O CESTOVÁNÍ SE ZVÍØATY

Transkript

1 ZDE INFORMUJE STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA ÈR O CESTOVÁNÍ SE ZVÍØATY PETR PEJCHAL, PETR MAJER Èas letních prázdnin a dovolených se již nezadržitelnì chýlí ke konci. Øada lidí však dnes za odpoèinkem èi poznáním cestuje i mimo hlavní turistickou sezonu. Mnoho majitelù ètyønohých miláèkù tak v souèasnosti navíc èiní ve spoleènosti svých zvíøecích spoleèníkù, nejèastìji psa èi koèky. Pøi cestování se zvíøetem do zahranièí je tøeba z veterinárního hlediska splnit nìkolik požadavkù. Následující øádky by tyto požadavky mìly struènì shrnout a pøipomenout nedávné legislativní zmìny v této oblasti. Takzvané cestování se zvíøaty v zájmovém chovu do zemí Evropské unie, které je Èeská republika èlenem a kam zároveò smìøuje každoroènì nejvíc èeských turistù, upravuje pøíslušná unijní legislativa. Jeho podmínky stanovuje konkrétnì pøedevším naøízení Evropského parlamentu a Rady (EU) è. 576/2013, o neobchodních pøesunech zvíøat v zájmovém chovu a o zrušení naøízení (ES) è. 998/2003. Toto zaøízení zaèalo spolu s dalšími souvisejícími pøedpisy platit pomìrnì nedávno, konkrétnì od 29. prosince Nová právní úprava pøinesla oproti dosud platné legislativì hned nìkolik zmìn. Naøízení novì napøíklad definuje pojmy nekomerèní pøesun a zvíøe v zájmovém chovu. Zvíøaty v zájmovém chovu jsou mínìni pøedevším psi, koèky a fretky, mùže se však jednat i o další druhy. Nekomerèní pøesun pak je takový pøesun, jehož cílem není prodej èi pøevod zvíøete na jinou osobu. Jednoho èlovìka mùže pøi cestì do zahranièí v rámci EU doprovázet maximálnì 5 kusù zvíøat druhù pes, koèka nebo fretka. Naøízení novì umožòuje uèinit v odùvodnìných pøípadech výjimku. Patøí mezi nì úèast na soutìžích, výstavách nebo pøi pøípravì na tyto akce. Majitel nebo oprávnìná osoba musí v takovém pøípadì pøedložit písemné potvrzení dokládající, že jsou zvíøata skuteènì pøihlášena k úèasti na akci nebo jsou registrována u sdružení poøádajícího takové akce. Zvíøata zároveò musí být starší šesti mìsícù. Pokud cestujeme se svým zvíøecím doprovodem do èlenského státu EU, musí být náš spoleèník oznaèen mikroèipem splòujícím mezinárodní normy pro mikroèipy a ètecí zaøízení (ISO a ISO 11785). Vìtšina unijních státù uznává také oznaèení zvíøete tetováním. Musí však být jasné a èitelné a prokazatelnì provedeno døíve než 3. èervence Výjimkou je oblíbená destinace èeských turistù Chorvatsko. Pøi cestování do této zemì musí být zvíøe oznaèeno mikroèipem, tetování zde neuznávají. Oznaèení zvíøete musí být provedeno vždy pøed jeho oèkováním proti vzteklinì a vydáním pasu. Pøed cestou si chovatel musí u schváleného soukromého veterinárního lékaøe zajistit pro svého zvíøecího spolucestujícího pas, který platí ve všech èlenských státech EU. V pase by mìl být uveden majitel. Pokud by do zahranièí zvíøe doprovázel nìkdo jiný, pak ho majitel písemnì zmocní. Pes, koèka èi fretka starší 12 týdnù musí být pøed cestou oèkováni proti vzteklinì. Cestovat mùže zvíøe až 21 dní po provedení základního oèkování nebo ode dne pøeoèkování. V okamžik oèkování musí být již zvíøe oznaèeno èipem èi tetováním. Èlenské státy EU mohou udìlit z povinného oèkování proti vzteklinì výjimku u mláïat mladších 12 týdnù, která jsou doprovázena svou matkou, na níž jsou závislá. Jejich matka však musí být oznaèena mikroèipem èi tetováním dle výše v èlánku uvedených podmínek, zároveò musí být doprovázena pasem a mít platné oèkování proti vzteklinì, které bylo provedeno pøed narozením mláïat. Podobnì mùže být výjimka udìlena také mláïatùm mezi 8 a 12 týdny cestujícím bez matky. V takových pøípadech musí být vyhovujícím èipem oznaèeno mládì, zároveò musí mít pas. Majitel navíc musí v takovémto pøípadì podepsat prohlášení, že mládì dosud nepøišlo do styku s volnì žijícími zvíøaty druhù vnímavých ke vzteklinì. Výjimku mohou získat i mláïata ve vìku od 12 do 16 týdnù, u nichž již oèkování probìhlo, ale ještì nenabylo platnosti. U nich jsou podmínky podobné jako u mláïat ještì neoèkovaných. Také u nich má majitel povinnost podat prohlášení, že zvíøe nepøišlo do styku se zvíøaty vnímavými vùèi vzteklinì. Pokud cestujete se zvíøetem do Velké Británie, Irska, na Maltu èi do Finska, musí být zvíøe odèerveno, a to 120 až 24 hodin pøed vstupem na území tìchto státù. Tento úkon musí být zároveò potvrzen do pasu. Naøízení také nastínilo právní rámec pro cestování s jinými zvíøaty v zájmovém chovu, než jsou pes, koèka a fretka. Právní rámec se dotýká maximálního poètu zvíøat, oznaèení nebo popisu zvíøete, preventivních zdravotních opatøení (jiných než týkajících se vztekliny) èi identifikaèního dokladu. Do pøijetí pøedpisu Komisí však mohou èlenské státy uplatòovat vnitrostátní pravidla. Se zmìnami evropské legislativy souvisí také nìkolik úprav legislativy národní. Jedná se mimo jiné o novelu veterinárního zákona. Ta novì definovala mimo jiné povinnosti výrobce a distributora pasù a schváleného soukromého veterinárního lékaøe. Pøi jejich porušení hrozí dotyèným pokuta až do výše Kè. Pro cestování se zvíøetem mimo území EU musí být splnìny dovozní podmínky stanovené kompetentní veterinární autoritou konkrétní tøetí zemì. Tyto podmínky by si mìla doprovázející osoba zjistit buï pøímo u kompetentní veterinární autority, nebo na zastupitelském úøadì dané tøetí zemì. Více informací o cestování do tøetích zemí je možno najít také na internetových stránkách Státní veterinární správy. Petr Pejchal, Petr Majer 170

2 VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK ÈÍSLO 3 Zprávy RIZIKO VZTEKLINY STÁLE PØETRVÁVÁ PETR PEJCHAL, PETR MAJER Riziko výskytu vztekliny je stále reálné, a to i pøesto, že od posledního pøípadu tohoto onemocnìní v Èeské republice uplynulo již 13 let. I vzhledem ke stále rostoucí oblibì cestování se zvíøaty se urèitým rizikem jeví pøedevším možnost zavleèení nákazy z jiných zemí. Dlouhodobì rizikovou zemí, kde se stále opakovanì vyskytují pøípady vztekliny u volnì žijících zvíøat, je napøíklad sousední Polsko. V èervnu a èervenci se dva pøípady vztekliny u lišky objevily také na Slovensku. Pøípady byly zjištìny v okolí mìst Stará ¼ubovòa a Poprad, které se nachází v blízkosti hranic Slovenska s Polskem. Slovensko v této rizikové oblasti provádí vakcinaci lišek. Jednalo se proto s nejvìtší pravdìpodobností o ojedinìlý pøípad zavleèení nákazy právì z Polska. Potenciální riziko s sebou nesou také cesty, které nìkteøí naši spoluobèané podnikají do rùzných exotických zemí. V roce 2004 Svìtová organizace pro zdraví zvíøat (OIE) uznala Èesko za zemi prostou této nákazy. V letech jsme u nás vakcinovali volnì žijící lišky, které jsou pøirozeným nejrozšíøenìjším hostitelem tohoto i èlovìka ohrožujícího onemocnìní. Náklady na vakcinaci nebyly nízké, nicménì byly opodstatnìné vzhledem k tomu, že vzteklina je smrtelným onemocnìním. Podle údajù OIE každým rokem zabíjí ve svìtì kolem lidí. Každých 8 minut je tak na svìtì infikován jeden èlovìk. Nejèastìji se jedná o dìti v rozvojových zemích pokousané psem. V ÈR nebyla vzteklina u terestriálních obratlovcù zaznamenána od roku 2002, kdy byly zjištìny tøi pøípady u lišek v okrese Trutnov. V kvìtnu 2005 byla v okrese Vyškov diagnostikována vzteklina u netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus). Jednalo se o historicky teprve ètvrtý pøípad vztekliny netopýra. První výskyt byl v roce 1994, další dva pøípady se vyskytly v roce Protože je však vzteklina netopýrù považována za specifickou variantu nákazy, jejím výskytem není dotèen status vztekliny prostého státu dle kritérií OIE. A to i navzdory tomu, že tento specifický typ viru vztekliny je nebezpeèný i pro èlovìka. Již na sklonku 19. století byl na nynìjším území Èech a Moravy zaznamenán výskyt vztekliny u psù, koèek a jiných zvíøat dosahující nìkolika set pøípadù roènì. Ve dvacátých letech minulého století bylo roènì potvrzeno 400 až 600 pøípadù tohoto akutního virového onemocnìní centrálního nervového systému teplokrevných živoèichù. Témìø devìt z deseti pøípadù tehdy pøipadalo na psy. Podobnì je tomu z celosvìtového pohledu i dnes, kdy se již v èeských zemích vzteklina více než jednu dekádu nevyskytuje. Jen v období od roku 1919 do roku 1937 zemøelo v tehdejším Èeskoslovensku na následky nákazy vzteklinou 132 lidí a témìø jich bylo léèebnì oèkováno v pražském Pasteurovì ústavu. Po skonèení druhé svìtové války se nákazová situace podstatnì zmìnila a tìžištì nákazy se pøesunulo od psù pøedevším do volné pøírody. Hlavním šiøitelem vztekliny se stala liška obecná. V lednu 1953 byla naøízena povinná a bezplatná vakcinace všech psù proti vzteklinì na celém území státu. Vzteklina domácích masožravcù poté ustoupila a roèní výskyt vztekliny u psù se snížil na minimum. Naopak u lišek bylo diagnostikováno až nìkolik set pøípadù roènì a postupnì jich pøibývalo. Nejvìtšího geografického rozšíøení dosáhla vzteklina v 80. letech 20. století. S výjimkou nìkolika okresù byla tehdy rozšíøena na celém území Èeskoslovenska. Rekordní výskyt vztekliny byl zaznamenán v roce 1984, celkem 2232 pøípadù, z toho 2052 u lišek. Pøestože v následujících letech nastal urèitý ústup nákazy, zùstávala situace i nadále nepøíznivá. Výrazný posun v tlumení vztekliny volnì žijících zvíøat pøinesla až orální imunizace lišek. Od osmdesátých let ji zaèala zavádìt øada západoevropských státù. 171

3 Princip orální imunizace spoèívá v podání oèkovací látky ukryté v plastikové ampulce skryté uvnitø vhodné návnady. Pøi konzumaci návnady a prokousnutí plastikového obalu pøichází živý oèkovací virus do styku se sliznicí dutiny tlamy a hltanu a navodí stav imunity. Oèkovací návnady kladou buï ruènì myslivci, nebo jsou shazovány z letadel a vrtulníkù. U nás byl projekt orální vakcinace lišek proti vzteklinì zahájen v roce 1989 v okresech Klatovy, Domažlice a Tachov ve spolupráci s nìmeckou stranou. Vakcinované území bylo postupnì rozšiøováno. V roce 1993 bylo ošetøeno celé území Èeské republiky s výjimkou okresù, které již byly nákazy prosté. Vakcinace pokraèovala až do roku Souèasná populace lišek v Èeské republice je tak bez protilátek a pøípadné zavleèení viru do této populace by znamenalo rychlé rozšíøení nákazy. Vzteklina je virové onemocnìní teplokrevných živoèichù, vèetnì èlovìka, které napadá nervový systém. Projevuje se zmìnami chování, zvýšenou dráždivostí, parézami, paralýzami a konèí smrtelnì. V souèasné dobì stále neexistuje proti vzteklinì úèinná terapie, je možná pouze preventivní vakcinace. V ÈR se musí proti vzteklinì povinnì oèkovat psi ve vìku od tøí do šesti mìsícù, ale také v zajetí chované lišky a jezevci. Navzdory pøíznivé nákazové situaci platí i nadále pro chovatele zvíøat také povinnost pøedvést zvíøe, které pokousalo èlovìka, k vyšetøení veterinárním lékaøem první a pátý den po pokousání. Pro udržení statusu zemì prosté onemocnìní probíhá v Èesku vyšetøování zvíøat na výskyt vztekliny. Napøíklad v loòském roce tak bylo v ÈR na vzteklinu vyšetøeno 3360 zvíøat, z toho 3123 volnì žijících. Nejvyšší zastoupení mìly coby nejrizikovìjší druh lišky, kterých bylo Obezøetní by pøi cestování do rizikových oblastí mìli být také cestovatelé. Tìm se doporuèuje nechat se pøed cestou do Indie, Jižní Ameriky èi Afriky proti vzteklinì oèkovat. O tom, že si OIE uvìdomuje nutnost nebezpeèí vztekliny ve svìtì pøipomínat, svìdèí i to, že den 28. záøí vyhlásila za Svìtový den vztekliny. Je tøeba podotknout, že navzdory tomu, že v øadì zemí Evropy, vèetnì Èeské republiky, nákaza již bezprostøední hrozbou není, zejména v nìkterých rozvojových zemích jde stále o velký problém. Dùkazy o tom, že lze díky plošné vakcinaci nebezpeènou chorobu úspìšnì vymýtit, mùže podat i Èeská republika. Petr Pejchal, Petr Majer 172

4 VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK ÈÍSLO 3 Zprávy INFORMACE Z ÈESKÉHO SVAZU OCHRÁNCÙ PØÍRODY PØÍJMY HANDICAPOVANÝCH ŽIVOÈICHÙ V ZÁCHRANNÝCH STANICÍCH A ZÁCHRANNÉ TRANSFERY PETR STÝBLO Èeský svaz ochráncù pøírody V tomto pøíspìvku jsou zpracována data o pacientech záchranných stanic sdružených v Národní síti (NS) záchranných stanic, kterou koordinuje Èeský svaz ochráncù pøírody. Podrobnìji je pak zpracován rok Poèty pøijímaných živoèichù Poèet zvíøat pøijímaných záchrannými stanicemi NS každoroènì narùstá. Za posledních 10 let stoupl o 100 %. V roce 2014 poèet pøijatých živoèichù (po vylouèení záchranných transferù a zvíøat uprchlých z chovù vèetnì nepùvodních invazivních druhù) byl celkem jedincù. Nejèastìji pøijímané druhy Více než polovinu pøíjmù záchranných stanic dlouhodobì tvoøí 10 druhù (poštolka obecná Falco tinnunculus, ježek západní Erinaceus europaeus, netopýr rezavý Nyctalus noctula, netopýr hvízdavý Pipistrellus pipistrellus, ježek východní Erinaceus concolor, rorýs obecný Apus apus, kánì lesní Buteo buteo, kachna divoká Anas platyrhynchos, zajíc obecný Lepus europaeus), jen jejich poøadí podle poèetnosti se v jednotlivých letech mìní. Poèty pøijatých jedincù tìchto druhù pøesahují 40 % z celkového poètu pøijatých zvíøat (tab. 1). V posledním desetiletí zaznamenávají stanice, zejména ty, na jejichž území jsou vìtší mìsta, významný nárùst poètu pøijímaných netopýrù hvízdavého a rezavého. Pøíèinou jsou probíhající pøestavby a zateplování domù, ve kterých mají netopýøi své tradièní kolonie, jak letní kolonie samic s mláïaty, tak zimovištì. Ztráta tìchto dutin pøímo i nepøímo zpùsobuje velké vyèerpání mnoha jedincù netopýrù najednou, zejména v podzimním a zimním období. V létì je vìtšina pøijímaných netopýrù vedena v kategorii záchranný transfer, kdy jsou netopýøi odchyceni, je zkontrolován jejich zdravotní stav (èasto i provedeno odstranìní ektoparazitù) a jsou vypuštìni neprodlenì v náhradní lokalitì. Záchranné transfery živoèichù nejsou zapoèítávány mezi stanicí pøijímaná zvíøata, jsou evidovány zvlášś (viz dále). V zimním období, kdy je nutný minimálnì nìkolikadenní pobyt netopýrù ve stanici, aby zvíøe nabralo ztracenou kondici, a teprve poté je vypuštìno na náhradní zimovištì, již nejde o záchranný transfer. Tito jedinci, aè jich mohou být stovky z jedné kolonie, se tedy do pøíjmù stanic zapoèítávají. Pøíèiny pøíjmù živoèichù Pøíèiny pøíjmu zvíøete rozdìlují stanice v jednotné evidenci Národní sítì do pìti hlavních skupin (tab. 2). 1. Mláïata Mláïata dlouhodobì tvoøí okolo 40 % všech pøíjmù záchranných stanic. Z toho asi polovina mláïat (tedy 20 % veškerých pøíjmù) se ve stanici ocitá zcela zbyteènì, jenom v dùsledku toho, že je neznalí lidé v pøírodì nalezli a považovali za opuštìná. O své vùli je odchytili a teprve Tab. 1: Zastoupení deseti nejèastìji pøijímaných druhù na celkovém poètu zvíøat Rok Celkem zvíøat Celkem jedincù nejèastìjších druhù Podíl nejèastìjších druhù 43 % 44 % 47 % 49 % 38 % 40 % Tab. 2: Tabulka pøíjmù živoèichù podle pøíèin v roce 2014 Mláïata Zranìní Odchyt Vysílení Ostatní Celkový souèet % 33 % 18 % 7 % 6 % 173

5 Obr. 1: Ošetøení kánì. Foto: Záchranná stanice ZOO Ohrada poté kontaktovali odborníky ze záchranné stanice. Jedná se pøevážnì o mláïata zajícù, srnèí zvìøe a nìkterých druhù ptákù (drobní pìvci, dravci a sovy). 2. Zranìní Druhou nejèastìjší pøíèinou pøíjmu bývají zranìní, zpùsobená pøedevším kolizí s dopravními prostøedky (dlouhodobì tvoøí okolo 22 % všech pøíjmù zranìných zvíøat), poškozením jiným živoèichem (16 %), popálením na sloupu vysokého napìtí (14 %) a nárazem do pøekážky (12 %). 3. Odchyty Velká èást pøípadù, které pracovníci stanic øeší, jsou pøípady, kdy je zvíøeti nìjakým zpùsobem znemožnìn únik z daného místa. Jedná se o prùniky zvíøat do objektù (zálety ptákù, netopýrù èi vniknutí plazù, obzvláštì užovek) nebo jsou zvíøata uvìznìna po pádu do jímek, šachtic, komínù a dalších prvkù lidské èinnosti. V takových pøípadech je zvíøe odchyceno èi vyproštìno, je zkontrolován jeho zdravotní stav a je buï ihned vypuštìno, pøeneseno do náhradní lokality a následnì vypuštìno, nebo zùstává na dobu nezbytnì nutnou ke své rekonvalescenci ve stanici. Obr. 2: Sýkorka modøinka. Foto: Luboš Vanìk, Záchranná stanice v Pátku. 4. Vysílení Øada živoèichù je pøijímána vysílených z dùvodù vìtšinou extrémních klimatických podmínek, ztráty zimovištì èi pobytu v nevhodném prostøedí (zálety do domù, pády do jímek ). Tato zvíøata jsou odchycena, je 174

6 VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK ÈÍSLO 3 Zprávy zkontrolován jejich zdravotní stav a následnì jsou v péèi stanice až do doby, kdy jejich kondice a vnìjší podmínky dovolí jejich vypuštìní do pøírody. 5. Ostatní V kategorii ostatní se jedná o zvíøata s infekèním èi parazitárním onemocnìním, zvíøata otrávená èi zabavená, pocházející z nelegálních chovù Osud pøijatých živoèichù Z živoèichù pøijatých stanicemi NS v roce 2014 bylo 8035 živoèichù (49 %) po vyléèení a následné pøípravì ve stanici opìt vypuštìno do volné pøírody, dalších 2122 (13 %) pøijatých zvíøat zùstalo v držení do následujícího roku (léèení èi hibernanti), 5298 (32 %) uhynulo nebo bylo utraceno, 352 (2 %) zvíøat bylo pøedáno jinému chovateli, 340 (2 %) zásahù je øazeno do kategorie nepøijat, protože zvíøata byla ihned vypuštìna nebo nebylo možné je odchytit. Mezi ostatní dùvody je øazen únik a kadáver (úhyn pøed pøíjezdem). U vypouštìných živoèichù je sledován jejich další osud pouze výjimeènì. Vypuštìní ptáci jsou vìtšinou opatøeni ornitologickými kroužky. Návratnost tìchto kroužkù je ovšem mizivá. Pøesto však svìdèí o tom, že vypuštìní ptáci v pøírodì pøežívají úspìšnì a zapojují se i do reprodukce. Pár pøíkladù: mládì poštolky obecné, vypuštìné dne v Záchranné stanici v Buchlovicích, bylo nalezeno po 327 dnech na místì vzdáleném 1201 km (Liparské ostrovy, Sicílie); kánì lesní, vypuštìná dne ze Záchranné stanice Bartošovice, byla nalezena po 166 dnech nedaleko Hannoveru (645 km od místa vypuštìní); poštolka obecná, vypuštìná ze Záchranné stanice v Bartošovicích dne , byla nalezena v Nìmecku (436 km, 221 dní od vypuštìní) usmrcená autem; poštolka obecná, vypuštìná ze Záchranné stanice v Liberci, byla po 22 dnech nalezena zranìná v nìmeckém Darmstadtu (vzdáleném asi 500 km); holub høivnáè, vypuštìný ze Záchranné stanice v Jinonicích dne , byl zastøelen ve Francii dne (1098 km od místa vypuštìní); èáp èerný, zachránìný v Záchranné stanici Votice jako mládì ze spadlého hnízda, po mìsíèní péèi byl oznaèen plastovým kroužkem a vypuštìn na Benešovsku. Dne byl èáp pozorován španìlským ornitologem na øece Gambii v národním parku Nikolo Koba na východì Senegalu a identifikován podle plastového kroužku. Shodou okolností to byl vùbec první èáp èerný z ÈR odeètený podle barevného kroužku v Africe, ostatní jen v Evropì a Izraeli (Pojer in litt.); jeden ze tøí èápù bílých, kteøí pøišli o jednoho z rodièù a byli po vysezení kvoènou v Záchranné stanici Makov okroužkováni a adoptováni do náhradních hnízd (tento dne ), byl po 1460 dnech od kroužkování odeèten na hnízdì v nìmeckém Burgliebenau. Obr. 3: Zajíc polní. Foto: Luboš Vanìk, Záchranná stanice v Pátku. 175

7 Velký význam má proto kroužkování pøi adopcích ptaèích mláïat do náhradních hnízd. Díky kroužkùm tak lze vyhodnotit, zda bylo mládì náhradními rodièi pøijato, odchováno a úspìšnì vyvedeno, pøípadnì zda se zapojilo do reprodukce. Telemetrická sledování satelitní i GPS se vzhledem k velké finanèní i èasové nároènosti provádìjí pouze ojedinìle. Na podzim roku 2014 byla napøíklad opatøena 4 mláïata èápa bílého GPS vysílaèi. Dvì zahynula bìhem migrace na sloupech vysokého napìtí, dvì doletìla až na zimovištì ve støední Africe, kde se jejich signál ztratil. Jejich osud, aè tragický, svìdèí o tom, že, i když se narodila v zajetí, byla schopná se v pøírodì uživit i migrovat na zimovištì. Záchranné transfery Záchranný transfer je postup, pøi kterém jsou bezprostøednì ohrožená zvíøata pøenášena z nevhodných èi nebezpeèných míst na místa vhodnìjší. Vìtšinou není tøeba tato zvíøata pøijímat do záchranné stanice a mít je tak v péèi (výjimku tvoøí napø. zvíøata, která se po urèitém zásahu v dané lokalitì mohou do ní vrátit zpìt). Záchranné transfery lze rozdìlit na plánované a neplánované; periodické a jednorázové. Mezi plánované a každoroènì se opakující transfery patøí zejména transfery pøes silnièní komunikace, provádìné pøi tahu obojživelníkù, zejména ropuch obecných pøi jejich jarních tazích na rozmnožištì a zpìt. Oproti tomu transfery vodních živoèichù mlžù èi rakù mohou být plánované (napø. pøi pøípravách na odbahòování èi revitalizaci) i neplánované (pøi mimoøádném suchu, nelegálním vypuštìní vodní nádrže ). Obecnì platí, že záchranné stanice jsou pøivolány pøedevším pøi náhodných neplánovaných transferech, tedy až na poslední chvíli, kdy zvíøatùm hrozí bezprostøední nebezpeèí èi jsou již traumatizována. Na takovéto transfery, na rozdíl od transferù plánovaných a periodických, není potøeba udìlení výjimky z ochrany dle zákona è. 114/1992 Sb., na ochranu pøírody a krajiny. Nutno ovšem konstatovat, že také vìtšinou není nikdo, kdo by provedení transferu zaplatil. U transferù plánovaných je výjimka nutná, nicménì je rovnìž pravdìpodobné, že se najde finanèní zdroj pro jeho krytí (investor stavby, Obr. 4: Záchranný transfer škeble rybnièné. Foto: Patrik Sláma. Program péèe o krajinu èi Národní program Ochrana biodiverzity). Vzhledem k rozdílné metodice i k vlastnostem transferovaných druhù je velmi obtížné záchranné transfery srovnávat èi nìjak kvantifikovat. U mlžù se vìtšinou na jedné lokalitì pøenášejí i desetitisíce jedincù, u netopýrù èi obojživelníkù mùže jít o stovky i tisíce jedincù. Do záchranných transferù se poèítají i pøesuny mravenèích, ale také èapích hnízd. Každý takový transfer je jinak nároèný co do technologií i lidských zdrojù (odbornost, fyzická nároènost ). Stát obvykle hradí asi ètvrtinu nákladù na péèi o zranìná zvíøata v záchranných stanicích. V roce 2015 však tuto podporu snížil na zhruba 1/10 nákladù! Pokud vám není lhostejný osud zranìných volnì žijících živoèichù, uvítáme váš finanèní dar na konto veøejné sbírky Zvíøe v nouzi èíslo: /0800 nebo mùžete alespoò poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI na èíslo (platí pro všechny operátory, úètování DMS: 30 Kè, pøíjemce obdrží 28,50 Kè, službu provozuje Fórum dárcù). Více informací naleznete na Dìkujeme! Petr N. Stýblo Èeský svaz ochráncù pøírody 176