Bakalářská práce MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Nástroje přeshraničního platebního styku. Provozně ekonomická fakulta

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav financí Bakalářská práce Nástroje přeshraničního platebního styku Vedoucí bakalářské práce: Ing. Pavla Duchoňová Vypracovala: Ivana Procházková, DiS. Brno

2 Děkuji své vedoucí bakalářské práce Ing. Pavle Duchoňové za cenné rady, připomínky a cílené vedení pro vypracování této práce. 2

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Přeshraniční platební styk vypracovala samostatně s použitím pramenů, které uvádím v přehledu použité literatury. V Brně dne 9.června Ivana Procházková 3

4 Abstrakt Cílem této bakalářské práce je komparace přeshraničních plateb poskytovaných bankou a nebankovními institucemi. Teoretická část charakterizuje platební styk obecně, platební systémy a přeshraniční platební styk bankovních a nebankovních institucích. Praktická část zhodnocuje průběh obchodu vybraných bankovních a nebankovních institucí a porovnává jejich poplatky. Data pro tuto práci byla získána prostřednictvím internetových stránek, zelených linek jednotlivých bank a také při osobních návštěvách v bankách. Abstract The aim of this thesis is comparison of cross-border payments provided by bank and nonbank institutions. The theoretical part characterizes system of payment generally, systems of payment and cross-border system of payment bank and nonbank institutions. The practical part evaluates course of business selected bank and nonbank institutions and has compared their charges. All information was acquired through www sites, green lines of independent banks and also privat visits in banks. 4

5 Obsah 1. Úvod 6 2. Cíl práce a metodika 7 3. Platební styk Tuzemský platební styk Mezibankovní platební styk Systém CERTIS Účast v systému ČNB Popis činností zúčtovacího centra ČNB Elektronický komunikační systém Přeshraniční platební styk Systémy zahraničního platebního styku Systém clearingového zúčtování Korespondentský systém Aplikace Hromadné hladké platby Přeshraniční plat.styk nabízený obchodními bankami Úhrady do zahraničí Úhrady ze zahraničí Porušení devizových předpisů Oprava výkazů Dokumentární platby Dokumentární akreditiv Dokumentární inkaso Nedokumentární platby Hladké platby Přeshraniční plat.styk nabízený nebankovními institucemi Produkty nabízené nebankovními společnostmi Porovnání přeshraničního platebního styku v obchod. bankách a nebank. Institucí Porovnání průběhu obchodu dle zvolených kritérií Porovnání poplatků Poplatky v obchodních bankách Poplatky v nebankovních institucích Závěr Seznam použité literatury Použité internetové zdroje Seznam tabulek Seznam příloh 50 5

6 1. Úvod Rozvoj moderních technologií, celkový světový vývoj a ostatní změny, ke kterým dochází na celé Zemi, se nevyhýbají žádnému oboru lidské činnosti. Ani tak konzervativní oblasti, kterou vždy bylo a stále v mnoha ohledech je bankovnictví. Tradiční služby přestávají mnoha klientům stačit, neboť jsou mnohdy nepružné, pomalé a obírají člověka o čas. Proto se v posledních letech objevuje na našich trzích i spousta nebankovních institucí, které nabízejí svým klientům obdobné služby jako banky a snaží se o individuální přístup k jednotlivým zákazníkům. Jedna ze základních služeb poskytovaných nejen bankami je platební styk. Za pojmem platební styk se dnes skrývá celá řada různých platebních systémů a elektronických komunikačních sítí, jež se mohou navzájem lišit. Můžeme sem zahrnout i operace, které vlastnímu převodu peněz předcházejí nebo bezprostředně po něm následují. Platební styk, respektive jeho nástroje, lze členit dle různých hledisek. Podle formy plateb rozlišujeme platební styk hotovostní a bezhotovostní. Hotovostní platební styk je zabezpečován hotovostními formami peněz bankovkami a mincemi. Naproti tomu bezhotovostní platby se odehrávají bez využití hotových peněz, v zásadě prostřednictvím převodů na bankovních účtech a dalších nástrojů. Za určitý mezistupeň bývají považovány platby, jejichž část je provedena hotovostní formou a část bezhotovostní. Z hlediska teritoria, kde probíhá platební styk, rozlišujeme tuzemský a zahraniční. Tuzemský platební styk se odehrává mezi subjekty uvnitř národní ekonomiky, zpravidla v tuzemské měně. Vzhledem k větší propojenosti subjektů, jednotným pravidlům a absenci měnových rizik je tuzemský platební styk jednodušší a obvykle i rychlejší. Zahraniční platební styk představuje platby do a ze zahraničí. Platby přes hranice jsou obecně podstatně složitější než platby tuzemské, neboť jsou zpravidla prováděny prostřednictvím dalších (zprostředkujících) institucí. Každá banka je v rámci své zákonné informační povinnosti zavázána sdělit klientovi předběžnou informaci o ceně převodu, nebo alespoň způsob stanovení výše této ceny. Banka by proto měla ve svých podmínkách uvést, že cena se skládá jednak z ceny, kterou si účtuje ona sama, a dále navíc z cen všech zprostředkujících institucí, které nejsou a nemusí být známé, a budou klientovi účtovány až v průběhu konkrétního převodu. Poplatky za přeshraniční bezhotovostní platební styk jsou v českých finančních ústavech děleny do dvou kategorií - na platby přijaté na účet a na úhrady z účtu klienta. 6

7 Potřeby domácích podnikatelů převádět bezhotovostně narůstají spolu s nárůstem obchodu. Množství mezinárodních plateb pak vzrostlo vstupem ČR do Evropské unie, kam směřuje většina z nich. 2. Cíl práce a metodika Cílem této práce je porovnání zahraničního platebnímu styku a to jak z pohledu bankovních, tak i nebankovních institucích, které působí na našem trhu. Práce se skládá z popisu platebního styku obecně, platebních systémů a následně je zaměřena na přeshraniční platební styk bankovních a nebankovních institucích. Pro komparaci byla zvolena KB, a.s. jako zástupce obchodních bank a firma COGITUM, s.r.o. jako zástupce nebankovní instituce. Kritéria pro komparaci jsou: - podmínky uzavření smlouvy - platnost smlouvy - další disponující osoby - minimální vklad na účtu - výpis z účtu - pokyny k provedení obchodu - potvrzení o provedení obchodu - určení kurzu pro sjednaný obchod - dostupnost sídla instituce. Komparace je v závěru zaměřena na srovnání výše poplatků přeshraničních převodů bankovních a nebankovních institucí a jejich následné zhodnocení. Pro srovnání byly použity produkty zahraničního platebního styku bankovních institucí (Raiffeisenbank, Komerční banka, GE Money Bank, ČSOB, Česká exportní banka, Ebanka, Česká spořitelna a HVB Bank) a následně pak některých nebankovních institucí (CITCO FT, AKCENTA CZ, Aktive Change, COGITUM, Finance International), působící na českém trhu. 7

8 Metodické zpracování bakalářské práce sestává z následujících kroků: - definování cíle bakalářské práce - studium literatury - sběr informací (literární zdroje, internet, propagační materiály obchodních bank) - volba kritérií komparace - zpracování získaných dat podle jednotlivých kritérií - vyhodnocení a vyvození závěru Při sběru informací přímo na pobočkách obchodních bank nebo v kontaktu s nebankovními institucemi zabývající se přeshraničním platebním stykem mi byli poskytnuty potřebné materiály a doporučení na další zdroje. Pouze v případě detailnějšího popisu průběhu plateb a seznamu korespondentských bank či systémů, které přeshraniční platby uskutečňují, mi z mého pohledu nebylo poskytnuto dostatečné množství informací z důvodů obchodního tajemství a nepotřebnosti těchto informací pro klienty bankovních i nebankovních institucí. 3. Platební styk Jde o systém organizovaný bankami, jehož prostřednictvím jsou realizovány přesuny platebních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty. Jeho předmětem jsou peníze a hlavním účelem platebního styku je vyrovnávání závazků. K realizaci a dobrému fungování platebního styku je nutná komunikace mezi bankami. [2] 3.1. Tuzemský platební styk Mezibankovní platební styk Při bezhotovostním platebním styku se peníze převádějí z účtu plátce na účet příjemce platby. Z toho vyplývá, že provádění bezhotovostního platebního styku je vyhrazeno 8

9 peněžním institucím - bankám, u kterých mají jejich klienti uloženy peníze na účtech. Banky provádějí platby na základě příkazů svých klientů, předávaných formou písemného dokladu (tiskopis příkazu k úhradě, šek apod.) nebo technickými prostředky (příkazy předávanými na datovém nosiči, elektronicky počítačem spojeným s bankou, hlasově běžným telefonem, zvláštní bankovní aplikací prostřednictvím mobilního telefonu, příp. můžeme za elektronický příkaz k úhradě považovat i použití platební karty). Pokud plátce i příjemce platby mají své účty u stejné banky, provede převod peněz (zúčtování na účtech) tato banka ve svém vlastním zúčtovacím centru. V případě, že plátce a příjemce platby mají své účty u různých bank, musí banka plátce použít pro převod peněz "mezibankovní zúčtovací centrum" Systém CERTIS Zúčtovací centrum ČNB provozuje platební systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system), který je jediným systémem mezibankovního zúčtování v České republice. Zásady mezibankovního platebního styku jsou stanoveny v novele zákona o bankách č.21/1992 Sb. z roku Podle tohoto zákona jsou všechny banky v České republice (včetně poboček zahraničních bank) povinny převádět si navzájem peněžní prostředky v české měně prostřednictvím platebních systémů provozovaných v souladu se zvláštním zákonem nebo provozovaných Českou národní bankou. Práva a povinnosti obchodních bank a ČNB v souvislosti s činností platebního systému CERTIS jsou stanoveny vyhláškou č.62/2004 Sb. Účty pro mezibankovní platební styk jsou vedeny v ČNB na základě smluv o účtech uzavřených s bankami podle Obchodního zákoníku. Tyto smlouvy stanoví pro všechny banky jednotné právní a technické podmínky pro vedení účtů a pro předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku. [8] 9

10 Systém CERTIS je založen na následujících principech: - zúčtování probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB (které slouží zároveň jako účty povinných minimálních rezerv). - neodvolatelnost položek akceptovaných zúčtovacím centrem. - zúčtovací centrum zpracovává pouze transakce v českých korunách. - na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo. - nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drženy ve frontě. - zpracování různých typů transakcí (úhrady, storna, neúčetní výzvy k inkasu, informační položky) Účast v systému ČNB Přímí účastníci Zákon o bankách a vyhláška o platebním styku a zúčtování mezi bankami stanovuje, že přímými účastníky mezibankovního platebního styku mohou být banky, které od ČNB obdržely licenci (na začátku roku 2003 to bylo 37 bank). Zúčtovací centrum, umístěné v prostorách ústředí ČNB, komunikuje pouze s centrálami jednotlivých bank. Pro každou banku vede ČNB pouze jeden účet mezibankovního platebního styku. Znamená to, že banky musejí interně zpracovávat data svých poboček a vyčleňovat z toho převody do dalších bank. Jen takové platby mohou být předány do zúčtovacího centra. Interní převody mezi jednotlivými pobočkami dané banky jsou záležitostí této banky a probíhají v její síti bez jakékoliv účasti ze strany zúčtovacího centra ČNB. Třetí strany Účastníky se zvláštním statutem mohou být na základě bilaterální smlouvy s ČNB tzv. třetí strany. Jedná se o finanční instituce, které nejsou bankami, ale hrají významnou roli na trhu, jako např. clearingová střediska pro transakce vyplývající z používání platebních karet a společnosti zajišťující zúčtování operací s cennými papíry. Třetí strany nemají v ČNB účet mezibankovního platebního styku, ale mohou zúčtovacímu centru předávat (se souhlasem příslušného přímého účastníka) příkazy k převodům prostředků mezi přímými účastníky (např. k vypořádání výsledných sald při transakcích provedených platebními kartami nebo při transakcích na burze cenných papírů). [8] 10

11 Popis činností zúčtovacího centra ČNB Zúčtovací centrum ČNB zajišťuje veškerý mezibankovní platební styk v české měně na území České republiky. Za tímto účelem má každá banka v ČNB otevřen úročený účet v českých korunách (účet mezibankovního platebního styku), který používá k vyrovnání svých mezibankovních plateb. ČNB provádí příkazy k převedení finančních prostředků z těchto účtů na základě instrukcí banky - majitele účtu mezibankovního platebního styku. Zúčtovací centrum ČNB zpracovává veškeré mezibankovní transakce bez ohledu na to, zda se jedná o zúčtování plateb banky nebo plateb jejích klientů. Příkazy k platbám z účtů mezibankovního platebního styku mohou dát též účastníci se statutem třetí strany, kteří nemají u ČNB účet, ale dostali k tomu od banky, která je majitelem účtu, předem písemný souhlas. Zůstatky na účtech mezibankovního platebního styku jsou součástí povinných minimálních rezerv. Banky mohou používat povinné minimální rezervy k mezibankovním platbám. Na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo. Pro zajištění plynulosti mezibankovního platebního styku je bankám k dispozici kolateralizovaný (tj. poskytovaný bankám výměnou za cenné papíry) vnitrodenní bezúročný úvěr, který v případě nesplacení automaticky přejde v úročený úvěr se splatností následující den. Typy transakcí V mezibankovním platebním styku v České republice je možné používat následující typy transakcí: - účetní transakce (tj. příkazy k úhradě); - neúčetní transakce (např. neúčetní výzvy k inkasu) - informační a kontrolní položky. Účetními transakcemi mohou být příkazy k úhradě předložené buď přímými účastníky nebo třetími stranami. Banky mohou navíc odlišovat dva druhy priorit příkazů k úhradám; úhrady mohou být buď prioritní nebo standardní. Účetní den, způsob vypořádání, předávání dat Provoz účetního dne začíná v hod. předchozího pracovního dne (D-1) a končí v následujícího pracovního dne (D). Doba mezi hod. a hod. v den D je 11

12 využita pro "dolaďování" zůstatků na účtech bank. K tomuto účelu mohou banky získat prostředky na mezibankovním peněžním trhu. Banky předávají zúčtovacímu centru ČNB v průběhu dne data v elektronické podobě podle závazných pravidel určených ČNB. Data mohou být předávána buď prostřednictvím komunikační sítě nebo ve fyzické podobě na magnetických páskách nebo disketách. Po převzetí jsou všechna data zúčtovacím centrem podrobena kontrole. Pokud splňují požadavky, je zahájeno vypořádání. V průběhu tohoto procesu se kontroluje, zda je na účtu banky plátce dostatek peněžních prostředků na krytí každé jednotlivé položky. V kladném případě je platba okamžitě vyrovnána; účet banky plátce je debetován a účet banky příjemce kreditován. Zpracované transakce jsou předávány bankám elektronickou formou (dle požadavku banky prostřednictvím sítě nebo ve fyzické podobě). V roce 2001 byl uveden do provozu Systém přenosu zpráv (SPZ), který zajišťuje zcela automatizované předávání dat mezibankovního platebního styku mezi systémem CERTIS a jeho účastníky a jejich zpracování. Systém pracuje na principu elektronické pošty a využívá privátní linky mezi bankami a zúčtovacím centrem. Dále byl uveden do provozu Systém zabezpečení dat, který umožňuje předávat data ve formě digitálně podepsané a zašifrované zprávy. Opatření v oblasti kontroly rizik Zúčtovací centrum ČNB provádí platby pouze v případě dostatečného krytí na účtu banky plátce (na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo). Pokud banka plátce nemá dostatek prostředků na provedení transakce, je platba "pozdržena" umístěním do tzv. "zadržené fronty". Příslušná banka je o této skutečnosti informována informačním systémem zúčtovacího centra a je jí poskytnut čas na to, aby získala dostatečné prostředky. V případě, že se bance z jakéhokoliv důvodu nepodaří prostředky do konce účetního dne získat, je příkaz k platbě "čekající ve frontě" systémem odmítnut a vrácen bance, která jej zaslala. Stanovení poplatků ČNB stanoví poplatky v návaznosti na skutečné náklady operací zúčtovacího centra. Stanovením cen za služby však zároveň stimuluje banky k optimálnímu rozložení dat předávaných zúčtovacímu centru. Harmonogram účetního dne a s tím související ceny služeb 12

13 byly za poměrně krátkou existenci systému několikrát měněny. Cílem bylo nejen prodloužit provozní hodiny centra, ale také snaha ČNB zvýšit přesnost uzávěrky každého účetního dne. Vzhledem k množství předávaných dat usiluje ČNB o to, aby jednotlivé banky předávaly svá data co nejdříve, aby v závěru účetního dne nedocházelo k zahlcení systému (jeho propustnost je asi až transakcí za hodinu). Proto je současný poplatek za zpracování jedné položky na začátku účetního dne velmi nízký. Naopak na konci účetního dne, kdy jsou předpokládány pouze mezibankovní transakce o značných finančních objemech, je cena za jednu položku podstatně vyšší. [8] Elektronický komunikační systém Základním komunikačním prostředkem mezibankovního styku je počítačový systém SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunications Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci). SWIFT je mezinárodní bankovní komunikační síť, která je určena pro výměnu zpráv mezi bankami na celém světě. Předávané zprávy zahrnují finanční transakce, například platby mezi klienty, transakce mezi bankami a devizové transakce. Systém SWIFT byl založen v roce 1973 v Bruselu, jde o neziskovou instituci, jejímiž vlastníky jsou členské banky. Za členy jsou přijímány banky s dobrou pověstí, operující v zemích, kde je systém SWIFT zaveden, tj. ve všech hlavních finančních centrech a postupně rozšiřuje svou síť po celém světě. Pokud je uživatel systému SWIFT zapojen pomocí interface SID, je hardware dodáno autorizovaným dealerem (Borroughs, General Automation) a software dodá SWIFT. Pro ostatní interface, které využívají počítačové termínály (CBT), musí uživatel instalovat a udržovat vlastní software. Stále častěji je SWIFT zapojován přímo do počítačových systémů bank, což umožňuje automatické odesílání zpráv. SWIFT je chráněn proti neoprávněnému používání, proti nepříznivým vnějším vlivům a jiným nepředvídaným událostem. Předávání zpráv je chráněno kódováním obsahu a používáním identifikačních klíčů mezi bankami. Slabou stránkou systému SWIFT je obvykle kontrola přístupu uživatelů a předávání dat mezi uživateli a regionální centrálou. Každý člen je odpovědný za bezpečnost svých vlatních operací a za své vlastní napojení do systému SWIFT. 13

14 Vstup do systému SWIFT je možný po zadání kontrolního kódu, který přiděluje SSWIFT. Každý kód je vázán na specifický terminál a mění se po každém vstupu. Kódovací tabulky jsou zasílány bance ve dvou oddělených zásilkách, ale následné zabezpečení jejich užívání je plně na odpovědnosti banky. Informace mezi bankou a regionální centrálou se zpravidla předávají po telefonních linkách. Hlavní kontrola přesnosti a úplnosti zpráv předávaných systémem SWIFT spočívá v používání identifikačních klíčů, což se děje automaticky, neboť jsou zabudovány přímo do softwaru. Identifikace zpráv představujících hodnoty je v systému SWIFT povinná, ale kódování povinné není. Zprávy jsou odesílány podle priorit. Zprávy označené jako prioritní mají při odesílání přednost a je potvrzováno jejich přijetí. Cena zpráv je odvozena od jejich priority. Prioritní zprávy jsou dražší. Cena je relativně nízká, neboť poplatky zahrnují pouze náklady bez nároku na tvorbu zisku. [5] 3.2. Přeshraniční platební styk Systémy zahraničního platebního styku Existuje celá řada systémů platebního styku, které se od sebe liší. Některé jsou používány k převodu velkého počtu relativně malých plateb, jiné jsou používány k velkým transakcím. Některé se používají jen v jedné nebo v několika zemích, jiné jsou rozšířeny celosvětově Systém clearingového zúčtování Clearingové zúčtování pohledávek a závazků probíhá prostřednictvím clearingové banky, u které mají všechny banky zúčastněné v clearingovém systému vedeny své účty. V ČR probíhá zúčtování přes clearingové centrum ČNB, které existuje od roku Registrované banky mají v ČNB otevřen účet, na kterém jsou zúčtovány jak platby bank, tak platby jejich klientů. Prostředky na tomto účtu jsou součástí povinných minimálních rezerv u ČNB. Banky předávají zúčtovacímu centru instrukce na datových nosičích nebo prostřednictvím telekomunikačních sítí. Data jsou nejdříve autorizována, je kontrolována 14

15 jejich úplnost a integrita. Poté postupují do dalšího zpracování, kde je kontrolováno, zda banka disponuje na svém účtu dostatečnými prostředky k provedení platby. V případě, že tomu tak je, je platba okamžitě provedena, účet přikazující banky je debetován a účet banky příjemce je kreditován. V opačném případě je platba odložena a banka je o odložení informována, aby mohla prostředky na svém účtu doplnit buď z vlastních zdrojů nebo např. prostřednictvím úvěru od ČNB. Pokud banka prostředky nezíská do konce účetního dne, je platba vrácena jako odmítnutá položka. Clearingové systémy se v různých zemích v jednotlivostech liší. Jejich základem je vždy mechanismus inkasního dokumentu. Banka, která má v úmyslu vypořádat transakce s jinou bankou, například šeky vystavené na partnerskou banku a předložené jí k placení, shromáždí jednotlivé doklady, předá je partnerské bance s doprovodným dokumentem, který bude obsahovat celkovou částku a identifikaci účtu, na který má být tato částka připsána k dobru. Na druhé straně tato banka dostává od ostatních partnerských bank inkasní dokumenty transakcí k vypořádání na účtech zákazníků. Mezinárodní platby jsou obvykle prováděny přes nostro účty otevřené v zemi, v jejíž měně je transakce splatná. Platba se pak uskuteční ve vnitrostátním clearingovém systému dané země. Platby do zahraničí jsou přikazovány alespoň s jednodenním předstihem tak, aby bylo zajištěno jejich včasné provedení. Zpoždění v platbách mohou být velmi nákladná, protože na neuhrazené platby nabíhá sankční úrok. Množství dokumentů, které procházejí i poměrně malým kontrolním a tranzitním oddělením, je tak vysoké, že většina bank používá automatizované zpracovací a třídící zařízení. Všechny dokumenty, které jsou vloženy do systému, jsou kódovány do strojově čitelné formy, uvádějící typ transakce, částku, číslo účtu a reference banky. [5] Korespondentský systém Tento systém se využívá v oblasti zahraničního platebního styku. Banka například navazuje korespondenční styk s jinou bankou v teritoriu, kde sama nemá svou vlastní pobočku. Banka může mít otevřený účet v zahraniční bance také proto, že uskutečňuje některé obchody v devizách. 15

16 Je tedy založen na vzájemném otevírání účtů mezi bankami (systém korespondentských účtů), které vede k tvorbě řetězce tzv. korespodentských bank. Korespondentské účty nejsou zpravidla úročeny. Banky si platí provize za provedené platby. Účty v korespondentském systému mohou být: 1. Nostro účty Banky zřizují u zahraničních finančních institucí účty, ze kterých provádějí platby nebo na které inkasují pohledávky v místní měně. Dochází k tomu v mnoha situacích, ať již jde o devizové transakce, financování mezinárodního obchodu, úvěry a celou řadu dalších případů. Adjektivum nostro znamená, náš náš účet u vás (v jiné bance). 2. Loro účty Adjektivum loro znamená účet, který vede naše banka pro banku jinou Korespondentské účty nejsou obvykle úročeny. Z debetního salda se však zpravidla účtuje vysoký sankční úrok. Banky se z toho důvodu snaží pozorně řídit zůstatky na nostro účtech a vyhýbat se jak sankčním úrokům z debetního salda, tak velkým zůstatkům, které nenesou žádný úrok. V zahraničním platební styku se bankovní převod označuje termínem hladká platba. Banka nepřebírá žádný peněžní závazek a jedná na základě příkazu klienta. Z hlediska zpracování v bankách lze rozlišit vyšlé a došle hladké platby. Vyšlé hladké platby (úhrada do zahraničí), jehož základem je klientem vystavený platební příkaz. Příkaz nemá žádný jednotně předepsaný formulář. Došlé hladké platby (úhrady ze zahraničí) jsou většinou bance příjemce avizovány bankou plátce s údaji o příjemci, plátci, účelu platby, měně úhrady a částce. Pokud je částka uvedena v zahraniční měně a účet příjemce je veden v měně domácí (či v jiné než zasílané měně) konvertuje banka úhradu ze zahraničí na měnu, v níž je účet veden. Pokud se jedná o došlou úhradu ze zahraničí tzv. příležitostné klientele (tj. beneficient nemá běžný účet v bance či není bance známo jeho bankovní spojení), kontaktuje banka beneficienta podle adresy a vyzve jej, aby vydal pokyn, jak s došlou úhradou naložit. [2] 16

17 Aplikace Hromadné hladké platby Aplikace je určena klientům ČNB pro zasílání příkazů k platbám do zahraničí elektronickou cestou. I když byla aplikace vyvinuta pro zasílání většího počtu příkazů v dávkách, je možné ji použít pro zaslání jediného příkazu. Struktura formátu XML, ve kterém jsou data do ČNB předávána odpovídá stávajícím formulářům pro platební příkazy do zahraničí. Aplikace nemá formulářový vstup; tzn. že klient musí data před odesláním připravit v požadovaném XML formátu. O přijetí či nepřijetí dat ke zpracování i o dalším průběhu zpracování je klient prostřednictvím aplikace průběžně informován. Aplikaci není možné použít pro vnitrostátní platby v CZK a pro platby na Slovensko v SKK. Aplikace je klientům poskytována zdarma. Klient připraví data v předepsaném formátu, připojí se k webové stránce ČNB a prostřednictvím aplikace data odešle v zašifrované formě. ČNB provede vstupní kontroly a okamžitě klienta informuje o výsledku: 1. V případě nesprávného formátu nejsou data ČNB přijata, klient je však o typu chyby informován 2. V případě bezchybného formátu je klient informován hláškou "Dávka přijata do zpracování" 3. Dále je klient postupně informován o stavu zpracování dávky až do úplného vypořádání 4. O odepsání prostředků z účtu je klient informován výpisem z účtu Organizační podmínky Aplikaci může použít klient, který má u ČNB otevřený alespoň jeden účet (v libovolné měně) a který uzavře s příslušnou pobočkou "Smlouvu o předávání dat zahraničního platebního styku prostřednictvím elektronického přenosu", jejíž součástí je i popis XML formátu a popis kontrol. [8] Přeshraniční platební styk nabízený obchodními bankami Peněžní úhrady, které provádějí obchodní banky v ČR a pobočky zahraničních bank přímo nebo prostřednictvím jiné banky. 17

18 Úhrady do zahraničí Banka provede úhradu na základě platebního příkazu předloženého příkazcem nebo na základě obstarání jiného příkazu bankou podle dohodnutých platebních podmínek příkazce, například příkaz k otevření akreditivu. Platební příkaz nebo jiný příkaz obsahuje platební titul pro označení účelu úhrady, kterým je slovní označení účelu prováděné úhrady a jemu odpovídající číselné označení platebního titulu. Banka je oprávněna odmítnout příkaz, který není opatřen platebním titulem pro označení účelu úhrady. Příkazce odpovídá za vzájemný soulad číselného označení účelu úhrady platebním titulem se slovním označením účelu úhrady. Před provedením úhrady banka ověří, zda příkaz obsahuje předepsané údaje. Neobsahuje-li příkaz tyto údaje, banka příkaz neprovede a dohodne s příkazcem jeho doplnění. Před provedením úhrady banka porovná vzájemný soulad číselného označení účelu úhrady platebním titulem se slovním označením účelu úhrady uváděným příkazcem. Nejsou-li tyto údaje navzájem v souladu, banka příkaz neprovede a dohodne s příkazcem provedení opravy. Banka je oprávněna vyžadovat od příkazce před provedením úhrady doklady nezbytné pro posouzení správnosti uváděných údajů, týkajících se označeného účelu úhrady. Na žádost banky příkazce tyto doklady předloží. U dokladů, u nichž by pořízení kopie bylo spojeno s nepřiměřenými náklady pro příkazce, pořídí banka záznam o nahlédnutí do dokladů. V záznamu se uvede datum, skutečnost, kterou doklady prokazují, jméno a podpis osoby, která doklady přezkoumala. Nemůže-li příkazce předložit požadované doklady, je banka oprávněna požadovat od příkazce písemné prohlášení, ve kterém příkazce uvede informace vysvětlující účel úhrady a důvod pro nepředložení listinných dokladů. Písemné prohlášení příkazce může být uvedeno přímo na příkazu. V případě, kdy je k úhradě vyžadováno zvláštní povolení podle devizového zákona, banka před provedením úhrady vyžádá od příkazce předložení zvláštního povolení a příkazce toto zvláštní povolení bance předloží, jinak banka úhradu neprovede. Jestliže příkazce prohlásí, že podle devizového zákona se na požadovanou úhradu zvláštní povolení nevyžaduje, musí tuto skutečnost prokázat bance doklady, jinak banka úhradu neprovede. Banka uschovává kopie dokladů nebo záznam o nahlédnutí do dokladů nebo písemné prohlášení a kopii zvláštního povolení spolu s příkazem po dobu pěti let od ukončení roku, v němž k úhradě došlo, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 18

19 Úhrady ze zahraničí Úhradu připíše banka ve prospěch účtu příjemce a přiřadí jí číselné označení platebního titulu odpovídající účelu úhrady uvedenému příkazcem. Není-li označen účel úhrady příkazcem, banka připíše úhradu ve prospěch účtu příjemce a přiřadí jí nejvhodnější číselné označení platebního titulu podle dispozice příjemce, dohody uzavřené mezi klientem a bankou nebo povahy opakujících se úhrad pro příjemce nebo zaměření jeho činnosti. Pokud banka zjistí od příjemce úhrady, že účel úhrady měl být označen jiným platebním titulem, provede opravu stanoveným postupem. U úhrady ze zahraničí sdělí banka příjemci úhrady, že v jeho prospěch byla připsána úhrada, jejíž účel banka nemohla označit odpovídajícím platebním titulem, a současně vyzve příjemce ke sdělení odpovídajícího účelu úhrady. V případě, že příjemce do třiceti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy nesdělí bance účel úhrady, postupuje banka podle příslušných předpisů. Pokud banka následně od příjemce úhrady zjistí účel úhrady, provede opravu náhradního platebního titulu. Pokud není dohodou mezi bankami stanoveno jinak, banka, která obdrží úhradu pro klienta jiné banky v tuzemsku, zajistí připsání úhrady na účet tuzemské banky příjemce vedený v měně úhrady určené k připsání ve prospěch účtu jejího klienta. Zprostředkující banka, která obdrží úhradu v cizí měně pro klienta jiné banky v tuzemsku, označí úhradu platebním titulem podle zvláštního právního předpisu a zajistí připsání úhrady na účet banky příjemce s určením k připsání ve prospěch účtu jejího klienta. Banka příjemce připíše úhradu na účet příjemce a označí ji odpovídajícím platebním titulem Zprostředkující banka, která obdrží ze zahraničí úhradu v české měně pro klienta jiné banky v tuzemsku, úhradu připíše přímo na účet příjemce nebo na účet banky příjemce s určením k připsání ve prospěch účtu jejího klienta a přiřadí jí číselné označení platebního titulu. Není-li účel úhrady uveden, zprostředkující banka přiřadí úhradě náhradní platební titul. U úhrady zprostředkující banka současně se sdělením o připsání úhrady, jejíž účel nemohla označit odpovídajícím platebním titulem, vyzve ke sdělení správného číselného označení platebního titulu nebo účelu úhrady přímo příjemce úhrady nebo banku příjemce, která zjistí účel úhrady od příjemce a neprodleně jej sdělí zprostředkující bance. 19

20 Porušení devizových předpisů Zjištěná porušení nebo podezření z porušení vyhlášky Ministerstva financí nebo jiných devizových předpisů klientem banky oznamuje banka bez zbytečného odkladu příslušnému devizovému orgánu, který postupuje podle devizového zákona. Banka v oznámení uvede popis zjištěného stavu a dále uvede: jméno a příjmení fyzické osoby, datum narození nebo rodné číslo a adresu místa trvalého pobytu nebo jinou adresu klienta. Dále jméno, příjmení a obchodní firmu nebo název fyzické osoby podnikatele, místo podnikání nebo adresu místa trvalého pobytu nebo jinou adresu klienta a identifikační číslo; v případě, že identifikační číslo nebylo přiděleno, uvede banka datum narození nebo rodné číslo klienta a obchodní firmu nebo název právnické osoby, její sídlo a identifikační číslo Oprava výkazů Banka, která následně zjistí od příjemce odpovídající účel úhrady, provede opravu číselného označení platebního titulu této úhrady tak, že v nejbližším vykazovaném období ve výkazu "Měsíční výkaz o devizových a korunových inkasech a platbách DEV (ČNB) (PESIFE 10)" o předmětnou částku sníží objem opravovaného platebního titulu a současně o předmětnou částku zvýší objem odpovídajícího platebního titulu. Tuto opravu banka promítne i do všech věcně navazujících statistických výkazů řady DEV, stanovených opatřením České národní banky. [4] Dokumentární platby Pohyb zboží a služeb přes hranice vyvolává potřebu existence a neustálého zdokonalování systému mezinárodních plateb a tím i rozvoj mezinárodního obchodu a přeshraničního platebního styku. Obchodní banky, které mají devizovou licenci od ČNB k provádění obchodů s devizovými hodnotami a pro poskytování zahraničních plateb, nabízejí svým klientům produkty ve formě dokumentárních nebo nedokumentárních plateb. Dokumentární platby jsou určeny klientům, kteří se zabývají obchodními transakcemi, tedy pro právnické osoby, pro fyzické osoby podnikatel a pro soukromé osoby. 20

21 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv je platební a zajišťovací instrument využívaný v mezinárodním i domácím obchodě. Jedná se o neodvolatelný písemný závazek banky vůči dodavateli zboží či služeb zaplatit peněžní částku určenou podle akreditivních podmínek za předpokladu, že příjemce akreditivu předloží dokumenty shodné s podmínkami akreditivu. Kupujícímu zajišťuje, že výplata určité částky nebude provedena pokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, že pokud splní akreditivní podmínky, bude mu zboží zaplaceno. Dokumentární akreditiv se využívá zejména v případech, kdy se očekává předložení dokumentů, které zaručují vlastnictví zboží, dokumentují jeho množství nebo kvalitu. Akreditiv lze také využít při obchodech s nemovitostmi, cennými papíry a v jiných případech, kde je vyžadován závazek banky za platbu. Pro akreditivní transakce platí jednotná mezinárodní pravidla, tzv. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, revize 1993, publikace Mezinárodní obchodní komory (ICC) v Paříži č Průběh dokumentárního akreditivu 1 - Mezi vývozcem (prodávajícím) a dovozcem (kupujícím) dojde k uzavření kupní smlouvy (kontraktu) 2 - Na základě kupní smlouvy a jejích podmínek požádá dovozce svou banku a o otevření akreditivu 3a - Vývozce odešle zboží 21

22 3b - Vývozce shromáždí doklady podle podmínek akreditivu a prostřednictvím své banky je odešle bance dovozce, která je zkontroluje a v případě splnění podmínek je pak předá dovozci. 4 - Banka dovozce (vystavující banka) proplatí akreditiv vývozci a zatíží účet dovozce. Podle konkrétních potřeb transakcí je možné získat různé druhy akreditivů: - importní, exportní (odběratelský, dodavatelský) - odvolatelný, neodvolatelný - nepotvrzený, potvrzený - krytý, nekrytý - vista akreditiv, remboursní, s odloženým placením - převoditelný, revolvingový, pemanentní, back to back akreditiv Dokumentární akreditiv importní (odběratelský) Je otevřen na základě písemné žádosti klienta (kupujícího), kde jsou stanoveny podmínky akreditivu a dokumenty. Závazek je ze strany klienta zajištěn hotovostí popř. úvěrem. Banka na sebe vystavením akreditivu přebírá závazek zaplatit dodavateli (příjemci akreditivu) stanovenou částku po splnění akreditivem specifikovaných podmínek. Dokumentární akreditiv exportní (dodavatelský) Je otevřen vystavující bankou ve prospěch klienta (prodávajícího) u avizující banky, která klientovi otevření akreditivu písemně avizuje. Souhlasí-li klient s podmínkami akreditivu, odešle zboží, obstará akreditivem požadované dokumenty a předá je avizující bance. Avizující banka zašle dokumenty vystavující bance k proplacení. Dokumentární akreditiv odvolatelný Může být otevírající bankou (i bez souhlasu beneficienta či příkazce) kdykoliv změněn, popř. zcela odvolán. Odvolatelný akreditiv proto neposkytuje beneficientovi dostatečnou záruku, a proto se využívá velmi zřídka. Dokumentární akreditiv neodvolatelný Představuje neodvolatelný závazek otevírající banky poskytnout stanovené plnění, pokud beneficient splní ve stanovené době sjednané podmínky (předá dokumenty). Neodvolatelný akreditiv lze měnit, popř. zrušit, pouze při souhlasu všech zúčastněných stran. 22

23 Beneficientovi dává neodvolatelný akreditiv kvalitní záruku, že mu bude (splní-li podmínky) zaplaceno. Akreditiv by měl obsahovat výslovné uvedení toho, zdali se jedná o akreditiv odvolatelný či neodvolatelný. Pokud by takový údaj chyběl, má se podle úpravy v obchodním zákoníku za to, že se jedná o akreditiv neodvolatelný. V případě, že vedle vystavující banky je do průběhu akreditivu zapojena další, zpravidla korespondenční zahraniční banka, můžeme z hlediska jejího postavení rozlišovat dvě varianty neodvolatelných akreditivů: Nepotvrzený dokumentární akreditiv = povinnost provést příslušné plněn beneficientovi má pouze banka otevírající akreditiv. Banka, která oznamuje (avizuje) beneficientovi otevření akreditivu, je odpovědná pouze za správnost tohoto oznámení a správnost a úplnost přebíraných akreditivních dokumentů. Nevzniká jí však závazek z akreditivu. Poskytla-li však plnění v souladu s akreditivními podmínkami, má právo na toto plnění vůči otevírající bance. Potvrzený dokumentární akreditiv = Potvrzující banka přebírá i závazek za splnění akreditivu (za zaplacení). Obě banky (otevírající a potvrzující) jsou vůči beneficientovi zavázány společně a nerozdílně, beneficient může požádat o plnění kteroukoliv z nich. Potvrzující banka má (poskytla-li plnění v souladu s akreditivními podmínkami) rovněž právo na toto plnění od otevírající banky. Krytý dokumentární akreditiv = korespondentská banka požaduje jejich plné krytí již v době otevření (resp. potvrzení) Nekrytý dokumentární akreditiv = zde dochází ke krytí (úhradě) až při použití akreditivu. Vista akreditiv = zde dochází k úhradě prakticky okamžitě při předložení akreditivních dokumentů. Banka provádějící výplatu si zpravidla ponechává jen několik málo dnů na přezkoušení dokumentů, při nepotvrzeném akreditivu může čekat až na krytí od otevírající banky. Remboursní (akceptační) akreditiv = beneficient obdrží plění ve formě akceptu časové směnky předem sjednanou bankou. Splatnost směnek je rovněž předmětem akreditivních podmínek. Beneficient může směnky eskontovat. Akreditiv s odloženým placením = nedochází k plnění při předání dokumentů, ale až po uplynutí určité, v akreditivních podmínkách sjednané lhůty. 23

24 Revolvingový akreditiv = je po každém použití, resp. v dohodnutých termínech, doplněn na původní výši. Počet doplnění i doba platnosti jsou pevně dohodnuty v akreditivních podmínkách. Jako kumulativní se označuje, když se nevyužitá část akreditivu v jednom období převádí do období následujícího. U nekumulativních akreditivů nevyužitá část propadá. Permanentní akreditiv = je stanoven na určitou částku, rozdělenou na dílčí částky pro jednotlivá období. Může být rovněž kumulativní či nikoli. Převoditelný akreditiv = dává beneficientovi právo převést celý akreditiv či pouze část na jinou osobu, která je poté (za převedenou část) v postavení beneficienta. Pokud není v akreditivních podmínkách stanoveno jinak, lze akreditiv převádět pouze jednou. Převáděž lze pouze akreditivy výslovně označené jako převoditelné. Beneficient je při převodu oprávněn snížit akreditivní částku a dobu platnosti, ostatní podmínky nesmí být měněny. Back to back akreditiv = jedná se o akreditiv, který na příkaz beneficienta vystaví banka ve prospěch nové oprávněné osoby, přičemž původní akreditiv slouží jako zajištění nově otevřeného akreditivu. Výhody dokumentárního akreditivu - představuje pro prodávajícího nejvyšší možné zajištění především před platebními riziky vyplývajícími z mezinárodního i domácího obchodu - kupující má jistotu výplaty až po splnění akreditivních podmínek - akreditiv vytváří tlak na prodávajícího, aby dodávka byla uskutečněna v předepsanou dobu a v požadované kvalitě - prodávajícímu vzniká pohledávka u banky, ne u kupujícího - možnost předfinancování akreditivu nebo následného financování akreditivu s odloženou splatností - možnost variabilního rozdělení platby bankovních poplatků mezi obchodní partnery - potvrzením akreditivu bankou se prodávající zbavuje rizika nezaplacení od banky kupujícího, jsou-li splněny akreditivní podmínky Nevýhody dokumentárního akreditivu - placení akreditivem může být relativně zdlouhavé - předávané dokumenty nemusí přesně odpovídat dodávanému zboží 24

25 - otevření akreditivu může být pro kupujícího spojeno se zvýšenými náklady, vyplývajícími z akreditivních výloh a provizí, pokud banka požaduje krytí akreditivu již při jeho otevření, tak i určitou úrokovou ztrátou, vyplývající z deponování prostředků (resp. úrokové náklady na přijetí úvěru). [1] Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je formou platebního styku, při kterém je vydání dokumentů a případně uvolnění zboží podmíněno zaplacením, přijetím směnky nebo splněním stanovených inkasních podmínek. Využívá se v domácím i zahraničním obchodě ve většině zemí světa. Inkaso je vhodné použít, pokud prodávající dobře nezná kupujícího nebo si není jist jeho solventností a nechce mu tedy poskytnout zboží pouze proti úhradě hladkou platbou, prodávající ale nevyžaduje zajištění dodávky dokumentárním akreditivem z důvodu nákladů a složitosti. Inkaso se používá, pokud v zemi kupujícího existují stabilní politické, hospodářské a právní poměry a dále z dohody mezi prodávajícím a kupujícím vyplývá ochota a schopnost zboží odebrat a zaplatit. Banka obstarává dokumentární inkaso v souladu s mezinárodně uznávanými Jednotnými pravidly MOK pro inkasa (č. 522, vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži roku 1995). Průběh dokumentárního inkasa 25

26 1 - Uzavření obchodní smlouvy 2 - Příkaz k obstarání dokumentárniho inkasa + dokumenty 3 - Předání inkasních příkazů a příslušných dokumentů 4 - Informování dlužníka o přijmu dokumentů a o inkasních podmínkách 5 - Provedení příslušného inkasního úkonu 6 - Předání dokumentů 7 - Předání inkasního plnění 8 - Vyzvednutí zboží Druhy dokumentárních inkas: - importní (odběratelské), exportní (dodavatelské) - dokumenty proti zaplacení, dokumenty proti akceptaci Dokumentární inkaso importní (odběratelské) Banka zpracovává importní dokumentární inkaso na základě inkasního příkazu vysílající banky. Banka písemně informuje kupujícího o přijetí inkasa a o inkasních podmínkách, zároveň jej vyzve k zaplacení, akceptaci směnky nebo splnění jiného předepsaného úkonu. Po zaplacení, akceptaci směnky nebo po splnění jiné inkasní instrukce vydá inkasní doklady kupujícímu. Předmětem inkasa mohou být jak dokumenty ke zboží, tak samotná směnka. Dokumentární inkaso exportní (dodavatelské) Banka obstarává exportní dokumentární inkasa pro své klienty na základě písemného příkazu. Prodávající shromáždí požadované doklady k zásilce a předá je bance k obstarání inkasa spolu s instrukcí, jak má být s doklady naloženo. Banka odešle doklady předkládající bance a stanoví podmínky, za kterých mohou být doklady vydány kupujícímu. Banka nenese závazek za zaplacení, ale může napomoci k řádnému průběhu inkasa tím, že inkaso po celou dobu jeho průběhu sleduje a v případě potřeby pravidelně urguje platbu. Za stejných podmínek obstarává banka pro své klienty inkaso cizoměnových směnek. Podle formy plnění se rozlišují dva základní druhy dokumentárních inkas: Dokumenty proti zaplacení (documents against payment, D/P) = inkasní banka smí vydat dokumenty kupujícímu pouze proti hotovému zaplacení ve sjednané měně. 26

27 Dokumenty proti akceptaci (documents against acceptance, D/A) = inkasní banka smí vydat dokumenty kupujícímu pouze proti akceptaci směnky vystavené prodávajícím. Výhody dokumentárního inkasa - nižší bankovní poplatky a jednodušší zpracování ve srovnání s dokumentárním akreditivem - možnost variabilního rozdělení úhrady bankovních poplatků mezi obchodní partnery - banka nevydá dokumenty, pokud kupující nedá příkaz k úhradě nebo nesplní jiné inkasní podmínky - kupující není oprávněn disponovat zbožím až do doby platby nebo akceptace směnky (v případě předloženích dispozičních dokladů) - možnost úročení inkasní částky až do doby platby inkaso neváže finanční prostředky až do doby úhrady - avalovaná směnka může být odkoupena bankou vývozce (forfaiting) Dokumentární inkaso nezabezpečuje vývozce proti neochotě odběratele převzít doklady a odebrat smluvené zboží. [1] Nedokumentární platby Hladké platby Hladké platby jsou nejrozšířenějším (nedokumentárním) instrumentem pro zaplacení závazku klienta nebo pohledávky v cizí měně. Hladké platby rozlišujeme na úhrady ze zahraničí, úhrady do zahraničí a úhrady pro příjemce v tuzemsku (v cizí měně). Hladké platby jsou nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější instrument mezinárodního platebního styku. Mají podstatně kratší dobu zpracování a doručení hladkých plateb ve srovnání s dobou nutnou například pro doručení šeku. Banky provádí úhrady ve prospěch účtů klientů po ověření krytí valutou stanovenou zahraniční bankou. 27

28 Hladké platby mohou využívat fyzické osoby občané, právnické osoby a fyzické osoby-podnikatelé, subjekty provádějící jinou než podnikatelskou činnost, jako jsou města, státní orgány, rozpočtové a příspěvkové organizace, nadace apod. Hladké platby do zahraničí Úhrady do zahraničí mohou klienti provádět ze svých korunových a devizových běžných účtů. Pro použití hladké platby je nutné znát bankovní spojení příjemce, tj. znát číslo účtu příjemce platby, přesný název banky příjemce a město, v němž se banka nachází. Hladké platby ze zahraničí Přijímáme úhrady ze zahraničí na základě swiftových zpráv. Pro rychlé a bezchybné zaslání prostředků na účet příjemce je nutné uvést zahraničnímu partnerovi správné číslo účtu, název příjemce a přesný název banky příjemce. Převody jsou nejužívanější službou v tuzemském i zahraničním platebním styku. Stěžejní povinností banky je dodržení lhůt přeshraničních převodů. Na rozdíl od tuzemského je u přeshraničního převodu úprava dispozitivní. Přednost má lhůta dohodnutá mezi bankou a klientem. Není-li dohoda, nastupuje zákonná lhůta pěti bankovních pracovních dnů pro banku příkazce. V této lhůtě musí převést částku na účet banky příjemce. Banka příjemce však již má stejně jako v tuzemském platebním styku pevně stanovenou lhůtu pro připsání částky převodu na účet příjemce nebo její vyplacení v hotovosti příjemci. Sdílení či nesdílení poplatků Každá banka je dále v rámci své zákonné informační povinnosti zavázána sdělit klientovi předběžnou informaci o ceně převodu nebo alespoň způsob stanovení výše této ceny. Platí totiž, že u přeshraničního převodu je zprostředkující instituce v jiném státě, a převod se tím může stát podstatně dražším a méně předvídatelným. Banka by proto měla ve svých podmínkách uvést, že cena se skládá jednak z ceny, kterou si účtuje ona sama, a dále navíc z cen všech zprostředkujících institucí, které nejsou a nemusí být známé a budou klientovi účtovány až v průběhu konkrétního převodu. Tímto způsobem je také konstruována cena tehdy, pokud při převodu udáme pro způsob platby tzv. OUR (hradíme náklady převodu jak v rámci naší země, tak v rámci země, kam prostředky směřují nebo kde se nachází zprostředkující instituce). 28

29 Banky většinou v případě platby OUR účtují jakýsi paušál, který ovšem nemusí odpovídat skutečným nákladům převodu. Banka svoje náklady zná, ale nezná poplatky všech institucí, přes které peníze směřují. Proto naúčtuje vykalkulovanou částku, tu příkazce zaplatí a má tak jistotu, že transakce pro něho již dražší nebude. Existuje několik variant, jak se podělit se zahraničními partnery o poplatky za převod. Platby typu SHA (SHARE) jsou nejběžnější a banky je automaticky provádí, pokud klient neoznačí typ poplatku. Jde o variantu, kdy plátce hradí poplatky své bance (banka plátce) a příjemce poplatky bance své (banka příjemce), popř. zprostředkujícím bankám. Zkratka BEN označuje tu variantu, kdy veškeré poplatky hradí příjemce. Naopak u typu OUR hradí poplatky plátce. IBAN IBAN (International Bank Account Number) je mezinárodní standard čísel bankovních účtů, sloužící k jednoznačné identifikaci účtu klienta, země a kódu banky. Formát IBAN se používá výhradně v zahraničním platebním styku v rámci zemí Evropského hospodářského prostoru v měně EUR společně s BIC (swiftová adresa banky). Formát IBAN se nepoužívá v tuzemském platebním styku. IBAN byl vytvořen v součinnosti Evropské komise pro bankovní standardy (European Committee for Banking Standards) a Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization, ISO). Slouží k jednoznačné identifikaci: účtu klienta; země, ve které je veden účet klienta a kódu banky. Uvedení IBANu příjemce platby a BIC banky příjemce slouží k podpoře automatizovaného zpracování přeshraničních plateb. Evropský hospodářský prostor zahrnuje členské státy Evropské unie: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko a země EHP: Island, Lichtenštejnsko, Norsko. 29

30 Struktura IBANu: IBAN pro ČR má vždy 24 alfanumerických znaků, kde jsou: 2 písmena ISO kódu země - CZ 2 kontrolní číslice vypočítané podle modulo kód banky - 4 číslice číslo účtu - 16 číslic písemný formát: CZ elektronický formát: CZ IBAN se používá výhradně v zahraničním platebním styku a to pro přeshraniční platby spolu s uvedením BIC banky příjemce. BIC znamená bankovní identifikační kód a je totožný se SWIFTovým kódem. Tento kód obsahuje název, zemi a adresu banky. Je-li uveden v platebním příkazu, není již nutné vypisovat údaje o bance příjemce. BIC je vlastně swiftová adresa banky a má 8 nebo 11 znaků. IBAN a BIC banky jsou součástí výpisu z účtu. [8] Přeshraniční platební styk nabízený nebankovními institucemi Nebankovní instituce, které mají devizovou licenci od ČNB k provádění obchodů s devizovými hodnotami a pro poskytování zahraničních plateb, nabízejí svým klientům produkty ve formě devizová úhrada a devizové inkaso. Obchodem s devizovými hodnotami je poskytování služeb třetím osobám, jejichž předmětem je nákup nebo prodej devizových hodnot provedený na vlastní nebo cizí účet, zprostředkování nebo jiné obstarání takového nákupu nebo prodeje, včetně přijímání a předávání pokynů k jeho provedení nebo zajištění; za obchod s devizovými hodnotami se považuje i jejich směna; splácení finančního úvěru v jiné měně, než v jaké byl poskytnut nebo přijat. Úhrady do a ze zahraničí mohou být prováděny bezhotovostně pouze prostřednictvím devizových míst s odpovídajícím rozsahem bankovní nebo jednotné licence nebo devizové licence. 30