UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Postavení a role Scottish Office: vývoj a proměny ministerstva pro záležitosti Skotska v kontextu devoluce

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut politologických studií Kristina Hubáčková Postavení a role Scottish Office: vývoj a proměny ministerstva pro záležitosti Skotska v kontextu devoluce Bakalářská práce Praha 2016

2 Autor práce: Kristina Hubáčková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Blanka Říchová, CSc. Rok obhajoby: 2016

3 Bibliografický záznam HBÁČKOVÁ, Kristina. Postavení a role Scottish Office: vývoj a proměny ministerstva pro záležitosti Skotska v kontextu devoluce. Praha, s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut politologických studií. Katedra politologie. Vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Blanka Říchová, CSc. Abstrakt Tématem bakalářské práce je postavení a role britského ministerstva pro záležitosti Skotska (Scottish Office) a jeho vývoj v kontextu devoluce. Práce sleduje historii Scottish Office od založení v roce 1885 až do zániku v roce 1999, přičemž jeho zánik zasazuje do souvislostí s devolučním procesem ve Velké Británii. Cílem práce je odpovědět na otázku, zda Scottish Office v některé fázi svého vývoje vystupovalo také jako zástupce zájmů Skotska, nebo zda po celou dobu své existence pouze reprezentovalo zájmy vlády Spojeného království. V souvislosti s procesem devoluce se práce zabývá také Scotland Office, jež po realizaci devolučních návrhů v roce 1999 nahradilo Scottish Office. Na základě rozboru činnosti Scottish Office a Scotland Office autorka dochází k závěru, že ministerstvo pro záležitosti Skotska po celou dobu své existence vystupovalo jen jako reprezentant zájmů britské vlády ve Skotsku a o zástupce skotských zájmů v britské vládě se v žádné fázi jeho fungování nejednalo. Abstract The theme of this bachelor's thesis is the status and role of the British ministry for Scottish affairs (Scottish Office) and its development in the context of devolution. The work traces the history of the Scottish Office since its foundation in 1885 until its dissolution in 1999, while placing its dissolution into the context of the devolution process in the UK. The objective of the work is to answer the

4 question of whether the Scottish Office acted as a representative of the interests of Scotland at any stage of its development, or whether it only represented the interests of the British Government during the entire period of its existence. In the context of the process of devolution, the work also addresses the Scotland Office, which replaced the Scottish Office after the implementation of devolution proposals in Based on an analysis and comparison of the activities of the Scottish Office and the Scotland Office, the author concludes that throughout its existence, the ministry for Scottish affairs represented only the interests of the British government in Scotland, and at no stage of its operation was it ever a representative of Scottish interests in the British government. Klíčová slova Scottish Office, státní tajemník pro Skotsko, Velká Británie, britská vláda, devoluce, Skotsko, Scotland Office Keywords Scottish Office, Secretary of State for Scotland, Great Britain, British Government, Devolution, Scotland, Scotland Office Rozsah práce: znaků včetně mezer

5 Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne... Kristina Hubáčková...

6 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Prof. PhDr. Blance Říchové, CSc. za trpělivost, vstřícný přístup a cenné rady a připomínky k jejímu zpracování. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Martě Chromé, Ph.D. za pomoc s překladem problematických pojmů a svým rodičům za jazykovou korekturu a celkovou podporu při psaní práce.

7 Institut politologických studií Projekt bakalářské práce Vymezení tématu bakalářské práce: Ve své práci se zaměřím na Scottish Office a jeho postavení a roli v rámci britského politického systému. Ministerstvo pro záležitosti Skotska existovalo v letech jako úřad vykonávající pod vedením ministra pro skotské záležitosti (Secretary of State for Sotland) celou řadu vládních funkcí ve vztahu ke Skotsku. Tento úřad tedy hrál stěžejní roli ve správě skotských záležitostí a způsob jeho řízení a fungování měl nezanedbatelný dopad na velkou řadu oblastí skotských zájmů. Po vzniku skotského parlamentu v roce 1999 byla většina z jeho činnosti převedena na nově vzniklou skotskou vládu s malým zbytkem funkcí, které si ponechalo Scotland Office jako nástupce původního ministerstva. Cílem mé práce je popsat genezi Scottish Office od jeho vzniku do jeho rozpuštění v rámci procesu skotské devoluce. V práci se zaměřím zejména na vývoj a proměny pravomocí a struktury ministerstva v průběhu jeho fungování a zároveň na podobu pozice ministra pro skotské záležitosti jako nejvyššího představitele úřadu. Práce se dále bude věnovat procesu skotské devoluce, který vedl k rozpuštění ministerstva. Závěrečná část práce bude věnována současnému postavení a činnosti Scotland Office, které se značně omezenými pravomocemi působí jako reprezentant skotských zájmů ve vládě Spojeného království i nadále. Předpokládaná osnova: 1. Úvod 2. Fungování Scottish Office v letech Vznik a formování instituce 2.2. Struktura a pravomoci Scottish Office 2.3. Secretary of State for Scotland Postavení a pravomoci Ministři pro skotské záležitosti v dějinách 3. Scottish Office v kontextu devoluce 3.1. Průběh skotské devoluce (referenda 1979 a 1997)

8 3.2. Rozpuštění Scottish Office a přenesení pravomocí 4. Současná činnost Scotland Office 4.1. Podoba instituce 4.2. Postavení a pravomoci 5. Závěr Literatura: BOGDANOR, Vernon. Devolution in the United Kingdom. Oxford: Oxford University Press, 1999, 342 s. BROWN, Alice, MCCRONE, David a Lindsay PATERSON. Politics and Society in Scotland. Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Macmillan, 1998, 260 s. CAMPBELL, R. H. The Scottish Office and the Special Areas in the 1930s. The Historical Journal. Mar. 1979, Vol. 22, No. 1, pp DENVER, David. Voting in the 1997 Scottish and Welsh Devolution Referendums: Information, interests and opinions. European Journal of Political Research. 2002, Vol. 16, No. 6, pp DEVINE, Thomas, M. Scotland in the 20th Century. Ed. Thomas M. Devine and R. J.Finlay. Edinbourgh: Edinbourgh University Press, s. DEVINE, Thomas. M. The Challenge of Nationalism.' Scotland and the Union Ed. Tom M. Devine. Edinbourgh: Edinbourg University Press, s. HOOD, Christopher; DUNSIRE, Andrew a Suky THOMPSON. Comparing the Scottish Office with 'Whitehall': A Quantitative Approach. British Journal of Political Science, Jul., 1979, Vol. 9, No. 3. KEARNEY, Hugh. The British Isles: A History of Four Nations. Cambridge: Cambridge University Press, 1995, 324 s. KELLAS, James. The Scottish Political System. 2. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1992, 312 s. MIDWINTER, A., KEATING, M a J. MITCHELL. Politics and Public Policy in Scotland, Basingstoke: Macmillan, 1991, 240 s. MIDWINTER, A.; MCVICAR, M: The Devolution Proposal for Scotland: An assessment and critique. Public Money & Management, 1996, Vol. 16, Issue 4. MITCHELL J. (2003), Governing Scotland: The Invention of Administrative Devolution, Basingstoke: Macmillan, s. MITCHELL, James. Devolution in the UK. Manchester: Manchester University Press, 2009, 261 s.

9 MITCHELL J. The Narcissism of Small Differences: Scotland and Westminster, Parliamentary Affairs, 2010, vol.63, pp ROVNÁ, Lenka. Kdo vládne Británii?, Praha : Sociologické nakladatelství, 2004, 280 s. WORMALD, J. (ed.). Dějiny Skotska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s.

10 Obsah ÚVOD... 2 Rozvržení práce a ukotvení tématu v literatuře FUNGOVÁNÍ SCOTTISH OFFICE V LETECH Cesta k vytvoření Scottish Office Vznik Scottish Office a jeho fungování do roku Struktura a pravomoci Scottish Office v letech Vývoj Scottish Office v letech Postavení Scottish Office v období vlády Konzervativní strany v letech a jeho vývoj do roku Postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království Postavení a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko Významní státní tajemníci pro Skotsko v historii Scottish Office Důvody úspěchu vybraných státních tajemníků pro Skotsko SCOTTISH OFFICE V KONTEXTU DEVOLUCE Devoluční návrhy New Labour Referendum o devoluci 1997 a Scotland Act Rozpuštění Scottish Office a přenesení pravomocí Vznik Scotland Office a pravomoci státního tajemníka pro Skotsko po roce Postavení Scotland Office v rámci britské vlády a jeho vztah ke Skotsku ZÁVĚR SUMMARY POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHY

11 ÚVOD Významným mezníkem v historii Skotska je rok 1707, kdy se Skotské království po přijetí Zákonů o unii 1 stalo součástí Království Velké Británie. Přestože na základě těchto zákonů došlo ke zrušení samostatného skotského parlamentu, ne všechny aspekty správy Skotska přešly přímo pod britskou centrální vládu. Skotsku tak byla i po roce 1707 ponechána autonomie v rozhodování v oblasti skotského právního systému, školství a místní správy a stejně tak byla v Zákonech o unii zachována samostatná správa skotské presbyteriánské církve. (Kellas, 1989, s. 2) Z tohoto specifického postavení Skotska v rámci Velké Británie, které přetrvává do současnosti, vychází i nestandardní vymezení pravomocí státního tajemníka pro Skotsko, jenž mezi lety 1926 a 1999 vystupoval jako ministr pro záležitosti Skotska v čele Scottish Office a od roku 1999 působí jako představitel nově vzniklého Scotland Office. Státní tajemník pro Skotsko je jedním z ministrů britského vládního kabinetu. Tito ministři tvoří nejmocnější skupinu v celém politickém systému Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a každý z nich v souladu se zájmy celé země odpovídá za určitou přesně vymezenou politickou oblast. (Rovná, 2004, s. 81 ) Úřad státního tajemníka pro Skotsko se ovšem z tohoto rámce vymyká zejména proto, že rozsah jeho pravomocí není primárně určen věcně, ale teritoriálně. V roce 1885 bylo založeno Scottish Office, které je ústředním tématem této práce. Toto ministerstvo pro záležitosti Skotska ovšem nevzniklo v důsledku úsilí britské vlády o posílení skotské autonomie a přenesení některých svých pravomocí přímo do tohoto regionu. Šlo naopak o snahu centra zefektivnit správu jednoho z regionů, kterým bylo v tomto případě Skotsko. (Říchová, 2008, s. 106) Samotný vznik Scottish Office tedy nebyl součástí procesu devoluce. Podle skotského politologa Jamese Mitchella (2003a, s. 9) je o určité formě devoluce v souvislosti se Scottish Office možné hovořit až na konci třicátých let dvacátého století, kdy byla značně rozšířena úřednická základna ministerstva. V tomto případě ovšem nedošlo k delegování pravomocí britské centrální vlády na jiný politický 1 Jednalo se o dva samostatné zákony, Zákon o unii se Skotskem z roku 1706 přijatý anglickým parlamentem a Zákon o unii s Anglií z roku 1707 přijatý skotským parlamentem. Oba zákony uvedly v platnost podmínky Smlouvy o unii, která byla v roce 1706 dojednána mezi zástupci obou zemí. 2

12 orgán, který není přímo její součástí, ale jednalo se pouze o přenos úřednických pravomocí mezi jednotlivými vládními ministerstvy. (Mitchell, 2003a, s. 9) O skutečné politické devoluci, kterou jeden z předních britských expertů na ústavní záležitosti Spojeného království Vernon Bogdanor (1999, s. 2-3) definoval jako přenesení exekutivních a legislativních pravomocí, k němuž vždy dochází směrem z nadřízené politické autority k podřízenému orgánu, je však v souvislosti se správou Skotska možné hovořit až mnohem později. Podle Bogdanora totiž proces politické devoluce nezbytně zahrnuje vytvoření voleného orgánu, který je alespoň v základní míře nadále podřízen centrální vládě či parlamentu. (Bogdanor, 1999, s. 3) Takovýto proces vedoucí k devolučním změnám ve Velké Británii vyvrcholil mezi lety 1997 a 1999, kdy byl na základě úspěšného labouristického referenda o devoluci vytvořen Skotský parlament. (Deacon a Sandry, 2007, s. 5) Hlavním cílem předkládané práce je odpovědět na otázku, zda Scottish Office v některé fázi svého vývoje vystupovalo jako zástupce skotských zájmů, nebo zda šlo vždy pouze o ministerstvo reprezentující zájmy vlády Spojeného království týkající se Skotska. Výchozím předpokladem je, že Scottish Office po celou dobu své existence sloužilo k prosazování zájmů vlády Spojeného království ve Skotsku, což vyplývá již z výše zmíněného faktu, že Scottish Office vzniklo zejména v důsledku snahy centrální vlády o efektivnější správu Skotska. Pro ověření této hypotézy bude práce sledovat, jak se od založení Scottish Office v roce 1885 do jeho zániku v červenci 1999 vyvíjela jeho struktura, postavení a pravomoci. Zvláštní pozornost bude přitom věnována pozici státního tajemníka pro Skotsko a tomu, jaký vliv na postavení Scottish Office měli v průběhu dějin tito jeho představitelé a jak se na funkci státních tajemníků pro Skotsko podepsala jejich příslušnost ke konkrétní politické straně. Práce bude dále sledovat vývoj postavení státního tajemníka pro Skotsko i v období od roku 1999 do současnosti, kdy bylo Scottish Office nahrazeno jeho nástupnickým ministerstvem Scotland Office. Jak již bylo řečeno, byla geneze Scottish Office z velké části na devoluci nezávislá. To ovšem neznamená, že se ministerstvo pro záležitosti Skotska na podobě devolučního procesu žádným způsobem nepodílelo. Dalším cílem předkládané práce tedy je zasadit Scottish Office do kontextu devoluce a objasnit, jakým způsobem se existence ministerstva podepsala na podobě devolučního procesu a jakým způsobem naopak tento proces ovlivnil podobu Scottish Office. 3

13 Rozvržení práce a ukotvení tématu v literatuře Bakalářská práce se skládá ze dvou částí, které se dále dělí na kapitoly. První část práce se zabývá vývojem Scottish Office a jeho fungováním v letech 1885 až 1999 a je členěna do pěti kapitol. Na úvodní kapitolu, která popisuje proces vedoucí k vytvoření Scottish Office, navazuje kapitola druhá, jež se zabývá vznikem ministerstva a jeho fungováním do roku 1939, kdy došlo k výrazné proměně v jeho struktuře. Třetí kapitola sleduje fungování Scottish Office v letech 1939 až 1999 a sestává ze dvou podkapitol, z nichž první je soustředěna na vývoj postavení a pravomocí Scottish Office do roku 1979 a druhá se zabývá postavením ministerstva za vlády Konzervativní strany v letech 1979 až 1997 a představuje vývoj jeho pravomocí do roku 1999, kdy bylo Scottish Office zrušeno. Následující dvě kapitoly se věnují celkovému postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království v letech 1885 až 1999 a postavení státního tajemníka pro Skotsko, včetně představení několika významných osobností, které tento úřad zastávaly. Účelem druhé části bakalářské práce je zasadit fungování Scottish Office do kontextu procesu devoluce. Tato část tudíž nejprve sleduje období od poloviny devadesátých let dvacátého století do roku 1997, kdy došlo k transformaci Labouristické strany na New Labour, což vedlo k vítězství strany ve všeobecných volbách v roce 1997 a následně k vyhlášení úspěšného referenda o devoluci pro Skotsko a Wales v září téhož roku. Následující kapitola se věnuje činnosti Scottish Office od roku 1997 do roku 1999, kdy byly devoluční návrhy New Labour převedeny do praxe, a podílu Scottish Office a státního tajemníka pro Skotsko na vytvoření jejich finální podoby. Poslední dvě kapitoly v této části práce se zabývají vývojem postavení státního tajemníka pro Skotsko po roce 1999 a podobou a fungováním Scotland Office, jež po zrušení Scottish Office vzniklo jako jeho menší nástupce a které v omezeném rozsahu nadále alespoň formálně působí jako reprezentant skotských zájmů ve vládě Spojeného království. Rozdělení bakalářské práce na dvě hlavní části se do jisté míry odlišuje od původního projektu. Ten předpokládal, že bude složena ze tří oddílů, přičemž vývoj Scottish Office v kontextu devoluce a současná činnost Scotland Office měly být zpracovány samostatně. Z odborné literatury zaměřené na devoluční proces ve Velké 4

14 Británii však vyplývá, že otázka vzniku a fungování Scotland Office s tématem devoluce úzce souvisí a pro větší ucelenost textu tedy bylo vhodnější, aby tato dvě témata tvořila součást jednoho oddílu práce, věnovaného Scottish Office (a později Scotland Office) v kontextu devoluce. Po konzultaci s vedoucí práce profesorkou Blankou Říchovou jsem se tedy rozhodla tyto dvě zamýšlené části spojit do jedné. Projekt bakalářské práce dále předpokládal, že její součástí bude i kapitola věnovaná devolučnímu procesu v období sedmdesátých let dvacátého století, který vedl k uspořádání neúspěšného labouristického referenda o devoluci v roce Jak se ovšem ukázalo po hlubším studiu relevantní odborné literatury, devoluční proces v tomto období probíhal nezávisle na Scottish Office a nesouvisel tedy přímo s tématem práce. Proto jsem se rozhodla tuto kapitolu do textu nezařadit. Problematika vývoje a transformace Scottish Office a jeho zasazení do kontextu devoluce představuje zajímavé téma, jemuž se ale v České republice odborná literatura věnuje spíše okrajově. Výjimku tvoří publikace profesorky Blanky Říchové, a to především ve sborníku Úloha politických aktérů v procesu decentralizace. V anglickojazyčném prostředí je téma Scottish Office přirozeně zpracováno obsáhleji. Většinou je ovšem tato problematika součástí publikací s širším tematickým vymezením. Z autorů, kteří se postavení Scottish Office věnují samostatně, je třeba jmenovat zejména Sira Davida Milna, který se ministerstvem pro záležitosti Skotska a postavením státního tajemníka pro Skotsko podrobně zabývá v publikaci The Scottish Office and other Scottish Government Departments a jenž sám v letech 1942 až 1959 působil jako stálý zástupce státního tajemníka pro Skotsko. Dále se práce opírá o publikace skotského politologa James Mitchella, který se zabývá jak problematikou Scottish Office, tak procesem devoluce ve Spojeném království. Za stěžejní lze označit zejména monografii The Scottish Question vydanou v roce 2014, která kromě jiného představuje fungování Scottish Office a Scotland Office od roku 1885 až do současnosti a zároveň se věnuje postavení jednotlivých státních tajemníků pro Skotsko. 5

15 1. FUNGOVÁNÍ SCOTTISH OFFICE V LETECH Cesta k vytvoření Scottish Office Od roku 1603 tvořila dvě do té doby nezávislá království Anglie a Skotsko personální unii, jež byla spojena osobou panovníka, ale ve které si obě monarchie zachovaly vlastní zákonodárné orgány. Do přijetí Zákonů o unii v roce 1707, kterými byly obě monarchie sloučeny do jednoho společného státu s názvem Království Velké Británie, byly záležitosti Skotska pro skotského, a od roku 1603 britského, panovníka spravovány prostřednictvím Soukromé rady Skotska (The Privy Council of Scotland). (Milne, 1957, s. 9) Tato rada se věnovala široké škále lokálních politických, ekonomických, správních a sociálních otázek, dohlížela na výkon práva a zároveň sloužila jako poradní sbor panovníka. Podobně jako například anglický parlament se i Soukromá rada Skotska vyvinula z Královské rady, která od třináctého století působila jako poradní a soudní orgán složený zkrálovských úředníků. (National Records of Scotland, 2015a) Zároveň ve Skotsku již od třináctého století existoval úřad tzv. tajemníka pro Skotsko (Secretary for Scotland), který se v průběhu patnáctého století stal stálým členem Soukromé rady pro Skotsko a zároveň jedním z nejvlivnějších státních úředníků ve Skotsku. (Milne, 1957, s. 8-9; Hume Brown, 1911, s. 365) Po přijetí Zákonů o unii a zrušení původního Skotského parlamentu 1. května 1707 začala být převážná část dosavadních funkcí skotské vlády vykonávaná z Londýna. Soukromá rada Skotska byla v roce 1708 rozpuštěna a ani post tajemníka pro Skotsko a další administrativní struktury, které ve Skotsku před vznikem Království Velké Británie existovaly, nebyly v Zákonech o unii výslovně zachovány. Úřad skotského tajemníka ovšem ani po přijetí těchto zákonů nezanikl. V roce 1708 byl naopak ke dvěma stávajícím státním tajemníkům Spojeného království 2, jejichž pravomoci nebyly rozděleny věcně, ale spíše teritoriálně, přidán titul vévody z Queensberry, kterému připadala zvláštní zodpovědnost za skotské záležitosti. V rámci 2 Jednalo se o tzv. Secretary of State for the Northern Department a Secretary of State for the Southern Department. 6

16 vlády Velké Británie tak byla vytvořena funkce státního tajemníka pro Skotsko (Secretary of State for Scotland), který byl pověřen odpovědností za skotskou vládu a skotské záležitosti. (Milne, 1957, s. 9) Zákony o unii také přinesly změnu v působnosti nejvyššího státního zástupce pro Skotsko 3 (Lord Advocate). Ten byl hlavou soudní moci ve Skotsku a po roce 1707 se zároveň stal hlavním právním poradcem britské vlády a koruny v civilních i trestních právních záležitostech Skotska. V důsledku právních změn, které následovaly po vytvoření Unie, tedy nejvyšší státní zástupce pro Skotsko získal pozici vedoucího státního úředníka. (Kellas, 1989, s. 29) Když byl v roce 1746 post státního tajemníka pro Skotsko zrušen, byl to právě nejvyšší státní zástupce pro Skotsko, kdo převzal jeho pravomoci. (Milne, 1957, s. 11; Kellas, 1989, s. 29) Od téže doby byla správa vládních záležitostí ve Skotsku formálně v rukou dvou zbylých státních tajemníků, dokud v roce 1782 nepřešla na nově vytvořené ministerstvo vnitra. Ministr vnitra se však ve skotských záležitostech obvykle jen málo orientoval a skutečná moc byla nadále rozdělená mezi nejvyššího státního zástupce pro Skotsko a skupinu neoficiálních skotských správců (Scottish Managers), kteří měli velký vliv nejen ve Skotsku samotném, ale i v britském vládním kabinetu. (Milne, 1957, s. 11) Postupně také docházelo k proměně struktury lokální vlády. Místo založení jednotlivých ministerstev či odborů vytvořila britská vláda za účelem výkonu veřejné politiky ve Skotsku systém specializovaných skotských rad (Scottish Boards). Tyto rady měly zákonem stanovené specifické povinnosti a byly ze své činnosti odpovědné jednotlivým ministrům. Nejvýznamnějšími z nich byla Rada pro průmyslovou výrobu, Rada pro chudinské právo a veřejné zdraví a Rada pro školství. 4 (Milne, 1957, s ) Činnost těchto orgánů se však brzy ukázala jako nepříliš efektivní. Terčem kritiky za strany parlamentu se stalo zejména to, že vzhledem k absenci ministra, který by byl přímo odborníkem na Skotsko, bylo těžké určit, kdo za rozhodnutí skotských rad skutečně odpovídá. Navíc byly rady obsazovány zejména laiky, kteří neměli pro danou činnost dostatečnou kvalifikaci, a ne profesionálními státními úředníky. (Kellas, 1989, s. 30) 3 Anglicko-český právnický slovník jako překlad výrazu Lord Advocate na prvním místě uvádí generální prokurátor. (Chromá, 2010, s. 188) Po konzultaci s PhDr. Martou Chromou, Ph.D. jsem se ovšem rozhodla zvolit pro český text vhodnější termín nejvyšší státní zástupce pro Skotsko. 4 Roku 1872 byl namísto Rady pro školství zřízen Scotch Education Department, fungující jako výbor Soukromé rady Spojeného království. 7

17 Před rokem 1885 tedy existovalo několik na sobě nezávislých skotských administrativních orgánů, jejichž úkolem byl dozor nad skotskou místní správou. Tato nepřehledná a neúčinná forma správy v kombinaci s vzrůstajícím skotským nacionalismem a s ním spojenou nelibostí k postupné integraci skotských administrativních orgánů pod centrální londýnskou správu vedla ke snahám skotských poslanců o vytvoření funkce skotského ministra a samostatného skotského ministerstva. (Keating, 1976, s. 134) Ustavení ministerstva pro Skotsko a pozice skotského ministra prosazovali i někteří zástupci zřad skotské šlechty. Jedním z nejvýraznějších zastánců obnovení vládní funkce skotského tajemníka byl hrabě z Rosebery, který trvalé vyloučení skotského zástupce z kabinetu vnímal jako značně neuspokojivou a pro Skotsko nevýhodnou situaci. (Gibson, 1985, s. 21) Hrabě z Rosebery argumentoval zejména tím, že na rozdíl od Irska, které je v britském vládním kabinetu zastoupeno státním tajemníkem pro Irsko, Skotsko žádného podobného zástupce ve vládě nemá. V souvislosti s tím poukazoval na to, že neexistence skotského ministerstva se stálým uspořádáním a personálem vede k diskontinuitě ve správě Skotska, jelikož nový nejvyšší státní zástupce pro Skotsko nemá na rozdíl od ministrů jiných vládních oddělení po svém nástupu do funkce na co navázat. (Milne, 1957, s. 14) Skotští poslanci dále kritizovali to, že do působnosti nejvyššího státního zástupce pro Skotsko, který se specializoval na právní záležitosti, spadaly i další oblasti veřejného zájmu. Dalším neméně důležitým argumentem bylo, že v důsledku nedostatečného zastoupení Skotska ve vládě nebyla věnovaná náležitá pozornost podobě zákonů určených přímo Skotsku. (Kellas, 1989, s. 30) Zejména na základě argumentu, že existence skotského ministerstva povede ke zefektivnění správy Skotska ze strany centrální vlády, nakonec premiér William Gladstone v roce 1884 na návrhy požadující vytvoření Scottish Office a obnovení postu skotského tajemníka přistoupil. Nešlo tedy vprvní řadě o snahu vyhovět skotským zájmům a požadavkům a učinit ústupek skotskému nacionalismu, ale naopak o krok vedoucí k lepšímu zastoupení celobritských zájmů ve Skotsku. (Kellas, 1989, s. 31; Keating, 1976, s. 134) 8

18 1.2 Vznik Scottish Office a jeho fungování do roku 1939 Poté, co dal premiér Gladstone vytvoření ministerstva pro záležitosti Skotska svůj souhlas, bylo před parlament předloženo několik návrhů zákonů, které pro skotského ministra stanovovaly různý rozsah odpovědnosti a kompetencí. V roce 1885 pak byla představena finální podoba návrhu zákona o tajemníkovi pro Skotsko, který mu přiznával rozsáhlou škálu pravomocí od dohledu nad vzdělávacím systémem, policií, veřejným zdravím, chudinským právem, průmyslem a rybolovem až po správu vězeňských zařízení a pozemních komunikací. Zároveň však návrh v nezměněné podobě zachovával pravomoci nejvyššího státního zástupce pro Skotsko v oblasti skotského práva. Nadále měl existovat i systém skotských rad, kterým byly ponechány jejich statutární povinnosti, ale které měly od té chvíle nepřímo spadat do úřední moci tajemníka pro Skotsko. (Mitchell, 2014, s. 31; Ross, 1981, s. 3) Ve stejné době ovšem po sérii neúspěchů premiéra Gladstona došlo ke změně vládnoucí strany. Po porážce vládního návrhu zákona o státním rozpočtu Gladstone rezignoval a stávající vláda Liberální strany byla nahrazena vládou Konzervativní strany včele s novým premiérem Lordem Salisburym. (Shannon, 2000, s. 331) Tyto změny zkomplikovaly přijetí velkého množství zákonů navržených původní vládou. Zákon o tajemníkovi pro Skotsko (Secretary for Scotland Act 1885) ovšem jako jeden z mála zákonů z pera předchozí vlády změnu vládnoucí strany přestál. (Mitchell, 2014, s. 31) Královna Viktorie zákon schválila 14. srpna 1885 a na pozici tajemníka pro Skotsko byl jmenován vévoda z Richmondu a Gordonu. (Gibson, 1985, s. 24) Spolu s vytvořením postu tajemníka pro Skotsko došlo i k vytvoření Scottish Office, tedy ministerstva pro záležitosti Skotska, které formálně vystupovalo jako reprezentant skotských zájmů ve vládě. (Mitchell, 2014, s. 31) Členem vládního kabinetu se však tajemník pro Skotsko nestal ihned v roce 1885, ale až o sedm let později roku V roce 1926 byl pak tajemník pro Skotsko povýšen na pozici státního tajemníka pro Skotsko (Secretary of State for Scotland), tedy plnohodnotného ministra vlády pro záležitosti Skotska. Soustava skotských rad však v praxi fungovala i po roce 1885 téměř nezávisle na Scottish Office. Tento systém se navíc dále rozšiřoval, když v roce 1911 přibyla 9

19 Rada pro zemědělství (Board for Agriculture) a v roce 1919 Rada pro zdravotnictví (Board for Health). (Milne, 1957, s ) Změna přišla v roce 1928 spolu se schválením Zákona o reorganizaci skotských úřadů (Reorganisation of Offices (Scotland) Act), který reagoval na obecnou nespokojenost s přetrvávající činností skotských rad. Hlavním bodem tohoto zákona bylo ustavení Úřadu pro skotské zdravotnictví (Department of Health for Scotland) a Úřadu pro skotské zemědělství (Department of Agriculture for Scotland) namísto odpovídajících skotských rad. Vzhledem k tomu, že byly kompetence v daných oblastech přiděleny úřadům samotným, a ne přímo státnímu tajemníkovi pro Skotsko, však nešlo oproti předchozímu uspořádání o příliš výrazné zlepšení. (Ross, 1981, s. 3) Problém s roztříštěností exekutivních pravomocí přetrvával až do roku Již o dva roky dříve byl za účelem přezkoumání skotské administrativy vytvořen parlamentní výbor pro správu Skotska (Committee on Scottish Administration) v čele s bývalým státním tajemníkem pro Skotsko a ministrem vnitra Johnem Gilmourem. (Mitchell, 2014, s. 68) Zpráva Gilmourova výboru poskytla obecné zhodnocení skotského správního aparátu a zároveň se podrobněji zaměřila na vztahy mezi Scottish Office a ostatními administrativními orgány. Ze zjištění výboru vyplývalo, že funkce státního tajemníka pro Skotsko je v praxi nadále definovaná spíše teritoriálně než podle zákonem stanoveného rozsahu funkcí. Zpráva též poukazovala na problémy ve spolupráci mezi Scottish Office sídlícím v Londýně a orgány působícími přímo v Edinburghu, stejně jako na neefektivní spolupráci jednotlivých londýnských vládních odborů. (Mitchell, 2014, s. 69) Na základě Zákona o reorganizaci skotských úřadů 5 (Reorganisation of Offices (Scotland) Act 1939) vycházejícího z doporučení Gilmourova výboru přešly funkce Úřadu pro skotské zemědělství, Úřadu pro skotské zdravotnictví, výboru Soukromé rady Spojeného království pro skotské školství (Scotch Education Department), Úřadu pro skotské vězeňství a Rady pro rybolov přímo pod státního tajemníka pro Skotsko, přičemž dvě naposledy zmíněné instituce byly navíc převedeny pod nově vzniklý odbor Scottish Office pro vnitřní záležitosti (Scottish Home Department). (Milne, 1957, s. 3, 19) Nešlo již tedy o statutární orgány se samostatnou právní subjektivitou, ale o odbory 5 Tímto zákonem byla zrealizována doporučení parlamentního výboru pro správu Skotska (tzv. Gilmourova výboru), který ve své závěrečné zprávě poukázal na nutnost přenesení funkcí původně samostatných odborů přímo pod státního tajemníka pro Skotsko. Šlo o jiný zákon než Reorganisation of Offices (Scotland) Act z roku

20 existující na podporu výkonu funkce státního tajemníka. Kromě toho přibyla i pozice stálého zástupce státního tajemníka pro Skotsko, který měl především poradní funkci. Zároveň došlo k transformaci vnitřní struktury Scottish Office, ke kterému nyní kromě ministerského ústředí v Dover House v Londýně přibyly čtyři samostatné odbory. (Milne, 1957, s. 19) Jednalo se o zmíněný odbor pro vnitřní záležitosti, odbor pro zdravotnictví (Department of Health), odbor pro školství (Scottish Education Department) a odbor pro zemědělství (Department of Agriculture), do jehož kompetence spadalo i lesnictví a rybolov. Ve stejném roce bylo zřízeno nové ústřední sídlo Scottish Office v St. Andrew s House v Edinburghu, zatímco původní Dover House v Londýně přetrval jako sídlo státního tajemníka pro Skotsko. K usnadnění komunikace v rámci ministerstva byla v Londýně také pro každý ze čtyř odborů vytvořena styčná kancelář (Liaison Office). (Milne, 1957, s. 19, 24-25) Toto nové skotské sídlo ministerstva bylo otevřeno v roce 1940 a na první pohled se stalo symbolem devoluce, jež je ovšem v tomto kontextu možné chápat pouze jako přenesení pravomocí centrální vlády na regionální úroveň v rámci skotské administrativy. Scottish Office bylo i nadále institucí vlády Spojeného království, řízenou ze svého ústředí na Whitehallu v Londýně. K fyzickému přesunu administrativních sil zlondýna do Skotska navíc téměř nedošlo, protože většina státních úředníků pouze přesídlila v rámci Edinburghu. V nové budově ministerstva kromě toho ani nebyl dostatek prostoru pro stále narůstající počet zaměstnanců, což způsobilo, že část kanceláří Scottish Office zůstala rozptýlená v jiných částech města. V roce 1939 tak nedošlo primárně k decentralizaci skotské administrativy, ale spíše k jejímu sloučení v rámci již existujících Edinburských institucí. (Mitchell, 2014, s. 71) Přesto byl rok 1939 z hlediska Scottish Office velmi důležitým mezníkem, jelikož v jeho průběhu došlo ke značným změnám ve struktuře ministerstva a výraznému rozšíření jeho pravomocí. 1.3 Struktura a pravomoci Scottish Office v letech Vývoj Scottish Office v letech Působnost Scottish Office lze od roku 1939 rozdělit do dvou kategorií. Za prvé se jednalo o oblast, ve které mělo ministerstvo plnou autonomii v rozhodování a jež 11

21 zahrnovala agendu všech čtyř (a po vytvoření Odboru hospodářského plánování v roce 1973 pěti) hlavních odborů ministerstva. Do druhé kategorie pak patřily všechny záležitosti, které sice také spadaly do působnosti Scottish Office, ale zároveň patřily i do agendy ostatních vládních ministerstev. V tomto případě Scottish Office nejčastěji vystupovalo jako poradní orgán, který neprosazoval výlučně skotskou politickou linii, ale snažil se usměrňovat rozhodnutí ostatních ministerstev tak, aby byla výhodná pro obě strany. Úkolem Scottish Office tedy v první řadě bylo dodat politice Velké Británie skotský rozměr a přizpůsobit ji na lokální úrovni skotskému právnímu systému a historické podobě skotských institucí, od čehož se odvíjel i rozsah jeho pravomocí. (Keating, 2010, s ) Schválení Zákona o reorganizaci skotských úřadů a přemístění Scottish Office a velké části jeho personálu do St. Andrew s House v Edinburghu přineslo několik klíčových změn, které ovlivnily jak fungování ministerstva, tak i názor skotské veřejnosti na něj. Nejenom, že Skotsko získalo poprvé od roku 1707 plnohodnotný správní orgán sídlící přímo na jeho území, ale nově zavedená struktura úřadu také nabízela větší flexibilitu ve správě skotských záležitostí. Státní tajemník pro Skotsko tak od té doby představoval nejvyšší autoritu skotské administrativy, která alespoň zdánlivě nebyla řízena pouze přímo z Londýna, ale o jejíchž změnách bylo z velké části rozhodováno na lokální úrovni. Ve Skotsku tedy najednou existovala instituce, která fungovala obdobným způsobem jako autonomní samospráva. (Hanham, 1969, s. 67) Způsob, jakým byly vroce 1939 změny provedeny, ovšem také přinesl pro Scottish Office jistá omezení. To se projevilo zejména v oblasti správy vnitřních záležitostí Skotska, kde postupy užívané již před rokem 1885 a přejaté tehdy nově vytvořeným Scottish Office přetrvaly v téměř nezměněné podobě i po vytvoření odboru pro vnitřní záležitosti. Stejně tak se vnitřní struktura nového odboru skotského školství příliš nelišila od původního výboru pro školství Soukromé rady Spojeného království existujícího již od roku 1872 mimo rámec Scottish Office a zásadním rozdílem bylo jen to, že od roku 1939 spadaly jeho pravomoci přímo pod státního tajemníka pro Skotsko. Dlouhotrvající negativní postoj britského ministerstva financí k existenci Scottish Office a rozšiřování jeho pravomocí navíc vedl ke zvýšenému vládnímu dohledu nad přerozdělováním veřejných výdajů ve Skotsku. Právě v této oblasti bylo nejvíc patrné, že i přes značné rozšíření působnosti Scottish Office, jež bylo provedeno na doporučení Gilmourova výboru, bylo ministerstvo v první řadě stále odpovědné britské centrální vládě. (Hanham, 1969, s ) 12

22 To ovšem neznamenalo konec růstu pravomocí Scottish Office a státního tajemníka pro Skotsko. V průběhu a po skončení druhé světové války byla rozšířena působnost Scottish Office v oblasti podpory zemědělské výroby a rybolovu, zdravotnictví, územního plánování a udržitelného rozvoje měst a obcí a vpřípadě energetiky nově v oblasti výstavby a správy vodních elektráren. (Milne, 1957, s ) Další výraznou změnou, která vedla k dalšímu posílení pravomocí Scottish Office v oblasti zdravotnictví, bylo v roce 1948 vytvoření Národní zdravotní služby Skotska (National Health Service Scotland), tedy veřejně financovaného zdravotního systému, jenž fungoval nezávisle na ostatních částech Británie a byl politicky odpovědný pouze státnímu tajemníkovi pro Skotsko. (Ross, 1981, s. 4) Ve stejném období však došlo i k přenesení pravomocí opačným směrem, tedy ze skotské lokální úrovně na centrální vládu. Největším zásahem do působnosti Scottish Office v tomto smyslu byla ztráta pravomocí v oblasti správy sociálního zabezpečení, jež byla v roce 1948 v rámci celé Británie přenesena na nově vytvořené samostatné ministerstvo pro státní systém sociálního zabezpečení (Ministry of National Insurance). (Kellas, 1989, s. 32) Některé méně důležité pravomoci Scottish Office byly také od roku 1939 postupně převáděny na ministerstvo dopravy, Komisi pro energetiku a Úřad pro lesnictví. Šlo však pouze o výjimečné případy, které byly značně převáženy množstvím pravomocí získaných. (Milne, 1957, s. 20) Další změny ve fungování úřadu nastaly jako důsledek rozsáhlé revize skotské administrativy provedené Královskou komisí pro skotské záležitosti vedenou hrabětem z Balfouru v letech 1953 až Ve své výsledné zprávě tato komise ohodnotila původní návrhy Gilmourova výboru a soudobou podobu skotské administrativy z velké míry pozitivně, doporučila však i nadále pokračovat v přenosu pravomocí na Scottish Office, a to zejména v oblasti justice a zemědělství. (Milne, 1957, s. 20) V důsledku toho v roce 1955 státní tajemník pro Skotsko získal pravomoc jmenovat ve Skotsku smírčí soudce 6, která původně náležela Lordu kancléři. Odpovědnost za silnice a mosty byla převedena z ministerstva dopravy na odbor pro vnitřní záležitosti a odpovědnost za zdraví zvířat na doporučení Balfourovy komise přešla na odbor pro zemědělství v Edinburghu. (Gibson, 1985, s. 125) 6 Laický soudní úředník s omezeným výkonem pravomocí působící u okresního soudu, jehož povinnosti mohou zahrnovat občanskoprávní spory a méně závažné trestné činy jako je krádež, napadení či dopravní přestupky. 13

23 K významné změně ve struktuře Scottish Office došlo v roce 1973, kdy byl ke stávajícím čtyřem oddělením přidán odbor hospodářského plánování (Economic Planning Department), který převzal některé funkce původního odboru pro vnitřní záležitosti. 7 Koncem roku 1974 bylo rozhodnuto, že bude na Scottish Office převedena také část pravomocí ministerstva průmyslu a obchodu týkající se regionálního rozvoje, průmyslu a hospodářské pomoci. (Mitchell, 2009, s. 29) Od roku 1975 tedy státní tajemník pro Skotsko navíc získal odpovědnost za Skotskou rozvojovou agenturu (Scottish Development Agency) a také za správu vládní selektivní pomoci průmyslu, která byla do té doby poskytovaná regionální pobočkou ministerstva průmyslu a obchodu v Glasgow. (Bogdanor, 1979, s. 81) Skotská rozvojová agentura převzala od lokální vlády odpovědnost za podporu zahraničních průmyslových investic, správu vládou postavených podniků a průmyslových areálů a získala možnost poskytovat financování investic v podobě půjček a dotací. (Gibson, 1985, s. 160) Od svého založení prošla Skotská rozvojová agentura řadou změn, které odrážely měnící se hospodářskou a politickou situaci jak ve Skotsku, tak v celé Velké Británii. V kontextu decentralizace skotské administrativy je však důležité zejména to, že agentura získala pověst svébytné instituce, jejíž existence ukazovala, že správu skotského hospodářství je možné efektivně provádět pouze přímo ze Skotska. (Mitchell, 2009, s. 29) Přenesení odpovědnosti za rozvoj průmyslu, využití půdy a plánování v oblasti životního prostředí z ministerstva průmyslu sídlícího v Londýně přímo na Scottish Office navíc přispělo ke zjednodušení a zefektivnění koordinace průmyslové strategie a plánování využití půdy ve Skotsku. (Keating, 1976, s ) Postavení Scottish Office v období vlády Konzervativní strany v letech a jeho vývoj do roku 1999 Vítězstvím ve všeobecných volbách v roce 1979 započalo osmnáct let trvající období vlády Konzervativní strany, pro kterou devoluce nikdy nepředstavovala jedno z hlavních politických témat. Po neúspěšných labouristických devolučních referendech ve Skotsku a Walesu z března 1979 naopak nově ustavená konzervativní vláda 7 Šlo zejména o odpovědnost za rozvoj související s těžbou ropy, dodávkou elektřiny a výstavbou nových měst a obcí. Odbor dále odpovídal za Radu pro rozvoj oblasti Highlands and Islands (The Highlands and Islands Development Board) vytvořenou v roce 1966 a Skotskou radu pro turismus. 14

24 zdůrazňovala důležitost udržení stability Spojeného království jako celku a k možnosti devoluce se stavěla odmítavě. (Bradbury a Mawson, 1997, s. 76) To ovšem neznamená, že strana v tomto období neměla na postavení Scottish Office a celkovou situaci ve Skotsku značný vliv. Nástup konzervativní vlády premiérky Margaret Thatcherové přinesl jisté oslabení pozice Scottish Office, a to zejména v oblasti správy skotských financí. Přestože bylo ministerstvo vytvořeno právě za vlády Konzervativní strany a strana měla již od počátku nezanedbatelný vliv na to, jakým způsobem se vyvíjela jeho struktura a pravomoci, se již od svého prvního zvolení do funkce v květnu 1979 Margaret Thatcherová stavěla k otázce správy skotských záležitostí spíše negativně. Premiérka Scottish Office kritizovala zejména ve spojitosti se správou veřejných výdajů, které byly v poměru k počtu obyvatel ve Skotsku vyšší než v ostatních částech Británie, což se příčilo vládním snahám sociální výdaje naopak snížit. Přesto však vláda nikdy vážně neuvažovala o úplném zrušení Scottish Office, a to zejména z důvodu neúměrně vysokých nákladů, které by se pojily se zpětným převedením skotské administrativy na ostatní vládní ministerstva. (Mitchell, 2009, s. 30) V důsledku vládní snahy o prohloubení centralizace měla být posílena odpovědnost státního tajemníka pro Skotsko parlamentu díky ustavení výběrového parlamentního výboru pro skotské záležitosti (The Select Committee on Scottish Affairs), který měl za cíl přezkoumávat politickou a správní činnost Scottish Office a jeho jednotlivých oddělení. 8 (Bogdanor, 1999, s ) Výbor se v tomto ohledu ukázal jako velice úspěšný, již od svého vzniku v roce 1979 se však musel potýkat s problémy vyplývajícími z neschopnosti dvou hlavních politických stran dohodnout se na podobě jeho složení. (McConnell a Pyper, 1996, s ) To dosáhlo tak daleko, že v roce 1987 nebyla vláda kvůli nedostatečnému počtu konzervativních poslanců zastupujících skotské volební obvody schopna výbor obsadit tak, aby v něm byla zachována vládní většina, a jeho činnost byla na několik let pozastavena. 9 (Bogdanor, 1999, s. 116) Radikální hospodářské a sociální reformy konzervativní vlády se projevily i na stále se zvětšujících rozdílech ve voličských preferencích mezi jednotlivými částmi 8 Součástí činnosti výboru byl také dohled nad přerozdělováním veřejných výdajů ve Skotsku a dalšími obecnými záležitostmi, které se Skotska dotýkaly. 9 Roku 1992 byl výbor pro skotské záležitosti obnoven a problém s nedostatkem skotských poslanců byl vyřešen tak, že bylo členství v něm umožněno i poslancům zastupujícím volební obvody mimo Skotsko. 15

25 Británie. Konzervativní strana si zachovala silné postavení zejména na jihu Anglie, ale v severní Anglii, Skotsku a Walesu podpora konzervativců v osmdesátých letech značně klesla. (Keating a Elcock, 1998, s. 5-6) V roce 1987 tak byl podíl Skotů, kteří ve volbách podpořili Konzervativní stranu, poloviční oproti voličům v Anglii a tento sestupný trend dále pokračoval. (Hutchinson, 2001, s. 139) Postavení konzervativních tajemníků v čele Scottish Office tak bylo oslabeno tím, že jejich stranická příslušnost neodpovídala preferencím skotských voličů (viz Příloha č. 1). (Mitchell, 2014, s. 147) Jedním z faktorů, který přispěl kpoklesu popularity Konzervativní strany ve Skotsku, bylo plánované zavedení tzv. Poll Tax, čili paušální daně z hlavy, k němuž mělo ve Skotsku dojít v roce 1989, a tedy o rok dříve než ve zbytku Spojeného království. Toto opatření ještě posílilo nespokojenost Skotů s vládou Konzervativní strany a následné demonstrace a rozsáhlá kampaň vybízející k neplacení daně nakonec vládu donutily od tohoto kontroverzního opatření upustit. (Cameron, 2010, s. 326) Pozice státního tajemníka pro Skotsko byla navíc oslabena tím, že vzhledem k odlišným voličským preferencím vrůzných částech Británie měl konzervativní tajemník v labouristickém Skotsku jen minimální podporu. Podle Vernona Bogdanora (1999, s. 114) tak pro státní tajemníky pro Skotsko bylo mezi lety 1979 a 1997 velmi obtížné efektivně prosazovat skotské zájmy v parlamentu, protože měli jako zástupci Skotska ve vládním kabinetu poměrně slabou vyjednávací pozici. To, že byli skotští tajemníci jmenováni přímo premiérkou, navíc neznamenalo, že vždy bezvýhradně souhlasili s vládní politikou a nesnažili se zároveň hájit specifické skotské zájmy. (Bradbury a Mawson, 1997, s ) Krátce po parlamentních volbách v roce 1979 premiérka jmenovala na pozici státního tajemníka pro Skotsko George Youngera, kterému se na počátku osmdesátých let podařilo udržet konsensuální přístup k sociální politice i přesto, že se skotské, na průmyslovou výrobu zaměřené hospodářství, hroutilo. (Brown, McCrone a Paterson, 1998, s. 22) S tím, jak se zásahy centrální vlády do skotského hospodářství stupňovaly, začal Younger vystupovat vůči premiérce Thatcherové kritičtěji a poukazoval na to, že její přístup ke skotskému hospodářství ignoruje tamní regionální specifika, která by ovšem centrální vláda přehlížet neměla. (Mitchell, 2014, s. 148) Na Youngerovo místo v roce 1986 nastoupil Sir Malcolm Rifkind, který ve Skotsku provedl zásadní reformy, jež zahrnovaly privatizaci skotského energetického a dopravního průmyslu. V roce 1990 se však Rifkind začal veřejně distancovat od toho, jakým způsobem Thatcherová obecně ke skotským záležitostem přistupovala. Během 16

26 svého působení v úřadu tajemníka se Rifkind stejně jako jeho předchůdce Younger musel potýkat právě i s tím, že měla Konzervativní strana ve Skotsku o dost slabší postavení než v Anglii. (Kellas, 2005, s. 52) Ve stejné době také začala vládní politika stále více zasahovat i do oblasti skotského zdravotnictví a školství, které do té doby měly spadat výhradně do působnosti Scottish Office. To bylo také příčinou Rifkindových 10 občasných sporů s premiérkou Thatcherovou, kterou upozorňoval na to, že je při provádění reforem ve Skotsku nutné si připustit jistá společenská a politická specifika tohoto regionu a jednat v souladu s nimi. 11 Premiérka ovšem tento navrhovaný citlivější přístup ke Skotsku odmítla. (Cameron, 2010, s. 336) James Mitchell (2003, s. 170) názor Thatcherové na Skotsko shrnul tak, že Z jejího pohledu na pozici Konzervativní strany ve Skotsku příliš nezáleželo, dokud měla strana dostatečně silné postavení v Anglii, které jí zajistilo parlamentní většinu. Toto odmítnutí specifického přístupu ke Skotsku ovšem jen posilovalo tamní nespokojenost se sociální a hospodářskou politikou centrální vlády, což vedlo k opětovnému vzestupu skotského národního cítění. Navíc rostly i tendence připisovat hospodářské problémy regionu slabé ústavní pozici Skotska v rámci Spojeného království místo toho, aby byly vnímány v ekonomickém kontextu. 12 (Brown, McCrone a Paterson, 1998, s. 22) V listopadu roku 1990 došlo ke změně na pozici premiéra, kdy Margaret Thatcherovou v čele vlády vystřídal John Major. Oba státní tajemníci pro Skotsko, kteří se vystřídali v průběhu Majorovy vlády, byli zastánci silné pozice Scottish Office, které mělo být schopné efektivně hájit skotské zájmy i bez vytvoření autonomního regionálního shromáždění. (Kellas, 2005, s. 52) Michael Forsyth, který nastoupil na pozici státního tajemníka pro Skotsko v roce 1986, si ovšem podle vlastních slov uvědomoval rostoucí zájem Skotů o devoluci a upozorňoval na neudržitelnost dosavadní přísně centralistické politiky. (Hutcheon, 2014) Přestože po celou dobu svého působení vystupoval jako striktní odpůrce devoluční politiky, přišel Forsyth s 10 Malcolm Rifkind byl v sedmdesátých letech přesvědčeným zastáncem devoluce a svůj postoj začal měnit až po zvolení Margaret Thatcherové na post premiérky. Podobně na tom byl i jeho předchůdce Younger, který stejně jako Rifkind v devolučním referendu v roce 1979 hlasoval pro provedení devoluce. 11 Na konferenci Skotské labouristické strany v roce 1990, kde musel čelit kritice za to, že není schopen zajistit, aby byla ve vládní politice věnována zájmům Skotska dostatečná pozornost, Rifkind dokonce jako možné řešení zmínil právě možnost devoluce. (Bradbury a Mawson, 1997, s. 79) 12 Na to samozřejmě zareagovala opoziční Labouristická strana, která mimo jiné cílila právě na oblasti, kde měla stávající konzervativní vláda nízkou voličskou podporu. Labouristé se tedy v osmdesátých letech vrátili ke svému dřívějšímu závazku k vytvoření regionálního shromáždění, které podle nové stranické rétoriky mohlo Skotsko ochránit před tvrdými dopady thatcherismu. 17

27 další řadou reforem vedoucích k rozsáhlejšímu přenosu pravomocí na místní samosprávu, které označil za součást širší iniciativy na zlepšení správy Skotska, jež měla Skotům dát větší kontrolu nad vlastními záležitosti. 13 (Griffiths, 1998, s. 18) To neměnilo nic na tom, že nespokojenost s konzervativní vládou ve Skotsku přetrvávala a že Scottish Office bylo vnímáno spíše jako zástupce centrální vlády, který je odtržený od skutečného dění ve Skotsku a neschopný plně porozumět skotským zájmům než jako skotské ministerstvo, které by naopak mělo skotské zájmy hájit. (Deacon a Sandry, 2007, s. 54) Šíře pravomocí ministerstva ovšem i přes sílící kritiku ze strany Margaret Thatcherové dále rostla a konzervativní vlády v letech 1979 až 1997 byly zodpovědné za další převedení pravomocí řady vládních oddělení na Scottish Office a vytvoření výkonných agentur s různou mírou autonomie, které pod ministerstvo pro záležitosti Skotska spadaly. Nejvýznamnější z nich byla grantová agentura na podporu studentů (Student Awards Agency), Agentura pro ochranu skotského rybolovu (Scottish Fisheries Protection Agency) a Skotský katastrální úřad (Registers of Scotland). (National Records of Scotland, 2015b) Tento rozsah působnosti Scottish Office byl zachován i v posledních dvou letech existence ministerstva, kdy Konzervativní stranu ve vládě vystřídala Labouristická strana vedená premiérem Tony Blairem. Až na pár výjimek tedy pravomoci Scottish Office do roku 1999 nepřetržitě narůstaly a státní tajemník pro Skotsko vystupoval v britském vládním kabinetu jako plnohodnotný ministr, který měl na starosti většinu domácí správy Skotska, s jedinými výjimkami v oblasti daňové politiky a správy sociálního zabezpečení. (Keating, 2010, s. 19) 1.4 Postavení Scottish Office v rámci politického systému Spojeného království Postavení Scottish Office v rámci politického systému Velké Británie bylo ve velké míře ovlivněno dvěma tendencemi. Šlo za prvé o skotský nacionalismus a z něj vyplývající požadavek o přesunutí administrativy z Londýna do Skotska a za druhé o nutnost decentralizace, která by zefektivnila správu skotských záležitostí. (Kellas, 1989, 13 Forsyth se mimo jiné v roce 1996 zasadil o přesun Stone of Scone, jednoho ze symbolů skotského nacionalismu, který byl v roce 1296 odvezen do Anglie, kde 700 let sloužil jako součást korunovačního obřadu britských králů, z Westminsterského opatství v Londýně zpět do Edinburghu. 18