Výsledky floristického kurzu ÈBS v Èeských Budìjovicích 2001 ( )

Transkript

1 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Výsledky floristického kurzu ÈBS v Èeských Budìjovicích 2001 ( ) Results of the floristic summer school of the Czech Botanical Society in Èeské Budìjovice (1 7 July 2001) Martin L e p š í 1), Petr L e p š í 2) & Milan Š t e c h 3) [eds] Spolupracovali: Vladimír H a n s 4), Václav C h á n 5) & Karel B o u b l í k 6) 1) Jihoèeské muzeum Dukelská 1, Èeské Budìjovice; 2) Správa CHKO Blanský les, Vyšný 59, Èeský Krumlov; 3) Biologická fakulta Jihoèeské univerzity, Branišovská 31, Èeské Budìjovice, stech@bf.jcu.cz; 4) AOPK ÈR støedisko Èeské Budìjovice, nám. Pøemysla Otakara II. 34, Èeské Budìjovice; 5) Dr. Jiøího Fifky 867, Strakonice; 6) Botanický ústav AV ÈR, Zámek 1, Prùhonice Abstract During the floristic summer school organized by the Czech Botanical Society in July 2001, floristic data were recorded at 624 localities in the surroundings of Èeské Budìjovice, South Bohemia. In total, 1032 plant taxa were found and about 12,000 records were made. Species are listed alphabetically with numbers of localities which can be found in a separate list. Úvod Ve dnech se konal v Èeských Budìjovicích jubilejní 40. floristický kurz Èeské botanické spoleènosti. Na pøípravì exkurzních tras spolupracovali K. Boublík, V. Grulich, M. Lepší, P. Lepší, L. Lippl, B. Šerá, M. Štech a A. Vydrová. Trasy smìøovaly do širšího okolí Èeských Budìjovic, a to jak na atraktivní lokality, tak i na místa ménì známá a ménì prozkoumaná. Kurzu se zúèastnilo pøibli nì 110 zájemcù o botaniku, profesiálních i amatérských botanikù a ochranáøù. Jmenovitì: J. Applová, L. Ba ová, P. Bauer, K. Bímová, E. Blahnová, K. Boublík, E. Bøízová, I. Bufková, L. Èech, A. Èurnová, D. Dítì, L. Dneboská, J. Douda, M. Drábková, M. Ducháèek, O. Dvoøák, H. Dvoøáková, P. Eliáš, R. Geriš, Z. Gerišová, V. Grimmerová, V. Grulich, L. Hájková, P. Hakrová, p. Hasoò, Z. Hašpicová, E. Hatláková, pí Hellebrantová, R. Hlaváèek, H. Hlochová, J. Holá, P. Holásek, Š. Holmanová, J. Horková, H. Houzarová, Š. Husák, J. Husáková, V. Chán, L. Chmátal, Z. Chocholoušková, J. Chrtek jun., V. Juklíèková, Š. Kalíšková, Z. Kaplan, M. Knotková, P. Kocourek, J. Kocourková, J. Koppová, V. Koš álová, J. Koudelová, V. Køes anová, M. Køivánek, J. Kuèera, V. Lanta, J. Š. Lepš, M. Lepší, P. Lepší, L. Lippl,

2 72 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) J. Lonèáková, B. Mandák, T. Mandáková, E. Marková, K. Martínek, E. Martínková, A. Masopustová, p. Matoušek, Š. Michálková, R. Mlezivová, A. Müller, R. Nekolová, J. Nováèková, A. Novotná, Z. Pecková, M. Plánská, K. Prach, R. Prausová, V. Procházka, R. Prošková, B. Pøichystalová, D. Pukajová, J. Rádr, J. Rothanzl, K. Rousová, V. Rù ièka, J. Rydlo, I. Sedláková, J. Sladký, p. Sluka, J. Stanzel, M. Suková, I. Sýkorová, J. Sýkorová, Z. Sýkorová, B. Šerá, J. Štìpánek, H. Štìpánková, K. Šumberová, J. Tìšínský, J. Tìšitel, M. Tkaczyková, B. Trávníèek, K. Trávníèková, V. Trávníèková, I. Uhlíøová, V. Vágenknecht, J. Vaòková, J. Vozanka, M. Výtisková, M. Wagnerová a P. Zanvit. Uskuteènìno bylo celkem 44 exkursí do 13 fytochorionù (sensu Skalický 1988) a 51 kvadrantù støedoevropské mapovací sítì. Na vedení exkursí se podíleli K. Boublík, L. Èech, M. Ducháèek, V. Grulich, R. Hlaváèek, V. Chán, Z. Chocholoušková, J. Chrtek jun., Z. Kaplan, J. Kuèera, J. Š. Lepš, M. Lepší, L. Lippl, K. Martínek, K. Prach, J. Rydlo, B. Šerá, J. Štìpánek, K. Šumberová a B. Trávníèek. Bylo uskuteènìno i nìkolik speciálnì zamìøených exkursí batologické a bryologická. Výsledky floristického kurzu shromá dil M. Štech a na konci roku 2001 je pøedal ke zpracování P. a M. Lepším. Ti pøevedli poskytnutá data od vedoucích exkurzí do jednotné podoby a doplnili ke všem lokalitám (bylo-li to nutné) nadmoøskou výšku a zaøadili je do pøíslušného fytochorionu (sensu Skalický 1988) a kvadrantu støedoevropské mapovací sítì. Následovalo oèíslovaní lokalit a pøevedení do databáze. Pro koneèné pøiøazení èísel lokalit k pøíslušným taxonùm, byla vyu ita aplikace v programu Microsoft Access, kterou pro tento úèel pøipravil V. Hans. Sjednocení nomenklatury cévnatých rostlin bylo provedeno ve spolupráci s M. Štechem podle Klíèe ke kvìtenì Èeské republiky (Kubát et al. 2002). V pøípadì rostlin v Klíèi neuvedených jsou jména uvedena vèetnì autorských zkratek. Nomenklatura mechorostù je sjednocena podle Seznamu vyšších rostlin, mechorostù a lišejníkù støední Evropy, u itých v bance geobotanických dat BÚ ÈSAV (Neuhäuslová & Kolbek 1982). Celý rukopis peèlivì pøeèetli a vìcnými pøipomínkami doplnili Jan Štìpánek a Vít Grulich, obìma za tuto nevdìènou práci dìkujeme. Pøehled botanického výzkumu Èeskobudìjovicka Pravdìpodobnì první zmínky o kvìtenì Èeskobudìjovicka nalezneme v rukopisné práci Philipa Maxmiliana Opize ( ) Botanische Topographie Böheims (Opiz ). Sám sice v tomto území nepracoval, ale uvádí zde seznamy rostlin z okolí Èeských Budìjovic, Hluboké nad Vltavou, Netolic, Protivína atd., které do práce pøevzal od Jakuba Jungbauera ( ), úøedníka schwarzenberského panství v Èeském Krumlovì. Ten botanizoval nejen na Èeskobudìjovicku, ale pøedevším v okolí Zlaté Koruny a Èeského Krumlova (Jungbauer 1829, 1842). S Opizem dále spolupracoval profesor bohosloveckého semináøe v Èeských Budìjovicích František Jechl ( ), jeho herbáøové polo ky jsou ulo eny v Èeských Budìjovicích (herb. CB), v herbáøi Katedry botaniky Pøírodovìdecké fakulty UK v Praze (PRC) a ve sbírkách Národního muzea (PR).

3 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , K nebývalému rozmachu floristického výzkumu v Èechách dochází ve druhé polovinì 19. století, kdy výzkum kvìteny organizoval a s èetnými spolupracovníky provádìl Ladislav Èelakovský ( ), profesor botaniky na èeské universitì v Praze. Výsledkem jeho mnohaleté práce byl ètyøsvazkový Prodromus kvìteny Èeské (Èelakovský ) a zvláštì cenné dodatky k tomuto rozsáhlému dílu známé jako Resultáty (Èelakovský ). V Prodromu i v Resultátech se setkáváme s øadou jmen botanikù, kteøí s Èelakovským na výzkumu spolupracovali a nebo jejich údaje o výskytu rostlin do uvedených prací zaøadil. Vedle J. Jungbauera a F. Jechla (jejich materiál byl do prací zaøazen) spolupracoval na výzkumu kvìteny Èeskobudìjovicka František Mardetschläger ( ), dìkan na faøe ve Slavkovì u Hoøic na Šumavì. Vedle nálezù z Èeskokrumlovska jsou to i ojedinìlé údaje z okolí Èeských Budìjovic (Mardetschläger 1869, 1870). Duchovní P. Antonín Rundensteiner ( ) sbíral sice pøedevším na Jindøichohradecku, ale udává i výskyt druhù z okolí Èeských Budìjovic, Libnièe a Hluboké nad Vltavou. Profesor nìmeckých reálných škol v Èeských Budìjovicích Robert Krejè (1836?) sbíral rovnì v okolí Èeských Budìjovic a Hluboké nad Vltavou (Krejè 1859). Tehdejší asistent botaniky na èeské universitì v Praze Josef Velenovský ( ) vedle údajù z rùzných èástí Èech sbíral i v okolí Èeských Budìjovic. Na Èeskokrumlovsku pùsobil v té dobì jako støedoškolský profesor Robert Allram, autor kvìteny okolí Èeského Krumlova (Allram ). Tak, jak se rozvíjelo poèátkem 20. století školství v Èeských Budìjovicích a okolí, zaèalo pøibývat i místních floristù. Vzpomeòme z té doby pøedevším na Tomáše Marka ( ), øeditele èeské státní reálky v Èeských Budìjovicích, který v roce 1910 napsal dosud nejucelenìjší práci o kvìtenì Èeskobudìjovicka. Práce nebyla nikdy vytištìna a její rukopis je ulo en v Jihoèeském muzeu v Èeských Budìjovicích (Marek 1910). V herbáøích Jihoèeského muzea najdeme z té doby èetné polo ky z Èeskobudìjovicka podepsané Antonínem Veselým, profesorem èeského ústavu uèitelského v Èeských Budìjovicích (Veselý 1910, 1922). Významné místo v organizování floristického výzkumu Èech v období mezi válkami nále í J. Rohlenovi ( ), øediteli mìš anské školy v Praze, se kterým ze studovaného území aktivnì spolupracoval øeditel mìš anské školy v Netolicích Rudolf Hampl ( ). V období pøed druhou svìtovou válkou pùsobili v Èeských Budìjovicích jako støedoškolští profesoøi Bohumil Jílek ( ), pozdìjší profesor botaniky Agronomické fakulty Vysoké školy zemìdìlské v Praze-Suchdole a Ladislav Sýkora ( ), pozdìjší vìdecký pracovník Ústøedního ústavu geologického. Bohumil Jílek se specializoval na geobotanický výzkum budìjovické rybnièní pánve a vedle studia taxonomie a morfologie rodu Carex se zvláštì zabýval dynamikou spoleèenstev jihoèeských rybníkù. Všímal si i výskytu vzácných druhù rostlin na rybnících mezi Vodòany, Hlubokou nad Vltavou a Èeskými Budìjovicemi (Jílek 1932a, 1932b, 1935a, 1935b, 1936, 1937). Ladislav Sýkora, kromì botanického výzkumu, byl v Èeských Budìjovicích èinný té organizaènì jako spolupracovník Vlastivìdné spoleènosti jihoèeské a zakladatel botanické zahrady

4 74 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) v Èeských Budìjovicích. Publikoval obsáhlý pøíspìvek Floristické zápisky o jevnosnubné kvìtenì ji ních Èech, ve kterém, kromì vlastních nálezù, uvádí i údaje dalších spolupracovníkù (Sýkora 1930) a Pøírodovìdné vycházky do okolí Èeských Budìjovic (Sýkora 1935). Z pra ských botanikù pracoval v okolí Týna nad Vltavou Karel Domin ( ), profesor botaniky na Karlovì universitì v Praze (Domin 1934). Kdy v roce 1940 zaèal K. Domin pod záštitou Èeské botanické spoleènosti organizovat v rámci Floristické akce výzkum domácí kvìteny, pøihlásili se ke spolupráci i jihoèeští floristé. Z Èeských Budìjovic byl mezi nimi patrnì asi jen Leontin Ba a ( ), profesor gymnázia v Èeských Budìjovicích a kustod pøírodovìdeckých sbírek muzea v Èeských Budìjovicích. Sbíral v širším okolí mìsta, v údolí Vltavy a Malše (Ba a 1952). Herbáøová sbírka, kterou shromá dil a uspoøádal v muzeu kolem roku 1949, se stala základem herbáøe dnešního Jihoèeského muzea. V posledních 50 letech 20. století pracovala na území letošního floristického kurzu celá øada botanikù. Dosti floristického materiálu ze širšího okolí Èeských Budìjovic shromá dil v letech budìjovický uèitel a dlouholetý konzervátor státní ochrany pøírody Jan Hartl ( ). Ze shromá dìného materiálu byla zatím publikována pouze první èást pøipravená S. Kuèerou (Hartl 1968). Studiem synantropní vegetace a pøedevším pak fytocenologickým a ekologickým studiem vodní a pobøe ní vegetace se po nìkolik desetiletí zabýval Slavomil Hejný ( ). Od roku 1944 sledoval zmìny vodní a mokøadní vegetace na 120 rybnících v Budìjovické pánvi (Hejný 1944, 1946, 1949). V roce 1958 nastoupila jako botanik do tehdejšího Krajského vlastivìdného muzea v Èeských Budìjovicích Denisa Bla ková, pozdìjší pracovnice BÚ ÈSAV v Prùhonicích. Vìnovala se zejména botanickému výzkumu zátopové oblasti Orlické pøehrady, studiu kvìteny Zbudovských blat a budování muzejního herbáøe (Bla ková 1969, 1970, 1973). V roce 1959 byla zalo ena v Èeských Budìjovicích Jihoèeská poboèka ÈBS (tehdejší ÈSBS), která organizuje a provádí floristický výzkum na území ji ní èásti Èech. Dosavadní výzkum byl zamìøen pøedevším do oblastí ménì floristicky prozkoumaných nebo do území, kde nebyli místní floristé. Všude tam provádìla poboèka tzv. kolektivní floristický prùzkum, kterého se úèastnili èlenové a spolupracovníci poboèky. V letech byl prùzkum veden do údolí Vltavy blí e Týna nad Vltavou, kde byla pozdìji vybudována pøehrada Hnìvkovice. Shromá dìný materiál je v souèasnosti pøipravován k publikaci. Místní florista František Skùpa ( ) publikoval v roce 1983 floristický materiál ke kvìtenì okolí Týna nad Vltavou, který shromá dil v letech (Skùpa 1983). Kvìtenì Budìjovické pánve a pøilehlé èásti Šumavsko-novohradského podhùøí se vìnoval Jaroslav Gazda, pozdìjší docent Agronomické fakulty Vysoké školy zemìdìlské v Èeských Budìjovicích (Gazda 1958a, 1958b, 1961, 1963, 1964, 1965, 1970a, 1970b, 1994). Pozdìji zamìøil svou pozornost pøedevším na fytocenologické studium luèní vegetace, ale neopomíjel ani spoleèenstva teplomilná, mokøadní a ruderální.

5 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Rozbor floristicko-fytogeografických pomìrù Lišovského prahu zpracovala Jarmila Kuèerová v obsáhlé práci, vèetnì map rozšíøení význaèných druhù rostlin (Kuèerová 1976). Èetné údaje o kvìtenì z okolí Èeských Budìjovic obsahují kolektivní práce èlenù a spolupracovníkù jihoèeské poboèky Floristický materiál ke kvìtenì ji ní èásti Èech (Anonymus 1966, 1967, 1968). Oblastí Chvalšinského a Prachatického Pøedšumaví se zabývali V. Chán a J. Lukáš (Chán & Lukáš 1968). Studiem kvìteny oblasti ji nì od Èeských Budìjovic, která nále í do fytogeografických podokresù Kaplické mezihoøí, Kaòon Malše, Novohradské podhùøí a Sobìnovská vrchovina se zabývalo v minulosti nìkolik botanikù. Byl to pøedevším Stanislav Kuèera ( ), pracovník Botanického ústavu AV ÈR v Tøeboni, který v roce 1965 napsal rukopisnou floristickou práci, do které zahrnul nálezy z let z jihovýchodní èásti Èeskobudìjovicka. Pozdìjší, mnohem bohatší materiál, byl zahrnut do jeho diplomové práce a dalších prací (Kuèera 1961, 1964, 1966, 1968a, 1968b, 1969). Poznámky ke kvìtenì Sobìnovské vrchoviny shrnuli Milan Rivola a Ludmila Kní etová ve spoleèném pøíspìvku v roce 1970 (Rivola & Kní etová 1970). V roce 1971 napsal jako botanik Jihoèeského muzea v Èeských Budìjovicích M. Rivola studii o vegetaèních pomìrech zátopové oblasti Øímov na øece Malši (Rivola 1971). Výsledky floristického výzkumu údolí Malše a blízkého okolí zpracovali Vladimír Skalický ( ), Jindøich Houfek ( ) a Ludmila Kní etová (Skalický et al. 1973). Na diplomovou práci Aleny Albrechtové-Jarošové (Jarošová 1971) navazuje floristický pøíspìvek ke kvìtenì okolí Kaplice (Albrechtová & Skalický 1977). Vegetaci skládek a rumiš mìsta Èeské Budìjovice se ve vztahu k pylovým alergiím v letech vìnovala Alena Vydrová (Vydrová 1985, 1988). Pozdìji se zamìøila na studium vodní a mokøadní vegetace (Rydlo & Vydrová 2000). Ve spolupráci s Janem Kirschnerem, Janem Štìpánkem a Bohumilem Trávníèkem sledují èlenové jihoèeské poboèky ji od roku 1985 rozšíøení druhù rodu Taraxacum na území ji ní èásti Èech (Chán et al. 1995, 2001). Nìkolik významných lokalit druhù sekce Palustria bylo nalezeno právì v okolí Èeských Budìjovic. Ve spolupráci s Josefem Holubem ( ) a Bohumilem Trávníèkem sledují èlenové poboèky rozšíøení druhù rodu Rubus pro Atlas rozšíøení rodu Rubus v ÈR. Od roku 1999 shroma ïuje poboèka od svých èlenù a spolupracovníkù údaje o rozšíøení významných druhù kvìteny venkovských obcí na území ji ní èásti Èech. Charakteristika území 38. Budìjovická pánev Území tohoto fytogeografického okresu je tvoøeno plochou a mírnì zvlnìnou pánví tektonického pùvodu, která je prota ena od jihovýchodu k severozápadu. Její nadmoøská výška se pohybuje okolo 400 m. Od okolních celkù (pøedevším Šumavsko-novohradského podhùøí na jihozápadì a Jihoèeské pahorkatiny na severovýchodì) je pomìrnì dobøe

6 76 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) odlišena pøirozenými hranicemi. Vzhledem k pomìrnì nízké nadmoøské výšce, geografické poloze v deš ovém stínu Šumavy a ve vlivu alpských a šumavských föhnù je území pomìrnì teplotnì pøíznivé, ale klima má znaènì kontinentální charakter (Chábera et al. 1985). Podle Quitta (1971) patøí území k nejteplejším oblastem ji ních Èech (MT 11). Prùmìrná roèní teplota se pohybuje mezi 7,5 C a 8 C, prùmìrné roèní srá ky kolísají mezi 570 mm a 620 mm, jejich hodnoty ponìkud klesají od jihovýchodu k severozápadu. Kontinentalita klimatu je zpùsobována vedle vlivu föhnù rovnì výraznými zimními inverzemi v pánvi (napø. dosud nejni ší namìøená teplota v ÈR -42,2 C v roce 1929 v Litvínovicích u È. Budìjovic). Pánev je z vìtší èásti vyplnìna druhohorními, tøetihorními, ménì i ètvrtohorními sedimenty na podlo í krystalinika, na kterých se pøevá nì vyvinuly pùdy typu pseudoglej (Chábera et al. 1985). Na rozdíl od sousedního Pøedšumaví byla Budìjovická pánev osídlena ponìkud pozdìji, více dokladù je z doby kolem pøelomu letopoètu. Významným fenoménem jsou rozsáhlé rybnièní soustavy, které byly vybudovány hlavnì v 15. a 16. století. Jako potenciální pøirozená vegetace Budìjovické pánve byly vymapovány pøedevším acidofilní doubravy s pøímìsí jedle ze svazu Genisto germanicae-quercion (Neuhäuslová, Moravec et al. 1997). Kdysi se snad v území vyskytovaly i fragmenty subxerofilních doubrav (snad Potentillo albae-quercetum), jejich historický výskyt mù e být indikován napøíklad výskytem druhù Potentilla alba, Filipendula vulgaris a Inula salicina v oblasti mezi Vodòany, Protivínem a i jinde. Na podmáèených stanovištích mìly v minulosti pomìrnì silné zastoupení ba inné olšiny a vrbové køoviny tøídy Alnetea glutinosae. Nejlepší ukázkou zachovalé olšiny na území Budìjovické pánve je Èernišská ba antnice nedaleko Èeských Budìjovic, kde se vyskytuje øada významných druhù, napø. Carex elongata, Thelypteris palustris, Dryopteris cristata, Calla palustris a Lysimachia thyrsiflora. Pro pánev byla zejména v minulosti charakteristická vodní spoleèenstva pøedstavovaná svazy Lemnion minoris, Utricularion vulgaris, Hydrocharition, Parvopotamion, Batrachion aquatilis, Nymphaeion albae (asociace Trapetum natantis a Nymphoidetum peltatae). V území floristického kurzu se dnes jedná pøedevším o vegetaci rybníkù. Pøesto e je v souèasné dobì ji velmi silnì ponièena, dosud je mo no objevit pìkné ukázky tìchto spoleèenstev pøedevším v oblasti Vrbenských rybníkù u Èeských Budìjovic, ale i v rybnièní soustavì u Hluboké nad Vltavou. Nejvýznamnìjšími druhy jsou Trapa natans, Nymphoides peltata, rùzné druhy rdestù (napø. Potamogeton acutifolius, P. natans, P. obtusifolius, P. pectinatus), Utricularia australis, Lemna minor, L. trisulca, Spirodela polyrhiza, Ceratophyllum demersum). Ve srovnání s Tøeboòskou pánví jsou ménì významná spoleèenstva obna ených rybnièních den svazù Littorellion uniflorae a Eleocharition ovatae, pøesto e se i na Budìjovicku dosud vyskytuje napøíklad velmi vzácný Cyperus flavescens èi další ji hojnìjší druhy obna ených rybnièních den (napø. Coleanthus subtilis, Limosella aquatica èi Eleocharis ovata). Na bøezích a v okolí rybníkù jsou èasto vyvinuta spoleèenstva vysokých ostøic (Carici-Rumicion hydrolapathi, Magnocaricion elatae, Caricion gracilis) a rákosin (Phragmition communis) s celou øadou zajímavých mokøadních

7 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , druhù (napø. Carex elata, C. acutiformis, Cicuta virosa, Ranunculus lingua, Butomus umbellatus, Bolboschoenus maritimus agg., Pedicularis palustris). Ne zcela typická pro Budìjovickou pánev byla rašelinná vegetace oligotrofnìjšího charakteru, která byla asi nejlépe vyvinuta na rybníce Øe abinec, který je však ji mimo dosah exkurzí. Vlhké obhospodaøované louky jsou pøevá nì pestrou mozaikou rùzných typù z øádu Molinietalia (Bla ková 1973). Na zaèátku jara obvykle dominují Cardamine pratensis, Ranunculus acris a R. auricomus agg., pozdìji místnì Lychnis flos-cuculi a v pozdním létì Sanguisorba officinalis. Vyskytuje se zde øada druhù ostøic (Carex ovalis, C. panicea, C. nigra, C. hartmanii) i trav (Alopecurus pratensis, Molinia caerulea, Festuca rubra agg., Anthoxanthum odoratum). Z ponìkud vzácnìjších druhù je mo no nalézt dosud pomìrnì hojnì napø. Dactylorhiza majalis, Thalictrum lucidum, Galium boreale. Skuteènì pìkný komplex dosud pomìrnì peèlivì obhospodaøovaných luk lze nalézt opìt v PR Vrbenské rybníky u Èeských Budìjovic. Ponìkud osobitý charakter mají louky v oblasti tzv. Zbudovských blat. Pomìrnì velké plochy jsou dosud zachovány u Zlivi v PR Mokøiny u Vomáèkù. Nejvýznamnìjšími druhy zde jsou bezesporu Viola stagnina a Lathyrus palustris (Bla ková 1969). V oblasti Budìjovické pánve se dosud pomìrnì èasto vyskytují nìkteré dnes vzácné plevelné druhy, napø. Filago lutescens, Myosurus minimus, Ranunculus arvensis èi R. sardous. Z pohledu fytogeografického je významný výskyt øady boreálních a boreokontinentálních druhù (napø. Calamagrostis phragmitoides, Stellaria longifolia a Thelypteris palustris). V oblasti se také vyskytují druhy suboceanické (napø. Hottonia palustris, Lotus uliginosus, Scorzonera humilis), pøesto e v porovnání s Tøeboòskou pánví je výskyt øady z nich velmi vzácný (napø. Arnoseris minima, Filago minima, Hydrocotyle vulgaris). Zejména v okolí Èeských Budìjovic se vyskytují nìkteré mokøadní druhy, vázané na vývìry vod obohacených bazickými ionty (napø. Carex appropinquata, C. cespitosa, Ophioglossum vulgatum). Výskyt Stratiotes aloides ve slepých ramenech Malše je pova ován za druhotný. 39. Tøeboòská pánev Do znaèné míry podobný charakter jako Budìjovická má i Tøeboòská pánev. Vzhledem k vyšší nadmoøské výšce (prùmìrnì m) a slabšímu vlivu föhnù je však ponìkud chladnìjší a oceaniètìjší. Její nejji nìjší èást, kam zasahovaly trasy floristického kurzu, má prùmìrné roèní teploty pouze slabì nad 7 C a prùmìrné roèní srá ky zhruba 670 mm (cf. Šebek 1978). Z pohledu geologického se Tøeboòská pánev odlišuje od Budìjovické významným zastoupením pleistocénních štìrkopískù ulo ených podél Lu nice a Ne árky a dále vátými písky vytvoøenými zejména kolem Vlkova a mezi Chlumem u Tøebonì a Rapšachem (Chábera et al. 1985). Tyto substráty se samozøejmì odrá ejí i ve výskytu vegetaèních typù (borové doubravy, otevøené písèiny), které v Budìjovické pánvi chybìjí nebo jsou jen velice vzácné.

8 78 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) Specifikem Tøeboòské pánve jsou rozsáhlé plochy pøechodových rašeliniš, do kterých byly vedeny i nìkteré exkurze. Rekonstrukènì a místy i aktuálnì na nich dominují porosty støedoevropského endemitního druhu Pinus rotundata (as. Pino rotundatae-sphagnetum ze svazu Sphagnion medii). Blatkové porosty jsou pøi poklesu hladiny podzemní vody (a ji z pøirozených sukcesních pøíèin nebo umìlým odvodnìním) vystøídány porosty borovice lesní as. Vaccinio uliginosi-pinetum. Bylinné patro je v obou vegetaèních typech podobné, ve Vaccinio uliginosi-pinetum ovšem ustupují vrchovištní druhy. Hojnì se vyskytují zejména erikoidní keøíky (Ledum palustre, Oxycoccus palustris, Vaccinium myrtillus, V. uliginosum, V. vitis-idaea), dále Molinia coerulea, Eriophorum vaginatum, vzácnìji Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia. Mechové patro je výraznì vyvinuto, dominují v nìm druhy rodu Sphagnum. Na kontaktu Pinus sylvestris a P. rotundata vzniká pomìrnì èasto jejich køí enec P. digenea. Pøirozené porosty blatky se v posledních desetiletích vlivem poklesu hladiny podzemní vody neobnovují, dochází k jejich rozpadu a nahrazení blatky borovicí lesní (Rektoris et al. 1997). Zbytky pøirozených blatkových porostù se dosud zachovaly v nìkterých rezervacích (napø. NPR Èervené blato, NPR ofinka, PR Široké blato). Na blatková a borová rašeliništì navazují v nìkterých místech laggové smrèiny. Exkurze byly dále smìøovány do nivy øíèky Stropnice a pøiléhající rybnièní soustavy. Niva je významná pøedevším rašelinnými loukami a rašeliništi se spoleèenstvy øádu Caricetalia fuscae i Scheuchzerietalia palustris a výskytem øady dnes vzácných i velmi vzácných druhù (napø. Carex lasiocarpa, Potentilla palustris, Drosera anglica, D. intermedia, Eriophorum gracile, Menyanthes trifoliata, Pinguicula vulgaris, Rhynchospora alba a Trichophorum alpinum). Vyskytují se zde i krátkostébelné louky ze svazu Violion caninae napøíklad s Pedicularis sylvatica a Taraxacum nordstedtii. 40. Jihoèeská pahorkatina Území tohoto fytogeografického okresu je v porovnání s Budìjovickou pánví èlenitìjší a chladnìjší (MT10, MT9, MT5 cf. Quitt 1971). Jihovýchodní èást, kam smìøovaly exkurzní trasy, je ni ší ne èást severozápadní a dosahuje nadmoøských výšek nejvýše asi 570 m. Je budována zejména moldanubickými pararulami a senonskými a miocenními písky a jíly. V nìkterých èástech je vyvinut silnì rozèlenìný eroznì denudaèní reliéf. Geologicky se ponìkud vymyká fytogeografický podokres 40c. Lhotický perm, který je tvoøen permskými sedimenty blanické brázdy (Chábera et al. 1985). Z pohledu vegetace je území okresu významné zejména znaèným podílem pomìrnì dobøe zachovaných lesù. Tento stav je dán pøedevším ji od støedovìku trvající existencí obor na levém i pravém bøehu Vltavy severnì od Hluboké nad Vltavou. Jsou zde velmi pìknì zachovány buèiny nále ející pøevá nì asociaci Tilio cordatae-fagetum. Charakteristickými druhy jsou vedle buku a lípy srdèité napøíklad Vicia sylvatica, Bromus benekenii èi Cardamine impatiens. Z pohledu ji ních Èech jsou významné výskyty Brachypodium sylvaticum èi Hypericum hirsutum. Pozoruhodný je výskyt Peucedanum oreoselinum na terasách Vltavy.

9 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Do urèité míry odlišný je fytogeografický podokres 40b. Purkarecký kaòon, který se vyznaèuje pøedevším porosty svazu Carpinion, asociace Melampyro nemorosi-carpinetum. Habr v tomto území dosahuje nejji nìjšího pøirozeného plošného výskytu v ji ních Èechách. Na údolí øeky jsou vázány druhy Thlaspi caerulescens, Cardaminopsis halleri i C. arenosa. Bohu el tato èást údolí Vltavy s výskytem napøíklad Equisetum hyemale byla v nedávné dobì znaènì poškozena výstavbou Hnìvkovické pøehrady. Fytogeograficky je mimoøádnì významný výskyt Cardamine trifolia. Známý výskyt Matteuccia struthiopteris v údolí potoka Libochovka je pova ován za druhotný. 37. Šumavsko-novohradské podhùøí Tento fytogeografický okres zaujímá rozsáhlé a rùznorodé území v podhùøí Šumavy a Novohradských hor. Exkurze byly vedeny do jeho jihovýchodní èásti, která je pod silným vlivem alpského a šumavského föhnu. To zapøíèiòuje, e nìkteré oblasti (napø. Kle èi Libín) patøí vzhledem ke své nadmoøské výšce k nejteplejším a nejsušším územím celé Èeské republiky vrchol Kleti (1084 m n. m.) má roèní úhrn srá ek pouze 716 mm a prùmìrnou roèní teplotu 4,8 C. Tato skuteènost se pochopitelnì projevuje ve flóøe a vegetaci a mnoho druhù rostlin dosahuje v oblasti jihovýchodního Pøedšumaví svých výškových maxim v Èeské republice. Území do kterého byly vedeny exkurze se øadí podle Quitta (1971) do oblastí MT5, MT4, MT3 a CH7. Pøíhodné klima v ni ších partiích Pøedšumaví zapøíèinilo pomìrnì husté pravìké osídlení této oblasti a dávné ovlivnìní krajiny èlovìkem. Intenzivní pastva v lesích se zøejmì projevila poklesem zastoupení buku v lesních porostech ji v dobì prehistorické. Geologický podklad tvoøí pøevá nì moldanubikum. Z hlediska vegetace je podstatná pestrá série moldanubika s výskyty krystalických vápencù, serpentinitù a amfibolitù. Ve vyšších polohách na pøíhodných horninách jsou vyvinuty mrazové sruby a sutì (Chábera et al. 1985). V ni ších partiích oblasti byly jako potenciální pøirozená vegetace vymapovány acidofilní doubravy (svaz Genisto germanicae-quercion), na krystalických vápencích u Èeského Krumlova i teplomilné doubravy (svaz Quercion petraeae Zólyomi et Jakucs ex Jakucs 1960). Ve vyšších polohách pøedstavují potenciální pøirozenou vegetaci rùzné typy buèin (Fagion, Luzulo-Fagion) (Neuhäuslová, Moravec et al. 1997). Edaficky je podmínìn výskyt su ových lesù svazu Tilio-Acerion a reliktních borù svazu Dicrano-Pinion. Zejména pro údolní svahy øek a potokù jsou charakteristické acidofilní jedliny asociace Deschampsio flexuosae-abietetum, které jsou pravdìpodobnì pouze kulturními lesy na místech pùvodních buèin s jedlí. Velikým bohatstvím Šumavsko-novohradského podhùøí je velmi pestrá mozaika rozlièných typù nelesních spoleèenstev, která v kombinaci s rozptýlenou zelení a peèlivým obhospodaøováním dodávala v minulosti krajinì neopakovatelný ráz. Zejména ve vyšších polohách okresu je stále ještì mnoho dobøe zachovaných luèních biotopù. Velké plochy zaujímají louky svazù Arrhenatherion a Polygono-Trisetion, èasté jsou i podmáèené louky

10 80 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) ze svazu Calthion a støídavì vlhké louky svazu Molinion. Druhovì bohaté a barevnì pestré bývaly v minulosti pastviny zejména ze svazu Violion caninae. Území jihovýchodního Pøedšumaví je z pohledu celé Èeské republiky výjimeèné pøedevším výskytem znaèného poètu druhù alpského migrantu. A ji to jsou druhy pøevá nì lesní (Soldanella montana, Doronicum austriacum, Salvia glutinosa, Aconitum lycoctonum subsp. vulparia, Veratrum album, Cardamine trifolia) nebo druhy luèní a prameništní (Willemetia stipitata, Tephroseris crispa, Cardamine amara subsp. austriaca). Pozoruhodné jsou výskyty jednotlivých rostlin èi nevelkých populací nìkterých vzácných druhù s lehkými semeny, èasto s pøechodnou dobou trvání. Tyto výskyty zøejmì vznikají v dùsledku masivního pøísunu diaspor z blízkých Alp. Jedná se o celou øadu orchidejí (Orchis mascula, O. militaris, Cephalanthera longifolia, Cypripedium calceolus, Malaxis monophyllos, kdysi Herminium monorchis) nebo kapradin (Polystichum aculeatum, P. lonchitis, Asplenium viride). V oblasti se vyskytují i teplomilné druhy danubiálního migrantu (Carex michelii, Orobanche alba, Verbascum chaixii subsp. austriacum) a druhy subkontinentálního charakteru (Hypochaeris maculata, Crepis praemorsa). Pro podhorské louky Šumavsko-novohradského podhùøí je pomìrnì typický výskyt støedoevropského druhu Phyteuma nigrum. Absolutní východní hranici areálu dosahuje v tomto fytogeografickém okrese Dianthus sylvaticus. Pøes urèité spoleèné rysy mají jednotlivé podokresy Šumavsko-novohradského podhùøí svá vlastní specifika. 37i. Chvalšinské Pøedšumaví Oblast je pomìrnì významná dosud znaènì zachovalými druhovì bohatými loukami a ji ze svazu Polygono-Trisetion s výskytem Bistorta major, Centaurea pseudophrygia, Phyteuma nigrum, Trisetum flavescens èi Dactylorhiza fuchsii nebo ze svazu Molinion s Betonica officinalis, Dianthus superbus, Gentiana pneumonanthe, Iris sibirica, Laserpitium prutenicum, Molinia coerulea, Parnassia palustris, Salix rosmarinifolia, Sanguisorba officinalis, Selinum carvifolia, Serratula tinctoria a Succisa pratensis. Dosud se zde vyskytují i rašelinné louky a luèní prameništì se spoleèenstvy svazù Caricion fuscae, Sphagno warnstorfiani-tomenthypnion a Caricion davallianae, èasté jsou druhy Tephroseris crispa èi Valeriana dioica, mnoho druhù ostøic (napø. Carex davalliana, C. echinata, C. hartmanii, C. nigra, vzácnì i C. dioica). Za zmínku bezpochyby stojí i výskyt dealpinských druhù Phyteuma orbiculare a Tofieldia calyculata, která dosud roste tìsnì za hranicemi podokresu v Prachatickém Pøedšumaví. Území je charakterizováno i bohatými spoleèenstvy provázejícími rozšíøené lískové køoviny. Hojnì se vyskytují Astrantia major, Aquilegia vulgaris, Campanula glomerata, Fragaria moschata, Lilium martagon, Origanum vulgare, vzácnì i Corydalis cava.

11 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Ze zajímavých lesních druhù se vyskytují napøíklad Diphasiastrum complanatum, D. zeilleri, Pyrola chlorantha, P. media i P. minor a v minulosti i Chimaphila umbellata. V lesích v okolí Chvalšin se vyskytuje dosud vzácnì i Taxus baccata. 37j. Blanský les Blanský les je typický rozsáhlými porosty bikových a kvìtnatých buèin, na místech s pøíhodným reliéfem i su ových lesù. V podrostu se vyskytují Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Festuca altissima, Galium odoratum, Lunaria rediviva, Prenanthes purpurea, Veronica montana, vzácnì Anemone ranunculoides, Corydalis cava, Hordelymus europaeus apod. Na ji ních svazích Kleti se na lesních prameništích vyskytuje fytogeograficky mimoøádnì významný taxon Veratrum album subsp. album. Velmi pìkné porosty s pøirozenou skladbou se èasto zachovaly v okolí mrazových srubù (napø. Martínkùv srub, Ptaèí stìna). Na tìchto místech je èastý výskyt Rosa pendulina nebo Lonicera nigra. V území lze nalézt i pìknì zachované louky s Botrychium lunaria, Carex davalliana, C. umbrosa, Dactylorhiza fuchsii, D. majalis èi Orchis morio. 37k. Køem ské hadce Tento podokres je významný pøítomností pomìrnì mohutných hadcových tìles. Nejvýznamnìjší ostrovy hadcù jsou chránìny v PR Boøinka a PR Holubovské hadce. Pùvodní vegetací jsou reliktní bory, které jsou však dnes ovlivnìny ve své vìkové a prostorové struktuøe èinností èlovìka. Charakteristickými taxony tìchto lokalit jsou vedle typù vázaných striktnì na hadce (Asplenium cuneifolium, Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons) i pozoruhodné formy druhù Centaurea scabiosa, Knautia arvensis, Festuca ovina, Silene vulgaris subsp. vulgaris, Vicia oreophila, dále i další zajímavé taxony, napøíklad Anthericum ramosum, Campanula glomerata, Carex digitata var. pallens, Galium valdepilosum a Hierochloë australis. Zbytek slatinné louky s výskytem Carex appropinquata, Dactylorhiza majalis, D. incarnata, Eriophorum latifolium, E. angustifolium apod. je chránìn u Borského rybníka nedaleko Køem e (PP Mokøad u Borského rybníka). 37l. Èeskokrumlovské Pøedšumaví Èeskokrumlovské Pøedšumaví je charakterizováno v území dosahu kurzu kaòonem Vltavy. Diverzita flóry a vegetace je podmínìna jak èlenitostí terénu (rùzná expozice, sva itost, inverzní polohy), tak i rozmanitostí substrátu (vápencové výchozy). Mezi nejvýznamnìjší druhy inverzních poloh údolí lze zaøadit napø. Aconitum lycoctonum subsp. lycoctonum, A. plicatum (nejní e polo ená lokalita v ÈR), Aruncus vulgaris, Carduus personata, Lunaria rediviva, Salvia glutinosa, Senecio germanicus. Dùle itý je výskyt druhù dubohabøin

12 82 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) (napø. Festuca heterophylla, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Symphytum tuberosum, Vicia pisiformis), které jsou zde zastoupeny asociací Stellario-Tilietum. Habr se v celém údolí vyskytuje pouze jednotlivì a jeho pùvod zde není zcela jasný. Na skalách a výslunných stráních lze nalézt druhy Allium senescens subsp. montanum, Achillea tanacetifolia, Anthemis tinctoria, Aurinia saxatilis subsp. arduini, Cotoneaster integerrimus, Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum, Festuca pallens, Galium glaucum, Inula salicina, Peucedanum cervaria, Vincetoxicum hirundinaria a Woodsia ilvensis. Jihozápadní èást podokresu je oblastí výskytu rozsáhlých ostrovù krystalických vápencù. Nejznámìjší jsou výskyty v okolí obce Vyšný u Èeského Krumlova. NPR Vyšenské kopce hostí celou øadu významných druhù: napø. Anemone sylvestris, Berberis vulgaris, Botriochloa ischaemum, Carex michelii, Cephalanthera damasonium, C. rubra, Epipactis atrorubens, Gentiana cruciata, Geranium sanguineum, Inula salicina, I. conyzae, Libanotis pyrenaica, Polygala comosa, Prunella grandiflora a Teucrium botrys. Kdysi hojný druh Pøedšumaví Gentianella praecox subsp. bohemica mìl do nedávné doby na Vyšenských kopcích jednu z mála posledních lokalit. 37n. Kaplické mezihoøí Tento podokres je oproti pøedchozímu výraznì floristicky chudší, co je dáno odlišným substrátem (zvláštì absencí bazických hornin) a celkovì vyšší nadmoøskou výškou. Z výraznìjších míst (v dosahu tras kurzu) lze jmenovat masív Polušky, zvláštì jeho ji ní svahy s hojnìjším výskytem Arnica montana, Daphne mezereum, vzácnìji s Huperzia selago, Monotropa hypopitys, Blechnum spicant, Diphasiastrum complanatum a Platanthera bifolia (Stanìk 1982). Smìrem na jih je nápadné vyznívání výskytu teplomilnìjších lesních druhù a v údolních nivách pøevaha Alnus incana nad A. glutinosa (Kuèera 1961). Celé území je intenzivnì lesnicky a zemìdìlsky vyu íváno. 37p. Novohradské podhùøí Tento podokres nemá pøíliš výrazný charakter. Místnì (zvláštì ve vyšších polohách, ale dokonce i na Lišovském prahu v blízkém okolí È. Budìjovic) jsou zachovány pomìrnì pìkné louky s výskytem Dactylorhiza majalis, Gentiana pneumonanthe, Gymnadenia conopsea, Iris sibirica, Pedicularis sylvatica apod. Za zmínku stojí nivy potokù, ve kterých se na nìkolika místech vyskytuje i Leucojum vernum. Lesy jsou pøevá nì pøemìnìny na druhotné porosty, nìkteré borové kultury však stojí za pozornost. V jejich keøovém patru je nápadný výskyt Alnus viridis, pøesto e nelze zcela jednoznaènì tvrdit, e jde o pùvodní výskyty (cf. Chán 1999). 37q. Sobìnovská vrchovina Pozoruhodným územím je oblast Sobìnovské vrchoviny neboli Slepièích hor, která je nápadná zejména z pohledu geomorfologického. V území pøevládají druhotné lesní porosty,

13 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , avšak jsou zachovány i pìkné porosty smíšených lesù (kvìtnatých buèin a acidofilních jedlobuèin). Floristicky je oblast zajímavá napøíklad výskytem Blechnum spicant, Cirsium heterophyllum, Diphasiastrum complanatum, Lycopodium annotinum èi Vicia dumetorum. 37o. Kaòon Malše Tento malý podokres je dobøe vymezen pomìrnì hlubokým údolím Malše. Èást této oblasti byla zatopena údolní nádr í Øímov. Lokálnì jsou vcelku dobøe zachovány porosty pøirozené skladby bory, acidofilní doubravy, svahové jedliny. Fytogeograficky jsou významné výskyty podhorských druhù (napø. Doronicum austriacum, Phyteuma spicatum, Thalictrum aquilegiifolium) (Skalický et al. 1973). Cévnaté rostliny Seznam lokalit Seznam lokalit je seøazen podle fytochorionù a následnì v rámci fytochorionù abecednì podle obcí. Za ka dou lokalitou je uvedena nadmoøská výška, kvadrant støedoevropské mapovací sítì a nakonec jméno autora popø. autorù. Pro pøehlednost je v následující tabulce uvedeno pøiøazení lokalit ke kvadrantùm. V pøípadì široce pojatých lokalit, které pøesahovaly do dvou kvadrantù, jsou uvedeny oba kvadranty oddìlené lomítkem. Lokality vèetnì nadmoøských výšek byly odeèítány z turistických map 1: edice Klubu èeských turistù, popø. z elektronické verze Geobáze (Anonymus 2000). Pro usnadnìní práce s lokalitami je pøipojena tabulka s pøehledným pøiøazením èísel lokalit k jednotlivým kvadrantùm. Rozdìlení lokalit podle kvadrantù støedoevropského sí ového mapování: Kvadrant Èíslo lokality Kvadrant Èíslo lokality 6851d 310; ; ; 372; 376; 377; b ; c ; ; ; ; c/6852d d 587; 592; 593; 602; 604; 606; ; d 1 4; 8 15; 17; 19; 20; 25; 27; a ; ; b 309; 311; ; 425; 427; 428; c 6; 7; 21 24; 26; 29; 30; 393; 394; 399; c/6950d 5; d ; ; 422; 423; a ; 363; 365; 367; ; a/6952b a/6952d b 362; 364; ; ; 603; 605; 607; c 295; 296; 299; 303; 308; 334; d 336; a ; a/6953b c 162; ; 189; 190; 192; d 191; 511; b b d 31 33; 44; 48; 49; 51; 52; a 297; 298; 300; 307; ; b 351; c 45; 53; 54; c/7052d 82.

14 84 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) Kvadrant Èíslo lokality Kvadrant Èíslo lokality 7052d 58 63; 84; 118; 169; 170; 173; 352; 353; ; d/7152b a 301; 302; c b 34 39; 42; 43; 46; 47; d 68 71; 88 91; ; a 40; 41; 56; 77; 78; 80; 81; 85; 86; 92 97; 107; 109; ; 119; 120; ; b 79; 83; 105; 106; 108; 159; 163; 164; 171; 172; ; ; b/7152a c 64 67; 72 76; ; 130; 131; 146; a ; 205; 212; 215; 248; ; ; 267; 268; b ; 213; 214; c d ; ; a ; ; ; 534; a/7154c 538; b 526; c 527; 533; c/7154d 531; d ; ; ; 540; c ; 567; 569; d b 152; d a ; ; 160; 161; ; a/7253b b b a ; b 464; 465; b/7155d b/7255a i. Chvalšinské Pøedšumaví 1. Hrbov, 1. malý rybníèek západnì od Dolního Nadýmaèe 1,5 km ZJZ od kostela v obci, ve vodì a na obna ených okrajích, 475 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 2. Hrbov, 2. malý rybníèek západnì od Dolního Nadýmaèe 2 km Z ZJZ od kostela v obci, 485 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 3. Hrbov, 3. malý rybníèek západnì od Dolního Nadýmaèe 2,2 km Z ZJZ od kostela v obci (delší dobu bez vody), 495 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 4. Hrbov, bezejmenný rybník pøi zelenì znaèené cestì 0,5 km SZ od kostela v obci, 450 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 5. Hrbov, lesík nad obcí pod kótou 483,3 ca 0,45 0,2 km JJV od kostela v obci, m n. m., 6951/6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 6. Hrbov, louka (èi spíše pole na trávu) pod kótou 483,3 ca 0,5 0,4 km JV od kostela v obci, 480 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 7. Hrbov, na poli mezi rybníkem Nadìje a kótou 483,3 ca 0,7 0,5 km JV od kostela v obci, m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 8. Hrbov, políèko pøi okraji lesa v zatáèce zelenì znaèené cesty 0,8 km ZSZ od kostela v obci, 470 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 9. Hrbov, pøi cestì mezi bezejmenným rybníkem SZ obce a sádkami ca 0,6 km ZSZ od kostela v obci, 460 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 10. Hrbov, rybník Dolní Nadýmaè, 1,2 km Z ZJZ od kostela v obci, ve vodì, na bøezích a v okolních mokøinách, na okraji borové doubravy pøi ji ním bøehu, 470 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 11. Hrbov, rybník Horní Nadýmaè, 1,5 km Z ZSZ od kostela v obci, 480 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo.

15 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Hrbov, sádky Školního rybáøství Protivín 0,7 km Z ZJZ od kostela v obci, sádka è. 10, 460 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 13. Hrbov, sádky Školního rybáøství Protivín 0,7 km Z ZJZ od kostela v obci, sádka è. 3, 460 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 14. Hrbov, sádky Školního rybáøství Protivín 0,7 km Z ZJZ od kostela v obci, sádka è. 8, 460 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 15. Hrbov, sádky Školního rybáøství Protivín 0,7 km Z ZJZ od kostela v obci, sádka è. 9, 460 m n. m., 6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 16. Hrbov, v obci, 450 m n. m., 6951/6950d; K. Šumberová a J. Rydlo. 17. Hrbov, v obci, 450 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 18. Lhenice, v obci pøi silnici do Hradcù, 530 m n. m., 7050b; M. Lepší a P. Lepší. 19. Lhenice, Hradce, v obci, 530 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 20. Lhenice, kaòon Melhutky z Tøebanic k samotì U Kozákù, 490 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 21. Lhenice, lesní cesta mezi modøe znaèenou cestou a Brusenským Mlýnem 3,4 3,2 km SV od kostela v obci, na cestì, v pøíkopech podél cesty a na okraji lesa (dubohabøina, smrèina s pøímìsí borovice), m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 22. Lhenice, malý bezejmenný rybníèek mezi Machovským rybníkem a rybníkem Nadìje 2,6 km SV SSV od kostela v obci, 460 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 23. Lhenice, na poli pøi cestì mezi potokem Stru ka a Machovským rybníkem ca 2,8 km SV od kostela v obci, 470 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 24. Lhenice, podél modøe znaèené cesty od rozcestí 2,5 km VSV od kostela v obci po odboèku k Brusenskému Mlýnu, na cestì a v pásech døevinné vegetace podél cesty, m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 25. Lhenice, pole 0,5 km S od kostela ve Lhenicích pøi silnici vedoucí ze Lhenic do Hradcù, 540 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 26. Lhenice, potok Stru ka mezi mostem u Brusenského Mlýna a následujícím mostem proti proudu potoka (SV osady Brusná) 2,6 3,2 km SV od kostela v obci, v potoce, na jeho bøezích, les a louka na levém bøehu, 470 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 27. Lhenice, pøi cestì z Hradcù do Tøebanic, 520 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 28. Lhenice, pøi silnici vedoucí ze Lhenic do Hradcù, 540 m n. m., 6950d; M. Lepší a P. Lepší. 29. Lhenice, rybník Machovský, 2,5 km SV SSV od kostela v obci, 475 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 30. Lhenice, rybník Nadìje 3 km SSV od kostela v obci, ve vodì, na hrázi a v bøehových porostech, 460 m n. m., 6951c; K. Šumberová a J. Rydlo. 37j. Blanský les 31. Bohouškovice, u lesních cest mezi obcí a vrchem Kluk (741 m) V od obce, m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 32. Bohouškovice, v obci, 570 m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 33. Møíè, lesy J od vrchu Kluk (741 m) 1,5 km S od eleznièní stanice Køem e, m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 37k. Køem ské hadce 34. Holubov, hadcová skalka u po ární zbrojnice Holubov, 510 m n. m., 7151b; L. Lippl. 35. Holubov, køoviny a remízky podél Køem ského potoka mezi eleznièní stanicí a Holubovským Mlýnem (ZSZ od eleznièní stanice), m n. m., 7151b; B. Trávníèek. 36. Holubov, levý bøeh Køem ského potoka pod PR Boøinka, 500 m n. m., 7151b; L. Lippl.

16 86 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) 37. Holubov, okraj cesty z Holubova k PR Boøinka, 520 m n. m., 7151b; L. Lippl. 38. Holubov, pole podél cesty z Holubova k PR Boøinka Z od obce, 520 m n. m., 7151b; L. Lippl. 39. Holubov, PR Boøinka, m n. m., 7151b; L. Lippl. 40. Holubov, PR Holubovské hadce, hadcový bor se skalkami nad levým bøehem Køem ského potoka 1,3 km V od eleznièní zastávky v obci, m n. m., 7152a; L. Èech. 41. Holubov, PR Holubovské hadce, m n. m., 7152a; L. Lippl. 42. Holubov, v obci, 510 m n. m., 7151b; L. Lippl. 43. Holubov, skládka suti u cesty z Holubova k PR Boøinka ca 0,4 km od obce, 520 m n. m., 7151b; L. Lippl. 44. Chlumeèek, podél silnièky do obce Bohouškovice VSV( SV) od obce, m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 45. Køem e, hráz Borského rybníka 0,7 km JV od eleznièní stanice, 510 m n. m., 7052c; L. Èech. 46. Køem e, okraje køovin u Køem ského potoka mezi Holubovským Mlýnem a J okrajem obce (PR Boøinka), m n. m., 7151b; B. Trávníèek. 47. Køem e, okraje køovin u Køem ského potoka mezi Holubovským Mlýnem a J okrajem obce, m n. m., 7151b; B. Trávníèek. 48. Køem e, rybník ca 1 km JV od husitského kostela, 510 m n. m., 7051d; L. Lippl. 49. Køem e, rybník ca 1,1 km VJV od husitského kostela, 510 m n. m., 7051d; L. Lippl. 50. Køem e, Sýkorùv rybník ca 1,2 km JV od husitského kostela, 510 m n. m., 7151b; L. Lippl. 51. Køem e, východní èást lesa 1 km SZ od køi ovatky v obci (Chlumeèský vrch), 550 m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 52. Køem e, vegetace v Z polovinì obce, m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 53. Møíè, lesní cesta od Borského rybníka k eleznièní zastávce Vrábèe, m n. m., 7052c; L. Lippl. 54. Møíè, PP Mokøad u Borského rybníka, 510 m n. m., 7052c; L. Lippl. 55. Møíè, v obci a jejím blízkém okolí, m n. m., 7051d; B. Trávníèek. 56. Tøísov, vlhká louka na levém bøehu Køem ského potoka Z od Tøísovského Hamru ca 700 m S od obce, 450 m n. m., 7152a; L. Èech. 57. Vrábèe, okolí lesní cesty od pøejezdu eleznièní trati k hrázi Borského rybníka 2 3 km JZ od kostela v obci, m n. m., 7052c; L. Èech. 37l. Èeskokrumlovské Pøedšumaví 58. Boršov nad Vltavou, subxerofilní doubrava na místì zaniklého hrádku nad levým bøehem Vltavy ca 1,3 km ZJZ od kostela v obci, m n. m., 7052d; L. Èech. 59. Boršov nad Vltavou, u polní cesty nedaleko pomníku amerického pilota 1 km Z od kostela v obci, 460 m n. m., 7052d; L. Èech. 60. Bøezí, lesík 0,7 km JZ od obce, 430 m n. m., 7052d; V. Grulich. 61. Bøezí, louky nad Vltavou pod samotou 1,2 km JJZ od obce, m n. m., 7052d; V. Grulich. 62. Bøezí, okraj pole 0,3 km ZJZ od obce, 430 m n. m., 7052d; V. Grulich. 63. Bøezí, okraj pole u samoty 1 km JJZ od obce, m n. m., 7052d; V. Grulich. 64. Èernice, nekosená louèka J od ústí potoka 0,3 km SZ od kostela v osadì, 480 m n. m., 7152c; M. Lepší. 65. Èernice, niva Vltavy mezi ústím potoka 0,3 km Z od kostela v osadì a ústím Jíleckého potoka, 460 m n. m., 7152c; M. Lepší. 66. Èernice, pøi ústí Jíleckého potoka, 460 m n. m., 7152c; M. Lepší. 67. Èernice, stránì a skály na pravém bøehu Vltavy mezi osadou Rájov a ústím bezejmenného potoka 0,3 km SZ od kostela v osadì Èernice, 480 m n. m., 7152c; M. Lepší. 68. Èeský Krumlov, les a mokøina 1,5 km Z od støedu mìsta u odboèky (vedoucí na Ptaèí hrádek) ze silnice Èeský Krumlov Kájov, 500 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun.

17 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Èeský Krumlov, okolí silnice od SZ okraje mìsta do Vyšného, m n. m., 7151d; Z. Kaplan. 70. Èeský Krumlov, okraj kolejištì eleznièní stanice, 540 m n. m., 7151d; Z. Kaplan. 71. Èeský Krumlov, u silnice na Nový dvùr 0,5 1,0 km SSZ od nádra í, m n. m., 7151d; J. Chrtek jun. 72. Domoradice, okolí eleznièní zastávky Domoradice, 540 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 73. Domoradice, pøi polní cestì vedoucí k Vltavì JV od osady, 540 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 74. Domoradice, pøi eleznièní trati blí e eleznièní zastávky Domoradice, 550 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 75. Domoradice, v osadì, 540 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 76. Domoradice, vápencová stráòka blí e eleznièní zastávky Domoradice, 540 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 77. Chlumec (u Kamenného Újezdu), les VSV od vrcholu Vìncové hory (651 m), m n. m., 7152a; B. Trávníèek. 78. Chlumec (u Kamenného Újezdu), vegetace podél cesty do obce Krnín, 510 m n. m., 7152a; B. Trávníèek. 79. Jamné, bor v okolí cesty na ostro nì nad levým bøehem Vltavy ca 1,5 km VJV od obce, 420 m n. m., 7152b; L. Èech. 80. Jamné, bylinné lemy pøi okraji lesa ca 0,3 km V od samoty U Rybáka 1 km J od obce, 430 m n. m., 7152a; L. Èech. 81. Jamné, smíšený les na skalnatém svahu s opuštìnými vápencovými lùmky ca 1 km J JJV od obce, m n. m., 7152a; L. Èech. 82. Jamné, smíšený les na svahu nad levým bøehem Vltavy 1 km V VJV od obce, m n. m., 7052c/7052d; L. Èech. 83. Jamné, subxerofilní doubrava na skalách nad levým bøehem Vltavy ca 1,2 km JV od obce, m n. m., 7152b; L. Èech. 84. Kamenný Újezd, zøícenina hrádku Maškovec (Kotek), skalnaté svahy nad Vltavou 2 km ZSZ od obce, 450 m n. m., 7052d; V. Grulich. 85. Kosov, Krnín, v obci na zdi, 520 m n. m., 7152a; K. Prach. 86. Kosov, Krnín, v obci, 520 m n. m., 7152a; K. Prach. 87. Kosov, les mezi rybníkem Punèocha a Tøebonínským potokem 0,5 0,7 km SZ od obce, m n. m., 7152b/7152a; V. Grulich. 88. Lazec, subxerotermní trávníky a vápnomilný bor na JV a Z svazích a vrcholu Lazeckého vrchu, m n. m., 7151d; Z. Kaplan. 89. Nové Dobrkovice, násep eleznièní trati, 520 m n. m., 7151d; Z. Kaplan. 90. Nové Dobrkovice, návrší S od obce, 550 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun. 91. Nové Dobrkovice, NPR Vyšenské kopce, teplomilné trávníky a køoviny na vápencových stráních a skalkách S od eleznièní trati S od obce, m n. m., 7151d; L. Èech. 92. Opalice, les v postranním údolíèku údolí Vltavy 0,6 0,8 km S od obce, m n. m., 7152a; V. Grulich. 93. Opalice, lesíky a meze mezi údolím Tøebonínského potoka 0,5 km VJV od obce a jejím V okrajem, m n. m., 7152a; V. Grulich. 94. Opalice, meze podél cesty mezi S okrajem obce a lesem ca 0,5 km S od obce, m n. m., 7152a; V. Grulich. 95. Opalice, obec, 490 m n. m., 7152a; V. Grulich. 96. Opalice, údolí Vltavy mezi ústím postranního údolíèka 1,2 km S od obce a ústím Tøebonínského potoka 1 km SSZ od obce Ranèice, m n. m., 7152a; V. Grulich. 97. Opalice, výchozy vápence v zalesnìném postranním údolíèku k Vltavì 0,8 km S od obce, m n. m., 7152a; V. Grulich.

18 88 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) 98. Pøíseèná, les pøi potoce tekoucím do Vltavy JV od obce, 510 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek. 99. Pøíseèná, lesnatý svah na levém bøehu Vltavy v úseku od zákrutu øeky JV od obce a k dalšímu zákrutu, Sedm Špicí JJV od obce, 470 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Pøíseèná, lesnatý svah na levém bøehu Vltavy v zákrutu J od obce, 470 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Pøíseèná, louka u potoka pøi JV okraji obce u cesty smìrem k Vltavì, 520 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Pøíseèná, skalnatý zákrut Vltavy na levém bøehu Sedm Špicí JJV od obce, 470 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Pøíseèná, travnatý levý bøeh Vltavy v úseku od ústí potoka tekoucího od obce a k zákrutu øeky JV od obce, 470 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Pøíseèná, v obci, 535 m n. m., 7152c; V. Chán a K. Martínek Ranèice, borový les mezi chatami a samotou Hvízdalka 0,7 km SSZ 0,8 km S od obce, m n. m., 7152b; V. Grulich Ranèice, lesíky na vápenci nad chatami (ostroh nad pravým bøehem Tøebonínského potoka) 0,8 km SZ SSZ od obce, m n. m., 7152b; V. Grulich Ranèice, øeka Vltava u ústí Tøebonínského potoka 1 km SSZ od obce, 408 m n. m., 7152a; V. Grulich Ranèice, vlhká louèka mezi chatami 0,8 km SSZ od obce, 460 m n. m., 7152b; V. Grulich Ranèice, zalesnìné, zèásti vápencové svahy v údolí Tøebonínského potoka (Ranèická strouha) od chatové osady 1,5 km SZ od obce po ústí do Vltavy (1 km SSZ od obce), m n. m., 7152a; V. Grulich Staré Dobrkovice, pole mezi subxerotermními trávníky na vápenci S nad obcí, m n. m., 7151d; Z. Kaplan Staré Dobrkovice, subxerotermní trávníky na vápenci S nad obcí ( Dobrkovické vápence ), m n. m., 7151d; Z. Kaplan Staré Dobrkovice, travnaté a køovinaté stránì 1 km SZ od obce, 580 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun Štìkøe, les ZJZ od vrcholu Vìncové hory (651 m), m n. m., 7152a; B. Trávníèek Štìkøe, vegetace u silnice 0,9 km J od obce, 540 m n. m., 7152a; B. Trávníèek Tøísov, v øeèišti Vltavy pod soutokem s Køem ským potokem 1,2 km SV od obce, 440 m n. m., 7152a; L. Èech Tøísov, zøícenina Dívèí Kámen, 450 m n. m., 7152a; L. Lippl Tøísov, zøícenina hradu Dívèí Kámen a smíšený les na skalnatém svahu nad levým bøehem Vltavy od soutoku s Køem ským potokem po ústí Nìmé strouhy, 1 2,5 km SV od obce, m n. m., 7152a; L. Èech Vidov, Panský les, stráò nad levým bøehem potoka, m n. m., 7052d; B. Šerá Vrábèe, pøevá nì listnatý les v okolí stezky a bøehové porosty na levém bøehu Vltavy Z od samoty U Rybáka ca 2,5 km JJV od kostela v obci, m n. m., 7152a; L. Èech Vrábèe, suchá travnatá stráòka a bylinné lemy pod lesem na levém bøehu Vltavy mezi samotami U Cáby a U Rybáka ca 2 km JJV od obce, 430 m n. m., 7152a; L. Èech Vyšný, dno údolí 0,3 km JJZ od obce, 540 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun Vyšný, keønaté stránì a les 0,2 0,7 km JJZ od obce, 550 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun Vyšný, okolí lesních cest mezi lomem nad obcí a Lazeckým vrchem, m n. m., 7151d; Z. Kaplan Vyšný, opuštìný lom ca 1 km JZ od obce, 520 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun Vyšný, v obci, 570 m n. m., 7151d; J. Chrtek jun Vyšný, vápencový lom u Z okraje obce a vápnomilná buèina a subxerotermní trávníky v J a Z okolí, m n. m., 7151d; Z. Kaplan Zálu í, cesta ze vsi smìr Chlumec, 530 m n. m., 7152a; K. Prach Zálu í, obec, 530 m n. m., 7152a; K. Prach.

19 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2: , Zálu í, v údolí Tøebonínského potoka západnì od Krnína, 500 m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, bývalé vápencové lùmky na levém bøehu Vltavy ca 0,3 km J od ústí Zelené strouhy a 0,4 km ZSZ od kaplièky v osadì Rájov, 470 m n. m., 7152c; M. Lepší Zlatá Koruna, pole u samoty Harazim, 530 m n. m., 7152c; M. Lepší Zlatá Koruna, cestou do svahu za boèním údolím pøed Rohanovou skálou smìr Zálu í, m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, kaòon Vltavy od Plešovic po Dívèí Kámen, m n. m., 7152a; L. Lippl Zlatá Koruna, lesík 0,4 km V od kostela v obci, m n. m., 7152a; B. Trávníèek Zlatá Koruna, od samoty Harazim údolím ke Zlaté Korunì, na poli, m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, od samoty Harazim údolím ke Zlaté Korunì, m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, Plešovice, pole ca 0,35 km JV od kaplièky v Plešovicích, pøi cestì smìr Zlatá Koruna, 510 m n. m., 7152a; L. Lippl Zlatá Koruna, Plešovice, v obci, 510 m n. m., 7152a; L. Lippl Zlatá Koruna, pravý bøeh Vltavy, mezi Zlatou Korunou a samotou U Hvízdala, víceménì Cynancho-Quercetum s reliktní borovicí na skalách (granulit), m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, pravý bøeh Vltavy, 450 m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, rybníèek v aluviu pøed samotou U Hvízdala, 440 m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, samota U Rohana, 440 m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, u samoty U Hvízdala, 440 m n. m., 7152a; K. Prach Zlatá Koruna, v obci (v její V èásti), m n. m., 7152a; B. Trávníèek Zlatá Koruna, vegetace u silnice mezi eleznièní stanicí a obcí, m n. m., 7152a; B. Trávníèek. 37n. Kaplické mezihoøí 146. Èernice, stránì a skalky na pravém bøehu Jíleckého potoka ca 0,2 km SZ od Jílkova Mlýna, 500 m n. m., 7152c; M. Lepší Èernice, stránì a skalky na pravém bøehu Jíleckého potoka ca 0,6 km ZJZ od Jílkova Mlýna, 500 m n. m., 7152c; M. Lepší Kaplice, od ústí øíèky Èerná ke Kaplici, m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, Poøešín, v obci na skalce, 570 m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, Poøešín, v obci, 570 m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, ve mìstì, 550 m n. m., 7252d; K. Prach Kaplice-Nádra í, Rozpoutí, v obci, 600 m n. m., 7252b; K. Prach Kaplice-Nádra í, vlakové nádra í, 600 m n. m., 7252b; K. Prach. 37o. Kaòon Malše 154. Kaplice, u ústí øíèky Èerná do Malše, 510 m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, Poøešín, hrad, 520 m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, Poøešín, údolí Malše pod hradem a dále k jihu reliktní lískoviny, m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, Poøešín, údolí Malše pod hradem a dále k jihu, m n. m., 7253a; K. Prach Kaplice, údolí Malše pøed ústím øíèky Èerná smìrem od Poøešína, 510 m n. m., 7253a; K. Prach Øímov, obec rozcestí, zastávka autobusu, 450 m n. m., 7152b; Z. Chocholoušková. 37p. Novohradské podhùøí 160. Besednice, obec, 590 m n. m., 7253a; Z. Chocholoušková.

20 90 Lepší, Lepší & Štech: Výsledky FK ÈBS v Èeských Budìjovicích (2001) 161. Besednice, v obci, pìstované druhy u obchodu na návsi, 590 m n. m., 7253a; Z. Chocholoušková Èervený Újezdec, vrch Vávra, m n. m., 6953c; L. Lippl Dolní Svince, u eleznièní tratì V od obce, 515 m n. m., 7152b; K. Boublík Holkov, eleznièní stanice, 530 m n. m., 7152b; K. Boublík Jelmo, les v údolí potoka 0,7 km J 1,4 km JV od obce, m n. m., 6953c; L. Èech Jelmo, okraj cesty na pravém bøehu potoka ca 0,7 km J od obce, 480 m n. m., 6953c; L. Èech Jelmo, vlhká louka na pravém bøehu potoka ca 0,7 km J od obce, 480 m n. m., 6953c; L. Èech Kamenný Újezd, les a jeho okraje pøi luté turistické znaèce 1 2 km JV od osady Na Dolech, m n. m., 7052d/7152b; K. Boublík Kamenný Újezd, les ca 0,5 km VJV od osady Na Dolech, 460 m n. m., 7052d; K. Boublík Kamenný Újezd, louka 1 km JV od osady Na Dolech, 460 m n. m., 7052d; K. Boublík Kamenný Újezd, mezi osadou Bukovec a Milíkovským rybníkem JJZ od osady, 505 m n. m., 7152b; K. Boublík Kamenný Újezd, osada Bukovec, 510 m n. m., 7152b; K. Boublík Kamenný Újezd, eleznièní zastávka v osadì Na Dolech a okolí eleznièní tratì JV od osady, 450 m n. m., 7052d; K. Boublík Keblany, hráz rybníka v rezervaci Keblanský potok (Ïáblík) 1,7 km S od obce, 455 m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, kulturní louka na okraji lesa 1 km SSZ od obce, 500 m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, les v okolí soutoku Keblanského a Besednického potoka 0,7 km Z od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, les v údolí Keblanského potoka 1,4 km S od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, louèka v lese podél pøítoku Keblanského potoka 1,2 km SSZ S od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, mokøady a rašeliništì v údolí Keblanského potoka (protr ená hráz starého rybníka a olšiny) nad rezervací Keblanský potok (Ïáblík) 1,5 km S od obce, 460 m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, okraj lesa 1 km SSZ od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, pøevá nì nekosené louky v údolí Keblanského potoka 0,8 km ZSZ od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich Keblany, rybník Ïáblík (rezervace Keblanský potok) 1,6 km S od obce, 455 m n. m., 7153d; V. Grulich Komaøice, niva Stropnice u silnice Sedlo Komaøice ca 0,5 0,6 km J od Komaøic, 430 m n. m., 7153a; J. Štìpánek Komaøice, porosty poblí silnice u rybníka Pelikán ca 1 km ji nì od obce Komaøice, 430 m n. m., 7153a; J. Štìpánek Komaøice, v obci, 450 m n. m., 7153a; J. Štìpánek Kosov, obec, m n. m., 7152b; V. Grulich Kosov, pole a køovinaté meze mezi okrajem obce a lesem 0,4 km SZ od obce, m n. m., 7152b; V. Grulich Kosov, Krnín, les v okolí eleznièní stanice Chlumec (V od obce), 510 m n. m., 7152b; B. Trávníèek Libníè, PP Libniè, smíšený les s opuštìnými vápencovými lùmky ca 0,7 km V od kostela v obci, 520 m n. m., 6953c; L. Èech Lišov, okraj lesa ca 2 km Z od kostela v obci, 550 m n. m., 6953c; L. Èech Lišov, travnaté okraje cesty u samoty Vìtrník, m n. m., 6953d; L. Èech Lišov, v lese podél lutì znaèené turistické stezky 2 3 km Z od kostela v obci, m n. m., 6953c; L. Èech Lništì, les v údolí Keblanského potoka mezi rybníky Ïáblík a Mezilesí 1,2 km Z SZ od obce, 455 m n. m., 7153d; V. Grulich Lništì, meze podél silnice k Trhovým Svinùm mezi Trajerovým Mlýnem a Buškovým Hamrem 1,2 km SZ 0,7 km S od obce, m n. m., 7153d; V. Grulich.