OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ

Transkript

1 OBECNÝ VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM PRO ÚŘEDNÍKY MÍSTNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH ORGÁNŮ VZDĚLÁVÁNÍ O ZÁLEŽITOSTECH EU PHARE CZ

2 Informace o projektu V rámci tohoto projektu bylo v průběhu června a července 2004 provedeno dotazníkové šetření na krajských úřadech a vybraných magistrátech. Na základě odpovědí byla připravena analýza vzdělávacích potřeb místní samosprávy v České republice. V další fázi byly připraveny studijní materiály v distanční podobě. Tento text je ostatně jedním z výstupů této fáze. Texty jsou připraveny v tématických okruzích: Vzdělávání vedoucích pracovníků Vstupní vzdělávání Vzdělávání o záležitostech EU Správní činnosti v silniční dopravě Správní činnosti při sociálně právní ochraně dětí, Správní činnosti při správě živnostenského podnikání Správní činnosti ve zdravotnictví Správní činnosti v ochraně ovzduší Správní činnosti v ochraně přírody a krajiny Správní činnosti v hospodaření s odpady a nakládání s obaly Správní řád Budete-li mít dotazy k obsahu tohoto materiálu, případně i ostatních textů, obraťte se, prosím na Ing. Oto Potluku (potluka@vse.cz, tel ), nebo Mgr. Lucii Heřmánkovou (generic@euroconsultants.cz, tel ). Rádi Vám případné dotazy odpoví. Strana 2 Phare CZ

3 Jak studovat? Elektronická učební pomůcka se skládá z několika kapitol. Dalo by se říci, že dílčí kapitoly tvoříuzavřený celek, nicméně v některých případech studium jedné kapitoly navazuje na studium kapitoly jiné. Postup studia Pro každou kapitolu si nejdříve prostudujte úvodní stránku. Přečtěte si cíl a klíčová slova, abystevěděli, čeho máte studiem dosáhnout. Podívejtese na čas potřebný ke studiu a pokuste se v závislosti na vašich již získaných znalostech si jej upravit. Rozvrhněte si tempo studia tak, abyste studovali v delších časových intervalech, např. hodinu v kuse, podle toho, jak Vám to nejlépe vyhovuje. V průběhu studia dělejte přestávky, ve kterých byste měli také něco dopřát svému tělu, nikoliv jen mysli: Něco pro vaše oči: Při upřeném čtení (nejen elektronického textu, ale i tištěného) byste měli každých pár minut odvrátit zrak na vzdálený předmět (ideálně na strom z vašim oknem nebo třeba květinu na druhé straně kanceláře). Ještě v kratších intervalech několikrát za sebou zamrkejte, tím dojde k provlhčení vysušených očí. Jakmile Vás začnou bolet oči, okamžitě jim ulevte. Něco pro vaše tělo: O přestávkách se projděte, protáhněte si ztuhlé svaly, zejména dávejte důraz na krční páteř a zádové svalstvo. Pravidelně doplňujte tekutiny. Větrejte. Bolí-li vás hlava, přestaňte studovat, kvalita takového studia není příliš vysoká. Po prostudování látky si přečtěte Závěr či Shrnutí a sebekriticky se pokuste zhodnotit, zda byste byli schopni takové shrnutí sami naformulovat. Ověřte si vaše znalosti u kontrolních otázek: krátké odpovědi se zobrazí v pravé částioknavežlutémrámečku, delší odpovědi jsou uvedeny odkazem na místo, kde se daný problém rozebíral. Vraťte se na úvodní stránku a znovu si přečtěte cíl a klíčová slova. Posuďte, zda jste svým studiem dosáhli vytyčeného cíle ivašich dílčích cílů. Pokud ano, udělejte si radost - něco si kupte, přečtěte si nějakou knížku, jděte na procházku. Odměna je hrozně důležitá. Piktogramy uváděné v textu V celé publikaci jsou používány "piktogramy", které by Vám měly usnadnit orientaci v textu. Piktogramy jsou používány na různých místech, podle jejich významu, tzn. u názvů kapitol, podnadpisů, ale i dílčích odstavců. Piktogramy používané u úvodních stránek ke kapitolám Cíl Za tímto piktogramem následuje stručně uvedený cíl studia, kterého byste měli dosáhnout po prostudování dané kapitoly. Klíčová slova, pojmy k zapamatování V každé kapitole jsou uvedena klíčová slova, resp. pojmy, na které byste měli být schopni pohovořit po prostudování celé kapitoly. Je vhodné se klíčovým slovům vrátit v závěru studia kapitoly a ověřit si tak dosažení uvedeného studijního cíle. Po klepnutí na klíčové slovo dojde k přechodu na konkrétní místo v textu, ve kterém se o tomto pojmu hovoří. Další materiály ke studiu Vtétočásti je seznam použité literatury a dále literatury vhodné pro doplnění a vlastní rozšíření získaných poznatků. Často jsou v této sekci uvedeny hypertextové odkazy na webové stránky, které se dané problematiky dotýkají. Hypertextové odkazy jsou funkční pouze při aktivním připojení k Internetu při studiutétoučební pomůcky. Požadované předběžné znalosti V této sekci jsou specifikovány požadované předběžné znalosti, a to buď odkazem na předcházející kapitoly, nebo popsáním znalostí z konkrétní oblasti. Strana 3 Phare CZ

4 Předpokládaná doba studia Čas potřebný k prostudování dané kapitoly je orientační a uvedené hodiny nezahrnují studium literatury uvedenév části Další materiály ke studiu. Piktogramy používané v textu Kuriozita Jak již název napovídá, jedná se o zpestření probírané látky uvedením kuriózního nebo jinak zajímavého příkladu. Pozor, důležitý poznatek Text uvedený u tohoto piktogramu je klíčový a měli byste v něm uváděné skutečnosti zapamatovat. Příklad k objasnění látky K tomuto piktogramu se váží krátké praktické příklady k objasnění probírané látky. Delší (spíše pak případové) studie jsou zpravidla uváděny v Boxu. Jak je učební text psán? Zdůraznění Citace Hypertextové odkazy Poznámky Pro zdůraznění některého z pojmu, klíčového slova či myšlenky se používá tučné písmo. Citace z různých zákonů, předpisů a z jiné literatury je uvedena kurzívou. Hypertextové odkazy mají světle modrou barvu, po klepnutí na ně dojde k přechodu na: jinou stránku v této učební pomůcce, např. na titulní stránku, webovou stránku na Internetu, např. (pro využití těchto odkazů musíte být aktivně připojeni k Internetu). Poznámky jsou číslovány, jejich seznam je uveden na konci kapitoly, nebo na konci celé učební pomůcky. Z hlediska délky poznámky jsou rozlišeny dva základní typy: Do vyskakovacího okna, které je žlutě podbarveno. Po klepnutí do zobrazeného okna se automaticky zavře. Poznámka tohoto typu je uvedena v hranatých závorkách, např. [1]. Poznámka se zobrazí po přiblížení se myší na její číslo. Poznámka tohoto typu je kratší, např. odkaz na číslo zákona apod. a je uvedena mezi dvěma svislými čarami, např. 1 Ovládání prohlížeče V prohlížeči je uvedena nápověda, kterou zobrazíte z menu volbou Nápověda, Témata nápovědy. Tisk Pokud byste si potřebovali nějakou stránku vytisknout, můžete tak učinit klepnutím na ikonu (Tisk aktuální stránky) na konci panelu nástrojů vpravéčásti prohlížeče. Pokud chcete vytisknout celý dokument, klepněte na ikonu (čtvrtá zleva, PDF verze kurzu). Zobrazí se všechny stránky z osnovy za sebou v jednom souboru ve formátu PDF, který můžete vytisknout klasickým způsobem. Pro prohlížení PDF souborů je třeba mít nainstalovanou aplikaci Adobe Acrobat, která je zdarma ke stažení zde i v české verzi. Přejeme Vám, ať se Vám z této učební pomůcky pohodlně studuje a hodně studijních úspěchů! Strana 4 Phare CZ

5 Autoři Autoři studijních materiálů JiříBlažek Zdeněk Chaluš Martin Pělucha Oto Potluka JiříPstružina Václav Misterka Dana Viktorová Technické zpracování Renata Šafková Lenka Švecová Strana 5 Phare CZ

6 Kapitola 1 Instituce EU a organizace její administrativy, přehled smluv o EU a všeobecných cílů Cíl Porozumět základním principům EU obsaženým ve smlouvách, ale také mechanismům rozhodování na úrovni EU i mezivládní a rovněž všeobecným cílům EUvyjádřeným ve smlouvách i institucionální a organizační struktuře EUvčetně odpovídajících národních subjektů. Klíčová slova Maastrichtský chrám Tři pilíře Evropské unie Všeobecné cíle EU Smlouvy o ES/EU Maastrichtská smlouva Amsterdamská smlouva Konsolidovaná smlouva Evropská rada Rada evropské unie Evropský parlament Evropská komise Evropský soudní dvůr Evropský účetní dvůr Evropský ombudsman Evropská centrální banka Evropská investiční banka Hospodářský a sociální výbor Výbor regionů Další materiály ke studiu Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika hospodářství dějiny kultura), Nakladatelství Brána, Praha 2003 Oficiální webové stránky EUROPA (Portál Evropské unie): Rada Evropské unie Evropský parlament: Evropská komise: Evropský soudní dvůr: Evropský účetní dvůr: Evropský ombudsman: Evropská centrální banka: Evropská investiční banka: Evropský hospodářský a sociální výbor: Výbor regionů: khttp:// Požadované předběžné znalosti Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled Předpokládaná doba studia Strana 6 Phare CZ

7 2hodiny. Základní struktura EU tři pilíře Pokud chceme porozumět základní institucionální struktuře Evropské unie, nejlepší cestou je objasnění jejího základního poslání, tzv. Maastrichtského chrámu. Jedná se o stavbu, která spočívá na třech pilířích: Evropských společenstvích, společné zahraniční a bezpečnostní politice a spolupráci oblasti vnitra a justice, které se od sebe liší způsobem jejich realizace a rozhodování buď centrálně na úrovni EU (1. pilíř), nebo na mezivládní úrovni (pilíře 2 a 3). Tyto mechanismy jsou podrobně popsány v kapitole 1.4. Je ale pravda, že určité části druhých dvou pilířů rovněž přecházejí do kompetence EU například vízová a azylová politika nebo ekonomická a obchodní stránka vnější politiky EU podporující společné zahraniční akce. Struktura Evropské unie Evropská unie 1. pilíř 2. pilíř 3. pilíř Evropská společenství Společná zahraniční a bezpečnostní politika Vnitro a justice ES: Zahraniční politika: Vnitro a justice: Občanství EU Celní unie a jednotný vnitřní trh Hospodářská a měnová unie Zemědělská politika/rybolov Strukturální politika Obchodní politika Kultura a vzdělání Transevropské sítě Ochrana spotřebitelů Ochrana zdraví Věda a výzkum Životní prostředí Sociální politika Azylová politika Imigrační politika Vnější hranice Spolupráce, společné postoje a akce Udržení míru Lidská práva Demokracie Právní stát S l č á Bezpečnostní politika: Vytvoření evropského bezpečnostního rámce Odzbrojení Finanční aspekty obrany Spolupráce mezi národními subjekty v oblasti občanského a trestního práva Policejní spolupráce Boj proti rasismu a xenofobii Boj proti drogám Boj proti nelegálnímu obchodu se zbraněmi Boj proti organizovanému zločinu Boj proti terorismu Boj proti zločinůmnadětech a ochodu s lidmi Všeobecné cíle EU Všeobecné cíle EU podle Smlouvy o evropské ústavě z června 2004 (články 1-3), zmíněné i v ostatních existujících smlouvách, jsou: Cíl unie prosazovat mír, jeho hodnoty a kvalitní život jejích národů. Unie chce nabídnout svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez vnitřních hranic a vnitřní trh, na kterém existuje volná konkurence bez bariér. Unie chce pracovat pro dosažení trvale udržitelného rozvoje Evropy, založeného na vyváženém ekonomickém růstu a stabilitě cen a vysoce konkurenceschopné sociálně tržní ekonomice s cílem plné zaměstnanosti a pokroku v sociální oblasti a s vysokou úrovní ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, stimulovat vědecký a technologický pokrok, bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi muži a ženami, princip mezigenerační solidarity a ochranu práv dětí, dále podporovat hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost a solidaritu mezi členskými zeměmi. EU bude respektovat jejich bohatou kulturní a jazykovou diverzitu a zajistí, aby bylo zachováno a rozvíjeno evropské kulturní dědictví. Ve vztazích s ostatním světem chce unie vyzvedávat a podporovat své hodnoty a zájmy, přispívat k míru, bezpečnosti, trvale udržitelnému rozvoji Země, solidaritě a vzájemnému respektu mezi národy, volnému a korektnímu obchodu, vymýcení chudoby a ochraně lidských práv, zvláště práv dětí, ale také striktnímu dodržování mezinárodního práva, včetně respektování zásad Charty OSN. Strana 7 Phare CZ

8 Kořeny Evropské unie přehled smluv o EU Evropská integrace v rámci EU je založena na čtyřech základních smlouvách: Zakládající smlouva Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO, anglicky ECSC), která byla podepsána vpaříži a vstoupila v platnost Smlouva zanikla , kdy bylo ESUO pohlceno jednotným Evropským společenstvím. Zakládající smlouva Evropského hospodářského společenství (EHS, anglicky EEC), podepsaná v Římě, která vstoupila v platnost Zakládající smlouva Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE, Euroatom, anglicky EAEC), podepsaná spolu se smlouvou o EHS v Římě [1]. Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu a vstoupila v platnost ( Maastrichtská smlouva ). Tato smlouva změnila Evropské hospodářské společenství na kratší Evropské společenství (ES, anglicky EC). Zároveň odstartovala nové formy spolupráce mezi vládami členských států právě v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky s akcentem na prvek obrany a také v oblasti vnitra a justice. Přidáním zmíněné mezinárodní spolupráce ke stávajícím společenstvím vytvořila Maastrichtská smlouva tzv. Maastrichtský chrám novou strukturu spočívající na třech pilířích (viz výše), představující to, co dnes nazýváme Evropskou unií. Zakládající smlouvy byly změněny v několika případech. Konkrétně v roce 1973, kdy přistoupily Dánsko, Irsko a Velká Británie, dále v roce 1981 (přistoupilo Řecko), 1986 (Španělsko a Portugalsko), 1995 (Finsko, Rakousko a Švédsko) a 2004 (8 států střední a východní Evropy, Malta a Kypr). Kromě toho došlo k dalšímpostupným reformám, které přinesly významné institucionální změny a rozšířily oblasti spadající do kompetence unijních institucí:: Sjednocující smlouva podepsaná v Bruselu , která vstoupila v platnost Vytvořila jedinou Komisi a Radu pro všechna tři společenství. Jednotný evropský akt (SEA), podepsaný v Luxembourgu a Haagu v únoru 1986, který vstoupil v platnost Vytvořil podmínky potřebné pro fungování vnitřníhotrhu. Amsterdamská smlouva, podepsaná , která vstoupila v platnost Změnila technickou podobu dosavadních smluv o EU a ES vytvořením jejich konsolidovaných verzí.a zároveň změnila dosavadní označení články smlouvy písmeny A-S na obvyklé číslování. Smlouva z Nice, podepsaná , která vstoupila v platnost Znovu změnila smlouvy o EU a ES a formou Protokolu o rozšíření vytvořila rámec pro přijetí skupiny deseti nových členských zemí. Zároveň byly již existující smlouvy o EU a ES spolu se smlouvou z Nice propojeny do jedné konsolidované formy. Dovršením etapy sjednocování základních dokumentů bylo spojení všech existujících smluv do jediného dokumentu Konsolidované smlouvy, která v sobě zahrnuje všechny dřívější smlouvy, a navíc Chartu základních lidských práv. V dalším období byla za účelem větší transparentnosti organizace EU a její činnosti v červnu 2004 dohodnuta tzv. Ústavní smlouva (nazývaná také evropskou ústavou), která nyní prochází procesem ratifikace v parlamentech každé ze členských zemí. Instituce Evropské unie Kurz: "Vzdělávání o EU" Evropskáunie má pevně stanovenou institucionální strukturu. Vznikla z historických kořenů (viz výše) a každý subjekt v ní má jasně danou úlohu a odpovědnost, popsanou v odpovídajícím dokumentu/smlouvě 2. Instituce Evropské unie Strana 8 Phare CZ

9 Poznámka: Hvězdičkou (*) jsou označeny poradní a dvěma hvězdičkami (**) finanční instituce Evropské unie. Evropská rada (článek 4 Smlouvy o EU) Evropská rada se schází v Bruselu. Tvoří jihlavystátů nebo vlád členských zemí EU a předseda Evropské komise. Rada určuje základní politickou linii EU a její iniciativy, přičemž tato rozhodnutí označovaná jako prezidentská usnesení nebo revize smluv představují hlavní zdroj pro definování všeobecného směřování a oblastí činnosti EU jako celku, a tím i činnosti jednotlivých jejích institucí. Instituce Evropské rady sehistoricky vyvinula ze série příležitostných setkání na nejvyšší úrovni (summitů). První z nich se konal v Haagu v prosinci Na pařížském summitu v roce 1974 bylo dohodnuto, že tyto schůzky, napříště zvané Evropská rada, se budou konat pravidelně ze začátku třikrát ročně. Tato dohoda byla upravena Jednotným aktem v roce 1987, a to tak, že proběhnou minimálně dvě schůzky za rok s automatickou účastí předsedy Evropské komise. Rada Evropské unie (články Smlouvy o ES) Rada Evropské unie, dříve Rada ministrů, je hlavní legislativní a rozhodovací orgán v EU. Tvoří platformu, na které vlády jednotlivých členských států mohou obhajovat své zájmy, ale kde se také dosahují důležité kompromisy. Rada EU je jediný subjekt, avšak vzhledem k povaze její práce se schází v odlišném složení. Podle otázek, o kterých se diskutuje, se jednání účastní příslušní ministři vlád členských států a jim odpovídající evropští komisaři. Například ještě v roce 1990 existovalo 22 složení (konfigurací) Rady, které byly v červnu 2000 zredukovány na 16 a dále v červnu 2002 na 9: všeobecné záležitosti a vnější vztahy (tato Rada diskutuje otázky, o nichž nebylo dosaženo dohody v sektorových jednáních Rady), ekonomika a finance, spolupráce na poli justice a vnitra, zaměstnanost, sociální politika, zdravotnictví a ochrana spotřebitelů, konkurenceschopnost, doprava, telekomunikace a energetika, zemědělství a rybolov, životní prostředí, Strana 9 Phare CZ

10 vzdělávání, mládež a kultura. Bez ohledu na její složení mají všechna přijatá rozhodnutí vždy platnost jako rozhodnutí Rady. Sídlem Rady je Brusel, kde také probíhají několikrát za měsíc její jednání (v dubnu, červnu a říjnu sejednání konají v Luxembourgu). Rada odpovídá za rozhodování a koordinaci v následujících oblastech: Rada schvaluje legislativu EU, což obvykle činí společně s Evropským parlamentem. Rada koordinuje všeobecné směry hospodářské politiky členských zemí. Rada definuje a realizuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU založenou na strategii přijaté Evropskou radou. Rada jménem Společenství a unie uzavírá mezinárodní dohody mezi EU a jednou nebo více třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Rada koordinuje akce členských zemí a přijímá opatření v oblasti policie, justice a potírání kriminality. Rada a Evropský parlament společně schvalují rozpočet EU. Rozhodnutí rady připravuje tým, ve kterém pracuje na 250 různých pracovních skupin a komisí, do nichž delegují členské země své zástupce. Skupiny řeší různé technické otázky a výsledky práce předkládají Výboru stálých zástupců (COREPER), tvořeného velvyslanci členských států při EU, který se setkává týdně za účelem zajištěníkonzistencev práci Rady (s výjimkou zemědělství, jež je řízeno Zvláštním zemědělským výborem) a řešení technicko-politických otázek, dříve než jsou hotové materiály předloženy Radě. Rada přijímá rozhodnutí na základě hlasování ministrů členských států. Existují tři typy hlasování. Který z nich se použije, určují ustanovení Smlouvy v závislosti na předmětu hlasování. Prostá většina například u procedurálních rozhodnutí. Kvalifikovaná většina u většiny rozhodnutí ohledně vnitřního trhu, ekonomických záležitostí a obchodu (jedná se o vážený hlasovací systém založený na počtu obyvatel jednotlivých zemí). Jednomyslná rozhodnutí například zahraniční politika, obrana, spolupráce v oblasti justice a vnitra a daňové záležitosti. Ve velké většině případů týkajících se prvního pilíře EUpřijímá Rada rozhodnutí na základě návrhů Evropské komise a ve spolupráci s Evropským parlamentem. Může to být buď cestou konzultační procedury (například v oblasti zemědělství, spolupráci v oblasti justice a vnitra nebo v daňových záležitostech), nebo spolurozhodovací procedurou (například v oblasti vnitřního trhu). Kromě toho je Rada hlavní orgán odpovědný za druhý a třetí pilíř EU tedy za mezivládní spolupráci na poli společné zahraniční a bezpečnostní politiky (za pomoci vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku) a justice a vnitra. Rozhodnutí Rady mohou mít formu nařízení, směrnic, rozhodnutí, společných opatření nebo společných stanovisek, doporučení nebo názorů. Rada může také přijímat závěry, prohlášení a rezoluce (o legislativním procesu EU podrobně pojednává kapitola 1.5). Rada je řízena tzv. předsednictvím rady, které vykonává vždy jedna členská země na principu rotace šest měsíců. Znamená to, že každá členská země po dobu svého předsednictví hraje klíčovou roli při řízení Rady a její agendy, ale také řídí všechna setkání, stará se o uvádění všech politických a legislativních rozhodnutí do života a dosahování kompromisů mezi jednotlivými státy. Servis předsednické zemi provádí Generální sekretariát, který připravuje a zajišťuje hladký průběh práce Rady na všech úrovních. Do budoucna však Ústavní smlouva předpokládá, že se nahradí předsednictví prezidentem Rady, jmenovaným na dobu 2,5 roku. Vysoký představitel EU asistuje Radě v oblastispolečné zahraničnía bezpečnostní politiky. Evropský parlament (články Smlouvy o ES) Evropský parlament (EP) tvoří demokratický hlas národů Evrpy. Má 7332 členů, europoslanců přímo volených na dobu 5 let, z nichž je 24 z České republiky. Europoslanci v EP netvoří národní kluby, ale jsou sdruženi do sedmi uskupení podle politické orientace. Každé uskupení odráží politické a ideologické smýšlení národních stran, jejichž členové je tvoří. Někteří europoslanci však také patří mezi nezařazené. Evropský parlament má tyto úkoly: Zkoumá a přijímá legislativu EU. Podle spolurozhodovací procedury EP sdílí pravomoc s Radou rovným dílem a přijatá legislativa má tedy formu společných dokumentů Rady a EP. Schvaluje rozpočet EU (podrobněji viz kapitola 3.2). Provádí demokratickou kontrolu institucí EU, například formou dotazujících se komisí. Strana 10 Phare CZ

11 Schvaluje důležité mezistátní dohody, jako například přijetí nových členských zemí, nebo obchodní a asociační dohody mezi EU a ostatními zeměmi. Práce Evropského parlamentu probíhá ve dvou základních fázích: Příprava plenárního zasedání, kterou provádějí europoslanci na půdě různých parlamentních výborů, které se specializují na jednotlivé oblasti činnosti EU výbor zahraničních věcí, rozpočtový, environmentální atd. O projednaných závěrech diskutují rovněž politická uskupení. Samotné plenární zasedání. Na nich EP zkoumá navrhovanou legislativu a hlasuje o pozměňovacích návrzích před rozhodováním o dokumentech jako celku. Další body agendy zahrnují tzv. sdělení Rady nebo Komise, ale i otázky ohledně aktuálního vývoje v EU i ve vnějším světě. Plenární zasedání se vždy koná jedenkrát měsíčně v délce jednoho týdne. Evropský parlament sídlí ve Francii ve Štrasburku,kde se také koná většina jeho plenárních zasedání. Europoslanci však pracují i v Belgii a Lucembursku, což pro ně znamená poněkud kočovný život. Schůzky výborů a dodatečná plenární zasedání se totiž odehrávají v Bruselu a v Luxembourgu zase sídlí administrativní orgány (Generální sekretariát). Evropský parlament rovněž volí evropského ombudsmana, který zkoumá stížnosti obyvatel týkající se fungování a administrace EU. Evropská komise (články Smlouvy o ES) Evropská komise je politicky nezávislá instituce, která reprezentuje a chrání zájmy EU jako celku. Uvnitř institucionálního systému EU tvoří jeho výkonnou složku. Navrhuje legislativu, zásady politiky a akční programy a zároveň je odpovědná za realizaci rozhodnutí Rady a Evropského parlamentu. Výraz komise se používá ve dvou smyslech. Za prvé označuje 25 komisařů kolegium mužů a žen jmenovaných členskými státy a EP za účelem fungování Komise a přijímání rozhodnutí. Za druhé je to název pro samotný subjekt se všemi jeho zaměstnanci, kterých je přibližně Evropská komise je vždy jmenována do 6 měsíců po volbách do EP na dobu 5 let. Jmenovací procedura vypadá následovně: Hlavy států/vlád členských zemí se dohodnou na novém předsedovi Evropskékomise. Designovaný předseda po diskusi s vládami členských států vybere ostatní komisaře (vsoučasnosti jednoho zástupce z každého státu). Potéproběhneslyšenínových komisařů přednově zvoleným parlamentem. EP vyjádří své stanovisko. Pokud Komisi schválí, ta obvykle začíná svoji práci v lednu následujícího roku. Komise vyvíjí svoji činnost nezávisle na vládách členských zemí. Politicky odpovídá Evropskému parlamentu, který má pravomoc ji rozpustit vyjádřením nedůvěry. Komise je přítomna na všech zasedáních EP, kde je její povinností objasňovat a zdůvodňovat své kroky. Komisaři rovněž pravidelně odpovídají na písemné i ústní interpelace vznesené jednotlivými europoslanci. Sídlo Komise je v Bruselu, ale má také kancelář v Luxembourgu, reprezentace ve všech členských státech a tzv. delegace v mnoha zemích na celém světě. Hlavním úkolem Evropské komise je: Navrhovat legislativu do Rady a Evropského parlamentu, což je založeno na právu iniciativy v rámci prvního pilíře EU. Své návrhy předkládá Komise v dobré víře, že budou efektivně působit na příslušný identifikovaný problém a uspokojí co nejširší spektrum zájmů. Komise navrhované principy i technické podrobnosti tradičně konzultuje s příslušnými experty v členských státech, prostřednictvím různýchkomisí a pracovních skupin. Řídit a prakticky realizovat politiku EU i její rozpočet, tzn. Programy přijaté Radou a EP, přičemž většinu práce provádějí národní i místní subjekty. Komise je však odpovědná za globální kontrolu a zajištění spolehlivého a transparentního managementu, i když v určitých oblastech (především politika volné konkurence a mechanismy vnitřního trhu) nemá Komise pouze odpovědnost, ale je i do jejich realizace přímo zapojena. Ve spolupráci s Evropským soudním dvorem aplikovat evropské právo. Komise slouží jako strážce Evropských smluv. Pokud zjistí, že členský stát evropské právo nedodržuje, přijímá opatření k nápravě situace. Nejprve zahájí proces nazývaný přestupková procedura, který spočívá ve stanovení konečného termínu členskému státu, do kdy musí Komisi vše vysvětlit. Pokud se nepodaří dátvěcdopořádku, postoupí Komise celou věc Evropskému soudnímu dvoru, který má pravomoc udílet sankce. Reprezentovat Evropskou unii navenek, například při jednání mezi EU a dalšími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi. Tým pracovníků Evropské komise se dělí na úseky nazývané generální ředitelství (DG) a služby (například legislativní služba). Každé generální ředitelství, jakési ministerstvo, odpovídá za určitý sektor a jeho politiku. Vede ho generální ředitel, který odpovídá jednomu z eurokomisařů. Ve skutečnosti jsou to právě tato generální ředitelství, která navrhují Strana 11 Phare CZ

12 legislativní dokumenty předkládané Komisí. Ty jsou pak konzultovány s jednotlivými odděleními, prověřeny legislativní službou a schváleny kabinety, což jsou osobní sekretariáty jednotlivých komisařů,alepřesto se stávají oficiálními návrhy Komise až po schválení celým kolegiem na jednom z jeho pravidelných zasedání, která se konají vždy ve středu v Bruselu. Evropský soudní dvůr (články Smlouvy o ES) Pokud se na půdě EU dohodnou nějaká společná pravidla, je také třeba, aby byla dodržována i v praxi a aby si je všechny členské země vykládaly stejným způsobem. O výše uvedené se stará Evropský soudní dvůr (ESD). Vydává rozhodnutí, jak interpretovat evropské smlouvy a legislativu. Pokud jsou národní soudy na pochybách, jak evropská pravidla konkrétně aplikovat, je jejich povinností vznést dotaz právě na ESD. Na něj se mohou obrátit i soukromé osoby se žalobami vedenými proti institucím EU. ESD se skládá z nezávislých soudců (po jednom z každé členské země), aby v něm byly zastoupeny všechny národní legislativní systémy. Sídlí v Luxembourgu. Asistenční službu představuje osm generálních advokátů, jejichž úkolem je předkládat nezávislá a odůvodněná stanoviska ohledně případů předkládaných ESD. Soudcia generální advokáti jsou buď bývalí členové národních nejvyšších soudů, nebo vysoce kompetentní právníci, jmenovaní na základě společné dohody vlád členských států na dobu šesti let. Po uplynutí této doby mohou být znovu jmenováni na jedno nebo dvě další tříletá období. Za účelem pomoci ESD, zavalenému tisícovkami případů, a zlepšení právní ochrany občanů EU byl v roce 1989 zřízen tzv. soud první instance jako pomocný orgán ESD, jehož úkolem je tvorba pravidel pro řešení skupin případů příbuzné povahy, jako například žalob soukromých osob nebo případů porušení pravidel volné konkurence. ESD svými rozhodnutími vytváří pravidla posuzování jednotlivých případů, které jsou mu postoupeny. Jako příklady lze jmenovat: Žádosti o předběžná opatření: v případech, kdy jsou národní soudy na jakýchkoli pochybách ohledně interpretace nebo platnosti legislativy EU, mohou, nebo někdy dokonce musí požádat ESD o stanovisko. Toto stanovisko je vydáno ve formě předběžného opatření. Procedury při neplnění závazků: mohou být iniciovány Komisí nebo kterýmkoli členským státem v případě, kdy si oprávněně myslí, že některý členský stát neplní závazky vyplývající z evropského práva. ESD zkoumá jednotlivá stanoviska a vydává rozhodnutí. Pokud je u příslušného členského státu shledáno jeho reálné pochybení, musí neprodleně dát všechny věci do pořádku. Procedury zrušení: pokud si některý členský stát, Rada nebo Komise myslí, že nějaká část legislativy EU je v rozporu s evropským právem, mohou požádat ESD o její zrušení. Stejně mohou postupovat i soukromé osoby v případech, kdy jsou evropským právem přímo a nepřátelsky dotčeny. Jestliže ESD zjistí, že příslušná legislativa nebyla správně přijata nebo je v rozporu se smlouvami o EU, může ji prohlásit za neplatnou. Procedury ohledně chyb v postupech: smlouvy o EU požadují po Evropském parlamentu, Radě akomisipřijímat a vydávat za určitých okolností stanovená rozhodnutí. Pokud se tak neděje, může kterýkoli členský stát, jiná instituce EU nebo (za určitých okolností) i soukromé osoby nebo subjekty podat stížnost k ESD za účelem oficiálního zaznamenání tohoto porušení. Všechna podání k ESD přicházejí nejprve do jeho centrální registrace. Poté jsou vždy přidělena konkrétnímu soudci a generálnímu advokátovi. Další postup probíhá ve dvou fázích nejprve písemné, po které přichází fáze ústní. Během první fáze všechny zúčastněné strany předkládají svá písemná stanoviska k případu. Na jejich základě přidělený soudce zpracuje soubornou zprávu shrnující tato stanoviska i právní podklady k tomuto případu relevantní. Zpracovaná zpráva je podkladem pro příslušného generálního advokáta, který z ní vyvodí závěry. Na jejich základě vypracuje soudce návrh rozhodnutí, které předkládá ostatním členům ESDkpřezkoumání. Nyní následuje druhá fáze veřejné slyšení. Koná se obvykle ve formě plenárního zasedání celého soudního dvora, ale jednotlivá slyšení mohou probíhat i formou slyšení před senátem tří nebo pěti soudců v závislosti na důležitosti a komplexnosti případu. Během slyšení předkládají právníci zúčastněných stran jejich případy soudcům a generálnímu advokátovi a odpovídají na jejich dotazy. Následuje přečtení závěrů generálního advokáta, po němž soudci vydají a zveřejní rozhodnutí. Rozhodnutí ESD se přijímá většinou členů a vyhlašuje se během veřejném slyšení. Evropský účetní dvůr (články Smlouvy o ES) Evropský účetní dvůr (EÚD) zkoumá, zda všechny příjmy rozpočtu EU byly obdrženy a jeho výdaje vynaloženy oprávněným a správným způsobem a zda je rozpočet správně a transparentně řízen. EÚD, založený v roce 1977, má z každé členské země jednoho člena, kterého jmenuje Rada na období pěti let s možností jeho prodloužení. Členové pracují v Strana 12 Phare CZ

13 EÚD na plný úvazek. Nutnou podmínkou je jejich kompetence a nezávislost. Musí také mít pro tuto práci specifické kvalifikační předpoklady zkušenosti z práce v oblasti auditu a/nebo praxi v některé auditní instituci. EÚD sídlí v Luxembourgu a má okolo 550 zaměstnanců, z nichž je 250 kvalifikovaných auditorů. Hlavní úlohou EÚD je zkoumat, zda je rozpočet EU správně realizován, což znamená prověřovat oprávněnost a výši příjmů ivýdajů i úroveň zajištění finančního řízení. K provádění tohoto úkolu má EÚD právo prověřovat dokumentaci jakékoli instituce, která pracuje s příjmy nebo výdaji rozpočtu EU. Pokud je třeba, EÚD provádí i kontroly na místě (i když všeobecnou odpovědnost za rozpočet EU nese Komise, v praxi se 90 % jeho příjmů a výdajů realizuje uvnitř členských států). Nálezy publikuje EÚD formou zpráv, které upozorňují Komisi i členské státy na jakékoli (i potenciální) problémy. EÚD pracuje nezávisle a záleží pouze na něm, jak rozhodne o plánu a pořadí své auditorské činnosti, jak a kde zveřejní její výsledky a zda uvolní své zpracované zprávy a stanoviska. EÚD však nemá žádnou právní moc, proto pokud jeho auditoři objeví nesprávnosti pochybení, předávají informace o nich příslušným orgánům EU za účelem přijetí adekvátních opatření. Jednou z důležitých úloh, kterými EÚD pomáhásubjektům odpovědným za rozpočet (Evropskému parlamentu a Radě), je zpracování zprávy o plnění rozpočtu za předcházející finanční rok. Komentáře EÚD představují důležitou informaci pro EP v procesu schvalování návrhu následujícího rozpočtu zpracovaného Komisí (podrobněji viz kapitola 3.2). Evropský ombudsman (článek 195 Smlouvy o ES) Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva) vytvořila institut evropského ombudsmana jako prostředníka v jednání mezi občany unie a unijními institucemi a pro zkoumání a řešení stížností občanů, společností i jiných subjektů majících sídlo v EU, na selhání její administrativy Selháním administrativy EU se rozumí, že instituce nebo jiný subjekt EU neudělaly něco, co udělat měly, udělaly to nesprávným způsobem nebo naopak neudělaly, co udělat měly. Jedná se zejména o následující případy: nekorektnost diskriminace zneužití pravomoci odmítnutí nebo podání nedostatečných informací zbytečné průtahy použití nesprávné procedury. Stížnost adresovaná Evropskému ombudsmanovi musí být podána do dvou let od chvíle, kdy se stěžovatel dozvěděl o selhání administrativy, a až poté, co se pokusil zjednat nápravu cestou obvyklých administrativních kanálů. Instituce a subjekty EU jsou povinny poskytnout ombudsmanovi jakékoli požadované informace pro výkon jeho povinností včetně poskytnutí přístupu k příslušným dokumentům. Mohou to odmítnout pouze, pokud by prokazatelně došlo k porušení předpisů o utajovaných skutečnostech. Pokud ombudsman zjistí, že opravdu došlo k selhání administrativy, informuje příslušný subjekt a zpracuje návrh doporučení. Subjekt má pak tříměsíční lhůtu na vyjádření vlastního stanoviska. Ombudsman následně předloží této instituci a Evropskému parlamentu oficiální zprávu a rovněž informuje stěžovatele o výsledcích svého šetření. Evropský ombudsman, volený Evropským parlamentem na dobu pěti let s možností jejího prodloužení, pracuje zcela nezávisle a nepožaduje ani nepřijímá žádné instrukce od jakéhokoli státu nebo organizace. Kromě toho nesmí po dobu svého funkčního období vykonávat jakoukoli jinou profesní činnost výdělečné ani nevýdělečné povahy. Evropská centrální banka (články Smlouvy o ES) Evropská centrální banka (ECB) má na starosti společnou evropskou měnu euro. Řídí monetární politiku eurozóny a stanovuje v ní výši úrokových sazeb. Hlavním cílem ECB je udržet kupní sílu eura, a tím rovněž zajistit stabilitu cen, aby nebyla ekonomika eurozóny narušována přílišnou inflací. Inflační cíl má ECB stanoven na 2 %. Hlavními úkoly ECB obsaženými ve Smlouvě jsou: stanovení a realizace monetární politiky v eurozóně, provádění zahraničních měnových operací, tvorba a správa oficiálních devizových rezerv zemí eurozóny a řízení jejich portfolia, napomáhání hladkému fungování platebních systémů. Bankovní rada ECB se skládá ze šesti členů správní rady prezidenta ECB, viceprezidenta a čtyř dalších členů, jmenovaných na základě konsenzu hlav států nebo vlád zemí eurozóny, jejíž úlohou je operativní management, a dále z Strana 13 Phare CZ

14 guvernérů národních centrálních bank (NCB) ze všech států eurozóny. Bankovní radase obvykle schází dvakrát měsíčně v budově Eurotower ve Frankfurtu n/m v Německu. Během prvního měsíčního zasedání zhodnotí měnovou a ekonomickou situaci a na základě tohoto zhodnocení vydá měsíční rozhodnutí o měnové politice. Na druhém zasedání bankovní rada diskutuje o dalších otázkách a úkolech ECB a evropského měnového systému. Zápisy ze zasedání nejsou zveřejňovány, ale o měsíčním rozhodnutí o měnové politice vždy informuje média na tiskové konferenci, která následuje bezprostředně po prvním měsíčním zasedání, prezident ECB spolu s viceprezidentem. Evropská investiční banka (články Smlouvy o ES) Evropská investiční banka (EIB) je důležitá finanční instituce EU se sídlem v Luxembourgu. Jejím úkolem je podporovat evropskou integraci, vyvážený rozvoj a hospodářskou a sociální soudržnost členských zemí. Za tímto účelem EIB disponuje významným objemem finančních prostředků, které poskytuje na kapitálovém trhu za výhodných podmínek. Jejich využití je však účelově vázáno na investiční projekty, které jsou v souladu s cíli EU a budou konkrétním přínosem slabým nebo zaostávajícím regionům. Jedná se například o dopravní cesty (železniční tratě, dálnice, letiště), systémy environmentální systémy a (ve spolupráci s partnerskými finančními ústavy) investice do malých a středních podniků za účelem vytvoření nových pracovních míst a ekonomického růstu. EIB v současné době podporuje projekty zaměřené na naplnění pěti operativních priorit: regionální rozvoj a hospodářská a sociální soudržnost uvnitř EU, implementace iniciativy Inovace 2000, ochrana životního prostředí a zlepšení kvality života obyvatel, příprava kandidátských zemí na členství v EU, komunitní rozvoj a politika spolupráce v partnerských zemích. Kromě těchto hlavních směrů existují ještě následující oblasti podpory EIB: financování malých a středních podniků prostřednictvím globálních půjček a operací venture kapitálu, transevropské dopravní a energetické sítě (TEN), formování lidského kapitálu. EIB získává zdroje financování spíše na regulérním finančním trhu než čerpáním rozpočtu EU, což znamená, že se u EIB (v souladu s jejím statutem) jedná o nezávislý subjekt uvnitř institucionálního systému EU. Hospodářský a sociální výbor (články Smlouvy o ES) Evropský hospodářský a sociální výbor je nepolitický subjekt s poradní úlohou, který reprezentuje sociální a profesní zájmové skupiny i další subjekty a tvoří tak jejich institucionální platformu pro vyjádření stanovisek k otázkám týkajícím se EU. Jeho stanoviska (průměrně 170 dokumentů a stanovisek ročně, z nichž přibližně 15 % vydává výbor z vlastní iniciativy) ohledně věcí evropského zájmu jsou předkládána dalším institucím Radě, Komisi a Evropskému parlamentu. Mají proto klíčovou úlohu v procesu rozhodování celé EU. Hospodářský a sociální výbor má 317 členů, z nichž je 12 z ČR. Jsou vybírání z různých hospodářských i sociálních zájmových skupin náležejících do tří hlavních uskupení: zaměstnavatelů, zaměstnanců a skupiny různých zájmů (například spotřebitelé, zemědělci, ekologové, organizace chránící zájmy postižených aj.). Hospodářský a sociální výbor tak tvoří jakousi evropskou tripartitu. Členy výboru navrhují národní vlády ve spolupráci s představiteli organizací občanské společnosti na národní úrovni a jmenuje je Rada EU na dobu čtyř let s možností prodloužení. Členové výboru obvykle zastávají významné úlohy ve svých zemích a cestují do sídla výboru v Bruselu pouze na jeho zasedání. Členství ve výboru není placené, členové mají nárok pouze na úhradu nutných výdajů. Všichni členové Hospodářského a sociálního výboru se pravidelně setkávají na plenárních zasedáních desetkrát ročně. Výbor regionů (články Smlouvy o ES) Výbor regionů je politické shromáždění, které poskytujepředstavitelům místní a regionální samosprávy prostor k vyjádření na půdě Evropské unie. Má 317 členů, znichžje12zčr. Byl založen v roce 1984, aby splnil dvě hlavní úlohy: za prvé, přibližně u 75 % evropské legislativy dochází k její aplikacina místní nebo regionální úrovni, a proto je důležité při tvorbě nových předpisů zohlednit názory a stanoviska představitelů obcí i regionů. Za druhé, v minulosti byly vzneseny námitky, že i když EU roste a rozvíjí se, nikdo nebere zřetel na veřejnost. Jedinou cestou odstranění této mezery proto bylo přiblížit volené představitele občanům. Strana 14 Phare CZ

15 Smlouvy ukládají Komisi a Radě za povinnost všechny nové návrhy mající vliv na situaci regionů nebo jednotlivých obcí vždy konzultovat s Výborem regionů. Maastrichtská smlouva stanovila pět takovýchto oblastí hospodářskou a sociální soudržnost, transevropské sítě, zdravotnictví, školství a kulturu. Amsterdamská smlouva přidala dalších pět oblastí politiku zaměstnanosti, sociální politiku, životní prostředí, odborné vzdělávání a dopravu, tento nový rozsah tedy nyní tvořípodstatnoučást celé činnosti EU. Kromě těchto povinných oblastí Komise a Rada mohou konzultovat výbor také tehdy, pokud usoudí, že věc majícíjinou povahu místní nebo regionální úroveň nějakým způsobem zasáhne. Na druhé straně i Výbor regionů může vydávat stanoviska ze své vlastní iniciativy, což mu umožňuje předkládat vlastní dokumenty jako jednací body agendy EU. Výbor regionů se přisvépráciřídí třemi základními principy: Principemsubsidiarity, stanoveným Smlouvou ve stejnédobě, kdy byl Výbor regionů založen. Jeho naplnění v praxi znamená, že všechna rozhodnutí v EU, pokud je to prakticky možné, musí být přijímána na co nejnižší úrovni směrem k občanům. Evropská unie proto nesmí na sebe přebírat úkoly, které mohou lépe uskutečnit národní, regionální nebo místní subjekty. Princip proximity, který v praxi znamená, že všechny úrovně státní správy i samosprávy se musí snažit co nejvíce se přiblížit občanům, a to především transparentností své činnosti, aby veřejnost věděla, kdo se čím zabývá a jak může vyjadřovat svá stanoviska, aby byla brána v úvahu. Princip partnerství: termín správa Evropy znamená, že unijní, národní, regionální i místní subjekty pracují společně všechny čtyři úrovně jsou navzájem neoddělitelné a všechny by měly být zapojeny do procesu rozhodování (podrobněji viz kapitola 5.2). Shrnutí Základní poslání Evropské unie a smysl a oblasti její činnosti jsou v současné době charakterizovány třemi pilíři, podepírajícími tzv. Maastrichtský chrám. Jsou jimi Evropská společenství a jejich činnost mající nadnárodní charakter (první pilíř), společná zahraniční a bezpečnostní politika (na mezivládní úrovni druhý pilíř) a spolupráce v oblasti justice a vnitra (třetí pilíř rovněž na mezivládní úrovni). Evropská unie si v době svéhovznikuvytkla(apoději průběžně aktualizovala) všeobecné cíle, které se svojí činnostísnaží naplňovat. Proces evropská integrace (i vznik všech Evropských společenství) je založen na sérii Smluv o Evropských společenstvích/evropské unii, které dnes tvoří jednotný soubor Konsolidovanou smlouvu. K významným smlouvám z poslední doby především patří Maastrichtská smlouva (Smlouva o Evropské unii), podstatně prohlubující evropskou integraci, a Amsterdamská smlouva. Smlouvy rovněž určují institucionální strukturu Evropské unie. Nejvyšším orgánem je Evropská rada, která se vyvinula z evropských summitů, schází se na úrovni hlav států nebo vlád členských zemí a projednává nejdůležitější principiální otázky. Politika Evropské unie (i s dohadováním o kompromisech) se tvoří na půdě Rady EU, tvořené ministry členských států a pravidelně se scházející, avšak v odlišném složení v závislosti na projednávaných bodech (dnes známe devět variant jejího složení). Rada je rovněž (spolu s Evropským parlamentem) odpovědná za přípravu a realizaci rozpočtu EU. Evropská unie má dále podobně jako státní moc zákonodárnou složku (Evropský parlament), výkonnou složku (Evropskou komisi, evropskou vládu, tvořenou jednotlivými generálními ředitelstvími ministerstvy (DG)) i soudní složku (Evropský soudní dvůr). Z dalších unijních institucí je třeba uvést Evropský účetní dvůr, jehož úkolem je provádění kontroly a auditu všude tam, kde se realizují prostředky EU Pro veřejnou kontrolu i usnadnění vztahu fyzických i právnických osob s unijními institucemi slouží Evropský ombudsman a ve finanční oblastipůsobí Evropskácentrální banka, hlídající stabilitu společné evropské měny, a Evropská investiční banka, poskytující za výhodných podmínek prostředky určené na financování akcí, jež jsou v souladu s klíčovými politikami EU. Poradní funkci v systému institucí EU plní Hospodářský a sociální výbor evropská tripartita a Výbor regionů, dbající na dodržení principů partnerství a subsidiarity, což má v praxi znamenat maximální přiblížení politiky směrem k občanům členských států. Seznam poznámek 1. Společným termínem Římské smlouvy, Římské dohody jsou často nazývány obě výše uvedené smlouvy, zatímco termín Římská smlouva znamená výhradně zakládající smlouvu EHS. 2. O legislativních a rozhodovacích procesech EU podrobněji pojednává kapitola Evropský soudní dvůr. Strana 15 Phare CZ

16 Strana 16 Phare CZ

17 Kapitola 2 Přehled webových stránek EU (EUROPA), jejich struktura, obsah a možnosti vyhledávání Cíl Pochopit všeobecnou strukturu webových stránek EUROPA a uvědomit si informace, které jsou na nich k dispozici. Zároveň porozumět i dalším možnostem a informacím, které poskytují webové stránky jednotlivých institucí EU, konkrétně: Demonstrovat celkový dosah a široké spektrum zdrojů informací, které stránky obsahují, s ohledem na činnost EU, jejích institucí a politik včetně programů využívajících rozpočtu EU. Shrnout obecnou strukturu webových stránek EUROPA, zejména částí věnovaných Komisi a jejím klíčovým generálním ředitelstvím, a tím předvést možnosti získání požadovaných informací. Ukázat možnost uskutečnit vyhledání konkrétních dokumentů evropské legislativy, návrhů Komise atd. přes Euro- Lex a Generální sekretariát Komise. Prezentovat široký rozsah učebních manuálů a metodik pomáhajících jak při tvorbě horizontálních (vícesektorových) projektů,tak i při finančním řízení a vysvětlujících rovněž specifické aspekty v konkrétních oblastech. Klíčová slova Webové stránky EU EUROPA (Portál Evropské unie) Instituce (Institutions) Činnosti (Activities) Dokumenty a materiály (Documents) Informace a služby (Services) EUR-Lex Stránky Evropské komise Odkaz Finance Odkaz Ekonomika a společnost (Economy and Society) Odkaz Vnitřní trh (Internal Market) Stránky INFOREGIO Další materiály ke studiu Průvodce Evropskou unií, Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ediční oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000 Hansjörg Schrötter: Aktuální slovník EU (politika hospodářství dějiny kultura), Nakladatelství Brána, Praha 2003 Oficiální webové stránky EU (mimo odkazy již zmíněné v textu): EUROPA Portál Evropské unie: Evropská komise (EC): EC Generální sekretariát: EC Aplikace evropského práva: EC Registr dokumentů: EUR-Lex Dokumenty veřejného zájmu: Požadované předběžné znalosti Obecné povědomí o geografii a historii Evropy, všeobecný historicko-politický přehled, základní znalosti počítačové práce a práce v síti INTERNET (webové rozhraní, práce s webovým prohlížečem) Předpokládaná doba studia 0,5 hodiny (s praktickým vyzkoušením 1 hodina). Strana 17 Phare CZ

18 Struktura webových stránek EUROPA Webové stránky Evropské unie EUROPA, zvané též Portál Evropské unie, najdeme na adrese po výběru jazyka se pak na obrazovce internetového prohlížeče při naskočení úvodní stránky objeví adresa Nejprve je tedy třeba zvolit jazykovou mutaci. Je možné si vybrat ze všech oficiálních jazyků EU včetně češtiny, ale vzhledem ke komplexnosti a aktuálnosti informací i jejich různému objemu autoři tohoto materiálu doporučují zvolit angličtinu, případně francouzštinu nebo němčinu (proto budou v dalším textu citovány odkazy, menu atd. v angličtině). Webové stránky EU obsahují odkazy na všechny unijní instituce (Institutions), všeobecné informace o činnosti unie (Activities), oficiální materiály (Documents) i na všeobecné informace služby (Services). Pokud jde o instituce EU,jetřeba zmínit: Radu EU (v položce Institutions odkaz Council of the European Union) pod její hlavičkou jsou uvedeny popisy jednotlivých složení Rady (odkaz Council Configurations) adresa showpage.asp?id=427&lang=en&mode=g. Zde je uvedeno všech 9 složení Rady (viz kapitola 1.2) včetně dalších doplňujících informací a otázek, jimiž se Rada zabývá. Evropský účetní dvůr (v Institutions odkaz European Court of Auditors) stránky EÚD obsahují jeho politiku a standardy (odkaz Audit approach, možnost stažení souboru v.pdf tvaru Audit Policies and Standards) a celou škálu dalších informací. Výbor regionů (v Institutions odkaz Committee of the Regions), kde odkaz Documents dovede k přehledu přijatých stanovisek, kde je možno i vyhledávat stanoviska k určitým záležitostem (adresa avi.html). Další důležitou oblastíje přehled činnosti EU (Activities), kde popis každé činnosti začíná přehledným shrnutím s odkazy na relevantní instituce, dokumenty, shrnující materiály i relevantní legislativu a konkrétní případy (odkaz: Activities/ Choice of sectors). Webové stránky EU obsahují největší soubor dokumentů, které jsou k dispozici veřejnosti ke stažení. Zájemci mohou k vyhledání konkrétního dokumentu použít vyhledávací nástroj. Zvláště důležitá je pak sekce EUR-Lex (EUR-Lex, The Portal to European Law), obsahující celou platnou evropskou legislativu, ale i návrhy nových předpisů určené k veřejné diskusi (odkaz Legislation in Preparation, který ukazuje návrhy Komise a stanoviska dalších institucí k nim), dále odkaz na platnou legislativu (Legislation in force) i další dokumenty, o které by veřejnost mohla mít zájem metodiky, manuály, pracovní dokumenty atd. (odkazy Green Papers, Working documents aj.), úplné znění všech smluv o ES/EU atd. Prostřednictvím položky Documents je však možné se dostat i na stránky věnované dokumentům a materiálům jednotlivých unijníchinstitucía subjektů (tedy nejen přes odkaz Institutions). Odkaz Services (služby) může pomoci zájemcům o informace, tiskové zprávy, statistiky, přehledy, kontakty atd. Detailní přehled stránek Evropské komise Domovská stránka Evropské komise poskytuje velmi širokou škálu odkazů. Podrobný popis jich všech přesahuje rámec tohoto materiálu na stránky Komise je třeba pohlížet vždy z pozice konkrétního sektoru nebo oblasti, případně konkrétního zájmu. Proto je na tomto místě zmíněno pouze několik příkladů, které by mohly zajímat potenciální uživatele těchto stránek. Z domovské stránky vede odkaz Finance na další stránku s odkazem na rozpočet EU (Budget). Zde je zajímavý odkaz na procedury hodnocení (Evaluation), a to konkrétně na přehled hodnotící činnosti a studií (Overview of eveluation activities & studies) a systém hodnocení (Commission evaluation systém & regulatory requirements) s přehledem standardní praxe a úlohy hodnocení v procesu realizace rozpočtu EU, další odkaz vede na hodnotící metodiky a vodítka (Evaluation guides) obsahující nejnovější metodiku vyhodnocení činnosti EU zpracovanou Komisí. Z domovské stránky přes odkaz Economy and Society se lze dostat na stránky věnované regionální politice (odkaz Regional Policy vede na DG Regionální politika stránky Inforegio). Odtud se rozvíjí celá řada dalších možností a odkazů. Pododkaz Informační zdroje (Information Sources) vede k dalším možnostem: Odkaz Oficiální dokumenty (Official texts) nabízí relevantní legislativu (Regulations), vodítka (Guidelines), informace podle oblastí (Thematic communications) nebo pracovní dokumenty (Working documents). Stejný pododkaz vede k manuálům/metodikám (Guides), konkrétně například k metodice analýzy nákladů a užitku povinné u některých typů projektů (Guide to Cost-benefit Analysis of Investment Projects), metodika financování za pomoci rizikového kapitálu (Guide to Risk Capital Financing in Regional Policy) nebo Strana 18 Phare CZ

19 metodika dnes aktuálního partnerství veřejné a soukromé sféry (Guide and Resource Book for Successful Public Private Partnerships), případně materiály věnované horizontálním tématům informační společnosti (Concise Guide to Regional Initiatives in Support of the Information Society). Stále stejný pododkaz vede i k návrhům nových předpisů na příští programovací období (Proposals for the new structural funds regulations for the period , odkaz Key Documents) a také pod odkazem Evaluations k nejnovější metodice Komise pro vyhodnocení sociálně-ekonomických dopadů, což bývá u projektů problematické (Guide to evaluating socio-economic development). Pododkaz Regional Policy nabízí pohled na regionální politiky v kontextu různých specifických činností v jednotlivých oblastech-sektorech, jako například v oblasti dopravy, životního prostředí nebo výzkumu a vývoje, přičemž každá z těchto oblastí obsahuje odkazy na vybrané zprávy, vyhodnocení zohledňující specifické příklady jednotlivých zemí a témat i další manuály a metodiky, které jsou k dispozici na serveru Inforegio, spolu se souvisejícími odkazy na příslušné instituce EU. Pododkaz Nástroje solidarity (The Instruments of Solidarity) obsahuje odkazy na specifické fondy ES (strukturální fondy, fond soudržnosti) Pododkaz On the ground nabízí odkazy na stránky všech členských zemí. Je možno i vyhledávat informace o schválených programech podporovaných z fondů EU, odkazy na jejich řídicí orgány; informace o jejich finančním řízení jsou k dispozici pod heslem Structural Funds management. Z domovské stránky odkaz Ekonomika a společnost (Economy and Society) vede na stránky věnované jednotnému vnitřnímu trhu (Internal market), z nichž se lze dostat do oblasti zadávání a realizace veřejných zakázek (Public Procurement Legisdlation), včetně dokumentů (Key documents)a metodik (Guidelines). Odkaz Internal Marketposkytuje i informace o ochraně údajů (odkaz Data protection), neméně důležité jsou i možnosti získání publikací a konzultací on-line ohledně specifických oblastí týkajících se problematiky jednotného vnitřního trhu. Domovská stránky obsahuje i dostatečný počet přímých odkazů (Quick links) na nejčastěji používané a požadované položky s cílem ušetřit čas při vyhledávání. Další možnosti a příklady Z domovské stránky Evropské komise se lze dostat na stránky věnované zaměstnanosti a sociálním otázkám, přes odkazy Economy and Society a Employment and social affairs. Je tak možné získat přehled činnosti příslušného DG i využít dalších odkazů: Materiály sociální politiky (Social Policy agenda) a pravidelné roční zprávy. Evropská strategie zaměstnanosti (European Employment strategy EES) odkazy na vodítka, doporučení, národní akční plány (včetně plánu ČR), druhy monitorovacích ukazatelů a jejich použití atd. Místní rozvoj a otázky zaměstnanosti (Local development). Evropský sociální fond (European Social Fund ESF) Horizontální témata rovnost příležitostí (Equality between women and men). Otázky pracovních podmínek a organizace práce hesla Social dialogue, Labouir law and work organisation, Health &safetyatworkatd. Informace ohledně sociální integrace hesla Social Inclusion, Social protection, Anti-discrimination, Dissability issues atd. Všechny oblasti v sobě zahrnují vždy odkazy na relevantní legislativu, klíčové dokumenty a materiály i možnost konzultací on-line. Výše uvedený odkaz Economy and society v sobě zahrnuje i oblast podnikání (pododkaz Enterprise), kde jsou popsány oblasti podpory podnikání a související činnosti: Odkaz Oblasti politiky (Policy Areas) vede k užitečným dokumentům vysvětlujícím zaměření politiky EU, možnosti podpory podnikání se zvláštním zřetelem na pomoc malým a středním podnikům (SME) Multiannual Programme for Enterprise and Enterpreneurship , odkaz Enterprise policy. Další odkazy, těšící se zájmu uživatelů, popisují průmyslovou politiku (Industrial policy), rozvoj podnikání a inovace, nové technologie i standardizaci (Promoting enterpreneurship and SMEs, crafts, social economy, Promoting innovation and technology transfer, Single market European standardisation new approach &global approach, e-business information and communication, Technology industries and services, Environment and sustainable development). Je možno i vyhledávat dokumenty a materiály podle konkrétních sektorů (odkaz Industry Sectors), jako například neustále na půdě EU diskutovaný automobilový průmysl (Automotive industry), jehož stránky obsahují relevantní legislativu, odkazy na vybraná profesní a obchodní sdružení i další subjekty v sektoru se pohybující. Opět i zde lze využít odkazy na možnosti podpory z fondů ES, konzultace, publikace atd. Strana 19 Phare CZ

20 Další oblastí dosažitelnou z domovské stránky a odkazu Economy and society je životní prostředí (pododkaz Environment). Poskytuje informace o činnostipříslušného DG a řadu souvisejících odkazů. Obdobně jako u jiných sektorů lze z úvodní strany vyvolat informace ohledně strategie a politiky (odkaz Policies), integrace ochrany životního prostředí do jednotlivých sektorů (Integration), možnosti podpory (Funding) a další informační zdroje (Resources). Z domovské stránky Komise odkaz Economy and Society vede i do oblasti dopravy (pododkaz Transport), který obdobně jako jiné sektorové odkazy popisuje činnost DG, poskytuje informace o jednotlivých sektorech dopravy (Transport sectors), ve kterých je kladen důraz na dopravní politiku, legislativu, agendu (dokumenty a materiály) a možnosti podpory spolu s konkrétními programy podpory, a jak je již zvykem, rovněž zde nechybějí možnosti stažení publikací, konzultací on-line atd. Další užitečné webové adresy (mimo již zmíněné v textu) EUROPA domovská stránka: Evropská komise (EC): EC Generální sekretariát: EC Aplikace evropského práva: EC Registr dokumentů: EUR-Lex Dokumeny veřejného zájmu: Shrnutí Webové stránky Portál Evropské unie EUROPA tvoří nejobsáhlejší a nejucelenější zdroj informací o Evropské unii, její činnosti, cílech, mechanismech a politikách, který je volně přístupný veřejnosti. Po vstupu na ně a výběru jazyka tvoří základní menu čtyři odkazy: Instituce (Institutions), Činnosti (Activities), Dokumenty a materiály (Documents) a Informace a služby (Services). Ze stránek věnovaných jednotlivým institucím EU je nejdůležitější web Evropské komise, umožňující přístup k celé řadě informací, materiálů a dokumentů. Přes pododkazy z domovské stránky Komise je možno se dostat k informacím o jednotlivých sektorech politiky EU (doprava, životní prostředí, sociální věci), obsahujícím přehled o činnosti příslušných generálních ředitelství (DG), klíčové dokumenty, výčet možností podpory z fondů ES i metodickou pomoc (manuály, vodítka, pracovní dokumenty).a možnost konzultací on-line. Zájemcům o evropskou legislativu slouží EUR-Lex. Komplexní informaci o regionální politice EU včetně politiky hospodářské a sociální soudržnosti poskytují stránky Inforegio. Strana 20 Phare CZ