Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Bakalářská práce Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků Zpracovatelka: Studijní program: Obor: Vedoucí práce: Hana Němčanská Agrobiologie Všeobecné zemědělství prof. Ing. Jan Šubrt, CSc. Brno 2011

2 Ústav chovu a šlechtění zvířat Akademický rok: 2010/2011 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Zpracovatelka: Studijní program: Obor: Hana Němčanská Agrobiologie Všeobecné zemědělství Název tématu: Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků Zásady pro vypracování: 1. Etické zásady při práci se zvířaty etický kodex 2. Specifikace welfare a požadavků jednotlivých druhů zvířat v podmínkách EU a ČR 3. Legislativa v ochraně hospodářských zvířat v EU a ČR obecně Legislativa v ochraně kopytníků (koní), přezvýkavců (skot, ovce, kozy) a prasat 4. Výsledky ochrany hospodářských zvířat (savců) v podmínkách ČR. Výsledky kontrol Ústřední komise pro ochranu zvířat /Mze ČR/. 5. Tendence vývoje v ochraně zvířat za posledních 5 let kontrol ÚKOZ. Postihy za nedodržení legislativy a předpisů v ochraně zvířat.

3 Rozsah práce: 45 Seznam odborné literatury: 1. KLEINMAN, M. A European welfare state? : European Union social policy in context. Houndmills: Palgrave, s. ISBN APPLEBY, M. C. /.Animal Welfare. Oxon: CAB International, s. ISBN Animal welfare aspects of good agricultural practice. Pig production. 4. PHILLIPS, C. Cattle behaviour and welfare. 2. vyd. Oxford: Blackwell Science, s. ISBN BROOM, D. M. - FRASER, A. F. Domestic animal behaviour and welfare. 4. vyd. Cambridge, MA: CABI, s. ISBN ROLLIN, B. E. Farm animal welfare: social, bioethical, and research issues. 1. vyd. Ames, Iowa: Iowa State University, s. ISBN Hodges, J. Livestock, Ethics and Quality of Life. Wallingford: CABI Publishing, s. ISBN OPATŘIL, M. - NOVÁK, P. - LATINITI, J. Ochrana zvířat a welfare 2004, část B. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2004, 200 s. ISBN WEBSTER, J. Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji. Praha: Nadace na ochranu zvířat, s. ISBN X. 10. BÍLEK, M. - DOLEŽAL, O. - DOLEJŠ, J. Zásady welfare a nové standardy EU v chovu skotu. Praha VUŽV Uhříněves, s. ISBN Datum zadání bakalářské práce: říjen 2009 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2011 L. S. Hana Němčanská řešitelka prof. Ing. Jan Šubrt, CSc. vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zhodnocení stavu naplňování legislativy v souvislosti s požadavky welfare kopytníků vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně. Dne... Podpis diplomanta...

5 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych vyjádřila své díky prof. Ing. Janu Šubrtovi, CSc. za odborné vedení během zpracovávání této práce, za ochotu a spolupráci a dále také celé své rodině a přátelům za podporu ve studiu a trpělivost.

6 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na problematiku welfare, na požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a legislativu v ochraně hospodářských zvířat v ČR i EU. Je sledován současný stav napňování legislativy v ČR a tendence vývoje v ochraně zvířat u nás i v EU. Jsou zde vyhodnoceny technologie welfare chovu oproti chovu konvenčnímu a to z hlediska výhod i nevýhod. Dále jsou zde popsány zásady welfare chovu, svobody zvířat a také důležité charakteristiky, které pojednávají o stavu zvířat v souvislostech s působením špatných vlivů, jenž mohou být ovlivněny i špatnou technologií chovu a neodborností některých chovatelů. Cílem mé bakalářské práce je předat užitečné informace nejen odborné, ale i laické veřejnosti a především však současným i budoucím chovatelům hospodářských zvířat. Anglické slovo welfare nejlépe vystihuje české sousloví životní pohoda. Snahou této práce je napomoci správnému chápání pojmu welfare hospodářských zvířat se zaměřením na prostředí ekologického zemědělství a dostatečnému ocenění všech přínosů zachovávání welfare pro zvířata samotná, pro jejich chovatele i konzumenty. Klíčová slova: hospodářské zvíře, chovatel, welfare, svoboda zvířat, legislativa ABSTRACT This thesis will focus on the issues of welfare, the requirements of individual species of animals and legislation to protect livestock in both the Czech republic and the EU. It will monitor the current state of implementation of legislation in the Czech republic and trends in animal protection in our country within the EU. Technologies are evaluated against the welfare of animals conventional breeding and further describes the principles of freedom and welfare of breedings animals. Also important are the characteristics that discuss the status of animals in the light of the impact of negative effects that may be caused such as bad farming techniques and the incompetence of some breeders. The aim of this paper is to provide useful information not for only professional and the general public and but above all, present and future livestock farmers. The English word welfare phrase best describes the Czech welfare. The aim of this work is to facilitate an understanding of farm animal welfare with a focus on organic agriculture and the enviroment with sufficient appreciation given to benefits of maintaining the welfare of the animals themselves, to both breeders and consumers alike. Key words: farm animals, breeder, welfare, principles of freedom, legislation

7 OBSAH 1. Úvod Cíl práce Literární přehled řešené problematiky Welfare hospodářských zvířat Definice welfare Principy welfare Důležité charakteristiky vztahující se k welfare hospodářských zvířat Stres a strach Vědomí a utrpenízvířat Zabezpečení požadavků na krmivoavodu Prostředí a ustájení Bolest, nemoc, smrt Péče a chov hospodářských zvířat Péče a chov prasat Péče a chov skotu Péče a chov koní Péče a chov ovcí a koz Chov ovcí Chov koz Přeprava, převoz a manipulace, jatečné zpracování zvířat Ochrana zvířat, věda a zvířata, vzdělávání Vzdělávání Legislativa v ochraně hospodářských zvířat Legislativa v ochraně hospodářských zvířat (savců) v podmínkách EU Právní normy Dohody a smlouvy Orgány ochrany zvířat Nevládní organizace Výsledky kontrol Ústřední komise ochrany zvířat Dozor nad ochranou hosp. zvířat (ÚKOZ) Závěr Seznam literatury a internetové zdroje Seznam tabulek Přílohy...52

8 1. ÚVOD Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka ( Tak zní preambule zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, základního právního předpisu týkajícího se ochrany zvířat, na jehož základě je postavena činnost všech státních orgánů ochrany zvířat v České republice. Těmi jsou především Ministerstvo zemědělství, včetně Ústřední komise pro ochranu zvířat, a orgány Veterinární správy. Kontakt se zvířaty je důležitou součástí emocionálního vývoje dítěte a pozitivně tvoří jejich budoucí osobnost. Zvířata jsou nezbytnou součástí lidské společnosti, pomáhají nám tím, že nám poskytují jídlo, oblečení, přátelství. Společnost se zlepší, pokud se budeme starat o ostatní, ať už o zvířata nebo o lidi, tak jako se staráme o sebe (Phillips, 2002). Každý živočišný druh, má na okolní prostředí specifické nároky. Tyto požadavky se vyvíjely během evoluce toho kterého živočišného druhu a nebylo možné je zcela změnit během relativně krátké doby domestikace. Tím, že člověk začal chovat některé druhy zvířat pro produkci potravin a dalších komodit pro svou potřebu, došlo k vyloučení zvířat z jejich přirozeného prostředí. Od tohoto okamžiku se chovatel stává odpovědným za podmínky, v nichž budou jím chovaná zvířata žít. O výsledné užitkovosti zvířat spolurozhodují čtyři faktory: plemeno, krmení a výživa, prostředí a lidský faktor. V případě prostředí pro chovaná zvířata je to člověk, který víceméně může ovlivňovat všechny výše uvedené faktory (Urban,1997). I v 21. století trpí na Zemi lidé hladem. Přesto počet obyvatel planety neustále roste. Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) upozorňuje, že počet lidí trpících podvýživou loni sice klesl na 925 miliónů z rekordních 1, 023 miliardy v roce 2009, ale zůstává na nepřijatelně vysoké úrovni. V loňském roce trpělo 16 % obyvatel rozvojových zemí podvýživou. Tento podíl sice klesl z předloňských 18 %, nadále však výrazně překračuje cíl z miléniového summitu OSN. Podle toho má podíl v období od roku 1990 do roku 2015 klesnout o polovinu na deset procent. S ohledem na očekávaný přírůstek obyvatel je třeba do roku 2050 zvýšit zemědělskou produkci o 70 % a k tomu je zapotřebí revoluce (Hezký, 2011). 8

9 2. CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce je předat užitečné informace odborné i laické veřejnosti a napomoci správnému chápání pojmu welfare hospodářských zvířat se zaměřením na prostředí ekologického zemědělství a dostatečnému ocenění všech přínosů zachovávání welfare pro zvířata samotná, pro jejich chovatele i konzumenty potravin živočišného původu. Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku welfare, na požadavky jednotlivých druhů hospodářských zvířat a legislativu v ochraně hospodářských zvířat v ČR i EU. Je sledován současný stav naplňování legislativy v ČR a tendence vývoje v ochraně zvířat u nás i v EU. 9

10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1. Welfare hospodářských zvířat Na začátek jakéhokoliv pojednání o problematice welfare hospodářských zvířat je třeba si uvědomit celkový rozměr komerčního zemědělství v oblasti chovů zvířat. Množství zvířat porážených pro lidskou spotřebu je obrovité a těžko představitelné. Světová organizace pro výživu a zemědělství (FAO) udává, že každoročně je poraženo více než 50 miliard zvířat, aby masem nasytilo 6-ti miliardovou populaci lidí. Chov hopodářských zvířat je běžně označován jako živočišná výroba. Na zvířata poskytující potraviny se stále díváme jako na zboží. Z tohoto přístupu bohužel vyplývá, že welfare životní pohoda, těchto zvířat není rozhodujícím měřítkem při jejich hodnocení a péči o ně. Jedním ze základních textů, který otevřel novodobou veřejnou diskusi o welfare neboli pohodě hospodářských zvířat se stala kniha Ruth Harrisonové - Animal Machines (Zvířecí stroje, 1964), kritika tzv. továrních chovů zvířat vydaná ve Velké Británii v roce Ta vzbudila ohromný zájem veřejnosti a přiměla britskou vládu k sestavení odborného výboru, který se měl zabývat výzkumem welfare zvířat chovaných v intenzivních chovech. Tato komise proslula podle jména svého předsedy jako Brambellova komise. Zpráva Brambellovy komise se pak stala podkladem pro tvorbu britského Zemědělského zákona z roku Brambellova komise byla znepokojena zejména nedostatkem prostoru poskytovaného intenzivně chovaným zvířatům a ve své zprávě uvedla: Zvíře by mělo mít alespoň možnost svobodného pohybu tak, aby se bez obtíží mohlo otočit, pečovat o čistotu těla, vstát, lehnout si a natáhnout končetiny. Tento požadavek vešel ve známost jako Brambellových pět svobod. Myšlenka pěti svobod získala širší pojetí, když je předefinovala britská Rada pro welfare hospodařských zvířat (Farm Animal Welfare Council, FAWC), která byla zřízena jako poradní orgán vlády pro otázky welfare zvířat v roce 1979 (Šonková, 2006). Myšlenka konstatující, že hospodářská zvířata mají etologické nároky (etologie nauka o chování zvířat) byla později vtělena do Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely z roku K této dohodě přistoupila Česká republika v roce 1998, s platností od Dohoda stanovuje, že s hospodářskými zvířaty se musí zacházet s respektem k jejich fyziologickým a etologickým potřebám (Šonková, 2006). Opakem stresového chování je tedy stav, nazvaný welfare pohoda. Její navození, a projev uvolnění, radosti a spokojenosti, stejně jako projevy bolesti, úzkosti či strachu při stresu, lze u zvířat pozorovat. Zvířata, obdobně jako člověk jsou psychicky hluboce vnímající organismy a je povinností chovatelů, v souladu se směrnicemi o chovu jednotlivých druhů zvířat, jejich požadavky na vhodné prostředí potřeba respektovat. Patří k nim: odpovídající kvalita prostředí, vzduchu, vody a krmení, v souladu s jejich biologickými potřebami, bezpečné ustájení a dostatečný prostor pro každé zvíře, takové, aby se předešlo zraněním, atrofii svalstva a jiných orgánů, prostředí přiměřeně bohaté na podněty, aby se předešlo nežádoucí depresi a nudě nebo škodlivé averzi a strachu, pravidelná denní kontrola stavu zvířete, prevence nemocí a v případě potřeb okamžitá veterinární péče, citlivé zacházení se zvířaty ve všech stádiích jejich života, aj. Chováním zvířat, jejich požadavky na prostředí a minimem nezbytné péče pro zajištění jejich pohody se mj. zabývá i Rada Evropských společenství. Byly vypracovány směrnice s řadou doporučení pro jednotlivé druhy zvířat a zveřejněny jako Evropská dohoda o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely jako součást Rozhodnutí Rady EHS 78/923/EHS z a obdobně pro obratlovce používané 10

11 pro pokusné a jiné vědecké účely č. 86/609/EWG z (Šubrt a Hrouz, 2009) Definice welfare Pojem welfare pochází z anglického termínu, který je nejčastěji překládán jako životní pohoda zvířat. Welfare je definován jako schopnost zvířete vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost. Z pohledu FAWC (britská Rada pro welfare hospodářských zvířat) welfare zvířat zahrnuje, jak fyzickou zdatnost, tak i pocit spokojenosti. Krátce řečeno, welfare zvířat znamená mnohem více než pouhé vyloučení utrpení. Pohoda zvířat posuzována podle 5 svobod: - Svoboda od žízně, hladu a podvýživy (zvíře má být krmeno a napájeno v dostatečném množství, se správnou nutriční hodnotou a s ohledem na věk, pohlaví, zdravotní stav) - svoboda od nepohodlí (zvíře nesmí trpět působením negativních faktorů jako jsou vítr, déšť, mráz, vysoké teploty, chovatel by měl zvířeti zajistit pohodlné místo k odpočinku) - svoboda od bolesti, zranění a nemoci (zvíře má být v prostředí, kde nejsou ostré předměty, aby v případě zranění mělo zajištěnou okamžitou pomoc a aby bylo podrobované preventivním prohlídkám) - svoboda uskutečnit normální chování (poskytnutí dostatečného prostoru a vhodného prostředí, aby se zvířata cítila v klidu a pohodě, chovatel by měl zvířata sledovat, protože ona sama dokáží projevit svými gesty nebo pohyby, že je něco v nepořádku) - svoboda od strachu a úzkosti (celková psychická pohoda je velmi důležitá, protože mnohdy strach a deprese vedou ke strádání zvířete, někdy až jeho smrti, člověk by měl být klidný a vnímavý, aby zvířata nebyla zbytečně stresována, vyloučit psychické strádání) FAWC (Rada pro welfare hospodářských zvířat) zdůraznila, že trvalé dosažení všech pěti svobod je nerealistické, nicméně představují inspirativní ideál a zároveň velmi praktickou pomůcku při vyhodnocování welfare zvířat v zemědělských provozech, a nejenom tam. Může sloužit skvěle při srovnání jednotlivých systémů chovu. (Šonková, 2005 ) Absolutní dosažení všech pěti svobod je v praxi nereálné, dokonce jsou do určité míry vzájemně neslučitelné. Ku příkladu naprostá volnost v chování znemožňuje dosažení optimálních podmínek pro hygienu. Je tedy nezbytně nutné vyloučit jednostranný přístup (Bílek et al., 2004) Principy welfare Všeobecný princip welfare v chovu zakazuje užívání roštových podlah v prostorách, ve kterých zvířata odpočívají. Zvířata by měla mít možnost volného ustájení, volného přístupu na pastvu, ke krmivu a k vodě. Důležité je, aby osoby, které se zvířaty pracují měly dostatečné znalosti a odbornost s ohledem na zdravotní potřeby a životní podmínky zvířat. Zdraví a pohoda zvířat jsou zajišťovány bez závislosti na syntetických vstupech. Důležité je i krmivo, které by mělo přispívat k pohodě a zdraví zvířat. Proto chovatelé (většinou ekologičtí zemědělci) ke krmení používají vlastní biokrmiva, aby byl zajištěn lepší růst a vývin zvířat. Mláďata by měla být krmena přirozeným mlékem a nejlépe od vlastní matky. Aby bylo zabráněno nákaze zvířat a masa, jsou v biokrmivech zakázány následující látky: stimulátory růstu, syntetické

12 aminokyseliny a geneticky modifikované organismy (GMO). Dělají se preventivní kontroly kvůli možné nákaze různými chorobami a parazity. K prevenci patří i dostatečné množství krmiva, dobré hygienické podmínky, pravidelný pohyb a volná pastva na vhodné pastvině. V případě onemocnění či zranění zvířat, musí ekologičtí zemědělci postupovat rychle, aby utrpení nebo bolest zvířat co nejvíce minimalizovali, a aby postižená zvířata byla co nejrychleji vyléčena. Celkově jde o šetrné zacházení se zvířaty, minimalizaci bolesti a utrpení zvířat během jejich celého života. Proto je kontrolována přeprava zvířat, aby nebyla stresována před usmrcením a samotná porážka by měla být humánní, tzn. rychlá a bezbolestná. Zmíněných pět svobod poskytuje užitečný soubor pravidel pro vymezení a analýzu životní pohody zvířat. Není přitom zodpovězena otázka, zda určitý živočich trpí, když některá z těchto potřeb není uspokojena a jak veliká je míra tohoto utrpení. Zkoumání utrpení u zvířat vyžaduje odlišný přístup než ten, který se používá pro vymezení a rozbor životní pohody zvířat. Pozorování přirozeného chování zvířat nám může hodně napovědět o jejich fyziologických potřebách a nárocích na prostředí a částečně o jejich spokojenosti v daných chovatelských podmínkách. Zvířata můžou mít pocity (i když způsob jejich myšlení je možná jednoduchý), zvířata myslí a cítí přesně jako my (Webster, 1999) Důležité charakteristiky vztahující se k welfare hospodářských zvířat Stres a strach Stres se často vykládá jako situace, která se vymyká normálním rámcům chování. Ve skutečnosti je to evolučně velmi významná reakce organismu na podnět z prostředí či sociální oblasti, kterému se říká stresor. Reakce na tento podnět závisí na délce jeho působení. Vyskytne-li se tento podnět náhle a trvá-li krátce, vyvolá odpověď organismu, které se říká FFS, z anglického flight and fight syndrom (uteč, nebo bojuj). Již na vzhledu a postoji celého těla je taková situace jasně znatelná. Svaly jsou napjaté, připravené k činnosti, zvyšuje se tepová frekvence a krevní tok krve k prokrvení svalstva. Naopak kapiláry zásobující povrch těla a zažívací trakt se zúží. Výrazně se zlepší příjem kyslíku a aktivuje se štěpení zásobního polysacharidu glykogenu v játrech, čímž se uvolňuje potřebná energie. Příčinou těchto poplachových reakcí je aktivace dřeně nadledvin, odkud se vyplaví ve zlomcích sekundy hormony a adrenalin a noradrenalin, které jsou přijímány příslušnými receptorovými buňkami. Trvá-li stresor či soubor stresorů delší dobu dny, týdny, dokonce i měsíce dojde ke změněné odpovědi. Podle Selyeho (1974) představy se organismus všeobecně snaží přizpůsobit a taková odpověď se označuje jako GAS, z anglického general adaptation syndrom (všeobecný adaptační syndrom). Základem je aktivace hypotalamu, který pomocí žlaznatého oddílu hypofýzy vyvolá produkci hormonů kůry nadledvin kortikosteronu a kortizolu. Tyto hormony pomáhají organismu bránit se stresu aktivací rezervních látek, jakými jsou glykogen, tuky a bílkoviny, a přizpůsobit se nové situaci. Přitom se zastaví i činnosti, které v této situaci jsou nutné, například sexuální chování. Trvá-li zatížení organismu příliš dlouho a dojde-li k vyčerpání tělesných rezerv, nastává trvalé poškození organismu, například žaludeční vředy, které může končit i smrtí (Veselovský, 2005). Strach je stejně jako bolest složitá a vysoce subjektivní emoce, kterou není možné uspokojivě vtěsnat do definice jednou větou. Strach je vědomá rozumová a citová odpověď na

13 13 vnímané nebezpečí, která mohutně motivuje zvíře k akcim, kterým by se mělo, pokud možno, vyhnout. Je to také zkušenost ovlivněná vývojem, protože paměť uchovávající minulá nebezpečí, akce podniknuté v odpověď na tato nebezpečí a jejich důsledky jistě určují, zda zkušenost bude napříště provázena větším nebo menším strachem než minule. Zatímco akutní strach v mírné podobě může být zdravý a poučný, chronická úzkost a deprese musí být považována za vážnou podobu utrpení (Webster, 1999) Vědomí a utrpení zvířat Člověk nemá žádné právo způsobit jakémukoli zvířeti strádání jakéhokoli stupně z jakéhokoli důvodu (Webster, 1999). Utrpení - stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit, a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt. Nepřiměřená bolest - bolest neodpovídající povaze potřebného zákroku. Usmrcení - jakýkoliv zákrok nebo jednání, které způsobí smrt zvířete. Za týrání se považuje: a) Nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu, b) podrobit zvíře výcviku nebo veřejnému vystoupení anebo odbornému účelu, je-li toto pro zvíře spojeno s bolestí, utrpením, zraněním nebo jiným poškozením, jakož i vychovávat, cvičit nebo účelově používat zvíře k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům Tabulka 1.1. (Webster, 1999) (A) Možné pocity a (B) nálady zvířat (A) Pocity Utrpení Emocionální škála Slast Neutrální pocit Hlad Nasycení Lahodnost Žízeň Nasycení - Horko, zima Tepelná pohoda Tepelný požitek Vyčerpání Odpočinek Požitek z fyzického pohodlí Bolest Pohoda Smyslový požitek Nemoc Zdraví Vitalita Strach Bezpečí -

14 14 Negativní Úzkost Apatie Impotence Bezmocnost (B) Nálady Vzrušení Zvědavost Libido Kontrola Pozitivní Zabezpečení požadavků na krmivo a vodu Hlad a žízeň jsou dvě nejzákladnější, nejprimitivnější a navíc stále přítomné motivační síly. Zvířata nadaná vědomím, prožívají cosi příjemného, když potravu přímo konzumují a také když s jistotou očekávají, že se k ní brzy dostanou. Z toho vyplývá, že můžou strádat, jak přímo nepřítomností potravy, tak nepřímo, když jim něco brání dělat to, co by je normálně k potravě dovedlo. Když pečujeme o zvířata, snažíme se je osvobodit od hladu a žízně dostatkem čisté vody a přiměřené potravy, často sestavené tak, aby vyváženým způsobem poskytovala všechny živiny (Webster, 1999). Hlad hlad je primitivní vjem vyvolaný společným působením signálů z celé řady senzorických nervů zachycujících informaci o rovnováze mezi poptávkou tkání těla po živinách a jejich zásobováním. Apetit apetit (chuť ke žrádlu) je složitý vědomý vjem vyvolaný škálou podnětů přicházejících z vnitřního a vnějšího prostředí. Chuť ke žrádlu, doprovázená očekáváním, že bude uspokojena, může vyvolávat intenzivní slast a být jednoznačně zdrojem potěšení. Neuspokojení chuti k žrádlu, pokud není spojeno s metabolickým hladem, může stěží být nazváno utrpením. Životní pohodu zvířat můžeme narušit, případně jim způsobit utrpení, vyvoláním metabolického hladu trojím způsobem: poskytovánám nedostatečného množství potravy, poskytování nevyvážené stravy, zatížením zvířete abnormálními metabolickými nároky. Žízeň žízeň může být definována velmi jednoduše jako fyziologická potřeba vody vyvolaná nervovými receptory vnímajícími zvýšený osmotický tlak v krvi, což je obvykle (i když ne vždy) znamením dehydratace těla. Uhašení žízně je spíše zdrojem příjemného zážitku, ale ne přímo požitkem (Webster, 1999). Pití je jedno ze základních potřeb živočichů. Tekutiny organismus ztrácí při termoregulaci, dýchání a vyměšování (Veselovský, 2005). Obecným pravidlem by mělo být, že kdokoli je odpovědný za jednotlivá zvířata či celá stáda, musí zaručit nejenom dostatek čisté pitné vody pro všechna zvířata, ale také to, aby všechna

15 15 mohla pít tolik, kolik potřebují (Webster,1999) Prostředí a ustájení Druhá z pěti svobod, svoboda od nepohodlí, může být podle britské Komise na ochranu hospodářských zvířat (FAWC) zajištěna poskytnutím vhodného prostředí včetně přístřeší a pohodlného místa k odpočinku (Webster, 1999). Následující tabulka vypočítává vlastnosti prostředí, které nejvíce ovlivňují pocit životní pohody zvířat. Tabulka 1.2. (Webster, 1999) Hlavní požadavky zvířat na prostředí Pohodlí Bezpečí Hygiena Výchova Tepelné ani příliš horko, ani příliš zima Fyzické vhodné místo k odpočinku, dostatek prostoru na čištění těla, natažení končetin, pohyb - zajištěný přísun potravy a vody, - před smrtí nebo zraněním, agresívním chování, živelnou katastrofou, atd. - umožňuje vyhnout se nepříjemnému znečištění a nebezpečí chorob - k získání zkušeností nezbytných k zajištění pohodlí a bezpečí během pozdějšího dospělého života Zabezpečení pohodlí, čistoty prostředí a bezpečí Každé zvíře si čas od času potřebuje odpočinout a v klidu se vyspat. Aby to bylo možné, potřebuje místo, které je pohodlné, hygienické a bezpečné. Relativní důležitost těchto požadavků se liší podle typu a věku zvířete (Webster, 1999). Spánek představuje fascinující, ale dosud nejtajnější oblast chování živočichů. Nese obvyklé rysy instinktivního projevu, který má své místo v denním rytmu, motivaci a apetenčním chování. Podle současných fyziologických studií slouží spánek nejen k energetické úspoře v klidové fázi, ale jednou z klíčových funkcí spánku je konsolidace paměti, kdy si mozek v určité fázi spánku přehrává nově naučené dovednosti a události. Stejně zajímavé je i chování živočichů před spánkem a během spánku (Veselovský, 2005). Potřeba prostoru Potřeba zvířat (a zvlášť hospodářských zvířat) mít dost prostoru vzbudila intenzivnější debatu než kterákoli jiná záležitost týkající se životní pohody zvířat. To proto, že je snad nejzřetelnějším příkladem konfliktu zájmů mezi hospodářskými tlaky a našimi morálními závazky poskytnout přiměřený životní standard zvířatům, za která zodpovídáme. Podle Brambellovy komise z roku 1965 by hospodářská zvířata měla mít dostatek místa na to, aby mohla vstát, lehnout si, otočit se, čistit se a natáhnout si končetiny (Webster, 1999) Bolest, nemoc, smrt Bolest. Britský Zákon na ochranu zvířat (Protection of Animal Act) z roku 1911 poprvé vymezuje krutost na zvířatech: krutost je bít, kopat, špatně zacházet, uštvat, schvátit, přetěžovat,

16 týrat, rozzuřit či vyděsit jakékoli zvíře. Tzn., že pokrývá jak přečin činností (např. týrání), tak přečin nečinností (např. nedostatek péče). 16 Nemoc. Zvíře se může cítit nemocné, když celé nebo část jeho těla je fyzicky poškozena nebo chemicky otrávena: 1. vnějším poraněním nebo poškozením vnitřních orgánů, 2. patogenními mikroorganizmy nebo jejich toxiny, 3. nedostatkem nebo přebytkem normálních složek potravy nebo produktů jejich trávení či metabolismu, 4. jedovatými rostlinami či chemikáliemi. Hlavními obecnými neboli systémovými příznaky nemoci spojenými s těmito zdroji fyzického a chemického poškození jsou horečka, bolest, netečnost a deprese, snížený apetit nebo anorexie, ztráta tělesných tekutin. Zvíře může navíc trpět lokálními syndromy, např. místní bolestí nebo potížemi s dýcháním. Některé z těchto symptomů můžou ohrožovat život, např. ztráta tělních tekutin, aj. U nemocného zvířete nestačí jen léčit chorobu samotnou, k zajištění jeho pohody se musíme zabývat také jejími symptomy (Webster, 1999). Smrt. Smrt je způsobena nevratnou ztrátou mozkových funkcí. Proces umírání je vážnější otázkou, jelikož je nejspíš spojen s pocity bolesti nebo nemoci, a také strachu. Umírání je podobně jako bolest či strach subjektivní zkušenost, kterou ale na rozdíl od bolesti a strachu není možné srozumitelně sdělit dokonce ani mezi lidmi. Zvířata buď umírají (obvykle pomalu) po postupném rozpadu tělesných funkcí, anebo jsou zabita (obvykle rychle) v důsledku zranění, náhodně nebo úmyslně jiným zvířetem nebo člověkem. Když už k usmrcení musí dojít, platí, že rychlá smrt je dobrá smrt (Webster, 1999). Smrt (mors), u zvířat úhyn, představuje ukončení života organismu jako celku. Nevratný zánik funkcí a jejich integrity v orgasnismu je označován jako biologická smrt. V tomto stadiu není znovuoživení (reanimace) možné. Vlastní biologické smrti předchází tři fáze umírání (hynutí): krátkodobé přerušované (1 minuta) jedné nebo několika životně důležitých funkcí, agónie (trvá hodiny až dny), při níž se orgasnismus snaží zapojením kompenzačních mechanismů stabilizovat životně důležité funkce, lze pozorovat křečovité stahy na končetinách, ztrátu funkce svěračů, zvýšení počtu leukocytů, hypoxii a acidózu ve tkáních, klinická smrt (trvá 5-7 minut) je provázena bezvědomím a postupným mizením reflexní činnosti CNS a nástupem nevratných změn v CNS, zástavou dýchání a srdeční činností. Biologická smrt organismu je charakterizována těmito příznaky: zástava dechu, prudký pokles krevního tlaku, ztráta reakce na prostředí, vymizení reflexů, ztráta svalového tonu (Jelínek, Koudela et al., 2003) PÉČE A CHOV HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT (SAVCŮ) Uplatňuje se mnoho metod a principů, díky kterým má být zajištěn zvířatům pohodlný a bezstresový život v souladu s jejich přirozenými potřebami. Při welfare chovu zvířat je důležité vytvářet prostředí, které odpovídá danému druhu. Soustřeďuje se na individuální potřeby

17 jednotlivých druhů, jsou jim přizpůsobeny hospodářské postupy. Péče o zdravá a spokojená zvířata je hlavní zásada ekologického zemědělství. Tak např. již ve druhé polovině 5. století n. l. ve svém obsáhlém pojednání Artis veterinariae side digestorum mulomedicinae libri quatar proklamuje Vegetius Renatus zásadu, že je snazší udržet zvířata zdravá, než je léčit. Popisuje vyčlenění nemocných nebo z nákazy podezřelých zvířat, zahrabání těl uhynulých zvířat, udává předpisy pro zřizování stájí, péči o kůži a kopyta, dále též poučení o krmení a napájení. Je samozřejmé, že s přihlédnutím k tehdejšímu významu koně a mezka jako dopravních prostředků pro mírové i válečné účely (Kursa et. al.,1986). Je důležitá ochrana zvířat, která se vztahuje k zacházení se zvířaty od jejich narození do smrti a to z hlediska ošetřování, výživy, napájení a hygieny prostředí; šlechtění, plemenitby a rozmnožování; využívání a přepravy; léčení; usmrcování zvířat. Existují určitá specifika, charakteristická pro ekologické zemědělství, aby se zvířata cítila dobře, jako nízké stavy zvířat, vhodná pastva, která splňuje vyživovací a etologické potřeby, vhodná podestýlka a stelivo, stálý přístup k otevřeným prostranstvím, zákaz trvalého uvazování nebo izolování zvířat. Zakazuje se odstraňování a zmenšování: rohů - skotu, ovcím; zobáků - kuřatům, krůtám; ocasů - ovcím, prasatům. Hlavní funkcí zemědělství je produkce a zabezpečení potravin pro obyvatelstvo jednotlivých zemí. Nejsilnějšími ekonomickými silami, které vedly k intenzifikaci živočišné výroby, byly: 1. Postupy v aplikaci a rozšíření nových technických poznatků (stupeň mechanizace živočišné výroby, 2. zvyšující se finanční výnosy z živočišné výroby, založené v některých případech na přímých a nepřímých dotacích, 3. zvyšující se přímy spotřebitelů, 4. vyšší investice do zemědělského výzkumu. Chovatelům hospodářských zvířat se otevřela možnost pokrýt nevídaný nárůst v poptávce rozšířením produkce a zároveň snížit výrobní náklady. Výraz tovární chovy vystihuje přesně podstatu intenzivní živočišné výroby, kdy zvířata už nejsou chována venku, ale ustájena ve velkých budovách s kontrolovaným prostředím a obsluhována stroji, zabezpečujícími jejich fyzické potřeby a odstaňují jimi produkovaný odpad. Nevjvíce znepokojení vyvolávají z hlediska životní pohody zvířat dva aspekty této intenzifikace: 1. Zvířata jsou často nucena produkovat na hranici svých schopností, 2. velké počty zvířat jsou ustájeny na malých plochách ve zcela jednotvárném prostředí (Webster, 1999). 17 Obecné zásady welfare jatečných zvířat jsou dány těmito zákazy: Bezdůvodně vyvolávat nepřiměřené působení stresových vlivů fyzikální, chemické nebo biologické povahy, chovat zvířata tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,

18 18 omezovat výživu zvířete, podávat potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej jinak poškozují, překrmovat zvířata ve velkochovech násilným způsobem, omezovat napájení zvířete, omezovat svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete, používat k vázání zvířete prostředky, které způsobují utrpení, nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a bilogickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly, používat podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajích pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné negativní změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů zvířat, zacházet se zvířetem přepravovat je nebo je pohánět způsobem, který vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání, podávat zvířeti bez souhlasu odborně způsobilého veterinárního pracovníka veterinární léčiva přípravky s vyjímkou přípravků, které jsou volně v prodeji, podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled, provádět zásahy, které způsobují bolest, bez celkového nebo místního znecitlivění zvířete odborně způsobilým veterinárním pracovníkem, provádět krvavé zákroky a injekční aplikace, pokud nejdou prováděny odborně způsobilým veterinárním pracovníkem, provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírova uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat, anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby (mimo vyjímky zde uvedené), usmrtit zvíře způsobem působícím nepřiměřenou bolest a utrpení (Simeonovová et al.,2008) Péče a chov prasat Prasata patří mezi nejvýznamější hospodářská zvířata. Vedle kočky a psa, doprovázejí člověka již desítky tisíc let. Domestikace sahá do období vysoce rozvinutých, však dodnes málo známých kultur pomezí Evropy a Asie. Produkce vepřového masa se podílí největším objemem na celosvětové produkci masa, a to cca 40 %. Tato skutečnost jasně dokládá prioritu chovu prasat při zásobování obyvatelstva masem. Chov prasat má z hlediska zabepečování nutriční proteinové bilance prakticky nezastupitelné postavení. Světová produkce vepřového masa se za posledních dvacet let zdvojnásobila (Stupka et al., 2010). Moderní a intenzívní chov prasat má v České republice dlouholetou tradici. Jeho hlavní úkol tkví v produkci vysoce kvalitního vepřového masa, které splňuje všechny požadavky jak ze strany zpracovatelů, tak konečného konzumenta. Vepřové maso u nás zaujímá dlouhá desetiletí první

19 19 příčku ve spotřebě na obyvatele a rok. Tvoří více jak 50 % roční spotřeby masa. V České republice se pohybuje průměrný stav prasat na úrovni 1, 9 milionů kusů, přičemž stavy prasnic dosahují kusů (Stupka et al., 2010). Podle výsledků ekonomických rozborů jsou to již asi tři roky, co domácí chovatelé prasat vykazují zápornou rentabilitu a podle odhadů některých analytiků k zásadním změnám prozatím ani nedojde. Postupně se tak snižuje konkurenceschopnost českého sektoru chovu prasat a stále větší část domácí spotřeby, která se dlouhodobě drží na úrovni 41 kg, je zabezpečována masem z dovozu. Pokud si ovšem jako naši předkové opět vybudujeme dnes tolik podceňovaný vztah ke zvířatům, máme šanci dohnat strojovou výrobu prasat i takových chovatelských velmocí, jakými jsou Dánsko a Nizozemsko (Jedlička, 2011). Životní projevy prasat Má-li k tomu prase podmínky, je velmi čistotné. K odpočinku si volí suché a čisté místo, pouze při vysokých teplotách vyhledává místa vlhká, kde se mohou ochladit. Prasata odpočívají zpravidla v leže na boku a doba odpočinku se různí dle hmotnosti zvířat, systému ustájení, krmení apod. Prasata udržují čistotu především v místě, kde se krmí. Toho je využíváno při krmení na podlahu, kde se dosahuje zvýšení hygieny ustájení. Pokud jsou krmena do koryta, je vhodné zřídit v prostoru u koryta lože (Čechová et al., 2003). Požadavky na ustajovací podmínky prasat Hlavním předpokladem řešení stájí pro prasata je poznání jejich biologických nároků. Je nutné zajistit ustájeným zvířatům maximální pohodu (welfare), což je předpokladem pro dosažení maximální užitkovosti. Současně s tímto požadavkem je nutné řešit ustájení prasat s ohledem na efektivnost produkce vepřového masa a vysokou produktivitu práce. Správně navržené stáje pro prasata tedy musí vycházet z potřeb zvířat, minimalizace dopadů na životní prostředí a optimalizace produktivity práce. Ustájení pro prasata musí být v souladu se Zákonem č. 246/1992 Sb. Na ochranu zvířat proti týrání (Stupka et al., 2010). Technologické systémy ustájení prasat, bez ohledu na kategorizaci, lze rozlišovat z více hledisek. Jedná se o ustájení: v budovách (indoor), ve většině evropských zemích s intenzivním chovem prasat využíváno nejčastěji, venkovní (outdoor), rozšířené v přímořských oblastech (Anglie, Francie), stelivové s klasickou podestýlku či přistýlané, hodící se pro typické malochovy, produkující jak kejdu, tak hnůj, bezstelivové, existující ve variantách s plnou (bezroštovou) podlahou, polorošty, celorošty, optimální pro intenzivní chovy, produkující jako hnojivo pouze kejdu, nejčastěji využívaný systém, individuální, uplatňující se pouze u kategorie kanci a prasnice nezapuštěné, zapouštěné a nízkobřezí, skupinové, realizující se, s vyjímkou kanců, u všech kategorií prasat.

20 20 Technologie vychází z etologických poznatků, že prase je inteligentní, stádové zvíře, je čistotné, hravé, zvědavé, všežravec a rádo se drbe (Stupka et al., 2010). Stelivové systémy ustájení se v posledních letech, vlivem prosazování welfare a díky nižším pořizovacím nákladům stávají populární. Lze je uplatnit u menších a středních kapacit. V chovu prasat se tak zavádějí stelivové systémy ustájení jednotlivých kategorií. Jde o systémy: přistýlané, včetně kombinace roštových podlah s částečně nastýlanými loži slámou, s hlubokou podestýlkou, s kompostovatelnou hlubokou podestýlkou při zajištění převrstvování a zapravování enzymatických přípravků (pro náročnost a specifika se nerozšířil) (Stupka et al., 2010). Při odchovu selat je důležité vytvořit a udržovat ve stáji a kotci vhodné mikroklima, především z hlediska vlhkosti, obsahu škodlivin a teploty prostředí. Pro vytápění stájí pro chov prasat (odchov selat, porodny) jsou používány různé technické systémy. Použití teplovzdušných kanónů přináší až o 50 % úsporu energie proti teplovodním systémům, avšak současně významně zhoršuje mikroklima ve stáji, zejména z hlediska koncentrace CO2 a metanu. Za chyby z hlediska prostředí lze označit nesprávnou teplotu ve stáji, vlhkost a koncentraci stájových plynů a také neúměrný počet prasat v kotci (Šimek, 2011). Výživa a napájení prasat Prasata se vyznačují, oproti jiným hospodářským zvířatům, vysokou schopností syntézy proteinů a tuků, jakož i vysokou účinností využivat a konvertovat živiny. Charakteristickým znakem prasete je jednoduchý žaludek a méně prostorný trávicí trakt. Ten je v poměru k délce těla oproti přežvýkavcům téměř o polovinu kratší, což má za následek omezenou možnost zpracovávat a zužitkovávat objemná krmiva. Krmnou dávku tvoří tedy především obiloviny, mlýnská krmiva, nejrůznější bílkovinné komponenty rostlinného a živočišného původu, jakož i minerálněvitaminové koncentráty a syntetické preparáty. Příjem vody prasaty je různý, nelze jej přesně určit. Variabilitu v příjmu způsobuje individualita, fyziologická potřeba, teplota, vlhkost, krmení, průtočnost, ustájení, stresy, apod. Věšinou poměr spotřebované vody ku krmivu bývá 2:1 s vyjímkou kojících prasnic a selat. Potřeba vody je funkcí konání mnoha fyziologických a biologických procesů, jako udržování homeostáze organismu, exkrece, dosažení nasycenosti a uspokojení behaviorálních potřeb (Stupka et al., 2010). Kritickým obdobím z hlediska krmení a vývoje selat je čas bezprostředně po odstavu. Chovatel nesmí také zapomínat na fakt, že mlezivo a mléko prasnic má nedostatek železa (nebezpečí anémie), proto se musí druhý až třetí den podat selatům železitý přeparát (injekčně nebo perorálně) (Šimek, 2011) Péče a chov skotu Chov skotu je z hlediska objemu zemědělské produkce hlavním odvětvím živočišné výroby v celé Evropě (Stupka et al., 2010). Chov skotu je také velmi úzce spojen s celkovým hospodařením na zemědělské půdě. Je konzumentem pícnin pěstovaných, jak na orné půdě, tak i na trvalých travních porostech a

21 21 významnou měrou se rovněž podílí na udržování půdní úrodnosti (Vaněk, Štolc, 2002). Hlavními produkty jsou maso, mléko a chlévská mrva. Dříve měl skot tzv. trojstrannou užitkovost, kde byl kladen důraz na maso, mléko a tah (Staněk, 2002).V současnosti se chov skotu dělí dle výrobní oblasti a úrodnosti půdy v dané lokalitě na intenzivní či extenzivní. Dále je možné se držet chovu konvenčního nebo ekologického zemědělství. Všechny chovy však mají několik společných znaků. Především jde o bezpečnost a kvalitu potravin, přímou ekonomicku efektivnost, ochranu životního prostředí, etiku a pohodu zvířat, tedy welfare (Ježková, 2010). Mléčná užitkovost Produkce mléka je složitá fyziologická vlastnost, která souvisí především s anatomickým utvářením vemene, zejména s vývinem a činností orgánů, krevního a oběhového systému, dýcháním a přeměnou živin. Mléčnou užitkovost ovlivňují nejen vlivy genetické, ale i vlivy vnějšího prostředí. Optimální životní podmínky umožňují dojnici realizovat její genetické předpoklady pro produkci a pevné složky mléka.nejvýraznějším vlivem vnějších podmínek je výživa a krmení, spolu s kvalitními ošetřovatelskými podmínkami se může podílet na výši mléčné užitkovosti % (Vaněk, Štolc, 2002). Telata jalovice jsou základem pro produktivní stádo dojnic. Zatímco výkonnost zvířat stále stoupá, často se zanedbávají základy, které by měly být vytvořeny pro optimální provozní výsledky. Vysoká mortalita telat, nízký denní přírůstek hmotnosti, vysoké veterinární náklady, to nejsou prázdné pojmy, ale často normální každodenní realita. Důležitým základem pro dobré zdraví telat je zacházení a hospodaření s mlezivem. První podání mleziva by se mělo uskutečnit do jedné hodiny po porodu. 24 hodin po porodu se sníží možnost přesunu imunoglobulinu (IgG) téměř na nulu, takže pasívní imunizace už nemůže být zaručena. Okamžik podání mleziva rozhoduje o úspěchu pasivní imunizace nově narozeného telete. Kromě správného načasování podání mleziva je důležité také jeho množství. Ještě před pár lety bylo doporučováno podat v prvních třech hodinách života min. 1, 5 litru mleziva. Dnes víme, že v případě mleziva vice také více pomáhá (Fák, 2011). Masná užitkovost Produkce jatečného skotu je po chovu dojených krav druhým nejvýznamějším odvětvím chovu skotu (Vaněk, Štolc, 2002). Nejvíce se v dnešní době využívá extenzivní chov masného skotu, hlavně pro údržbu nadbytečných ploch trvalého travního porostu. Skot zachovává přirozený ráz krajiny, pastevní porost navíc hnojí a redukuje náletové keře a stromy. Je velmi nenáročný na ošetřování, což samozřejmě souvisí s výběrem vhodného plemene pro extenzivní způsob. Pro zimní ustájení lze využít staré stáje, které projdou drobnými úpravami, aby vyhovovaly všem požadavkům welfare. V ekologických chovech převládají chovy krav bez tržní produkce mléka zaměřené na produkci masného skotu. Za chovy masných plemen skotu následují chovy dojnic s produkcí ekologického mléka (Šarapatka, Urban, et al., 2006). Způsoby ustájení skotu a technologie chovu Při stájovém odchovu, ale také během zimního období u pastevně odchovávaného skotu jsou zvířata umístěna ve stájích. Při volném ustájení je požadována optimální teplota v rozmezí 5 15ºC

22 22 při relativní vlhkosti vzdušné do 75 %. Způsoby ustájení můžeme rozdělit podle fixace a podestýlání na: Volné - bezstelivové - celoroštové - boxové - stelivové - boxové Vazné - bezstelivové (Žižlavský, 2002). Pastevní odchov - stelivové - s hlubokou podestýlkou - s plochým ložem - se spádovým ložem Ve vhodných podmínkách je výhodné využívat pastevního způsobu odchovu. Jde o nejpřirozenější způsob přijímání potravy, který spolu s pohybem na zdravém vzduchu upevňuje konstituci zvířat a jejich zdravotní stav. Úspěšnost pastevního odchovu vyžaduje vybudování vhodných pastevních areálů, které mimo kvalitního pastevního porostu mají také komplex dalších potřebných zařízení pro organizaci pastvy, jako je hrazení oplůtků, vhodná příkrmiště v odpočívadle, stínoviště, napájení, zařízení pro nahánění a fixaci a další. Pastevní období trvá dní a závisí především na délce vegetačního období pastevních porostů v jednotlivých výrobních oblastech. Vhodnější je celodenní pastva, která za předpokladu vybudovaného příslušenství pastevního areálu umožňuje zvířatům volit samostatně nejvhodnější dobu pro pastvu. Doba je také odvislá především od stavu pastevního porostu, ale také od klimatických podmínek v jednotlivých obdobích pastevní sezóny (Mikšík, Žižlavský, 2005). Způsobů odchovu je mnoho. Některé se osvědčily více, jiné méně. Jedny jsou novátorské, jiné tradiční, ale ne každý způsob je vhodný pro každého. Vždy je nuté si dobře rozmyslet, zda máme pro vybraný způsob odchovu podmínky a zda dokážeme telatům zajistit odpovídající zoohygienu a kvalitní ošetřovatelskou péči (Marcinková, Beran, 2011). Ekologický chov skotu Ekologické zemědělství je hospodaření založené na úctě k hodnotám, jako je příroda, půda, zvířata a v neposlední řadě zdraví člověka. Skot chovaný v ekologickém zemědělství má relativně lepší podmínky k životu, protože ekologický podnikatel je povinen chovat všechny druhy a plemena zvířat s ohledem na zachování jejich zdraví, využívat přirozené způsoby chovu a zachovávat podmínky pohody a ochrany zvířat před utrpením, bolestí a poškozováním zdraví (Linhartová, 2008). Při vhodných podmínkách lze chovat skot celoročně bez ustájení, nutná je ovšem stavba úkrytu před nepřízní počasí. Intenzita chovu musí být v souladu s etologickými potřebami skotu a

23 nesmí způsobovat stres (Zahrádková, 2009). 23 Je vyloučeno trvalé vazné ustájení a trvalý chov v uzavřených prostorách. Zvířata musí mít neustálý přístup k čerstvé vodě. Je zakázáno používat bezpastevní systémy. Ohrazení a oplocení pastvin nesmí mít ostré hrany a hroty. Dále je zakázán přenos embryí. Mechanické pomůcky jsou při porodech rovněž zakázány, vyjma porodních provazů. Kastrace a odrohování je povoleno do osmého týdne věku. Označování je dovoleno tetováním, ušními známkami a implantací podkožních čipů (Vacek a Stádnik, 2009). Telata musí musí přijmout mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem po dobu nejméně 3 měsíců, není povoleno zkrmování sušeného mléka a mléčných náhražek (Zahrádková, 2009). Chov skotu v ekologickém zemědělství má mnoho pro i proti. Ekologický chov má vyšší náklady a bývá ekonomicky méně výhodný než chov tradiční. Také se uvádí, že ekologický chov je náchylnější k nemocem, jako jsou parazité a různé nákazy. Je však nutné si uvědomit, že intenzivní i ekologický chov zvířat má jedno společné, oba končí porážkou zvířat na jatkách. Přesto je ekologické zemědělství slibnou nadějí, neboť bere ohledy na zdraví člověka, na přírodu a krajinu, na zvířata i lidskou práci (Linhartová, 2008). Výživa a krmení skotu v ekologickém zemědělství Výživou hospodářských zvířat musí být zajištěna požadovaná užitkovost a zdraví. Dále klade požadavky na používání vlastních krmiv, nesmí se používat krmiva běžně míchaná do konvenčních krmných směsí a je dán zákáz používání krmiv pocházejících z GMO. Krmná dávka musí obsahovat potřebné stravitelné živiny, minerální látky, vitamíny a stopové prvky. Jednotlivá krmiva mají rozdílný dietetický účinek. Při sestavování krmné dávky musíme zvažovat také celkový účinek na organismus zvířat (Louda, et al. 2003) Péče a chov koní Kůň má svou povahu a termperament (Hermsen, 2001). Koně jsou specifická hospodářská zvířata a spíše se chovají v souladu s požadavky ekologického zemědělství a jejich sportovního využití než v intenzivních chovech. Početní stavy koní oproti ostatním druhům hospodářských zvířat v posledních letech slibně narůstají, k je jich podle Ústřední evidence koní na našem území chováno kusů (Navrátil, 2011). Chov koní je komplex chovatelských činností zajišťujících nároky koní na prostředí podle způsobu jejich používání, způsobu odchovu a praktické realizace plemenitby. Pojem odchov koní vyjadřuje komplex chovatelských opatření a zásahů do postnatálního vývoje hříběte od okamžiku jeho narození až do zařazení mladého koně do výcviku, nebo jeho převedení do kategorie chovných koní. Rozdílné nároky na prostředí v průběhu ontogenese a v dospělosti, odlišný způsob používání dospělých koní a výživy v období odchovu i chovu jsou důvodem administrativního rozčlenění koní do kategorií podle věku a podle jejich poslání (Misař, Jiskrová, 2008).

24 Administrativní rozdělení mladých koní v odchovu: 24 Koně v tréninku nebo výcviku, chovní koně, užitkoví koně. Délka pobytu mladých koní v odchovu závisí na intenzitě jejich vývoje. Mladí koně speciálních plemen jsou odchováváni intenzivně, aby mohli být ve věku 18 až 20 měsíců zařazeni do výcvikového a tréninkového oddělení. Odchov mladých koní ostatních plemen je v porovnání s odchovem koní speciálních plemen delší a závisí na stupni jejich ranosti (Misař, Jiskrová, 2008). Ustájení koní Stáje pro koně musí zajistit optimální prostředí pro chovné, případně užitkové (pracovní) koně. O jejich vnitřním uspořádání a použité technologii ustájení rozhoduje účel použití koně (jezdečtí, tažní, dostihoví), plemeno (speciální, sportovní, jezdecké, tažné) a do jisté míry účel organizačně technologické jednotky. Stáje pro koně musí být vzdušné, suché, snadno dezinfikovatelné a snadno větratelné: Koně jsou citliví především na vlhkost a prašnost. Podstatně menší nároky mají na teplotu ve stáji. V suchých, dobře větratelných stájích snášejí dobře (včetně narozených hříbat) poměrně nízké teploty. Podmínkou optimálního dlouhodobého mikroklimatu pro koně je účinné větrání. Důležitější je zamezit negativním vlivům nadměrné vlhkosti stájového prostředí. Ve stájích pro koně je nezbytné dostatečné denní osvětlení, udávané poměrem plochy oken k půdorysu stáje. Jako odpovídající se udává poměr 1 : 10 až 1 : 20 (Misař, Jiskrová, 2008). Existuje několik způsobů vnitřního uspořádání stájí pro koně. 1. Boxové stáje jsou vybavené boxy různé velikosti a různého určení: - porodní boxy jsou snadno dezinfikovatelné, velké (4 x 5 m i větší) a slouží k provádění porodů. Jsou součástí porodního oddělení. Jejich počet závisí zpravidla na počtu chovných klisen hřebčína, - boxy pro chovné klisny jsou velké boxy (4x 4 m) oddělené plnou nebo kombinovanou stěnou (plná + mřížovaná) mezi boxy a kombinovanou stěnou od manipulační chodby. Podobných boxů se používá i pro ustájení plemeníků, dostihových a sportovních koní, mladých koní v odchovu. 2. Volné stáje jsou budovány zpravidla vě větších chovech nebo odchovných zařízeních (hříbárnách). Slouží ustájení chovných klisen nebo hříbat v odchovu. 3. Vazné stáje se používají především pro ustájení užitkových, pracovních koní (Misař, Jiskrová, 2008). Technologie chovu a odchovu Koně jsou chování a odchováváni buď stájově nebo pastevně. Pastevní chov a odchov závisí na délce vegetačního období. V klimaticky mírném pásmu jsou koně chováni a odchováváni pastevně pouze 5 až 6 měsíců v roce. Ve zbývající části roku jsou chováni stájově (Misař, Jiskrová, 2008).