Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce Eva Hnilicová

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Diplomová práce 2009 Eva Hnilicová

2 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Obor: Podniková ekonomika a management Název diplomové práce: Poptávka a marketingové možnosti v badmintonu Vypracovala: Eva Hnilicová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. 2

3 P r o h l á š e n í Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Poptávka a marketingové možnosti v badmintonu jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne Podpis 3

4 P o děkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí práce Doc. PhDr. Libuši Macákové, CSc. za odborné vedení, cenné připomínky, ochotu a lidský přístup při tvorbě diplomové práce. 4

5 1. Úvod Cíl práce Badminton Stručná historie badmintonu Charakteristika závodního a rekreačního badmintonu Herní disciplíny a bodovací systém Postavení badmintonu v České republice a ve světě Poptávka po badmintonu Determinanty poptávky Cena statku Spotřebitelův příjem Ceny ostatních statků Individuální preference Dostupnost volného času Dopravní dostupnost Sezónní faktory Příčiny růstu poptávky po badmintonu Může se český hráč badmintonem uživit? Petr Koukal Eva Titěrová Poptávka po komerčním badmintonu Club hotel Praha Průhonice Badminton club Kladno Badminton aréna Přerov Tenisová a badmintonová hala Sprint Brno Marketingové možnosti v badmintonu Marketing Marketing ve sportu Vývoj sportovního marketingu v ČR Sponzoring individuálního sportovce Sport Invest Sport Invest Marketing Rozvoj badmintonu Akce 1 proti Popis fiktivní akce 1 proti Předběžný rozpočet Praktický příklad financování a marketingová činnost Petra Koukala Rozhovor s ředitelem společnosti Sport Invest Marketing, panem Davidem Trávníčkem Závěr Literatura

6 1. Úvod Sport má v naší zemi bohatou tradici. Sloužil a slouží jako prostředek ke trávení volného času, k utužování tělesné zdatnosti a k pokořování různých latěk a rekordů. Má však i jiná poslání, než jen vlastní pohybové aktivity. Plní funkci vlasteneckou, kulturní a společenskou. Úspěšní sportovci jsou dnes lidé, kteří jsou známější než politici či vědci, pobírají pohádkové honoráře a jejich výkony i mimosportovní činnosti úspěšně zaplňují stránky novin a časopisů a tvoří významnou část televizního a rozhlasového vysílání. Sportovci se stávají ve většině případů idoly mládeže, která je obdivuje a snaží se je napodobovat. Pro média jsou sportovní přenosy možností, jak zvýšit zisky, pro různé instituce prostředkem účinné reklamy. Sport je dnes běžnou součástí našeho života, ať je provozován aktivně, či jenom pasivně vnímán. Posouvá se i do oblastí, které mu v dřívější době byly více či méně zapovězeny. Jedná se v prvé řadě o komercializaci. Není již tak důležité pouze zúčastnit se. Dnes je cílem úspěch to znamená vítězství. Jenom to se dá cíleně uplatnit a prodat. Sport se samozřejmě pěstuje nejen na vrcholové úrovni. I dnes se všude setkáváme s nadšenci, kteří sportu dávají vše, bez ohledu na nějaký hmotný prospěch. Bez těchto bezejmenných sportovců a funkcionářů by však ta známá špička ledovce nemohla existovat. Badminton patří mezi olympijské sporty a jeho sportovní provedení je ve své náročnosti a intenzitě úplně odlišné od toho, co nabízí rekreační badminton u vody. Na druhé straně i rekreační badminton se dnes neomezuje jen na hru (za relativního bezvětří) na čerstvém vzduchu. Stále více center nabízí v rámci svých kapacit a komerčních aktivit pronájem badmintonových kurtů. To ve svém důsledku vede k faktu, že stále více zájemců z řad neregistrovaných hráčů a široké veřejnosti objevuje tento sport a chce se s ním seznámit. 6

7 2. Cíl práce Cílem mé diplomové práce je zmapovat situaci poptávky po badmintonu v České republice a ověřit, zda má tato poptávka rostoucí či klesající tendenci. Dále se zamyslet nad tím, jaké prostředky by napomohly rozvoji poptávky po badmintonu, aby se tento, v českém prostředí malý sport, dostal do povědomí a obliby veřejnosti alespoň v takové míře, jako je tomu kupříkladu u golfu, squashe a jiných, mladých, přesto v současné době velmi populárních sportů. Protože se v prostředí závodního i komerčního badmintonu pohybuji již dlouhou dobu a také proto, že na toto téma není dostupná žádná literatura, velká část práce je postavena na mých praktických zkušenostech v této oblasti a také na zkušenostech mých kolegů, závodních hráčů, a rekreačních hráčů. Ty jsem poprosila o to, zda by mi prostřednictvím dotazníků odpověděli na otázky týkající se poptávky po badmintonu a jednotlivých faktorů, které mohou poptávku konkrétního spotřebitele ovlivnit. Myslím si, že díky tomuto dotazníkovému šetření se mi dostalo praktických informací, které mi velice pomohou ke zmapování současné situace na badmintonovém trhu. Druhá část práce je věnována situaci v marketingu v badmintonu v českém prostředí a možnostem jeho vývoje. Obecně můžeme říci, že sportovní marketing se v Čechách pozitivně rozvíjí, avšak marketingové aktivity v badmintonu mimo komerční prostředí téměř neexistují, pokud ano, jsou pouze ve svých začátcích. Prostřednictvím různých prostředků, které v práci zmiňuji, by bylo alespoň částečně možné pomoci rozvoji zájmu o badminton v jeho závodní podobě. 7

8 3. Badminton 3.1 Stručná historie badmintonu Historie badmintonu, jak říká T. Mendrek 1, se v našich zemích začala psát v roce 1957, kdy vznikly v Praze první kluby Tělovýchovná jednota Spoje a klub na Vysoké škole železniční. V lednu 1958 se konal první turnaj. Za otce českého badmintonu je považován Josef R. Beneš, který jako první přeložil pravidla, byl dlouholetým trenérem, skvělým metodikem a velkým propagátorem badmintonu. V roce 1967 se Československo stává jedním ze zakládajících členů Evropské badmintonové unie (EBU). Roku 1934 byla založena Mezinárodní badmintonová federace (IBF). V roce 1934 se také uskutečnilo první Mistrovství světa. Mistrovství Evropy se konají každé 2 roky od roku V Barceloně v roce 1992 se badminton poprvé předvedl jako olympijský sport. 3.2 Charakteristika závodního a rekreačního badmintonu Badminton je velmi krásným sportem, stále populárnějším ve všech částech světa. Po boku tenisu, stolního tenisu a squashe doplňuje skupinku nejznámějších individuálních raketových sportů. Pro mnohé (i u nás) je sportem známým ve své rekreační podobě a svou oblibu si získal jako sportovní hra provozovaná na čerstvém vzduchu, která nevyžaduje náročné prostorové a materiálové zabezpečení. Díky relativní jednoduchosti prováděných pohybů je to sport, který může člověka provázet od raného dětství až do pozdního stáří. Výše uvedených pár vět je velmi stručnou a výstižnou charakteristikou rekreační podoby rubové strany badmintonu. Lícovou stranou rekreačního pojetí je závodní badminton, mladý olympijský sport, jehož popularita nejen mezi závodními hráči, ale hlavně mezi širší veřejností den ode dne vzrůstá. Badminton je síťovou sportovní hrou, ke které je třeba raketa a míček. Míče rozlišujeme plastové a péřové. Na vyšší úrovni se hraje pouze míči péřovými. Míčky z pírek používají profesionální hráči mnohem radši kvůli jejich menší váze, přesnosti a kvůli nezaměnitelnému způsobu, jakým se pohybují vzduchem (míček se náhle prudce zpomalí a téměř vertikálně začne padat k zemi). Podobného efektu nelze s plastovým míčkem dosáhnout. Závodní hráči hrají výhradně v hale, a to především kvůli nutnosti naprostého bezvětří. Badminton můžeme 1 MENDREK, Tomasz: Badminton. 1.vyd. Praha: Grada publishing ISBN

9 s trochou nadsázky nazvat nejrychlejším sportem na světě, míčky dosahují při letu rychlosti až 332 km/h. 3.3 Herní disciplíny a bodovací systém Disciplín existuje stejně jako v tenisu 5. Jsou to dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen a smíšená čtyřhra. Během vývoje badmintonu jsme se mohli setkat s mnoha druhy herních systémů. V současné době se na celém světě hraje systémem na dva vítězné sety do 21 bodů bez ztrát. Až do sezóny 2005/06 tomu však bylo jinak, hrálo se na dva vítězné sety do 15 bodů (s výjimkou dámské dvouhry, která se hrála pouze do 11 bodů) se ztrátami. Neustále se však vedou spekulace o tom, který bodovací systém je nejvhodnější a nejlepší. Přechod na systém do 21 bodů byl podpořen především jeho větší diváckou atraktivitou a lepším odhadem toho, jak bude zápas a tím i celý turnaj časově náročný (oproti systému se ztrátami znamená každá vyhraná výměna bod). Větší množství krátkých přestávek v průběhu hry přispívá k možnosti zařazení více reklamních a propagačních bloků a tím i k větší atraktivitě pro diváky a především pro sponzory. Propagace a zviditelnění badmintonu je hlavním důvodem častého zkoušení nových systémů. 3.4 Postavení badmintonu v České republice a ve světě Postavení badmintonu v České republice je na poměrně nízké úrovni ve srovnání s badmintonově vyspělými státy, a to nejen v kvalitě hry, ale především v zájmu o tento sport. Zájem se sice rok od roku zvyšuje, ale ne do takové míry, aby přilákal dostatečný počet sponzorů, který by mohl vést k dalšímu rozvoji badmintonu. V badmintonu není dostatek peněz na to, aby se alespoň členové reprezentačního týmu mohli hraním uživit, věnovat se pouze badmintonu a stát se tak profesionálními hráči. 99% hráčů v Čechách při hraní studuje či pracuje, proto se nemůže badmintonu věnovat na zcela profesionální úrovni. Zájem o badminton je patrný i z toho, že v Čechách je registrovaných asi 5000 hráčů, oproti tomu v nejvíce badmintonové zemi Evropy v Dánsku je registrovaných hráčů asi (hraje ho zde každý 2.-3.obyvatel). V České republice je aktivních 123 klubů. Největší zastoupení je na jižní Moravě (22 klubů), v jižních Čechách (18 klubů), v západních Čechách (16 klubů), stejné zastoupení (14 9

10 klubů) mají střední a severní Čechy a severní Morava. Následují východní Čechy (13 klubů) a Praha (12 klubů). Nejlepší čeští hráči se svou výkonností řadí do závěsu za hráče z badmintonově nejlepších evropských států. V Evropě se badminton těší největší oblibě v Dánsku, Německu, Švédsku, Anglii a Holandsku. Pouze tato úzká skupina států je schopna konkurovat nejlepším světovým hráčům, kteří pochází především z Číny, Malajsie, Indonésie a Jižní Korey. Pro tyto asijské státy (především pak Čínu) je badminton národním sportem. 10

11 4. Poptávka po badmintonu Dle A. Cookea 2 můžeme poptávku definovat jako ochotu a schopnost osoby nebo skupiny osob zakoupit určité zboží nebo službu za danou cenu v určitém čase. Racionální spotřebitel poptává takový statek, který v daném čase považuje za žádoucí. To předpokládá, že spotřebitel je plně informován o důsledcích všech svých činností a že při výběru komodit, které jsou mu s určitým příjmem dostupné, zakoupí takovou kombinaci statků, která mu zabezpečí největší uspokojení. Ačkoli spotřebitel může být ochoten koupit výrobek či službu, nemusí nezbytně mít finanční prostředky, které by změnily jeho přání po vlastnictví tohoto statku po skutečné poptávce po dané komoditě. Pro výrobce jsou podstatní právě ti lidé, kteří si takovou komoditu mohou finančně dovolit. Právě ti určují, kolik takových statků se má vyrobit. Dotazníkové šetření mapujícího poptávku po badmintonu v České republice a determinanty ovlivňující tuto poptávku jsem prováděla ve dvou etapách s časovým odstupem více než dvou let. První šetření proběhlo na konci roku 2006 (v dalším textu označováno jako šetření 06 ), druhé šetření v první polovině roku 2009 (v dalším textu označováno jako šetření 09 ). Šetření 06 se zúčastnilo celkem sto čtrnáct hráčů. Mezi nimi bylo šedesát šest závodních hráčů a čtyřicet osm hráčů rekreačních. Šetření 09 se zúčastnilo sedmdesát tři hráčů, z toho čtyřicet devět závodních a dvacet čtyři rekreačních. Aby statistiky měly dostatečnou vypovídací hodnotu, snažila jsem se o oslovení: přibližně vyrovnaného počtu mužů i žen: - šetření 06 se zúčastnilo šedesát dva mužů a padesát dva žen; ve skupině závodních hráčů je započteno čtyřicet jedna mužů a dvacet pět žen a ve skupině rekreačních hráčů dvacet jedna mužů a dvacet sedm žen - šetření 09 se zúčastnilo třicet devět mužů a třicet čtyři žen; ve skupině závodních hráčů je započteno dvacet sedm mužů a dvacet dva žen a ve skupině rekreačních hráčů dvanáct mužů a dvanáct žen všech věkových skupin: - hráči v šetření 06 jsou ve věku od devíti do padesáti pěti let; mezi závodními hráči je věkový průměr dvacet osm let, mezi hráči rekreačními dvacet jedna let (rekreační badminton hrají více mladí lidé a děti, kteří ho navštěvují jako zájmový kroužek ve škole) 2 COOKE, Andrew: The Economics of Leisure and Sport. 1 st ed. London: Routledge ISBN:

12 - hráči v šetření 09 jsou ve věku od čtrnácti do padesáti dvou let; mezi závodními hráči je věkový průměr dvacet šest let, mezi hráči rekreačními tentokrát také dvacet šest let hráčů z různých oblastí České republiky při obou šetřeních bylo nejvíce oslovených osob z Prahy, dále z Brna, Plzně, Českých Budějovic, Českého Krumlova, Mostu, Ostravy, Českého Těšína a dalších hráčů s rozdílným nejvýše dosaženým vzděláním hráči dosahují vzdělání od základní školy až po vzdělání vysokoškolské: - v šetření 06 je mezi závodními hráči dvacet osm s ukončenou vysokou školou, dvacet sedm s ukončenou střední školou a jedenáct žáků či absolventů základních škol (zajímavé je, že více než osmdesát pět procent hráčů nad dvacet pět let studuje či již dostudovalo vysokou školu); mezi rekreačními hráči je dvacet dva s vysokoškolským diplomem, devět má ukončené středoškolské vzdělání a sedmnáct studuje či již dostudovalo základní školu - v šetření 09 je mezi závodními hráči dvacet s ukončenou vysokou školou, jeden s ukončenou vyšší odbornou školou, sedmnáct s ukončenou střední školou, osm žáků či absolventů základních škol a jeden diplomovaný specialista; mezi rekreačními hráči je dvacet dva s vysokoškolským diplomem, dva mají ukončené středoškolské vzdělání Jak již bylo výše řečeno a z předcházejícího textu vyplývá, šetření probíhalo ve dvou časových etapách v rozmezí více než dvou let. Obě tato šetření byla dotazována shodným dotazníkem (byla doplněna pouze jedna otázka v šetření 09, mapující vliv probíhající finanční krize na poptávku respondentů po badmintonu). Využití dotazování s tímto časovým rozestupem nám vhodně pomáhá sledovat vývoj poptávky badmintonu v čase. Pro porovnání předpokládaného a skutečného stavu jsem stanovila čtyři hypotézy, které se na základě dotazníkového šetření budu snažit dokázat, v opačném případě budou vyvráceny. Výsledky hypotéz jsou vyhodnoceny u otázek jím odpovídajícím. 1. Hypotéza číslo jedna je, že pokud by celkové náklady na badminton (pronájem kurtu, cena trenéra, jízdné atd.) výrazně vzrostly, hráči by byli nuceni hraní badmintonu omezit. 2. Druhá hypotéza se zaměřuje na důvody, proč hráči nehrají badminton častěji, než je tomu nyní. Předpokládám, že hlavním důvodem je nedostatek času. 12

13 3. Hypotéza číslo tři souvisí s aktuální ekonomickou situací. Předpokládám, že hráči nejsou nuceni omezit své výdaje na badminton v důsledku probíhající finanční krize. 4. Poslední hypotéza se snaží odpovědět na zásadní otázku celé diplomové práce, a to, zda poptávka po badmintonu roste. Můj předpoklad je, že ano. Všem dotazovaným hráčům byly v jednotlivých dotaznících nejdříve položeny otázky vypovídající o jejich herní kvalitě, které však nelze přímo zahrnout mezi ukazatele vypovídající o faktorech mající vliv na poptávku. Přesto jsou významným indikátorem jak herní úrovně jednotlivých sportovců, tak jejich postavení v českých a mezinárodních podmínkách a celkově českého badmintonu v podmínkách světových. První otázka týkající se délky provozování badmintonu jednoznačně ukázala, že rekreační badminton se ve větší míře začal rozvíjet až v posledních několika letech. V šetření 06 přes dvacet procent dotazovaných rekreačních hráčů s badmintonem teprve začínalo a sedmdesát procent hráčů hrálo dobu kratší než pět let. Pouze jeden hráč (přes dvě procenta ze souboru) hrál již déle než pět let a shodně jeden hráč více než deset let. Výsledky šetření 09 jsou podobné, přesto vývojem došlo k tomu, že i mezi rekreanty přibývá hráčů, kteří se věnují badmintonu již delší dobu, a to více než pět let. Oproti tomu situace mezi závodními badmintonisty je obrácená, všichni dotazovaní již hrají delší dobu. Pouze tři procenta (dva hráči) se badmintonu věnují méně než pět let, přes osmnáct procent hraje mezi pěti a deseti lety a téměř osmdesát procent hraje již více než deset let. Tento obrácený poměr čísel ale zčásti můžeme vysvětlit i tím, že pokud se někdo určitému sportu věnuje delší dobu (lze použít hranici právě pěti let), již ho často neprovozuje pouze na rekreační úrovni, ale je pravděpodobné, že plynule přejde do kategorie hráčů závodních. Šetření 09 jen potvrdilo výsledky zjištěné v předchozím dotazování. Jak dlouho se věnujete badmintonu? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Teprve začínám 0 10 Méně než 5 let až 10 let 12 1 Více než 10 let

14 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Teprve začínám 1 8 Méně než 5 let až 10 let 12 3 Více než 10 let 34 3 Z následující tabulky je patrné, že přes čtyřicet procent všech dotazovaných závodních hráčů se dostalo až na mezinárodní herní úroveň, což ale nemusí nutně znamenat, že si tuto úroveň udržují stále. I přesto je toto číslo velice pozitivně vypadající. Svědčí o tom, že přestože se žádný český badmintonista nikdy nemohl a ani v současné době nemůže srovnávat s těmi nejlepšími světovými hráči, alespoň v evropském měřítku dosahuje Česká republika dílčích úspěchů. Těchto úspěchů s rozvojem badmintonu v Čechách přibývá a v budoucnu se snad tento trend nezastaví, ale právě naopak, ještě znatelně poroste. Dalších více než třicet šest respondentů se dostalo na republikovou úroveň a téměř dvacet tři procent na úroveň krajskou. Dotazování z roku 2009 opět potvrdilo dříve zjištěné skutečnosti. Mezi rekreačními badmintonisty je situace logicky obrácená. Naprostá většina hráčů (devadesát šest procent) nemůže své herní dovednosti nijak zařadit, ať už proto, že nemá srovnání, či proto, že se badmintonu věnují pouze na bázi společenské. Pouze dva z tohoto souboru (čtyři procenta) se mohou zařadit na úroveň klubu. V šetření 09 je situace velmi podobná. Čtyři rekreanti (více než patnáct procent) uvedli, že se dostali až na úroveň republiky. Tento fakt však doplnili tím, že tomu tak bylo za doby jejich největší slávy, nyní, převážně díky svému věku, se badmintonu věnují už pouze rekreačně. Na jakou herní úroveň jste se dostal? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nemohu se zařadit/nejsem 0 46 nikde registrovaný Na úroveň klubu 0 2 Na úroveň kraje 15 0 Na úroveň republiky 24 0 Na mezinárodní úroveň

15 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nemohu se zařadit/nejsem 1 17 nikde registrovaný Na úroveň klubu 1 2 Na úroveň kraje 6 1 Na úroveň republiky 20 4 Na mezinárodní úroveň 21 0 Mezi substituty badmintonu můžeme považovat všechny sporty, v užším pohledu potom především sporty raketové. Mezi ně patří kromě badmintonu především tenis, squash, ricochet a stolní tenis. Mezi hráči je mnoho těch, kteří kromě badmintonu provozují aktivně i jeden či více z těchto sportů. Nejvíce oblíben je squash, který provozuje čtyřicet sedm badmintonistů (resp. čtyřicet jedna v roce 2009), tenis (třicet tři, resp. dvacet šest hráčů), stolní tenis (třicet, resp. dvacet tři hráčů) a nepříliš oblíben je ricochet, který hrají pouze tři (resp. žádný v šetření 09) z dotazovaných respondentů. Naopak žádnému raketovému sportu se nevěnuje třetina všech hráčů. Jaké raketové sporty kromě badmintonu aktivně provozujete? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Squash Ricochet 3 0 Tenis Stolní tenis Žádné ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Squash Ricochet 0 0 Tenis Stolní tenis 14 9 Žádné

16 4.1 Determinanty poptávky Determinanty poptávky jsou faktory, které pravděpodobně mohou ovlivnit spotřebitelskou ochotu a schopnost uskutečnit nákup spotřebního statku. V závislosti na produktu existují různé faktory, které ovlivňují, jaké statky a služby může spotřebitel v konečné fázi poptávat a jaké množství těchto výrobků je ochoten a schopen si koupit Cena statku Cena daného statku, jak uvádí A. Cooke 3, je jedním z nejdůležitějších faktorů podmiňujících rozhodnutí o nákupu a spotřebě. Spotřebitel většinou není v takovém postavení, aby mohl sám ovlivnit cenu statku. Je to obvykle ta osoba, která cenu přijímá. Musí se rozhodnout, zda danou cenu přijme či nikoli. Cenou nemyslíme vždy cenu v pravém slova smyslu. V některých případech závisí cena na schopnosti směnit zboží či službu za jiné zboží či službu (barter). Někdy lze cenu dohodnout smlouváním. Obecně můžeme říci, že čím je cena výrobku či služby vyšší, tím se sníží poptávané množství. V badmintonu hraje jeho cena jistě významnou roli, ač v porovnání s některými jinými sporty tato cena není až tak vysoká. Náklady, které je badmintonista nucen vynaložit, se liší dle mnoha okolností. Záleží na tom, na jaké herní úrovni daný hráč je, jak často trénuje, zda se účastní pouze domácích, nebo i zahraničních turnajů, a mnoha dalších faktorech. Základním předpokladem pro hraní badmintonu je vlastnit raketu, míček, sportovní oblečení a obuv. Ceny raket se pohybují v širokém rozpětí mezi stem a pěti tisíci korunami. Cena velmi úzce souvisí s kvalitou rakety. Proto rekreačnímu hráči může zcela postačit raketa v ceně kolem tisíce korun, ceny raket pro hráče závodní se potom pohybují ve více-tisícových hodnotách. Rekreačním badmintonistům většinou postačí raketa jedna, závodník by měl vždy vlastnit raket více (z důvodu možného zlomení, prasknutí výpletu, klouzavé omotávky). Ve většině sportovních center je také možnost půjčení raket. Cena se obvykle pohybuje kolem padesáti korun za hodinu propůjčení. Tato varianta je spíše vhodná pro ty, kteří nehrají pravidelně a proto se jim koupě vlastní rakety nevyplatí. Ceny badmintonových míčů se také velice různí dle jejich kvality. Rekreačním hráčům mohou ke hře postačit plastové míče. Cena jednoho bývá zpravidla kolem padesáti korun. Tyto 3 COOKE, Andrew: The Economics of Leisure and Sport. 1 st ed. London: Routledge ISBN:

17 míče však stačí pouze pro začínající hráče a děti, protože jejich letové vlastnosti jsou zcela rozdílné v porovnání s míči péřovými. Cena míčů péřových se může pohybovat již kolem hranice deseti korun za kus, avšak u takovýchto míčů bývá kvalita peří a tím i celého míčku velice špatná. Kvalitní míč vhodný pro závodní úroveň stojí asi čtyřicet korun, ještě kvalitnější míč může stát i sto korun. Právě náklady na míčky jsou velmi podstatnou složkou celkových herních nákladů. Ne tak zcela pro rekreační hráče, kteří často hrají plastovými míči s dlouhou dobou trvanlivosti. Při tréninku závodních hráčů může vydržet kvalitní péřový míč přibližně půl hodiny, pokud jsme ochotni tolerovat jeho mírné nedokonalosti způsobené hrou často dříve, než až po uvedené půlhodině. Situace je ale jiná na turnajích, kde takovéto letové nedokonalosti již příliš tolerovat nejde, aby tím nebyla ovlivněna kvalita hry a výkonu sportovce. Je tedy třeba míč vždy v případě zlomeného peříčka či špatné rychlosti vyměnit. Proto hráč často na jediný zápas potřebuje alespoň pět míčů. Na té nejvyšší evropské a světové úrovni dochází k výměně míče průměrně po každé druhé výměně. To může znamenat až výrazně přes sto použitých míčů za zápas. Je tedy patrné, že nejen v tomto případě, ale i v případě hry pouze na úrovni republiky se jedná o velmi vysoké částky a náklady na míče jsou z jednou nejvyšších položek v celkových nákladech hráčů na badminton. Sportovní oblečení a obuv tvoří také významnou část celkových nákladů. Především na rekreační úrovni však není třeba vlastnit speciální badmintonové oblečení ani obuv. Každému hráči stačí standardní sportovní oděv a sálová obuv. Pro závodní hráče je vhodné hrát ve specielní badmintonové obuvi, jejíž cena se obvykle pohybuje mezi tisícem a půl a třemi tisíci korunami. Oblečení se také upřednostňuje badmintonové, nejedná se však o podmínku, nýbrž spíše o záležitost módy. Většina nejlepších českých hráčů má podepsané smlouvy se sportovními firmami vyrábějícími badmintonové vybavení, proto toto vybavení (rakety, oblečení, boty) dostávají za nižší ceny, či v určitém rozsahu zdarma jako protihodnotu k reklamnímu plnění. Kromě výše zmíněné výbavy tvoří další významnou položku v celkových nákladech pronájem kurtu či prostor na hraní badmintonu. Badminton lze provozovat v jakékoli tělocvičně, ve které je dostatečně vysoký strop a na hrací ploše je nalajnováno hřiště, případně položen herní koberec a jsou zde k dispozici sítě. Ceny pronájmu se různí. Kluby, ve kterých závodní hráči hrají, mohou vlastnit svou vlastní halu, potom je cena pronájmu kurtu pro klubové hráče nízká či úplně nulová. Nejběžnější je ta situace, kdy klub sice nemá přímo svou tělocvičnu, ale takovou, kterou považuje za svou domovskou. V tomto případě bývá cena kurtu pro vlastní hráče také poměrně nízká, většinou stojí hodinový pronájem kurtu méně než sto korun. Pokud však nemá klub ani takovouto možnost a musí spoléhat na nabídky komerčních sportovních center, ceny jsou obvykle vyšší než sto korun za hodinu. Velká část či celé náklady na pronájmy tréninkových prostor bývají však často placeny klubem, proto se hráčů ne vždy bezprostředně 17

18 dotýkají. Kluby je mohou hradit z členských příspěvků, sponzorských darů, příspěvků sportovních jednot či dotací. Rekreační hráči nemají běžně přístup k cenově zvýhodněným kurtům, musí se proto spoléhat téměř výhradně na nabídku komerčních sportovišť, což se projeví i na ceně pronájmu kurtu. Ta se v těchto podmínkách pohybuje od sta do dvou set padesáti korun, v závislosti na lokalitě a denní době. Dle odpovědí dotazovaných hráčů je patrné, že nejvíce z nich stojí pronájem kurtu na jednu hodinu mezi jedním a dvěmi sty korunami (téměř padesát procent respondentů v obou výzkumech). Méně než sto korun zaplatí za pronájem kurtu necelých čtyřicet procent hráčů (resp. patnáct procent v šetření 09). Mezi závodními hráči je dvanáct procent (resp. osmnáct procent) takových, které pronájem kurtu nestojí nic. Je to dáno již zmíněnými důvody. Mezi hráči rekreačními se takovýto respondent neobjevil. V roce 2006 pouze necelé tři procenta osob platilo za pronájem kurtu mezi dvěmi a třemi sty korunami, tři a půl procenta platí více než tři sta korun za hodinu. V roce 2009 to bylo již téměř čtvrtina respondentů, která platila mezi dvěmi a třemi sty korunami, oproti tomu nikdo neplatil více než tři sta korun. Kolik stojí pronájem badmintonového kurtu na 1 hodinu v místě, kde chodíte hrát? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 8 0 Méně než 100 Kč Od 100 do 200 Kč Od 200 do 300 Kč 2 1 Více než 300 Kč 3 1 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 9 0 Méně než 100 Kč 7 5 Od 100 do 200 Kč Od 200 do 300 Kč 9 8 Více než 300 Kč 0 0 Podobná otázka, ovšem sledující částku, kterou by jednotlivý hráč byl maximálně ochoten za pronájem jedné hodiny kurtu zaplatit, ukázala, že někteří z respondentů by byli 18

19 ochotni zaplatit i více, než tomu nyní je. Přes šedesát čtyři procent (resp. přes padesát tři procent v šetření 09) všech dotazovaných hráčů je ochotno zaplatit mezi jedním a dvěmi sty korunami, více než dvacet procent (resp. téměř čtyřicet procent) by bylo ochotno zaplatit mezi dvěmi a třemi sty korunami. V obou výzkumech pět respondentů odpovědělo, že by zaplatili i více než tři sta korun a pouze tři (resp. žádný) by nebyli ochotni za pronájem kurtu zaplatit nic. Kolik byste byl maximálně ochotný zaplatit za pronájem jedné hodiny badmintonového kurtu? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 3 0 Méně než 100 Kč 8 2 Od 100 do 200 Kč Od 200 do 300 Kč 14 9 Více než 300 Kč 4 1 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 0 0 Méně než 100 Kč 3 2 Od 100 do 200 Kč Od 200 do 300 Kč Více než 300 Kč 1 0 Dalším prvkem v nákladech na badminton jsou náklady na účast na turnajích. V tomto směru musíme brát opět ohled na herní úroveň hráčů, podle níž si vybírají turnaje, kterých se budou účastnit. Obecně lze říci, že čím je hráč na vyšší úrovni, tím více finančních prostředků bude muset vynaložit. Pokud je badmintonista začátečník nebo na velmi nízké herní úrovni, bude se účastnit, pokud vůbec, pouze amatérských turnajů, a to převážně v místě svého bydliště. Proto největší část vynaložených nákladů padne na startovné, které nebývá vyšší než sto korun za hráče a disciplínu a dále na již zmiňované míče. Hráč dosahující celorepublikové úrovně bude muset vynaložit peněz více. Bude se jednat také o startovné, které bývá sedmdesát korun na hráče a disciplínu, dále také míče, o kterých již byla výše zmínka. Podstatnými náklady, které v tomto případě vzdálených republikových turnajů přibývají, jsou ubytování a doprava. Obě tyto položky samozřejmě nemůžeme přesně identifikovat, záleží vždy na místě, na které je třeba se dostavit a na kvalitě ubytování, podle 19

20 které je jeho cena odvozena. Obecně lze však říci, že právě tyto dvě položky hrají v celkových turnajových nákladech významnou roli a mohou cenu turnaje pro hráče zvýšit o sta, případně i tisíce korun. Pokud je hráč na mezinárodní úrovni, je pravděpodobné, a i se od něj očekává, že se bude účastnit mezinárodních turnajů. V případě, že se jedná o turnaje reprezentační (tj. mistrovství světa, mistrovství Evropy), bývají hrazeny pro vybraný počet nejlepších hráčů (většinou dvě ženy a dva muži) zčásti nebo úplně z prostředků Českého badmintonového svazu. Pokud však hráč absolvuje turnaj z vlastní vůle, je nucen si ho většinou hradit sám, výjimečně s přispěním Svazu. Protože tyto náklady mohou dosahovat za sezónu u nejaktivnějších hráčů desetitisíců až statisíců, často je v takových případech nutné využít pomoci sponzorů (ty se ovšem povede sehnat pouze těm úplně nejlepším, kteří se na oplátku mohou odvděčit mezinárodními úspěchy). Především pro ty hráče, které mají ty nejvyšší ambice (především cíl probojovat se na olympijské hry), představuje neustálé objíždění evropských a světových turnajů a následné získávání bodů za dobré umístění jedinou možnost, jak svého cíle dosáhnout. A tomu je třeba věnovat nejen veliké tréninkové úsilí, ale právě také výrazné finanční prostředky. Ceny trenérů nelze přesně specifikovat. V komerčních centrech jsou většinou nabízeny služby trenérů pro rekreační hráče, jejichž cena za hodinový trénink se pohybuje mezi dvěmi a čtyřmi sty korunami. I přes tuto poměrně vysokou cenu zejména začátečníci služeb trenérů rádi využívají. Pro závodní hráče, kteří trénují několikrát týdně, by takto vysoké ceny byly nepřípustné. Trenéry proto bývají často hrající rodiče, případně jiní nadšenci, kteří nepožadují za své služby žádnou, či pouze symbolickou odměnu. V některých klubech, kteří jsou zařazeny do programu Tréninkových center mládeže, dostává trenér plat z dotací od Ministerstva školství a sportu. Starší, již zkušení hráči, jsou schopni trénovat bez trenéra, případně jím bývá jeden z hráčů, který vede trénink a zároveň se ho i herně účastní. Další náklady už nejsou ve většině případů tak vysoké, přesto je třeba se o nich zmínit. Jedná se např. o náklady na dopravu do sportovního centra. Protože zpravidla jde o dopravu v rámci města, nejedná se o částky nijak vysoké. Někdo je ale nucen za tréninky dojíždět (zpravidla to bývá z okolí do měst), v těchto případech již nemusí hrát náklady na dopravu zanedbatelnou částku. Téměř každý badmintonista je tedy nucen na hraní vynaložit určité finanční prostředky, které se liší mimo jiné především podle herní úrovně, které hráč dosahuje. Pokud hráč chce dosahovat té nejvyšší republikové či mezinárodní úrovně, náklady na provozování badmintonu jsou vysoké. A jak konkrétně jsou vysoké u dotazovaných hráčů? Nejvíce z nich je nuceno za badminton měsíčně utratit do dvou tisíc korun. Méně než pět set korun měsíčně muselo vynaložit 20

21 téměř třicet dva procent respondentů z řad závodních hráčů a přes šedesát procent všech rekreačních hráčů (v šetření 09 čtvrtina závodních a téměř dvě třetiny rekreačních hráčů). Necelých čtyřicet procent závodních a také necelých čtyřicet procent rekreačních hráčů utratilo měsíčně mezi pěti sty a dvěmi tisící korunami, v roce 2009 jsou to v obou skupinách třetiny z celkového počtu respondentů. Více než dva tisíce korun za měsíc neutratí žádný z dotazovaných rekreantů. Oproti tomu mezi závodními hráči je sedmnáct, resp. patnáct (tj. dvacet šest, resp. třicet procent) takových, kteří jsou nuceni utratit více než dva tisíce korun (konkrétně jedenáct, resp. šest hráčů utratí mezi dvěmi a pěti tisíci korunami a šest, resp. devět hráčů dokonce více než pět tisíc korun měsíčně). Jsem přesvědčena o tom, že kdyby byla u této otázky možnost vybrat odpověď více než deset tisíc korun, pár jedinců z těchto šesti, resp. devíti, by do této kategorie spadalo. Na druhé straně tři závodníci, tj. čtyři a půl procenta (v roce 2009 šest závodníků, tj. dvanáct procent) a jeden rekreační hráč, tj. dvě procenta (v roce 2009 dva rekreanti, tj. osm procent) nemusejí za badminton zaplatit měsíčně nic. Kolik (průměrně) peněz utratíte měsíčně za badminton? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 3 1 Méně než 500 Kč Od 500 do 2000 Kč Od 2000 do 5000 Kč 11 0 Více než 5000 Kč 6 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 6 2 Méně než 500 Kč Od 500 do 2000 Kč 16 8 Od 2000 do 5000 Kč 6 0 Více než 5000 Kč 9 0 Dosti podobná je situace u odpovědí, kolik by byli hráči za hraní badmintonu měsíčně maximálně ochotni zaplatit. Někteří hráči by byli schopni a ochotni utratit více, než tomu momentálně je. Konkrétní čísla jsou patrná z následující tabulky. 21

22 Kolik peněz byste byl maximálně ochotný měsíčně za badminton utratit? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 2 0 Méně než 500 Kč Od 500 do 2000 Kč Od 2000 do 5000 Kč Více než 5000 Kč 11 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic 0 0 Méně než 500 Kč 10 7 Od 500 do 2000 Kč Od 2000 do 5000 Kč 9 0 Více než 5000 Kč 14 0 U rekreačních hráčů připadají v úvahu pouze dvě varianty zdroje financování badmintonu. Z větší míry si ho financují hráči sami. Pokud se jedná o děti, peníze dostávají od svých rodičů. U hráčů závodních tyto dvě možnosti samozřejmě existují také, navíc může hráčům finančně pomáhat i klub či sponzoři. Badminton si financuje samo třicet pět procent respondentů, rodiče ho financují ve dvaceti procentech případů, klub přispívá či zcela financuje sportovní aktivity třetině hráčů a sponzoři deseti procentům hráčů. V obou výzkumech byly zjištěny shodné výsledky. U mnoha hráčů je situace taková, že využívá více, či dokonce všech zmíněných zdrojů. Výdaje na badminton Vám financuje: (můžete vybrat více možností) ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Sám Rodiče Klub 39 0 Sponzoři

23 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Sám Rodiče 19 5 Klub 28 3 Sponzoři 14 0 Velice zajímavá je otázka, zda by hráči byli nuceni omezit hraní badmintonu, pokud by výrazně vzrostly náklady na něj. V úvahu by připadalo zvýšení cen pronajímaných kurtů, dražší trenérské služby, dražší jízdné atd. Z výsledků je patrné, že pro velké procento hráčů je badminton srdcovou záležitostí, neomezili by tedy hraní ani po tom, co by tyto náklady výrazně vzrostly. Přes třicet procent (v šetření 09 přes dvacet procent) z celkového počtu respondentů odpovědělo, že by určitě své herní aktivity neomezili, a přes čtyřicet čtyři procent (resp. polovina) by spíše hrálo stejně intenzivně. Naopak asi by muselo hraní badmintonu v situaci růstu nákladů zredukovat dvacet jedna procent (resp. dvacet osm procent) respondentů a tři a půl procenta (resp. nikdo) by je muselo zredukovat určitě. První hypotéza, která předpokládala, že pokud by celkové náklady na badminton (pronájem kurtu, cena trenéra, jízdné atd.) výrazně vzrostly, hráči by byli nuceni hraní badmintonu omezit, nebyla tedy potvrzena. Pokud by celkové náklady na badminton (pronájem kurtu, cena trenéra, jízdné atd.) výrazně vzrostly, byl by jste nucen hraní badmintonu omezit? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne Spíše ano 20 4 Určitě ano 3 1 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne 16 0 Spíše ne Spíše ano Určitě ano

24 Většina hráčů také odpověděla, že se kvůli badmintonu nemusí vzdát provozování jiných aktivit volného času (např. dovolené) z toho důvodu, že by si je kvůli velkým výdajům na badminton již nemohli dovolit. Přes šedesát procent všech respondentů odpovědělo, že se těchto aktivit nemusí určitě vzdát, přes dvacet pět procent se jich spíše vzdát nemusí. Oproti tomu pouze něco málo přes deset procent hráčů se těchto aktivit volného času kvůli badmintonu spíše vzdát musí a žádný z hráčů se jich určitě nemusí vzdát. Výsledky obou šetření byly shodné. Jste nucen se kvůli výdajům na badminton vzdát některých jiných aktivit (např. dovolené), které si z tohoto důvodu nemůžete dovolit (z finančního hlediska)? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne Spíše ano 9 5 Určitě ano 0 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne 14 5 Spíše ano 6 0 Určitě ano 0 0 Otázka, která byla doplněna do dotazníku a zodpovídána pouze v šetření 09 z důvodu aktuální ekonomické situace, potvrdila čtvrtou stanovenou hypotézu, a to, že hráči nejsou nuceni omezit své výdaje na badminton v důsledku probíhající finanční krize. Přesné výsledky ukazuje následující tabulka. Jste nucen omezit své výdaje na badminton v důsledku probíhající finanční krize? ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne 30 8 Spíše ne 16 4 Spíše ano 1 0 Určitě ano

25 4.1.2 Spotřebitelův příjem To, jakou kombinaci zboží a služeb si spotřebitel může dovolit koupit při určitém souboru cen spotřebních statků, určuje jeho příjem. Jak uvádí A. Cooke 4, pokud dojde ke zvýšení platu, může to znamenat změnu v základních výdajích jednotlivce. Příjem garantovaný v určitém období nazýváme permanentním důchodem. Když se reálné příjmy zvýší, zvýší se i koupěschopnost. Do spotřebitelského rozhodnutí jsou zahrnuty také alternativní náklady, tedy náklady obětované příležitosti. Jestliže máme finanční prostředky na zakoupení badmintonové rakety, alternativní náklady jsou zanechání nejbližší možné varianty, např. nové squashové rakety. U racionálního spotřebitele to znamená, že badmintonová raketa mu poskytuje větší užitek než raketa squashová (za předpokladu stejných finančních výdajů). I pro badminton je příjem jednotlivých hráčů důležitým determinantem. Protože se ale jedná o sport spíše méně nákladný (především na amatérské úrovni), nehraje příjem tu nejzásadnější roli. Na druhé straně pro některé hráče může část jejich příjmů plynout právě z badmintonu. Ač tento sport v České republice nepatří do kategorie těch, kterými by si hráči mohli příliš vydělat (jako v tenisu, hokeji, fotbale atd.), přesto se pár takových najde. Tyto příjmy plynou především z hraní v zahraničních soutěžích družstev (např. v Dánsku, Německu, Rakousku, na Slovensku, ve Francii), z trenérské činnosti a z finančních odměn za dobré výsledky na turnajích. Podrobněji bude pojednáno o možnosti výdělku nejlepších českých hráčů v jedné z následujících kapitol. Jak je patrné z tabulky, většina závodníků (osmdesát procent v šetření 06, šedesát pět v šetření 09) a všichni dotazovaní rekreanti si hraním badmintonu nevydělají nic. Jenom necelých deset procent závodních badmintonistů (šestnáct procent v šetření 09) si vydělá méně než tři tisíce korun, přes tři procenta (šest procent) si vydělá mezi třemi a pěti tisíci korunami, necelých pět procent (šest procent) od pěti do deseti tisíc korun a pouze měsíční příjem dvou, resp. tří hráčů (přes tři, resp. šest procent) přesahuje deset tisíc korun. 4 COOKE, Andrew: The Economics of Leisure and Sport. 1 st ed. London: Routledge ISBN:

26 Hraním badmintonu si měsíčně vyděláte: ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic Méně než 3000 Kč 6 0 Od 3000 do 5000 Kč 2 0 Od 5000 do Kč 3 0 Více než Kč 2 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Nic Méně než 3000 Kč 8 0 Od 3000 do 5000 Kč 3 0 Od 5000 do Kč 3 0 Více než Kč 3 0 Z níže uvedené tabulky plyne, že žádný rekreační hráč by se hraním badmintonu nemohl uživit a pouze necelých osm procent závodních hráčů (deset procent v šetření 09) by se možná či určitě badmintonem živit mohlo. Byl byste se schopen příjmem z badmintonu uživit? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne 4 0 Spíše ano 3 0 Určitě ano 2 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne 10 0 Spíše ano 4 0 Určitě ano

27 4.1.3 Ceny ostatních statků Pokud se změní ceny ostatních statků, může to výrazně ovlivnit spotřebitelův nákup. Dle nutnosti rozlišuje A. Cooke 5 zboží na nezbytné a luxusní statky. Mezi nezbytné statky můžeme zařadit jídlo, oblečení a bydlení a naopak divadelní představení či dovolenou v zahraničí můžeme považovat za statky luxusní. Peníze na nezbytné statky budeme obvykle upřednostňovat před výdaji na luxusní statky. Pokud dojde ke zvýšení relativní ceny nezbytných statků, můžeme očekávat snížení výdajů na luxusní statky. Podobně tomu bude u poklesu ceny zboží a služeb vyskytujících se ve stejné skupině výdajů. Některé činnosti vyžadují spotřebu dvou nebo více produktů. Badminton nemůžu jít hrát bez rakety a míčku. Jestliže cena těchto raket výrazně vzroste, pro mnohé spotřebitele se stane nedostupná, potom výrazně klesne poptávka po badmintonových míčcích, dokonce i když jejich cena zůstane nezměněná. Komodity, které jsou tímto způsobem používány společně, nazýváme komplementy. Oproti tomu dva nebo více statků mohou být vnímány jako vzájemné alternativy. Také v tomto případě může relativní cena ovlivnit spotřební rozhodování jednotlivce. Pokud stejně ráda chodím hrát badminton a squash a cena badmintonového i tenisového kurtu je stejná, mohu se náhodně rozhodnout, na který z těchto dvou sportů dnes půjdu. Jestliže se však cena squashového kurtu výrazně vyšší než cena kurtu badmintonového, potom si půjdu zahrát badminton. V tomto případě jsou pro mne badminton a squash substituty (substituční aktivity). Ve srovnání s nejbližšími substituty (tenis, squash) je badminton o něco levnějším sportem. To je dáno především levnějším pronájmem hracích prostor, ale také o něco levnějším vybavením (především badmintonová raketa bývá levnější než tenisová a squashová). V porovnání se stolním tenisem naopak vyjde badminton jako sport dražší. Levnější pronájem badmintonových kurtů je zapříčiněn tím, že jeho celkové náklady na výstavbu a provoz jsou také nižší. Svým rozměrem je možno nahradit jeden stávající tenisový dvorec čtyřmi badmintonovými kurty a není pro něj třeba tolik pevného místa a stavebního materiálu, jako pro výstavbu kurtu squashového. Pokud by cena pronájmu badmintonového kurtu výrazně převyšovala cenu kurtu squashového, u většiny badmintonistů by tato situace neznamenala omezení hraní badmintonu a přechod ke squashi. Pouze šest procent všech respondentů odpovědělo, že pokud by cena kurtu squashového byla čtyřikrát nižší než badmintonového, byl by to pro ně důvod věnovat se více squashi (v šetření 09 však tento ukazatel vzrostl na téměř dvacet pět procent). Pro více než 5 COOKE, Andrew: The Economics of Leisure and Sport. 1 st ed. London: Routledge ISBN:

28 devadesát dva (resp. osmdesát dva) procent závodních hráčů a pro téměř devadesát šest (resp. šedesát tři) procent rekreačních hráčů, by to nebyl důvod k věnování se více squashi. U závodních hráčů, kteří berou pravděpodobně badminton jako svůj nejoblíbenější sport, se daly takovéto výsledky očekávat. Stejná situace i u rekreantů však svědčí o tom, že je tento sport musel velice zaujmout, protože i přes takto vysoké finanční znevýhodnění badmintonu by nebyli ochotni se ho vzdát. Pokud by běžná cena pronájmu badmintonového kurtu byla 200 Kč a cena squashového 50 Kč, byl by to pro Vás důvod věnovat se více squashi? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne Spíše ne Spíše ano 5 1 Určitě ano 0 1 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Určitě ne 28 6 Spíše ne 12 9 Spíše ano 8 5 Určitě ano Individuální preference Dle A. Cookea 6 hraje velmi důležitou roli v konečném rozhodnutí upřednostňování některých spotřebních statků nebo kombinací statků. Každý člověk má jinou představu o přínosech jednotlivých druhů zboží. V některých případech mohou být naše preference ovlivněny médii, a to jak pozitivně, tak negativně. Nejvýraznější snahy vedoucí ke změně preferencí spatřujeme v působení reklamy. Diváci jsou při sledování povzbuzováni, aby své osobní zvyky změnili ve prospěch propagovaných statků a služeb. Preference spotřebitelů ale nemusejí být konstantní. Existuje celá řada spotřebních statků, které jsou krátkodobou módní záležitostí a poté jsou považovány za nežádoucí. To, že některý spotřebitel upřednostňuje badminton před jinými sporty a aktivitami volného času jsou z velké míry ovlivněny hlavně důvody uvedenými v kapitole COOKE, Andrew: The Economics of Leisure and Sport. 1 st ed. London: Routledge ISBN:

29 4.1.5 Dostupnost volného času Aktivity volného času a sportovní aktivity nezahrnují jen finanční náklady na tuto spotřebu, ale i významnou investici v podobě času. Jestliže spotřebitel nemá tento čas k dispozici, je iracionální vynakládat finanční prostředky na určitý statek, i když by si ho mohl dovolit. Nutnost času pro spotřebu sportu a volného času je velice důležitou otázkou. Badminton může, ale i nemusí být náročný na čas. Pro rekreační hráče, kteří chodí hrát nečastěji jednou či dvakrát týdně nebo pouze příležitostně, není nutnost množství volného času až tak zásadní. Avšak hráči závodní, kteří se badmintonu věnují intenzivně, do něj musí investovat času mnoho. Pro badmintonisty na té nejvyšší herní úrovni v České republice je nezbytné trénovat každý den, někdy i včetně tréninků ranních. Když přihlédneme i k faktu, že tito hráči stráví ještě většinu víkendů v roce na turnajích, jejich časová investice do badmintonu musí být opravdu velká. Je na zvážení každého, kolik konkrétně volného času má a kolik z něj může badmintonu věnovat. U jednotlivých hráčů se jejich tréninkové nasazení velmi liší, ve srovnání s hráči rekreačními ještě více. Mezi badmintonisty závodními chodí nejvíce z nich (dvacet devět, resp. dvacet dva procent) trénovat dvakrát týdně, osmnáct, resp. čtrnáct procent třikrát týdně, čtyřikrát týdně hraje přes dvacet jedna, resp. dvacet procent a více než čtyřikrát týdně téměř sedmnáct, resp. dvacet procent dotazovaných závodníků. V šetření 06 mezi rekreanty mírně převažovala návštěvnost jedenkrát týdně (přes třicet pět procent) nad návštěvností dvakrát týdně (třicet jedna procent). Pouze příležitostně si chodilo zahrát necelých třicet procent respondentů z řad rekreačních hráčů. Pouze čtyři procenta hráčů trénovalo třikrát týdně. Častěji nechodil hrát nikdo z dotazovaných rekreantů. V šetření 09 odpověděl stejný počet respondentů, že chodí trénovat pouze příležitostně, stejně jako těch, kteří chodí hrát jednou týdně. Častěji nechodí hrát žádný z dotazovaných rekreačních hráčů. Jak často (průměrně) chodíte hrát badminton? ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Pouze příležitostně krát týdně krát týdně krát týdně krát týdně 14 0 Více než 4krát týdně

30 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Pouze příležitostně krát týdně krát týdně krát týdně 7 0 4krát týdně 10 0 Více než 4krát týdně 10 0 Právě nedostatek času je nejčastějším důvodem, proč se hráči nevěnují badmintonu častěji, než je tomu nyní. Pro téměř polovinu (v šetření 09 pro více než polovinu) ze všech dotazovaných osob je právě nedostatek času jedním z důvodů, či tím jediným důvodem, proč netrénují více. Třicet šest (resp. dvacet tři) procent dotazovaných hráčů je s rozsahem svého hraní spokojeno. Z nedostatku financí musí tréninky omezovat pouze dva, resp. jeden hráč. Jiné důvody, kvůli kterým musí někteří badmintonisté rozsah tréninků omezit, jsou nejčastěji nedostatek volných kurtů, školní a pracovní povinnosti a zdravotní problémy. Dále pro některé je tímto důvodem nedostačující volný čas jejich spoluhráče, vzdálenost tréninkových center, únava z každodenního zaměstnání, slabá motivace či provozování jiných volnočasových aktivit. U tří hráček je hlavním důvodem nutnosti omezení tréninků mateřská dovolená. Z jakého důvodu se nevěnujete badmintonu častěji, než je tomu nyní? (můžete vybrat více možností) ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Z důvodu nedostatku času Z důvodu nedostatku financí 2 0 Protože jsem s tímto rozsahem spokojen Z jiného důvodu ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ Z důvodu nedostatku času Z důvodu nedostatku financí 1 0 Protože jsem s tímto 10 9 rozsahem spokojen Z jiného důvodu

31 Převážná většina (šedesát tři procent) všech dotazovaných respondentů z řad závodních hráčů absolvuje tréninky dlouhé 90 minut. Je to čas vhodný pro kvalitní rozcvičení, rozehrávku a intenzivní trénink. Delší trvání může být spíše na škodu, hráč již není po delší době schopen dát do tréninku své herní maximum a plně se soustředit na bezchybný výkon. Přesto třicet procent závodních hráčů absolvuje většinou dvouhodinové tréninky. Ještě více než dvouhodinové tréninky má necelých pět procent dotazovaných závodníků. Kratší dobu než 90 minut hrají pouze tři procenta hráčů. Mezi rekreanty je situace výrazně jiná. Téměř sedmdesát procent z nich absolvuje pouze hodinové tréninky (dáno převážně nabídkou komerčních center) a necelých třicet procent tréninky devadesátiminutové. Dvě hodiny vydrží hrát pouze tři procenta rekreačních hráčů, déle než dvě hodiny nikdo z dotazovaných. Podařilo se nám dokázat druhou hypotézu, že nejvíce hráčů se nevěnuje badmintonu častěji z důvodu nedostatku času. Váš trénink/hra trvá (průměrně): ŠETŘENÍ 06 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ 60 minut minut minut 19 2 Více než 120 minut 3 0 ŠETŘENÍ 09 ZÁVODNÍ REKREAČNÍ 60 minut minut minut 15 0 Více než 120 minut 2 0 Denní doba, ve kterou většina badmintonistů tréninky absolvuje, je doba večerní. Dospělí hráči musí často respektovat své pracovní povinnosti až do odpoledních hodin, děti povinnosti školní. Nejvíce závodních hráčů (sedmdesát pět procent) má tréninky až ve večerních hodinách. Pouze necelých deset procent trénuje i v odpoledních hodinách a pět procent v hodinách dopoledních. Více než deset procent hráčů trénuje i ráno. Není to většinou tak, že by hráli pouze ráno, ale protože jim nestačí jen tréninky večerní, chodí trénovat i ráno. Rekreační hráči také 31