ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Základní škola. při VÚ a SVP Klíčov

Transkript

1 Č.j. 48/06/var ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Základní škola při VÚ a SVP Klíčov Obsah : I. Základní údaje o škole II. Charakteristika školy, pojetí a cíle vzdělávacího programu A. Obecné cíle a priority ŠVP klíčové kompetence B. Specifické cíle výchovy a vzdělávání a jejich plnění III. Hodnocení ů IV. Organizace výuky, metody a formy práce, personální zajištění V. Vyučované předměty 1

2 ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM Č.j. 48/06/var I. Základní údaje o škole : Název školy : Základní škola Adresa : Čakovická 51, Praha 9 Prosek Zřizovatel : MŠMT, Praha 1, Karmelitská 7 Ředitel školy : Mgr. Patrik Matoušů Kontakt : T: , F: , IZO : IČO : Určeno pro : klienty oddělení SVP Klíčov Počet tříd : 3 Nejvyšší počet ů : 32 Základní škola byla do sítě škol zařazena dne MŠMT ČR jako součást VÚ a SVP Klíčov, dle vyhlášky MŠMT č. 73/2005, 5, písm. g. Výuka probíhá dle vzdělávacích programů Základní škola, čj /96-2 a Zvláštní škola, čj / II. Charakteristika školy a cíle vzdělávání: Cílem školy je vzdělávat a vychovávat y v podnětném a bezpečném prostředí podle jejich individuálních potřeb. Ve škole jsou vzděláváni klienti celodenních a internátních oddělení střediska výchovné péče. Vzhledem k charakteru zařízení je péče věnována především méně nadaným ům, ům problémovým a ům se speciálními vzdělávacími potřebami. Klienti procházejí etapou osmitýdenního, preventivně výchovného pobytu, kdy ve spolupráci s odbornými pracovníky řeší své osobní, rodinné a vzdělávací problémy. Je žádoucí, aby v rámci umístění nadále pokračovali v pravidelném vzdělávání se zřetelem k individuálním potřebám jedince. Následně, po ukončení pobytu, se žáci opět plynule zařazují do výuky ve svých kmenových školách. Individuální vzdělávací plány (IVzP) ům sestavují příslušné kmenové školy. Učitelé participují s kmenovými školami na vytváření plánu tak, aby byl vždy zohledněn individuální a osobní přístup, který umožňuje ům rozvíjet své schopnosti a dovednosti a ovlivňuje tak jejich další profilaci. 2

3 Z á k l adní charakteristika vzd ě lávacíh o p r ogramu : Diagnostika individuálních vzdělávacích potřeb ů a přizpůsobení se jim - věnujeme náležitou pozornost ům se specifickými poruchami učení a chování. Slovní hodnocení ů, které má vystihnout konkrétní dílčí pokroky jednotlivce za hodnocené období a pomoci mu v jeho dalším rozvoji. Spolupráce s rodiči, kmenovou školou a a pracovníky OSPOD Rozvoj schopnosti spolupráce a komunikace ů v kolektivu třídy a celé školy Týden je základní časová jednotka na kterou je plánována vyučovací činnost. Prevence vlivu nežádoucích jevů na y a podpora jejich pozitivního sociálního učení a cítění Práce ů s různými zdroji informací (internet, učebnice, encyklopedie, řízené rozhovory, exkurze). Komplexní propojenost složky vzdělávací - školní činnost se složkou výchovnou - mimoškolní, volnočasové aktivity ZŠ při VÚ a SVP Klíčov vyučuje dle vzdělávacího programu základní škola, kdy učitelé vycházejí z daných klíčových oblastí a kompetencí. V případě, že je klient v rámci své povinné školní docházky vzděláván dle jiného vzdělávacího programu, je výuka tomuto uzpůsobena. Ve výuce je kladen důraz na individuální práci a vzhledem k povaze oddělení se učitel zaměřuje především na možné důvody školní neúspěšnosti, na specifika vzájemné interakce x učitel a na obnovení pozitivního přístupu ke vzdělávání. Cílem školy je zajistit kvalitní vyučování a to především zvyšováním podílu samostatné práce ů ve vyučovacích hodinách, posilováním jejich motivace, využíváním učebních pomůcek, didaktické a audiovizuální techniky a též mezipředmětových vztahů. Učitelé se snaží u ů rozvíjet samostatnost a tvořivost volbou vhodných metod a forem práce, s důrazem na spolupráci s využitím přirozené aktivity ů. Vedou y k práci s informacemi, k vytváření nejen vědomostí, ale především dovedností a schopností aplikovat získané poznatky v životě mimo školu, rozvíjet schopnost vyjadřovat své potřeby, názory, myšlenky. V oblasti výchovy se škola zaměřuje především na rozvoj osobnosti a, na vytváření jeho pozitivní hodnotové orientace, postojů a motivů jednání. Též se snaží o rozvíjení otevřené a klidné atmosféry, vytváření kvalitních vztahů mezi učitelem a em. Vzdělávací cíle programu se promítají do všech předmětů učebního plánu. A. OBECNÉ CÍLE A PRIORITY ŠVP Program respektuje tradice a specifika školského zařízení jehož je součástí, využívá jeho charakteristické podmínky a reaguje na výchovně vzdělávací požadavky klientů Obecné cíle základního vzdělávání a klíčové kompetence pomáhat ům rozpoznávat a rozvíjet své schopnosti i reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci umožnit ům osvojit si strategii učení a motivovat je pro další vzdělávání podněcovat y k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů vést y k všestranné a účinné komunikaci 3

4 rozvíjet u ů schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých připravovat y k tomu, aby se projevovali jako svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali též své povinnosti vytvářet u ů potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, vnímavost a citlivé vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě učit y aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví vést y k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny y souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění se ve společnosti. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence občanské; kompetence pracovní. Kompetence k učení Na úrovni základního vzdělávání : vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na přírodní, společenské a sociokulturní jevy samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich 4

5 Kompetence k řešení problémů Na úrovni základního vzdělávání : vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností vyhledá informace vhodné k řešení problémů, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení problémů, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému samostatně či s dopomocí řeší problémy, volí vhodné způsoby řešení, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů, přezkoumá řešení a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí Kompetence komunikativní Na úrovni základního vzdělávání : formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi Kompetence sociální a personální Na úrovni základního vzdělávání : účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají 5

6 vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty Kompetence občanské Na úrovni základního vzdělávání : respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí a rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví Kompetence pracovní Na úrovni základního vzdělávání : používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření Vzdělávání ů s speciálními vzdělávacími potřebami U ů se spec.vzdělávacími potřebami uplatňujeme speciálně pedagogické zřetele, metody a postupy. Pedagogičtí pracovníci jsou kompetentní pomoci ům rozvíjet jejich vnitřní potenciál a podporovat jejich sociální integraci. U ů uplatňujeme individuální přístup, používáme odlišné metody výuky a hodnocení, respektujeme individuální tempo, posilujeme motivaci, uplatňujeme vhodné formy komunikace a respektujeme odlišný způsob komunikace těchto ů. 6

7 B. SPECIFICKÉ CÍLE VÝCHOVY A VZDÉLÁVÁNÍ v ZŠ při VÚ a SVP Klíčov I. Cíle výchovné a jejich dosažení II. Cíle vzdělávací a jejich dosažení I. Cíle výchovné a jejich dosažení Klienti střediska výchovné péče jsou zařazováni do konkrétních programů v rámci oddělení s výchovnými problémy ve škole a v rodině. Tyto problémy, kterými se pobyty zabývají s cílem kompenzace můžeme rozdělit do několika základních okruhů: zanedbávání domácí školní přípravy či příprava úplně absentuje nerespektování pokynů učitele ve vyučovacích hodinách narušování školní výuky nekázní problémy s uznáváním autority, vzdorovité až vulgární chování k vyučujícím neshody ve vztazích se spoluy, vulgarita, násilí, šikana aj. I.I Postup při dosažení výchovných cílů školy Diagnostika Učitel pro nastavení postupů ke kompenzaci využívá základní škálu informací: podklady kmenové školy (získané rozhovory s pedagogy kmenové školy) informace z pedagogicko-psychologických vyšetření se zaměřením na specifické poruchy chování, učení a individuální zvláštnosti a zprávy kurátorů o případných předchozích výchovných opatřeních a pobytech (zprostředkovává garant klienta) informace od rodičů dítěte o jeho problémech ve škole, o všech v minulosti navštěvovaných školách, případně o návrhu změny školy. Bez těchto informací dochází často k opakování výchovných chyb, ke kterým došlo během výuky na kmenových základních školách a proces kompenzace poruch chování se zpomalí nebo v krajním případě ohrozí. I.II. Výchovná složka vyučování, její cíle a opatření Učitel zahájí výuku po naprostém zklidnění ů. Je-li zahájení výuky narušeno nekázní některého z ů, vychovatel a oddělí od skupiny a zjistí důvod jeho neklidu. Žáka vrací do kolektivu až po zajištění jeho další spolupráce s učitelem, kterého neprodleně informuje o výsledcích svého šetření. Učitel přizpůsobí výuku a vzhledem ke zjištěným skutečnostem. 7

8 Učitel pravidelně a důsledně kontroluje pomůcky ů potřebné k vyučování a vede si evidenci, která je potřebná pro kontrolu zlepšení. Při ukončení každé vyučovací hodiny učitel dbá u každého a na přípravu učebních pomůcek na příští hodinu. Každé i sebemenší zlepšení učitel kladně hodnotí pochvalou. Učitel má přehled o individuálních zvláštnostech a a specifických poruchách učení. Je nevhodné pro proces zlepšení školních výchovných problémů zatěžovat a studijními činnostmi či dovednostmi, které nemůže zvládnout nebo jej dokonce za ně kárat. Učitel se snaží navodit u a pocit školní úspěšnosti, který mnozí žáci nikdy nepoznali. Neznámkuje neznalosti, nýbrž hodnotí přednostně snahu, píli a zájem o práci v hodině. Toto hodnocení shrnuje pod poznámku: Práce v hodině, kterou zaznamenává každou vyučovací hodinu známkou, popřípadě slovně do záznamového notýsku, který obdrží při zahájení školní výuky při pobytu v SVP. Výrazné zlepšení chování hodnotíme pochvalou ke známce. Učitel zareaguje v hodinách ihned při prvních projevech nekázně. Okamžitě přeruší výuku bez ohledu na zpomalení výukového procesu. Vysvětlí všem ům problém nekázně, podstatu chybného chování a jeho následků pro a v jejich kmenových školách. Ukáže model správného řešení situace. Není-li možné a zklidnit, je nutný zásah vychovatele, který mimo kolektiv znovu individuálním rozhovorem vysvětlí ovi jeho přestupek v jeho chování. Při závažnějších problémech v chování pokračuje vychovatel individuálně se em ve výuce. Je nepřípustné přihlížení jakémukoliv narušování výuky učitelem ve snaze upřednostnit naplnění výuky. Dochází pak k narušení kompenzačního procesu, snižují se hranice tolerance k výchovným problémům ve škole. Ve vyučovacích předmětech český jazyk literatura, občanská výchova, rodinná výchova je vhodné procvičovat správné modely chování ze situací ve škole drobnými hereckými etudami s diskuzí. Učitel operativně vyhodnotí situaci v případě větší nekázně celé skupiny. V tomto případě hodinu předčasně ukončí, žáci jsou zaměstnáni náhradní činností ve spolupráci učitele s vychovatelem a učivo je doplněno náhradní výukou v odpoledních hodinách a v případě závažnosti kázeňského problému následující komunitou za přítomnosti učitele a vychovatelů. Učitel reaguje na jakékoli náznaky agrese nebo šikany v kolektivu. Situaci ihned řeší za spolupráce s vychovateli. Učitel úzce a soustavně spolupracuje s vychovatelem s podtržením stejné důležitosti obou rolí ve výchovně vzdělávacím procesu. II. Cíle vzdělávací a jejich dosažení Vzdělávací složka výchovy a její cíle Žáci základní školy při SVP jsou vzděláváni podle IVzP svých kmenových škol, které jsou vypracovány podle rámcového a školního plánu jednotlivých škol. II.II. Diagnostika školní úspěšnosti dítěte: Učitel je při příchodu nového a seznámen s jeho posledním vysvědčením z kmenové školy, s posledním průběžným hodnocením v ovské knížce a se specifickými vzdělávacími potřebami a (spec. poruchy, ADHD ) 8

9 Učitel si v prvních hodinách také diagnostikuje úroveň dosud získaných znalostí ů, jeho schopnosti a dovednosti získávat nové poznatky včetně schopnosti soustředění a intelektových schopností. Učitel stanoví podle těchto získaných informací optimální náplň výuky tak, aby mohl získat pocit školní úspěšnosti s cílem zlepšení jeho vztahu ke školnímu vzdělávání. Proto není vždy nezbytně nutné dodržet zadanou látku IVP. Učitel, jak již bylo výše zmíněno, hodnotí a za snahu a práci v každé vyučovací hodině. S tímto hodnocením je seznámen po skončení vyučování na předávací komunitě s vychovateli. Je-li ve vyučování z jakýchkoli důvodů neúspěšný, hodnotíme s taktem a pouze slovním zápisem. Vyhýbáme se hodnocení známkou, na něž je většinou zvyklý a je pro něho demotivující. Učitel systematicky seznamuje a s dovedností získávat vědomosti. Je nutné ovi vysvětlit rozdíl mezi pojmy znát a umět, pomáhat mu získat systém domácí přípravy do školy. Učitel v prvních hodinách naučí a pracovat formou samostudia. Zpočátku je mu nápomocen k systematickému získávání informací a jejich zápisu v podobě poznámek. Bere v úvahu individuální intelektové schopnosti, věkové zvláštnosti a případné specifické poruchy. Je třeba se vyvarovat chyby, kdy mechanicky opisuje celý text bez porozumění. Učitel kontroluje znalosti a získané v hodinách samostudiem formou řízeného rozhovoru s doplňujícími otázkami. Učitel vybírá z obsahu učiva části důležité pro získání základních vědomostí s přihlédnutím k předešlým neznalostem a intelektovým schopnostem a a stejně tak stanovuje individuálně i tempo výuky Učitel plánuje vyučovací hodiny tak, aby byly dynamicky vyváženy Je nutné střídat zátěžové části hodiny( se seznamuje s obtížným učivem) a části relaxační (doplňková četba, kresba k tématu či využívání studijních pomůcek). III. Hodnocení ů Nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu ve škole je hodnocení ů. Hodnocení ů je běžnou činností, kterou učitel ve škole vykonává průběžně ve výuce (ale i mimo ni) po celý školní rok. V hodnocení ů se konkrétně odráží především jejich dovednosti, vědomosti a kompetence, které si v průběhu vzdělávacího procesu vytvářejí, rozvíjejí a upevňují. Cílem hodnocení je poskytnout ovi zpětnou vazbu, prostřednictvím které získává informace o tom, jak danou problematiku zvládá, jak dovede zacházet s tím, co se naučil, v čem se zlepšil a v čem ještě chybuje. Nedílnou součástí hodnocení musí být konkrétní návod, jak má postupovat, aby přetrvávající nedostatky odstranil. Hodnocení nesmí být zaměřeno primárně na srovnávání a s jeho spoluy, mělo by se soustředit především na individuální pokrok každého a, respektive na hodnocení naplnění předem stanovených požadavků. Součástí hodnocení a ve škole je též hodnocení jeho chování a projevu. Celkově hodnocení nesmí vést ke snižování důstojnosti a sebedůvěry a. Jedním z hlavních cílů pedagogické práce obecně, by se mělo stát posilování vnitřní motivace, která je podporována ovým vlastním (sebe)hodnocením. Hodnocení pomocí klasifikace je částečně nahrazeno hodnocením slovním, neboť dokáže lépe postihnout individuální pokrok každého jednotlivce a poskytnout celistvější informace o silných a slabých stránkách jeho výkonů. Kvalitní slovní hodnocení může být rovněž hodnotným východiskem pro rozhovor o výsledcích a s ním samotným i s jeho rodiči. V ZŠ při Středisku výchovné péče jsou žáci hodnoceni individuálně na základě IVzP vypracovaného kmenovou školou. Výstupem z této formy vzdělávání je závěrečná hodnotící zpráva, která je součástí spisové dokumentace a a při samotném ukončení pobytu je též adresována kmenové škole. V této je zhodnocen celkový průběh edukace, popsány jsou zde cíle a 9

10 prostředky jejich splnění, možné doporučené přístupy a specifika konkrétního a. Při celkovém hodnocení přihlíží učitel především k individuálním potřebám konkrétního a, jeho věkovým či mentálním zvláštnostem. Hodnocení průběhu vzdělávání a chování ů pedagogickými pracovníky musí být srozumitelné, srovnatelné s předem stanovenými kritérii, všestranné, pedagogicky zdůvodněné, odborně správné a doložitelné. Podklady pro závěrečné hodnocení ů získávají vyučující zejména soustavným diagnostickým pozorováním ů, sledováním jejich výkonů, různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové,...) kontrolními písemnými pracemi, analýzou výsledků různých činností ů, konzultacemi s ostatními vyučujícími a dle potřeby i psychologickými a zdravotnickými pracovníky. IV. Organizace výuky, metody a formy práce Výuka je realizována ve třídách, které vyhovují všem předpisům BOZP, PO a hygienickým normám, tak, aby byla zajištěna maximální bezpečnost a duševní hygiena ů. Žáci během výuky zůstávají v přímém kontaktu s kmenovým oddělením SVP v rámci zachování kontinuity edukačního procesu. Při základní škole jsou vytvořeny tři třídy s maximálním počtem 12 ů. Vlastní vyučování probíhá pravidelně každý pracovní den v rozmezí od 8,00 do 12,30 hodin. Je rozvrženo do vyučovacích bloků dle potřeb jednotlivců. Výuka zahrnuje všechny školní předměty, učební plány jsou upraveny vzhledem ke specifiku zařízení. V rámci propojení jednotlivých složek výchovně vzdělávacího procesu začíná a končí vyučování tzv. předávací komunitou, na které jsou klienti nejen hodnoceni, ale též zde mají prostor pro vlastní sebereflexi a pro vyjádření svých pocitů a potřeb. Žáci jsou ve škole pouze dočasně, na předem stanovenou dobu, poté se vrací do svých kmenových škol. Počty i složení ů ve třídách i skupinách jsou proměnlivé. Do plánů činnosti jsou též zapracovány společné exkurze ů, výlety a návštěvy kulturně vzdělávacích zařízení. Metody a formy práce: V procesu výuky učitelé uplatňují specifické metody a formy práce, zejména zásady názornosti a přiměřenosti učiva a metody individuálního přístupu k ům. Záměrem je maximálně motivovat kladným hodnocením, využívat prostor v předmětech k účasti ů řešit na modelových situacích problémy běžného života. Škola ům poskytuje potřebné studijní materiály a pomůcky s preferencí učebních textů kmenových škol. Personální zajištění : Výuku zajišťují kvalifikovaní učitelé, a to dle zákona o 563/2004 Sb. Všichni vyučující mají vysokoškolské vzdělání, speciálně pedagogického směru. Učební plány jsou sestaveny v souladu s přijatým vzdělávacím programem, potřebami ů a požadavky zařízení. Výuka probíhá dle učebních osnov zvoleného vzdělávacího programu. Vyučování může být realizováno v blocích, v menších časových celcích než je 1 vyučovací hodina a jednotlivé řízené činnosti kombinovat a propojovat při zachování celkové týdenní časové dotace pro jednotlivé vyučovací předměty. 10

11 V. Vyučované předměty : 1. Český jazyk 2. Matematika 3. Cizí jazyk Ve ročníku ZŠ škola organizuje výuku zpravidla jazyka anglického nebo německého podle podmínek školy a stanoveného IVP kmenovou školou. 3. Přírodověda, Vlastivěda, Prvouka 4. Fyzika, Chemie, Zeměpis 5. Hudební výchova, Tělesná výchova, Praktické činnosti Tyto složky jsou v adekvátní míře zahrnuty v mimoškolních aktivitách klientů na konkrétních oddělení a tedy nejsou zařazeny do přímé výuky. 6. Dějepis 7. Občanská výchova, Rodinná výchova 8. Výtvarná výchova Výuka je realizována jak v učebnách tak i v keramické dílně. O časové dotaci rozhoduje ředitel po dohodě s vyučujícím tak, aby se vyučovalo dle učebního plánu v daném ročníku 9. Disponibilní časová dotace Využití disponibilní časové dotace je plně v kompetenci a odpovědnosti ředitele školy ŠVP schválen ředitelem školy v Praze dne Mgr. Patrik Matoušů ředitel 11

12 Disponibilní časová dotace - využití disponibilní časové dotace je plně v kompetenci a odpovědnosti ředitele školy 1. ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Specifické cíle a organizace výuky Kvalita osvojení mateřského jazyka v jeho mluvené a písemné podobaje základním znakem všeobecné vzdělanosti ů základní školy. Je nástrojem funkčního dorozumívání i nástrojem integrace do společnosti. V jazykové části se výuka zaměřuje především na to, aby si žáci žádoucí míře kvality, trvalosti a správnosti osvojili techniku čtení a psaní, naučili se souvisle vyjadřovat a uměli správně a kultivovaně používat mateřský jazyk v běžných situacích. Osvojili si podstatné poznatky ze systému českého jazyka a prakticky ovládli základy českého pravopisu. V literárně výchovné části výuka směřuje k tomu, aby se žáci přiměřeně svému věku, naučili s porozuměním číst a interpretovat příslušné texty z literatury minulosti i současnosti a postupně si vytvářeli základní čtenářské návyky. Též se seznámí s nejdůležitějšími literárními žánry a formami, kdy se na základě četby a dalších činností bude utvářet jejich čtenářský vkus trvalý zájem o četbu. Významnou funkcí literární výchovy je prostřednictvím četby podporovat u ů emocionální zrání a na příkladech jim ozřejmovat životní a mravní hodnoty. Učitelé využívají dostupných nebo vlastních materiálů a metod. Žáci se podílejí na výstavbě hodiny, učí se pracovat s vlastními chybami. Značný význam má individuální přístup učitele. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. stupeň KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA - 1. období plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních situacích na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh - 2. období čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné

13 informace zaznamenává posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodržením časové posloupnosti čtení - praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova) naslouchání - praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní - zaznamenat slyšené, reagovat otázkami) mluvený projev - základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační žánry: pozdrav, oslovení, omluva, prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, dialog na základě obrazového materiálu; základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení dialogu, střídání rolí mluvčího a posluchače, zdvořilé vystupování), mimojazykové prostředky řeči (mimika, gesta) písemný projev - základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem); technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu); žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování JAZYKOVÁ VÝCHOVA - 1. období rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost rozlišuje slovní druhy v základním tvaru užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování - 2. období porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

14 vícevýznamová rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve svém mluveném projevu rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách zvládá základní příklady syntaktického pravopisu zvuková stránka jazyka - sluchové rozlišení hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek a souhláskových skupin, modulace souvislé řeči (tempo, intonace, přízvuk) slovní zásoba a tvoření slov - slova a pojmy, význam slov, slova jednovýznamová a mnohovýznamová, antonyma, synonyma, homonyma; stavba slova (kořen, část předponová a příponová, koncovka) tvarosloví - slovní druhy, tvary slov skladba - věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice pravopis - lexikální, základy morfologického (koncovky podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých) a syntaktického (shoda přísudku s holým podmětem) LITERÁRNÍ VÝCHOVA - 1. období čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku vyjadřuje své pocity z přečteného textu rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností - 2. období vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy poslech literárních textů zážitkové čtení a naslouchání tvořivé činnosti s literárním textem - přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod základní literární pojmy - literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň, pohádka, bajka, povídka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní představení, herec, režisér; verš, rým, přirovnání 2. stupeň

15 KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně užívá spisovné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků řeči zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu využívá základy studijního čtení - vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním pravidel mezivětného navazování využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů čtení - praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v textu), věcné (studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové naslouchání - praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové mluvený projev - zásady dorozumívání (komunikační normy, základní mluvené žánry podle komunikační situace), zásady kultivovaného projevu (technika mluveného projevu, prostředky nonverbální a paralingvální); komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek nebo bez poznámek, referát, diskuse písemný projev - na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní (komunikační žánry: výpisek, žádost, soukromý a úřední dopis, objednávka, teze, strukturovaný životopis, pozvánka, charakteristika, subjektivně zabarvený popis, výklad, úvaha) JAZYKOVÁ VÝCHOVA spisovně vyslovuje česká a běžně užívaná cizí slova rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami

16 správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné komunikační situaci využívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační situace rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití zvuková stránka jazyka - zásady spisovné výslovnosti, modulace souvislé řeči (přízvuk slovní a větný), intonace, členění souvislé řeči (pauzy, frázování) slovní zásoba a tvoření slov - slovní zásoba a její jednotky, slohové rozvrstvení slovní zásoby, význam slova, homonyma, synonyma, obohacování slovní zásoby, způsoby tvoření slov tvarosloví - slovní druhy, mluvnické významy a tvary slov skladba - výpověď a věta, stavba věty, pořádek slov ve větě, rozvíjející větné členy, souvětí, přímá a nepřímá řeč, stavba textu pravopis - lexikální, morfologický, syntaktický obecné poučení o jazyce - čeština (jazyk národní, jazyk mateřský), skupiny jazyků (slovanské - především slovenština - a jiné, jazyky menšinové), rozvrstvení národního jazyka (spisovné a nespisovné útvary a prostředky), jazyk a komunikace (jazyková norma a kodifikace, kultura jazyka a řeči, původ a základy vývoje češtiny, jazykové příručky) LITERÁRNÍ VÝCHOVA uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty rozlišuje základní literární druhy a žánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné představitele uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře porovnává různá ztvárnění téhož námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích tvořivé činnosti s literárním textem - přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný doprovod k literárním textům

17 způsoby interpretace literárních a jiných děl základy literární teorie a historie - struktura literárního díla (námět a téma díla, literární hrdina, kompozice literárního příběhu), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování; zvukové prostředky poezie: rým, rytmus; volný verš), literatura umělecká a věcná (populárně-naučná, literatura faktu, publicistické žánry) literární druhy a žánry - poezie, próza, drama, žánry lyrické, epické, dramatické v proměnách času - hlavní vývojová období národní a světové literatury, typické žánry a jejich představitelé 2. CIZÍ JAZYK Specifické cíle a organizace výuky Výuka cizím jazykům na základní škole vytváří předpoklady pro budoucí zapojení ů do vzájemné komunikace mezi národy v rámci Evropy i světa. Žák se tak připravuje k praktickému užívání jazyka, k objevování a chápání skutečností, které se nacházejí i mimo oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Vyučovací činnost by měla vést k tomu, aby se u ů postupně rozvíjela schopnost chápat a správně interpretovat slyšené i čtené cizojazyčné texty a přiměřeně na ně reagovat. Dále schopnost vést rozhovor a souvisle hovořit v rámci běžných situací každodenního života. Žáci si též osvojují všeobecný kulturní obzor, který je předpokladem k formování postojů vedoucích k vytváření porozumění mezi národy, k pěstování vzájemné tolerance a respektu, k úctě ke kulturním hodnotám jiných národů. Metody a formy práce jsou založeny na pozorování, poslechu,imitaci, tvořivých činnostech a hře. Výuka je výrazně propojena s mateřským jazykem ale též s hudební, pohybovou, výtvarnou i dramatickou výchovou, z níž přebírá některé techniky a obohacuje je novými prvky. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. stupeň RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI - 1. období vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění používá abecední slovník učebnice RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI - 2. období rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a využívá je při své práci čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku používá dvojjazyčný slovník PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI - 2. období sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a

18 odpověď na sdělení; vyplní své základní údaje do formulářů reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu a jednoduché konverzace obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI - 2. období aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne požadovanou informaci pravidla komunikace v běžných každodenních situacích - pozdrav, poděkování, představování jednoduchá sdělení - adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost tematické okruhy - domov, rodina, škola, volný čas a zájmová činnost, oblékání, nákupy, příroda a počasí, tradice a zvyky, svátky, důležité zeměpisné údaje slovní zásoba a tvoření slov - synonyma, antonyma, význam slov v kontextu základní gramatické struktury a typy vět, základy lexikálního principu pravopisu slov - věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu, pořádek slov ve větě 2. stupeň RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu rozumí obsahu jednoduchých textů v učebnicích a obsahu autentických materiálů s využitím vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky rozumí jednoduché a zřetelně vyslovované promluvě a konverzaci odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu používá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém slovníku PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s životem v rodině, škole a probíranými tematickými okruhy písemně, gramaticky správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtížného textu, promluvy i konverzace vyžádá jednoduchou informaci INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI jednoduchým způsobem se domluví v běžných každodenních situacích jednoduchá sdělení - oslovení, reakce na oslovení, pozdrav, přivítání, rozloučení, představování, omluva, reakce na omluvu, poděkování a reakce na poděkování, prosba,

19 žádost, přání, blahopřání, žádost o pomoc, službu, informaci, souhlas/nesouhlas, setkání, společenský program základní vztahy - existenciální (Kdo? ), prostorové (Kde? Kam? ), časové (Kdy? ), kvalitativní (Jaký? Který? Jak? ), kvantitativní (Kolik? ) tematické okruhy - domov, rodina, bydlení, škola, volný čas a zájmová činnost, osobní dopis, formulář, dotazník, sport, péče o zdraví, stravování, město, oblékání, nákupy, příroda, počasí, člověk a společnost, cestování, sociokulturní prostředí příslušných jazykových oblastí a České republiky slovní zásoba a tvoření slov gramatické struktury a typy vět, lexikální princip pravopisu slov

20 3. MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Specifické cíle a organizace výuky Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je v základním vzdělávání založena především na aktivních činnostech, které jsou typické pro práci s matematickými objekty a pro užití matematiky v reálných situacích. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě a umožňuje tak získávat matematickou gramotnost. Pro tuto svoji nezastupitelnou roli prolíná celým základním vzděláváním a vytváří předpoklady pro další úspěšné studium. Vzdělávání klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům. Žáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich užití. V tematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje a dále ho prohlubuje na druhém stupni tematický okruh Číslo a proměnná, si žáci osvojují aritmetické operace v jejich třech složkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč je operace prováděna předloženým postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit s reálnou situací). Učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Seznamují se s pojmem proměnná.v dalším tematickém okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty žáci rozpoznávají určité typy změn a závislostí, které jsou projevem běžných jevů reálného světa, a seznamují se s jejich reprezentacemi. Uvědomují si změny a závislosti známých jevů, docházejí k pochopení, že změnou může být růst i pokles a že změna může mít také nulovou hodnotu. Tyto změny a závislosti žáci analyzují z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je konstruují a vyjadřují matematickým předpisem nebo je podle možností modelují s využitím vhodného počítačového software nebo grafických kalkulátorů. Zkoumání těchto závislostí směřuje k pochopení pojmu funkce. V tematickém okruhu Geometrie v rovině a v prostoru žáci určují a znázorňují geometrické útvary a geometricky modelují reálné situace, hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, které se vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině (resp. v prostoru), učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, obvod a obsah (resp. povrch a objem), zdokonalovat svůj grafický projev. Zkoumání tvaru a prostoru vede y k řešení polohových a metrických úloh a problémů, které vycházejí z běžných životních situací. Důležitou součástí matematického vzdělávání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy, jejichž řešení může být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky, ale při němž je nutné uplatnit logické myšlení. Tyto úlohy by měly prolínat všemi tematickými okruhy v průběhu celého základního vzdělávání. Žáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běžného života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty, řešit optimalizační úlohy. Řešení logických úloh, jejichž obtížnost je závislá na míře rozumové vyspělosti ů, posiluje vědomí a ve vlastní schopnosti logického uvažování a může podchytit i ty y, kteří jsou v matematice méně úspěšní. Žáci se učí využívat prostředky výpočetní techniky (především kalkulátory, vhodný počítačový software, určité typy výukových programů) a používat některé další pomůcky, což umožňuje přístup k matematice i ům, kteří mají nedostatky v numerickém počítání a v rýsovacích technikách. Zdokonalují se rovněž v samostatné a kritické práci se zdroji informací. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru 1. stupeň ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE - 1. období používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose