Svoboda podnikání v EU

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Svoboda podnikání v EU Bakalářská práce Autor: Klára Zídková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Natália Štefanková, Ph.D. Praha Červen, 2015

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Klára Zídková

3 Děkuji JUDr. Natálii Štefankové, Ph.D. za odborné vedení této práce, za podnětné připomínky a trpělivost.

4 Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na svobodu podnikání v EU, analyzuje její podmínky a moţnosti realizace této svobody ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám s pobytem na území EU. Existence jednotného vnitřního trhu tuto svobodu umoţňuje zejména prostřednictvím svobod volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Realizaci svobody podnikání určuje společná obchodní politika, která klade své podmínky a povinnosti, které jsou implementovány do jednotlivých členských států. V práci jsou vymezeny výhody, respektive nevýhody podnikání v EU. Klíčová slova Evropská unie, Schengenský prostor, podnikatel, podnikání, jednotný vnitřní trh, podmínky podnikání, svobody volného pohybu zboţí osob sluţeb a kapitálu, výhody a nevýhody podnikání Annotation The bachelor thesis focuses on business freedom in EU, analysing the conditions and possibilities of realization of this freedom in relation to individuals and legal entities residing in EU. The existence of a single internal market allows this freedom in EU particularly through the existence of the free movement of goods, people, services and capital. The realization of business freedom is defined by the uniform trading policy for all members, which sets conditions and obligations, which are implemented in each Member State. The thesis define the advantages and disadvantages of doing business in the EU. Key words European Union, Schengen Area, entrepreneur, business, single internal market, business condition, free movement of goods, people, services and capital, the advantages and disadvantages of doing business

5 Obsah Úvod Jednotný trh Definice vnitřního trhu Vznik a vývoj Lisabonská smlouva Schengenský prostor Principy a svobody Bariéry Diskriminace Podmínky pro svobodné podnikání v EU Definice podnikání Kdo je podnikatel Fyzická a právnická osoba Podnik Podmínky podnikání v EU Volný pohyb zboţí Volný pohyb kapitálu Volný pohyb sluţeb Svoboda přeshraničního poskytování sluţeb Volný pohyb osob Vysílání pracovníků Svoboda usazování Osoby samostatně výdělečně činné Uznávání kvalifikací Sociální a zdravotní pojištění a daně

6 Financování Podmínky zahájení podnikání Realizace svobody v podnikání Evropská společnost Vztah ekonomické a podnikatelské svobody Rakousko Výhody, resp. nevýhody podnikání v EU Závěr Seznam pouţité literatury Seznam pouţité mapy a tabulek

7 Úvod Tématem mé bakalářské práce je svoboda podnikání v EU. K vymezení této problematiky je zapotřebí nejprve definovat samotný jednotný trh v rámci Evropské unie. Jeho historický vývoj se odráţí v postupné snaze o harmonizaci trhu a odstranění mnoţství bariér bránícím vyuţití plného potenciálu homogenního trhu. Neopominutelným prostředkem je zákaz diskriminace a její vliv na svobodu podnikání. Jednotný trh vyjadřuje svobody volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Přičemţ jako reakce na ulehčení svobody volného pohybu osob vzniká Schengenský prostor. Zde je na místě rozlišení různé míry participace členských států a zmínění dopadů jeho působení. Cílem práce je analýza podmínek svobodného podnikání v EU a moţnosti realizace této svobody ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám s pobytem na území EU. Pro analýzu podmínek svobodného podnikání v EU je potřeba vymezit pojem podnikání, podniku a podnikatele jako takového. Zároveň je důleţité upozornit na rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. Dále ve druhé kapitole naváţi samotnými podmínkami podnikání v EU, kdy se ještě podrobněji zaměřím na čtyři základní svobody. Svobody pohybu osob, sluţeb, zboţí a kapitálu. Podrobněji a účelově rozeberu podmínky podnikání, přičemţ se budu soustředit na nejdůleţitější oblasti, které se nejvíce odráţí na samotné svobodě podnikání. Zároveň věnuji určitou část problematice samotného zahájení podnikání. Ve třetí části se budu věnovat realizaci svobody podnikání. Definuji Evropskou společnost a Evropskou druţstevní společnost. Analyzuji vztah ekonomické svobody a svobody v podnikání. Faktory ovlivňující tyto svobody, zaprvé ve vnitrostátních rozměrech a poté je shrnout na celý vnitřní trh Evropské unie. Rovněţ v této kapitole dle určitého klíče zvolím jeden členský stát a budu aplikovat jeho podmínky, které teoreticky uvedu v předchozím oddíle, na svobodu podnikání v EU. V poslední části si kladu za cíl dedukcí stanovit výhody a nevýhody podnikání v EU a jejich dopady zejména na podnikatele, ale i z pohledu státu a také spotřebitele. 7

8 1. Jednotný trh 1.1. Definice vnitřního trhu Vnitřní trh neboli jednotný trh, je pojem vyjadřující volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Je to takový trh, který není omezen hranicemi jednotlivých států ani jinými překáţkami. Svobodný pohyb uvnitř jednotného trhu funguje na stejném principu jako v rámci jedné země a občanům členských zemí je umoţněno svobodně cestovat, pracovat, studovat, podnikat, ţít, vlastnit nemovitost, nebo pobírat důchod v kterékoli zemi Evropské Unie. Oblast vnitřního trhu se řadí do společné pravomoci Evropské Unie členských států. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními 1 Unie vytváří vnitřní trh. 2 Vnitřní trh od svého zaloţení prošel mnohými změnami a vylepšeními, přesto politika Evropské Unie neustává ve snaze přetrvávající bariéry zjednodušit, či dokonce úplně odstranit, a tím občanům členských zemí poskytnout moţnost maximálního vyuţití jeho výhod Vznik a vývoj Idea vnitřního trhu se formovala společně se vznikem prvních společenství po 2. světové válce jako součást hlavního cíle, hospodářské a ekonomické integrace. Zaloţením Evropského hospodářského společenství (EHS) Římskou smlouvou 25. března 1957 vznikl společný trh. Postupně dochází k několika významným změnám. V roce 1968 je stanovena celní unie, tj. určení výše cla pro obchodní styk se třetími zeměmi. Zároveň jsou zrušena vnitřní cla 1 Smlouva o Evropské unii, Hlava I. čl. 3, odst. 2 2 Smlouva o Evropské unii, Hlava I. čl. 3, odst. 3 8

9 a kvóty na dovoz zboţí mezi šesticí zakládajících států. Tato opatření obchod podpořila, ale existence mimotarifních bariér, jak jsou tyto překáţky označovány, rozvíjení obchodu stále bránila a Římskou smlouvu bylo třeba doplnit. K nejpalčivějším problémům se řadily roztříštěné vnitřní předpisy a nesjednocené určování výše nepřímých daní, i kdyţ k určitému pokroku, v podobě zavedení daně z přidané hodnoty, došlo. To vše způsobovalo zábranu pro volný pohyb osob i zboţí, kdy se i nadále na přechodech mezi státy udrţovaly jejich hraniční kontroly. V členských zemích sice platil zákaz diskriminace, ale například k některým profesím se zachoval pouze omezený přístup. Soudní dvůr přispěl k realizaci zákazu diskriminace svým rozhodnutím, kdy student jiného členského státu nemusí platit vyšší zápisné, neţ studenti daného členského státu. Konkrétně tímto rozhodnutím Evropského soudního dvora se tak 13. února 1985 ve věci Gravier realizuje zákaz diskriminace kvůli státní příslušnosti. Nutnosti odstranění technických překáţek vyhovělo Rozhodnutí Rady z května 1985, které odkazem na technické normy soukromoprávních institucí (CEN, CENELEC, ETSI) harmonizovalo technická opatření. V červnu 1985 Evropská rada schválila Bílou knihu Komise Dokončení sjednocení trhu. Na jejím základě byl ke sjednocení vnitřních národních předpisů, které jsou v mnoha bodech nesourodé, v roce 1987 ratifikován Jednotný evropský akt. Ten kromě jiného určil den 31. prosince 1992 konečným dnem, kdy se postupně vytvoří jednotný vnitřní trh. Cecchiniho zpráva z roku 1988 zcela názorně vypočítala a vyměřila finanční výhody a naopak nevýhody v podobě ztrát, které pro Evropskou Unii nedokončením sjednocování trhu vyplývaly. Pro trh znamenalo odstranění výše zmíněných bariér zejména lepší konkurenceschopnost, investice a s tím související i pokles nezaměstnanosti. Přelomovým krokem bylo podepsání Smlouvy o Evropské unii 7. června 1992 v Maastrichtu. V lednu 1993 oficiálně vznikl jednotný trh a s ním je zajištěn i volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanovením Smluv. 3 Smlouva rovněţ zahrnuje program hospodářské a měnové unie. 3 Smlouva o fungování Evropské unie, část třetí, Hlava I. čl. 26, odst. 2 9

10 Následně se začaly liberalizovat i ostatní odvětví trhu, tzv. síťová. Ta zahrnují například dopravní, telekomunikační, energetické trhy a poštovní sluţby Lisabonská smlouva Dalším neopominutelným dokumentem, který ovlivnil vnitřní trh a má značný vliv na svobodu podnikání, je Lisabonská smlouva, platná od roku 2009 ratifikací členských států. Zrušením pilířové struktury smlouva upřesňuje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a mezi členskými státy. Z pohledu svobody podnikání je však velice důleţité potvrzení a posílení čtyř svobod spolu se svobodami politickými, hospodářskými a sociálními. Jsou uvedené v zakládajících smlouvách Evropské unie, které tímto nebyly zrušeny, ale pouze upraveny. Lisabonská smlouva reformuje své instituce, kde vytvořila novou funkci předsedy Evropské rady, a rozhodovací proces, kdy se nově přijímá kvalifikovanou většinou. Z hlediska demokratického rozměru přinesla Lisabonská smlouva moţnost občanské iniciativy, a tím větší zapojení občanů a zdůraznila důleţitost národních parlamentů. Ve vnitřní i vnější politice Evropské unie se Lisabonská smlouva zaměřila především na otázku bezpečnosti, kdy se zvýšila pravomoc EU v určitých oblastech, například justiční a policejní spolupráce. Lisabonská smlouva dala také vzniknout nové funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Schengenský prostor Schengenský prostor vznikl jako reakce na ulehčení svobody volného pohybu osob. Pětice zakládajících států, Západní Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko podepsala smlouvu o Schengenu a spolu s Portugalskem a Španělskem v roce 1995 zrušila kontroly na společných vnitřních hranicích. Postupně se přidávaly další členské státy a tím se politická důleţitost a rozsah působení zvětšil. 10

11 Otevření vnitřních hranic ulehčilo přístup občanů členských států na zahraniční trhy ostatních členských států, hojně vyuţívané zejména v pohraničních oblastech. Ulehčilo cestování, spojily se turistické i cyklistické trasy, zpřístupnily se nabídky zahraničním pracovníkům. Otevřené vnitřní hranice podporují cestovní ruch a otevírají pracovní příleţitosti coţ je nutné pro fungující evropskou ekonomiku. Zejména kvůli otevřenosti vnitřních hranic a zrušení kontrol, je třeba vysokého stupně ochrany Schengenského prostoru jako celku, a to zejména u jeho vnějších hranic. Zvýšená pozornost je proto věnována ochraně osobních údajů, vyuţívání Schengenského informačního systému a dokonalé vízové a konzulární spolupráci spolu se spoluprací policejní a justiční. Například organizace Evropské unie EUROPOL, European Police Office, přispívá k ochraně Schengenského prostoru svou poradenskou, informační a vzdělávací činností. Členským státům poskytuje Evropská unie na zajištění bezpečnosti hranic finanční prostředky z Fondu pro vnitřní bezpečnost. Cílem je umoţnění legálního cestování bez ohroţení bezpečnosti a zároveň řešení nelegální migrace a související agendy víz. Na následující mapě je zachycena různá participace členských i nečlenských států v Schengenském prostoru. Některé členské země si totiţ ponechaly určitá privilegia. Konkrétně Velké Británii a Irsku bylo ponecháno právo provádět kontroly na svých hranicích. Toto právo jim bylo přiznáno na základě statusu ostrova, kdy musí chránit své hranice ze všech stran. Ve všech ostatních oblastech Schengenské spolupráce se tyto země zapojují. Další kategorií jsou nečlenské státy, které se k Schengenskému prostoru připojily zvláštní dohodou o přidruţení. V roce 2001 Island a Norsko. Severské státy se k Schengenskému prostoru připojily z důvodu plynoucích výhod a hlavně z důvodu jiţ probíhající úzké spolupráce na základě Severské pasové unie. Švýcarsko se do Schengenského systému připojilo v roce 2008 po národním referendu, jako jedna z posledních západních evropských zemí. 11

12 Mapa 1: Schengenský prostor 4 Členské země EU, které jsou součástí Schengenu Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko 4 https://www.euroskop.cz/742/sekce/aktualni-stav, ze dne

13 Členské země EU, které jsou součástí Schengenu částečně Země, které jsou součástí Schengenu a nejsou členy EU Členské země EU, která dosud nesplňují kritéria pro přijetí Schengenu Jiné země bez hraničních kontrol Irsko (od roku 2002) a Velká Británie (od roku 2000). Jde o oblast bezpečnosti a justice, zatímco hraniční a celní kontroly si tyto státy ponechaly. Island, Norsko a Švýcarsko Kypr, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko Monako, San Marino a Vatikán Ačkoli nejsou tyto země oficiálně součástí Schengenu, na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody. Zvláštní případ Andorra Andorra není součástí Schengenu a na jejích hranicích zůstaly kontroly. Občanům Evropské unie ale stačí pro vstup do země pouze občanský průkaz, zatímco ostatní cestující musí mít ke vstupu do země platný pas. Legenda 1 k mapě Schengenského prostoru 5 5 https://www.euroskop.cz/742/sekce/aktualni-stav, ze dne

14 1.5. Principy a svobody Vnitřní trh funguje na několika zřejmých principech, které souvisí se čtyřmi svobodami a navzájem se prolínají a působí na sebe. Mezi tyto principy řadíme především: zákaz diskriminace koordinace a spolupráce (harmonizace) Základní čtyři svobody, tj. svoboda osob, zboţí, sluţeb a kapitálu, jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie, čl. 26, Hlava II a Hlava IV. Tyto svobody se potvrzují rovněţ v Preambuli Listiny základních práv Evropské Unie, která neopomíná zdůraznit také důleţitost svobodu usazování. Článek 3 Smlouvy o Evropské unii vysloveně hovoří o zaručeném volném pohybu osob. Všechna tato ustanovení vymezují práva a povinnosti subjektů vyuţívajících těchto svobod. Volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu na vnitřním trhu umoţňuje obchodu a podnikání jako takovému veliký rozvoj, umoţňuje vyuţít velký potenciál homogenního trhu a přináší výhody podnikatelům i spotřebitelům. Pro všechny je potom jedním ze základních shodných znaků princip zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, uvedené v čl. 18 SFEU. Volný pohyb zboţí je obsaţen v čl SFEU. Pod pojmem zboží lze chápat produkt, jehož hodnota je ocenitelná v penězích a jehož podstata mu dovoluje být předmětem obchodních transakcí. 6. Do této svobody lze také přiřadit zemědělství, rybolov a obchod zemědělskými produkty, uvedené v Hlavě III SFEU. Svoboda volného pohybu osob má na svobodu podnikání v EU velice významný vliv. Zásadně souvisí s unijním evropským občanstvím, kdy se význam samotného státního 6 ROZEHNAL, A. et al. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., str

15 občanství poněkud stírá, nikoliv však nahrazuje. Státní občanství tak pouze doplňuje, jelikoţ je dáno, ţe Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. 7 Tímto se výrazně podpořil zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti. Samotná svoboda volného pohybu osob vznikla aţ po myšlence volného pohybu pracovníků, který řešil problémy pracovních trhů. Následné vymezení práva usazování v kapitole 2 SFEU se vztahuje na fyzické i právnické osoby, z čehoţ vyplývá ovlivnění zejména obchodních korporací. Svobodu sluţeb její poskytovatelé vyuţívají, pokud sluţbu poskytují na území členského státu bez toho, aby se v něm usadili, čímţ se tato svoboda liší od vyuţití práva a svobody usazování. Důleţitým parametrem je dočasnost. Služba může být poskytována buď usazením v jiném členském státě, nebo přes hranice. 8 Pojem sluţeb vymezuje čl. 57 SFEU, který je povaţuje za úkony podávané zpravidla za úplatu a řadí do nich průmyslové, obchodní, řemeslné činnosti a další. Volný pohyb kapitálu navázal na jiţ zmíněné svobody, které samozřejmě zároveň významně ovlivňuje. Zahrnuje platby, které představují přemisťování peněz a pohyb kapitálu, kdy se jedná zejména o nejrůznější druhy investic. Pro plné vyuţití těchto svobod bylo zapotřebí zdolat řadu překáţek, coţ se v průběhu vývoje v některých oblastech podařilo, některé bariéry však stále přetrvávají Bariéry Bariéry vnitřního trhu Evropské unie jsou obecně technického, daňového nebo fyzického charakteru a vztahují se zejména ke čtyřem svobodám, které přímo, či nepřímo ovlivňují. 7 Smlouva o fungování Evropské unie, část druhá, čl. 20 (bývalý článek 17 Smlouvy o ES), odst. 1 8 https://www.euroskop.cz/8735/sekce/volny-pohyb-sluzeb/, ze dne

16 Vnitrostátní předpisy zaměřené na obchodní právo, ať stojí samostatně, či jako součást práva občanského, jsou rozdílné zejména v technických poţadavcích a sazbách přímých a nepřímých daní. Jestliţe se liší vnitrostátní předpisy a nedošlo by k jejich harmonizaci uvnitř jednotného trhu, popřelo by to samotný základ jeho existence, která se opírá o jiţ několikrát zmíněný, a v další kapitole více rozvedený, zákaz diskriminace. Pokud by si jednotlivé členské státy chtěli zachovat své rozdílné právní úpravy, nebyl by jednotnému trhu důvod. Ten byl zaloţen právě pro výhody, které plynou z existence stejných práv a povinností pro kaţdého člena, samozřejmě při zachování suverenity členských států. Je samozřejmostí, ţe změny se provádějí postupně a ve většině případů pouze částečně. Bariéry obchodu zejména omezují, nebo dokonce zakazují dovoz, vývoz nebo i jen přesun určitého zboţí nebo sluţby. Taková omezení jsou jiţ povolená pouze z výslovně stanovených důvodů, uvedených v čl. 36 SFEU. Mohou dovoz omezovat například v kvalitě, mnoţství, daňovými sazbami, existencí cla i jinak, například neúměrnými vytvářením státních monopolů. Diskriminace je také povaţována za bariéru volného pohybu osob. Bariéra v podobě legitimování osob při přechodu státních hranic je značně omezena Schengenským prostorem. Za další překáţku lze povaţovat nutná administrace, pojící se k ţivotu v jiném členském státě. Práva, podmínky i administrativní formality jsou rozdílné pro studenty, pracující a důchodce. Pobyty v jiném členském státě se přitom dělí na: Krátkodobé, které jsou kratší neţ tři měsíce, delší neţ 3 měsíce, trvalý pobyt. Přičemţ kaţdý má své podmínky a poţadavky, které musí být splněny. U krátkodobých pobytů, které jsou kratší neţ tři měsíce, můţe být v některých státech tzv. evidenční povinnost. Ta by měla být bez poplatku a za její nesplnění hrozí sankce, nemůţe být ale udělena sankce vyhoštění. Volný pohyb osob můţe být omezen jen za výslovně uvedených výjimek v čl. 45 SFEU, a to z důvodů: 16

17 veřejného pořádku veřejné bezpečnosti ochrany zdraví Mezi bariéry svobody volného pohybu sluţeb lze zařadit rozdílná právní úprava členských států ohledně legálnosti či nelegálnosti poskytování určitých sluţeb, jako je například distribuce drog, prostituce, hazardní hry apod Diskriminace Elementárním nástrojem k docílení svobody podnikání v Evropské unii zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti, který je explicitně vyjádřený v čl. 17 v SFEU. Kdy se zakazuje diskriminace přímá i nepřímá. Diskriminace nepřímá vyuţívá jiných neţ národnostních kritérií, například kvalifikace. Je rovněţ zakázána diskriminace právnických osob, které mají své sídlo na území členského státu a byly zaloţené podle jeho právní úpravy. Za zmínku stojí rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Daily Mail and General Trust PLC, v němţ definoval tzv. primární podnikání, které se dotýká existence samotné společnosti a změny jejího sídla, a sekundární podnikání spočívající v zakládání dceřiných společností či poboček v jiných členských státech. 9 Svoboda podnikání zahrnuje pouze výše definované podnikání sekundární, kdy záleţí pouze na rozhodnutí osoby zakládající společnost, ve kterém členském státě tak učiní. 9 ze dne

18 2. Podmínky pro svobodné podnikání v EU Pro podmínky pro svobodné podnikání v EU je důleţité vymezit určité pojmy, jako je podnikání, podnikatel, podnik. Tyto definice jsou vztahovány k vymezení pojmu v zákonech a předpisech ČR Definice podnikání Právo podnikat zakotvuje jiţ Listina základních práv a svobod v čl. 26. Definice podnikání ve stávající úpravě OZ není upravena. Zákon stanovuje pouze definici podnikatele v 420 OZ, na jejímţ základě lze odvodit definici podnikání. Jedná se o samostatnou výdělečnou činnost na základě ţivnosti nebo podobným způsobem, s cílem dosaţení zisku a se záměrem činit tak soustavně. Není důleţité, zdali zisku bylo nakonec opravdu dosaţeno. Zároveň je tato činnost vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost, coţ znamená, ţe sám odpovídá za případné porušení povinností vyplývajících ze zákona. Za podnikání se nepokládá výkon funkcí v orgánech obchodních korporací, který má příkazní charakter, čímţ se vylučuje samostatné jednání. Samostatné jednání ale nevylučuje zastupování jiné osoby, proto například advokacie podnikáním je Kdo je podnikatel Občanský zákoník vymezuje pojem podnikatele v a je subjektem všech právních vztahů zaloţených na základě předpisů obchodního práva. Za podnikatele se také povaţuje kaţdá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 18

19 Za podnikatele se povaţuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Zároveň je zde zmíněna podmínka vlastnictví ţivnostenského nebo jiného oprávnění podle jiného zákona Fyzická a právnická osoba Podnikatelem můţe být fyzická i právnická osoba. Dle 423 podnikatel můţe právně jednat pod svým jménem, nebo pod svou obchodní firmou, kterou musí mít dle OZ zapsanou v obchodním rejstříku. Dle čl. 5 Listiny je Fyzickou osobou kaţdý člověk. Fyzická osoba má ale právní osobnost od narození aţ do smrti, zatímco právnická od svého vzniku do svého zániku..fyzické osoby mohou podnikat na základě ţivnostenského listu, jedná-li se o ohlašovací ţivnost, či koncesní listiny, která je určena pro ţivnost koncesovanou a vzniká okamţikem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. 11 Mezi ohlašovací ţivnosti se z hlediska Ţivnostenského zákona řadí ţivnost řemeslná, vázaná a volná, přičemţ vzniká jiţ ohlášením. Právnická osoba je organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost. 12 Pojem právnické osoby definuje několik charakteristických znaků. Kaţdá právnická osoba má právní osobnost a účel. Právnická osoba má svou identifikaci v podobě názvu, sídla a zápisu do veřejného rejstříku. Právnické osoby mohou mít práva a povinnosti, které jsou v souladu s povahou jejich činnosti, ovšem bez zřetele na předmět dané činnosti. Právnická osoba je způsobilá k právním jednáním a má odpovědnost za protiprávní jednání svých orgánů. Právnické osoby mají majetkovou autonomii a jsou uspořádané do organizačních celků Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ze dne Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, 20 odst DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 432 s. 19

20 Právnické osoby se dělí dle několika kritérií. Pro účel této práce zmíním jen některé. S tím zároveň souvisí i jejich následné dělení, které zmíním jen okrajově. Dle útvaru se právnické osoby dělí na korporace, fundace a smíšené útvary. Korporace jako organizovaná společenství osob se dělí na veřejnoprávní a soukromoprávní. Veřejnoprávní korporací jsou například útvary územní a stavovské samosprávy nebo stát. Soukromoprávní korporace jsou potom obchodní korporace, v podobě druţstev a obchodních společností, a neziskové soukromoprávní korporace, v podobě například spolku. Obchodní korporace se dělí na osobní a kapitálové korporace. Mezi osobní patří veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Mezi kapitálové patří společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Obchodní společnosti mohou také podnikat na základě ţivnostenského listu, ale podmínkou je sepsání společenské smlouvy. Společnost vznikne aţ zápisem do obchodního rejstříku Podnik Podnikem je jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování. 14 Definice podniku je základem pro určení velikosti podniku. Podniky se dělí na drobný podnik drobný podnikatel: < 10 zaměstnanců, aktiva 15 nepřesahují korunový ekvivalent 2 mil.. malý podnik malý podnikatel: < 50 zaměstnanců; aktiva 16 nepřesahují korunový ekvivalent 10 mil ze dne uvedená v rozvaze, nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období, přičemţ si podnikatel můţe vybrat 20

21 střední podnik střední podnikatel: < 250 zaměstnanců; aktiva uevedená v rozvaze nepřesahují korunový ekvivalent 43 mil.., nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahují korunový ekvivalent 50 mil.. velké podniky velký podnikatel: > 250 zaměstnanců Toto rozlišení je významné z důvodu zvláštních právních předpisů platných pro malé a střední podnikatele a z důvodu kontroly hospodářské soutěţe. Při aplikaci ţádosti o podporu malých a středních podniků musí ţadatel popravdě uvést konkrétně o jaký podnik se jedná, v opačném případě hrozí sankce vrácení dotací. Druhy podnikatelů zohledňované při stavovování počtu zaměstnanců a finančních částek samostatný podnikatel není vymezen ani jako typ podnikatele 2. ani partnerský podnikatel není typem 3. a zároveň vlastní výlučně nebo společně 25 50% kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podnikatele 3. spojený podnikatel patří mu většina hlasovacích práv společníků, členů nebo akcionářů jiného podnikatele a zároveň mu přistanou určitá výsadní práva, například právo uplatňovat dominantní vliv nad jiným podnikatelem a další 2.4. Podmínky podnikání v EU Podmínky pro podnikání se liší v kaţdém členském státě. Hospodářské ukazatele se proto vyplatí hlídat na Statistickém úřadě dané země. Největší odlišnosti jsou zejména v následujících oblastech: Daňové podmínky, způsoby vedení účetnictví, 16 uvedená v rozvaze, nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období, přičemţ si podnikatel můţe vybrat 17 ze dne

22 administrativní úkony spojené se vstupem na trh dané země, investice, veřejné zakázky, pracovní síla: náklady, dostupnost, legálnost dané sluţby, uznávání kvalifikací. Rozdílné úpravy jsou ale ku prospěchu podnikatelům, kteří si tak mohou ideálně svým poţadavkům a parametrům zvolit místo registrace, kde umístí své sídlo. Podnikatel je vázán daňovým právem země, ve kterém se zaregistroval. Daňový systém je potřeba zohlednit komplexně. Daně z příjmů, různé odčitatelné poloţky, úlevy, slevy. Kaţdý stát má i jiný systém ohledně uznatelných nákladů, nepřímé daně a mnoho dalších poloţek finančně podnikatele ovlivní. 18 Zároveň je podnikatel vázán pracovním právem této země, sociálním a zdravotním zabezpečením. Zároveň výše minimálních mezd se v členských státech liší. Pokud se podnikatel rozhodne své sídlo přemístit, je důleţité, aby si ujasnil, s jakou pracovní sílou počítá. Pokud by si chtěl udrţet stávající zaměstnance, ovlivní ho různé aspekty. Mimo jiné rozhodování samotných zaměstnanců, nebo nutnost pracovního povolení Volný pohyb zboží Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 1.5 Principy a svobody, je svoboda volného pohybu zboţí obsaţena v čl SFEU a je jedním ze základních předpokladů, které umoţnily vznik a fungování jednotného vnitřního trhu. Odstraněním jedné z bariér, tzv. tarifních překáţek, postupně docházelo k růstu obchodních transakcí a objemů obchodovaného zboţí. 18 ze dne

23 Další bariéry, které brání spravedlivé hospodářské soutěţi, jsou regulační pravomoci jednotlivých členských států, které tím upřednostňují své producenty. Jedná se zejména o předpisy technické, environmentální, hygienické a zdravotní. 19 Tyto bariéry jsou řešeny dvěma způsoby. Jedním z nich je harmonizace národních předpisů členských států Evropské unie. Harmonizací dochází ke sjednocení poţadavků na výrobek, coţ má za následek větší bezpečnost. Proto se harmonizují zejména potencionálně nebezpečné výrobky, například léky, chemikálie, hračky, automobily a další. K harmonizaci národních předpisů se vyuţívají tzv. směrnice nového přístupu. Ty se nezaměřují pouze na určení poţadavků, ale hlavně stanovují pravidla pro uznávání různých výrobků, zkoušek a kontrol. Výrobky musí být označeny značkou CE, coţ znamená, ţe výrobek je splňuje. Harmonizace národních předpisů je ale náročná, jelikoţ se musí členské státy shodnout na kompromisu. Další nevýhodou je nemoţnost pokrýt veškeré výrobky dostupné na trhu a stíhat vývoj nových. Proto se k řešení bariéry u výrobků, které nejsou takto harmonizovány, pouţívá tzv. princip vzájemného uznávání. V případě, ţe výrobek splnil legislativu jiného členského státu, je mu zpřístupněn trh všech členských států. Pokud se tak nestane, má podnikatel právo se obrátit i na soud, případně na systém SOLVIT, který řeší tyto situace neformálně. Členské státy mohou volný pohyb zboţí omezit jen za určitých podmínek a samozřejmě v přiměřené míře. Takovou podmínkou můţe být například ohroţení veřejného zájmu, přičemţ důkazní břemeno leţí na daném členském státu. 19 Příručka "Příležitosti pro podnikání ve službách na evropských trzích", Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č ), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno , [cit ] 23