POMÁHAJÍCÍ PROFESE V REFLEXI AKTUÁLNÍCH SPOLEČENSKÝCH PROMĚN

Transkript

1 POMÁHAJÍCÍ PROFESE V REFLEXI AKTUÁLNÍCH SPOLEČENSKÝCH PROMĚN Sborník příspěvků z konference se zahraniční účastí konané u příležitosti životního jubilea Prof. PhDr. Zdeňka Koláře, DrSc. ÚSTÍ NAD LABEM, 2009

2 POMÁHAJÍCÍ PROFESE V REFLEXI AKTUÁLNÍCH SPOLEČENSKÝCH PROMĚN Ústí nad Labem, 2009

3 Editoři sborníku Doc. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D. Doc. PaedDr. Pavel Doulík, PhD. Recenzenti sborníku Doc. PhDr. Věra Raudenská, CSc. PhDr. Vladislava Heřmanová, Ph.D. Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za obsahovou správnost a aplikaci citačních norem odpovídají autoři příspěvků. Editoři si vyhrazují právo na grafickou úpravu a případné krácení zaslaných příspěvků. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2009 ISBN

4 LAUDATUM Váţený pane profesore, nejen já, ale i všichni přítomní jistě oceňujeme Vaši neuvěřitelnou vitalitu a elán, se kterým v současné době stále působíte na katedře pedagogiky Pedagogické fakulty naší univerzity. Na katedře, která se v posledních letech stala nosným pracovištěm fakulty, a to nejen v oblasti přípravy učitelů základních a středních škol, ale i v dalších oborech připravujících pedagogické pracovníky. I já velmi dobře vím, ţe jste v pravdě duchovním otcem prakticky všech současných pracovníků katedry pedagogiky a ţe Vaše vědecká práce a nezištná pomoc velmi silně ovlivnila profesní dráhu mnoha zde přítomných. O to více si váţím Vašeho přínosu pro rozvoj vědního oboru pedagogiky v Ústí nad Labem (a jistě nejen zde), který Vám vţdy leţel na srdci, a to i přesto, ţe byly i doby, kdy se k Vám ústecká fakulta nezachovala právě nejlépe. Navzdory tomu před sebou vidím Vaše pokračovatele, Vaše následovníky, kteří díky tomu, ţe s Vámi mohli působit na jedné katedře a vědecky spolupracovat, jsou zárukou toho, ţe Vaše práce a Vaše myšlenky nejen nezůstanou zapomenuty, ale budou i nadále rozvíjeny. Váţené dámy, váţení pánové, tato konference je pořádána rovněţ u příleţitosti 55. výročí vysokoškolského vzdělávání v tomto regionu. Příprava budoucích učitelů vţdy byla, je a bude hlavním posláním naší pedagogické fakulty a to i díky práci profesora Koláře. I jemu jistě záleţí na rozvoji vzdělanosti v našem regionu, neboť sám se v tomto regionu narodil. Přeji panu profesorovi i nadále tak vitální přístup nejen k vědecké práci, ale téţ i v osobním ţivotě a Vám ostatním úspěšné jednání a samozřejmě i neformální část konference, která je neméně důleţitá. (Z úvodního slova Spectabilis děkana Pedagogické fakulty UJEP Doc. PhDr. et Mgr. Zdeňka Radvanovského, CSc. při zahájení konference u příležitosti životního jubilea Prof. PhDr. Zdeňka Koláře, DrSc.) Váţený pán profesor, Je mi veľmi ľúto, ţe mi moje pracovné povinnosti vyplývajúce z funkcie rektorky Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici neumoţnia zúčastniť sa konferencie Pedagogika v reflexi aktuálních společenských proměn a milej slávnosti pri príleţitosti Vášho ţivotného jubilea, ktorá sa bude konať na Vašej univerzite dňa 23. apríla Dovoľte mi, preto aspoň touto cestou poďakovať sa Vám za všetko, čo ste vykonali pre rozvoj českej i slovenskej pedagogiky, za Váš významný podiel pri zvyšovaní kvalifikačného rastu mnohých našich kolegov ako aj za stálu slovensko-českú spoluprácu v našom krásnom, ale často za-

5 znávanom vednom odbore. Svojím odborným rozhľadom, pracovným nasadením a publikačnou činnosťou do vysokého veku, ale aj kolegiálnou podporou a svojimi ľudskými kvalitami ste nám stálym príkladom profesorského konania. V mene svojom ako i v mene kolegov odboru pedagogika a celého vedenia Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici Vám srdečne blahoţelám k Vášmu významnému ţivotnému jubileu. Do ďalších rokov Vám prajem veľa zdravia, šťastia, pracovných i osobných úspechov, mnoho elánu do plnenia Vašich ďalších plánov a okolo seba spoľahlivých spolupracovníkov a dobrých priateľov. S úctou Prof. PhDr. Beata Kosová, CSc. Rektorka UMB (Z osobního dopisu Její Magnificence rektorky Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici, Prof. PhDr. Beaty Kosové, CSc. panu Prof. PhDr. Zdeňku Kolářovi, DrSc.) Příspěvkem publikovaným v tomto sborníku bych rád popřál k významnému ţivotnímu jubileu panu Prof. PhDr. Zdeňku Kolářovi, DrSc. Dovolím si tvrdit, ţe prof. Zdeněk Kolář patří bezesporu k největším osobnostem současné české didaktiky. Jeho bohatá vědecká a odborná činnost našemu výše uvedenému snaţení výrazně pomáhá a je mi velkou ctí, ţe s ním mohu jiţ sedmým rokem spolupracovat na Katedře pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. (Dedikace příspěvku Prof. PhDr. Martina Bílka, Ph.D. publikovaného v tomto sborníku.)

6 EDITORIAL Sborník Pomáhající profese v reflexi aktuálních společenských proměn vznikl jako sborník příspěvků z konference se zahraniční účastí pořádané u příleţitosti významného ţivotního jubilea Prof. PhDr. Zdeňka Koláře, DrSc. Téma této konference, i sborníku samého, je záměrně koncipováno značně široce a otevřeně. Pomáhající profese představují v postmoderní společnosti velice významný fenomén sdruţující celé široké spektrum zdánlivě inkoherentních profesí, jejichţ společným jmenovatelem je poskytování určité pomoci druhému člověku v dané situaci. Snahou pomáhajících profesí však není pouze poskytování pomoci, jakkoliv je tento cíl prioritní a vyplývá ze samé podstaty pomáhajících profesí. Jejich snahou je v nemenší míře rovněţ etablování pomáhajících profesí či spíše oborů zabývajících se pomocí druhým lidem jako konzistentních vědeckých disciplín, které jsou schopny jednotícího mezioborového či lépe nadoborového přístupu k různým výzkumným problémům, které soudobá společnost přináší. Tento jednotící přístup však zatím zůstává spíše dlouhodobou vizí neţ aktuálním tématem pomáhajících profesí. V duchu tohoto pojetí pomáhajících profesí jsou koncipovány i příspěvky v tomto sborníku. Lze je tematicky rozdělit do několika stěţejních oblastí. Tu první tvoří příspěvky zaměřené do oblasti didaktických disciplín, ať uţ se jedná o disciplíny obecně didaktické či oborově didaktické. Zmiňujeme tuto oblast jako první zcela úmyslně proto, ţe právě didaktika je v pojetí prof. Koláře královnou pedagogiky. Články, které patří do této oblasti, ukazují velmi plasticky některé z problémů, s nimiţ se didaktické disciplíny v současnosti potýkají. Jsou patrné některé společné body resp. otázky, ale zároveň se ukazují i hluboké rozdíly mezi jednotlivými oborovými didaktikami či mezi didaktikou obecnou a didaktikami oborovými. Patrný je i různý jazyk, kterým jednotlivé didaktiky mluví. Tato nejednotnost znesnadňuje hledání jednotného společného paradigmatu didaktiky nezávisle na tom, zda jde o didaktiku předmětu přírodovědného či umělecko-výchovného. Další oblastí jsou příspěvky, které se zabývají širším pojetím či vymezením pedagogiky v systému ostatních věd a v reflexi aktuálních společenských proměn. Z těchto příspěvků je patrná určitá změna paradigmatu pedagogiky směrem k většímu příklonu k disciplínám hraničním, k příbuzným i vzdálenějším oborům lidského bádání. Pedagogika v tomto pojetí jako by objevovala nové moţnosti či lépe pole své působnosti. Tradiční aktéři výchovného a vzdělávacího procesu, tedy učitel a ţák, a vlastně výchovně vzdělávací proces jako takový, jsou konfrontováni s poţadavky postmoderní společnosti, kdy zejména vzdělávání se stává

7 procesem celoţivotním a procesem stále více profesně specifickým, který staví před pedagogiku nové otázky a nové problémy. Třetí významná oblast, kterou reflektují uveřejněné příspěvky, je oblast speciálně pedagogická. Hovoříme zde jiţ o speciální pedagogice více jako o samostatné vědecké disciplíně, neţ jako o součásti pedagogiky. V tomto sborníku se jedná zejména o příspěvky zaměřené na vzdělávání a rozvoj ţáků se sociálním znevýhodněním, ţáků ze sociálně vyloučených lokalit či z lokalit sociální exkluzí ohroţených. Pedagogika se zde dostává jiţ do sféry badatelského zájmu sociální práce a stáváme se tak svědky postupného vytváření nové hraniční disciplíny, v níţ zejména sociální pedagogika, speciální pedagogika a sociální práce definují společnou problematiku svého sdíleného zájmu. Zcela logicky se tak dostáváme k poslední, čtvrté, oblasti tematického zaměření příspěvků v tomto sborníku. Jedná se o články, které se zabývají jiţ čistě problematikou sociální práce a jejich aplikací v různých sférách lidského ţivota. Avšak i v tomto segmentu je jasně patrné prolínání obou disciplín. Postiţený jedinec, geriatrický pacient či nezaměstnaný člověk proţívající krizové období svého ţivota, jsou jednak ve středu zájmu sociální práce jako pomáhající profese, ale stejně tak se stávají subjekty nejrůznějších edukačních, reedukačních či rekvalifikačních aktivit. Stávají se tak aktéry výchovného a zejména vzdělávacího procesu v pravém slova smyslu. Uvedené příspěvky a jejich tematické zaměření ukazují, ţe současná úroveň poznání ve vědách o výchově, vzdělávání a pomáhajících profesí (aniţ chceme jakkoliv vymezovat vztah těchto dvou entit) se snaţí reflektovat aktuální společenské proměny a také potřeby. V době doslova překotného vývoje společnosti, který se stává stále obtíţněji predikovatelným, je nezbytně nutné, aby se zmiňované vědní disciplíny stávaly flexibilními a otevřenými novým názorům a přístupům, a aby se v přeneseném slova smyslu i ony zapojily do procesu celoţivotního učení. Doc. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D., Doc. PaedDr. Pavel Doulík, PhD., editoři sborníku

8 OBSAH Vzdělávání pedagogických pracovníků jako součást celoživotního vzdělávání v ČR... 9 Adamec Petr Učitelství jako rizikové povolání, aneb šikanovaný učitel Bendl Stanislav Možnosti grafologie při posouzení rukopisu žáků 1. stupně ZŠ Bertl Ivan Zájem žáků o přírodní vědy společné výzva pro obecnou a oborové didaktiky Bílek Martin Dramatická výchova a její význam na 1. stupni základních škol Círus Lukáš, Lancová Marta Inovační trendy v české škole Dvořáková Markéta Reforma ve škole a inovativní prvky Fasnerová Martina Diskuse nad aktuálními problémy praxe speciální pedagogiky Fischer Slavomil, Slavík Michal Syndrom týrání, zanedbávání a zneužívání starého člověka Hajer Miroslav, Pyšná Jana, Pyšná Dominika Využití pohybových aktivit v systému sociálních služeb pro seniory Hajer Miroslav, Pyšná Jana, Pyšný Ladislav, Müllerová Jana Hodnocení zdraví a funkčního stavu seniorů Hajer Miroslav, Pyšná Jana, Pyšná Dominika, Müllerová Lenka, Škoda Jiří Hodnocení kvality života seniora (geriatrického pacienta) Hajer Miroslav, Pyšný Ladislav, Pyšná Jana, Hajerová-Müllerová Lenka, Kratochvílová Ivana Analýza motivů zaměstnanosti u zdravých a zdravotně postižených jedinců Hajer Miroslav, Škoda Jiří Motivační program organizace Hajer Miroslav, Škoda Jiří, Hajerová-Müllerová Lenka, Pyšná Jana Úloha policie v boji proti sociální exkluzi Hajer Miroslav, Škoda Jiří, Pyšný Ladislav, Pyšná Jana Sociální práce v sociálně vyloučených komunitách Hajer Miroslav, Škoda Jiří, Pyšný Ladislav, Pyšná Jana, Hajerová-Müllerová Lenka Pedagogika čtenáře Homolová Kateřina Pedagogická tvořivost Horák Josef Oborové didaktiky a problém vymezování učiva Chmela Ladislav Hudební výchova a masmédia Ježil Petr

9 Povaha pedagogiky a poslanie výchovy v procese súčasných spoločenských premien Kosová Beata Hodnotová orientace mládeže Kratochvílová Ivana, Hajer Miroslav Koncept tzv. multikulturní výchovy jako abnormalizace společenské diverzity Morvayová Petra Národní dějiny jako součást vlastivědného vyučování na primární škole Petrová Jitka Interkultúrna komunikácia a interkultúrna výchova Račoková Mariana, Pomfyová Mária Peppermint Raudenský Martin Pedagogické, psychologické a sociologické aspekty štúdia predmětu Dějiny výtvarného umenia v rámci Univerzity tretieho veku Récka Adriana Místo inženýrské pedagogiky v systému pedagogických věd Semrád Jiří, Škrabal Milan (Ne)připravený romský žák x (ne)připravená škola Smolík Arnošt, Elichová Markéta Inovativní tendence v oblasti specifických reedukačních programů Smolík Arnošť Možnosti proměny pojetí vzdělávání učitelů 1. stupně základní školy Šikulová Renata Oborové didaktiky opět na křižovatce Škoda Jiří, Doulík Pavel Proměna současné školy z hlediska žáka Tvrzová Ivana Adresář autorů příspěvků

10 VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ JAKO SOUČÁST CELOŢIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČR Petr Adamec Úspěšné celoţivotní učení je v dnešní době klíčovým momentem pro zaměstnatelnost jedince a jeho následný spokojený a produktivní ţivot. Typickým příkladem je učitelská profese, na kterou jsou dnes kladeny stále větší nároky jak z hlediska potřebných znalostí a dovedností, tak i z hlediska psychologického. Velké mnoţství pedagogů a pedagogických pracovníků si v současné době zvyšuje kvalifikaci v rámci rozšiřujících, prohlubujících či doplňujících programů celoţivotního vzdělávání. Důvody pro jejich další vzdělávání mohou být různorodé osobní, pracovní, profesní, sociální aj. Cílem tohoto příspěvku je shrnout stav dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen DVPP) v České republice, ozřejmit základní pojmy, funkce, perspektivy a směřování v této rozvíjející se oblasti. Pojem další vzdělávání pedagogických pracovníků Český pedagogický slovník definuje DVPP jako vzdělávání učitelů v průběhu jejich profesní dráhy, které je realizováno v širokém spektru organizačních forem (uvádění do praxe, příprava na atestace, realizaci inovací a reforem, řešení projektů, funkční studium pedagogických pracovníků atd.) Čeští učitelé spontánně spojují (podle Lazarová 2005) s pojmem další vzdělávání učitelů zejména tyto aktivity: kurzy a semináře poskytované vnějšími subjekty, diskuze a výměny zkušeností s učiteli, studium literatury, veřejnoprávní televize vzdělávací programy, internet, hospitace u kolegů ve třídě, návštěvy výstav, relaxaci Peretti (1998) se zmiňuje o dalších moţnostech DVU: návštěvy v hodinách u kolegů, supervize, vzdělávání spojené se setkáváním s kolegy z jiných škol, interní vzdělávání ve škole pro tým učitelů externími lektory, samostudium, otevřené vzdělávání ve škole pro skupinu učitelů, rodičů, ţáků (např. na téma perspektiv, profesní orientace apod.) V ČR chybí ucelený individualizovaný vzdělávací program, který by učitele po absolvování přípravné fáze (VŠ studia učitelství) ještě dále systematicky a cíleně vzdělával ve smyslu dalšího profesního růstu a zdokonalování, aktualizace poznatků, specializace apod. 9

11 Funkce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Další vzdělávání vytváří podmínky pro postupné změny učitelských kompetencí v průběhu jejich cesty a podle kolektivu autorů publikace Profesijný rozvoj učitel a plní následující funkce: - adaptační pomáhá přizpůsobit se aktuálním podmínkám a potřebám, má význam při počátečních fázích vstupu do profese - motivační vytváří potřebu vzdělávání se a sebevzdělávání ve smyslu sebereflexe, sebekorekce, sebepotvrzení, sebeaktualizace v průběhu celého ţivota - rozvíjející rozvíjí učitelské kompetence v průběhu profesionálního rozvoje v duchu pojetí učitelství jako pomáhající profese - inovační aby učitelé neztratili odbornou potencialitu nabytou pregraduální přípravou, je potřebné, aby se permanentně vzdělávali, inovovali svoje poznatky studiem pedagogické vědy i odborných poznatků - reflexivní pomáhá rozvíjet svoje způsobilosti a dovednosti učitele směrem k edukační praxi ve smyslu pojetí reflexivního profesionála. Výsledky empirických výzkumů dokládají, ţe si učitelé obvykle neuvědomují moţnosti dalšího vzdělávání v plné šíři. Jsou však ochotni uvaţovat o vzdělávacím potenciálu takových aktivit, které podporují získávání nových zkušeností (semináře, akční výzkumy, práce na projektech). Setkávání na seminářích mimo školu hraje a zřejmě bude i dále hrát významnou roli. Poskytovatelé dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v České republice V podmínkách českého školství není prosazen ani realizován systém dalšího vzdělávání učitelů ve smyslu strukturované a systematické edukace graduovaných učitelů. Při vší úctě k dobré práci dosavadních poskytovatelů a značné šíři jejich vzdělávacích aktivit lze však jejich činnost hodnotit pouze jako doplňkovou (nezávaznou) nabídku aktuálních vzdělávacích témat. Nabídka forem dalšího vzdělávání se rozšiřuje zejména v závislosti na měnících se potřebách učitelů a škol, a tedy i nových cílech dalšího vzdělávání, na rozvoji technologií a také pod vlivem soudobých teorií učení a vzdělávacích metod. Problematický je i nevyjasněný stav institucionálního zabezpečení dalšího vzdělávání. Novodobá historie vývoje institucí, které mají u nás slouţit koncipování, organizování a řízení dalšího vzdělávání učitelů, je v posledních letech provázena překotností a kontroverzností zásahů, nevyjasněností cílů a organizační nekoncepčností 10

12 Při podrobnějším pohledu na to, kdo se zabývá poskytováním DVPP je moţné sdělit, ţe je to pestrá škála institucí. Kromě pedagogických a jiných fakult vysokých škol také např.: a) Národní institut pro další vzdělávání (dále jen NIDV) se svými pobočkami v krajských městech 1 b) příspěvkové organizace zřizované krajskými reprezentacemi pod různými názvy např.: a. Krajská zařízení pro vzdělávání pedagogických pracovníků s jejich detašovanými pracovišti (příspěvkové organizace zřizované krajem) b. Školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v krajských městech s detašovanými pracovišti v okresních městech (příspěvkové organizace zřizované krajem). c. Školicí střediska d. Centra celoţivotního vzdělávání c) zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků při a. středních školách, b. základních školách, c. pedagogicko-psychologických poradnách. V průběhu roku 2010 proběhne transformace NIDV a Výzkumného ústavu pedagogického, a vznikne tak nová organizace s názvem Národní pedagogický institut, který bude činnosti obou ústavů integrovat pod jednou střechou. Perspektivy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v ČR Kaţdá země (a to i v EU) má svoje specifické podmínky, v rámci kterých rozvíjí systém dalšího vzdělávání, aby co nejlépe vyhovoval školskému systému. Dalšímu vzdělávání a kvalifikační gradaci učitelů je v zahraničí často přikládán větší význam, neţ je tomu prozatím u nás. Systém dalšího vzdělávání navíc koresponduje zpravidla s hierarchií profesního/kariérního postupu. Ani naše země není výjimkou a v současné době jsou řešeny projekty či výzkumné záměry, které souvisí s konstruktivní tvorbou systému vzdělávání. Jsou jimi např. 1 NIDV vznikl na začátku roku 2004 spojením čtrnácti krajských pedagogických center. Instituce zpočátku působila pod názvem Pedagogické centrum Praha. Později bylo rozhodnuto o jejím přejmenování, pod novým názvem funguje od 1. dubna NIDV je příspěvkovou organizací Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. 11

13 1. Systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Národní institut dalšího vzdělávání si vzal na svá bedra nelehký úkol a stal se partnerem projektu, jehoţ cílem projektu je navrhnout efektivní systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a systém podpůrných nástrojů zajišťujících jeho kvalitu a dostupnost. Tento systém by měl být navrţen s ohledem na efektivní řízení finančních toků v oblasti DVPP a zajištění kvality výstupů a jednotlivých procesů v rámci systému. Projekt se bude v rámci daného cíle zabývat následujícími oblastmi DVPP: moţností zavedení pravidelných statistických šetření a analýz v oblasti DVPP moţností zavedení certifikace kvality lektorů a institucí poskytujících DVPP návrhem nového modelu financování DVPP s ohledem na kategorie programů DVPP a návrhem nového modelu akreditací. moţností zavedení a vyuţití evaluace a autoevaluace u programů DVPP moţností vyuţívání DVPP pro kariérní růst pedagogických pracovníků tvorbou podpůrných informačních nástrojů pro oblast DVPP tvorbou metodických příruček týkajících se problematiky DVPP. 2. Výzkumný záměr Učitelská profese v měnících se poţadavcích na vzdělávání Velká očekávání jsou spojena s řešením výzkumného záměru, jehoţ řešitelkou je prof. Vladimíra Spilková z Univerzity Karlovy a který směřuje k systémovému řešení profesionalizace učitelství v podmínkách české kurikulární reformy a evropského vzdělávacího kontextu. Jeho cíle jsou formulovány ve třech základních oblastech zkoumání. Analyzovat proměny učitelské profese, identifikovat klíčové profesní kompetence ve vazbě na měnící se pojetí cílů, obsahů a strategií školního vzdělávání. Vytvořit teoretické zázemí pro proměnu kurikula učitelského vzdělávání, zejména pedagogicko-psychologické a oborově didaktické přípravy. Koncipovat model profesního rozvoje učitelů a ověřovat nové přístupy k dalšímu vzdělávání učitelů. Odkaz na oba jistě zajímavé projekty je uveden na konci příspěvku. Zakotvení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v legislativě ČR 12

14 Nejdůleţitějšími právními normami, které tvoří východisko při realizaci a organizaci DVPP jsou: Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon, dále jen Zákon č. 561/2004 Sb.) Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících (dále jen Zákon č. 563/2004 Sb.) Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách Vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků (dále jen Vyhl. č. 317/2005 Sb.). Programy akreditované v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků Programy v DVPP jsou placené a jsou realizovány v souladu se zákonem č. 563/2004 Sb., respektují tomu odpovídající vyhlášku MŠMT ČR č. 317/2005 Sb., která specifikuje časové a obsahové nároky na jednotlivé druhy vzdělávání popsané v jejích paragrafech. Časová náročnost těchto programů je dle zmíněné vyhlášky od 4 do 350 hodin. Na základě zákona č. 563/2004 Sb., a vyhlášky č. 317/2005 Sb. vydává Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy Standardy pro udělování akreditací dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Standardy jsou vydány k následujícím druhům dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ( dle vyhl. 317/2005 Sb.): 1. studium ke splnění kvalifikačních předpokladů studium v oblasti pedagogických věd ( 2) studium pedagogiky ( 3) studium pro asistenty pedagoga ( 4) studium pro ředitele škol a školských zařízení ( 5) studium k rozšíření odborné kvalifikace ( 6) 2. studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů studium pro vedoucí pedagogické pracovníky ( 7) studium pro výchovné poradce ( 8) studium k výkonu specializovaných činností ( 9) 3. studium k prohlubování odborné kvalifikace průběţné vzdělávání ( 10). Fakulty VŠ nabízí studium v rámci celoţivotního vzdělávání realizovaného podle 60 zákona č. 111/1998 Sb. v různých oborech. Jde o programy shodné s akreditovanými studijními programy nebo jejich částmi. 13

15 V rámci celoţivotního vzdělávání můţe účastník absolvovat ucelenou část akreditovaného studijního programu. Pokud se pak stane studentem podle zákona o VŠ ( 48 aţ 50), mohou mu být uznány kredity, které získal v programu celoţivotního vzdělávání, a to aţ do výše 60 % kreditů potřebných k řádnému ukončení studia. Velmi častým způsobem jakým se vzdělávají učitelé a další pedagogičtí pracovníci, je rozšiřování či získání způsobilosti vykonávat přímou pedagogickou činnost na jiném druhu nebo na jiném stupni školy či získání způsobilosti vyučovat další předměty. Vzdělávací programy respektují zákon č. 563/2004 Sb. a respektující Vyhlášku č. 317/2005 Sb. Příklady dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (vybráno z nabídek PedF v ČR) Studium v oblasti pedagogických věd ( 2) - např.: Pedagogické studium učitelů všeobecně vzdělávacích nebo odborných předmětů SŠ Pedagogické studium vychovatelů Pedagog volného času. Studium k rozšíření odborné kvalifikace ( 6) - např.: Biologie - učitelství pro střední školy (rozšíření kvalifikace z Př pro 2. st. ZŠ) Speciální pedagogika - surdopedie se zaměřením na znakový jazyk Informatika - učitelství pro základní školy Občanská výchova a základy společenských věd. Studium k výkonu specializovaných činností ( 9 ) - např.: Tvorba a následná koordinace ŠVP a vzdělávacích programů VOŠ Metodik prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeţe Koordinátor ICT Studium k prohlubování odborné kvalifikace ( 10) - např.: Základy znakového jazyka Vyuţití programu MAPLE ve výuce matematiky Správní právo při řízení školských organizací Uvedl jsem zde jen namátkové příklady z nabídky Pedagogických fakult v ČR, abych ozřejmil, v jakém rámci se jednotlivé paragrafy vyhlášky orientují. Skutečná nabídka je velice rozsáhlá a většina poskytovatelů DVPP ji má aktuálně zveřejněnou na svých internetových stránkách. 14

16 Pár čísel na závěr Následující tabulka ukazuje počty účastníků zapsaných na některých pedagogických fakultách v akademickém roce 2008/2009 v programech CŢV v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků podle vyhlášky 317/2005 Sb. Počty těchto studujících jsou vzhledem k široké nabídce vzdělávacích produktů, jejichţ délka je velmi variabilní, orientační a byly zjištěny v rámci krátkého průzkumu v březnu 2009 na pedagogických fakultách v České republice. Na dotaz odpovědělo různými formami 8 z 9 pedagogických fakult v ČR. V tomto akademickém roce lze tedy konstatovat, ţe jen na pedagogických fakultách se vzdělává programech DVPP přes 7 tis. pedagogických pracovníků. Počty účastníků programů CŢV v rámci DVPP (podle vyhlášky 317/2005 Sb.) na Pedagogických fakultách v ČR Cílovou skupinu, a tím i potenciální klientelu programů DVPP, tvoří primárně pedagogičtí pracovníci a vedoucí pracovníci škol a školských zařízení. Podle informací poskytnutých Ústavem pro informace ve vzdělávání bylo v roce 2007 evidováno přes 134 tisíc pedagogických pracovníků v mateřském, základním a středním školství. 2 Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval PaedDr. Pavlu Matouškovi (Univerzita Palackého v Olomouci), doc. PhDr. Josefu Mrhačovi, CSc. (Ostravské univerzita), doc. PaedDr. Jaroslavu Pernému, Ph.D. (Technická univerzita v Liberci), PhDr. Janě Kohnové, Ph.D. (Univerzita Karlova 1) Velkou část programů DVPP realizuje na TUL Centrum dalšího vzdělávání. Počty z CDV nebyly získány. 2) Pedagogická fakulta UJEP v Ústí nad Labem v době průzkumu evidovala 542 posluchačů. 15

17 v Praze), PhDr. Janu Mattioli, Ph.D. (Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem), paní Janě Rašínové (Západočeská univerzita v Plzni), Mgr. Lence Česákové (Univerzita Hradec Králové) a Jarmile Basovníkové (Masarykova univerzita v Brně) za jejich ochotu a vstřícnou pomoc při sběru údajů o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků na jejich pracovištích. Pouţité zdroje: 1. LAZAROVÁ B., a kol. Cesty dalšího vzdělávání učitelů. Brno: Paido ISBN URBÁNEK, P. Vybrané problémy učitelské profese/aktuální analýza. Technická univerzita v Liberci. Vysokoškolský podnik Liberec, s.r.o ISBN Kol. autorů. Programová nabídka pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Národní institut pro další vzdělávání. LIKA KLUB s.r.o ISSN: X. 4. Kol. autorů. Profesijný rozvoj učitel a. Metodicko-pedagogické centrum v Prešove. Rokus s.r.o ISBN PRŮCHA, J., WALTEROVÁ. E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4.vyd., Praha ISBN Standardy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Dostupné na: < >. 7. Popis výzkumného záměru: Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání. UK Praha. Pedagogická fakulta Řešitel. prof. PhDr.Vladimíra Spilková, CSc. Dostupné na: 8. Systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Projekt. NIDV Dostupné na: System_DVPP.doc 9. ČR: Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Dostupné na ČR: Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Dostupné na ČR: Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Dostupné na ČR: Vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Dostupné na Internetové stránky Pedagogických fakult v České republice. 16

18 14. Český statistický úřad. Statistická ročenka České republiky Praha: Nakladatelství SCIENTIA, spol. s r.o ISBN Ústav pro informace ve vzdělávání. na základě individuální poptávky. 16. Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení s komentářem / Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky Praha: Fortuna ISBN

19 UČITELSTVÍ JAKO RIZIKOVÉ POVOLÁNÍ ANEB ŠIKANOVANÝ UČITEL Stanislav Bendl Úvod Vzdělávání a výchova plní (resp. by měly plnit) v současné době funkci nástroje obrany proti sociálně negativním jevům typu násilí, týrání, drog, šikany, vandalismu, netolerance, extremismu, manipulace, občanské lhostejnosti, konzumního a pasivního způsobu ţivota. Vzhledem k tomu, ţe se kaţdodenně setkáváme ve školách s velmi závaţnými projevy nekázně, je zřejmé, ţe se škole nedaří svoji úlohu v této oblasti naplňovat. V poslední době dokonce dochází k paradoxu, kdy ti, co mají na starost ochranu ţáků a jejich mravní rozvoj, tedy učitelé, se sami stávají terčem útoků a násilí, popř. dokonce obětí šikanování ze strany ţáků, tj. osob, kterým by měli pomáhat a které by měli vést, vychovávat. Začíná se hovořit o učitelství jako o rizikovém povolání, objevuje se nespočet novinových a časopiseckých článků o násilí vůči učitelům, vznikají první studie, které se zabývají učitelem jako obětí násilí (Tomášek, 2008). Internet je plný textů a autentických filmových nahrávek (nejznámější je internetový server YouTube), které popisují a zobrazují učitele v roli fackovacího panáka. Na světě je (staro)nový fenomén ŠIKANOVANÝ UČITEL. O tom, ţe šikanování učitelů ze strany ţáků skutečně existuje a přitom se nejedná o nějakou ojedinělou záleţitost, nepřímo svědčí fakt, ţe Národní parlament dětí a mládeţe České republiky ve svém usnesení z října 2003 odsoudil šikanu učitelů ţáky. Parlament současně navrhl, aby ředitelství kaţdé školy prozkoumalo, zda se tento problém vyskytuje i u nich ve škole a pokusilo se jej následně vyřešit smírem obou stran. Asociace pedagogů základního školství zveřejnila na svých webových stránkách ( výsledky vlastní ankety k tématu chování ţáků. V rámci průzkumu, který byl dokončen na podzim roku 2008, bylo vyhodnoceno celkem 1015 dotazníků ze základních škol. Následně se 30. března 2009 konala v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Praze konference k problematice chování ţáků. Podle zveřejněných výsledků ankety se 89,5% respondentů domnívá, ţe se chování ţáků změnilo k horšímu. Anketa se mj. zaměřila na chování ţáků k učitelům (neúcta k autoritě osobnosti učitele, vulgárnost, šikana, nerespektování pravidel chování k dospělým). Pokud se týká nevhodného chování ţáků k učitelům na 1. stupni ZŠ, 66,60 % respondentů konstatuje nerespektování pravidel chování 18

20 k dospělým, 50,86% respondentů hovoří o neúctě ţáků k autoritě, 27% respondentů o projevech vulgárnosti vůči učitelům a 2,76% respondentů dokonce o šikanování učitelů ze strany ţáků. Pokud se týká nevhodného chování ţáků k učitelům na 2. stupni ZŠ, 67,49 % respondentů konstatuje nerespektování pravidel chování k dospělým, 64,43% respondentů hovoří o neúctě ţáků k autoritě, 51,92% respondentů o projevech vulgárnosti vůči učitelům a 10,84% respondentů o šikanování učitelů ze strany ţáků. Se šikanou učitelů ze strany ţáků a studentů se můţeme setkat jak na základní škole (včetně 1. stupně ZŠ), tak na všech typech středních škol, vyšších odborných škol, a dokonce i na školách vysokých. Přední český odborník na problematiku prevence a řešení šikanování ţáků (tj. mezi ţáky navzájem) M. Kolář (2005, s. 50) hovoří v souvislosti s případy, kdy dochází k situaci, ţe osoby oficiálně podřízené jiným osobám nebo na nich závislé se chopí moci a začnou systematicky napadat své vedoucí, popř. osoby, které jsou za ně odpovědné, o tzv. nepravém šikanování. Pod toto označení spadají případy, kdy ţáci týrají své učitele (syndrom týraného učitele), kdy děti pouţívají násilí vůči rodičům (syndrom týraného rodiče) nebo kdyţ podřízení se chovají agresivně ke svým vedoucím. Pohledy veřejnosti na fenomén šikanovaného učitele očima internetové diskuse Pestrou paletu názorů na případy, kdy jsou učitelé šikanováni od svých ţáků, nabízejí některá internetová diskusní fóra. Kdyţ říkáme některá, máme tím na mysli diskuse, které jsou vedeny slušným způsobem a kde jde diskutujícím o věc, nikoli o slovní exhibice, sprosté a uráţlivé výlevy. Při pročítání několika takových diskusních fór, která se buď přímo vztahovala, nebo alespoň částečně dotýkala problematiky učitelů, kteří jsou různými způsoby uráţeni, napadáni, týráni či šikanováni ze strany svých ţáků a studentů, vykrystalizovaly dva základní, a to zcela protichůdné názory na tento fenomén, resp. na jeho příčiny. Zatímco první skupina diskutujících lituje šikanované učitele a vinu dává státu, stavu dnešní společnosti, nedostatečným učitelským pravomocím a rodičům, druhá skupina naopak tvrdí, ţe si za takové chování mohou učitelé sami, neboť pouze neschopný a nevyzrálý učitel můţe být šikanován od svých ţáků. Názory diskutujících, kteří příčiny šikanování učitelů spatřovali v samotných učitelích a v jejich neprofesionalitě, nás vedly k zamyšlení se 19