnikatelské ze zahraničí Veřejné z ČR Veřejné ze zahraničí Veřejné podniky Soukromé domácí podniky Soukromé podniky pod zahraniční kontrolou Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD), dostupné z: 75

80 Příloha č. 17 Podíl výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok 2012 Zdroj: ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: Příloha č. 18 Podíl výdajů na výzkum a vývoj ve vládním sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok 2012 Zdroj: ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: 76

81 Počet studentů Příloha č. 19 Podíl výdajů na výzkum a vývoj ve vysokoškolském sektoru na celkových výdajích na výzkum a vývoj pro rok 2012 Zdroj: ČSÚ, Ukazatele výzkumu a vývoje , dostupné z: Příloha č. 20 Počet studentů vysokých škol v období v ČR Počet studentů Vytvořeno na základě dat: ČSÚ, Studenti a absolventi vysokých škol v České republice v letech , dostupné z: 77