VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Model komplexního zajištění kurzu vodní turistiky pro potřeby katedry sportů VŠPJ

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu Model komplexního zajištění kurzu vodní turistiky pro potřeby katedry sportů VŠPJ Bakalářská práce Autor: Petra Svatoňová Vedoucí práce: Mgr. Jaromír Fuchs Jihlava 2012

2 2012 Petra Svatoňová

3

4 Anotace Cílem této bakalářské práce je sestavit pětidenní kurz na řece Lužnici pro potřeby katedry sportů na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. V teoretické části práce se snažím i nezkušeným lidem popsat jak vypadají jednotlivé druhy lodí, jaké je další vybavení. Dále popisuji techniku pádlování na kanoi a kajaku. Také zde popisuji řeku Lužnici a historické a přírodní zajímavosti v jejím okolí. V praktické části práce vyhodnocuji dotazník, který jsem rozdala mezi studenty školy a který byl zaměřen na oblíbenost vodáckého kurzu na škole. V následující části budu sestavovat pětidenní kurz vodácké turistiky ve dvou variantách s vlastní dopravou a s dopravou autobusem. Klíčová slova Bakalářská práce, kurz, vodní turistika, kanoe, kajak, řeka, Lužnice, dotazník, kalkulace, doprava, Annotation The aim of my thesis is to create five-day course on the river Lužnice for the needs of department of sport of the College of Polytechnics in Jihlava. In the theoretical part there is the description of the types of boats and other water equipment. There is also description of paddling technique. At the end of the theoretical part there is description of the river Lužnice and the historical and natural attractions around Lužnice. In the practical part there is valuation of the questionnaire. Respondents of this questionnaire are the students of College of Polytechnics in Jihlava. The aim of questionnaire is to determinate how the canoeing is popular between students. At the last part of practical part there is the calculation of course. There is also program for every day with the description of the sections of the river for every day. Key words Thesis, course, water tourism, canoe, kayak, river, Lužnice, questionnaire, calculation, transport

5 Poděkování Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi pomohli s tvorbou této bakalářské práce. Velký dík patří vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Jaromíru Fuchsovi, který mě odborně vedl a byl vždy ochoten mi poskytnout potřebné rady. Poděkování patří také mým rodičům, kteří mě podporovali nejen během psaní bakalářské práce, ale i během celého studia. Velký dík také patří všem respondentům, kteří věnovali svůj čas vyplnění dotazníku.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

7 Obsah 1. Úvod Historie vodáctví Ve světě V Čechách a na Moravě Vodácké vybavení Loď Kanoe Kajak Nafukovací plavidla Pádlo Vodácká vesta Vodácká helma Technika záběrů na kanoi Záběr vpřed Záběr vpřed se slalomovým ulomením Záběr vpřed s rychlostním ulomením Široký záběr od přídě Technika jízdy na kanoi Přímá jízda Nájezd do proudu a výjezd z proudu Přejezd proudu Překonání vodního válce Hodnocení obtížnosti Lužnice Charakteristika toku Geologický vývoj povodí Lužnice Historický vývoj povodí Lužnice Přírodní poměry a ochrana přírody Sjízdnost a obtížnost Nebezpečí pří splouvání Převržení lodě Nebezpečí na Lužnici... 25

8 7.6.3 Jezy Kulturní zajímavosti v okolí Lužnice Třeboň Zámek Schwarzenberská hrobka Lázně Aurora Stráž nad Nežárkou Tábor Kozí Hrádek Choustník Přírodní zajímavosti Chýnovské jeskyně Písečný přesyp u Vlkova Rybník Rožmberk Další možnosti sportovního vyžití Cykloturistika Pěší turistika Rybaření na Třeboňsku Vyhodnocení dotazníku Vyhodnocení první otázky Vyhodnocení druhé otázky Vyhodnocení třetí otázky Vyhodnocení čtvrté otázky Vyhodnocení páté otázky Vyhodnocení šesté otázky Vyhodnocení sedmé otázky Vyhodnocení osmé otázky Vyhodnocení deváté otázky Vyhodnocení desáté otázky Vyhodnocení jedenácté otázky Vyhodnocení dvanácté otázky Vyhodnocení třinácté otázky Vyhodnocení čtrnácté otázky... 40

9 Vyhodnocení patnácté otázky Vyhodnocení šestnácté otázky Příprava kurzu vodácké turistiky s vlastní dopravou Program kurzu Den první Den druhý Den třetí Čtvrtý den Pátý den Kalkulace ceny kurzu Příprava kurzu s dopravou autobusem Program kurzu První den Druhý den Třetí den Čtvrtý den Pátý den Doprava Ubytování Kalkulace ceny kurzu Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam příloh... 63

10 1. Úvod Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila přípravu pětidenního kurzu vodácké turistiky na řece Lužnici pro potřeby katedry sportu Vysoké školy polytechnické Jihlava. Toto téma jsem si nevybrala náhodně, ale odůvodněně. Vodácká turistika je mým velkým koníčkem, kterému se věnuji již 12 let. Ke sjíždění řek mě přivedli rodiče. Doposud jsem sjela řeky Lužnici, Vltavu, Otavu, Berounku, Ohři, Dyji a Sázavu. Myslím si tedy, že dokážu porovnat, jak to na našich řekách vypadá. Mým snem je sjet jednou rakouskou Salzu. Mou první řekou, kterou jsem sjela, byla právě Lužnice, o které budu psát ve své práci. Jedná se o řeku klidnou a vhodnou pro začátečníky. Dnes, i když už se mezi začátečníky neřadím, se sem ráda vracím kvůli krásné přírodě kolem řeky a kvůli klidu. Lužnici bych zařadila mezi řeky, kam ještě příliš nepronikl cestovní ruch. V okolí řeky není příliš půjčoven lodí a dalšího příslušenství. Vodáci si sem své lodě musejí dovézt sami. Nemají kolem sebe žádný servis, za který si jen zaplatí a prostě jedou. Těmto vodákům záleží na jejich lodích, dávají si na ně pozor, protože vědí, že si je budou muset sami opravit. Na řadě řek v České republice se to doslova hemží turisty, pro které je sjíždění řek jen momentální módní záležitostí. Obvykle se chovají velmi neomaleně a nevychovaně. Občas se chovají i nebezpečně a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní vodáky na řekách. Často jsou i v podnapilém stavu. Nevědí, jak se správně na řece chovat, jak bezpečně překonat jez. Občas ani nevědí, jak loď správně ovládat. Nejdůležitější pro ně je, že si po dovolené budou moci povídat s přáteli o tom, jak sjeli řeku. Naproti tomu ti skalní vodáci si chtějí užít sjíždění řeky, sjet si šlajsnu, cvaknout se kvůli nepozornosti na kamenu a pak na to vesele vzpomínat při dlouhých zimních večerech. Právě proto mám ráda klidnou Lužnici. Například taková Vltava je rychlejší, peřejnatější, pestřejší a divočejší řeka. Je zde sousta záludných jezů a šlajsen, které jsou pro pravého vodáka snem. Ale je zde také spousta turistů, půjčoven, kempů, restaurací a kiosku s občerstvením. Občas je dobré vědět, že nemusíte ujet za den 30 kilometrů, abyste se dostali do kempu nebo že za další zatáčkou je kiosek s pivem. Já ale raději ujedu 30 kilometrů na řece, kde budu skoro sama, než abych se přetahovala s turisty o kousek volné vody nebo čekala frontu na sjetí šlajsny. Vltava je krásnou řekou na jaře a pak až na podzim. Přes léto se stává vodáckou dálnicí. 10

11 Otava je také zajímavá řekou. Její horní úsek je náročnější a obtížnější, ale o to krásnější pro zkušeného vodáka. Na této řece je obvykle nejvíce vody při jarním tání, v letních měsících je zde nedostatek vody, proto také není příliš vhodná pro letní dovolenou. Berounka je řeka s krásnou přírodou. I Ota Pavel zde čerpal inspiraci ke psaní svých děl. Na pravém břehu najdeme i jemu věnovanou pamětní síň. Berounka je klidná řeka, která má dostatek vody během roku. Je vhodná pro začátečníky, neboť zde není příliš sjízdných jezů a minimum peřejnatých úseků. Další řekou, kterou jsem sjela, byla i Ohře. Na této řece je několik velmi nebezpečných jezů, které jsou často označeny i výstražnou tabulkou. Řeka je celkem klidná, je zde několik peřejnatých úseků. Nejznámější je cvičná peřej Hubertus. Řeku Sázavu jsem si sjela v rámci školního kurzu vodácké turistiky. Jeli jsme ji v dubnu, takže na Stvořidlech byl dostatek vody a tento úsek řeky byl pro mě velkým vodáckým zážitkem. Jinak mi řeka přišla vcelku klidná s ne příliš hezkou okolní přírodou. Řeku Dyji sjíždím každoročně na začátku jara. Řeka teče blízko mého bydliště a není příliš vodácky známou. V okolí nejsou žádné kempy a minimum restaurací či hospod. Řeku sjíždíme obvykle v úseku z Dačic k rakouským hranicím do Písečného. Během léta je zde nedostatek vody, snad jen po větších deštích. Po porovnání všech mnou doposud sjetých řek, je Lužnice stále mou nejoblíbenější, a proto bych jí ráda přiblížila ve své bakalářské práci. V teoretické části mé práce se budu zabývat historií vodáctví ve světě i u nás. Dále budu popisovat vodácké vybavení a techniku jízdy na kanoi i kajaku. V následující části se zaměřím na přiblížení řeky Lužnice, na její geologický vývoj, přírodu kolem řeky, obtížnost při sjíždění. V závěru této části se pokusím přiblížit okolí řeky, tzn. Třeboňsko a Táborsko spolu s jejich turistickými a přírodními zajímavostmi. V praktické části práce se budu zabývat vyhodnocením dotazníku, který jsem rozdala mezi studenty na Vysoké škole polytechnické. V další části budu připravovat pětidenní kurz na řece Lužnici pro katedru sportu. Cílem je připravit kalkulaci pro kurz s vlastní dopravou a pro kurz s autobusem, který bude stále k dispozici. Spolu s kalkulací zde budu popisovat program jednotlivých dnů kurzu společně s charakteristikou jednotlivých úseků. 11

12 TEORETICKÁ ČÁST 2. Historie vodáctví 2.1 Ve světě Předchůdci dnešních kánoí a kajaků byly čluny vydlabané z kmenů stromů nebo postavené z bambusu, rákosí nebo kůže. Byly používány domorodými kmeny v Americe, Polynésii, Asii a Africe. Využívaly se k dopravě, lovu, boji ale i k zábavě. Asi 6000 let starý stříbrný model kánoe byl nalezen v hrobce sumerské královny v deltě Eufratu. Kánoe mají svůj původ u severoamerických indiánů. Do Evropy, hlavně do Anglie a Francie se dostala po roce 1880 z Kanady a ze Spojených států amerických. Kajak byl původně plavidlem Eskymáků. Ti jej používali k rybolovu. Do Evropy se dostal přes Švédsko. Zakladatelem kanoistiky byl skotský advokát John MacGregor, který žil v Londýně. Postavil dřevěný člun podle svých nákresů, ve kterých se nechal inspirovat především eskymáckým kajakem. Tento člun nazval Rob Roy a sjel na něm řeky ve střední a severní Evropě. První skládací kajak postavil Alfred Heurich a sjel na něm řeku Isaru. Jak uvádí (Vitouš 1980, str. 120) první sportovní využití kajaku se datuje do roku V roce 1866 vznikl v Anglii Royal Canoe Club. V roce 1869 byla v Anglii uspořádána první vodácká regata. První zmínky o závodech ve vodním slalomu se objevily až počátkem 30. let minulého století. Mezinárodní kanoistická federace byla založena v roce 1924, od roku 1946 je známa pod zkratkou ICF. (3,7) 2.2 V Čechách a na Moravě První zmínky o kajaku na našem území pochází z 15. Století, kdy rytíř Zachař z Pašiněvsi přivezl kajak ze Skandinávie. Dostal právo používat v erbu vyobrazení kajakáře s pádlem. (3,7) Počátky vodáctví v Čechách se počítají od druhé poloviny 19. století, kdy byl založen první kanoistický klub v Evropě. V Čechách se první kánoe objevila v roce Svaz kanoistů Království Českého byl založen v roce 1913 Josefem Rosslerem Ořovským. 12

13 Kanoistika se začala rychle rozvíjet po vzniku samostatného Československa. Byla založena první tábořiště, uskutečňovaly se první závody maratonského typu (např. Záhoří Chuchle, České Budějovice Praha, Cholín Praha, atd.). Většina těchto tras je dnes zatopena údolními přehradami. Český svaz kanoistů se stal v r pátým členem mezinárodní kanoistické federace. První mistrovství Evropy v kanoistice se konalo v roce 1933 v Praze. Závodů se zúčastnilo 58 závodníků z 10-ti zemí. Mistrovství bylo natolik úspěšné, že pomohlo k zařazení kanoistiky mezi sporty olympijských her v roce Vodáctví bylo velmi propagováno Klubem českých turistů, který do roku 1924 zaregistroval 253 vodáků. Dalšími propagátory vodáctví u nás byla skautská hnutí a turistické oddíly. Ke sjíždění řek používaly speciálně upravené pramice, které se daly použít i pro plachtění. K ovládání nepoužívaly vesla ale pádla. Dalšími účastníky vodáckého sportu byli trampové. V roce 1936 byla vydána první kilometráž českých řek. Velký a negativní vliv na vodáckou turistiku mělo postavení Vltavské kaskády, tedy soustavy přehrad na řece Vltavě. Jedná se o přehrady Lipno I a II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Další přehrady vznikaly i na jiných řekách po celé republice. Přehrady se obvykle budují v místech, kde řeka protéká údolím a mnohdy je i nejdivočejší a nejzajímavější pro vodáky. Takové úseky řeky byly zatopeny a pro vodáky ztraceny. Masová vodní turistika se rozšířila hlavně v dobách normalizace, kdy bylo téměř nemožné vycestovat za hranice a občané mohli trávit dovolené jen na území republiky. Znovu se zakládaly vodácké oddíly a kluby. Vodáci jezdili na laminátových kanoích a kajacích, upravovali si pramice nebo na vojenském nafukovacím člunu zvaném Matylda, předchůdci dnešních raftů. [1] Po roce 1989 se z vodáctví stává byznys. Vznikají půjčovny, nová tábořiště a specializované prodejny vodáckého vybavení. Jak uvádí Jančar Někdy to vypadá, že pádluje celý národ. Snad proto skalní vodáci v mnoha případech splouvají řeky tak jako před lety v jednom roztrhaném tričku, děravých keckách a s kytarou v igelitovém pytli. Romantika je krásná! (Jančar 2004, str. 9) 13

14 3. Vodácké vybavení Vodácké vybavení se skládá z lodě, pádla, krycí deky či zástěry. Dále se sem řadí oblečení (např. speciální neoprenové oblečení, neoprenové boty, přilby, atd.). Nedílnou součástí vybavení by měla být i plně vybavená lékárnička, opalovací krémy, čepice či sluneční brýle. 3.1 Loď Základním vybavením je loď s příslušenstvím. U každé lodi hodnotíme tři základní vlastnosti: rychlost, obratnost a stabilitu. Tyto vlastnosti jsou ovlivněny délkou, šířkou a profilem lodi (příčným i podélným). Aby byla loď rychlá, je nejvýhodnější příčný profil ve tvaru písmena V, tzv. V profil. Obratná loď má profil ve tvaru U, který klade nejmenší odpor při pohybu do stran. U lodí určených pro turisty se klade důraz na stabilitu. Pro ty je nejvýhodnější téměř obdélníkový profil. Jsou ale oproti předchozím dvěma typům výrazně pomalejší. Dalším faktorem, který ovlivňuje loď je tvar kýlu. Pokud má loď prohnutý kýl, je lépe ovladatelná při přejezdu napříč proudem a při traverzu. Boční podněty ji ale snadněji vyvádí ze směru a musí se neustále korigovat směr jízdy. Loď s rovným kýlem snadněji drží směr i při bočních podnětech. Loď je rychlejší, drží směr a jede déle setrvačností. Tyto tři vlastnosti lodi (stabilita, rychlost a obratnost) se často vylučují. Není možné, aby loď byla rychlá a zároveň stabilní a obratná. Pokud je loď delší a užší je méně obratná a stabilní, ale je rychlejší. Oproti tomu kratší a širší loď je stabilnější, ale pomalejší. Technický pokrok u konstrukce závodních plavidel ovlivňuje i konstrukci lodí pro rekreaci. Nejvíce využívané druhy lodí kanoe, kajaky, nafukovací a skládací plavidla a pramice. [2] Kanoe Kanoe se do Evropy dostala z Ameriky. Původně se jednalo o plavidlo severoamerických Indiánů. Zpočátku měla kanoe dvě formy s rovným kýlem pro plavbu na stojatých vodách (např. jezerech) a se zvednutými špičkami pro plavbu na tekoucích vodách. Dnes existuje řada modifikací. 14

15 Mezi základní odlišnosti patří, zda je kanoe s palubou či bez paluby. Podle tohoto kritéria rozlišujeme kanoe zcela otevřené, polokryté a celokryté. Kanoe zcela otevřené jsou oblíbené mezi vodáckou veřejností, protože se do nich vejde hodně zavazadel a mají velký výtlak. Nevýhodou je, že je lze použít jen do I. (resp. lehčího II.) stupně obtížnosti (viz. 4). Kanoe polokryté mají přední i zadní špičku pevně krytou. Zde lze upevnit krycí zástěru. S takto upravenou lodí lze sjíždět peřejnaté vody až do IV. stupně obtížnosti. Bez krycí zástěry, lze sjíždět menší peřeje až do II. stupně. Celokryté kánoe slouží výhradně pro slalom. Mají palubu ze stejného materiálu, jako je dno lodi. Nejsou vhodné pro delší plavby, protože do nich nelze uložit zavazadla. Další odlišností jsou tvary lodí (viz. 3.1), délka lodě a šířka lodě. Co se délky lodi týče, rozlišuj se krátké kanoe (4 4,5 m) pro mírně tekoucí vody, univerzální kanoe (4,5 5 m) pro tekoucí vody i jezera a dlouhé kanoe (nad 5 m) pro stojaté vody. Dále se kanoe rozlišují podle tvaru, konstrukce a technologie výroby. První byly žebrové kanoe. Jednalo se o kanoe vyrobené ze dřeva a přelakovaného plátna. Kostra lodi byla ze dřevěných příček, kýlové latě a oblouků. Povrch lodě byl potažen přelakovaným plátnem. Nevýhodou tohoto typu lodí byla malá odolnost, pracná výroba a byly těžko opravitelné během cesty. Další byly kanoe skořepinové. Byly tvořeny samonosnou skořepinou, která se vyrobila z několika vrstev tkaniny a polyesterové nebo epoxidové pryskyřice. Třetím typem kanoi jsou laminátové. Jsou cenově dostupné, odolnější a snadněji se udržují a upravují. Pro zvýšení odolnosti se používá dřevěné, duralové nebo laminátové výztuže. Tento typ se musí zajistit pro utopení. Obvykle je to zajištěno vzduchovými komorami v přídi a zádi lodi. V 90. letech minulého století dominuje výroba plastových lodí. Lodě se vyrábějí z polyetylénu, který je dobře zpracovatelný a recyklovatelný. Takovéto lodě jsou velmi odolné, ale jsou těžší a při větším poškození téměř neopravitelné. [3] 15

16 Obr. 1: Laminátová kanoe; zdroj: Kajak Kajak byl původně eskymácké plavidlo z kůže a kostí. Postupně se přes výrobu ze dřeva dostal až k dnešní podobě. Rozvoj zpracování plastu vedl k rozrůznění tvarů kajaků pro jednotlivé specializované účely. Kajak je velmi rychlá a velmi obratná loď určená pro peřejnaté a technicky náročné úseky toků. Pro úzké potoky existují zkrácené kajaky. Univerzální kajak je určen pro začátečníky. Je pohodlný na sezení. Je výhodný pro vodnaté úseky. Kajak typu playboy má zvednuté špičky, je pro zkušenější jezdce. Speciální kajaky zvané lodě pro rodeo mají prohnuté paluby, extrémně nízký výtlak a velké manévrovací schopnosti. Obr. 2: Kajak; Zdroj: Nafukovací plavidla Nafukovací plavidla se začala vyrábět jako alternativa pevných plavidel, kvůli jejich snadnější přepravě do méně přístupných míst. Dále se dají využít v místech, která jsou pro klasické lodě nesjízdné. Vyrábějí se nafukovací kanoe, kajaky a rafty. Rafty jsou obvykle pro čtyři a více jezdců. Nafukovací plavidla se skládají z bočních válců, sedaček, dna, polopaluby, upevňovacích ok a popruhů pro jezdce v lodi a záchytných lan. Boční válce jsou hlavní 16

17 nosné části lodi a mají zvednuté špičky. Sedačky se upevňují šněrováním a mohou být plastové, dřevěné či nafukovací. Dno je tvořeno podélnými válci. Loď se nafukuje přes plastové ventily buď kompresorem anebo ruční pumpou. Při používání nafukovacích plavidel je nutné dodržovat předepsané nahuštění válců. Také je nutné hlídat změny teplot, které mají vliv na tlak vzduchu ve válcích. Na studené vodě loď dofukujeme a naopak na přímém slunci musíme vzduch upouštět, aby nedošlo k prasknutí válce v důsledku vysokého tlaku. [4] Obr. 3: Nafukovací plavidlo Baraka; Zdroj: Pádlo Pádlo se skládá z listu a žerdi. Kajakářské pádlo má žerď a dva listy, které jsou oproti sobě pootočený o Používají se různé typy listů symetrické či asymetrické. Dále různé plochy listů a délky pádel. Záleží na využití pádla pro rychle tekoucí vodu či stojaté vody. Žerď bývá vyrobena z hliníku, dřeva či duralu. Kanoistické pádlo se skládá z jednoho listu, dříku či žerdi a hlavičky či hrušky. V praxi se využívají různé typy listů, záleží na určení. Pádla se vyrábějí dřevěná, s plastovými listy či s kompozitními listy. Pádla s plastovými listy mají často duralový dřík. Kompozitní listy se vyrábějí z laminátu, karbonu nebo kevlaru. Délka pádla by měla odpovídat výšce jezdce. Od země by mělo dosahovat minimálně k ústům, maximálně do výše očí. 17

18 Obr. 4: Kajakářské pádlo; Zdroj: Obr. 5: Kanoistické pádlo; Zdroj: Vodácká vesta Vodácké vesty jsou povinné pro děti do 12 let. Pro ostatní vodáky jsou doporučovány od obtížnosti toku WW II nebo na velkých vodních plochách. Vesty slouží jako prevence, mohou zachránit život, chrání před nárazy o kameny při vypadnutí z lodi a pomáhají udržovat tělesné teplo. Hlavním účelem vest je udržet hlavu vodáka nad vodou. Existuje několik typů vest s různou nosností. Vesta by neměla bránit pohybu, dobře padnout a nepadat z těla. Lepší druhy vest se dají individuálně upravit popruhy, přezkami nebo zipy. Vesty do náročnějších terénů jsou vybaveny bezpečnostními prvky jako kapsami na nůž, oky pro karabinu, atd. 3.4 Vodácká helma Vodácká helma se využívá k ochraně hlavy před úrazem při převrhnutí lodě. Musí dobře držet na hlavě, netlačit, chránit týl a spánky. Musí být odolná proti prasknutí a proražení. Upíná se často pod bradou. Může mít i chránič obličeje. Měla by plavat. Používá se od obtížnosti WW II. [4] 4. Technika záběrů na kanoi 4.1 Záběr vpřed Záběr vpřed je nejdůležitější a základní záběr. Pomocí záběru vpřed se pohání loď kupředu, udržuje rychlost lodi. K vykonání účinného záběru je nezbytné zapojit velké zádové svaly. Nejvíce se zapojují svaly podél páteře, trapézový sval a svaly deltové. Svaly v pažích jsou využívány jen pro řídící záběry a pro vytažení a přenos pádla. 18

19 Záběr vpřed má tři fáze zasazení, tažení a vytažení s přenosem. Při zasazení pádla do vody je důležité, aby záběr začal co nejvíce vpředu. Proto je nutné trup mírně předklonit. Pádlo by se mělo držet pevně ne však křečovitě. Ve fázi tažení je důležité, aby bylo pádlo taženo kolmo k vodě, jinak je záběr neúčinný a může vést k roztočení lodě. Spodní paže by měla být co nejdéle napjatá, aby byl umožněn přenos síly ze zad. Paže se tak rychle neunaví. Při fázi vytažení a přenosu dochází k vytažení pádla z vody plynulým obloukem. Pádlo se přenáší tak, aby plocha listu pádla, byla rovnoběžně s hladinou. 4.2 Záběr vpřed se slalomovým ulomením Korekce směru jízdy na kanoi je úkolem zadáka. Jednou z možností korekce je slalomové ulomení na konci záběru vpřed. Při dosažení úrovně boků začne zadák přetáčet list ve vodě tak, aby záběrovou plochu nasměroval k lodi. List pádla vytváří kormidlo lodi. Spodní rukou zadák přitlačí žerď pádla k boku lodi. Pokud se loď přetáčí na druhou stranu, než na které pádluje zadák, zatažením hlavice pádla dovnitř lodi lze loď stočit do opačného směru. Pokud se kánoe stáčí na stranu, kde zadák pádluje, je třeba horní rukou tlačit hlavici ven z lodi. 4.3 Záběr vpřed s rychlostním ulomením Zadák na konci záběru vpřed přetáčí plochu listu od lodi. Tento pohyb vychází převážně ze zápěstí. Záběrová plocha pádla směřuje od lodi. Korekce směru je prováděna již při natáčení ve vodě. Tento způsob korekce je tedy rychlejší než při slalomovém ulomení. Nevýhodou je, že tento způsob je namáhavý a nedovoluje velkou korekci směru. Je využíván při pádlován na hladké vodě. 4.4 Široký záběr od přídě Široký záběr od přídě se využívá k otáčení nebo roztáčení kanoe do požadovaného směru. Při tomto záběru musí být háček předkloněn, list je nutné zasazen do nejvíce vepředu u špičky lodi. Při záběru dochází k rotaci trupu a záběr je ukončen za tělem. [6] 19

20 5. Technika jízdy na kanoi 5.1 Přímá jízda Aby jízda lodi byla přímá a plynulá, je důležitá souhra obou kanoistů. Loď by měla mít neustále špičku po proudu a jet přímo, nikoli klikatě. U zkušenějších vodáků je řízení lodi záležitostí zadáka, který využívá výše uvedené záběry ke korekci směru jízdy. Vliv na řízení lodi má správná technika pádlování, váha posádky a silové parametry. Zadák využívá k řízení lodě záběr s krátkým slalomovým ulomením či záběr s rychlostním ulomením. Háček pomáhá v řízení jen výjimečně a to pomocí přitažením špičky, širokým záběrem od přídě a také pomocí silnějšího či slabšího záběru. 5.2 Nájezd do proudu a výjezd z proudu Rozlišují se dva typy nájezdu do proudu na stranu zadáka nebo na stranu háčka. Nájezd na stranu zadáka znamená, že otočení lodi se provede na stranu, kde zadák pádluje. Loď je vedena v protiproudu, při nájezdu do proudu je důležité loď naklonit dnem proti proudu. Náklon lodi provádí zadák tím, že vede záběr co nejdále od boku lodi s vykloněním trupu nad vodu. Vyrovnání náklonu je možné až ve chvíli, kdy je špička lodi ve směru proudu. U nájezdu na straně háčka provádí a určuje náklon lodi háček. Háček provádí závěs a směruje špičku lodi do proudu. Výjezd z proudu se také dělí na výjezd na stranu zadáka a na stranu háčka. Při výjezdu na stranu zadáka je nutné mít dostatečnou rychlost a v ostrém úhlu přejet rozhraní proudu. V okamžiku přejetí zadák provádí náklon lodi a provádí široký záběr u zádi. Háček provádí široký záběr u přídě. Je třeba dát pozor na předjetí zádě, kdy může dojít k jízdě pozadu v proudu. Při výjezdu na stranu háčka provádí háček závěs a náklon lodi. Zadák používá dle okolností buď široký záběr od přídě anebo přímý záběr 5.3 Přejezd proudu Přejezdem proudu se rozumí přejezd řeky z jednoho břehu na druhý. Loď je naváděna na rozhraní proudu, v místě rozhraní je proveden náklon. Největší tlak vody je na příď lodi, proto musí zadák mít pádlo ve vodě a držet záď přitažením nebo ulomením. Při dobře zvoleném nájezdu, náklonu a rychlosti se loď plynule přesune špičkou lodi proti proudu na druhou stranu řeky. 20

21 5.4 Překonání vodního válce Vodní válce skrývají určitá rizika. Nejlepší je se takovým místům na řece úplně vyhnout. Pokud to není možné, je třeba zajistit záchranu a překonávat jen vodní válce, kde voda odtéká spodem a kde je na straně válce prostor k vyjetí. Průjezd válce se provádí z kolmého úhlu. Rychlost by se měla při najíždění do válce zvyšovat. Při přejezdu hrany válce by se měl háček zaklonit, aby odlehčil špičku. Háček je při průjezdu válcem připraven na záběr. Silný záběr provádí až za válcem. [7] 6. Hodnocení obtížnosti Hodnocení obtížnosti je důležitým prvkem bezpečnosti. Je nutné vybrat řeku, jejíž obtížnost odpovídá schopnostem a možnostem vodáků. Přecenění schopností může mít vážné důsledky. Ve světě se používá několik typů klasifikací, u nás je využíváno tzv. alpské hodnocení řek. Dříve se klidné až mírně proudící řeky označovaly jako ZWA (stojatá voda jezera, přehrady), ZWB (klidná voda, slabě proudící voda), ZWC (mírně proudící). Dnes se všechny tyto stupně označují jako ZW. Rychle proudící a divoké vody se dělí na šest stupňů: WW I (lehká), WW II (mírně těžká), WW III (těžká), WW IV (velmi těžká), WW V (mimořádně těžká), WW VI (hranice sjízdnosti). Pro další rozlišení se používají znaménka + a -. Do klasifikace nejsou zahrnuty jezy. Jejich sjízdnost se tedy může výrazně lišit od uvedené klasifikace. Vliv na obtížnost toku má také spád a aktuální průtok. Obvyklá obtížnost je stanovena při optimální průtoku. Pokud se tedy průtok zvýší, např. při povodních, změní se i obtížnost. Charakter toku má také vliv na sjízdnost. Úzký potok může být náročnější než široká peřejnatá řeka i přes stejnou obtížnost. [5] 7. Lužnice 7.1 Charakteristika toku Řeka Lužnice pramení v Rakousku. Zpočátku teče na sever do Čech, odkud se vrací zpět do Rakouska. V Rakousku je známá pod jménem Leinsitzbach. Do Čech se vrací u Krabonoše. Od hranic teče řeka severním směrem, u města Tábor se ostře stáčí k jihozápadu. Lužnice se vlévá do Vltavy u Týna nad Vltavou. Je pravým přítokem Vltavy. Plocha povodí Lužnice je necelých km 2. Délka toku na území České 21

22 republiky je 149,5 km. Její jméno je odvozeno od toho, že protéká lučinami a lužními lesy. Lužnice je typická nížinná řeka s malým spádem. Horní tok řeky meandruje písčitými místy. Krajina je rovinatá s častými lesy. Před jezem Pilař odbočuje umělé koryto, tzv. Zlatá stoka, která byla vybudována, aby zásobovala vodou soustavu rybníku v Třeboňské pánvi. Řeka Lužnice se dále rozděluje na Starou a Novou řeku nedaleko Majdaleny. Stará řeka je původní koryto řeky Lužnice. Dnes je zarostlé a obtížně sjízdné. Napájí největší český rybník Rožmberk. Nová řeka je uměle vybudovaný tok, který je dlouhý 13,5 km. Nová řeka byla vybudována v 16.století regentem Jakubem Krčínem z Jelčan. Její hlavní význam je především v odvodu případné povodňové vody z koryta Lužnice do Nežárky. Tím je chráněna hráz rybníka Rožmberk před protržením. Nová řeka má charakter klidné vody s okolními bažinami. Podobný ráz má i krajina kolem Nežárky, se kterou se Nová řeka spojuje nad Jemčinou. Ve Veselí nad Lužnicí se Nežárka vlévá zpět do Lužnice. Nová řeka je více využívána vodáky než Stará řeka, kde je v letních obdobích obvykle velmi nízký vodní stav. Do středního toku přechází Lužnice pod Veselím nad Lužnicí. Ten je typický širším korytem s pomalým proudem, který je ještě zpomalován častými jezy. Krajina je rovinatá, lesů ubývá. U Sezimova Ústí se začíná údolí řeky prohlubovat a lesů přibývá. U Tábora, kde řeka přechází ve svůj dolní tok, se zvyšuje spád řeky a v korytě přibývá kamenů. Až k Přiběnicím se táhnou peřeje. Okolní krajina je zalesněná se strmými skalnatými stráněmi. Mění se až u Bechyně, kde opět přechází otevřenou lučinatou krajinu. U Týna nad Vltavou se Lužnice vlévá do Vltavy. 7.2 Geologický vývoj povodí Lužnice Oblast povodí Lužnice je součástí Českého masívu. Na konci prvohor zde vzniklo Varijským vrásněním pohoří, které postupně zvětralo až v náhorní planinu. Ve třetihorách vrásnění zvedlo část jihočeské pánve. Po skončení tohoto vrásnění některé části poklesly a tím daly vzniknout rozlehlé jihočeské pánvi. Postupem času zde vzniklo rozlehlé jezero, které bylo zanášeno štěrkem, pískem a jíly. Na tomto podloží hnijící vegetace dala základ rozsáhlým rašeliništím. Dolní tok Lužnice vznikl při vyvrásnění Středočeské pahorkatiny, kdy její dílčí část Českomoravská vrchovina donutila Lužnici u Tábora změnit směr na jihozápadní. 22

23 7.3 Historický vývoj povodí Lužnice Osidlování této oblasti probíhalo pravděpodobně později než na zbylém území Čech a Moravy. V přístupu bránily pralesy a rozsáhlé rašeliniště a močály. Počátky osídlení v době bronzové ( př. n. l.) potvrzují nálezy sídlišť a pohřebišť. V 7. století př. n. l. se zde objevují první opevnění sídliště. Až příchod Slovanů způsobil rozsáhlejší osidlování hlavně v oblasti Táborska. Ve 13. století se zde usazují Vítkovci, jejichž rožmberská větev ovládla na 300 let celé jižní Čechy. Vítkovci a později Rožmberkové zakládají vsi, hrady a města. Významný vliv na vývoj v této oblasti mělo také husitské povstání, které zde mělo své centrum. Střediskem husitů se stalo nově vybudované město Tábor. Po skončení husitského povstání dochází k hospodářskému rozvoji. Byly zakládány pivovary, dvory a rybníky. Hlavní změny proběhly na Třeboňsku, kde rybníkář Štěpánek Netolický nechal vybudovat soustavu rybníků a propojil je Zlatou stokou. Na něj navázal regent Jakub Krčín z Jelčan, který vybudoval rybník Rožmberk, rybník Svět u Třeboně a Novou řeku. Průmyslový rozvoj v 19. století neměl naštěstí silný vliv na jižní Čechy. Kolem Lužnice se rozvíjelo pouze sklářství, zpracování dřeva. Oblast zůstala spíše zemědělskou. Tento trend zanechal oblast nezničenou průmyslem. Naopak je zde přirozená krajina s mnoha památkami, které stojí při plavbě po řece navštívit. 7.4 Přírodní poměry a ochrana přírody Horní tok řeky odvodňuje oblast Třeboňské pánve. Krajina je zde umělá, od středověku přetvářená člověkem, který vymýtil lesy a vybudoval sídla a rybníky. Vybudování sítě toků a rybníků na Třeboňsku nevedlo k vyhubení rostlin ani živočichů. Naopak nové biotopy byly osídleny novými druhy rostlin a zvířat, které zde dříve nežily. Typickou vegetací okolo Lužnice jsou borovice a duby, které zpevňuje hráze rybníků. Z květin lze jmenovat lekníny, stulíky, pobřežní rákosí, masožravé rosnatky okrouhlolisté, rašeliník aj. V okolí Lužnice se vyskytují vzácné druhy zvířat, hlavně ptáci. Je zde možné vidět kachny, husy velké, čápi, racky, volavky, ledňáčky a na Třeboňsku také orla mořského. Ze savců jsou zde zastoupeni ondatry, vydry, srnčí zvěř, daňci, mufloni, lišky, lasičky, kuny, atd. Velkou nepříjemností v letních měsících jsou hejna komárů, která ztěžují život nejen vodákům. 23

24 Většina oblasti byla zahrnuta do chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervace Třeboňsko, která má rozlohu 700 km 2. Od roku 1977 je zařazena do mezinárodního systému biosférických rezervací UNESCO. Třeboňsko má z hlediska chráněných území u nás i ve světě ojedinělý charakter. Nejedná se o člověkem nenarušenou přírodu, ale naopak o od středověku přetvářenu krajinu. V CHKO Třeboňsko se nachází 465 rybníku a celkové rozloze 7448 ha. Nejcennější oblasti jsou ještě navíc chráněny jako maloplošná chráněná území, kde platí přísnější podmínky ochrany než v CHKO. Celkem je jich zde 28 a jedná se o národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP). V okolí řeky i přímo na řece jsou to PR Horní Lužnice, NPP Vizír, PR Staré jezero, PR Meandry Lužnice, NPR Stará řeka, PR Výtopa Rožmberka, PR Novořecké močály. 7.5 Sjízdnost a obtížnost V horním a středním toku odvádí řeka vodu z rovinatých oblastí. To zajišťuje, že voda odtéká pomalu a řeka je tedy sjízdná většinu roku. Při nižších stavech vody není třeba se obávat o poničení lodě o kameny. Dno je zde většinou písčité a bez kamenů. Největší problém se sjízdností bývá na Staré řece, kde je stav vody závislý na množství vody pouštěné do řečiště na Rozvodí a na elektrárně pod hrází rybníka Rožmberk. Proto většina vodáků dává přednost umělému korytu Nové řeky a Nežárce, kde je dostatek vody téměř celoročně. Po soutoku Nežárky a Lužnice ve Veselí nad Lužnicí nebývá se sjízdností zbylé části toku problém. Lužnice není příliš obtížnou řekou na sjíždění. Jedná se obvykle o mírně proudící řeku. Obtížnost se samozřejmě zvyšuje na jezech a při vyšších stavech vody. Jen úsek mezi Táborem a Příbenicemi je kamenitý a je zde nutná znalost jízdy v peřejích. (4) 7.6 Nebezpečí pří splouvání Převržení lodě Při převržení lodě dochází k opuštění plavidla a ke snaze zachránit loď, pádlo a případné vybavení. K opuštění lodě dochází po jejím otočení. Je jednoduché u otevřených a polozavřených lodí. Zde posádka vypadne ještě dříve, než se loď otočí o 90. U zavřených lodí může 24

25 nastat problém, pokud posádka nenechá loď úplně otočit. Pud sebezáchovy vede vodáka k tomu, aby měl hlavu nad vodou. To ale vede k tomu, že se vodák vzpříčí mezi sedačkou a lodí. Pro opuštění lodi je nutné nechat loď otočit a poté vodák vlastní vahou vypadne. Je nezbytné, aby se vyproštění z uzavřené lodi nacvičilo ještě před jízdou na tekoucí vodě. První, co se po převrhnutí lodě zachraňuje, jsou lidé. Poté loď a vybavení. Vodák by měl po převržení držet pádlo stále v ruce. Další, co by měl vodák udělat je zachytit převrácenou loď za špici, která je výše po proudu. Loď by měla plout rovnoběžně s proudem. Pokud by plula kolmo k proudu, je zde riziko poškození nebo zlomení. Nedoporučuje se loď obracet zpět v proudu, ale pomalu ji směřovat do tišiny nebo k bližšímu břehu na mělčinu. Také není vhodné si lodní šňůru omotávat kolem ruky, loď by mohla vodáka stáhnout pod vodu. Vodák drží loď za špici a plave za ní na zádech. Pokud by se vodák dostal před loď, je zde riziko přimáčknutí ke břehu či překážce. [8] Nebezpečí na Lužnici Horní tok Lužnice mezi Novou vsí a rybníkem Rožmberk je oblíbený mezi vodáky pro svou přírodu, ale je také nebezpečný. Meandrující řeka podemílá břehy a do koryta mohou spadnout kmeny stromů. Pokud leží napříč korytem, je jejich překonávání často složité a nebezpečné. Vždy je nejlepší překážku překonat po břehu, tedy loď tzv. přetáhnout. Pokud tak nelze učinit, např. kvůli vysokému břehu, najíždí se na kmen vždy přídí lodi, jinak se loď může převrhnout. Také proud je v tomto případě nebezpečný, může loď stáhnout pod strom. Pro sjíždění peřejnaté části pod Táborem je nutná znalost ovládání lodi a také tzv. čtení vody, kdy podle čeřící se hladiny poznáme, jaká překážka je pod hladinou. Také rybník Rožmberk může být nebezpečný. Hlavně vysoké vlny mohou převrhnout loď uprostřed vodní plochy. Pokud vodáci nemají vesty a jsou osamoceni, bývá jejich záchrana problémová Jezy Jezy na Lužnici a Nežárce jsou často velmi nebezpečné. Důkazem jsou mnohé pomníčky poblíž jezů, které jsou zde na památku utonulých vodáků. Nejbezpečnějším způsobem jak překonat jez, je loď přenést po břehu. Většina zkušených vodáků však tuto variantu využívá jen zřídka a v nejnutnějších případech, protože sjet si šlajsnu je 25

26 často to nejlepší na celém putování po řece. Dalšími způsoby jak překonat jezy jsou přetahování, shazování a spouštění. Při přetahování se loď přetahuje po hrázi jezu, kde je minimální množství vody. Shazování je nejrychlejší, pokud je větší skupina lodí. Loď bez zavazadel se podá přes zábranu propusti. Tento způsob je možný jen pokud nám konstrukce jezu dovolí přístup pod zábranu a pokud lze pod jezem nasednout do lodi. Spouštění se provádí na pevném provazu, kdy se loď bez posádky a bez bagáže spouští po jezu ze břehu. To je možné jen u jezu se šikmým profilem nebo u nízkých stupňů. Je nutné dostatečné množství vody a žádné překážky na jezu. Zásadně se nesjíždí jezy s kolmým profilem nebo tvarem paraboly. U těchto jezů se v podjezí tvoří dlouhý vývar nebo vodní válec. Ty vrací loď zpátky pod přepad jezu. Pokud se sem vodák dostane, obvykle nemá šanci se dostat bez pomoci ze zpětného proudu. Dalším typem jezů jsou jezy se šikmým profilem. Ty jsou obvykle bezpečnější, protože zpětný proud zde není tak silný. Mohou zde však být překážky v podobě stromů, kamenů. Spádová deska u těchto jezů také často končí vysokým skokem, kde lze lehko zlomit laminátovou loď nebo je deska ukončena kovovými profily, kde lze poškodit nafukovací lodě. Staré a porušené jezy mohou být nebezpečné vyčnívajícími trámy, kameny či kůly. Při splouvání jezů platí všeobecně, že je nutné jez si před sjezdem prohlédnout ze břehu. Jezy na Lužnici a Nežárce jsou obvykle konstruovány s vorovými nebo sportovními propustmi, které jsou sjízdné, pokud jsou otevřené. Pod vorovými propustmi je nutné počítat s vlnami, které obvykle zalijí otevřené lodě nebo loď dokonce převrátí. Nejnebezpečnější jezy na Lužnici jsou Pilař, Tájek, Klec, Val, Dráchov, Čejnov, Soukeník a Červený mlýn. Na Nežárce jsou to jezy Jemčina, Metel a Veselí. (4) 8. Kulturní zajímavosti v okolí Lužnice 8.1 Třeboň Třeboň je lázeňské a historické město, které se nachází v Třeboňské pánvi. Původně byla Třeboň založena jako osada, později se z osady stala pevnost a nakonec město. Největšího rozmachu dosáhlo město v době budování rybniční soustavy. Během třicetileté války město utrpělo značné škody. K dalšímu rozvoji došlo až po zavedení železnice v roce Statut lázeňského města získala Třeboň až v roce Historická část města je městskou památkovou rezervací, kde najdeme část původního 26

27 opevnění spolu s branami, s několika baštami, domy, renesanční kašnou, mariánským sloupem a radnicí Zámek Nejvýznamnější stavbou v Třeboni je rožmberský renesanční zámek, který byl přestavěn z původně gotického hradu v roce Zámek je tvořen čtyřkřídlou budovou s třípatrovou hranolovou věží. Je zde přibližně 120 místností. V prostoru zámku se také nachází nádvoří a barokní kašna. Při prohlídce zámku je možné využít několika tras. Jedna z nich vede rožmberskými renesančními interiéry, kde je možné se seznámit s životem pánů z Rožmberka, s historií města a o počátcích rybnikářství. Další trasa je zaměřena na život rodu Schwarzenberků. Třetí trasa vede konírnou, kde jsou expozice o jezdectví a chovu psů na zámku. Dále je možné v prostorách zámku navštívit zpřístupněné podzemní chodby Schwarzenberská hrobka Tato hrobka je místem posledního odpočinku rodu Schwarzenberků. Uvnitř hrobky se nachází novogotický oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru. Dále jsou zde v pozinkových rakvích uloženy ostatky příslušníků rodu. Hrobka je přístupná pouze s průvodcem, který podává výklad o historii rodu a zajímavostech stavby Lázně Aurora Tyto lázně byly otevřeny v roce Jedná se o moderní komplex budov, který se nachází na břehu rybníka Svět. Po řadě rekonstrukcí nabízí lázně dobrý evropský standard služeb. Mezi tyto služby patří tradiční slatinné koupele a zábaly, bylinné a perličkové koupele, vířivá lázeň, elektroléčba, masáže. Součástí lázní je společenský sál s kavárnou, restaurace, bary, obchody, bazény, fitness, sauna, tělocvična, solárium, kadeřnictví, kosmetika a pedikúra, internetová kavárna. K faktorům, které přispívají k léčbě, patří nejen zdravé prostředí Třeboně, ale i možnost využít řady kulturních a společenských akcí. 8.2 Stráž nad Nežárkou Původně se jednalo o osadu založenou na obchodní stezce z Rakouska do Čech. Byl zde postaven hrad, který byl později po požáru přestavěn na barokní zámek. Z hradu se 27

28 dochovala pouze okrouhlá věž. Majitelkou zámku byla také operní pěvkyně Ema Destinová. Její lásku k místní přírodě připomíná žulový pomník u Nové řeky, který zde po její smrti nechal vybudovat její přítel. (2) 8.3 Tábor Město Tábor leží na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí. Původně se jednalo o město zvané Hradiště, které ale bylo vypáleno Vítkovci. Na jeho místě založili Sezimové z Ústí hrad Kotnov, u kterého vybudovali husité město Tábor. Husité vytvořili z města nedobytnou pevnost s hradbami. Po skončení husitských válek, bylo město povýšeno na královské město a mnoha privilegii. Dnešní podobu město získalo hlavně během renesance. Jádro Starého města je městskou památkovou rezervací. Má typický charakter pevnosti s úzkými uličkami. Po obvodu vedou původní hradby s baštami, parkánem a Bechyňskou branou, kde je archeologické muzeum. Dále je možné navštívit věž, která jako jediná zbyla z původního hradu Kotnov. Na Žižkově náměstí je k vidění řada gotických a renesančních domů, renesanční kamenná kašna a pomník Jana Žižky. Dále je zde gotická radnice, kde je umístěno Husitské muzeum a také vstup do středověkých chodeb a sklepů. 8.4 Kozí Hrádek Kozí Hrádek je národní kulturní památkou. Hrad byl zřejmě založen pány z Hradce a jeho poslední majitelé poskytli útočiště Mistru Janu Husovi po jeho nuceném odchodu z Prahy. Jan Hus zde napsal několik svých významných děl, např. Výklad víry, Dcerka, Postilla, O svatokupectví. Také zde kázal své učení. V polovině 15. století hrad zanikl za dosud nezjištěných okolností. Ze zříceniny byl použit kámen při stavbě Červeného dvora a také Tábora. Až na konci 19. století došlo k odbornému zakonzervování zbytků hradu. Hrad je přístupný veřejnosti. 8.5 Choustník V obci Choustník stojí raně barokní zámek. Páni z Choustníku mají v erbu zlatý žebřík v modrém poli, který patří k nejstarším erbům v Evropě. Hrad Choustník ležící nedaleko obce byl postaven v letech Mezi jeho majitele patřili i Rožmberkové, dokud jej Petr Vok neprodal. Od roku 1614 je Choustník označován jako 28

29 pustý. Tento hrad je vzácným typem dvojhradu. Když se stal sídlem dvou příslušníků rodu, vznikly dva samostatné paláce. Jádro hradu se rozkládá na srázné skále a má dvě věže. Ta nejzachovalejší byla upravena na rozhlednu. V prostorách hradu se dochovaly zbytky kaple, padacího mostu a hluboká studna. V létě se zde konají Středověké slavnosti. (1) 9. Přírodní zajímavosti 9.1 Chýnovské jeskyně Patří mezi největší mramorové jeskyně v Evropě. Nachází se pod Pacovou horou a jsou součást Pacovské pahorkatiny. Byly objeveny náhodou v roce Otevřeny pro veřejnost byly v roce 1868 a jedná se o první zpřístupněné jeskyně u nás. Celková délka jeskynního systému je 1200 metrů, z toho přístupných je 222 metrů. Návštěvnická trasa sahá do hloubky 41 metrů k podzemnímu potůčku, který vyvěrá na povrch jako Rutický ramen a je zdrojem pitné vody pro Chýnov. Teplota je zde stálých 8 C. V jeskyni nejsou krápníky, protož mramor není rozpustný ve vodě. Je zde ale unikátní výzdoba tvořená vrstvami zbarveného vápence (bílá, žlutá, hnědá) a černozeleného amfibolitu. Hlavní chodby byly pojmenovány podle majitelů Chýnova. Dva výklenky mají název Kaple svatovojtěšská a Kaple svatého Víta. V jeskyních přežívá zimu netopýr řasnatý a další druhy. V roce 1949 byla jeskyně vyhlášena přírodní rezervací, od roku 1992 je národní přírodní památkou. Celá oblast Pacové hory byla v roce 2002 vyhlášena přírodní rezervací pro své vzácné minerály. Bylo jich zde popsáno 57 druhů. (1) 9.2 Písečný přesyp u Vlkova Jedná se o přírodní rezervaci vyhlášenou roku Její rozloha je 0,84 ha. Jedná se zbytek písečné duny z pozdního glaciálu nebo přesyp vznikl odlesněním krajiny ve starším holocénu. Odborníci se v tomto neshodují. Na některých místech je zde písek pohyblivý a vítr zde vytváří čeřiny. Rostou zde vzácné suchomilné rostliny, žijí teplomilné druhy blanokřídlého hmyzu. 9.3 Rybník Rožmberk Rybník Rožmberk byl vybudován v letech rybníkářem Jakubem Krčínem. Nápad na stavbu rybníka převzal od Jana Štěpánka Netolického. Při prvním napuštění 29

30 se hráz na jednom místě protrhla. Po opravě nechal Jakub Krčín na hráz vysázet duby, aby jejich kořeny zpevnily hráz. Tyto duby jsou zde dodnes a jsou chráněnou památkou. Původní rozloha rybníka byla asi 1060 ha, ale dnes je menší. Hráz je dlouhá 2430 metrů, vysoká až 10 metrů a u paty 55 metrů široká. Objem zadržované vody je 6,2 mil m 3. Při povodních v roce 2002 zadržela hráz desetinásobek svého objemu a ochránila tak povodí Lužnice od větších škod. (2) 10. Další možnosti sportovního vyžití 10.1 Cykloturistika Mezi nejoblíbenější sportovní aktivity na Třeboňsku patří cykloturistika, protože Třeboňská rovinatá krajina přímo vybízí k projížďce na kole. Je zde kvalitní síť značených cyklistických tras, které umožňují navštívit malebné vesničky či staleté hráze rybníků. Třeboňsko je součástí sítě stezek Greenways Praha Vídeň. Jedná se o síť stezek a tras pro cyklisty, pěší, jezdce na koních či vodáky. Hlavní, zelená stezka, spojuje Prahu s Vídní a jsou na ní napojeny další stezky, které spojují historicky, přírodně a kulturně zajímavá místa. Stezky vedou po klidných silnicích a cyklistických trasách. Při projíždění těchto stezek můžete kromě Třeboňska a Táborska poznat i okolí Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Českou Kanadu, Národní park Podyjí a Jižní Moravu. Přímo Třeboní prochází červená stezka Greenway Rožmberského dědictví. Na ní navazuje několik místních cyklostezek. Na Táborsku bylo v roce 2003 vyznačeno přes 400 km cyklotras, které byly v roce 2004 vybaveny lavičkami, mapami regionu, kolostavy, odpadkovými koši. Kromě značených cyklostezek je možné Třeboňsko projet i po cyklistických naučných stezkách. K těm nejvýznamnějším patří stezka Okolo Třeboně, Rožmberk a Pamětí Vitorazska. [9,10,11] Pro přepravu kol je možné využít zelenou linku Cyklotrans. Tento dopravní systém, který funguje devět let, nabízí přepravu pro turisty a cykloturisty včetně kol mezi městy Jižních Čech. [12] 10.2 Pěší turistika Krajina na Třeboňsku a Táborsku je malebná a pro pěší turistiku je zdejší terén nenáročný. Je zde hustá síť značených turistických stezek, které jsou značeny podle celostátně používané metodiky Klubu českých turistů. Tyto značené stezky vedou 30

31 k nejzajímavějším místům oblasti. Na Táborsku jsou to například zříceniny hradů Choustník a Kozí Hrádek, dále Chýnovské jeskyně. Řeku Lužnici si lze nejlépe prohlédnout na červeně značené stezce, která vede z Čelkovic ke zřícenině hradu Příběnice po levém břehu řeky. Naučná stezka Veselské pískovny vede CHKO Třeboňsko a na 14 informačních tabulích jsou turisté informováni o ojedinělé vodní a suchozemské fauně a floře, která se přizpůsobila písečné půdě. Jednou ze zastávek je i písečný přesyp u Vlkova. [13] 10.3 Rybaření na Třeboňsku Třeboňsko je ideálním místem pro rybaření, protože rybaření zde má dlouhou tradici. Lovit ryby lze na Lužnici, Nežárce a na rybnících určených pro rybolov. Zájemci nemusí mít ani rybářský lístek. Stačí pouze pověření k lovu ryb na udici, které lze sehnat u prodejců pověření k lovu. Zde lze také získat informace o pravidlech provozování rekreačního rybaření, která jsou pro každý rybník jiná. Také zde lze půjčit vybavení či zakoupit návnady. Nejčastěji zde lze ulovit kapra, dále také amury, štiky, candáty, sumce, cejny, plotice, líny, okouny, perlíny a v poslední době i boleny. [14] 31

32 PRAKTICKÁ ČÁST 11. Vyhodnocení dotazníku Dotazník jsem rozdala mezi studenty Vysoké školy polytechnické. Celkem jsem získala 185 vyplněných dotazníků. Věkovou kategorii jsem u respondentů nezjišťovala, protože se jednalo pouze o studenty VŠPJ. Dotazník obsahoval celkem 16 otázek, ve kterých mě zajímalo, zda už byli na kurzu vodácké turistiky nebo by se ho chtěli zúčastnit. Také mě zajímalo, kolik peněz by byli ochotni utratit za kurz vodácké turistiky Vyhodnocení první otázky V první otázce jsem zjišťovala, jakého pohlaví jsou respondenti. Z celkového počtu 185 respondentů bylo 132 žen a 53 mužů. Což odpovídá 71% žen a 29% mužů. Větší počet žen je dán tím, že školu navštěvuje více studentek než studentů. Graf 1: Jakého jste pohlaví? 11.2 Vyhodnocení druhé otázky Ve druhé otázce jsem se zajímala, zda studenti preferují letní či zimní sporty. Letním sportům dává přednost 82% odpovídajících studentů. Zimní sporty má raději pouze 18%. Z celkového počtu 132 žen preferuje letní sporty celých 80%, u mužů je to 87%. 32