Dušan Tříska Národohospodářská

Transkript

1 úor / 2016 NEWSLETTER NEWSLETTER úor /2016 Duša Tříska: 25 let od zákoa o velké privatizaci Haa Lipovská: Keyesovy láhve v Juckerově balíčku Otázka IVK: Je ohrožea demokracie a práví stát v Polsku? (Ja Sechter, Petruška Šustrová, Roald Reuderik, Ivo Strejček, Tomáš Břicháček, Zdeěk Koudelka, Jaromír Piskoř, Fratišek Matějka) Filip Šebesta: De Gaulle, Schmidt a Thatcherová o imigraci Jiří Weigl, Marek Loužek: Zpráva ze semiáře o liberalizaci ce ÚNOROVÝ GRAF IVK Daňová byrokracie čas a přípravu a platbu daí (hodiy ročě) v roce 2015 ČR Polsko Svět Německo Slovesko Rusko Fracie průměr Zdroj: Světová baka, 2016 Istitut Václava Klause o.p.s. Šárecká Praha 6 office@istitutvk.cz www. istitutvk.cz IVK Newsletter Istitutu Václava Klause Registrace MK ČR E Periodicita: měsíčík Datum vydáí: let od zákoa o velké privatizaci Duša Tříska Národohospodářská fakulta VŠE a FSP/CD-F Poecháme-li straou zcela zásadí výzam zajištěí politické a makroekoomické stability, vlastí trasformace ekoomiky reálého socialismu musí obsahovat zejméa dva istitucioálí pilíře liberalizaci ce a zahraičího obchodu a dále pak priva- Tabulka: Základí mezíky privatizace tizaci státího majetku. Te prví pilíř byl diskutová a semiáři IVK de , takže yí už je zbývá připomeout datum 26. úora 1991, kdy tehdejší Federálí shromážděí ČSFR přijalo tzv. velký privatizačí záko završující legislativí přípravu proměy vlastických poměrů u ás. V zásadě je všeobecě zámo, co všecho uvedeém datu předcházelo. V tabulce proto je doplím ěkteré události, o kterých se mluví méě často. Pro ilustraci tehdejšího trasformačího tempa již je doplňme datum 1. říja 1991, kdy fakticky V bytě ově jmeovaého Federálího miistra fiací a Proseku jsou Václavem Klausem (dále je VK ) pověřei Tomáš Ježek a Duša Tříska vypracováím výchozího privatizačího koceptu VK a čleové jeho ekoomického týmu (Dlouhý, Dyba, Tošovský, Tříska) prezetují svou trasformačí a tedy i privatizačí filozofii a prví oficiálí ávštěvě ústavích čiitelů v USA Paiku ve vládích kruzích vyvolá, když VK přejmeuje jede z odborů Federálího miisterstva fiací (dále je FMF ) a Úřad pro dočasou správu a privatizaci árodího majetku (parlametí levice začíá mluvit o majetkovém puči). Koec duba 1990 Červe 1990 Vládě ČSFR jsou předložey dvě variaty postupu při reformě, resp. trasformaci ekoomického systému s tím, že VK zatím prohrává s Valtrem Komárkem a českou vládou. V parlametích volbách dobývá VK v barvách Občaského fóra Severomoravský kraj, čímž je zahájeo politické drama ohledě jeho postaveí v čele FMF VK svou pozici udržel a parlamet přijímá vládí programové prohlášeí s tím, že VK si echá uložit, aby do 1. září 1990 dopracoval árodohospodářskou část tohoto prohlášeí De vítězství: Klausův Scéář ekoomické reformy je přijat Na Hostivařském sěmu je VK zvole předsedou Občaského fóra V Kroměříži je díky pomoci Vladimíra Mečiara odmítut ávrh Václava Havla a Tomáše Ježka a předkupí práva zaměstaců v tzv. malé privatizaci. Říje 90 úor 91 Záko o velké privatizaci je projedává v jedotlivých výborech Federálího shromážděí, ČNR a SNR Velká privatizace má být schválea, ale ještě před vstupem VK do jedacího sálu je a i zaútočeo zprava, a to restitučím ultimatem předložeým poslaci, kteří se zakrátko staou základem ově ustaveé ODS. Téhož de Ještě v budově Federálího shromážděí sestaví VK pracoví skupiu (Václav Beda, Rostislav Sejuk, Klára Veselá-Samková, Cyril Svoboda, Duša Tříska), které se podaří hed během ásledujícího víkedu dosáhout ohledě restitucí dohody vycházející z rozhodého data 25. úor Je přijat záko č. 91/91 Sb., o mimosoudích rehabilitacích, (velký) restitučí záko Koečě dojde i a velký privatizačí záko č. 92/91 Sb., o podmíkách převodu majetku státu a jié osoby. s

2 odstartovala kupóová privatizace zahájeím prodeje kupóových kížek a zámek. K zákou o velké privatizaci Ohledě legislativě techických problémů s vyhotoveím des připomíaého zákoa bychom měli a prvím místě připomeout, že se v uvedeé době u ás zachovaly pouze epatré zbytky základů práva korporací, a to v zákoíku meziárodího obchodu. V dobách reálého socialismu byly příslušé otázky řešey a základě hospodářského zákoíku a zákoa o státím podiku. Neboli, skromost straou, záko o velké privatizaci byl z hlediska právo-aučého prvím vážým krokem do světa stadardí práví úpravy světa obchodích společostí. Tuto sahu lze dokumetovat apříklad a důsledosti, s jakou záko rozdělil pojmy podik a majetková účast a podikáí a dále pak pojmy privatizovaý majetek a privatizovaý podik. Docela jako objevé se pak ukázalo, že řádově jedodušší ež prodávat majetek podiku je prodávat akcie, tj. majetkové podíly a akciové společosti. Obdobě pioýrské, a tu dobu, bylo rozlišeí subjektů, které se a koečém rozhodutí o každé jedotlivé privatizaci tak či oak podílely. V jejichž výčtu stál a prvím místě avrhovatel privatizačího projektu a dále pak privatizovaý podik (jeho ředitel), zakladatel podiku (příslušý miistr) a akoec i orgá, který defiitivě rozhode. Záko o velké privatizaci byl prvím vážým krokem do světa stadardí práví úpravy světa obchodích společostí. V tomto kotextu měly zásadí výzam dvě a sebe avazující skutečosti. Předě se podařilo prosadit, aby se avrhovatelem projektu mohl stát kdokoli. Za druhé, ostatí jmeovaé subjekty měly zákoou poviost se každým ávrhem privatizačího projektu vážě zabývat a v případě odmítutí ávrhu své staovisko řádě odůvodit. Při tehdejším obchodě právím vakuu mohla vypadat jako eřešitelá překážka ta skutečost, že už v důsledku pomlčkové války se Českosloveská federace začala otřásat v základech. Už v té době byly formulováy ejrůzější ávrhy a rozděleí státího majetku a dvě árodí části a všichi jsme kolem sebe viděli, jak případé spory mohou paralyzovat společost a dlouhá léta. Stojí tedy za povšimutí, že dlouho před tím, ež se uvedeý majetek začal fakticky dělit mezi dva ové státy, to byl áš privatizačí záko, který ve svém 11 autoritativě rozhodl, že a český, resp. sloveský fod árodího majetku přejde: a) ta část privatizovaého majetku, která se achází a území příslušé republiky, b) peěží prostředky a majetek spočívající v právech a závazcích podle místa orgaizačí složky podiku, s jejíž čiostí jsou tato práva a závazky spojey, c) peěží prostředky a majetek spočívající v právech a závazcích, jež ejsou spojey s čiostí ěkteré z orgaizačích složek podle podílu vyplývajícího z hodoty privatizovaého majetku, který a příslušý fod republiky přešel podle písme a) a b). Zásadí uvolěí zmíěého problému pak ovšem přiesla až rychlost, se kterou musel být hed v ávazosti rozděle majetek pro účely prví vly kupóové privatizace. Tu ovšem diskutovaý záko zavedl do právího řádu poměrě esměle; v části ozačeé Ivestičí kupóy je jakoby azačil, že za privatizovaý majetek budou moci občaé případě, ěkdy v budoucu - zaplatit i jiak ež peězi. Ježe: práví dokumety je třeba číst pozorě a až do koce. To podstaté v ich totiž občas bývá v pozámce pod čarou, případě jako součást tzv. přechodých a závěrečých ustaoveí. V případě těch ašich přechodých a závěrečých ustaoveí se v 41 můžeme dočíst ásledující: (1) Za účelem privatizace i s použitím kupóů vláda České a Sloveské Federativí Republiky a vlády republik vypracují ejpozději do tří měsíců od abytí účiosti tohoto zákoa zásady, a základě ichž předloží příslušé ústředí orgáy státí správy a obce příslušé vládě ke schváleí sezamy podiků a sezamy majetkových účastí státu a podikáí jiých právických osob, které budou zahruty do privatizace. (2) Sezamy podiků předkládaé ke schváleí obsahují zejméa ázev podiku, sídlo podiku, zakladatele, oceěí majetku a počet zaměstaců podiku. Sezamy majetkových účastí státu a podikáí jiých právických osob předkládaé ke schváleí obsahují zejméa ázev právické osoby, její práví formu, předmět podikáí a rozsah majetkové účasti státu a tomto podikáí. (3) Vláda České a Sloveské Federativí Republiky a vlády republik staoví lhůty pro vypracováí privatizačích projektů. A akoec se dočkáme i toho, že až už téměř a koci zákoa se v 46, odstavci druhém, říká, že: Vláda České a Sloveské Federativí Republiky po dohodě s vládami republik staoví ařízeím způsob vydáváí kupóů, růzé typy kupóů, abývací ceu kupóů, způsob vyjádřeí rozsahu ároku a akcie a způsob použití kupóu. U vědomí tehdejší politické situace tak Federálí shromážděí ve skutečosti uložilo VK, aby se uvedeé agedy ujal. Tomuto předáí moci ovšem předcházela ještě závažější bitva s ositeli požadavku, aby o každé jedotlivosti erozhodovala exekutiva, ale parlamet. Tj. aby se ohledě každé jedotlivé privatizace rozhodovalo zákoem, eboli aby se musel ohledě každé jedotlivé privatizace přijmout samostatý záko. Případě, v té měkčí variatě, aby se privatizovalo a základě výčtových zákoů des echvalě proslulých z oblasti církevích restitucí. Zvítězilo tedy exekutiví řešeí s tím, že FMF ovšem ezískalo své promietí postaveí zadarmo, ale výměou za prví odstavec zmíěého 46, který zí a prví poslech docela hrozivě: Práví poměry fodů republik, jejich čiost a způsoby užití jejich majetku upraví zákoy árodích rad, které rověž staoví, ve kterých případech lze majetku fodů republik použít k jiým účelům ež k privatizaci. Naším cílem bylo vytvořit trh s vlastickými právy, který jediý dokáže optimálího vlastíka vyhledat. Jistý pocit bezpečí v uvedeé věci abízely dvě skutečosti. Jedak to byl oe postoj sloveské vlády a jedáí v Kroměříži a dále se pak začalo ukazovat, že poěkud evyzpytatelého Augustía Mariáa Húsku a pozici sloveského privatizačího miistra brzy vystřídá Iva Mikloš. Samozřejmě, e všecho se v případě ašeho zákoa podařilo. Za eúspěch apříklad považuji otevřeí cesty částečým privatizacím, kdy bylo jasé, že eprivatizovaé části zůstaou zaparkovaé ve Fodu árodího majetku, jakoby za účelem případé doprivatizace. Pro připomeutí, my jsme tekrát prosazovali, aby už v zákoě byl zavede pricip 97+3, který zameal, že, pokud má už být podik privatizová, tak celý beze zbytku, s jediou výjimkou 3 % akcií, které se odloží pro účely fiačích restitučích áhrad. Debakl pak zažil rověž můj pozdější ávrh, aby se zmíěé doprivatizace dosáhlo rozšířeím tehdy již existujícího obchodího zákoíku o jedu jediou větu, kterou by v příslušých akciových společostech odebralo hlasovací právo Fodu árodího majetku tehdy již výzamě zbytělému. Politicko-ekoomické souvislosti Ty, kteří by v tomto textu postrádali věcý smysl ašeho tehdejšího počíáí, v zásadě je odkážu a retrospektiví text, který jsme s VK apsali v roce 2006 (Klaus, V. Tříska, D.: Polemika se Svetozarem Pejovichem o trasformačí, tedy eklasické privatizaci: Politická ekoomie 54 (2006), č. 3, s ). V ěm se totiž vypořádáváme se třemi mýty tehdejší doby: Možá te ejčastější mýtus měl za to, že již prví vlastík privatizovaého podiku musí přiést jeho efektivost. Naopak aším cílem bylo vytvořit trh s vlastickými právy, který jediý dokáže optimálího vlastíka vyhledat. s 2

3 Dalším mýtem byla představa, že procesu trasformace musí předcházet vybudováí advlády práva ad ekoomikou. Zde si sad vystačíme se zámým téměř bomotem, že: pokud by se ěkomu, dřív ež zače trasformovat ekoomiku, podařilo zajistit, aby v í dobro bylo odměňováo, zatímco zlo bude trestáo, vucuje se otázka, proč by se vůbec mělo ěco trasformovat. Za třetí, aši odpůrci espatřovali problémy reálého socialismus v systému ale v lidech. Podle ich postačí, když budou a patřičá místa dosazei čestí, vzdělaí a pracovití jedici pravdu a lásku respektující. Jejich doktríou bylo, že: my ejsme jako oi a proto si je přesedeme a jejich židle. Z metodologického hlediska stojí za povšimutí, že v zásadě jde o podobé uvažováí, které vede k výše diskutovaému požadavku, aby již prví vlastík dodal uspokojující efektivost, emá-li být privatizace prohlášea za zpackaou. Souhrě řečeo, post-socialistická teze eí to v systému ale lidech umožňuje problémy řešit prostě je tím, že řídící pracovíci podiku budou odeslái a školeí v oboru vědecký maagemet, pokud možo zorgaizovaého adárodími poradci. Ujišťuji čteáře Newsletteru, že každé slovo des připomíaého zákoa je podložeo argumety uvedeého typu a ty jsou zase dokumetováy a stovkách stra ašich aalytických a bezprostředě publikovaých textů. Obávám se, že totéž už eplatí pro ásledé ovely původího zákoa, ai emluvě o zbytku aší zapleveleé legislativy. Keyesovy láhve v Juckerově balíčku Osmdesát let Obecé teorie zaměstaosti, úroku a peěz Haa Lipovská Ekoomicko-správí fakulta Masarykovy uiverzity Chcete-li ale pochopit můj stav mysli, musíte vědět, že, jak sám věřím, píši kihu o ekoomické teorii, která do začé míry převrátí emyslím, že okamžitě, ale v průběhu příštích deseti let způsob, jímž svět uvažuje o ekoomických problémech. Až se moje teorie promísí s politikou, emocemi a vášěmi, edokážu předvídat, jaký bude její koečý dopad a čiy a události Nemohou od Vás ai od ikoho jiého očekávat, že byste tomu v tuto chvíli věřil. Co se však mě týče, v to, co říkám, pouze edoufám, ale v hloubi duše jsem o tom zcela přesvědče. Těmito slovy popisoval v ledu roku 1935 Joh Mayard Keyes v dopise Berardu Shawovi práci a rukopise své ejslavější kihy. Obecá teorie zaměstaosti, úroku a peěz vyšla v Lodýě přesě před osmdesáti lety, 4. úora Keyes zcela správě předvídal, že Obecá teorie způsobí převrat. Převrat, který do ději ekoomického myšleí vstoupil pod ázvem keyesiáská revoluce. Zakopáváí lahví Řada ekoomů a tvůrců hospodářských politik se i des, po osmdesáti letech, s Obecou teorií buď zcela ztotožňuje, ebo se proti í striktě vymezuje. Keyesiáství se stalo álepkou, která slouží jeděm jako štít a druhým jako odsuzující urážka. Bylo by proto velmi zajímavé vědět, kolik absolvetů ekoomických vysokých škol Obecou teorii skutečě četlo. Bylo by ještě zajímavější vědět, kolik verbálích keyesiáců mezi českými, evropskými a americkými politiky jí beze zbytku poro- zumělo. Obdobě jako Bible a Marxův Kapitál, také Obecá teorie je často chybě chápáa; studováa spíše prostředictvím spisů jejích vykladačů a Keyesových epigoů. Nejrůzější socialisté všech stra se pochopitelě eodkazují a matematický aparát Keyesova díla. Ai v ejmeším je etrápí, že Keyes svou teorii tvořil výslově se zřetelem a krátké období, zatímco dlouhé období poechával klasikům. Ti, kdo jej bezmyšlekovitě citují, se ai v ejmeším esaží vypátrat, co přesě si Keyes představoval pod svým termíem základí psychologický záko. Nejrůzější bílá místa, záhady a tajemá zákoutí Obecé teorie zaměstaly akademické ekoomy a celá desetiletí. Etatisté a demiurgové ovšem tuto kihu po celých osmdesát let chápou je jako pouhou biakosměku k bezuzdému utráceí, zadlužováí a stále hlubším vládím zásahům. Keyes zcela správě předvídal, že Obecá teorie způsobí převrat. Převrat, který do ději ekoomického myšleí vstoupil pod ázvem keyesiáská revoluce. 3 Pokud přistoupíme a tuto ekalou hru a zúžíme odkaz Obecé teorie výlučě a sahu stimulovat agregátí poptávku a řídit ekoomický růst, pak si z celého čtyřsetstrákového díla vystačíme je s ásledujícími dvěma odstavci (symbolicky citujeme ze stati, kterou publikoval již v červeci roku 1936 jede z prvích českých keyesiáců profesor Josef Macek v časopise Přítomost Macek, J.: Převratá kiha. Přítomost, , s ): Kdyby miisterstvo fiací aplilo staré lahve bakovkami, pohřbilo je v přiměřeých hloubkách do vyčerpaých dolů uhelých, které by pak dalo zasypat až po povrch smetím z měst, a kdyby pak poechalo soukromému podikáí podle osvědčeých zásad laissez-faire zase ty bakovky vykopávat (právo a to by se ovšem získalo je zaplaceím pachtového za to bakovkorodé území), tu by emusilo být žádé ezaměstaosti a za pomoci dalších přesuů, skutečý důchod společeského celku a také její kapitálové bohatství by bylo o hodě větší, ež teď je. Zajisté bylo by rozumější stavět domy a podobě; ale jsou-li zde politické a praktické esáze, to hořejší by bylo lepší ež ic. Keyesovo zakopáváí lahví a stavěí pyramid ašlo úrodou půdu v současé krizí rozjitřeé Evropě. Starý Egypt byl dvojásob šťastý, a epochybě tomu vděčil za své pohádkové bohatství, že měl dvojí čiost, totiž stavěí pyramid a hledáí drahých kovů, jejíž plody, ačkoli emohly sloužit k uspokojováí lidských potřeb spotřebou, ekazily se při adbytku. Středověk budoval katedrály a zpíval smutečí písě. Dvě pyramidy, dvě mše za mrtvé, jsou dvakrát tak dobré jako jeda; ale e tak dvě železice z Lodýa do Yorku. Proto my emáme tak sadé východisko z útrap ezaměstaosti. Evropská realita Keyesovo zakopáváí lahví a stavěí pyramid ašlo úrodou půdu v současé krizí rozjitřeé Evropě. Státy Evropské uie zažívají stagaci, která emá miimálě od dob Velké hospodářské krize obdoby. Několikaleté přešlapováí a místě proto vyústilo v další a další gesta bezaděje, proti kterým je dolováí lahví s peězi celkem eškodou zábavou. Nejvýrazějším z těchto gest je patrě Nařízeí Evropského parlametu a Rady 2015/1017 o Evropském fodu pro strategické ivestice, zámější pod ázvem Juckerův plá. Jakkoli J ucs

4 ker Keyese explicitě ezmiňuje, mohla by se preambule tohoto Nařízeí tiskout jako čtvrtá příloha Obecé teorie. Podle textu Nařízeí klesly ivestice v důsledku krize o 15 %, což podvazuje ekoomický růst a má egativí dopad a vytvářeí pracovích míst. K prolomeí bludého kruhu, který vytvářejí edostatečé ivestice by proto měl přispět ový Evropský fod pro strategické ivestice (EFSI). Úlohou fodu je ručeí za rizikovější ivestice zejméa malých a středích podiků, kterým by obchodí baky úvěr za ormálích okolostí eposkytly. V praxi to zameá, že se EFSI obchodím bakám zaručí (peězi evropských daňových poplatíků, eboť žádé jié k dispozici emá) za vybraé úvěry až do výše 80 %. Jeda z bak působících v České republice k abídce těchto úvěrů uvádí: Klieti emusí prokazovat žádou podikatelskou historii a k získáí úvěru stačí dobrý podikatelský záměr. Doposud totiž mohli a českém bakovím trhu běžě získat prostředky maximálě ve výši ěkolika tisíc koru (Komerčí baka přichází s uikátí abídkou fiacováí začíajících podikatelů bez podikatelské historie. Tisková zpráva KB ). Klasický ekoom předkeyesiáské éry (kupříkladu Fréderic Bastiat) by se bezpochyby okamžitě zeptal: pokud tomuto klietovi echce půjčit žádá baka své soukromé prostředky, jaký k tomu má asi důvod? Nechce mu sad půjčit proto, že je jí kliet esympatický? Má bakoví úředík ěco proti malým začíajícím podikatelům? Nebo je echce dávat všac svěřeé prostředky svých klietů? Sám Keyes se již dávo zařadil mezi oy dávo mrtvé ekoomy, jejichž jsme jak sám apsal otroky. Keyesiáství samo však mrtvé eí. Ještě dlouho e. Podikatel bez historie je z podstaty věci dlužík rizikovější. Kdyby bylo výhodé půjčit mu milio koru (a to za stejou úrokovou míru jako prověřeým klietům), baka by to bezesporu udělala proč by se sama dobrovolě připravovala o zisk? Ručeí z prostředků EFSI problém rizikovosti ijak eřeší, pouze přesouvá břemeo rizika z vkladatele příslušé baky a ic etušícího daňového poplatíka. Ve jméu zlepšováí ivestičího prostředí pod zaklíadlem mobilizace ivestic se tak roztáčejí kola dalšího (kolikátého již) zcela zbytečého morálího hazardu. Juckerův plá přitom hýří evyčerpatelým optimismem: Každé euro z veřejých prostředků, které bude fodem mobilizováo spolu se soukromými zdroji, by tedy mělo vytvořit 15 eur celkových ivestic, k imž by jiak edošlo. V duchu Keyesovy teorie tedy autoři předpokládají multiplikátor, přičemž 21 miliard z rozpočtu Evropské uie a Evropské ivestičí baky (zopakujme si: z rozpočtu daňových poplatíků), by mělo během tří let vytvořit ivestice v celkovém objemu 315 miliard eur. Aby bylo spojeí s Keyesem dokoalé, má být další z dílků ivestičí skládačky Evropský portál ivestičích projektů uvede v život právě v úoru tohoto roku. Osmdesát let od vydáí Obecé teorie. Letos v září si připomeeme ještě jedo keyesiáské výročí 75 let od úmrtí Lorda Keyese. Sám Keyes se již dávo zařadil mezi oy dávo mrtvé ekoomy, jejichž jsme jak sám apsal otroky. Keyesiáství samo však mrtvé eí. Ještě dlouho e. OTÁZKA IVK Je ohrožea demokracie a práví stát v Polsku? Ja Sechter velvyslaec ČR v Rakousku, velvyslaec ČR v Polsku v letech V Polsku demokracie ohrožea eí. Vítězá straa Právo a spravedlost realizuje program, který před volbami ijak ezakrývala. Změy zákoů možá překvapily svou důsledostí, ale vláda ávrhy zákoů veřejě diskutuje a projedává je parlametí cestou. Některé, pravda, ve velmi zrychleé formě. Opozici v Sejmu a v Seátu ikdo eumlčuje, v polských městech pokojě demostrují odpůrci změ pod hlavičkou Výboru a obrau demokracie. Nesourodé hutí kromě protestů kosoliduje růzé proudy ve společosti, které kvůli propadu levice ve volbách emají reprezetaci v parlametu. Veřejopráví model řízeí televize ai v Polsku ai jide a světě eí jediý správý a určitě by mělo platit, že patří k legitimí diskusi hledáí modelu lepšího. Vláda se rozhodla pro model typu, který záme v ČR třeba u Národího divadla. Je určitě rizikem pustit se do přímého vlivu ad řízeím televize. Přesto jej vládí stra- a podstoupila a je tedy jasé, že ebude-li model úspěšý, bude mít Polsko v příštích parlametích volbách opět zajímavé televizí a rozhlasové téma. Svoboda šířeí ázorů však v médiích určitě ohrožea ebude. Je však sporé, jestliže Evropská komise chce krátce po volbách v Polsku začít sledovat stav právího státu. Vůči čleským státům by se Evropská komise měla chovat zásadě jako politicky eutrálí grémium, zejméa jde-li o vitrostátí právo. Na tom ezměila ic ai Lisaboská smlouva. Chybějící pravomoci v postupu proti Polsku Evropská komise odvozuje z čl. 2 Smlouvy o Evropské uii, který v obecé roviě popisuje evropské hodoty a může zahájit podle čl. 7 SEU řízeí proti Polsku. Proti hodotám se určitě v Polsku vláda eproviila. Řízeí, fiacováí a kotrola veřejoprávích médií a způsob, jakým vláda řeší chaotickou situaci v Ústavím soudu, která začala již před volbami tím, že Sejm vybral do ústavího soudu více soudců, ež v ěm bylo volých míst, patří výlučě do pravomoci čleského státu. Přesto ěkdy a jaře EK zveřejí zprávu o stavu polské demokracie. Sad bude tehdy už jasé, že suveréem ke změám v Polsku je a zůstává polský volič a ikdo jiý jej ahrazovat emůže. Petruška Šustrová oviářka Demokracie ai práví stát v Polsku ohrožey ejsou. Je ovšem velmi zajímavé, jak a výsledky podzimích polských parlametích voleb reagovala výzamá část evropských médií i řada politiků. Nejjedodušeji by se patrě dalo říci, že volby výrazě vyhrála straa, které tito kometátoři efadí, takže rádi opakují argumety stoupeců polské předchozí vládí formace. To, a co kritici současé polské vlády poukazují, především tahaice o ústaví soudce a změy v médiích, je totiž složitější, ež se a prví pohled zdá. Pokud jde o média, kritici aprosto pomíjejí, že se vedeí polských veřejoprávích médií měilo při každé změě vládí garitury, ale pokud si vybavuji, a hromadé propouštěí a odchody oviářů před osmi lety, kdy volby vyhrála straa Občaská platforma, ikdo ijak s 4

5 zvlášť ereagoval. Tetokrát se o čistkách skutečě edá dost dobře mluvit, ale přesto mozí hovoří o ohrožeí svobody tisku. Pokud jde o Ústaví soud, jde o to, že miulý parlamet bezprostředě před skočeím svého fukčího období zvolil pět ústavích soudců, ač dvěma ze stávajících ještě ekočil madát, jak ostatě uzal i sám Ústaví soud. Že představitelé Práva a spravedlosti postupovali rověž evhodě, byl až důsledek. Jistě emilý. A pak je tu další dosti podstatá věc: o Polsku se za jeho hraicemi často mluví způsobem, který svědčí o eporozuměí. Některé pojmy prostě v polském kotextu zameají ěco jiého, ež a co jsme zvyklí od ás. A každému, kdo o Polsku ěco ví, muselo být jasé, že tak hlasitá kritika ové vlády vyvolá v zemi evoli. Poláci jsou velmi citliví a jakýkoli diktát což ovšem vůbec ezameá, že jsou protievropští. Je chtějí mít a evropské scéě postaveí, které odpovídá velikosti a výzamu Polska. Roald Reuderik politický aalytik, Nizozemí EU, tj. fracouzsko-ěmecké kodomiium, uplatňuje taktiku rozděl a pauj (divide et impera) a úkor malých zemí. Německá kacléřka Agela Merkelová v roce 2015 pozvala do Německa imigraty/uprchlíky, aiž by kozultovala ostatí země EU. Porušuje úmluvu o uprchlících, porušuje smlouvu o EU, a to ikoli pouze její literu, ale i jejího ducha. Porušuje Dubliskou úmluvu. Nechává zadupávat ěkteré části schegeské hraice a dopouští, aby imigrati zaplavovali velké oblasti schegeského území. A které smlouvy EU dávají Německu právo čiit výše uvedeé? Porušovat tolik ustaoveí tolika smluv? Žádé. V Polsku byly sdělovací prostředky po velmi dlouhou dobu ovládáy jedou či více straami a byly velmi tedečí a podporovaly EU. Ale dokud podporovaly EU, ebyl žádý důvod ke zepokojeí. Dokud vláda a sdělovací prostředky podporovaly EU, eobjevil se ze stray EU žádý protest proti porušováí ustaoveí a smluv. Ale yí vae v Polsku jiý politický vítr a ová vláda měí ve své vlastí zemi pravidla týkající se sdělovacích prostředků, přičemž jedostraá televize a rozhlas jsou ahrazováy ovou televizí a rozhlasem, které epodporují EU. Možá jsou dokoce jedostraě zaměřey proti EU. Ao, v tom okamžiku EU áhle zače být aktiví a chce zbavit Polsko jeho práva hlasovat! Bude Německo zbaveo svého práva hlasovat z důvodu výše zmíěých, mohem závažějších záležitostí? Kdepak, Německo může v tichosti porušovat moho smluv EU a jiých dohod (včetě Vídeňské úmluvy o smluvím právu). Mé požadavky: Nejprve žádat, aby bylo z výše uvedeých důvodů odebráo právo hlasovat Německu a Fracii. Za druhé odebrat právo hlasovat v rozporu s meziárodími smlouvami zemím s vládami, které podporují EU. A akoec za třetí odebrat právo hlasovat v rozporu s meziárodími smlouvami zemím s vládami, které epodporují EU. Ivo Strejček čle správí rady IVK Na prví pohled je odpověď sadá a rychlá demokracie a práví stát v Polsku ohrožey ejsou. Vždyť vládu sestavila politická straa, která v posledích parlametích volbách zvítězila. Parlametí volby v Polsku byly svobodé, voliči si své zástupce vybrali bez douceí a základě předložeých programů. Vítězové se ujali moci a kotrolovái polským parlametem, plí očekáváí té části polské veřejosti, která je volila. Počíají si tak jistě i s vědomím, že i oi budou za pár let občaům skládat účty. Takže jaképak ohrožeí demokracie a právího státu? Události eje posledích týdů mě ovšem přesvědčují o tom, že demokracie a práví stát v Polsku opravdu ohrožey jsou. A eje tam. Ne ovšem počíáím polské (či jié) vlády, ale paovačým a adřazeým vměšováím evropských istitucí do záležitostí Polska. Chtěl bych říci suveréího Polska, ale právě yější mistrováí Polska evropskými istitucemi a jejich elitami ukazuje, že žádý čleský stát EU již dávo eí vlastím suveréem. Ai Polsko, ai Maďarsko a ai ikdo další, kdo se elíbí čleům Evropské komise a Evropského parlametu, kdo je kritický k počíáí evropských istitucí, kdo je a základě přáí voličů odhodlá plit program obray árodích zájmů a kdo tudíž ebude připrave servilě se podřizovat agresivímu bruselskému moralizováí a kázáí o jakýchsi (Bruselem adirigovaých) evropských hodotách. Ao, v tomto slova smyslu jsou demokracie a práví řád ohrožey eje v Polsku, kdekoliv v EU. Klasické pojetí západí demokracie vždy důsledě odvozovalo svoji legitimitu od svobodě vyjádřeé vůle občaů a legitimita demokratických istitucí se odvíjela od občaské kotroly prostředictvím 5 voleb. Ne, emyslím si, že je ohrožea demokracie v Polsku skrze způsob vládutí tamí vlády. Jsem si jist, že je ohrože evropeismem ifikovaý prostor kdysi prosperujících evropských demokracií. Zpochybňováí legitimity rozhodutí současé polské vlády a polského Sejmu Evropskou komisí a Evropským parlametem beru jako jede z epřijatelých příkladů útoku postacioálí ideologie a demokracii árodích států a jako další důkaz vymíráí demokracie v celém západoevropském prostoru. Tomáš Břicháček právík a publicista Ohrožeím demokracie a právího státu v Polsku je leda samo edůstojé popotahováí a praýřováí této země ze stray Komise. Nová polská politická reprezetace získala pro svůj program silý madát v demokratických volbách. Co je zásadí, kokrétě reformy ústavího soudictví a veřejoprávích médií, které se Bruselu ezamlouvají, jsou čistě vitrostátí záležitostí mimo působost práva EU. Uijí admiistrativa pro své vtíravé agažmá postrádá jakoukoli legitimitu a jakékoli zmocěí v zakládacích smlouvách EU. Rozehrála hru s falešými kartami, v íž je rule of law je zástěrkou jejích expazivích moceských ambic. Celý tzv. ový postup EU pro posíleí právího státu, jejž Komise jedostraě vyhlásila v březu 2014 za éry Redigové, a který a Polsku poprvé zkouší v praxi, emá oporu v primárím právu. Jde o sahu zeužít kocept společých hodot Uie vyjmeovaých v čl. 2 Smlouvy o EU (SEU), respektive mimořádý mechaismus podle čl. 7 SEU umožňující pojmeovat a sakcioovat stát, který tyto závažě porušuje. Společé hodoty mají pro cetralisty te půvab, že zavazují čleské státy obecě, bez ohledu a to, zda se pohybují v poli působosti EU. Komise se saží roztáhout mechaismus čl. 7, zaujmout v ěm rozhodující roli a využít jej jako ástroj pro vměšováí se do vitrostátí politiky a prosazováí vlastí politické liie bez ohledu a hraice kompetecí Uie. Proti tomuto postupu by se měl ohradit kaž dý, komu osud demokracie a právího státu v Evropě skutečě leží a srdci. Maévry Komise s rule of law je třeba utout v základu. Neechme bruselskou evoleou garituru přezkušovat árodí parlamety z demokracie! Jakýkoli jiý výsledek by zameal, že chuť Bruselu zasahovat touto cestou do vitrostátích záležitostí bude posvěcea a povzbuzea. s

6 Zdeěk Koudelka ústaví právík Podstatou demokracie je vláda a omezeý čas. Nyí v Polsku vláde Právo a spravedlost. Po čtyřech letech se voliči vysloví, zda opět svěří vládu mu či jiému. Zámikou útoků a Polsko jsou změy v ústavím soudictví. Poprvé byl ústaví soud zakotve v Českoslovesku a Rakousku Ústaví soud eí v Britáii, Dásku, Nizozemí a řadě dalších států EU. I kdyby Polsko zrušilo Ústaví tribuál a jeho pravomoci přeeslo a jié orgáy, učiilo by je to, co je jide. Nový polský záko staoví, že Ústaví tribuál musí při vysloveí eústavosti zákoa jedat za přítomosti 13 z 15 soudců a pro přijetí álezu musí být ejméě dvě třetiy soudců, tedy 9. U ás musí být při rušeí zákoa přítomo 10 soudců z 15 a pro ávrh musí hlasovat též ejméě 9 soudců. Pro káré řízeí s ústavím soudcem u ás je utá účast 12 čleů o jedoho méě ež v Polsku. Polská úprava staoví, že přítome jedáí musí být předseda či místopředseda Ústavího tribuálu. To staovil i záko o českosloveském Ústavím soudu z roku Nová polská úprava zrušila možost, aby o eústavosti zákoa rozhodl prostou většiou je pětičleý seát Ústavího tribuálu. Dříve, v rozporu s polskou ústavou, jež pro rozhodutí Ústavího tribuálu vyžaduje většiu soudců, mohli záko rušit je 3 soudci z pětičleého seátu z celkových 15 soudců. Tvrzeí europoslace Staislava Polčáka (TOP 09) v pořadu Události, kometáře (ČT 24, ), že polská vláda odmítla publikovat rozhodutí polského Ústavího tribuálu z o ústavosti dřívější ovely zákoa o Ústavím tribuálu, je epravdivé. Tuto lež potvrdil premiérův tajemík pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Ovšem rozhodutí bylo publikováo již v č. 2147/2015 Dzeiku Ustaw. Porovejme ález ašeho Ústavího soudu č. 299/2015 Sb. Datum rozhodutí je , datum ústího vyhlášeí , datum publikace v aší Sbírce zákoů je až Zatímco Polsku se vyčítá publikace po 9 dech, u ás se totéž publikuje po měsících. Často dochází k zbožštěí ústavích soudů. Ty však ejsou dílem Božím, etřeba se jim klaět jako zlatým telatům. Jsou to státí orgáy a je věcí Polska, jak si své orgáy uspořádá. Jaromír Piskoř vydavatel časopisu Polsko des Trochu mi debata o porušeí demokracie a právího státu v Polsku připadá jako debata o chuti polských rajčat. Jsou jié ež české. Dokoce chutají jiak ež rajčata z jiých evropských zemí. Je to pravděpodobě odrůdami, podebím či uměle chovaými čmeláky, jejichž vysazeí se promítá a kvalitě a možství úrody. Už pár kilometrů za českými hraicemi můžeme vidět v metalitě i chutích obyvatel rozdíly. Nejsou to ale rozdíly, které by zamealy, že citlivost Poláků a případé porušeí demokracie či právího státu je jiá ež aše. Naopak, jejich zkušeosti se státem edemokratickým a eprávím jsou velmi drsé. Polskou vládí většiu stále podporuje více ež třetia voličů rozhodutých volit a opozice je rozdrobeá. Po demokratické změě vlády v Polsku se ěkteří tamí eúspěší politici rozhodli jít cestou doášeí do Bruselu a orgaizováí pouličích protestů. Výsledky jsou zámy. Evropská komise zkoumá, zda je polské rajče v ormě. Nebude-li, zasáhe. Právě emůže, ale evíme, kolik klacků pod ohy Polákům případě vhodí. Na polských áměstích se scházejí demostrati a opozičí politici k im hovoří. Dělá to čas od času i vládí uskupeí před svými stoupeci. Hádají se pak, kdo měl a své demostraci víc lidí. Rajčata po sobě ehází. Polská jsou chutá a v zimě drahá. Ti většiově zvoleí dosadili místo bývalého poslace Uie svobody do čela veřejopráví televize bývalého poslace PiS. Polský Předplaté a rok 2016 Předplaté IVK zahruje pravidelý ewsletter, sboríky a ostatí publikace, pozváky a semiáře. Základí cea předplatého je 660 Kč. Studetské předplaté 330 Kč. predplate@istitutvk.cz prezidet rozehrál partii s tamím Ústavím soudem a oba tábory mají trochu másla a hlavě. Přetahují se o astaveí formálích regulí. Prezidetovi jde o to, aby opozice eblokovala prostředictvím Ústavího soudu třeba i záko o hustotě protlaku. V evropských zemích běžé. Jedié v Evropě ezvyklé je rychlost, s jakou polská vládí většia změy dělá. Stále ale jde o hádky opozice a vládí většiy. Kolik a jakých přídavků a dítě, jaký bude rozpočet či jaké daě. Demokracie a práví stát v Polsku ohrože eí. To, že je trochu jiý, ezameá, že je echutý. Až budete v Polsku, ochutejte místí přírodí rajčata. Fratišek Matějka místopředseda Svobodých Polské volby ukázaly v plé ahotě totalití smýšleí řady politiků. Předseda Evropského parlametu socialista Marti Schulz ozačil volby za obdobu státího převratu. Proti výsledkům by podle ěj mělo zasáhout vedeí EU a přivést Poláky zase a správou cestu. Zjevě si osvojil slova Josifa Vissariooviče Stalia: Myšleky jsou mocější ež zbraě. Nedovolili jsme ašim epřátelům mít zbraě, proč bychom jim měli echat myšleky. Co se stalo? Nejvyšší suveré Polska, obča, si svobodě vybral. Zvolil tak přesvědčivě, že vítěz dosáhl a ústaví většiu. A to si dovolil obča dost. Místo volby dosavadí před Bruselem ohuté vlády podpořil kozervativí strau Právo a spravedlost. Uie s jejími ovodobými budovatelskými pětiletkami, dvacetiletkami a Potěmkiovými vesicemi v podobě prázdých evropských hodost, cíleě gumujících celé státy a árody, dostala zase jedu za uši. Ne, v Polsku zcela jistě edošlo k ohrožeí demokracie a základů právího státu. Došlo k projevu svobodé vůle ároda. Vůle, která je je v rozporu s prázdým a dutým více Evropy, což mělo za ásledek paiku v ejedé europeistické hlavě. Problém eí Polsko. Problém je eurouijí socialismus, jehož představitelé šlapou po občaských svobodách a árodích státech, které budovaly miulé geerace a my je máme je ve správě pro geerace příští. Plošá presumpce viy se stala deím chlebem s cílem ovládout celé árody, odosobit je a vybudovat ového adobčaa, jak to zamýšleli Hitler i Stali. Je cesty jsou jié, sofistikovaější, skryté a o to více podlé, útočící skrze falešou sdíleou solidaritu a odpovědost a ejižší pudy místo použití zbraí. Vivat Polsko! 6

7 Filip Šebesta Istitut Václava Klause Na ebezpečost postojů současých evropských politiků k masové migraci upozorňujeme v IVK již velmi dlouho. Ne vždy však bývaly tyto lehkovážé, ale hlavě pro evropské státy do budouca ičivé postoje k imigraci do Evropy mezi evropskými politiky běžé. Zajímavým historickým dokladem toho budiž ásledující tři postoje výzamých osobostí miulosti k imigraci do jejich zemí. Tři rozdílí vrcholí politici, vycházející z růzého hodotového rámce a růzých árodích tradic svých politických systémů, ve třech růzých zemích a ve třech odlišých časových údobích. Jejich společým jmeovatelem je ale hájeí v prvé řadě zájmů vlastího státu a ároda a až poté všeho ostatího a také pocit, v těch dobách patrě ještě zcela přirozeý a ituitiví, že árodí stát vytvořeý okolo jejich ároda, ať jej již defiují růzé politické tradice jakkoli, eí aachroismus a relikt, kterého je třeba se defiitivě zbavit, ale aopak pro politickou demokracii a svobodu ezbytá etita, kterou má ceu hájit. Charles de Gaulle: Myslíte si sad, že Fracie může absorbovat deset milioů muslimů, kterých bude zítra dvacet milioů a pozítří čtyřicet? Nikoli vizioářské, ale aopak zcela přirozeé a ormálí postoje tří evropských státíků k migraci, Charlese de Gaulla, Helmuta Schmidta a Margaret Thatcherové přiášíme je s krátkým uvozeím bez dalšího kometáře. Charles de Gaulle, prezidet Fracie v letech , řekl v době masivích operací proti povstalcům za alžírské války (v březu 1959) toto: Je velmi dobře, že existují žlutí Fracouzi, čerí Fracouzi, hědí Fracouzi. Dokazuje to, že Fracie je otevřeá všem rasám a že má uiverzálí posláí. To vše ale je za podmíky, že zůstaou malou mešiou. Pokud e, Fracie ebude více Fracií. Jsme především evropští lidé bílé rasy, řecké a latiské kultury a křesťaské víry. Nevyprávějte mi historky, muslimové, běžte se a ě podívat. Uvidíte je v jejich turbaech a dželabách (dlouhé košile). Uvidíte, že to ejsou Fracouzi. Ti, kdož jsou obhájci itegrace, mají mozek kolibříka. Je si zkuste smísit olej s octem. Zatřeste láhví. Po chvíli se od sebe opět oddělí. Arabové jsou Arabové, Fracouzi jsou Fracouzi. Myslíte si sad, že Fracie může absorbovat deset milioů muslimů, kterých bude zítra dvacet milioů a pozítří čtyřicet? Kdybychom je itegrovali, kdybychom ze všech Arabů a Berberů z Alžírska udělali Fracouze, zabráili bychom jim, aby přesídlili do Fracie? Vesice, ze které pocházím, by se dál ejmeovala Colobey dvou kostelů (Colombey-les-Deux-Églises), ale Colombey dvou mešit (Colombey-les- -Deux-Mosquées)! Helmut Schmidt, spolkový kacléř SRN v letech v rozhovoru pro Frakfurter Rudschau z řekl: Představu, že moderí společost musí být schopa se etablovat jako multikulturí s co ejvíce kulturími skupiami, považuji za scestou. Z Německa s jeho tisíciletou historií od Otty I. elze dělat rozpouštědlo. Z Fracie, Aglie, ai z Německa elze dělat přistěhovalecké země. To společosti euesou Představu, že lze více kultur askládat vedle sebe, jsem vždy považoval za absurdí. Protože žijeme v demokracii, musíme se alespoň trochu řídit tím, co chce společost, a e tím, co si vymysleli profesoři. Dělat z Německa přistěhovaleckou zemi je absurdí. Může se stát, že budeme zaplavei. Helmut Schmidt: Dělat z Německa přistěhovaleckou zemi je absurdí. Může se stát, že budeme zaplavei. Margaret Thatcherová, miisterská předsedkyě Spojeého království apsala v roce 1983 v odpovědi a dopis Lorda Bethella o polských a dalších východoevropských žadatelích o azyl ásledující: Při posuzováí žádostí o azyl a uzáí statutu uprchlíka posuzujeme žadatelovo osobí i rodié zázemí, abychom zjistili, zda čelí politickému, ábožeskému, sociálímu ebo ekoomickému proásledováí, ale zároveň bereme v potaz povahu společosti, v íž žadatel ormálě žije. Pro žadatele proto eí dostačující předložit jako důkaz své perzekuce obtíže, kterým může být dotyčý obecě vystavová ve své vlastí zemi; to, co hledáme, je důkaz diskrimiace/proásledováí zaměřeé kokrétě proti jedotlivci. Jako důvody pro uděleí azylu obvykle epřijímáme ai takové záležitosti, jako jsou ámitky proti výkou vojeské služ- NEWSLETTER úor /2016 De Gaulle, Schmidt a Thatcherová o imigraci by; touha po svobodějším a ekoomicky výhodějším způsobu života v této zemi; ebo přáí, aby se zabráilo důsledkům porušováí obecých zákoů v zemi žadatele. Jak víte, východoevropské země mimo jié mají zákoy, které zakazují svým státím příslušíkům pobývat v zahraičí bez platého povoleí. Takové zákoy jsou sice podle ázoru aší vlády politováíhodé, ale samy o sobě epředstavují perzekuci emůžeme přijmout, že kdokoli, kdo sem přijde z východí Evropy, má právo a azyl, ebo právo se zde usadit je proto, že kdyby se vrátil do své země, mohl by čelit stíháí pro ilegálí opuštěí země ebo překročeí doby povoleého pobytu Margaret Thatcherová: Nemůžeme přijmout, že kdokoli, kdo sem přijde z východí Evropy, má právo a azyl. Žádosti (o azyl) jsou posuzováy velmi opatrě, ale i když může mít člověk sympatie s těmi, kteří se potýkají s utostí žít v prostředí sociálích, ekoomických a politických problémů, které v současé době v Polsku převládají, ezameá to, že každý Polák, který by dal předost životu a Západě, by měl být automaticky považová za uprchlíka Tomuto tlaku musíme odolat, máme-li si zachovat přísou imigračí kotrolu, ke které se vláda zavázala. Pokud bychom totiž poskytli eomezeou možost azylu všem Východoevropaům, bylo by velmi obtížé odolat tlakům z ostatích zemí, jako je Írá. Margaret Thatcherová tak poměrě zásadě rozporuje tvrzeí ěkterých českých žuralistů a politiků. Ti ve saze vyvolat mezi lidmi pocitem jakéhosi dluhu či závazku vůči Západu ochotu a pocit poviosti pomoci přijímat migraty tvrdí, že před rokem 1989 západí země automaticky přijímaly každého Východoevropaa, který o přijetí požádal. Nebylo tomu tak. Ai v případě imigrace Poláků lidí z kulturě, ábožesky a politicky Spojeému království daleko bližšího prostředí, ež je tomu v případě současých migratů vystaveých tou dobou zostřeému tlaku za Jaruzelského výjimečého stavu. Jak došlo v historicky relativě krátkém období k tak zásadí proměě uvažováí evropských politiků a k jejich rezigaci a obhajobu zájmů vlastích árodů a států, je otázkou, a íž bychom se měli sažit hledat odpověď. 7

8 ZPRÁVA ZE SEMINÁŘE 25 let od liberalizace ce a zahraičího obchodu 1. leda uplyulo 25 let od provedeí pravděpodobě ejvětšího ekoomického reformího maévru v historii aší země od liberalizace ce a zahraičího obchodu v roce Istitut Václava Klause si klade za cíl připomíat a zpracovávat klíčové události aší moderí historie, a proto eí divu, že kulaté výročí zahájeí liberalizačí fáze úspěšé českosloveské radikálí trasformace bylo tématem prvího letošího semiáře IVK. Semiář 25 let od liberalizace ce a zahraičího obchodu, který se koal 11. leda 2016, byl v mohém výjimečý. Nebylo to pouze tím, že moderátoři byli tetokrát dva pamětíci a přímí účastíci tehdejších událostí a federálím miisterstvu fiací Jiří Weigl a Duša Tříska. Bylo to především tím, že etradičě byl jediým řečíkem bývalý federálí miistr fiací v letech a pozdější premiér a prezidet republiky Václav Klaus. tovaé deficití rozpočtové hospodařeí bylo tehdy zcela epřijatelé. Podíl státího dluhu a HDP se podařilo sižovat až do poloviy 90. let a ejižší hodotu 9,2 % v roce Ve stejý de proběhla vedle liberalizace ce i liberalizace zahraičího obchodu, byl liberalizová běžý účet platebí 1500 daí z obratu, 500 záporých sazeb a 25 miliard dotací. Zrušeí těchto věcí bylo revolučí. Jaa Fürstová, která dvacet let pracovala a Federálím ceovém úřadě, vzpomíá a počátek trasformace jako a éru optimismu a idealismu. Podle Karla Dyby skupia reformátorů ebyla veliká, ale musela postoupit velmi tvrdý souboj Tvůrci trasformace byli přesvědčei o utosti celkové a bezpodmíečé likvidace komuistického politického a ekoomického systému. Nechtěli pouhé parciálí reformy či perestrojku. Te v obsáhlém vystoupeí představil eje ideová východiska aší trasformace, ale i poučeí a pravidla, která z její logiky vyplývala a která bylo uté respektovat. Tvůrci trasformace byli přesvědčei o utosti celkové a bezpodmíečé likvidace komuistického politického a ekoomického systému. Nechtěli pouhé parciálí reformy či perestrojku. Nebáli se slova kapitalismus. Jasě chápali, že trasformačí proces musí být přijat veřejostí a musí být provádě za její maximálí spoluúčasti. Chtěli trh bez degradujících adjektiv, což vyžadovalo volé, pružé, pohyblivé cey. Cey po liberalizaci koečě začaly odrážet a současě spoluvytvářet ekoomickou realitu. Liberalizací ce v ledu 1991 vrcholila série dílčích předchozích reformích kroků. Ač v de ebyly liberalizováy všechy cey, bylo jich liberalizováo aprosto domiatí možství. Nešlo proto o liberalizaci parciálí. Systém byl změě. Tvůrci trasformace si byli vědomi zásadího výzamu makroekoomické rovováhy, eboť jediě tak bylo možo zabráit ebezpečým ceovým spirálám. ČR se podařilo udržet ejižší iflaci ze všech trasformujících se zemí. Předstupěm k tomuto kroku byl mírě přebytkový státí rozpočet. Des všeobecě akcep- bilace. O staoveí úrově měového kurzu byla svedea jeda z hlavích bitev té doby. Korua byla devalvováa před liberalizací a k vyššímu kurzu, ež požadoval Meziárodí měový fod. Jeho úroveň vytvořila stabilí kotvu liberalizací rozbouřeé ekoomice. Ač v de ebyly liberalizováy všechy cey, bylo jich liberalizováo aprosto domiatí možství. Nešlo proto o liberalizaci parciálí. Systém byl změě. V ásledé diskusi Jiří Weigl připoměl, že devadesátá léta období trasformace byla dobou ohromého adšeí, ikoliv érou havlovské blbé álady, jak se des ěkteří propagadisté pokoušejí tvrdit. Obrovský trasformačí maévr byl ohromým úspěchem. Měli bychom si to připomíat a být a to pyší. Téma liberalizace ce a zahraičího obchodu je proto dodes součástí boje o iterpretaci 90. let. Podle Dušaa Třísky byla liberalizace ce fasciujícím zážitkem, při ěmž se ukázalo, že mořská voda je slaá, že co platí v teorii v ekoomických učebicích, platí také v praxi. Připoměl i ěkteré tehdejší des již pozapomeuté pojmy: trasformačí polštáře, cey v aspiku, dovozí přirážka, suary aj. Iva Kočárík rověž rád vzpomíá a tehdejší dobu. Za komuismu existovalo s odpůrci a kritiky trasformace. Chtít ejdříve kovertibilí zboží, jak odpůrci požadovali, a pak teprve liberalizovat by byla cesta do pekel. Kamil Jaáček připoměl mzdovou regulaci, která formálě existovala až do poloviy 90. let, ale v praxi se prakticky evyužívala. Podle Ivo Strejčka současá česká politika emá odvahu se k událostem před 25 lety přihlásit. Pro Ladislava Jakla byla liberalizace ce životí okamžik: když se druhý de po liberalizaci otevíraly obchody, šlo o svátek. Eva Zamrazilová kritizovala americké profesory, kteří podporovali gradualistickou metodu. Pro Pavla Nýče byla zásadí svoboda podikáí. Pavel Řežábek kritizoval deší dotace, které jsou možá horší ež záporé sazby daě z obratu za komu ismu. Tvůrci trasformace si byli vědomi zásadího výzamu makroekoomické rovováhy, eboť jediě tak bylo možo zabráit ebezpečým ceovým spirálám. Liberalizace ce byla klíčovým systémovým krokem: bylo také jasé, že se musí provést v jedom okamžiku. Moho úkolů z tehdejší doby je bohužel stále aktuálích apříklad rušeí a omezováí růzých mimorozpočtových fodů, které má tak v oblibě současá vláda stejě jako moho jejích předchůdkyň. Jiří Weigl, Marek Loužek 8