ŘÍJEN Oslavili jsme 20. narozeniny Seberealizace stokrát jinak Zážitky z kurzů Taje Altaje

Transkript

1 ŘÍJEN 2014 Oslavili jsme 20. narozeniny Seberealizace stokrát jinak Zážitky z kurzů Taje Altaje Č A S O P I S P R O K L I E N T Y A P Ř Á T E L E C E N T R A P A R A P L E

2 Inzerce říjen 2014 NOVINKA Actreen Hi-Lite Nová generace potahovaných močových katétrů Katétr vhodný pro děti, ženy a muže Určený k intermitentní močové katetrizaci Je připraven ihned k použití díky potažení hydrofilním gelem Snadné zavádění díky novému bezdotykovému systému Nově v délce 41cm pro muže Nezalamuje se, je snadno složitelný Diskrétní pouzdro je součástí každého balení Močové katétry Actreen doporučuje David Drahonínský paralympijský medailista v lukostřelbě B. Braun Medical s.r.o. Divize OPM V Parku 2335/20 CZ Praha 4 Tel Fax

3 X říjen 2014 Úvodník 3 Vážení čtenáři, připravili jsme pro vás třetí letošní číslo Světa s Parapletem zaměřené na téma seberealizace. Najít vhodné uplatnění, které je v souladu s naší osobností a našimi možnostmi, je mnohdy obtížným celoživotním úkolem a důležitým předpokladem spokojenosti. Naším záměrem je přiblížit vám pojem seberealizace z odborného úhlu pohledu, nabídnout vám též inspiraci, jakými aktivitami lze naplnit tuto základní životní potřebu a smysluplně trávit volný čas. Přinášíme vám reálné zkušenosti zaměstnance se zdravotním postižením, ale i příklady uplatnění ve sportu či v oblasti veřejného prostoru a společenského dění. Jsme rádi, že jsme mohli zařadit také první ochutnávku z autorské tvorby na téma seberealizace od účastníka kurzu Tvůrčího psaní. Chcete-li, zašlete nám svoje postřehy k tématu nebo přijměte výzvu Petra Šprachty a zapojte se do tvorby komiksu. Díky dlouhodobé práci a podpoře mnoha lidí letos Centrum Paraple slaví své 20. narozeniny. Prohlédněte si speciální narozeninovou přílohu s historickými fotografi emi, atmosféru narozeninové oslavy konané 25. září a přečtěte si, jak to všechno začalo. Jako obvykle vám přinášíme také zážitky z proběhlých sportovních kurzů a jiných aktivit, dočtete se o aktuálním dění v Parapleti i mnoha našich podporovatelích, bez jejichž laskavé pomoci bychom se neobešli. Příjemnou zábavu pro barevné podzimní dny a inspirativní čtení vám za celý tým Centra Paraple přeje redakce. -redakce- Změna ve vedení Vážení čtenáři Světa s Parapletem, v minulém čísle jste se dozvěděli, že jsem byla jmenována ředitelkou Centra Paraple. Nyní mám tedy milou povinnost poprvé k Vám promluvit. Pro začátek mi dovolte Vás všechny srdečně pozdravit. S řadou čtenářů bulletinu se budu určitě setkávat, případně s Vámi spolupracovat. Centrum Paraple slaví v letošním roce 20. narozeniny. V bulletinu, který dostáváte do rukou, je ostatně této mimořádné příležitosti věnována celá příloha. Foto: Martin Salajka Paraple v roce 2014 začíná psát další kapitolu své pomyslné knihy života. Možná, že se všichni ptáte, jaká ona další kapitola bude. Na to Vám v tuto chvíli nedokážu odpovědět, bude jistě záležet na mnoha a mnoha okolnostech. Jedno však vím již dnes. Knihu života Paraplete nepíší pouze jeho zaměstnanci, externí spolupracovníci, dobrovolníci, zakladatelé nebo správní a dozorčí rada. Příběh spolu s námi píší klienti, podporovatelé, partneři a donátoři, spolupracující organizace, ale i sympatizanti, známí, blízcí a rodinní příslušníci, tedy také Vy, čtenáři našeho bulletinu. Já pevně doufám, že společně napíšeme řadu stránek a že v nich bude i nadále zcela zřejmé a čitelné motto Centra Paraple: Pomáháme vozíčkářům najít cestu dál. K tomu nám všem přeji hodně sil, odhodlání a zápalu pro dobrou věc. Margita Pištorová ředitelka Centra Paraple Dobročinná akademie ve prospěch Centra Paraple 15. LISTOPADU 2014 OD 21:00 HOD. VYSÍLÁ ČT 1 A RADIOŽURNÁL Z obsahu Fyzioterapie rovná se seberealizace?... 4 Pánem ve své kuchyni!... 5 Kdo to spal v mé postýlce?... 6 Seberealizace a sportovní aktivity... 7 Znáte autogenní trénink?... 9 Volnočasové aktivity v CP...11 Ohlasy z kurzů...17 Z historie Paraplete...Narozeninová příloha Revue: Podivuhodný vynález Vzpomínka na prof. Karla Lewita Taje Altaje Pozvánky do divadel ÚČINKUJÍ: ZDENĚK SVĚRÁK JAN BUDAŘ JAROSLAV AV UHLÍŘ ČECHOMOR OR TOMÁŠ KLUS KRYŠTOF OSLAVTE 20. NAROZENINY CENTRA PARAPLE DOBRÝM SKUTKEM ZAŠLETE ETES ESMS VE TVARU DMS PARAPLE NA ČÍSLO C CENA JEDNÉ DMS SJ JE 30 KČ, CENTRUM PARAPLE APL EZ ZÍSKÁ 28,50 KČ. VÍCE INFORMACÍ NA W.DARC S CZ. HLAVNÍ PARTNEŘI CENTRA PARAPLE POMÁHÁ 20 LET VOZÍČKÁŘŮM S POŠKOZENÍM MÍCHY

4 4 Aktuality / Informace z odborného světa říjen 2014 Plán kurzů Centra Paraple na rok 2014 Termín Název Dní/nocí Místo Koordinátor, kontaktní osoba Zdravý životní styl 12/11 Centrum Paraple J. Pokuta PC kurz - Tvorba webových aplikací v prostředí ASP.NET 5/4 Centrum Paraple M. Barcalová Výtvarné techniky 3/2 Centrum Paraple I. Melicharová/K. Vondráčková Máma, táta na vozíku I - Co, jak a proč 4/3 Centrum Paraple M. Barcalová PC kurz - Kancelářský balíček MS Offi ce 5/4 Centrum Paraple M. Barcalová Odstartovalo poprázdninové zdravotní cvičení 8. září začaly znovu po prázdninové pauze pravidelné lekce zdravotního cvičení pro veřejnost. Těšíme se na vás v tradičních termínech - v pondělí od 17 hod. a ve čtvrtek od 18 hod. Cvičení je zaměřené na: protažení a posílení svalů, udržení celkové fyzické kondice, odstranění bolesti zad, úlevu při bolestech kloubů. Cena jedné lekce je 120 Kč, s permanentkou 90 Kč. Zkušební hodinu či přihlášku do kurzu si můžete zařídit na ové adrese recepce@ paraple.cz nebo na telefonním čísle Všemi hodinami Vás provede zkušená fyzioterapeutka a cvičitelka Mgr. Hana Vatěrová, DiS. Členství v APSS ČR -aš- Centrum Paraple, o.p.s. je od srpna letošního roku členem Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Hlavním cílem tohoto nezávislého profesního sdružení je podpora rozvoje a zvyšování úrovně poskytovaných sociálních služeb v České republice. Členství organizacím přináší lepší informovanost o legislativních souvislostech a bližší kontakt s dalšími poskytovateli. Zahrnuje také možnost účastnit se specializovaných vzdělávacích programů, které tak již budou moci využívat i pracovníci Centra Paraple. Projekt Odbornost a kvalita Je tomu už něco přes rok, co byl v Centru Paraple zahájen projekt Odbornost a kvalita Operačního programu Praha Adaptabilita. Díky tomuto projektu je umožněno zaměstnancům naší organizace vzdělávat se na poli fyzioterapie, ergoterapie, sociální práce, zdravotnictví, psychologie, sportovních aktivit i měkkých dovedností a účastnit se dalších odborných akcí. V dynamických oblastech, jakou je nepochybně i péče o lidi se spinálním poškozením, jež se neustále posouvají vpřed, je třeba se neustále vzdělávat a být tzv. v obraze. V rámci projektu zaměstnanci absolvovali dle svého zaměření klasické vzdělávací kurzy (např. Bobath koncept, Kinestetická mobilizace, Posilování a strečink ve fyzioterapii, Kurz krizové intervence, Výživa v prevenci a léčbě civilizačních onemocnění, Klinická neuropsychologie, Laserová terapie a mnoho dalších) i několik výjezdů do zahraničí (např. na veletrh Reha Care v Düsseldorfu, konferenci psychologů v Kodani nebo Foto: Veronika Janečková -apkonferenci pořádanou International Spinal Cord Society v Maastrichtu). Zaměstnanci Centra Paraple tak měli možnost načerpat nejnovější poznatky z oboru a následně je předat svým kolegům. Vzděláváním, často i opakovaným, prošlo v rámci projektu zatím 43 našich zaměstnanců. Možnost čerpat další vzdělávání vnímali bez výjimky pozitivně, což vyplývá z hodnotících dotazníků, které po každé absolvované aktivitě vyplňují. Pro ilustraci uvádíme dva výňatky z výše zmíněných dotazníků: Jako přínosné vnímám zejména tzv. paralel sessions, kde jsme Fyzioterapie rovná se seberealizace? Je tato rovnice platná či nikoliv? Dříve než nad ní začnete uvažovat, zamyslete se prosím, co realizace sebe sama znamená pro vás. Je to pocit vítězství při projetí cílové pásky v náročném závodě, namalovaný obraz nebo spokojený rodinný život? Někdo se zaměří na kariéru, pro jiného se cílem seberealizace může stát nepřestávající práce měli možnost vybrat si prezentaci různých výzkumů. Jako velmi zajímavé hodnotím výzkumy z oblasti vlivu traumatu na prožívání tělesné integrity pacienta a s tím souvisejí terapii zaměřenou na tělo. Nové pohledy mi konference vnesla na disociační aspekty traumatického zážitku. (Konference Kodaň Michal Šmolka, psycholog) Kurz obsahoval nové poznatky z oblasti kineziologie a neurofyziologie, poskytoval ucelený pohled na komplexní terapii poruch ramenního kloubu různé etiologie. Teoretické poznatky byly posléze prakticky vyzkoušeny. (Komplexní terapie pletence ramenního - Tomáš Vyskočil, fyzioterapeut) Většinu vzdělávacích aktivit již máme za sebou. Na období do konce roku jsou však ještě naplánovány odborné stáže v zařízeních stejného zaměření jako je Centrum Paraple v Izraeli nebo Norsku, kde chceme načerpat především příklady dobré praxe. Projekt Odbornost a kvalita pomohl multidisciplinárnímu týmu v Centru Paraple dále rozvíjet svůj odborný a pracovní potenciál účastí na kurzech a akcích a dopomohl tak ke zdokonalení odborné péče o naše klienty. Veronika Janečková projektová asistentka na sobě. Myslím, že je však přirozenou lidskou potřebou být někde užitečný a zanechat za sebou jisté výsledky. V každém případě je seberealizace složitý proces. Jakou cestou k ní dospějeme, je jen na nás. Každý jsme z jiného těsta a máme odlišně nastavené životní hodnoty. Jejich naplnění pak věnujeme určitý čas. Stejně tak nás baví různorodé koníčky, máme tajná přání, která se snažíme měnit v realitu. Každý uskutečněný sen nás pak pod vlivem vyplavených endorfi nů zásobí

5 Informace z odborného světa říjen radostí a pozitivní energie nás žene dál. Americký psycholog A. H. Maslow defi noval hierarchii lidských potřeb jako pyramidu, jejíž jednotlivá patra obsahují různé životní potřeby člověka. Řadí se mezi ně potřeby na úrovni fyziologické, sociální a materiální. Podstavec pyramidy tvoří základní tělesné, neboli fyziologické potřeby. Výše se nachází potřeba bezpečí a jistoty. Další schod pak tvoří potřeba lásky, přijetí a pocit, že někam patřím. Ještě výše se nachází potřeba úcty a uznání a na vrcholku celé pyramidy stojí potřeba seberealizace. Hlavní myšlenku celé pyramidy tvoří princip, že pro uspokojení vyšších potřeb je nutné nejdříve uspokojit ty základní existenciální. Pokud nejsou nejprve uspokojeny všechny položky z prvního patra pyramidy, budeme jen těžko uspokojovat ty další. Mezi prvořadé potřeby patří dýchání, spánek, příjem potravy, rozmnožování, vylučování a v neposlední řadě i fyzická aktivita. A právě o fyzické aktivitě zde bude řeč. Nabízí se otázka může a má být fyzioterapie seberealizací? Odpověd zní ne. Fyzioterapie by se pro člověka, i s poškozením míchy, neměla stát hlavním životním cílem. Fyzická aktivita a soběstačnost člověka je sice na základním stupni Maslowovy pyramidy, ale rehabilitace pohybového aparátu by měla být pouze prostředkem k naplnění tohoto základního životního požadavku. Obdobím, kdy je fyzioterapie hlavní součástí života člověka s poškozením míchy, je především doba následující bezprostředně po úrazu, nemoci. Každý si projde známým kolečkem spinální jednotka, rehabilitační ústav a zařízení následné péče, jako je například Centrum Paraple. Člověk se učí znovu fungovat, hledá, jak se svým tělem znovu zacházet a kontrolovat ho. V tomto případě je fyzioterapie ve formě polohování, dechových cvičení, pasivního/aktivního protahování, vertikalizace do vozíku, prevence dekubitů či osifi kací atd. velmi důležitá a můžeme říci, že i nenahraditelná. Za pomoci fyzioterapeuta či ergoterapeuta se vybírají vhodné kompenzační pomůcky a nacvičují se náhradní pohybové mechanismy ke zlepšení samostatnosti. Chronická fáze je pak provázena pasivním/aktivním protahováním, vertikalizací, tréninkem přesunů a mobility celkově. Patří sem také zlepšování posturální stability, trénink reziduálních svalů, nácvik chůze. V neposlední řadě se hledají vhodné kompenzační mechanismy pro aktivity všedního každodenního života, jež mohou zlepšit jeho kvalitu. Dále se fyzioterapie snaží ulevit od bolesti. Ta často vzniká vlivem nesprávně prováděných stereotypů pohybu, špatného držení těla, přetěžování nebo se objevuje ve formě přetížení po velkém fyzickém výkonu. Cílem rehabilitace je vždy snaha o maximální možný návrat, ať už částečný nebo úplný. Je-li jedinec spokojený se svým stavem, do kterého se dopracoval v průběhu měsíců až let, je pouze na něm, jak naloží se svým životem dál. Nikde není psáno, že je nutné, aby každý rok absolvoval návštěvu rehabilitačního centra, pokud ji opravdu nepotřebuje. Není povinností doživotně rehabilitovat. Dotyčný člověk by si měl umět říci: Už jsem ze sebe po fyzické stránce dostal vše, co bylo možné, už jsem naplnil svou základní potřebu pohybu a soběstačnosti. Nyní se mohu posunout dál a zaměřit se jiným směrem, než je moje tělo. Mohu budovat rodinu, práci a koníčky... Pokud naplníme první schůdek pyramidy, můžeme na něm pak stavět, tedy uspokojovat své další potřeby a naplňovat tak své schopnosti a záměry, které by měly vést k pocitu zadostiučinění. Dle Maslowa existují i takzvané přechodné okamžiky seberealizace. Tím je myšlen dočasný stav, kdy je dosaženo nějakého, byť i malého osobního cíle a naplnění. Mezi takovéto stavy patří každý silnější zážitek či úspěch. Dalo by se tedy říci, že i při třítýdenním pobytu v rehabilitačním centru člověk zažívá určitou dílčí seberealizaci. Je snaha, aby veřejnost vnímala vozíčkáře jako sobě rovné a plnohodnotné občany, jako normální. O to se však musí v rámci svých možností přičinit i lidé s handicapem a realizovat sebe sama v úplně běžných činnostech jako je rodina, sport, zaměstnání, koníčky. Pokud by se člověk na vozíku upínal k rehabilitaci jako ke smyslu svého života, pak nikdy nebude mít dostatek času a energie najít sám sebe i v jiných oblastech. Fyzioterapie má být pouze prostředkem k dosažení dostatečné samostatnosti a fyzické zdatnosti, aby byl daný jedinec schopen v rámci svých možností fungovat i v běžném životě. Vraťme se na závěr k původní otázce. Fyzioterapie není a nemá být seberealizací. Nechtěly jsme tím ale říci, že udržování kondice, aktivní zapojení do života a pohyb jako takový není důležitý. Právě naopak! Pohyb, ať už jím myslíme ranní protažení, sport nebo sex, udržuje tělo jak po fyzické, tak po psychické stránce. Je důležité si uvědomit, že právě vy máte možnost rozhodovat o svých dalších plánech, i na vozíku. Je potřeba chtít a zkusit jít svým životem dál. Určovat každý svůj krok a nenechat se strhnout strachem z životních, ale třeba i sportovních výzev, obavami rodiny ze zranění z jízdy na handbiku nebo při lyžování jen kvůli tomu, že teď sedíte na vozíku. I vy můžete znovu jezdit autem, Pánem ve své kuchyni Mezi základní lidské potřeby pocit seberealizace jednoznačně patří. Patří k nim jistě i to, že se můžeme a dokážeme najíst. Obě tyto potřeby jdou vzájemně uspokojit ve chvíli, kdy si dokážeme jídlo připravit sami, tak jak nám chutná a jak chceme. Pro naše klienty není občas jednoduché si jídlo připravit. Nemusí to být způsobeno pouze motorickou kapacitou, ale i bariérovým prostředím. Ergoterapeut v Centru Paraple s odstraňováním těchto překážek dokáže pomoci. Na základě vyšetření a odběru anamnézy ergoterapeut zjistí plavat, lyžovat, skákat padákem nebo malovat. Nehledejte sebe sama ve fyzioterapii, ale ve svých pohybových schopnostech, kondici a co největší soběstačnosti. To vám totiž umožní být v souladu s vašimi životními hodnotami, potřebami a bude vás to naplňovat. Nás osobně jako jedna z věcí naplňuje naše práce. Právě v tomto případě znaménko "rovná se" z názvu článku dává smysl. Našim cílem je maximální návrat vašich pohybových schopností a dovedností, minimální projev neurologického či jiného poškození a co největší soběstačnost. A závěrem jedna nedávno vyčtená pravda: Každá cesta začíná prvním krokem, ale nikdy neskončí, pokud nezačne Veronika Horáková fyzioterapeutka Hana Melicharová fyzioterapeutka fyzickou kapacitu klienta, zmapuje prostředí, ve kterém se pohybuje, a ověří možnosti asistence. Pokud v některé oblasti zjistí nedostatky, snaží se ve spolupráci s klientem najít řešení. V rámci bezbariérovosti pomáháme s přípravou funkčních návrhů rozložení nábytku a vybavení kuchyně, výběrem speciálních komponent (např. pro pojezdy šuplíků a skříněk), odkazujeme na fi rmy řešící tyto speciální požadavky atd. S ohledem na motorickou kapacitu také trénujeme nácvik přípravy pokrmu. Klient si vybere jídlo, které by rád připravil. Pokud je to možné, společně na něj během terapie v terénu nakoupíme suroviny. Při samotné přípravě jídla ergoterapeut klienta provází a ukazuje mu způsoby, jak se dá Foto: Lada Nosková

6 6 Informace z odborného světa říjen 2014 případný fyzický defi cit kompenzovat. Spolu vybereme a vyzkoušíme pomůcky pro vaření, vymyslíme různé způsoby, jak danou činnost provést, v případě potřeby klientovi asistujeme. Pokud je nutná plná asistence, motivujeme klienta, aby vedl asistenta, tak jako by vařil on sám, a dával mu jednoznačné a přesné instrukce. Je pro nás důležité, aby i v dalších programech Centra Paraple tato možnost byla. Příkladem je kurz Zdravého životního stylu, kde se klienti učí sestavovat jídelníček a připravovat jídla z něj. Díky tomu může klient předcházet či řešit problémy s nárůstem hmotnosti a s tím spojené další komplikace. Klienti v Centru Paraple často vaří poprvé od vzniku svého poškození. Ale není překážky, která by se nedala překonat. Pokud obě strany chtějí, vždy se najde způsob, jak přípravu jídla realizovat. Ten nádherný pocit, když to klient zvládne a zjistí, že to lze, není odměnou jen pro něj, ale i pro nás terapeuty. Mít možnost rozhodnout, co budu jíst a jak to bude chutnat, by měl mít každý. Proto i v tomto vidím způsob seberealizace. Iva Melicharová ergoterapeutka Kdo to spal v mé postýlce? aneb Cesta od základních lidských potřeb k seberealizaci Nevím jak vy, ale abych mohl v životě dobře fungovat já, potřebuju vědět, že mi nikdo nesní to jídlo, co mám v lednici od včerejška a na které si celý den dělám v práci chutě, potřebuji vědět, že se v klidu vyspím, zejména pokud mne druhý den čeká něco důležitého, prostě potřebuji mít tyhle Foto: Iva Melicharová základní jistoty, abych mohl dobře žít. Představa, že nepíši tenhle článek ve své kanceláři, ale někde na chodbě, protože v kanceláři prasklo topení, představa, že jej píši hladový, jelikož mi nějaký nenechavý kolega snědl z ledničky můj (dokonce řádně podepsaný) sendvič, nebo představa, že jej píši nevyspalý, neboť soused pode mnou měl včera doma velmi hlučnou party, je mi hodně nepříjemná. Jak bych se mohl hladový, nevyspalý a vystrčený na chodbě soustředit a něco rozumného napsat? Realita je taková, že sedím ve své kanceláři, před chvílí jsem se najedl, akorát nejsem kvůli nějakým povinnostem dobře vyspalý. Nemám tedy uspokojené vše, co bych potřeboval, ale s tímhle už zvládnu fungovat. Sice jsou umělci, které k tvorbě inspiruje i jejich vlastní strádání (a jsou důkazy o tom, že například umělecké vyjádření pomohlo lidem často přečkat mezní situace, např. válku), ale většina lidí k tomu, aby dovedli plně rozvinout svůj potenciál, potřebuje tu svou židličku, mističku a postýlku, jak už se praví v pohádce o třech medvědech, kterou je inspirovaný název článku. A co všechno tedy potřebujeme, abychom mohli plně fungovat a realizovat se? Americký psycholog Abraham Maslow, který se ve svém díle lidskými potřebami zabýval, vložil to základní do své známé pyramidy, kterou vidíte na obrázku. Aby taková pyramida, stejně jako jakákoliv jiná stavba, mohla dobře stát, potřebuje mít pevné základy, kde jsou právě potřeby jako například jídlo a spánek. Mnohá nepohoda se dá umenšit už jen jejich naplněním. Pojem seberealizace je zase až na úplném vrcholu. Podle mého má blízko k termínu smysl života. Někdo může smysl života najít ve výchově dětí, jiný v úspěchu v práci, další jej může najít díky náboženství. Sice jsem napsal 'najít smysl života', ale to je podle mne trochu zavádějící. Moc se mi líbí, co nám řekl lektor na psychoterapeutickém výcviku: Smysl se nehledá, smysl se vkládá. Jinými slovy jen na nás je, čemu dáme v našem životě smysl. Není tedy tak důležité, co se v našem životě děje, ale jestli nám to dává smysl. Dříve lidé vykládali například různé katastrofy tak, že se jedná o boží hněv. Přijít o všechen majetek díky záplavám jen tak by pro ně bylo mnohem těžší, než si to nějak vysvětlit. Sice přišli o bydlení a úrodu, ale mohlo to znamenat, že si bůh svou zlobu vybil a zase bude dobře. I naši klienti často hledají smysl v tom, co se jim stalo. Například vysvětlení, že úraz byl varováním, že má člověk v životě zpomalit, protože žil příliš hekticky, jsem na konzultacích slyšel opakovaně. Seberealizovat se dá tedy tím, co nám dává v životě smysl. Tento pojem je vztahován často k umění (seberealizace hudbou, divadlem ), avšak i méně viditelné věci nám mohou pomoci s realizací sebe. I jen to, že budu žít jako slušný člověk, mi může život dostatečně naplnit. A pokud stále tápete, čím naplnit ten váš, nemusíte na to být sami. Stačí se na nás obrátit. Michal Šmolka vedoucí oddělení psychologie Štěstí může přistát i na vozík, je-li naložen odhodláním Uprostřed horkého léta se na náš ošetřovatelský tým obrátil jeden dlouholetý klient se zdravotní komplikací, která může postihnout každého z nás (a lidi na vozíčku asi tak patnáctkrát častěji), totiž s nově vzniklým dekubitem na patě. Že se z otlaku stala černá nekrotická tkáň, nebylo pro našeho klienta povzbudivé ani z hlediska zdravotního, ani z hlediska jeho snů a přání pro nadcházející měsíce. Měl totiž v plánu zúčastnit se časně podzimního kurzu čtyřkolek, který pořádá Moto Klub Vozíčkářů ČR ve spolupráci s Centrem Paraple. Dekubitus tato temná realita najednou bourala všechny jeho naděje, sny a přání. S podobnými myšlenkami začal docházet do Paraplete ke konzultacím, převazům a laserové terapii. Na péči samozřejmě dohlížel odborný lékař. Klient byl minimálně třikrát v týdnu naším skleslým návštěvníkem. Černá rána se postupně měnila na hlubokou, otevřenou, ale přeci jen hojící se. Dny a týdny ubíhaly jako zběsilé, sen jménem čtyřkolky se blížil. Zazávodit si na čtyřkolkách znamenalo nejprve zvládnout závod s časem. V hloubi duše se pořád ozývalo: Co když se ten černý problém nepodaří zvládnout? Co když se svého snu budu muset vzdát? Co když přijdu o vůni benzínu a řev silných motorů? Co když nebudu moci zdolávat strmé cesty, výmoly a kořeny mohutných stromů? Co když si nebudu moci užít alespoň na chvíli tu volnost? Ne, to přece nevzdám! A tak jsme společně pokračovali v léčbě a konzultacích, dodávali si vzájemně odhodlání a naději a snažili se dosáhnout na vysněný zážitek. Rána se sice hodně vylepšila, ale do zhojení ještě pár krůčků chybělo. Nikdo netušil, jak rozhodující kontrola u lékaře dopadne.

7 Informace z odborného světa říjen Klientovi jsme ještě poradili, ať si s sebou na kontrolu vezme obuv, ve které by měl případně kurz absolvovat. Ptáte se, jak celý příběh dopadl a jestli se podařilo dosáhnout cíle? Ano, povedlo se. Klient se vysněného kurzu zúčastnil, byl náramně nadšený a každou minutu si užíval snad na 1000 %. Úsilí, které předcházelo neopakovatelným zážitkům, stálo za tu námahu. Možná, že jste se v příběhu našli, možná vám někoho připomněl. Pak vás asi také společně s námi napadne, že ještě důležitější, než jak příběh dopadl, je, proč měl takový konec. Jak bychom ho hodnotili, kdyby lékař klientovi účast na akci zamítl? Dovedu si představit, že i přes úvodní zklamání by náš klient byl nakonec spokojený, protože by se přes zvládnutí těchto obtíží dostal do fáze, kdy by bylo téměř jisté, že další šanci už zcela jistě chytne za pačesy. Bez odvahy a odhodlání poprat se (nejen) o své zdraví můžeme totiž o životní příležitost přijít skoro pokaždé. Odhodlání, důvěra v profesionální péči a ochota přijmout pomocnou ruku bývají oněmi pověstnými stupínky ke zlaté. A čím více úsilí do naplňování našich snů vkládáme, tím silnější je potom prožitek a pocit štěstí. Rozhodnutí je na každém z nás a je úplně jedno, zda je na startovní čáře nějaký handicap. I na vozíku máte právo na své touhy a přání a věřte, že Paraple je nenechá zmoknout či uplavat. Daniela Juklová vedoucí úseku ošetřovatelské péče Seberealizace a sportovní aktivity Celý článek je na místě začít informací, že pravidelná a optimální pohybová aktivita je nejlacinější a nejdůležitější preventivní prostředek k tomu být v kondici, cítit se dobře a předcházet vzniku civilizačních onemocnění. Pohybové aktivity mají vliv na rozvíjení základních pohybových schopností a dovedností, mezi které patří obratnost, síla, vytrvalost, udržení rovnováhy, prostorová orientace, ale i rozvoj manuální zručnosti a zvládnutí jízdy na vozíku v těžších podmínkách. Dále se nedá opominout ani formování psychických vlastností schopnosti koncentrace, zvládání emocí, adaptace, kooperace, vytrvalosti, odolnosti. A pozornost si pohybová aktivita zaslouží i jako prostředek k překonávání sociálních bariér přijetí sociálních rolí, navazování kontaktů, pozitivní příklad pro nesportující vozíčkáře, možnost výměny zkušeností a informací. Toto zamyšlení zakončím konstatováním celkových pozitivních účinků pohybových aktivit, které se u každého projevují v jiné míře. Například zlepšením pohybových stereotypů, předozadní stability trupu, propojením horního a dolního trupu, navozením správných dechových stereotypů, regulací spasticity, zlepšením vylučovacích funkcí nebo zmenšením otoků. Dost teorie, zařadíme taky trochu poezie. Když se sama sebe zeptám, proč mě baví sportovat, co mi to přináší, jak moc se ve sportu seberealizuji a čím - je toho tolik, že vlastně nevím, kde začít. Sportování je pro mě především čas, kdy můžu zapomenout na každodenní realitu a můžu si naplno užívat radostných chvil, kdy dělám něco pro sebe, něco co mám ráda, co mi přináší pocit uvolněnosti, u čeho mám konečně možnost být s lidmi, jež mám ráda. Pocit seberealizace vidím třeba v tom, že když večer usínám, tak s příjemným pocitem, že jsem dělala něco, co mě opravdu baví, navíc něco pro své zdraví a v příjemné společnosti. Sport mě žene každý den dál a dál. Je to pro mě obrovská motivace a vím, že mě dělá odolnou a vytrvalou. Sport lidí s poškozením míchy vnímám stejně. Přináší stejné pocity, vytváří stejné hodnoty, je to stejně veliká radost a příležitost pro seberealizaci. Jediný rozdíl je v tom, že je zapotřebí více přizpůsobit vnější podmínky: sehnat a upravit sportovní pomůcku každému na míru, vybrat vhodný terén, sehnat k sobě prima lidi a pak už jde všechno (skoro) samo. Závěrem dodám, že sport určitě není pro každého z nás a ne každému přináší radost a takové pocity jako mně. Myslím, že není třeba sportovat každý den jako blázen. Na světě je krásné i to, že každého z nás baví něco jiného. Ať už je to jízda na handbiku nebo zápal pro kulturu. Myslím si ale, že důležité je pro sebe pravidelně něco dělat. A pro tělo, které potřebujeme pro naše každodenní fungování obzvlášť. Buďme k sobě zodpovědní, každý v té míře, kterou potřebuje. Sylva Slavíková sportovní terapeutka Hledejme, co nás baví V čem se můžeme seberealizovat? Spousta z nás si tuto otázku během života pokládá nebo se alespoň zamýšlí, co vlastně seberealizace znamená. Z pohledu psychologa C. Rogerse je to potřeba, která se snaží dokázat, že nás kupředu neženou jenom základní pudy a fyziologické potřeby, jako je např. hlad a žízeň, ale také efektivní využití vlastních schopností a talentu k rozvíjení svého potenciálu a dovedností směřujících k pozitivní změně a zralosti. A. H. Maslow měl zase teorii, že jedinec dospěje k složitější psychické motivaci až po uspokojení základních potřeb. Teprve potom je schopen nalézt sebenaplnění a realizovat svůj vlastní potenciál. Jak vidno, názorů je více, možná nebude ani troufalé tvrdit, že co člověk, to jiný náhled a pojetí. Myslím, že pojem seberealizace opravdu každý z nás vnímá jinak. A také přímo proces seberealizace každý z nás jinak prožívá. V životě se nabízí neskutečné množství možností, jak se (sebe)realizovat. Záleží na tom, co nás baví, naplňuje, dává pocit spokojenosti a radosti. Jelikož se věnuji práci s lidmi se zdravotním postižením, vyvstává mi otázka: Mají i oni stejné možnosti seberealizace jako lidé bez handicapu? Tato otázka se zřejmě honí hlavou i člověku, který je na vozíku a řeší, co dál a jak naplnit svůj život. S tím souvisí také další myšlenky: Kde najdu práci a co budu dělat? Jak můžu trávit volný čas? Zvládnu se postarat o rodinu nebo si ji vůbec založit? Zkušenosti dokazují, že pracovat je možné i pokud má člověk zdravotní znevýhodnění. Příležitostí je možná méně a zúží se okruh činností, které může člověk vykonávat, najít práci ale přesto není nemožné. Naopak, jsou profese, kdy je člověk na vozíku nejvhodnějším kandidátem - např. konzultant bezbariérovosti, který je přizýván k realizaci projektů. Jeho pracovní náplní je hodnotit a připomínkovat navržený projekt z pohledu člověka, který má sám zkušenosti s různými bariérami jak ve vnitřním, tak ve vnějším prostředí. Další možností, jak se se zdravotním postižením začlenit na trh práce, je rekvalifi kace, zaškolení v nové profesi u stávajícího zaměstnavatele nebo realizace v založení vlastní fi rmy. Ale abychom nezůstali jenom u práce. Co volný čas? V dnešní době jsou příležitosti pro lidi se zdravotním postižením, jak trávit smysluplně a aktivně volné chvíle, daleko širší než v minulosti. Co se týká sportu, tak okruh nabízených činností je opravdu velký. Např. jízda na handbiku, lyžování, rugby, plavání, boccia, sledgehokej, stolní tenis, posilovna Pro ty, kteří nejsou příznivci sportovních aktivit, jsou další možnosti, např. cestování, tvorba, návštěvy divadel a jiných kulturních událostí Přirozenou potřebou každého člověka je láska. Jak je to s partnerskými vztahy u vozíčkářů a jejich rodinami? Může mít vozíčkář fungující rodinu, partnera, děti? Jsem přesvědčená, že ano. Setkávám se s lidmi, kteří po úrazu mají zázemí a podporu ve stávající rodině, někdy se vazby dokonce ještě prohloubí. Ale co ti, co partnera zatím nemají nebo ho třeba právě kvůli úrazu ztratí? Jelikož jsem jednou z osob podílejících se na realizaci kurzu Máma, táta na vozíku, znám reálné příběhy i těch, kdo si partnera našli už jako vozíčkáři a později založili rodinu. Ano, je třeba odkrýt a překonat obavy spojené s možnostmi početí, porodu, s výchovou dětí Často pomůže to, že člověk ke spoustě otazníků s tímto spojených získá potřebné informace, potká se s lidmi, kteří jsou v podobné situaci, nebo ji již řešili. Někdo ke své seberealizaci potřebuje úspěch v práci, jiný smysluplné vyžití ve volném čase, další mít rodinu a děti. Určitě bychom našli i další způsoby, které člověku přináší do života pocit radosti a uspokojení. Záleží, co si každý z nás zvolí a jakým směrem se vydá. Pak už stačí jen odhodlání, vytrvalost a pevná víra v to, že si půjdeme za něčím, co nás láká, baví a naplňuje i přesto, že se třeba objeví nějaké překážky. V Centru Paraple vás při seberealizaci rádi podpoříme. Můžeme společně hledat, co seberealizace

8 8 Informace z odborného světa říjen 2014 čemu byste chtěli věnovat svůj čas a úsilí, za čím si chcete jít a také jak toho dosáhnout. Pokud se vám podobné otázky honí hlavou a máte zájem o podporu z naší strany, neváhejte nás kontaktovat na u hubackova@paraple.cz či telefonu Olga Hubáčková sociální pracovnice Správné sezení na vozíku, stárnutí a prevence O zdravém životním stylu či zdravém způsobu života se dovídáme z různých médií. Tyto již obecně známé termíny zahrnují především zdravou výživu a pohybovou aktivitu pro udržení zdraví a fyzické kondice. U lidí pohybujících se na vozíku musíme přidat ještě další komponentu zdravého způsobu života, a to je správný sed. Důsledky poranění míchy patří k nejtěžším, protože ovlivňují činnost většiny orgánových soustav organismu. Navíc jsou lidé s poškozením míchy v jakékoliv výšce míšního segmentu ohroženi možným vznikem dalších zdravotních komplikací, potencovaných procesem stárnutí. Jednou z nich je i špatná pozice sedu, která časem vozíčkáři způsobí další potíže (dekubity, bolesti, zvýšení spasticity, deformity na končetinách a trupu). Ty pak omezí jeho aktivní způsob života, možnost pracovat a sportovat a navíc zvýší závislost na pomoci druhých. Česká asociace paraplegiků CZEPA proto v rámci svých preventivních programů pořádá ve spolupráci s fi rmou MEDICCO edukační semináře s názvem Principy správného sezení, výběru a nastavení vozíku. Tyto semináře se konají každé dva měsíce ve vybraném regionu ČR a probíhají obvykle v prostorách některé z neziskových organizací, které poskytují péči či služby vozíčkářům. Jejich cílem je seznámit vozíčkáře, jejich blízké, ale i terapeuty se zásadami správného sezení, možnostmi korekce špatné pozice trupu a dolních končetin a také s důsledky, které mohou končit i operačními zásahy v podobě plastiky dekubitů, operací páteře či šlachovými transfery. Zatím poslední, v letošním roce čtvrtý seminář se konal v Centru Paraple. Pozvání přijalo více jak 60 účastníků z různých částí Čech i Moravy. Kromě samotných uživatelů vozíku byli přítomni osobní asistenti, ergoterapeuti, fyzioterapeuti i zástupci pojišťoven. Na semináři spolu s přednášejícími Zdeňkou Faltýnkovou a Ing. Michalem Vašíčkem hovořili o svých osobních zkušenostech i vozíčkáři. Za spolupráce ergoterapeutek Centra Paraple pak probíhaly individuální konzultace úprav sedu a vyhodnocení změřené tlakové mapy sedacích partií či zad. Za spolupráci na organizaci semináře moc děkujeme. Další semináře se budou konat v Brně a v Kladrubech. Pozvánky s termíny budou uvedeny na www. czepa.cz a Srdečně všechny zveme. ROdinná DAtabáze KOntaktů Zdeňka Faltýnková CZEPA Centrum Paraple nově navázalo spolupráci s fi rmou Rodako s.r.o. Rodako neboli ROdinná DAtabáze KOntaktů má za cíl propojit zájemce o služby, jako je například osobní asistence, hlídání dětí, péče o seniory apod. s poskytovateli těchto služeb. Nabízí tak každému možnost najít si kvalitní péči v dosahu svého domova. V rámci dohodnuté spolupráce můžeme prvním 300 zájemcům poskytnout roční bezplatný vstup do této databáze. V případě zájmu neváhejte kontaktovat sociální pracovnice Centra Paraple. Více na SEMAFOR home metodika hodnocení architektonických bariér v domácím prostředí -mt- Společnost ILA, s.r.o. ve spolupráci s Českou asociací ergoterapeutů, vědeckým pracovištěm Department of Health Sciences Lékařské fakulty Univerzity v Lundu ve Švédsku a rehabilitačním centrem Centro de Reabilitacao Profi ssional de Gaia v Portugalsku vytvořila v rámci projektu (reg. číslo CZ.1.04/5.1.01/ ) fi nancovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR metodiku sloužící k systematické identifi kaci architektonických bariér v domácím prostředí. Prostřednictvím tohoto článku bychom vás rádi stručně seznámili s nově vzniklou metodikou nazvanou SEMAFOR home (Smart Evaluation Methodology of Accesibility FOR home) a zároveň pozvali na seminář, který se bude konat 6. listopadu 2014 a na kterém bude metodika ofi ciálně představena. V případě zájmu najdete Foto: Dominika Horáková detaily o semináři na stránkách Název metodiky nevznikl náhodou. Stěžejní součástí metodiky je tzv. objektivní dotazník, jehož cílem je systematické posouzení existujících bariér. Identifi kované bariéry jsou barevně odlišeny stejně jako barvy na semaforu do třech kategorií, dle jejich urgentnosti dané závažností bariéry a četností potřeby danou bariéru překonávat. Červená barva označuje nejvíce problematické bariéry, oranžová méně a zelená pak nejméně problematické, přesto ale přítomné bariéry. Hodnocení provádí ergoterapeut nebo jiný proškolený odborník v rámci domácí návštěvy, s ohledem na aktuální zdravotní stav a konkrétní potřeby a preference daného klienta. Nejde tedy o identifi kaci bariér z pohledu stavebních norem. Tato část metodiky obsahuje 88 otázek, jež jsou rozděleny do dvanácti sekcí, dle částí domácnosti. Do jisté míry doplňkovou součástí je tzv. subjektivní dotazník, který je vyplňován klientem buď zcela samostatně nebo v případě potřeby s dopomocí asistenta či samotným asistentem. Stejně jako u objektivního dotazníku, i zde jsou otázky rozděleny do dvanácti sekcí, ale obsahují pouze 29 otázek hodnotících spokojenost klienta s vykonáváním každodenních aktivit v domácnosti, jejichž realizace může být ovlivněna přítomností architektonických bariér. Názor klienta pomůže dokreslit situaci v domácnosti a je důležitý pro celkovou úspěšnost bezbariérových úprav. Úvodní součástí metodiky je dotazník sloužící k základní charakteristice klienta (věk, pohlaví, zdravotní stav, rozsah a trvání motorického omezení či používání kompenzačních pomůcek) včetně kontaktních údajů a popisu prostředí, ve kterém daný klient žije (způsob, charakter a typ bydlení). Elektronické verze objektivního a subjektivního dotazníku jsou interaktivní a automaticky spočítají nejrůznější statistiky od celkového skóre či průměru pro přehled četností výskytu bariér v jednotlivých kategoriích. U elektronické verze

9 Informace z odborného světa říjen objektivního dotazníku se identifi kované bariéry v průběhu vyplňování podbarvují dle kategorií, takže hodnotitel se v dotazníku lépe orientuje a snadno dohledá problematické oblasti a jejich urgentnost. I když věříme, že je důležité odstranit všechny bariéry, tak v praxi to ve většině případů není možné a je určitě vhodné se v první řadě zaměřit na odstranění těch nejurgentnějších. Výše uvedené dotazníky a hlavně podrobné informace k jejich vyplňování, včetně praktických ukázek, jsou popsány v metodické příručce, která bude k dispozici jak v papírové, tak elektronické verzi na zmíněném semináři. Kromě toho příručka obsahuje i teoretická východiska či legislativní souvislosti týkající se realizace bezbariérových úprav a některé další praktické informace využitelné při navrhování konkrétních řešení nebo plánování dalšího postupu. Věříme, že metodika pomůže především ergoterapeutům zefektivnit domácí návštěvy a objektivizovat jejich výstupy, čímž může významně přispět ke zlepšení situace s bezbariérovým bydlením v České republice. Kateřina Macháčová ILA, s.r.o. Lidé s handicapem chtějí pracovat Svaz tělesně postižených v ČR, z.s. realizuje projekt Cesta k zaměstnání. V Centru Paraple probíhaly vzdělávací kurzy práce na PC pro zvýšení vzdělání účastníků projektu. Právě zvyšování kvalifi kace je cesta, jak se lépe připravit pro vstup na trh práce. Kromě kurzů práce na PC si zvyšují naši klienti kvalifi kaci absolvováním dalších rekvalifi kačních kurzů. Díky projektu a spolupráci s Centrem Paraple jsme mohli klientům poskytnout základní přehled v problematice využívání celé řady produktů současné výpočetní techniky. Jeden z našich klientů se zúčastnil výuky v kurzu Tvorba webových stránek a následně svoje poznatky prohloubil v rekvalifi kačním kurzu. Zásluhou svých znalostí a schopností se mohl úspěšně ucházet o zaměstnání ve fi rmě, která se zabývá web designem. S fi rmou se dohodl na spolupráci formou home offi ce. Postupem času nabídl společnosti i textové práce a stal se tak jedním z jejich copywriterů. Příběh našeho klienta dopadl dobře. Běžně se však stává, že i když je klient připraven pro trh práce, vzniká bariéra na straně zaměstnavatele. Proč zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat osoby se zdravotním postižením? Čeho se obávají? Nejčastější odpovědí je: Je to administrativně náročné, museli bychom udělat nějaké změny v provozu, nechceme si komplikovat život, ostatní kolegové by takového člověka nepřijali Důvodem je spousta předsudků kolem zaměstnávání zdravotně postižených. Velmi dobrou variantou je ovšem zaměstnávání na fl exibilní úvazky, jako v našem případě. Mezi formy fl exi úvazků patří práce na zkrácený úvazek, ale právě také home offi ce (práce z domova) nebo pružná pracovní doba. Pokud zhodnotíme práci na fl exi úvazky, přináší tato forma spoustu výhod. Lidé dobře skloubí pracovní a soukromý život, na sdílených místech udělají dva lidé po 4 hodinách více práce, než jeden člověk za 8 hodin, práce je tedy efektivnější. Také u našeho klienta nakonec pomohly pracovitost a důraz na detail překlenout míru nedůvěry ze strany zaměstnavatele. Andrea Bělovská Svaz tělesně postižených v ČR, z.s. Co mě baví a zajímá Byl jsem osloven redakcí Světa s Parapletem, abych napsal krátký článek o tom, co mě baví a zajímá. Píšu proto o své zkušenosti vozíčkáře, který neposedí. Díky Parapleti jsem objevil nový svět a prožil krásné časy na cestách - hlavně mě bavila voda a další zde pořádané sportovní kurzy a programy. Poradili mi také při výběru vozíku, který mi změnil život. Teď můžu samostatně cestovat po Modřanech. Nabídl jsem radnici pomoc při kontrole čistoty a údržby chodníků a zeleně a také při úpravě bezbariérových přístupů do veřejných objektů a obchodů. Snažím se upozorňovat na věci, které normální choďák nevnímá. Byl jsem osloven na kandidaturu do podzimních komunálních voleb za sdružení Změna pro Prahu 12. Chtěl bych se věnovat prosazování Foto: archiv Pavel Burda zájmů a řešení problémů starších lidí a lidí s handicapem. Mám každodenní celoživotní touhu něco dělat a radovat se ze života. Přeji krásné chvíle všem vozíčkářům a lidem, co jim usnadňují život. Za sebe děkuji především manželce a rodině. Pavel Burda Autogenní trénink - cvičení pro mysl (i tělo) Již ve 30. letech minulého století sestavil německý lékař J.H. Schulz na základě svých zkušeností s hypnózou, jógou a meditací terapeutický systém, jehož základem je nácvik zklidnění a uvolnění, koncentrace pozornosti a vědomé ovlivňování tělesných pochodů pomocí autogenních, tedy sama na sebe působících, sugescí. Základní uvolňovací cvičení autogenního tréninku (AT) se postupně stalo snad nejznámější a nejčastěji používanou relaxační technikou. Dnes se bez něj neobejde léčba neuróz a závislostí, osvědčuje se také při zvládání chronických bolestí a jiných tělesných obtíží. Základní úroveň AT naučí rychle se zklidnit, uvolnit, odpočinout si, "vyčistit si hlavu", vede k lepší citlivosti k vlastnímu tělu, zlepšování schopnosti soustředění a volního úsilí. To rozhodně není málo. Vyšší stupně AT jsou pak technikou pro sebezdokonalování prakticky v jakékoli oblasti života. Pravidelné udržování fyzické kondice už považujeme za samozřejmé, pojďme tedy věnovat pár minut i kondici psychické a posílení zdravé spolupráce těla a mysli! Jak na to? První podmínkou každého relaxačního či meditačního cvičení je najít si klidné prostředí a vhodnou pozici. Nejlepší je věnovat se AT vždy na stejném místě, vleže na lůžku nebo v pohodlném uvolněném sedu s podepřenými zády a hlavou tak, aby poloha těla nezpůsobovala ani po chvíl žádné napětí a nepohodu. Po dobrém zacvičení už pak obvykle nebývá problém uvolnit se a soustředit i za nepříznivých podmínek - při cestování, v hlučném prostředí, při bolestech apod. Cvičení začínáme uvelebením se v pohodlné poloze a zklidněním několika hlubokými nádechy a výdechy. Prvním úkolem je důkladné vědomé uvolnění těla, doslova kousek po kousku. Začínáme obvykle pravou rukou postupně zaměřujeme pozornost na jednotlivé části ruky od konečků prstů až k rameni a opakujeme si uvolňující sugesce (např.: "Prsty jsou uvolněné, klidné, odpočívají...") či se intenzivně snažíme představit si pocit uvolnění. Stejným způsobem uvolníme i druhou ruku, nohy, trup, krk, i obličej. A je to, celé tělo je krásně uvolněné a klidné. Stává se, že z počátku tělo nechce poslouchat, kýžené pocity se nedostavují. Někdy se dokonce mohou přechodně zesílit pocity nepříjemné. Stejně tak si mysl často dělá, co chce. Objevují se rušivé myšlenky či představy, hlavou se honí starosti nebo se ozývá neodbytný "kritik". Není třeba se tím trápit, žádný učený z nebe nespadl. Úspěchu dosáhnete trpělivým vracením se k instrukcím a pravidelným opakováním. Opravdu jde o nácvik, trénink. Tělo i mysl si postupně na cvičení zvyká. Již po několika opakováních ucítíte, že jakmile se usadíte do relaxační polohy, tak se automaticky uvolňujete a žádoucí pocity se dostavují snadno, často i v předstihu před sugescemi. Po zvládnutí základního uvolnění přidáváme pocit tíhy. Příjemné tíhy, jako bychom se zabořovali do měkkého mechu nebo peřiny. Postupujeme úplně stejně. Kousek po kousku projdeme a "ztížíme" celé tělo. Pocit tíhy totiž, jak prokázaly mnohé výzkumy, provází intenzivní svalové uvolnění. Jakmile se naše tělo umí na povel uvolnit i ztěžknout, je čas přidat

10 10 Informace z odborného světa / O nás říjen 2014 nácvik pocitu příjemného tepla. Teplo znamená prokrvení a tedy dobré fungování či hojení kůže a svalů v celém těle. Následuje přenesení pozornosti k dechu a poté i tepu - dech je klidný a hluboký, tep je silný a pravidelný. Pozor, není třeba snažit se dech nějak měnit, dýchat jinak nebo se znepokojovat tepovou frekvencí. Jde jen o to na chvíli si dech a tep uvědomit. Dále přidáváme pocit příjemného tepla v břiše, který povzbuzuje práci všech vnitřních orgánů a nakonec pocit jemného chladu na čele, který přináší psychické osvěžení a bdělost. Odborníci doporučují praktikovat autogenní trénink každý den, nejlépe několikrát. Jednotlivé cvičení trvá zpočátku kolem 10 minut, postupným nácvikem lze celý proces hluboké relaxace zvládnout za 4 nebo 5 minut. K úspěchu nepomáhá delší či intenzivnější cvičení. Naopak, je lepší trénovat často a pravidelně. Však se občas říká, že mysl je také sval. Obdobně jako jiné formy relaxace, lze zklidňující efekt nácviku AT využít před spaním. Pokud však chceme získat z této metody maximum a používat ji také k hlubší práci na sobě a zvládání stresu během dne (třeba v zaměstnání), je vhodnější cvičit vsedě či polosedě a v době, kdy nejste příliš unavení. Při AT pro pokročilé se stavu hlubokého bdělého uvolnění využívá k rozvíjení představivosti, soustředění, vědomé práci s vlastními emocemi a k řešení problémů. Opět jde o krátká cvičení od nejsnadnějších ke složitějším - představa barvy, předmětu, představa sebe sama před zrcadlem spojená Kreativní podzim Víkend přivál do Centra Paraple nejen krásné babí léto, ale i jeden z dalších výtvarných kurzů. Kurzu se zúčastnilo 8 klientů, kteří si vyzkoušeli techniky decoupage na textil, scrapbooking a mozaika liliput. Tvoření bylo spjato s tématem Podzim. Zajímavými technikami účastníky provedly zkušené lektorky Andrea Čepová a Máša Nováková. Zpestřením programu bylo sobotní grilování, letní kino s meditací o sobě. Stav uvolnění a soustředění umožňuje využít skryté zdroje psychiky, velmi efektivní je v představách trénovat zvládání obtížných situací. Cvičení AT je vhodné zakončit takzvanou intenční větou (např. "Jsem uvolněný, klidný, dobře naladěný a plný energie"), prostě opakovat si nějaké přání, předsevzetí či povzbuzení. Ale pozor, je důležité, aby tyto věty byly vždy formulovány pozitivně (tedy ne např. "Nepřejídám se", ale raději "Jím jen tolik, kolik mé tělo potřebuje"). Právě v relaxovaném stavu klidu, uvolnění a soustředění takové věty opravdu silně působí (podobně jako hypnóza) a můžete je využít třeba pro boj se zlozvyky či pro podporu sebevědomí a psychické pohody. Kde se dozvědět víc? K samostatnému cvičení doma může, zejména z počátku, pomoci nahrávka s instrukcemi AT. Volně ke stažení ji na svých stránkách nabízí Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy - eknihy/attrenink/download.html. Pro hlubší seznámení s metodou je na trhu mnoho knih, např. Autogenní trénink od Bohumila Geista. V Centru Paraple můžete autogenní trénink "ochutnat" při středečních skupinových relaxacích. Pokud se vám toto "psychické cvičení" zalíbí a rozhodnete se začít trénovat, psychologové Centra Paraple vám rádi pomohou a poradí s překonáním případných nesnází. Jana Kučerová psycholožka na zahradě Centra Paraple a sladkou tečkou pak návštěva nedaleké cukrárny. Děkujeme všem za příjemně prožitý víkend a studentkám ošetřovatelství Aničce a Katce za pomoc při zajištění kurzu. Na to, jaká byla na kurzu atmosféra a jak se nám tvoření povedlo, se můžete podívat v záložce Fotogalerie na našich webových stránkách. Zuzana Gregorová vedoucí úseku ergoterapie, koordinátorka kurzu Máma, táta na vozíku Plánujete založení rodiny? Rádi byste se dozvěděli o partnerství, rodičovství a výchově dětí víc? Chtěli byste se seznámit s lidmi v podobné životní situaci a mít možnost s nimi sdílet své představy, úhly pohledu i případné obavy? Jste vy nebo váš partner/partnerka klientem Centra Paraple? Nejste zatím klientem Centra Paraple, ale jako člověk s poškozením míchy užíváte k mobilitě ortopedický vozík a řešíte otázky již nastalého nebo plánovaného rodičovství? Pak právě pro vás je určen náš program Máma, táta na vozíku. Obsah programu reaguje na specifi cké otázky a potřeby lidí s poškozením míchy, kteří plánují založení rodiny nebo již děti mají. Témata, která s rodičovstvím a partnerstvím souvisejí, mají možnost diskutovat s odborníky z konkrétních oblastí. Program Máma, táta na vozíku realizujeme ve dvou částech. Jedná se o obsahově ucelený program, proto je pro zachování návaznosti důležité účastnit se obou: 1. část: Máma, táta na vozíku - Co, jak a proč? (aktuální termín 13. až ) Program vybaví nastávající rodiče a rodiče s dětmi některými teoretickými i praktickými znalostmi a dovednostmi pro tuto roli a ukáže jim, jak rodičovství zvládat. Setkání je prostorem pro sdílení zkušeností a potřeb jednotlivců, párů i celých rodin, který je doplněný odborným programem zaměřeným na témata, jako je např. asistovaná reprodukce, těhotenství a porod u žen s poškozením míchy, partnerské vztahy, otázky výchovy aj. 2. část: Máma, táta na vozíku - A co dál? (předběžný termín jaro 2015) Pokračování programu je obecně orientováno na společný prožitek partnerů, rodičů a dětí i všech účastníků navzájem. Vzniklé vazby účastníkům rozšíří možnosti, jak v budoucnu trávit volný čas a obohatí je o vzájemnou podporu. Pokud se chcete dozvědět o programu víc, neváhejte oslovit jeho koordinátorku Martinu Barcalovou, a to telefonicky na čísle nebo em na adrese barcalova@paraple.cz. Anežka Beranová vedoucí úseku sociální práce Poradna Pobírám příspěvek na péči ve II. stupni a asistenci mi poskytuje člen rodiny. Co máme udělat, aby měl pečující člen rodiny zdravotní a důchodové pojištění hrazeno státem? Péče poskytovaná příjemci příspěvku na péči je uznávána jako náhradní doba důchodového pojištění v případě, že příjemce pobírá příspěvek ve II., III. nebo IV. stupni. Pečující osoba (může to být pouze jeden člen rodiny), která bude na úřadu práce ve formuláři Oznámení o poskytovateli pomoci hlášena jako hlavní pečující osoba, pak může uplatnit nárok na zápočet náhradní doby pro výpočet důchodu u sociálního pojištění a může získat statut státního pojištěnce u zdravotního pojištění. Pečující osoba si na úřadu práce, od kterého příspěvek čerpáte, zažádá o potvrzení, že péči poskytuje jako fyzická osoba. To doloží České správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Pokud bude nárok uznán, obdrží pečující písemné rozhodnutí. Důležité je, aby se neúčastnil pojištění jiným způsobem - jako zaměstnanec, OSVČ nebo nebyl evidován na úřadu práce. Mám invalidní důchod ve III. stupni a příspěvek na péči ve IV. stupni. Chtěl bych si najít zaměstnání, ale nemám moc pracovních zkušeností ani nevím, co bych vlastně chtěl dělat. Jak mám postupovat? Můžete se registrovat na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a využít nabídky rekvalifi kačních kurzů nebo využít pracovní rehabilitaci. Jako osoba se zdravotním postižením také můžete pracovat na chráněném pracovním místě. Tato místa jsou fi nančně podporována úřadem práce. Nabídky naleznete na portálu ÚP portal.mpsv.cz/sz/obcane/ vmjedno nebo třeba na www. prace.cz/ozp, na a dalších portálech. Pokud ještě nevíte, jakou práci byste chtěl vykonávat, můžete se zapojit do některého z projektů fi nancovaných z Evropské unie, kde dostanete také pracovní poradenství. Databázi najdete na www. esfcr.cz v záložce Realizované projekty.

11 O nás říjen Volnočasové aktivity v Centru Paraple Abyste získal praxi, můžete k nějakému zaměstnavateli nastoupit na stáž. Tím nabydete pracovní zkušenosti i reálnou představu o tom, jak byste zaměstnání zvládal. -ap- Volnočasové aktivity jsou nedílnou součástí nabídky pro klienty v sociálně rehabilitačním programu. Nyní chceme tyto aktivity otevřít i pro širší veřejnost. A co vám vlastně nabízíme? Zájemci si mohou vybrat z poměrně pestré nabídky. Tzv. fi lmový klub probíhá v pátek, jednou až dvakrát měsíčně. Většinou bývá koncipován tematicky a diváci mají možnost výběru ze tří fi lmů. Tím se stávají spolutvůrci fi lmového podvečera. Jako bonus obvykle dostanou i základní informace o autorech fi lmu, jeho protagonistech, případně o okolnostech, za kterých vznikal. Literární a cestopisná setkání nabízíme také většinou v pátek, ve frekvenci jednou až dvakrát za měsíc. Jedná se o podvečery plné živého čtení nebo projekce a povídání o zážitcích z cest klientů, zaměstnanců či našich hostů. Další volnočasovou aktivitou je hra boccia. Centrum Paraple nabízí možnost seznámení s hrou i pravidelný trénink. Boccia je modifi kací klasických her jako je pétanque, lawn bowling či boules. Cílem hry je hodit míč co nejblíže k cílovému míčku neboli jacku. Je to hra, která je koncipována tak, aby ji mohl hrát opravdu každý. Hráči, jež nejsou schopni balonek odhodit, mohou použít rampu, kterou jim pomáhá obsluhovat asistent. Další možností je docházet k nám zahrát si společenskou hru Carrom, což je zábavná hra pro dva či čtyři hráče podobná kulečníku. Hraje se na dřevěné desce, namísto koulí se používají dřevěné kameny, které se hráči snaží pomocí tzv. strikeru cvrnkáním dostat do děr v rozích. Velkou výhodou hry je libovolný způsob cvrkání hracího kamene, proto ji lze hrát s různou úrovní jemné motoriky, případně si pomoci vhodnou kompenzační pomůckou. Podrobněji vás s volnočasovými aktivitami a způsoby, jak se jich zúčastnit, ráda obeznámí Martina Barcalová, a to osobně, telefonicky ( ) či em (barcalova@paraple.cz). Sledujte také naše webové a facebookové stránky. Martina Barcalová koordinátorka vzdělávacích kurzů, jiných tematických aktivit a dobrovolnického programu Dražba lechovického sektu tradičně ve prospěch Centra Paraple Čtrnáctá charitativní dražba sektu společnosti Vinné sklepy Lechovice se uskutečnila v sobotu 16. srpna. Již od roku 2000 společnost Vinné sklepy Lechovice pravidelně noří na dno do Vranovské přehrady přes 900 lahví sektu, které nechává v ideálních podmínkách zrát do následujícího léta. Po tuto dobu probíhá na internetu dražba takto uloženého sektu. Její výtěžek bývá po slavnostním výlovu tradičně věnován na zajištění činnosti Centra Paraple. Dlouholeté podpory od společnosti Vinné sklepy Lechovice si upřímně velice vážíme. Uplynulých třináct ročníků charitativní dražby, kterou v náš prospěch pořádají, vyneslo na informační, poradenské a rehabilitační služby Centra Paraple již více než 5 milionů korun, uvedla Margita Pištorová, ředitelka Centra Paraple. Letošní dražba vynesla částku Kč, kterou ještě navýšil Camping Vranovská pláž o výtěžek z denního kempovného, konkrétně o Kč. Děkujeme Vinným sklepům Lechovice, Campingu Vranovská pláž a všem dražitelům za jejich velkorysý dar. Choltický deštník mt- V sobotu 6. září se uskutečnil již druhý ročník benefi čního festivalu Choltický deštník. Jde o charitativní akci pořádanou ve spolupráci s Centrem Paraple skupinou místních dobrovolníků pod záštitou Úřadu městysu Choltice. Po loňském úspěchu, kdy akce přilákala více než 600 návštěvníků, se letos uskutečnil její další ročník. Festival probíhal v areálu krásného choltického zámku. Na podiu vystoupily hudební, taneční a pěvecké skupiny z Choltic, Pardubic a přilehlého okolí. Byli to například písničkář Antonín Hrdý, taneční skupina Ryengle, pěvecká skupina Mládí zpívá, moderní smyčcové kvarteto Corvus Quartet a další. Nejen pro děti byl připraven pestrý doprovodný program. Zájemci měli možnost vidět výstavu fotografi í z Nepálu a Afriky, absolvovat prohlídku zámku, vyzkoušet si jízdu na koni, sportovní lukostřelbu nebo švédskou hru Kubb. Nechyběl ani Králičí hop překážkové skákání králíků pod vedením mladých chovatelů ze Svinčan. Vrcholem festivalu bylo představení operetky Červená Karkulka autorského dua Svěrák-Uhlíř v podání choltických ochotníků, jež měla u diváků takový úspěch, že si vyžádali přídavek. V závěru akce proběhla dražba paraplete s podpisem Zdeňka Svěráka. Získaná částka byla věnována Centru Paraple a podepsaný deštník věnovala štědrá vydražitelka místnímu zámeckému muzeu. Celá akce vynesla pro Centrum Paraple částku Kč, která se po přičtení výtěžku z kasičky a prodeje produktů Centra Paraple vyšplhala na krásných Kč. Centrum Paraple za tuto podporu srdečně děkuje městysu Choltice, organizátorům festivalu a všem návštěvníkům. Vimperští běželi pro Centrum Paraple -mt- V sobotu se uskutečnil 3. ročník Běhu pro Paraple ve Vimperku. Účastníci si ve sportovním areálu Vodník zazávodili na tradiční stometrové trati, mohli si nazdobit výborné perníčky, vyzkoušet své schopnosti, trpělivost a kreativitu při programech připravených Středisky environmentální výchovy NP Šumava a zkusit se projet na elektrických skútrech pro lidi s pohybovým handicapem, které je možné využít pro vybrané výlety Národním parkem. To vše za doprovodu skvělé místní kapely Houska Jazz. I přes velmi proměnlivé počasí nás přišlo podpořit několik desítek statečných běžců a spolu s darem od BH Nemocnice Vimperk a.s. Foto: Zuzana Joachimsthalová Foto: Zuzana Joachimsthalová

12 12 O nás říjen 2014 rou věc přišli mladí i ti dříve narození. Nejmladší závodník byl ještě u maminky v bříšku, nejstaršímu pak bylo úctyhodných 89 let. Jeden ze startujících celou akci komentoval slovy: Myslím, že je skvělé, že se na tak malé vesnici dělají tak prospěšné věci a budu doufat, že peníze, které se vyberou, pomohou lidem, jimž život položil do cesty takové překážky. My si myslíme, že nezáleží na velikosti obce, ale na velikosti srdce. A to mají v Rádle veliké. Děkujeme za podporu a těšíme se opět za rok. Paraple krásných Kč. Děkujeme. -mt- tak na konto Centra Paraple přibylo Kč. Děkujeme: Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a Fischer Ski klubu Šumava, Bohumilu Petráškovi, Jaroslavě Martanové, Růženě Kyselkové, BH Nemocnici Vimperk a.s. a samozřejmě účastníkům. Těšíme se opět za rok. S nebývalou ochotou v Rožďalovicích -aš- V pátek se ve středočeských Rožďalovicích konal v kostele sv. Havla koncert Marty Kubišové. Během recitálu s názvem S nebývalou ochotou doprovázel paní Kubišovou klavírista Karel Štolba. Silný kulturní zážitek ještě umocnilo působivé chrámové prostředí. Koncert byl zcela vyprodán, navštívilo ho 500 lidí a přinesl Centru Paraple neuvěřitelnou částku Kč. Upřímně děkujeme Městskému úřadu v Rožďalovicích, paní Martě Kubišové i všem návštěvníkům. -aš- Foto: Zuzana Joachimsthalová Rožďalovické pivní slavnosti V Rožďalovicích na Nymbursku se v sobotu uskutečnily Rožďalovické pivní slavnosti. Diváci mohli na místním stadionu FC Trnavan sledovat fotbalové utkání doplněné o kulturní a zábavný program. Město Rožďalovice se rozhodlo dát akci charitativní ráz a podpořit dobrou věc. Polovina z vybraného vstupného byla proto věnována na zajištění služeb poskytovaných Centrem Paraple, které tak získalo krásných Kč. Městu Rožďalovice mnohokrát děkujeme za podporu. Rádlo běželo pro Paraple -mt- V sobotu se konal v Rádle Milířích 2. ročník charitativní akce Běhá celé Rádlo. Akce byla zaměřena na podporu dvou organizací, Centra Paraple a Klubu nemocných cystickou fi brózou. Za pěkného slunečného počasí se na start stometrové trati postavilo mnoho závodníků. Podpořit dob- Veřejná sbírka na Letišti Václava Havla Foto: Zuzana Joachimsthalová -aš- Každý, kdo navštíví Letiště Václava Havla Terminál 2 a chce podpořit dobrou věc, může tak učinit. Je zde totiž dlouhodobě umístěna kasička veřejné sbírky. Výtěžek si dvakrát ročně rozděluje rovným dílem šest neziskových organizací: Česká společnost AIDS pomoc, o.s., Centrum Paraple, o.p.s., Nadace Naše dítě, Dětské centrum Kladno, příspěvková organizace, Fond ohrožených dětí Klokánek Hostivice a občanské sdružení Klub přátel dětí a dětských domovů se sídlem v Novém Strašecí. Poslední výtěžek přinesl Centru Paraple má nového pomocníka Málokdo si dovede představit, kolik omezení znamená trvalé poškození míchy. Zejména při nespočetných přesunech - ať již mezi různými částmi bytu či jen z vozíku na lůžko a zpět, případně na toaletu nebo do sprchy. Centrum Paraple se snaží svým klientům jejich život maximálně usnadnit, a proto pro každého jednotlivce hledá stále nové příležitosti a řešení. Jedním z nich je právě zajištění většího komfortu při přemísťování. Současné technologie jsou vysoce kvalitní, ale jejich pořízení je cenově velice náročné. Vysoká cena a nemožnost si systém vyzkoušet mohou být bariérou pro fi nální rozhodnutí. Centrum Paraple vyšlo této okolnosti vstříc a těsně před oslavou 20. výročí si nadělilo dárek - stropní závěsný systém Human Care Lifts od fi rmy Erilens. Děkujeme panu J. Kalíkovi z brněnského Realitního a hypoteční centra za poskytnutí velkorysého fi nančního daru pro pořízení tohoto systému a fi rmě Erilens za vytvoření přátelské ceny a instalaci. Systém jsme již odzkoušeli. Funguje spolehlivě, klienti mohou po vyzkoušení přemýšlet o realizaci ve svých domovech a personál si šetří namáhaná záda. Centrum Paraple je tak zase o něco modernější a klienti spokojenější. Daniela Juklová vedoucí úseku ošetřovatelské péče Parníkem po Vltavě Děkujeme Pražské paroplavební společnosti a.s. za možnost pravidelných výletů parníkem. Pan Richard Vojta umožnil v rámci Terapie v terénu volný vstup našim klientům a jejich doprovodu z řad dobrovolníků. V průběhu letní sezóny jsme tuto velkorysou nabídku využili několikrát a účastníci byli z vyjížděk na parnících Vltava a Šumava vždy nadšeni. Foto: Miroslav Solař Foto: archiv Rádlo Martina Barcalová koordinátorka vzdělávacích kurzů, jiných tematických aktivit a dobrovolnického programu

13 Paraple revue říjen Vzpomínka na prof. Karla Lewita (obrázek čerpán z V noci 2. října zemřel zakladatel moderní funkční diagnostiky, manuální a refl exní terapie a léčby vertebrogenních onemocnění prof. MUDr. Karel Lewit, CSc. Tento muž zásadně ovlivnil generace fyzioterapeutů, ergoterapeutů a lékařů. Byl jedním ze zakladatelů světově známé Pražské školy spolu s prof. Jandou, doc. Vélém a prof. Vojtou. Po studiu, do kterého vstoupila válka, začínal jako neurolog na klinice MUDr. Hennera. Během své praxe kombinoval manuální techniky a trakce s chiropraktickým přístupem a sledoval jejich vliv na funkční poruchy pohybového aparátu. Politika i 2. světová válka sehrála důležitou roli v jeho osobním i profesním životě. Během svých cest se sekával a spolupracoval s osobnostmi jako J. Sachse, D. G. Simons, F. Greenman a dalšími. Dospěl tak k myoskeletální medicíně, neuromuskulárním technikám a také technikám měkkých tkání. Vše vyučoval nejen v Čechách a na Slovensku, ale i v Německu, Anglii, Franci, Americe atd. Vydal knihu Manipulační léčba v myoskeletální medicíně, která se postupně stala mezinárodní učebnicí a byla přeložena do několika jazyků, např. i do japonštiny. V roce 1954 otevřel s doc. Obrdou Rehabilitační společnost, dnes známou pod názvem Myoskeletální společnost. Během své praxe působil ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, Ústředním ústavu železničního zdravotnictví, Ústavu léčby hybných poruch v Třeboni. Pracoval také na Neurologické klinice Fakultní nemocnice na Vinohradech, na Rehabilitační klinice Univerzity Karlovy v Praze v Motole, v Rehabilitačním ústavu Malvazinky, Centru fyzioterapie s.r.o na Zličíně a v posledních letech v CKP Dobřichovice, kde roku 2012 ukončil svou aktivní lékařskou kariéru. V průběhu svého života napsal přes 200 publikací týkajících se zejména funkčních poruch a myoskeletální medicíny. Prof. Lewit byl a vždy bude velkou osobností české medicíny a rehabilitace. Za všechny dvě vzpomínky terapeutů, kteří u prof. Lewita absolvovali stáž: Sledovat při práci profesora Lewita byl pro mě celoživotní zážitek, ze kterého budu načerpávat rehabilitační energii do své práce. Děkuji. Lenka Honzátková vedoucí úseku sportu Po příjemně strávené cestě vlakem ze starého Smíchova, jsme jednoho podzimního rána, společně s kolegou Tomášem Pertlíkem, stanuli na peróně dobřichovického nádraží. Nedaleko nádraží si v poklidu protékala řeka Berounka a venku bylo opravdu pěkně. Čerstvý svěží vzduch, mezi mraky prodírající se ranní sluníčko a nás k tomu všemu pěknému ještě čekala cca 20 min. chůze členitou krajinou. Cesta vedla do kopce a byla lemována vzrostlými smrky a borovicemi, procházeli jsme pestrou vilovou zástavbou z konce 19. a z počátku 20. století, která vznikala v průběhu času a sloužila především jako letní sídlo movitějších Pražanů. Na samém vrcholu onoho poměrně táhlého kopce se nalézá Centrum komplexní péče, rehabilitační a vzdělávací středisko, kde působí pan profesor Lewit. Jedeme sem absolvovat stáž seznámit se se zařízením a nahlédnout do průběhu klinického vyšetření, včetně následného ošetření v podání pana profesora, kterému je v té době úctyhodných 93 let. První věcí, která mne při vzájemném setkání zaujala, byl jeho přátelský přístup a duševní čilost, se kterou se věnoval detailnímu vstupnímu anamnestickému vyšetření, včetně uvažování nad problematikou funkční patologie hybného systému u daného konkrétního případu. Zde je však nutno podotknout, že někteří z pacientů byli vyléčeni pouhou přítomností jeho osoby, aniž by bylo třeba nějaké složitější manuální intervence. V jiných situacích následovala podrobná anamnéza s postřehy typu: vaše potíže pramení především z toho, že se ničím nezabýváte, najděte si nějakou práci a něco dělejte. Typický byl i tento úsměvný rozhovor: Co vás trápí? Bolí mě pravá kyčel a už dvakrát jsem byl na rentgenu. Tak mi ukažte ten rentgen. Ten rentgen mám doma. Hmm, doma, tam je nám na h o. Po odebrání potřebných vstupních dat, následovalo klinické vyšetření, které bylo zaměřené na pátrání po klíčovém článku obtíží v rámci řetězení poruchy hybné funkce s následným ošetřením za využití neuromuskulárních technik a manipulační léčby. V závěru návštěvy byl pacient zaučen pro domácí cvičení a dle potřeby byla sjednána kontrolní prohlídka. Na začátku polední pauzy se nás pan profesor dotázal, kde že prý budeme obědvat. Ještě nevíme, zněla naše odpověď. Pokud byste měli zájem, můžete jet se mnou na oběd, má oblíbená restaurace je nedaleko, dole ve městě. Svezu vás autem, budeme tam za chvíli. Už si přesně nepamatuju, co měl pan profesor za značku auta, ale vybavuji si, že to bylo malé červené autíčko, tak akorát pro tři lidi a že cesta z kopce dolů do města opravdu dlouho netrvala. V podstatě nebylo nic, co nám bránilo v cestě, pan profesor byl (a je) respektován nejen v oblasti neurologie a rehabilitace, ale také na silnici. Například na jedné z křižovatek jsme bez meškání udělali obrat o 180 stupňů, přičemž nám auta přijíždějící do křižovatky dávala raději přednost. Pan profesor k tomu prostě a mile poznamenal: A na co oni tady čekají? A pokračovali jsme dál v cestě. Oběd se nesl v přátelském duchu, přičemž jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí z jeho profesního i osobního života, který byl velmi bohatý a plodný, co se zkušeností týče, ale zároveň v mnoha údobích také dosti těžký. Naše společné a pro nás svým způsobem slavnostní posezení jsme pak zakončili kávou a dezertem. Odpoledne nás v ordinaci pana profesora čekalo ještě několik zajímavých kazuistik příchozích pacientů a neméně zajímavých podnětů k úvahám a přemýšlení, které v rámci diagnostiky a terapie vyplynuly. Náš čas se však postupně nachyloval ke konci a my, vědomi si jednoho českého přísloví, že všechno hezké jednou skončí, jsme s úctou poděkovali, vřele se rozloučili a vydali se zpět na cestu směrem ku Praze. Závěrem si dovolím ještě jednu větu - byl to den, na který se jen tak nezapomíná Podivuhodný vynález Tomáš Vyskočil fyzioterapeut Nazdar, proletáři! Přišel jsem o něco? Zatím pouze jedna maminka. Ale byla to teda nádhera. Překrásná černovláska, na které si dal Pánbůh záležet. Že jo, Juniore? Jak to mám vědět, když jsi mi nepůjčil brejle. Dvaadevadesátiletý pan Brčko přisedl na lavičku v parku ke svým přátelům, stejně starému panu Kvapilovi a o šest let mladšímu panu Vránovi, kterému říkali Junior. Na této dřevěné lavičce ve stínu vzrostlého platanu se scházeli každé odpoledne. Filozofovali o životě, vzpomínali na časy minulé a přemítali o budoucnosti, přičemž pozorovali kolemjdoucí. Nevětší pozornost věnovali objektům ženského pohlaví. Byli to pánové vždy elegantně upravení a oblečení, ač jejich obleky nebyly nejmodernějších střihů, což jim však nijak neubíralo na eleganci s jakou tito životní veteráni, jak se sami nazývali, působili na své okolí. Dalo by se o nich říct, že to byli gentlemani ze starých dobrých časů Orient baru. Když je přestalo bavit sedět na lavičce, procházeli se parkem, opírali se o elegantní hůlky, a když potkali některou ze svých oblíbených maminek na procházce s kočárkem, smekli klobouky a s mírnou úklonou pozdravili, někdy také prohodili pár galantních vět, za což byli odměněni krásným úsměvem, který zahřál jejich věkem stará, jinak však stále mladická srdce. Pánové, řekl pan Brčko, musím vám s politováním říci, že nám unikl

14 14 Paraple revue říjen 2014 jistý podivuhodný vynález, který si žádá bližšího prozkoumání, ač to nebude vůbec, a to zdůrazňuji, vůbec jednoduché. O co jde? zeptal se pan Kvapil. Pan Brčko sáhl do náprsní kapsy a vyndal přeložený obrázek z jakéhosi časopisu. Pohleďte, přátelé, řekl pan Brčko a ukázal jim obrázek. Vem si moje brejle, Juniore, já už to prostudoval. Je to vůbec možné? divil se pan Kvapil. Jak tohle může fungovat? Vskutku podivuhodné. No toto! vydechl pan Vrána, pozorně studuje obrázek. Ano, pánové, ujal se po chvíli slova pan Brčko, trestuhodně jsme zaspali, když jsme o tomto nic nevěděli, neboť, jak jsem se dozvěděl z textu k tomuto obrázku, není to vůbec žádná novinka. Ale vždyť to je to je Já nemám slov. To se ti nedivím, Juniore, řekl pan Kvapil. Také nevím, co k tomu říci. Nicméně je to no, opravdu podivuhodné. Velmi podivuhodné. Ano, ano. Podivuhodné! Vůbec si nedokážu představit, jak to může fungovat. To přeci není možné. To musí být jen tak do časopisu, ne? Nějaký to sci-fi, nebo jak se tomu říká, pochyboval pan Vrána. Kdepak, přátelé, řekl pan Brčko. Tento podivuhodný vynález je zcela běžně používán, jak jsem rovněž vyrozuměl z textu. Stejně jako vy si nedokážu představit, jak toto může fungovat, ale zjevně to s úspěchem funguje, neboť je to i velmi oblíbené. Budete se mnou jistě souhlasit, že si to žádá bližšího prozkoumání, jak jsem již řekl. Ovšem bude to velmi náročné, tak náročné, že mám vážné pochybnosti, že by se nám mohlo podařit zjistit, jak to vlastně funguje. Pánové Kvapil i Vrána souhlasně přikyvovali, zatímco pan Brčko vracel obrázek zpět do náprsní kapsy. A má to nějaký název? zeptal se pan Vrána. Ano. Název je stejně podivuhodný a snad prozatím nepochopitelný, jako se nám jeví vynález sám. Jak se to tedy jmenuje? zeptal se netrpělivě pan Kvapil. Tanga. Soutěž o deštník V předešlých číslech jsme vás vyzvali, abyste zavzpomínali, co hezkého jste s námi prožili a zapojili se tak do soutěže o deštník s originálním paraplecím designem. Máme vítěze. Jsou jimi Lenka Zbuzková a Jan Podzemský s následujícím příspěvkem: Zúčastnili jsme se čtyřkilometrového běhu pro Paraple. Později odpoledne jsme se byli před večerními koncerty krátce osvěžit mimo Letnou. Když jsme přicházeli k jedné tramvajové zastávce v tričkách Běhu pro Paraple, slyšeli jsme čtyřčlennou skupinku lidí, jak diskutuje o tom, co je Paraple, kdo ho založil a komu pomáhá. V tramvaji k nám potom přistoupil mladý muž, který se s námi dal do řeči a ptal se, co máme s Parapletem společného. Ujistili jsme ho, že jsme účastníci běhu, nikoli organizátoři. Přesto bez váhání vyndal z kapsy balíček bankovek, vytáhl z něj tisícikorunu a požádal nás o její doručení do sbírky pro Centrum Paraple. Jeho důvěra a solidarita nás poměrně silně a mile překvapily, ne každý den vám cizí člověk na ulici svěří takovou částku. Tisícikorunu jsme do pokladničky Paraplete s radostí a dobrým pocitem doručili, jak se můžete přesvědčit na přiložené fotografi i. Děkujeme za organizaci Běhu pro Paraple, zejména čtyřkilometrového běhu a skvělých koncertů. Lenka Zbuzková a Jan Podzemský Otto Bock Český pohár Poslední srpnovou sobotu se ve sportovní hale 31. základní školy v Plzni opět po roce sešli Foto: archiv TJ Sokol Lhůta stolní tenisté - vozíčkáři. Do tří výkonnostních skupin se prezentovalo na 40 hráčů. Tento turnaj byl již pátým letošním zastavením v celoroční soutěži Otto Bock Český pohár. Pro ty, kdo přijeli z větší dálky již v pátek, přichystal pořádající oddíl TJ Sokol Lhůta kulturní program. V restauraci Pod Maršálem se konal koncert skupiny Gallileo. Slavnostního zahájení turnaje se v sobotu ráno zúčastnila celá řada hostů. Slova se ujal i zástupce hlavního partnera celé soutěže, pan Ing. Svrček, ředitel fi rmy Otto Bock ČR. Na hráče kromě fyzicky náročné porce mnoha zápasů čekaly i možnosti rozptýlení. Ať už v podobě tréninkového stolu, kde si mohli vyzkoušet ručně dělaná prkna od pana Vodáka z Vrchlabí, nebo prezentace široké nabídky kvalitních českých matrací fi rmy Matrace Trnka. Svůj tradiční stan zde měla i fi rma Otto Bock, která po celou dobu nabízela všem zúčastněným servis jejich ortopedických vozíků. V 9:30 již byla soutěž zahájena na osmi stolech. Největší zastoupení měla výkonnostně nejlepší skupina A. O letošní vyrovnanosti svědčí i to, že každý turnaj vyhrál někdo jiný. Pouze s jednou prohrou prošel celým turnajem brněnský Jiří Žák a oslavil tak své premiérové vítězství na turnaji Českého poháru v kategorii A. O místech na druhém až čtvrtém místě rozhodovala minitabulka vzájemných zápasů. Z ní vyšel nejlépe Jaroslav Hadrava z pořádajícího Sokola Lhůta, třetí místo si odvezl další Brňák Vladimír Kadlík. Nepopulární čtvrté místo zbylo na dalšího hráče Sokola Lhůta Petra Svatoše. Ve skupině B hrálo 14 hráčů. I přes jedno zaváhání v základní skupině získal první místo Miloš Tesař z Invaclubu Loštice a nakročil tak k postupu do skupiny A. O další umístění svedla velký souboj trojice hráčů - ostravští Pleva se Zvolánkem a nestor české atletiky Štefan Danko. Při rovnosti bodů i setů se musel počítat i poměr vyhraných a prohraných míčků, který nakonec přisoudil druhé místo Martinu Zvolánkovi. Bronzové umístění si odvezl Štefan Danko, zklamaným zůstal Jiří Pleva. Pouze 8 hráčů hrálo ve skupině C. Nejspravedlivějším systémem - každý s každým - suverénně prošel Adam Kožuch z SKV Ostrava. Druhé místo patří Vojtovi Procházkovi z Bošovic a třetí Ondřeji Procházkovi, opět z Ostravy. Velké poděkování patří Krajskému Marek Sedlák účastník kurzu tvůrčího psaní Foto: archiv TJ Sokol Lhůta

15 Paraple revue říjen úřadu Plzeňského kraje, Úřadu městského obvodu Plzeň 1, 31. základní škole Plzeň, fi rmám Webcom, Eret-Bernard, Matrace Trnka, Stolařství Vodák a celé řadě dalších partnerů, bez nichž by takovouto akci nebylo možné uskutečnit. Jaroslav Hadrava TJ Sokol Lhůta Mystic SK8 Cup Praha Při červencovém pobytu v Centru Paraple jsem se dostal na Mystic SK8 Cup, který v Praze na Štvanici, v novém dřevěném skateparku, slavil dvacetileté výročí. Na akci byli nejlepší skejťáci z ČR i ze zahraničí. Na Mystic Cup jsme měli vstup zdarma. Přímo u brány, kudy vchází do areálu jezdci, nás přivítal manažer soutěže. Chtěli jsme se dostat na tribunu. Protože byla postavena z trubek a desek, museli nás vynést pánové z ochranky a hodně si s námi mákli. Na tribunu jsme se tři vozíčkáři sotva vešli, ale byl to super zážitek. Manažer soutěže nám říkal, že s návštěvou vozíčkářů nepočítali, ale kdybychom se ozvali předem, tak by nám tribunu rádi postavili. Kamarád Maxim požádal zahraniční jezdce, které jsme v areálu potkali, jestli by se s námi mohli vyfotit, takže mám skvělou památku. U stánku jsem si pak taky koupil triko Mystic Cupu, které mi náhodou prodával Ivan Zobák Pelikán. A protože vydává časopis Board, dostal jsem od něj aktuální číslo (s ním na obálce) i s osobním věnováním. Z toho mám velkou radost, protože si časopis Board kupuju od 15 let. Druhý den jsme se šli podívat na street fi nále, do kterého postoupilo 30 nejlepších jezdců. Protože tribuna byla plná, sledovali jsme ho na plátně na velkém pódiu v klidové zóně. Jsem rád, že se mi podařilo vidět a natočit čistou fi nálovou jízdu českého skateboardisty Martina Peka. Jsem moc rád, že jsem se na Mystic Cup dostal a chtěl bych poděkovat Míše Maxové, která vše zařídila a manažerovi Mystic Cup, že nám umožnil vstup do areálu zdarma a spolu s lidmi z ochranky nám pomohl dostat se na tribuny, i když to nebylo úplně jednoduché. David Žídek TajeAltaje 2014 V roce 2011 jsem podnikla cestu na Nový Zéland - super zážitek i s vozíkem. Už tehdy jsem věděla, že to nebude konec mého cestování. Tušila jsem ale, že příště to bude chtít něco bez naší západní kultury. Trochu víc bariér, trochu jiné mentality. Nadchla mě Transsibiřská magistrála z Moskvy do Pekingu. Půl světa za devět dní. Když jsem o tom vyprávěla u sklenky vína, netušila jsem, že nejde jen o dýchánkové snění. Našla jsem tři kámoše, kterým to taky přišlo jako báječný nápad. Neviděli v kolečkách žádnou překážku. Jak šel čas, plány se měnily. Nakonec naše třítýdenní cesta vedla na Altaj, nejvyšší pohoří Sibiře. Chuť cestovat a vřelá pomoc nám umožnily poznat pravý altajský život a užít si plnými doušky divokou přírodu: step, tajgu, ledovcové řeky a výhledy na čtyřtisícové vrcholky hor. 19. července jsme letěli z Prahy do Moskvy. Pokračovali jsme tři dny vlakem po Transsibiřské magistrále, překonali tři tisíce kilometrů a dojeli až do Novosibirsku. Pak jsme ještě chvilku pokračovali jiným vlakem a autobusem, abychom se ocitli v Altajské republice. Tady začala naše altajská pouť po Čujském traktu, silniční spojnicí mezi Ruskem a Mongolskem. Cestu jsme uskutečnili s altajským guru Džudurugem v jeho jedenáctimístném autě. Tam a zpět jsme ujeli kilometrů. Nocleh nám pomohl zařizovat náš průvodce, a to i na místech, která nejsou běžným turistům přístupná. Třeba spaní uprostřed tajgy v honácké izbušce má velkou atmosféru. Kromě ohromující přírody, která se na Altaji mění, jako když chameleon mění barvy, jsme poznali i jinou kulturu. Altajský přírodní národ si částečně udržel svůj původní způsob života. Malé vesnice, dřevěné domy, volně pobíhající koně a krávy, co se samy procházejí vesnicí. Je to místo, které jisto jistě stojí za návštěvu. Cesta domu už pak byla brnkačka - šestihodinový přímý let z Novosibirsku do Prahy. Celá cesta klapla na sto procent. Kolečka nám sice nedovolila běhat po kopcích, ale snad mluvím za celou naši bandu, když řeknu, že to byl dost dobrý zážitek. Děkuji Jíti, Honzíku, Karle! Michaela Krunclová Pro zajímavost ještě doplňujeme, že fotografka Jitka Krejčová, která celou cestu Michaely Krunclové dokumentovala, získala na prestižní fotografi cké soutěži Czech Press Photo 2014 Cenu Skupiny ČEZ, udělované fotografi i nebo sérii fotografi í, jež nejlépe vystihují jedinečnou energii. Blahopřejeme! -aš- V+W Revue a Veterán v divadlech ABC a Rokoko V+W Revue a Veterán jsou dvě české premiéry, které pro diváky na listopad chystají Městská divadla pražská. Na co se tedy můžete těšit? Drama Veterán z pera známého scenáristy M. Epsteina (Václav, Clona atd.) zrežíruje P. Khek. Čeká vás napínavé drama, novodobá varianta Zločinu a trestu, odehrávající se v současných českých reáliích. Hlavní roli ztvární T. Novotný. Martin se vrací domů po mnoha letech služby v cizinecké legii, kam neodešel dobrovolně. Celý Foto: Jitka Krejčová jeho dosavadní život byl útěkem před vinou, kterou neodčinil. Teď se rozhodne postavit se jí čelem a vykoupit ji láskou V inscenaci dále hrají M. Málková, J. Vlasák, D. Batulková, O. Vízner a další. Foto: A. Hrbková V+W Revue připravují P. Svojtka a J. Janků. V roce 2015 uplyne 110 let od narození dvou velkých ikon českého divadla Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Svoje nejtvořivější a nejšťastnější období strávili zde, v divadelním sále Paláce U Nováků. Tvorba V+W a Jaroslava Ježka nám bude impulsem ke hře, hře s jejich komediemi, postavami, s jejich humorem, jejich písničkami, s tím, co tady během těch deseti let zažili. Protože právě hrou a hravostí bychom jim rádi vzdali hold, vysvětluje režisér P. Svojtka. Více najdete na Tereza Mrzenová Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na Vsi Slavnou románovou kroniku bratří Mrštíků Rok na vsi v roce 1993 mistrně zdramatizoval režisér Miroslav Krobot. Z jednotlivých střípků příběhů klasického díla se mu podařilo vytvořit výjimečně působivou mozaiku lidských osudů a drama Rok na vsi se tak může směle řadit k tomu nejlepšímu z evropské divadelní klasiky. Divadlo Na Fidlovačce se rozhodlo tuto dramatizaci po více než dvaceti letech znovu vzkřísit k životu. Na pozadí zvyků, svátků a tradic tak budou na divadelních prknech opět prožívat obyvatelé Habrůvky svoje komické, dojemné i kruté osudy. Když do harmonie přírodního koloběhu vstoupí lidské vášně, slabosti a touhy, mění se malá poklidná vesnička na dějiště velkého dramatu lásky, zrady, i naděje na odpuštění.

16 16 Paraple revue říjen 2014 Divadlo pod Palmovkou se těší na své znovuotevření Divadlo pod Palmovkou zahájilo letošní sezonu stále ještě na propůjčených pražských divadelních scénách. Foto: Roman Černý Do rolí ústřední dvojice Rybáře a Vrběny obsadil režisér Pavel Šimák Romana Zacha a Barboru Mošnovou. V kostýmech Michaely Hořejší, autorky, mimo jiné, kostýmní výpravy k oblíbenému seriálu České televize První republika se při premiéře 6. listopadu 2014 i při dalších reprízách objeví téměř celý stávající soubor Divadla Na Fidlovačce. Termíny listopadových repríz jsou: v 15:00, v 19:30, v 19:30 a v 19:30. Lenka Studenková V současné době výběrová komise navrhla Radě HMP dodavatelskou fi rmu na rekonstrukci Divadla pod Palmovkou. Pokud bude návrh na vítězného dodavatele projednán Radou HMP do konce září, mohla by rekonstrukce začít ještě na podzim a předpokládané otevření by pak proběhlo v březnu Mottem letošní sezony je TAJNÝ ŽIVOT CELEBRIT. Hrdinové všech chystaných her jsou celebritami, anebo si jimi velmi přejí být. Chtějí být uznáváni, záleží jim na mínění veřejnosti a pro to, aby o nich společnost věděla, jsou ochotni udělat hodně. V našich hrách budeme zkoumat nejen možnosti jak býti celebritou, ale i hranice, po jejichž překročení se prohrává. Ne vždy to bude šťastný příběh. V letošním roce tak naši diváci zhlédnou nové nastudování Othella (W. Shakespeare) v titulních rolích s Ondřejem Veselým a Janem Teplým, českou premiéru inscenace Petera Quiltera Celebrity, tragikomedii Johna Hodge Spolupracovníci a známou komedii Oscara Wildea Ideální manžel. S otevřením divadla bude též zahájen provoz studiové scény, na které uvedeme hru polské autorky Doroty Maslowské Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky, dále pak autorský projekt režiséra Foto: Leoš Skokan Braňo Holička, jehož tématem budou poslední dny diktátora Nicolae Ceauşesca a jeho manželky a představení divadelních uskupení Cabaret Calembour a Divadla F.X. Kalby. Doufáme, že chystaná představení pro vás budou zajímavá, obzvláště když divadlo bude po rekonstrukci bezbariérové. Vlaďka Němcová ROHO antidekubitní podložky a matrace zamezují vzniku proleženin a napomáhají při jejich léčbě. podložky do vozíků hrazeny VZP sk Rozlo ení tlaku u osoby sedící na molitanu (1) a na antidekubitní podlo ce ROHO (2) Dová í: CZ. TECH Èelákovice, a.s. Stankovského 1200/46, Èelákovice tel.: , fax: , e mail: roho@cztech.cz

17 O nás / Sport v Parapleti říjen Foto: Jiří Pokuta Dárek od Rejoice Centrum Paraple obnovilo spolupráci s fi rmou Rejoice s.r.o., která našim zaměstnancům věnovala nové pracovní kalhoty s moderním designem. Firmě Rejoice za jejich podporu moc děkujeme a doufáme, že bude pokračovat i v budoucnu. Tvůrčí psaní -mt- V termínu od do se v rámci vzdělávacích kurzů Centra Paraple uskutečnil kurz tvůrčího psaní pod vedením báječného lektora, pana Reného Nekudy z Literární akademie Josefa Škvoreckého. V průběhu kurzu, který byl zaměřen na prozaickou tvorbu, byl kladen důraz na plnění praktických tvůrčích úkolů. Toto snažení bylo završeno pokusem o sepsání ucelené povídky. Tři z účastníků nám své povídky poskytli. První z nich si můžete nalistovat již v tomto čísle v kapi- Foto: Zuzana Joachimsthalová tole Revue. Další dvě najdete v prosincovém vydání našeho časopisu. Přejeme vám příjemné čtení. Martina Barcalová koordinátorka vzdělávacích kurzů, jiných tematických aktivit a dobrovolnického programu Barevné Paraple díky Akzo Nobel Společnost Akzo Nobel Coatings CZ, a.s. spolupracuje s Centrem Paraple již mnoho let. I letos nás významně podpořila darováním barev pro výmalbu celého objektu v celkovém objemu 475 litrů. Díky této pomoci bude Centrum Paraple do konce roku v novém kabátu. Za podporu srdečně děkujeme. -aš- Foto: Jiří Pokuta Kurz aplikovaného jachtingu a vodních sportů 2014 Na přelomu srpna a září se uskutečnily dva týdenní kurzy aplikovaného jachtingu a vodních sportů v chorvatské Viganji. Cílem kurzů bylo osvojení si teoretických a zejména pak praktických základů jízdy na katamaránech a trimaránech. K teoretickým základům patřilo seznámení s bezpečnostními pravidly pro pohyb na moři, druhy větrů, uzly apod. Jako další aktivity byly zařazeny jízda na vodních lyžích (díky spolupráci s místní půjčovnou motorových člunů) a mořských kajacích, potápění, plavání, šnorchlování, doplňkově pak i jízda na handbiku. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na kulturní část programu, která byla taktéž velmi pestrá. Vyrobili jsme si vlastní originální trička, jež nám budou kurz navždy připomínat, jeli jsme lodním taxi navštívit skvostná středověká města Korčulu a Dubrovník, došlo i na grilování čerstvě ulovených ryb. Krásným zpestřením byla i návštěva výstavy lokální výtvarné tvorby v místním klášteře. A v neposlední řadě jsme podnikali již zmíněné vyjížďky na handbicích. Co říci závěrem? Děkujeme všem za krásně prožitý čas. Za předání zkušeností a znalostí z oblasti jachtingu vozíčkářů děkujeme dr. Janu Hrušovi z FTVS, Občanskému sdružení CEPOA Centru pohybových aktivit zdravotně postižených pak děkujeme za zapůjčení sportovních pomůcek. Za podporu akce děkujeme také fi rmě Cisco, která na kurzech fi nančně podpořila sportovní aktivity. Sylva Slavíková sportovní terapeutka Lenka Honzátková vedoucí úseku sportu Tančete zumbu Zumba fi tness je taneční fi tness lekce inspirovaná latinskoamerickou hudbou a latinskoamerickými tanci. Vychází z principu, že cvičení by mělo být zábavné a jednoduché. Je určená pro všechny bez ohledu na věk, kondici, taneční a sportovní zkušenosti. Je to posilování, tanec a především skvělá zábava. Zumba hodina se skládá ze tří hlavních částí. Na začátku je tzv. warm up, který připomíná hodinu aerobicu. Jde o jednoduché kroky s jediným účelem - připravit tělo na další náročnější pohyby. Pak přichází hlavní část, která je složena z různých choreografi í a nakonec je lekce zakončena protažením, tzv. cool down. Pokud si zumbu chcete vyzkoušet, neváhejte přijít v Centru Paraple ji tančíme nově každý čtvrtek od 15 hodin, vstup je zdarma. Marta Katarzyna Kaniewska Kurz jízdy na čtyřkolce V termínu od do uspořádal Moto Klub Vozířkářů ČR ve spolupráci s Centrem Paraple již tradiční kurz jízdy na čtyřkolce, který se i tentokrát konal v Železných horách. Ubytování a vhodné zázemí nám zajistilo ověřené rekreační středisko ŠARZ. Kurzu se letos zúčastnilo 8 klientů, kteří měli možnost seznámit se s bezpečnostními pravidly jízdy na čtyřkolce, instruktáží a nácvikem jízdy v terénu, se základy sebeobslužnosti v terénu, s různými typy čtyřkolek a jejich základní údržbou. V rámci vyjížděk jsme navštívili například hrad Lichnice, kde nám hradní paní umožnila vjet na čtyřkolkách přímo na prostranství zříceniny hradu a velmi poutavě a ochotně nás seznámila s místními

18 18 Sport v Parapleti / Ohlasy na kurzy říjen 2014 dějinami, nebo obec Ležáky, kde si každý rok připomínáme tragické historické události. Nezapomněli jsme ani na doplňkový program. Jako každý rok jej zajistil novinář a cestovatel Petr Hošťálek, který si pro nás připravil poutavé vyprávění s fotoprezentací ze svých cest. Krásné prostředí, pestrý terén železnohorské krajiny, výlety na zajímavá místa a příjemné počasí po celou dobu kurzu ještě umocnily zážitky všech účastníků. Martina Barcalová koordinátorka vzdělávacích kurzů, jiných tematických aktivit a dobrovolnického programu Poprvé a ne naposled Již při mém lednovém pobytu v Parapleti jsem dostal šanci odzkoušet si jízdu na handbiku. Ujel jsem jen pár set metrů, ale to stačilo, abych si vše chtěl zopakovat. Při kurzu Zdravého životního stylu jsme trávili sobotní den na handbicích v Tróji a tam byl větší prostor k seznámení s tímto sportem. Díky prvým pokusům jsem se rozhodl přihlásit na letní cyklistický kurz. Podařilo se mi pořídit si vlastní handbike, ale před kurzem jsem ujel jen pár koleček na parkovišti. Tak se mi honilo hlavou, jak budu mezi namakanci pozadu. Ze dvou naplánovaných letních kurzů mi byl doporučen srpnový, který měl základnu v Penzionu Na kopečku v Nových Zámcích. Okolí je méně kopcovité a tudíž je vhodnější pro začátečníky. Letní čas běžel, až nastal den nástupu na kurz. V den příjezdu jsme se ubytovali a následně proběhlo nastavení handbiků účastníkům na míru. Penzion Na kopečku je bezbariérový, s vlastní restaurací a má šest dvoulůžkových pokojů v přízemí určených pro vozíčkáře. Večer proběhlo seznámení účastníků, rozdělení do jednotlivých týmů podle schopností a přidělení patronů k účastníkům kurzu. Moji osobu dostal na starosti student Petr. Musím konstatovat, že se nám vzájemná spolupráce dařila po celou dobu kurzu, a to nejen při zdolávání kilometrů, ale i při pomoci s každodenními potřebami vozíčkáře. O večerech se plánovaly trasy na následující den pro jednotlivé týmy, dle jejich schopností. V prvním dni jsme jeli trasu po okolí Nových Zámků s cílem v Restauraci U rybníka, kde jsme poobědvali v rekonstruované stodole, která nás zachránila před deštěm. Jako kvadruplegik jsem při jízdě na handbiku připoután rukama k úchopům ramen pohonu kola, a tak jsem odkázán na pomoc z okolí, v mém případě to bylo na Petrovi. Pár doušků nápoje a případné uvolnění rukou bylo plně v jeho moci. Když mi docházely síly, tak jsem ucítil v zádech jeho podporu a už to zase jelo dál. Další den nás čekal přesun vlakem do Kopidlna a odsud přejezd do Restaurace U rybníku a pak na základnu do penzionu. To ráno jsme si nemohli dovolit skluz ve výjezdu ze základny, a bylo to akorát. Na nádraží v Křinci jsme dorazili dvě minuty před odjezdem vlaku. Nakládka handbiku včetně mojí maličkosti se za pomoci pracovníků dráhy zdařila. I dalším členům týmu nakládka nezpůsobila žádnou újmu na kole či na těle. Výsadek v Kopidlně proběhl také bez problémů. Na nádraží se nám podařilo za pomoci všech přítomných na peróně vytvořit foto s největším počtem účastníků, což byl vítězný snímek dílčí části týmové soutěže. Následně jsme navštívili městský park, kde jsem tým pozdržel díky prázdnému kolu. Naštěstí to byla jen vada ventilku a tak jsme po chvíli zdržení dokončili prohlídku parku a pak pokračovali k již známému cíli - Restauraci U rybníka. Musím přiznat, že po celodenním cestování na handbiku se mi dobře spalo. Na třetí den byla zvolena trasa jízdy Poděbrady, Nymburk a zpět na cyklostezce podél Labe. Přesun do Poděbrad a zpět byl auty. Trasa podél Labe byla příjemná, se zastávkou na oběd v restauraci v Nymburce. Při zpáteční cestě do Poděbrad mi již docházely síly a tak jsme s Petrem vyzkoušeli i tažení handbiku na laně. Na sobotu dopoledne byla s ohledem na vysoké teploty naplánovaná kratší trasa po okolí penzionu a po obědě přesun do Poděbrad na prohlídku města. Na dopolední trase nás děvčata doprovázela během, což jsem obdivoval a nebyl jsem určitě sám. Odpolední výlet byl zahájen na náměstí v Poděbradech velkou porcí zmrzliny a následnou procházkou po lázeňské kolonádě. Příjemné bylo ochlazení v soustavě vodních kanálů podél cesty. Večer proběhla noční hra, která zakončila soutěžní klání týmů. Po vsi bylo večer slyšet jen kvílení brzd našich vozíků. Následovalo vyhodnocení soutěže týmů a večer pokračoval pěním písní s kytarou. Probouzely se v nás vzpomínky na kouzelné chvíle u táborových ohňů. V neděli dopoledne jsme se balili a vyrazili k domovu. Závěrem chci poděkovat sporťákům a všem asistentům za úspěšnou organizaci kurzu. Za sebe jej doporučuji i těm, kteří si myslí, že to nezvládnou. Pavel Nejedlý Kurz vodních sportů aneb Týden splněných přání Plachtit na moři v katamaránu, potápět se s láhví do hloubky 10 metrů, jet na snídani do kavárny v kajaku a skákat po vlnách na vodní lyži, to byly jedny z aktivit, o kterých se mi vždy zdálo (o některých ani to ne). Myslela jsem si, že po mém úrazu zůstanou už jen nesplněným přáním. Díky parapleťáckému kurzu vodních sportů, kterého jsem se zúčastnila ve dnech srpna v chorvatské Viganji, se mi ale mé sny vyplnily. Na začátku kurzu měla celá naše skupina 8 vozíčkářů a 18 choďáků přednášku o tom, jak porozumět větrům a jak se při určitém větru chovat. Přestože jsme přednášku dostali, většina z nás stále měla strach vydat se na moře, například na trimaránu, bez doprovodu. Krásné bylo, že během toho týdne z nás strach opadl a na konci jsme si plachtění či jízdu na kajaku o samotě opravdu užívali. Počasí nám vyšlo, až na jeden den svítilo slunce. Byl to den, kdy jsme navštívili ostrov Korčula, takže při procházce po městě vůbec nevadilo, že je pod mrakem. Strávili jsme krásný týden na poloostrově Pelješac. O poledním klidu jsme odpočí- Foto: Tomáš Lisý Foto: Tomáš Lisý

19 Ohlasy na kurzy říjen Foto: Tomáš Lisý vali ve stínu na terase apartmánu a kochali se výhledem na moře, na ostrov Korčula a někdy i na ostrov Hvar. Každý si odvezl spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Já třeba nikdy nezapomenu na to, jak jsme vyrazili na cyklovýlet na handbiku do města Orebice, projížděli podél pobřeží a vychutnávali si západ slunce. Všem, kteří chtějí zažít adrenalin a zároveň si odpočinout v krásném, klidném přímořském městečku, kde se prodává ta nejlepší zmrzlina, bych kurz doporučila. Účastí určitě nic neztratíte. A pokud si myslíte, že by to na vás bylo moc akční, tak se nelekejte, vždyť nevadí, když si jedno odpoledne jen sednete na pláž, budete poslouchat dunění vln či házet kamínky do moře. Tímto bych také chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci kurzu, i všem, kteří se ho zúčastnili, za to, že vytvořili báječnou atmosféru a byli součástí nezapomenutelného zážitku. Anna Krátká Máma, táta na vozíku - bez Paraplete Centrum Paraple pro nás po několik let pořádalo kurzy Máma, táta na vozíku. A protože se na kurzech sešla dobrá parta lidí s podobně starými dětmi, našly se čtyři "mušketýrské" rodiny, které spolu vyrazily prubnout nově postavený bezbariérový Penzion Na Kopečku u Nymburka. V pátek jsme navštívili zámek Loučeň, kde je spousta nejrůznějších bludišť, labyrintů a lanový park. Našim ratolestem se tam natolik zalíbilo, že jsme tam strávili celý den. Ještě večer po příjezdu do penzionu se naše "poklady" vydaly do několikahektarového pole vzrostlé kukuřice rozvíjet nově nabytou zkušenost - najít cestu ven. V sobotu jsme hodlali prozkoumat lázeňské město Poděbrady. Cestou jsme se zastavili v Zoo Chleby, kde se nás ujal zřejmě pan ředitel, který nás hned na úvod nahnal do klece s gepardicí Mzuri. Nejprve jsme si mysleli, že máme být bohatým zpestřením gepardího jídelníčku, ale vyfasovali jsme do ruky syrové maso, kterým jsme Mzuri krmili a ta se od nás následně nechala i pohladit. Kupodivu jsme z klece odjeli zcela neporušení, zato obohaceni o úžasný zážitek s přítulnou šelmou. Pak už následovala "tour de poděbradské kavárny", návrat do penzionu, poslední debatní večer a ráno odjezd domů. Celý pobyt jsme si, myslím, výborně užili a už plánujeme další cesty. Děkujeme Centru Paraple, že nás seznámilo a také podnítilo touhu se i nadále setkávat. Tereza Marková Zážitky z kurzu čtyřkolek Na kurz čtyřkolek jsem se přihlásila především z důvodu, že jsem chtěla zjistit, čeho všechno jsem dále i přes svůj handicap schopná. Jízdu na tomto vozidle už znám, líbila se mi, ale to bylo před mou nemocí. A tak chtěla jsem zjistit, zda by to bylo možné i teď. Hlavně mi šlo ale o to, aby to bylo s odborným a profesionálním dohledem. A splnilo se mi všeho až po okraj. Skvělí lidé, krásná příroda a pocit, že zase mohu něco z toho, co jsem znala i předtím. Také předchozí obavy, jak vše bude zvládat moje tělo, jak zvládnu osobní potřeby, se rozplynuly. Byla to prostě skvělá rehabilitace pro tělo i duši. Každému, kdo chce opět navštívit les i louky, zažít při tom spoustu legrace a vyplavit z těla nějaký ten adrenalin čtyřkolky opravdu doporučuji. Marcela Strouhalová Rád bych tímto poděkoval za velmi příjemně strávený čas na kurzu čtyřkolek vozíčkářů. Na kurz jsem se přihlásil právě pro jeho zaměření, chtěl jsem si vyzkoušet jízdu na čtyřkolce. Zní to jednoduše, ale u vozíčkáře vyvstane více otázek, není to jen hurá, bude zábava. Jak vůbec zvládnout na čtyřkolu vylézt, udržet se a nevypadnout v první zatáčce? Lze bez nohou vůbec řídit takový stroj, a jaké úpravy musí být provedeny? Mé obavy z jízdy se po prvních kilometrech rychle rozplynuly a já se mohl po 25 letech vozíčkaření opět dostat na místa, na která jsem už téměř zapomněl, že jsou a že jsou tak krásná a voňavá. Ze strany organizátorů se mi líbil důraz kladený na ohleduplnost k přírodě. Jezdit pouze po cestách vyježděných od lesních strojů, v jedné stopě, na okraji luk a lesů. Ukázali nám tak způsob jízdy šetrný k přírodě, který bohužel není u čtyřkolkářů vždy samozřejmostí. Pomyslnou třešní na dortu byla návštěva výjimečného veteránisty a motorkáře, pana Petra Hošťálka, který naprosto luxusním způsobem obohatil svým vyprávěním z cest jeden z našich společných večerů. Účastníci kurzu i organizátoři byli naprosto skvělí, proto jim všem patří velké díky. Ukázali nám vozíčkářům, že cesty vedou i mimo dokonale rovnou asfaltovou silnici a že stojí za to se tam dostat. Petr Kolařík Foto: Tereza Marková Foto: Martina Barcalová

20 20 Zajímavosti říjen 2014 Host pod Parapletem V srpnu jsme v Centru Paraple odstartovali novou volnočasovou aktivitu s názvem Host pod Parapletem. V rámci tohoto cyklu vám chceme zhruba jednou za dva měsíce zprostředkovat setkání se zajímavými osobnostmi z mnoha oblastí. Jako první naše pozvání přijal akademický malíř Antonín Střížek, který s námi besedoval na téma Jak rozumět obrazům a výtvarnému světu kolem nás. Pan Střížek nám představil vlastní tvorbu v kontextu svého života a uvažování. Kromě toho si připravil i prezentaci reprodukovaných děl několika světových umělců, na nichž účastníky postupně seznamoval se způsoby, jak obrazy vnímat a jak jim rozumět. Dostatečný prostor byl věnován také diskuzi. Celé setkání bylo velmi inspirativní a proběhlo v opravdu milé a otevřená atmosféře. Další plánované setkání se uskutečnilo , kdy nás navštívila hudebnice Plastic People, spisovatelka a výtvarnice Eva Turnová, která nám se svými dvěma kolegy přišla představit své Živé umění. Podrobnosti o dalších termínech a hostech najdete vždy na webových a facebookových stránkách Centra Paraple. Martina Barcalová koordinátorka vzdělávacích kurzů, jiných tematických aktivit a dobrovolnického programu Foto: Martina Barcalová Anketa 3 osobnosti na 1 téma Co Vás v životě nejvíc naplňuje? Co Vám dodává potřebnou energii? nou nepřízní světa a osudu. Zároveň průvodce životem hezkým a hodně naplněným prací. Mám to štěstí, že práce je mi stále koníčkem a zábavou. Zjednodušená defi nice divadla říká, že je to výměna energie mezi jevištěm a hledištěm. Tato výměna je oboustranná. Spokojení diváci nám Barbora Hrzánová - herečka Moje rodina, příroda, spokojené tváře diváků v hledišti. No a samozřejmě víra! vlastně nějakou energii, kterou vydáme, vrátí svou reakcí a spokojeností. Miroslav Táborský - herec V životě mě naplňuje více věcí. Nedovedu si představit život bez rodiny. Je to taková osobní izolace před občas- MUDr. Jan Vacek, Ph.D. - lékař Nejvíc mne naplňuje, když se práce daří, pacienti jsou spokojeni. Energii získávám z pohybu v přírodě. Ať je to práce ve vinohradu nebo cyklovýlet v horách.