Květena Těšovských pastvin

Transkript

1 Sborník muzea Karlovarského kraje 16 / Květena Těšovských pastvin Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel ÚVOD Výslunné orchidejové louky jsou v nejzápadnější části České republiky poměrně vzácným biotopem. Příčinu je nutné hledat nejen v abiotických (zejména v klimatických a geologických) faktorech, ale i v tom jak člověk v minulosti území využíval. Převážná část západních Čech patří vzhledem ke své střední nadmořské výšce a subatlantskému charakteru do nejchladnějších a vlhkých klimatických jednotek mírně teplé klimatické oblasti (Qu i t t 1971, Za h r a d n i c k ý & Ma c ko v č í n 2004). Průměrné roční teploty se pohybují mezi 4 ºC (horské partie) až 7 ºC (pouze pánevní oblasti), na většině území mezi 5 až 6 ºC. V dlouhodobém průměru spadne na většině území 600 až 800 mm srážek za rok (ve Slavkovském lese, Českém lese a Krušných horách pak 800 až 900 mm za rok; podle Qui t t 1971, Za h r a d n i c k ý & Ma c ko v č í n 2004). Geologická stavba území je sice poměrně pestrá, ale kromě menších oblastí s vulkanity a amfibolity (zčásti metamorfované vulkanické horniny) je tvořená zejména kyselými horninami. Z toho vyplývá, že krátkostébelné a mezické květnaté louky zde pravděpodobně vždy hostily ve větších populacích jen několik druhů orchidejí zejména vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vstavač kukačku (Orchis morio), vstavač osmahlý (O. ustulata), vstavač mužský (O. mascula), vemeníček zelený (Coeloglossum viride), pětiprstky (Gymnadenia sp. div.) apod. Velkoplošný zánik sušších a mezických orchidejových luk přineslo pravděpodobně až přerušení tradičního obhospodařování krajiny v druhé třetině 20. století vyvolané několikerým administrativním přesídlením obyvatelstva, změnou hustoty osídlení a radikální změnou přístupu k hospodaření. Vše pak dokonal nástup zemědělské velkovýroby v 50. až 80. letech 20. století včetně rozsáhlých pozemkových úprav, které byly v některých oblastech západních Čech prováděny se zvláště velkou horlivostí za velkorysé finanční podpory státu. V této době byly květnaté louky buď převedeny na ornou půdu, či na velmi intenzivně využívané pastviny skotu, nebo byly, na méně přístupných místech, zcela ponechány ladem či zalesněny jehličnatými monokulturami. Jen zřídka se zachovaly louky a pastviny využívané buď k pravidelné sklizni sena, nebo k méně intenzivní (popřípadě rotační) pastvě dobytka. Mezi nejrozsáhlejší a nejzachovalejší enklávy květnatých luk na Chebsku patří právě Těšovské pastviny. VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Těšovské pastviny se rozprostírají na západně orientovaných poměrně prudkých svazích Slavkovského lesa nad údolím Lipoltovského potoka mezi obcemi Těšov a Mokřina. Do floristického průzkumu byly zahrnuty veškeré luční porosty, háje a meze od koryta Lipoltovského potoka (446 až 452 m n. m.) po silnici k Těšovské hájovně (600 m n. m.) viz obr. 1 a vnitřní strana obálky. Převýšení 154 m je dosaženo na relativně krátké vzdálenosti 850 m. Studovaná enkláva měří od východu k západu 900 m a od severu k jihu 650 m, její celková plocha je cca 43,5 ha. Větší část (cca 60 %) zabírají bezlesé, vesměs luční enklávy, menší část (cca 33 %) pak dřevinami zarostlé meze, okraje vodotečí a hájky. Součástí studované plochy je smí-

2 268 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel šený les na severním okraji enklávy zabírající cca 7 % plochy vymezeného území (lokalita 13, viz obr. 1 a vnitřní strana obálky). Geologické podloží tvoří muskovitický granit (v části směrem k obci Mokřina) a fylity a svory (podle Ka l i n a et al. 1963). Z geomorfologického hlediska náleží území do okrsku Arnoltovská vrchovina podcelek Kynžvartská vrchovina, celek Slavkovský les, podsoustava Karlovarská vrchovina, Krušnohorská soustava (Dem e k et al. 1965). Podle regionálně fytogeografického členění ČR (Sk a l i c k ý 1988) leží území na rozhraní fytogeografických okresů 24a. Chebská pánev a 28a. Kynšperská vrchovina. Potenciální přirozenou vegetací území Těšovských pastvin (mimo aluvium Lipoltovského potoka) jsou bikové a jedlové doubravy a bikové bučiny (Ne u h ä u s l o v á et al. 1998). Celé zkoumané území se nachází na katastru obce Těšov u Milíkova. Lokalitu vstavače kukačky (Orchis morio) našel u Těšova na jaře roku 1981 Miloš Hostička z Plzně (M. Ho s t i č k a, ústní sdělení). Tehdy patřily vstavače kukačky v západních a jihozápadních Čechách sice k mizejícím, ale ještě roztroušeně se vyskytujícím druhům. Hostičkům údaj se pokusili ověřit až v první polovině 90. let 20. století M. Trégler a J. Bytel, kteří ve stráni nad Těšovem (dnešní tzv. kukačková louka lokalita č. 1) znovu objevili bohatou populaci Orchis morio (M. Tr é g l e r, ústní sdělení). V následujících letech zde pak populace vzácných druhů začal pravidelně sledovat Harald Hertel. Monitoring rozsáhlé populace vstavače kukačky pak pravidelně probíhá od roku 2001 pod patronací ZO ČSOP Kladská. Samostatný floristický průzkum celého území nebyl dosud zpracován. Květenou části území se zabýval druhý z autorů tohoto příspěvku (Tá j e k 2004). METODIKA Celé studované území Těšovských pastvin bylo rozděleno na 24 lokalit (viz obr. 1 a vnitřní strana obálky). Podrobný floristický průzkum probíhal v průběhu roku 2007 a v první polovině roku Většinu vymezených lokalit autoři průzkumu navštívili nejméně třikrát během vegetační sezóny (jarní, letní a pozdně letní aspekt), část lokalit pak i vícekrát. Během léta byl na každé lokalitě proveden kompletní soupis všech nalezených cévnatých rostlin (tzv. seznam k datu označený zkratkou SD v závorce za datem průzkumu). Cílem ostatních pochůzek bylo buď zaznamenat druhy daného aspektu (častokrát společně s rozsáhlým floristickým soupisem), nebo dohledat či kvantifikovat populace významných případně v území vzácnějších druhů. Přehled pochůzek je uveden u popisu jednotlivých lokalit. (Data revizí velikosti populací Botrychium lunaria, Gymnadenia conopsea a Coeloglossum viride, která prováděl H. Hertel, nejsou v přehledech zahrnuta.) Není-li uvedeno jinak, prováděl floristickou inventarizaci J. Brabec. Během inventarizačních pochůzek byla pro každý zaznamenaný druh kategoriálně (5 respektive 6 kategorií) odhadnuta početnost populace v rámci celé plochy dané lokality. Ve floristickém soupisu (tab. 1) je pak uveden nejvyšší zaznamenaný odhad pro daný druh. Kategorie byly vymezeny následovně: 1 ojedinělý výskyt: pouze jeden nebo několik málo exemplářů v jednom místě lokality; 2 řídký výskyt: několik málo exemplářů na více místech lokality nebo desítky exemplářů na jednom či dvou místech lokality; 3 roztroušený výskyt: exempláře řídce roztroušeny víceméně po celé lokalitě nebo bohatá populace (stovky ex.) na jednom nebo několika málo místech lokality; 4 hojný výskyt: druh se vyskytuje v mnoha exemplářích (tisíce) víceméně po celé lokalitě nebo je v některých částech lokality dominantní (má vysokou pokryvnost) a v jiných se pak vyskytuje řidčeji;

3 Květena Těšovských pastvin velmi hojný výskyt: druh je na lokalitě dominantní nebo je dominantou případně kodominantou některých částí lokality a i v jiných se vyskytuje hojně nebo alespoň roztroušeně; + výskyt bez kvantifikace: prezence druhu na lokalitě bez existence záznamu o jeho početnosti (došlo buď k opomenutí kvantifikace, nebo nebyla záměrně provedena, protože by byla zkreslena např. po seči, pastvě, u některých obtížněji rozeznatelných skupin taxonů). Kategorizace je sice subjektivní, ale upřesňuje alespoň odhadem početnost všech druhů, tj. i těch, které jsou považovány v současné době za hojné nebo nezajímavé. Velikost populací všech ochranářsky či jinak zajímavých druhů byla pak odhadnuta přesněji. Přesnější údaje jsou uvedeny v komentářích k vybraným taxonům. Údaje z podrobného průzkumu byly doplněny údaji z terénních zápisníků autorů z let 1994 až 2006 a dalšími rukopisnými a literárními údaji (veškeré prameny jsou vždy uvedeny). Údaje o obhospodařování v uplynulých letech, uvedené v kapitole Popis jednotlivých lokalit, jsou odhadovány na základě stavu vegetačního krytu. V minulosti zaznamenané hospodaření na jednotlivých lokalitách je pak popsáno v kapitole Historie a současnost hospodaření, ochrana přírody. Během inventarizačního průzkumu bylo v území sebráno více než 200 herbářových položek cévnatých rostlin. Všechny položky jsou uloženy v herbáři Muzea Cheb (mezinárodní akronym CHEB viz Hol m g r e n & Ho l m g r e n 1998-), duplikáty některých pak v herbáři Národního muzea v Praze (PR) a herbáři Univerzity Karlovy (PRC). Dokladovány byly zejména taxonomicky obtížnější rody a fytogeograficky významnější druhy. Zeměpisné souřadnice byly zjištěny přístrojem Garmin GPSmap 60CSx přímo v terénu a jsou uvedeny v souřadnicovém systému WGS 84 (N severní šířka a E východní délka). České i latinské názvosloví vyšších rostlin je sjednoceno podle Klíče ke květeně ČR (Ku b á t et al. 2002). Názvy fytocenologických jednotek jsou v pojetí Moravce (Mo r a v e c et al. 1995). Ohrožení jednotlivých druhů je uvedeno podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. ( 1 = druhy kriticky ohrožené, 2 = silně ohrožené a 3 = ohrožené) a podle Červeného seznamu cévnatých rostlin (Pr o c h á z k a 2001): C1 = druhy kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4a = vzácnější druhy vyžadující další pozornost méně ohrožené, C4b = vzácnější druhy vyžadující další pozornost dosud nedostatečně prostudované. Poznámka CITES je uvedena u taxonů, které jsou součástí Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, tzv. Washingtonské úmluvy.

4 270 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel VÝSLEDKY Popis jednotlivých lokalit Lokalita 1 (tzv. kukačková louka ) Víceméně pravidelně obhospodařovaná svahová, západně orientovaná výslunná louka o rozloze cca 3,5 ha. Vegetaci lze řadit do svazu Arrhenatherion, místy s přechody do svazu Violion caninae s převahou travin kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), třeslice prostřední (Briza media), bika ladní (Luzula campestris), místy jsou hojnější lipnice luční (Poa pratensis), smilka tuhá (Nardus stricta), vzácněji se vyskytuje trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens). Z širolistých bylin jsou na většině louky velmi hojné pryskyřník prudký (Ranunculus acris), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Nejcennější částí lokality jsou krátkostébelné trávníky v konkávní (vypouklé) střední partii louky s hojným výskytem vstavače kukačky (Orchis morio). V této části se nachází také bohaté populace pryskyřníku hlíznatého (Ranunculus bulbosus), vítodu obecného (Polygala vulgaris) a kokrhele menšího (Rhinanthus minor). Okraje louky jsou mezofilnější, často s dominujícím medyňkem měkkým (Holcus mollis), pravděpodobně v důsledku vyššího zastínění a opadu listí z okolních stromů. Nejspodnější část lokality je vlhčí, tvořená mezickými porosty s větší pokryvností medyňku vlnatého (Holcus lanatus). Druhové soupisy: , , (J. Brabec a účastníci exkurze), (SD), , , (kolektiv účastníků sčítání Orchis morio), Lokalita 2 (pravobřežní niva Lipoltovského potoka) Širší jižní část pravobřežní nivy Lipoltovského potoka (tj. u obce Těšov) porůstají zejména neudržované porosty mokřadní vegetace z podsvazu Filipendulenion (tužebníková lada) a svazu Caricion gracilis (porosty vysokých ostřic) s dominantami skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a ostřice ostrá (Carex acutiformis). Na některých místech (zejména blíže vlastnímu toku) je tato mokřadní vegetace nahrazena porosty s dominující chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), popřípadě porosty s dominujícími ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). Místy je ve všech typech vegetace hojná konopice dvouklaná (Galeopsis bifida). Porosty bylinného patra postupně přerůstají olšemi (zejména kolem toku) a porosty křovitých vrb především vrbou popelavou (Salix cinerea) a výmladky vrby křehké (Salix fragilis). Užší severní části pravobřežní nivy Lipoltovského potoka (tj. směrem na obec Mokřina) tvoří vzrostlé porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa) s vtroušenými stromy břízy bradavičnaté (Betula pendula) a dubu letního (Quercus robur). V podrostu dominuje buď chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), nebo ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Na strmějších svazích pak v podrostu ostrůvkovitě dominují lipnice hajní (Poa nemoralis) nebo medyněk měkký (Holcus mollis). Druhové soupisy: , (SD), , , Lokalita 3 Léta neobhospodařované mezofilní louky svazu Arrhenatherion s výraznou dominancí kostřavy červené (Festuca rubra), psinečku tenkého (Agrostis capillaris) a místy medyňku měkkého (Holcus mollis). V okrajích (zejména spodních) je pak velmi hojný kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). V části přecházející k nivě potoka (tj. k lokalitě č. 2) rostou hojně druhy

5 Květena Těšovských pastvin 271 Obr. 1: Ortofotomapa Těšovských pastvin s vymezením hranice floristického průzkumu (silná čára) a jednotlivých lokalit č. 1 až 24 (slabá čára). Mapový podklad Geodis Brno, spol. s r. o.

6 272 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel mokřadních lučních společenstev svazu Calthion tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). V okrajích pod lesem a na mezi s břízami se pak řídce objevují druhy sušších krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae). Součástí lokality je i mez hraničící s lokalitou č. 6. Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), v podrostu pak kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Druhové soupisy: , (SD), Lokalita 4 Segment zahrnuje údolí s prameništi a jeho stráně severně kukačkové louky (tj. lokality č. 1). Do lokality spadají též dřevinami zarostlé ruiny nad lokalitou č. 1, a březové háje s fragmenty výslunných bezlesí mezi lokalitami č. 3 a 1 na západně orientovaných svazích. Druhové soupisy: , (J. Brabec a účastníci exkurze), (SD), Lokalita 5 Segment zahrnuje tři části: 1. louku pod hájem tj. bývalou louku (pastvinu) ve stráni s roztroušenými vzrostlými břízami (Betula pendula) a olšemi (Alnus glutinosa); 2. navazující březový háj nad loukou (nad další mezí) a 3. louku nad hájem tj. fragment svahové louky (pastviny) nad březovým hájem (tento fragment navazuje mezí na lokality č. 7 a 8). Ve spodní a střední části louky pod hájem dominují medyněk měkký (Holcus mollis), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Horní partie louky pod hájem (tj. na rozhraní s březovým hájem) jsou květnatější s dominujícími druhy medyňkem měkkým (Holcus mollis), tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum), kostřavou červenou (Festuca rubra) a lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia). V březovém háji (stromové patro tvoří téměř výhradně břízy bradavičnaté Betula pendula) dominují v podrostu medyněk měkký (Holcus mollis) a tomka vonná (Anthoxanthum odoratum). V louce nad hájem dominují psárka luční (Alopecurus pratensis) a medyněk měkký (Holcus mollis). Druhové soupisy: (SD), Lokalita 6 Léta neobhospodařovaná louka v okrajích s druhy krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae) s hojným výskytem bedrníku obecného (Pimpinella saxifraga). Ve střední a spodní části louky dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris), hojně se vyskytuje kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a medyněk měkký (Holcus mollis). Lokalita zahrnuje též mez nad loukou. Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), místy je hojný nálet topolu osiky (Populus tremula). V bylinném patře pak dominují psineček tenký (Agrostis capillaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a černýš luční (Melampyrum pratense). Druhové soupisy: , (SD), Lokalita 7 Léta neobhospodařovaná mezická louka, jen v horních (tj. východních) a severních okrajích s hojnějším výskytem druhů krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae). Na celé ploše louky dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris) a místy

7 Květena Těšovských pastvin 273 medyněk měkký (Holcus mollis). Hojně se vyskytuje řebříček obecný (Achillea millefolium) a ve spodních partiích též kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). Na mezi nad loukou, která je součástí této lokality, dominují ve stromovém a keřovém patře bříza bradavičnatá (Betula pendula) a topol osika (Populus tremula). V bylinném patře pod dřevinami mají největší pokryvnost psineček tenký (Agrostis capillaris) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). V místech bez stromového a keřového patra je pak vegetace podobná louce pod mezí, tj. dominují kostřava červená (Festuca rubra), psineček tenký (Agrostis capillaris) a medyněk měkký (Holcus mollis). Druhové soupisy: , (SD), Lokalita 8 Léta neobhospodařovaná svahová louka, jejíž součástí jsou i tři drobné meze bez stromového a keřového patra. Louka je porostlá degradovanými mezickými porosty svazu Arrhenatherion s dominujícími travami kostřavou červenou (Festuca rubra), psinečkem tenkým (Agrostis capillaris) a medyňkem měkkým (Holcus mollis). Na drobných mezích a v severních partiích louky se vyskytují druhy krátkostébelných trávníků (svaz Violion caninae) hojně zde rostou třeslice prostřední (Briza media), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a místy smilka tuhá (Nardus stricta). Ve středních a západních partiích louky je další dominantou kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a místy je hojný děhel lesní (Angelica sylvestris). Součástí lokality je i horní mez (ve stromovém patře dominují bříza bradavičnatá Betula pendula a dub letní Quercus robur), která je rozšířená o pás náletu břízy (výšky cca 3 až 5 m). V bylinném patře meze dominují psineček tenký (Agrostis capillaris), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), medyněk měkký (Holcus mollis), mezi hojné druhy patří černýš luční (Melampyrum pratense) a na části meze též hasivka orličí (Pteridium aquilinum). Druhové soupisy: , (SD), Lokalita 9 Nepravidelně sečená louka (v posledních letech víceméně bez obhospodařování). V minulosti byla louka zcela jistě z velké části porostlá květnatými společenstvy krátkostébelných luk svazu Violion caninae (v horních a středních partiích) a mezofilními společenstvy svazu Arrhenatherion (ve spodních partiích). V současné době ve středních a dolních částech louky dominuje medyněk měkký (Holcus mollis), který je v nejspodnějších partiích přerostlý náletem osik (Populus tremula). Medyněk měkký je hojný i v horních partiích, kde se zachovaly fragmenty vegetace s druhy společenstev svazu Violion caninae s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra). Na některých místech louky expanduje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Mez nad loukou je zarostlá vzrostlými břízami (Betula pendula) a náletem osik (Populus tremula). V keřovém patře se uplatňují kromě osik a bříz též jasany (Fraxinus excelsior), trnky (Prunus spinosa) a porosty ostružin (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře dominuje lipnice hajní (Poa nemoralis) a porosty borůvky (Vaccinium myrtillus). Druhové soupisy: , (J. Brabec a P. Tájek), (SD), Lokalita 10 Nepravidelně sečená louka (pastvina) bez výrazněji patrné degradace lučních porostů způsobené neobhospodařováním. V porostu (svaz Arrhenatherion) absolutně dominuje kostřava červená (Festuca rubra), jen ve spodních partiích louky se výrazněji přidávají medyněk vlna-

8 274 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel tý (Holcus lanatus) a kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). Medyněk měkký (Holcus mollis) je častější jen v okrajích louky. Mez nad loukou je zarostlá vzrostlými břízami (Betula pendula) v některých místech s bohatým podrostem ostružiníků (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře jsou hojné borůvky (Vaccinium myrtillus), pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus) a černýš luční (Melampyrum pratense). Druhové soupisy: , (SD), (J. Brabec a B. Malec), , , Lokalita 11 Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem pravděpodobně bez pravidelného obhospodařování. Víceméně celá louka je zarostlá vegetací mezických luk svazu Arrhenatherion s absolutní dominancí kostřavy červené (Festuca rubra). Součástí lokality je i mez nad loukou. Mez a horní okraje louky jsou zarostlé vzrostlými břízami (Betula pendula). V jejich porostu se roztroušeně vyskytuje pryskyřník hajní (Ranunculus nemorosus). Druhové soupisy: , (SD), , Lokalita 12 Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem pravděpodobně bez pravidelného obhospodařování. Ve spodních partiích je louka porostlá mezickými porosty svazu Arrhenatherion, ve kterých se v dominanci střídá kostřava červená (Festuca rubra) a medyněk vlnatý (Holcus lanatus); velmi hojně až dominantně jsou zastoupeny druhy z čeledi miříkovitých kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Hojně přimíšené jsou i další typické druhy mezických luk ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a psárka luční (Alopecurus pratensis). Střední a horní partie louky jsou poněkud sušší s výraznou dominancí kostřavy červené (Festuca rubra) s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris) a pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris). Úzká mez nad loukou, která je rovněž součástí lokality, je porostlá vzrostlými (víceméně solitérními) břízami (Betula pendula) a vzrostlým náletem osik (Populus tremula). Část meze zarůstá trnka (Prunus spinosa). Bylinné patro meze tvoří druhy přiléhajících lučních porostů. Druhové soupisy: , (SD), , , Lokalita 13 ( hruštičkový les ) Jižní a střední partie lokality tvoří kyselá doubrava ve stromovém patře s velmi hojnou břízou bradavičnatou (Betula pendula) a přimíšenými borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies). Keřové patro je chudé, tvoří ho pouze ojedinělé keře krušiny olšové (Frangula alnus) a menší polykormony ostružiníků (Rubus subg. Rubus). V bylinném patře dominuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a černýš luční (Melampyrum pratense). Směrem do severních partií doubrava postupně přechází do zcela kulturního jehličnatého lesa, kde ve stromovém patře dominuje smrk ztepilý (Picea abies) s příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris) a břízy bradavičnaté (Betula pendula). Bylinné patro je v této části velmi řídké a druhově chudé. Druhové soupisy: , (J. Brabec a B. Malec), , (SD), ,

9 Květena Těšovských pastvin 275 Lokalita 14 Relativně pravidelně obhospodařovaná (sečená) krátkostébelná, v minulosti pravděpodobně oraná louka, v posledních letech též příležitostně využívaná na skládkování dřeva. V porostu dominují kostřava červená (Festuca rubra) a tomka vonná (Anthoxanthum odoratum). Velmi hojně a s velkou pokryvností se vyskytují jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jetel plazivý (Trifolium repens) a vikev plotní (Vicia sepium). Úzká mez u silnice je součástí lokality. Její stromové patro tvoří několik solitérních bříz (Betula pendula) a jeřábů ptačích (Sorbus aucuparia), keřové patro pak růže šípkové (Rosa canina agg.) a bez černý (Sambucus nigra). Bylinné patro meze se druhovým složením neodlišuje od navazujícího lučního porostu, jen je poněkud mezičtější. Druhové soupisy: , (SD), , Lokalita 15 Pravidelně sečená kulturní louka, v minulosti pravděpodobně pole. Jižní část louky je tvořena porosty s dominancí ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius). V horních partiích louky u chalupy se nachází mokřina s dominující skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) a v okrajových částech pak s hojným výskytem medyňku měkkého (Holcus mollis). Na ostatních plochách louky dominuje kostřava červená (Festuca rubra) a hojně se vyskytuje škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides). Háj a meze nad loukou již nejsou do lokality zahrnuty. Druhové soupisy: , (SD), , Lokalita 16 Horní a střední partie louky hostí květnaté, pravidelně obhospodařované (častěji sečené než pasené) krátkostébelné porosty (vegetace svazu Violion caninae) s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra) a tomkou vonnou (Anthoxanthum odoratum) v mozaice s malým mokřadem (s druhy Agrostis stolonifera, Carex nigra, C. echinata, C. panicea, Cirsium palustre, Juncus effusus, Myosotis palustris a Dactylorhiza majalis). Směrem do spodních částí louky pak přibývá medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a zejména medyněk měkký (Holcus mollis). Spodní části louky, oddělené drobnými, málo patrnými mezemi, nebyly v posledních několika letech před průzkumem pravděpodobně vůbec obhospodařované. Součástí lokality jsou i mez na rozhraní s lokalitou č. 15 a remíz při jižním okraji lokality. Ve stromovém patře meze dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), hojné jsou nálety osik (Populus tremula) a jasanů ztepilých (Fraxinus excelsior), přecházející též do keřového patra. Z dalších dřevin se ve stromovém patře meze uplatňují borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a třešeň ptačí (Prunus avium). Keřové patro je vyvinuto jen v některých částech, pak dominuje, kromě výše uvedených osik a jasanů, trnka (Prunus spinosa) a roztroušeně jsou zastoupeny keře růže šípkové (Rosa canina agg.). V bylinném patře nejčastěji dominuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Ve stromovém i keřovém patře remízu dominují osiky (Populus tremula) a břízy (Betula pendula). Hojné jsou v keřovém patře též ostružiníky (Rubus subg. Rubus), ostružiník maliník (Rubus idaeus) a trnky (Prunus spinosa). Z dalších dřevin se uplatňují dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Bylinné patro je řídké, roztroušeně se vyskytuje starček hajní (Senecio ovatus), řídce pak pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), jestřábník Lachenalův (Hieracium lachenalii), vratič obecný (Tanacetum vulgare) a další běžné luční druhy. Druhové soupisy: , (J. Brabec a P. Tájek), (SD), ,

10 276 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel Lokalita 17 Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech pravděpodobně víceméně pravidelně sečená. Na většině plochy dominuje kostřava červená (Festuca rubra), jen v horních a některých spodních částech je hojný ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius). Mozaikovitě přistupují tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) a rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Na některých místech maloplošně dominuje i medyněk měkký (Holcus mollis). Na jihovýchodním okraji louky se nachází malý pramenný mokřad, který byl v minulosti pravděpodobně napájecím rybníčkem pro pasená zvířata. Součástí lokality je i mez na rozhraní s lokalitou č. 15 a na ní navazující remíz na hranici s lokalitami č. 15 a 16. Zapojené stromové patro horní meze (pokryvnost cca 80 %) je tvořeno zejména břízami (Betula pendula) a osikami (Populus tremula). Přimíšeny jsou jednotlivé exempláře (vždy do 2 ks) smrku ztepilého (Picea abies), vrby jívy (Salix caprea) a jabloně (Malus domestica). Keřové patro je řídké, zastoupeny jsou jen mladé exempláře bříz (Betula pendula) a osik (Populus tremula). V bylinném patře dominují metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus), hojně se vyskytují psineček tenký (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a černýš luční (Melampyrum pratense). Remíz je hustě zarostlý dřevinami. Ve stromovém patře (pokryvnost cca 40 %) dominují břízy (Betula pendula) a osiky (Populus tremula), v keřovém pak osiky (Populus tremula) a jasany (Fraxinus excelsior). Přimíšeny jsou i další dřeviny: švestka (Prunus domestica), javor klen (Acer platanoides), bez černý (Sambucus nigra), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), vrba jíva a v. ušatá (Salix caprea, S. aurita) a třešeň ptačí (Prunus avium). Ve zruderalizovaném bylinném patře dominují celík obrovský (Solidago gigantea), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a pýr plazivý (Elytrigia repens). Druhové soupisy: , (J. Brabec a P. Tájek), (SD), Lokalita 18 Menší louka s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra) a psinečkem tenkým (Agrostis capillaris), která zarůstá v severních částech náletovými dřevinami. Luční porost je poměrně monotónní. Pouze v horních partiích jsou hojnější druhy krátkostébelných luk svazu Violion caninae. V jižních částech u lesa, kde prosakuje voda z prameniště na lokalitě č. 17, je porost bohatší o mokřadní druhy ostřic (Carex demissa, C. panicea, C. nigra), sítiny (Juncus effusus, J. articulatus) a další mokřadní druhy (např. kozlík dvoudomý Valeriana dioica, karbinec evropský Lycopus europaeus apod.). Mez nad loukou, která je součástí lokality, je poměrně úzká (3 až 4 m), širší je jen v jižní části kolem potůčku. Ve stromovém a keřovém patře dominuje bříza bradavičnatá (Betula pendula), v místě mokřadu pak vrba křehká (Salix fragilis), přimíšeny jsou jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), topol osika (Populus tremula), třešeň (Cerasus sp.), smrk ztepilý (Picea abies), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), kalina obecná (Viburnum opulus), dub letní (Quercus robur), růže šípková (Rosa canina agg.), místy ostružiník křovitý (Rubus subg. Rubus). V podrostu dominuje psineček tenký (Agrostis capillaris), v mokřadu se pak přidávají medyněk měkký (Holcus mollis) a zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans). Druhové soupisy: , (SD po pastvě),

11 Květena Těšovských pastvin 277 Lokalita 19 Mezická svahová louka s porosty svazu Arrhenatherion s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra), psinečkem tenkým (Agrostis capillaris) a místy s medyňkem měkkým (Holcus mollis). Ve středních a horních partiích je porost nízký s hojnými druhy ze společenstev svazu Violion caninae. Hojně se vyskytují tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), bika ladní (Luzula campestris), svízel nízký (Galium pumilum), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) a rozrazil lékařský (Veronica officinalis), roztroušeně pak svízel hercynský (Galium saxatile), smilka tuhá (Nardus stricta), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) a kontryhel sivý (Alchemilla glaucescens). Mez nad loukou, která je součástí lokality, je zarostlá ve stromovém i keřovém patře náletovými dřevinami zejména břízou bradavičnatou (Betula pendula), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a topolem osikou (Populus tremula). V podrostu dominují metlička křivolaká (Avenella flexuosa), psineček tenký (Agrostis capillaris) a medyněk měkký (Holcus mollis). Druhové soupisy: , (J. Brabec a P. Tájek), (SD), , Lokalita 20 Nepravidelně obhospodařovaná louka (pastvina) v posledních letech před průzkumem zjevně bez jakéhokoli obhospodařování. V horních partiích dominuje kostřava červená (Festuca rubra) a na mnoha místech jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella). Spodní partie louky jsou mezičtější, s dominujícím medyňkem měkkým (Holcus mollis), s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris) a místy s porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Úzká (do 5 m šířky) mez, která patří do této lokality, je ve stromovém patře hustě zapojená břízami (Betula pendula) s přimíšeným dubem letním (Quercus robur) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Keřové patro (vyvinuté jen na části meze, pokryvnost cca 20 %) je tvořené porostem trnek (Prunus spinosa) a solitérními exempláři jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), hrušně (Pyrus communis), růže šípkové (Rosa canina agg.) a břízy bradavičnaté (Betula pendula). V bylinném patře se v dominanci střídají lipnice hajní (Poa nemoralis) s medyňkem měkkým (Holcus mollis), psinečkem tenkým (Agrostis capillaris), kostřavou červenou (Festuca rubra) a místy i s pýrem plazivým (Elytrigia repens). Druhové soupisy: , (SD), , Lokalita 21 Malá, nepravidelně obhospodařovaná trojúhelníková louka s mezickými porosty svazu Arrhenatherion. V horních partiích dominuje kostřava červená (Festuca rubra), spodní partie louky jsou pak vlhčí, s dalšími hojnými druhy: ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), medyňkem měkkým (Holcus mollis), srhou říznačkou (Dactylis glomerata), kerblíkem lesním (Anthriscus sylvestris) a bršlicí kozí nohou (Aegopodium podagraria). Široká (cca 15 až 20 m) mez s bývalou cestou (přesněji jde o dvě meze a cestu mezi nimi) je součástí této lokality. Stromové patro meze je rozvolněné (pokryvnost max. 40 %) tvořené zejména břízou bradavičnatou (Betula pendula), modřínem opadavým (Larix decidua), osikou (Populus tremula) a dubem letním (Quercus robur), řídce se vyskytují další dřeviny jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jabloň (Malus domestica) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Keřové patro je řídké tvořené jen několika exempláři druhů

12 278 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel stromového patra a ojediněle solitérními keři růže šípkové (Rosa canina) a bezu hroznatého (Sambucus racemosa). Bylinné patro je z velké části s porosty podobného složení jako bezlesé partie navazujících luk, tj. s dominancí kostřavy červené (Festuca rubra), psinečku tenkého (Agrostis capillaris), s hojnými výskytem tomky vonné (Anthoxanthum odoratum) a pýru plazivého (Elytrigia repens). V dalších částech meze (vesměs pod stromy) pak dominuje medyněk měkký (Holcus mollis), popřípadě lipnice hajní (Poa nemoralis), mezi hojné druhy patří ostružiník křovitý (Rubus subg. Rubus) a klinopád obecný (Clinopodium vulgare). Druhové soupisy: , , (SD ne zcela kompletní). Lokalita 22 Svahová, několik let neobhospodařovaná louka s hojným výskytem keřů (zejména růže šípková Rosa canina agg.) a náletových stromů (např. bříza bradavičnatá Betula pendula, topol osika Populus tremula, olše lepkavá Alnus glutinosa, jasan ztepilý Fraxinus excelsior). Ve spodních partiích jde o mezickou louku víceméně s dominancí psárky luční (Alopecurus pratensis) a s hojným výskytem kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris). V jihozápadním okraji louky se pak nachází mokřad s náletovými olšemi (Alnus glutinosa) a se společenstvy svazu Calthion s hojným výskytem tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria), škardy bahenní (Crepis paludosa) a mokřadních přesliček (Equisetum fluviatile a E. palustre). Střední a horní partie louky jsou sušší, dominují zejména kostřava červená (Festuca rubra) a psineček tenký (Agrostis capillaris), hojně se vyskytují kostřava luční (Festuca pratensis), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), svízel bílý (Galium album) a ptačinec trávovitý (Stellaria graminea). Na některých místech v horních partiích louky je porost krátkostébelný s fragmenty společenstev svazu Violion caninae s hojnějším výskytem třeslice prostřední (Briza media), vítodu obecného (Polygala vulgaris), zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia) a svízele nízkého (Galium pumilum). Na několika místech v horních partiích louky se nacházejí porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Součástí lokality je i široká dřevinami zarostlá mez nad loukou. Jde v podstatě o březový háj (Betula pendula) s přimíšenými dalšími dřevinami dubem letním (Quercus robur), smrkem ztepilým (Picea abies), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a lískou obecnou (Corylus avellana). V podrostu se v dominanci střídají metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a lipnice hajní (Poa nemoralis), hojně se vyskytuje černýš luční (Melampyrum pratense). Druhové soupisy: , (J. Brabec a P. Tájek), , (SD po pastvě), , , (SD), Lokalita 23 V uplynulých letech nepravidelně obhospodařovaná svahová louka. Horní část louky je porostlá suššími mezickými porosty svazu Arrhenatherion s dominující kostřavou červenou (Festuca rubra) a místy hojným medyňkem měkkým (Holcus mollis). Jen v okrajových partiích kolem bříz (Betula pendula) je vegetace nižší s hojnějšími druhy krátkostébelných luk svazu Violion caninae. Ve spodní polovině je louka zarostlá mezickými porosty svazu Arrhenatherion, ve kterých dominuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha říznačka (Dactylis glomerata) a kerblík lesní (Anthriscus sylvestris). V nejnižších částech (na západním okraji louky) se nachází mokřad porostlý vegetací svazu Calthion s dominujícími skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) a tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Na rozhraní horní a dolní poloviny louky pod březovým hájkem se nachází luční prameniště se společenstvy svazu Cardaminion amarae. Meze a hájky v louce a nad ní, které jsou součástí této lokality, jsou ve stromovém patře zarostlé břízami (Betula pendula). Keřové patro není téměř vyvinuto, v bylinném pak

13 Květena Těšovských pastvin 279 dominují kostřava červená (Festuca rubra) nebo metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus). Druhové soupisy: , (SD po pastvě), , (SD ne zcela kompletní). Lokalita 24 Lokalitu č. 24 tvoří celkem dvě části. První je údolí na jižním okraji kukačkové louky (lokalita č. 1), které se rozděluje ve dvě suchá údolí vedoucí mezi lokalitami č. 1 a 22. Druhou částí je mokřad jižně kukačkové louky pod lokalitami č. 22 a 23 a do tohoto mokřadu ústící údolí s potůčkem. Toto údolí začíná na rozhraní lokalit č. 16 a 19 a pokračuje mezi lokalitou č. 23 (na levém břehu) a lokalitami č. 20, 21 a 22 (na pravém břehu). Dvě suchá údolí (příležitostné vodoteče srážkové vody) a jejich stráně tvořící první část lokality jsou zarostlé náletovými dřevinami (borovice lesní Pinus sylvestris, bříza bradavičnatá Betula pendula) a dubem letním (Quercus robur). Bylinné patro je velmi různorodé tvořené zejména lučními a ruderálními druhy, méně pak druhy kyselých doubrav a hájů (metlička křivolaká Avenella flexuosa, černý luční Melampyrum pratense, černýš lesní Melampyrum sylvaticum a zvonek broskvolistý Campanula persicifolia). Horní a střední partie druhé části tvoří údolí s potůčkem napájeným z pramenišť ve stráních. Údolí je poměrně úzké, obklopené lučními porosty, zarostlými mezemi a březovými hájky. Ve stromovém patře dominuje vrba křehká (Salix fragilis), v širších partiích pak ve stráních dub letní (Quercus robur) a bříza bradavičnatá (Betula pendula). Keřové patro je řídké, tvořené nejčastěji keři vrby ušaté (Salix aurita) a bezem černým (Sambucus nigra). Bylinné patro tvoří druhy potočních niv, pramenišť a mokřadů (např. řeřišnice hořká Cardamine amara, krabilice chlupatá Chaerophyllum hirsutum, skřípina lesní Scirpus sylvaticus). Ve stráních je pak bylinné patro řídké, místy s hojnou metličkou křivolakou (Avenella flexuosa). Spodní partie druhé části tvoří mez a mokřad (v bylinném patře s druhy svazu Calthion) zčásti zarostlý vzrostlým náletem osik (Populus tremula), vrb křehkých (Salix fragilis) a bříz (Betula pendula) s přimíšenými duby (Quercus robur). Spodní partie mokřadu (nad chalupami) jsou bezlesé, zarostlé zruderalizovanými porosty mokřadní vegetace podsvazu Filipendulenion se solitérními keřovými vrbami (Salix cinerea, S. aurita). V bylinném patře dominují tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a medyněk měkký (Holcus mollis). Hojný je pcháč oset (Cirsium arvense). Druhové soupisy: , (SD spodní část), (SD část), ,

14 280 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel Floristický průzkum V území bylo zaznamenáno téměř 2900 aktuálních údajů o výskytu cévnatých rostlin na jednotlivých lokalitách (viz tab. 1). Determinováno bylo celkem 350 taxonů cévnatých rostlin. Z nich je 24 v Červeném seznamu ČR (Procházka 2001) v kategorii C1: 1 taxon, C2: 4, C3: 14 a C4a: 5. Zvláště chráněno podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. je 12 druhů v kategorii 1: 1 druh, 2: 3 druhy a 3: 8. Kromě známých populací vzácnějších druhů rostlin byla na Těšovských pastvinách objevena velmi bohatá populace hruštičky prostřední (Pyrola media). V následující části jsou komentovány všechny vzácnější, fytogeograficky významnější nebo taxonomicky obtížnější nalezené taxony. Alchemilla sp. div. kontryhel Na Těšovských pastvinách byly zaznamenány pouze tři běžné druhy rodu kontryhel k. sivý (A. glaucescens), k. třpytivý (A. micans) a k. pastvinný (A. monticola). Celkem bylo determinováno nebo revidováno 20 herbářových položek z tohoto území. Vzhledem k obtížnosti determinace byla na jednotlivých lokalitách zaznamenána početnost pouze pro druh A. glaucescens. Odhad celkové početnosti ostatních taxonů pak v tab. 1 ukazuje položka Alchemilla sp. div., která v sobě pravděpodobně zahrnuje převážně A. monticola, méně pak A. micans a zřejmě jen výjimečně A. glaucescens. Arnica montana prha chlumní (C3, 3) Alpský migrant mající v západních Čechách těžiště rozšíření v rámci celé ČR. Ve středních a vyšších polohách nejzápadnějších Čech se vyskytuje roztroušeně až hojně, byť se počty populací i jejich velikost v posledních desetiletích evidentně snižují. Na Těšovských pastvinách byl nalezen na 4 lokalitách. Lokalita č. 4: cca 35 sterilních exemplářů na ploše cca 2 m 2 v borobřezovém háji na pravém břehu dolíku; lokalita č. 13: roztroušeně ve střední a dolní části lokality v celkové populaci 550 až 600 sterilních rostlin (v letech 2007 a 2008 kvetly 2 respektive 3 exempláře); lokalita č. 16: cca 35 sterilních a cca 15 kvetoucích rostlin (rok 2007) na ploše o velikosti cca 1 m 2 mezi mokřadem a severním okrajem louky; lokalita č. 17: cca 30 ex. (z toho 1 kvetoucí v roce 2007 a 5 kvetoucích v roce 2008) na horní mezi. Botrychium lunaria vratička měsíční (C2, 3) Druh byl v uplynulých desetiletích v ČR považován za velmi vzácný, silně ohrožený. V posledních letech je zejména na zásaditějších substrátech a v krátkostébelných lučních porostech středních a vyšších poloh zaznamenáván relativně častěji (viz např. Had i n e c et al. 2003, Had i n e c & Lu s t y k 2006, 2007, Br a b e c 2005b). Nejbližší známé recentní lokality jsou: fyt. o. 26. Český les: Železná hůrka u obce Mýtina (nalezli P. Mudra a M. Trégler); PR Lipovka u Horního Žandova (nalezl H. Hertel); fyt. o. 28c. Mnichovské hadce: NPR Křížky, NPR Pluhův Bor (viz Ma r t í n e k 1999) a PP Dominova skalka (Tá j e k 2003); fyt. o. 86. Slavkovský les: sušší místo v mokřadních loukách cca 1,4 km JJV od kostela v Rájově (P. Tá j e k, nepublikovaná data). Na Těšovských pastvinách byla vratička měsíční v letech 2003 až 2008 nalezena celkem na 3 lokalitách. Lokalita č. 1: jedna rostlina (nalezena pouze v roce 2005) ve středních partiích louky v místech s největším výskytem vstavače kukačky; lokalita č. 16: pravidelně nalézána ve střední části louky blíže severního okraje (2003: 6 ex., 2004: 7 ex., 2005: 7 ex., 2006: 6 ex., 2007: 4 ex. a 2008: 4 ex.), v horní části lokality 1 ex. (pouze v roce 2004); lokalita č. 19: pravidelně nalézána ve střední části lokality (2004: 11 ex., 2005: 12 ex., 2006: 12 ex., 2007: 11 ex. a 2008: 10 ex.).

15 Květena Těšovských pastvin 281 Caltha palustris subsp. procumbens blatouch bahenní poléhavý (C4a) Na Těšovských pastvinách stejně jako v širším území (viz Ma r t í n e k 1999) se vyskytují oba poddruhy blatouchu bahenního (C. palustris subsp. procumbens a C. palustris subsp. palustris). Početnost populací obou poddruhů v tab. 1 je spíše orientační. Oba taxony se vyskytují na lokalitě č. 2 (niva Lipoltovského potoka), C. palustris subsp. palustris byla ojediněle zaznamenána v mokřadních polohách luk č. 6 a 15. Roztroušený až hojný výskyt C. palustris subsp. procumbens byl pak zaznamenán na drobných přítocích Lipoltovského potoka a jejich prameništích (lokality č. 4 a 24). Carex umbrosa ostřice stinná (C3) Údaje o výskytu Carex umbrosa v okolních oblastech jsou velmi vzácné. Pravděpodobně se však jedná o přehlížený taxon. Nejblíže udávané věrohodné nálezy jsou z okolí Pramenů, Mnichova a Teplé (mokřadní louky mezi Trojhranem a Mýtským rybníkem u obce Prameny; PR Mokřady pod Vlčkem; NPP Upolínová louka pod Křížky; PR Prameniště Teplé, mokřady JV od Rájova; P. Tá j e k, nepublikovaná data, V. Me l i c h a r, ústní sdělení, Ma r t í n e k 1999) a od Ctiboře a Štokova na Tachovsku (P. Mu d r a, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách byl druh nalezen na lokalitách č. 1 ( kukačková louka ) a lokalitě č. 13 ( hruštičkový les ). V obou případech bylo zaznamenáno jen několik trsů. Cerastium glomeratum rožec klubkatý Druh byl v území zaznamenán až v roce 2008 na rozježděném vjezdu v dolních partiích lokality č. 1. Cirsium sp. div. pcháč Ani v nivních partiích či prameništích nebyl zaznamenán výskyt pcháče zelinného (Cirsium oleraceum). To potvrzuje názor Karla Martínka (Ma r t í n e k 1999) o vzácnosti tohoto druhu v severní části Chebska (zhruba od linie Lázně Kynžvart Stará Voda Vysoká). Pcháč zelinný je vzácný i v celých západních Krušných horách, častější je až na Žluticku (J. Mi c h á l e k, ústní sdělení). Coeloglossum viride vemeníček zelený (C2, 2, CITES) V rámci ČR jde v současné době o vzácný druh pastvin, krátkostébelných luk, vřesovišť, vysokohorských niv a okrajů horských lesních cest. V celých západních Čechách je druh velmi vzácný. V posledních 15 letech byl jeho výskyt potvrzen pouze na dalších šesti lokalitách na Tachovsku a Mariánskolázeňsku a z balvanitých lad nad obcí Bražec (viz Mi c h á l e k 1995). Na Tachovsku a Mariánskolázeňsku se jedná o lokality: PP Pístovská louka (výskyt po roce 2000 neověřen; P. Mu d r a a M. Tr é g l e r, ústní sdělení); PP Maršovy Chody; PR Pod Volfštejnem (Zah r a d n i c k ý & Ma c k o v č ín 2004; P. Mu d r a a M. Tr é g l e r, ústní sdělení); svahová mezofilní louka 0,5 km SSV od Bezdružic (M. Tr é g l e r, ústní sdělení); u osady Jedlová; u obce Prostřední Žďár (údaje z první poloviny 90. let 20. století, P. Mu d r a, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách je znám pravděpodobně od roku 2003 (Ma r t í n k o v á & Ma r t í n e k 2005, H. He r t e l, nepublikovaná data). V letech 2003 až 2008 byl nalezen na třech místech v horních partiích lokality č. 16 v maximálním počtu 8 kvetoucích exemplářů (2003: 2 ex., 2004: 2 ex., 2005: 5 ex., 2006: 4 ex., 2007: 3 ex. a 2008: 8 ex.).

16 282 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel Crepis mollis subsp. hieracioides škarda měkká čertkusolistá (C3) Taxon se v západních Čechách vyskytuje pouze ve vyšších polohách Český les (fyt. o. 26.), Slavkovský les (fyt. o. 86.), Krušné hory a jejich podhůří (fyt. o. 85., 25a.), Tepelské a Doupovské vrchy (fyt. o. 28., 29.). Dosud nebyl zaznamenán ani v Chebské pánvi (fyt. o. 24. Horní Poohří), ani na Ašsku a Kraslicku (fyt. o. 22. Halštrovská pahorkatina a 23. Smrčiny) (viz Ka p l a n & Ki r s c h n er 2004, Ma r t í n e k 1999). Zjištěné výskyty na Těšovských pastvinách na lokalitách 15, 17 a 19 náleží do fytogeografického okresu 28a. Kynšperská vrchovina, odkud je taxon znám. Dactylorhiza majalis prstnatec májový (C3, 3, CITES) Druh patří v západních Čechách mezi nejhojnější vstavačovité (viz např. Ma r t í n e k 1999). Na Těšovských pastvinách byl zaznamenán v malých populacích na 4 lokalitách lokalita č. 2: v mokřadu pod kukačkovou loukou v počtu 15 kvetoucích ex. (v roce 2007) a 5 kvetoucích ex. (v roce 2008); lokalita č. 4: tři kvetoucí ex. v úpadu mezi lokalitami č. 1 a č. 9; lokalita 16: v mokřadu ve střední části lokality blíže horního okraje v počtu 7 resp. 8 kvetoucích ex. (v roce 2007 respektive 2008), v roce 2006 byl druh zaznamenán i v SV okraji lokality (v počtu do 10 kvetoucích ex.); lokalita 17: 1 kvetoucí ex. v mokřadu na východním okraji louky (zaznamenán ). Epilobium obscurum vrbovka tmavá (C3) Na prameništích a mokřadech se v okolním území vyskytuje spíše řídce (viz např. Ma r t í n e k 1999: 6 lokalit). Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán na jednom místě v mokřadu nivy Lipoltovského potoka (lokalita č. 2) a v lučním prameništi na lokalitě č. 23. Epilobium palustre vrbovka bahenní (C4a) Druh je na prameništích, v mokřadech a rašeliništích širšího okolí relativně hojný. V podstatě nechybí v žádné regionální floristické práci zahrnující mokřadní biotopy (např. Ma r t í n e k 1999, Br a b e c 2005a, Ma r t í n k o v á & Ma r t í n e k 2005, Ma r t í n e k & Ma r t í n k o v á 2005, 2006, 2007, Tá j e k 2007). Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán ve většině mokřadů a pramenišť. Fraxinus excelsior cv. Diversifolia jasan ztepilý Jde o jeden z nejčastějších kultivarů (Hie k e 1978, Ko b l í ž e k 1997) s jednoduchými až tříčetnými listy. V území roste v jednom exempláři na jižním okraji louky (lokalita č. 1) a v několika málo exemplářích v navazujícím lesíku (součást lokality č. 24). Gymnadenia conopsea pětiprstka žežulník (C3, 3, CITES) Vzhledem k malé populaci není determinace taxonu zcela jednoznačná. Jak doba květu, tak habitus zaznamenaných rostlin však nasvědčují tomu, že jde o G. conopsea subsp. conopsea. V současné době jsou pětiprstky v celé západní části Čech velmi vzácné. Dle údajů regionálních floristů a literárních dokladů se v současné době na západ od linie Klášterec nad Ohří Žlutice Manětín Plzeň Klatovy nachází max. 10 lokalit rodu pětiprstka Gymnadenia sp. div. (Ma r h o l d et al. 2005, Mi c h á l e k 1995, On d r á č e k 2002, Za h r a d n i c k ý & Ma c ko v č í n 2004; V. Me l i c h a r, P. Tá j e k, L. Pi v o ň k o v á, M. Tr é g l e r, J. Sl a d k ý, P. Mud r a, K. Mar t í n e k, ústní sdělení). Kromě PP Hvožďanská louka, kde v roce 2008 výjimečně kvetlo cca 50 ex. G. conopsea (v předešlých letech do 30 ex., P. Mu d r a, ústní sdělení), jsou populace velmi malé, výrazně pod 50 kvetoucích exemplářů. Nejbližší populace G. conopsea, která v posledních 10 letech

17 Květena Těšovských pastvin 283 nikdy nepřesáhla 18 kvetoucích ex., se nachází v PR Lipovka u Horního Žandova (P. Tá j e k a H. He r t e l, nepublikovaná data, P. Mu d r a, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán pouze v malé populaci při horním, severovýchodním okraji louky na lokalitě č. 10. Pětiprstky jsou zde sledovány od roku V letech 1994 až 2002 bylo zaznamenáno max. 6 kvetoucích exemplářů. Podobná situace byla i v letech následujících (před závorkou je počet kvetoucích rostlin; v závorce je uveden celkový počet zaznamenaných rostlin v daném roce včetně nalezených sterilních exemplářů) 2003: 4, 2004: 2, 2005: 6, 2006: 2 (5), 2007: 2 (3), 2008: 2 (3). Hypericum humifusum třezalka rozprostřená (C3) Druh se v západních Čechách vyskytuje roztroušeně (viz např. Ma r t í n e k 1999), místy i hojněji, např. v Kateřinské kotlině (P. Mu d r a, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách byl zaznamenán pouze na lokalitě č. 10 v počtu cca 20 exemplářů na cestě vedoucí severním okrajem louky. Knautia arvensis chrastavec rolní Všechny zaznamenané kvetoucí exempláře odpovídaly taxonu Knautia arvensis subsp. arvensis. Nebyly zaznamenány žádné známky introgrese Knautia kitaibelii. Lathyrus linifolius hrachor horský (C3) Územím ČR prochází východní hranice areálu druhu, přičemž je rozšířen převážně v západní a severozápadní části Čech. Z východních Čech, jižních Čech a z Moravy je znám pouze z druhotných nalezišť. Na celém Chebsku je relativně hojný, centry výskytu jsou zejména Ašsko, Slavkovský les a Dyleňská část Českého lesa (jižně od toku Hamerského potoka se prakticky nevyskytuje) (podle nepublikovaných údajů autorů, regionálních floristů a P. Mu d r y; viz též Sl a v í k 1995: Chr t k o v á & Běl o h l á v k o v á 1995). Na Těšovských pastvinách se vyskytuje roztroušeně v celém území. Častější je v lesních hájích, bylinném patře mezí a na přistíněných lučních okrajích. Na několika lokalitách však vstupuje i do centrálních částí lučních porostů. Listera ovata bradáček vejčitý (C4a, CITES) Jedná se o jeden z nejhojnějších druhů z čeledi vstavačovitých (Orchideaceae) v ČR. Totéž platí i v rámci západních Čech. Na Těšovských pastvinách byl v letech 2007 až 2008 zaznamenán na 7 lokalitách (za číslem lokality následuje počet kvetoucích + počet sterilních exemplářů): 4: (v úpadu mezi lokalitami č. 1 a 9); 5: (v horních partiích louky pod březovým hájem a na patě meze v březovém háji); 9: 2 + 0; 11: (pod břízami u horní meze); 12: 3 + 0; 15: (ve střední části louky); 17: (v SV okraji louky). Celkový výskyt bradáčku bude však na Těšovských pastvinách pravděpodobně bohatší, protože většina luk byla v optimální době květu buď spasena (rok 2007) nebo posečena (rok 2008). Z těchto důvodů je potřeba považovat kvantifikaci v tab. 1 u tohoto taxonu pouze za orientační. Menyanthes trifoliata vachta trojlistá (C3, 3) V rámci ČR se druh vyskytuje řídce až roztroušeně, přičemž se vyhýbá xerotermním územím. Ašsko, severní část Českého lesa a Slavkovský les patří mezi centra jeho výskytu v rámci republiky (viz Sl a v í k 2000a, b; konkrétní lokality z území např. Ma r t í n e k 1999). Na Těšovských pastvinách byl druh zaznamenán pouze jednou v nivě Lipoltovského potoka (lokalita č. 2) v místě přítoku potůčku z prameniště na kukačkové louce (lokalita č.

18 284 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel 1) do nivy (50 4' 23,5" N, 12 32' 26,5" E). Vachta zde dominuje společně se skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) na ploše cca 20 m 2 a řídce se vyskytuje i v navazujícím porostu svazu Calthion (na ploše cca 3 ary). Meum athamanticum koprník štětinolistý (C4a, 3) Subatlantický druh mající v ČR těžiště rozšíření v oreofytiku a přilehlých částech mezofytika západních, severozápadních a severních Čech, tj. od Krušných hor po Krkonoše (Čv a n č a r a 1997, mapa rozšíření viz Sl a v í k 1997: 43). Souvislejší výskyt (vesměs v přirozených biotopech koprníkové louky) v západní části Krušných hor začíná na Kraslicku, kolem obce Počátky (J. Mi c h á l e k a V. Me l i c h a r, ústní sdělení). Na území bývalého okresu Cheb již patří mezi vzácné druhy. Jako přirozená součást lučních porostů se vyskytuje ojediněle na několika místech na Ašsku 5 lokalit v okolí Vernéřova (viz Ma r t í n e k 1999, K. Ma r t í n e k, ústní sdělení) a 1 lokalita v údolí Zeleného potoka u obce Hranice (J. Br a b e c, nepublikovaný údaj). Zcela vzácně a vesměs na druhotných stanovištích (okraje cest apod.) byl zaznamenán jižně toku řeky Ohře: např. na 4 lokalitách v Dyleňské části Českého lesa u obcí Slatina, Horní Žandov, Vysoká a u Tachovské Huti (P. Mu d r a, ústní sdělení); v okolí Krásna ve Slavkovském lese (A. Ma s o p u s tová, ústní sdělení), u golfového hřiště východně Karlových Varů (V. Me l i c h a r, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách roste koprník na třech lokalitách. Vždy se jedná o malé populace v lučních částech lokalit lokalita č. 10: cca 5 trsů blízko sebe v horních partiích louky blíže severnímu okraji (50 4' 29,5" N, 12 32' 50,5" E); lokalita č. 12: celkově cca 200 až 300 malých pravděpodobně sterilních trsů blíže severnímu okraji louky na cca 8 místech (v rozmezí 50 4' 28,5" N, 12 32' 58,5" E až 50 4' 28,5" N, 12 32' 56,5" E); lokalita č. 16: zřídka cca na 5 místech vždy o velikosti do 0,5 m 2 od střední části louky cca 15 m pod lučním mokřadem (50 4' 23" N, 12 32' 54,5" E) po severní okraj louky (50 4' 24" N, 12 32' 52,5" E). Montia hallii zdrojovka potoční (C2, 2) V rámci ČR vzácný, silně ohrožený druh, osídlující prameniště, luční stružky a potůčky v blízkosti pramenů na nevápnitých půdách (Sk a l i c k ý & Su t o r ý 1990). V posledních letech místy tento druh evidentně přibývá v souvislosti s převahou extenzivního zemědělství, omezení hnojiv a tedy i splachů do vodotečí (J. Mi c h á l e k, ústní sdělení). Širší oblasti Slavkovského lesa, Dyleňského lesa a Krušných hor patří v současné době pravděpodobně k centrům jejího stávajícího rozšíření v ČR. Nejbližší recentní výskyty jsou z okolí Dolního Žandova a osady Poustky (3 lokality; A. Bu c h a r o v á a P. Mu d r a, ústní sdělení) a z okolí Milíkova a Podlesí (5 lokalit; A. Ma s o p u s tová, ústní sdělení). Na Těšovských pastvinách byla zdrojovka potoční zaznamenána řídce ve stružkách pod pramenem ve střední části lokality č. 23 (50 4' 17,7" N, 12 32' 44,7" E), a to na prostoru max. 3 m 2. Myosurus minimus myší ocásek nejmenší (C3) Druh je častější pouze v nejteplejších částech ČR a v navazujících oblastech mezofytika (Kř í- s a 1988). Na Chebsku byl dosud zaznamenán pouze na obnaženém dně vodní nádrže Skalka (Ma r t í n e k 1999, J. Mi c h á l e k, ústní sdělení), kde se vyskytuje dosud, a na dně částečně vypuštěného Horního rybníka 0,7 km SV od osady Lužná u Františkových Lázní (v roce 2006 zaznamenal P. Ha v l í č e k viz Ma r t í n e k 1999). Na Těšovských pastvinách byl nalezen poprvé až v počtu cca 150 exemplářů v traktorem vyjetých kolejích u dolního vjezdu do kukačkové louky (lokalita č. 1: 50 4' 18" N, 12 32' 28" E).

19 Květena Těšovských pastvin 285 Orchis morio vstavač kukačka (C2, 2, CITES) V minulosti v ČR relativně častý druh vstavače, který zaznamenal v posledních desetiletích prudký úbytek počtu i velikosti populací. Nejbližší recentní lokalita se nachází na spásané svahové loučce cca 500 m S od kostela v obci Milíkov (po roce 2000 zde byly zaznamenány max. 2 kvetoucí ex.; P. Tá j e k, nepublikované údaje, V. Me l i c h a r, ústní sdělení). Vzhledem k tomu, že populace v okolí obce Mýtina, známé z 90. let 20. stol. (E. a K. Ma r t í n k o vi a P. Mu d r a, ústní sdělení), se nepodařilo v posledních letech ověřit, je další lokalitou až NPP Komorní hůrka u Chebu (dodnes bohatá populace, v některých letech zde kvete přes 1000 ex., viz např. Ma r t í n k o v á & Ma r t í n e k 1998, V. Me l i c h a r, ústní sdělení). Ze západních Čech je v současné době známo jen 5 dalších lokalit s ověřeným recentním výskytem vstavače kukačky: 1. louka cca 1,2 km JZ od návsi obce Protivec (bohatá populace nalezená L. Pivoňkovou v roce 2001, v roce 2008 zde kvetlo 300 ex.; V. Me l i c h a r, ústní sdělení); 2. jižní svahy Ptačího vrchu cca 1 km SSV od kostela v obci Štědrá (malá populace nalezená M. Klíčkovou v roce 2003, do 10 kvetoucích ex. v posledních letech; V. Me l i c h a r, ústní sdělení, J. Br a b e c a P. Tá j e k, nepublikované údaje); 3. jižní až jihozápadní svahy Vladaře u obce Vladořice (ještě počátkem 90. let 20. století velmi bohatá a rozsáhlá populace s několika tisíci kvetoucích ex.; v posledních letech se na 6 mikrolokalitách nalézá populace s několika stovkami kvetoucích ex., maximum bylo zaznamenáno v roce 2006, kdy zde kvetlo celkem 420 ex.; V. Me l i c h a r, ústní sdělení, Lu p í n e k 2005, nepublikovaná data autorů a ústní sdělení regionálních floristů); 4. PP Pístovská louka (malá populace nacházející se již v Plzeňském kraji nedaleko krajských hranic, do 15 kvetoucích ex. v posledních 15 letech; M. Tr é g l er a V. Me l i c h a r, ústní sdělení, P. Táj e k, nepublikované údaje); 5. PP Hořečková louka na Pile (malá populace nalezená J. Frouzem v roce 2005; prozatím vždy do 5 kvetoucích ex.; V. Me l i c h a r, ústní sdělení). V roce 2002 byl V. Melicharem nalezen 1 kvetoucí exemplář na pastvinách Z od nádraží v Bečově (od té doby neověřen). Další údaje z přelomu tisíciletí (nověji neověřené) udávají R. Brachtl a O. Bušek ze Žluticka (od obcí Bohuslav a Močidlec) a M. Broum a O. Bušek z jižního podhůří Doupova (V. Me l i c h a r, ústní sdělení). Kukačková louka (lokalita č. 1) na Těšovských pastvinách je nejbohatší lokalitou v nejzápadnějších Čechách a patří v současné době k cca 30 nejbohatším populacím vstavače kukačky v ČR (J. Je r s á k o v á, ústní sdělení). Počty kvetoucích exemplářů jsou na kukačkové louce sčítány od roku : 283 ex., 2002: 301 ex., 2003: 1581 ex., 2004: 2479 ex., 2005: 2850 ex., 2006: 1950 ex., 2007: 203 ex., 2008: 1554 ex. (podle nepublikovaných údajů H. He r t e l a a ZO ČSOP Kladská, viz též Ko ž í š k o v á 2002). V rámci Těšovských pastvin je vstavač kukačka pravidelně zaznamenáván též na lokalitě č. 16. V letech 1994 až 2002 na ní kvetlo vždy mezi 5 až 10 exempláři. V následujících letech byly zaznamenány tyto počty kvetoucích exemplářů 2003: 4, 2004: 2, 2005: 5, 2006: 4, 2007: 2, 2008: 7. Všechny exempláře na této louce byly zaznamenány buď v severovýchodních partiích louky (v oblasti zhruba 50 4' 24,5" N, 12 32' 58" E až 50 4' 24,5" N, 12 32' 59" E) nebo ve střední části nedaleko zbytků solitérní břízy (50 4' 22" N, 12 32' 54" E). Phyteuma nigrum zvonečník černý (C3) Zvonečník černý má v ČR východní hranici areálu (Ko v a n d a 2000; Sl a v í k 2000a). V západních Čechách se vyskytuje roztroušeně, na některých místech v početných populacích. Nejbližší bohaté populace se nacházejí pravděpodobně v Chebu v okolí přehrady Skalka. V Českém lese končí od severu výskyt zvonečníku černého v údolí Hamerského potoka; jižněji byly zaznamenány již jen jednotlivé výskyty synantropního charakteru (P. Mu d r a, ústní sdělení). Druh byl nalezen pouze v jednom exempláři na rozhraní meze a lokality č. 1. Pravděpodobně se jedná o přechodný výskyt.

20 286 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY Jiří Brabec, Přemysl Tájek & Harald Hertel Platanthera bifolia vemeník dvoulistý (C3, 3, CITES) Vemeník dvoulistý je po prstnatci májovém (Dactylorhiza majalis) a bradáčku vejčitém (Listera ovata) třetím nejhojnějším druhem z čeledi vstavačovitých v západních Čechách. Dosud se zde roztroušeně vyskytuje v krátkostébelných i mezických lučních porostech, na travnatých mezích a v lesních okrajích (lokality na Chebsku viz např. Ma r t í n e k 1999). Na Těšovských pastvinách se druh vyskytuje roztroušeně až hojně ve většině luk. Počty kvetoucích exemplářů se však na jednotlivých lokalitách v letech 2007 až 2008 nepodařilo přesněji spočítat, protože většina luk byla v optimální době květu buď spasena (rok 2007) nebo posečena (rok 2008). Z těchto důvodů je nutné početnosti tohoto taxonu v tab. 1 považovat pouze za orientační. V letech 2007 až 2008 byly na jednotlivých lokalitách zaznamenány následující počty exemplářů 1: desítky ex.; 4: tři ex. v úpadu mezi lokalitami č. 1 a 9; 5: stovky sterilních a desítky kvetoucích ex.; 9: jednotlivé ex.; 10: do 50 kvetoucích ex. a desítky sterilních; 12: jednotlivé ex. (max. 50); 13: celkem 3 nakvétající ex. na dvou místech; 16: stovky ex.; 17: cca 100 ex.; 18: desítky ex.; 19: desítky ex.; 22: do 10 ex. Polygala chamaebuxus zimostrázek alpský (C3, 3) Druh má v ČR severovýchodní hranici areálu. Vyskytuje se pouze v západní polovině státu po tok řek Vltavy a Labe. Na pravý břeh Vltavy přechází pouze u Sedlčan a Milevska (Ki r s c h n e r 1997, Sl a v í k 1988). Na Chebsku, Ašsku a Mariánskolázeňsku se vyskytuje roztroušeně po celém území, přičemž největší koncentrace populací se nachází v oblasti Mnichovských hadců. Na Těšovských pastvinách se zimostrázek vyskytuje ve velmi bohaté populaci (tisíce ex.) ve středních a jižních partiích lesní lokality č. 13. Pyrola media hruštička prostřední (C1, 1) Nález bohaté populace hruštičky prostřední na Těšovských pastvinách byl již samostatně publikován (Br a b e c et al. 2007) a zhodnocen v rámci výskytu druhu v ČR a v okolních státech (Br a b e c 2007). Ze západních Čech je známo méně než 10 věrohodných, vesměs historických údajů. V Květeně ČR (Kř í s a 1990) jsou uvedeny pouze dva údaje Cheb (fyt. o. 24. Horní Poohří) a Horní Slavkov (fyt. o. 86. Slavkovský les). V regionálních herbářích se nachází dva sběry ze severních partií fyt. o. 26a. Dyleňský les (údaj P. Mu d r y z roku 2000 z PR Mechové údolí u Dolního Žandova; sběr J. Jahna z roku 1912 od Salajny; oba dokladovány v herbáři Muzea Českého lesa v Tachově) a dva sběry z fyt. o. 25a. Krušnohorské podhůří vlastní (údaje Č. Ondráčka ze dvou starých důlních odvalů z let 1992 a 1993 Z a SSV od Jáchymova; oba údaje dokladovány v CHOM). V literatuře jsou dále uvedeny dva věrohodné údaje z července 1979 od Kostelní Břízy (28a. Kynšperská vrchovina; J. Hol u b & J. Zá z vor k a in Šed o 1983) a od Smilova (28d. Toužimská vrchovina; F. Ml a d ý in Šed o 1983) a údaj od dnes zaniklé obce Pastviny (fyt. o. 1. Doupovská pahorkatina; Ku n z 1923). Rozšíření v západních Čechách bylo zpracováno podle Br a b e c et al. (2007). Na Těšovských pastvinách byl druh nalezen ve střední a jižní části lokality č. 13 na ploše cca 1,1 ha o obvodu zhruba 500 m. Populace se nachází v rozvolněném dubobřezovém háji s přimíšenou borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies). Hruštičky prostřední zde rostou v porostu metličky křivolaké (Avenella flexuosa) s hojným výskytem černýše lučního (Melampyrum pratense) a borůvky (Vaccinium myrtillus). Velikost populace byla odhadována 5. června 2007, kdy bylo nalezeno cca 360 kvetoucích exemplářů a cca 6 až 7 tisíc sterilních růžic. Dne bylo nalezeno cca 200 kvetoucích exemplářů. Počet sterilních růžic byl v roce 2008 pouze odhadnut na cca Není známo, zda nebyly roky 2007 a 2008 počtem kvetoucích exemplářů výjimečné. U taxonů rodu Pyrola je fluktu-