VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Beata Garšicová

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2010 Beata Garšicová

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod Vývoj cen ropy na světových trzích Bakalářská práce Vypracovala: Beata Garšicová Vedoucí práce: Ing. Pavel Žamberský, Ph.D.

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci,,vývoj cen ropy na světových trzích vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu. Tímto bych také chtěla poděkovat Ing. Pavlu Žamberskému, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady a připomínky při zpracovávání mé práce. V Praze, dne.. Podpis

4 Abstrakt Práce popisuje vývoj cen ropy na světových trzích od roku 1869 až do současnosti. Zabývá se faktory mající vliv na výkyvy v cenách ropy v pěti historických etapách. Dále srovnává vývoj cen ropy WTI, Brent a ropného koše OPECu. Práce také charakterizuje dopady zvýšených cen na ekonomiky. Nejdříve se zabývá dopadem na importéry a exportéry obecně, dále zkoumá vliv na Spojené státy americké. Část práce je věnována také finančním účinkům změn v ropných cenách.

5 Obsah Úvod... 2 Teoretická část Ropný trh a jeho aktéři Faktory ovlivňující cenu ropy Poptávkové faktory Nabídkové faktory Teorie,,peak oil Nedokonalá konkurence na straně nabídky Politické faktory Ostatní faktory Aplikační část Vývoj cen ropy v jednotlivých obdobích Dílčí závěry 3. kapitoly Porovnání cen různých typů konvenční ropy Dílčí závěry 4. kapitoly Dopad cenových změn na ekonomiky Účinek dovozních cel a vývozních kvót Makroekonomické důsledky změny cen ropy Riziko vzniku asymetrických šoků Dopad na USA Finanční účinky změny cen ropy Vyrovnávání schodku platební bilance dovozních zemí Vyrovnávání přebytku platební bilance producentských zemí Dílčí závěry 5. kapitoly Závěr Seznam obrázků Použitá literatura

6 Úvod Ropa je strategickou surovinou významně ovlivňující vývoj světového hospodářství. Od 60. let 20. století je ropa hlavním zdrojem primární energie, což je dáno zejména v porovnání s uhlím větší výhřevností a jednodušší přepravou. Využití ropy je komplexnější, a to jak paliva, tak topných a mazacích olejů, chemických látek či petrochemických výrobků. V méně vyspělých částech světa je používána také k výrobě elektřiny. Zpočátku byla ropa také velmi levnou surovinou, což k nárůstu popularity také přispělo. Ekonomický růst před začátkem současné hospodářské krize byl hnán levnou a lehce dostupnou energií více než technologickým pokrokem. Ropné šoky spojené s prudkým nárůstem její ceny v 70. letech 20. století způsobily hlubokou recesi ve všech rozvinutých ekonomikách, jejichž hospodářský růst byl založen na energeticky náročné průmyslové výrobě. Zásoby ropy jsou rozmístěny velmi nerovnoměrně, a to mezi relativně malý počet zemí. Ropa tedy hraje důležitou úlohu také v mezinárodních vztazích, její ložiska totiž staví ropné státy do výhodné vyjednávací pozice díky závislosti rozvinutých tržních ekonomik na jejich dodávkách. Cena ropy, jako každé jiné komodity, je utvářena na trhu na základě nabídky a poptávky. Poptávka je generována spotřebou a je významně ovlivněna hospodářským cyklem. Na straně nabídky musíme však kromě ropných zásob vzít v potaz také vliv regulace kartelu OPEC, přírodní katastrofy, a hrozby válečných konfliktů spojené s embargy na vývoz do určité země. Vzhledem k tomu, že se ropa obchoduje na komoditních burzách, spekulační chování investorů může mít na ceny jak stabilizující, tak nestabilizující vliv. Dopady změny cen jsou různé na země importující a exportující ropu. Čistým importérům způsobí růst cen zhoršení obchodní bilance a negativně ovlivní HDP. Exportéři z růstu cen ropy naopak profitují. Práce je rozdělena na teoretickou a aplikační část. První dvě kapitoly jsou zařazeny do části teoretické, kapitoly 3 až 5 jsou obsahem části aplikační. V první kapitole charakterizuji fungování ropného trhu, ve druhé kapitole pak definuji faktory ovlivňující cenu ropy. Třetí kapitola je aplikací teoretických poznatků na statistická 2

7 data a zabývá se příčinami cenových změn ropy od poloviny 19. století až do současnosti. Podle různých období je rozdělena na 5 subkapitol. Ve čtvrté kapitole porovnávám vývoj hlavních typů ropy a charakterizuji příčiny cenových odlišností. Závěrečná kapitola pojednává o dopadech změn cen na ekonomiky, jak makroekonomických, tak finančních. Podrobněji rozebírá dopad na USA. Metodologie mé práce je tvořena nejdříve popisem ekonomické teorie a konstrukcí modelů. Dále pracuji s metodou shromažďování dat a jejich klasifikací do skupin a na závěr provedu komparaci s teoretickými modely. Cílem mé práce je charakterizovat vývoj cen ropy na světových trzích od počátku obchodování až do současnosti, zejména pak najít příčiny a důsledky cenových výkyvů v jednotlivých letech. Dále pak srovnat vývoj cen tří hlavních druhů ropy: severomořské ropy Brent, americké ropy WTI a referenční koš kartelu OPEC. Na závěr pak rozebrat dopad cenových změn nejdříve obecně na importéry a exportéry a poté zvlášť na USA, jakožto nejvýznamnějšího světového konzumenta ropy. 3

8 Teoretická část 1 Ropný trh a jeho aktéři Ropný trh se začal formovat v polovině 19. století, novodobá těžba byla zahájena objevením ložisek v americké Pensylvánii v roce Ropné zdroje jsou rozmístěny nerovnoměrně, vzdálenosti mezi místy produkce a spotřeby jsou velké. Surovou ropu je potřeba dopravit z místa těžby do místa zpracování. Rafinerie se budují v průmyslově vyspělých státech, tedy tam, kde je koncentrována spotřeba. V rámci geograficky velkých států (jako je USA, Rusko nebo Kanada) platí, že oblasti s rafineriemi jsou od míst těžby poměrně hodně vzdáleny. Přeprava ropy je zabezpečována ropovody a tankovými loděmi, tzv. tankery. Ropovody se využívají zejména k dopravě z místa těžby do přístavu, kde jsou naloženy a tankerem dopraveny do přístavu s rafinériemi, popřípadě je k dopravě do místa zpracování opět využito ropovodu. Zajištění přepravy surové ropy z místa těžby do rafinérie, její zpracování a následnou distribuci ke spotřebitelům je úlohou ropných společností. Kvůli technologické náročnosti je pro vstup do odvětví potřeba velké množství počátečního kapitálu. Vlastnictví první ropné společnosti Standard Oil je spojeno se jmény Johna Davida Rockefellera, M. B. Clarka a S. Andrewa. Ti posléze podepsali dohodu s ostatními americkými těžiteli, zpracovateli či obchodníky s ropou a pod názvem Standard Oil Trust tak vytvořili první ropný monopol. Ten byl však v roce 1911 nejvyšším soudem v USA zakázán kvůli porušování tzv. Shermanova protitrustového zákona. V první polovině 20. století byl ropný trh řízen skupinou tzv.,,sedmi sester, které na konci 50. let ovládaly až devět desetin všech ropných rezerv. Řadily se k nim společnosti: Exxon, Royal Dutch Shell, APOC 1, Mobil, Chevron, Gulf Oil a Texaco. Trh se tedy vyznačoval oligopolní strukturou, neboť zde existovalo malé množství velkých hráčů a jedna firma (nejčastěji Exxon) navíc vždy plnila roli cenového vůdce. 1 Anglo-Persian Oil Company, později pod názvem British Petroleum 4

9 Producentské země v té době nemohly nijak ovlivnit konečnou cenu platící spotřebitelem, jejich zisky záležely pouze na vzájemných dohodách s ropnými společnostmi 2. Bylo v nich ustanoveno, že daně a odvody plynoucí producentským zemím byly v 50. letech stanovovány z referenční, nikoli tržní ceny. Když se ropné společnosti, využívající svého dominantního postavení na trhu, rozhodly v únoru roku 1959 snížit referenční cenu za barel ropy z 2,08 USD na 1,9 USD a poté v srpnu 1960 na 1,8 USD, vytvořily producentské státy organizaci OPEC 3. Tímto se dominantní firmou stal OPEC a moc se přesunula od soukromých ropných společností přímo k producentským státům. V současné době jsou největšími ropnými producenty Saudská Arábie, USA a Rusko. K dalším významným producentským státům patří Írán, Mexiko, Venezuela, Čína, Norsko, Velká Británie a Kanada. Většina ropných společností patří vládám jednotlivých zemí, z těch nejvýznamnějších se jedná o Saudi Aramco v Saudské Arábii, JSC Gazprom v Rusku, China National Petroleum Corporation v Číně nebo National Iranian Oil Company v Íránu. I když je cena ropy kótována na komoditních burzách, většina obchodů je vypořádávána mimo ně, ropné společnosti totiž prodávají ropné produkty přímo na cílovém trhu spotřebitelských zemí.,,i když se velká část reálných komoditních kontraktů dohoduje mimoburzovně, kotace se používají jako referenční hodnota a skutečné ceny se od nich odvozují. 4 Například newyorská komoditní burza (NYMEX) slouží jako referenční hodnota pro americkou ropu WTI a Mezinárodní petrolejová burza v Londýně slouží jako ukazatel severomořské ropy Brent. 2 IPA s = International Petroleum agreements (podrobněji budou zmíněny v kapitole pojednávající o vlastnictví ropných společností) 3 OPEC = Organisation of petroleum exporting countries (Organizace zemí vyvážejících ropu); více bude o podstatě OPECu pojednáno v kapitole Baláž, P.; Londarev, A.: Ropa a jej postavenie v globalizácii svetového hospodárstva. Politická ekonomie, 4, 2006, s.:519 5

10 2 Faktory ovlivňující cenu ropy 2.1 Poptávkové faktory Poptávka po ropě je poptávkou odvozenou od poptávky po ropných produktech. Poptávka po ropě i její nabídka jsou velmi málo elastické, malý posun jedné z křivek tak způsobí významnou změnu ceny. Růst poptávky po ropě, stejně jako každého jiného statku, zapříčiní nárůst ceny a rovnovážného množství, naopak to bude při jejím poklesu. K faktorům působícím na poptávku po ropě patří zejména celosvětový růst spotřeby, a to hlavně díky rychle se rozvíjejícím trhům, jako je Čína. Důvodem proč se čínská ekonomika transformovala z vývozce ropy na čistého dovozce není jen velmi rychlý růst HDP, ale také rozvoj automobilového průmyslu. Čína navíc dotuje ceny benzínu a dorovnává tak cenové fluktuace na světových trzích. Spotřeba je výrazně ovlivněna také hospodářským cyklem, ve fázi expanze roste, zatímco v období hospodářské recese klesá. Potenciální HDP má tendenci růst, spotřeba energie je tak také stále vyšší. V rozvinutých tržních ekonomikách dochází k trendu snižování náročnosti jednotky HDP na spotřebu ropy. To je dáno jednak přesunem ekonomické aktivity z průmyslového sektoru do oblasti služeb, tak i využíváním alternativních zdrojů energie v posledních letech. Celková poptávka po ropě tak díky rostoucímu trendu HDP neustále roste, ale čím dál pomalejším tempem. Výkyvy v cenách v rámci jednoho roku můžou být ovlivněny sezónními faktory, například zvýšenou poptávkou po ropě související s nástupem letní motoristické sezóny. Ve své práci však budu porovnávat ceny ropy vždy ve stejném období v roce, nebudu tedy sezónní faktory brát dále v úvahu. 2.2 Nabídkové faktory Jelikož je ropa je neobnovitelným zdrojem energie, její zásoby se i přes objevování nových ložisek postupně vyčerpávají.,,než v současné době stačíme objevit jeden barel ropy, spotřebujeme mezi třemi a čtyřmi barely dříve objevené ropy. Spotřeba 6

11 ropy je tedy třikrát až čtyřikrát větší než rychlost nových objevů. 5 Nabídka je dána její maximální zásobou a mírou regulace těžby. Maximální zásobu popisuje tzv. teorie peak oil, těžba je následně regulována především rozhodnutími ropného kartelu OPEC Teorie,,peak oil Peak oil neboli ropný zlom je bod, od kterého již nebude možné zvyšovat celosvětovou produkci ropy. Neznamená to, že by ropa rázem došla, její produkce však již nikdy nedosáhne úrovně bodu zlomu a začne postupně klesat až do vyčerpání zásob. Průběh produkce ropy je znázorněn na obrázku 1. Obrázek 1: Produkce ropy podle teorie Peak oil Zdroj obr. 1: Upraveno podle Maximální produkce se označuje jako Hubbert s Peak podle autora této teorie Dr. M. King Hubberta. Tento bod nám také říká, že jsme již využili přesně polovinu celosvětových zásob ropy. Obsah plochy pod křivkou do aktuálního roku (1956, kdy byla teorie publikována) je roven kumulativní těžbě, vyšrafovaná plocha vedle představuje objem potvrzených rezerv a nevyšrafovaná plocha pak znázorňuje 5 Cílek, V.; Kašík, M.: Nejistý plamen : průvodce ropným světem. Praha: Dokořán, 2008, str.: 87 7

12 zbytek v budoucnosti objevitelných zásob. Sečtením těchto tří ploch dostaneme tzv. ultimum, což je celková světová zásoba ropy, která kdy byla a bude k dispozici. Tuto hodnotu neznáme, můžeme ji ale odhadnout na základě dosud vytěžené kumulativní produkce, známých rezerv a neobjevených zásob předpověditelných z minulých trendů Nedokonalá konkurence na straně nabídky 6 Oligopol s dominantní firmou Ropný trh je ovládán malým množstvím velkých hráčů, bariéry vstupu do odvětví jsou velké, neboť jsou dány ropnými ložisky na územích států a ropa je homogenním produktem. Tato nedokonalá konkurence má tedy formu homogenního oligopolu. Vzhledem k tomu, že OPEC na tomto trhu zaujímá 76% celkových zásob (viz obr. 2), má funkci dominantní firmy 7. Ostatní producenti pak představují tzv. konkurenční lem. Oligopol s dominantní firmou je znázorněn na obrázku 3. Obrázek 2: Vlastníci ropných zdrojů Obrázek 3: Oligopol s dominantní firmou Zdroj obr. 2: Upraveno podle Zdroj obr. 3: Macáková, L. a kol.: Mikroekonomie. Melandrium, Slaný 2005, 9.vyd., str. 135 Tržní poptávka je znázorněna křivkou DT a poptávku po produkci dominantní firmy zachycuje křivka dd. Dominantní firma si na základě rovnosti jejích mezních nákladů 6 Kapitola je převzata z vlastní seminární práce (Garšicová, B.: OPEC a jeho vliv na cenu ropy, VŠE 2010, s.: 4-6) 7 Jak již bylo zmíněno, před vytvořením uskupení OPEC hrálo úlohu dominantní firmy sdružení soukromých ropných společností, skupina,,sedmi sester. 8

13 a mezních příjmů určí optimální objem produkce QD. Vztažením k vlastní poptávkové křivce pak určí cenu PD, kterou přejmou ostatní firmy v odvětví. Celková tržní poptávka QT při ceně PD je množstvím QD nabízejícím dominantní firmou a množstvím QT-QD, které zajistí firmy v konkurenčním lemu. Dominantní firma se na své části trhu chová jako monopol, ostatní firmy vykazují dokonale konkurenční chování. Dominantní firma jako smluvní oligopol OPEC plní funkci cenového vůdcovství, nejedná se však o jedinou společnost, nýbrž o kartelovou dohodu mezi více producenty. Kartel sám o sobě představuje tzv. koluzivní neboli smluvní oligopol. Na rozdíl od oligopolu s dominantní firmou jsou ale členové kartelové dohody v rovnocenném postavení a jejich cílem je maximalizace zisku celého uskupení. Smluvní oligopol je znázorněn na obrázku 4. Obrázek 4: Smluvní oligopol Zdroj obr. 4: Macáková, L. a kol.: Mikroekonomie. Melandrium, Slaný 2005, 9.vyd., str. 135 Smluvní oligopol je dohoda několika subjektů o ceně, tržním podílu či výrobních kvótách. Jelikož se každá firma chová jako monopol, může dosahovat kladného ekonomického zisku (cena P0, za kterou prodává, je vyšší než průměrné náklady AC, ekonomický zisk je roven vyšrafované ploše na obrázku 4). Firmy si společný zisk rozdělují obvykle podle velikosti jednotlivých subjektů. Nebezpečí kartelu spočívá v jeho silné nestabilitě. Jelikož jsou takováto uskupení nezákonná, není možné si dodržování dohody právně vynucovat. Jednotliví členové jsou tedy v pokušení dohodu porušit a realizovat tak ještě vyšší monopolní zisk. 9

14 Takovéto chování však vede k rozpadu kartelu. Členové dohody musí proto brát v úvahu také chování ostatních a předvídat reakce vyvolané vlastními rozhodnutími. Strategiemi jednotlivých hráčů a možnostmi kooperace v rámci kartelu se zabývá teorie her. OPEC První zárodky ropného kartelu se datují do dubna 1959 na první arabskou konferenci o ropě. Přítomni byli zástupci Iráku, Egypta a Kuvajtu. Zástupci Íránu a Venezuely byli přítomni pouze jako pozorovatelé. Organizace zemí vyvážejících ropu byla založena až v roce 1960 v Baghdádu, zakládajícími členy byly země: Venezuela, Saudská Arábie, Írán, Irák a Kuvajt. Dnes se mezi ně řadí navíc Alžírsko, Libye, Nigérie, Katar, Spojené arabské emiráty, Angola a Ekvádor. K bývalým členům se řadí Gabon ( ) a Indonézie ( ). Původním cílem OPECu bylo zastavit pokles cen ropy vyvolaný protekcionistickými opatřeními Spojených států amerických a objevením nových ropných nalezišť v 50. letech. Dlouhodobým zájmem podle oficiálních informací organizace je udržení stabilních cen pro producenty, pravidelných dodávek konzumentům a spravedlivých výnosů kapitálu pro investory. Cíl pravidelných dodávek spotřebitelským státům je ale v rozporu se situací v 70. letech 20. století, kdy bylo uděleno embargo na vývoz ropy do USA a Nizozemí. 2.3 Politické faktory Vlastnictví ropných společností Mezinárodní ropné dohody (International petroleum agreements, IPA s) ustanovují rozdělení zisku, kontroly a rizika mezi hostitelskou zemí a soukromými ropnými společnostmi (International oil companies, IOC s) podle aktuálních cen ropy. Vzhledem k vývoji těchto smluv, který téměř kopíroval politickou situaci ve světě a vzájemné vztahy mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi, pozorujeme podstatnou závislost vývoje cen ropy na politických faktorech. V době ropné vzácnosti a vysokých cen mezi sebou jednotlivé IOC s soupeří a jsou tedy nuceny přistoupit na nevýhodné podmínky ohledně dělení zisku či nesení 10

15 rizika. Naopak je tomu při nadbytku komodity.,,s nástupem levné ropy v 80. a 90. letech 20. století a vnímáním zvýšeného politického rizika v mnoha rozvíjejících se zemích, se příslušná vyjednávací moc mezi hostitelskou zemí a mezinárodními ropnými společnostmi přesunula. Hodně společností přesměrovalo své investice do USA a Kanady nebo jiných politicky stabilních oblastí. 8 Rozvojové země pak byly nuceny nabídnout společnostem výhodnější podmínky, což působilo firmám nižší náklady a tím pádem tlačilo ceny ropy ještě více dolů. V 50. letech 20. století fungoval ropný trh na principu dělení zisku mezi hostitelskou zemí a soukromou ropnou společností (podle dohod IPA s) téměř ve všech zemích. Výjimkou byl kromě Argentiny a Mexika, kde patřil ropný průmysl státu již od roku 1920 a 1938, také Írán, kde došlo ke znárodnění v roce 1951 za vlády premiéra Mossadegha. Vzhledem k tehdejšímu vůdcovství soukromých společností byl však Mossadegh svržen a byla podepsána dohoda mezi státním podnikem (National Iranian Oil Co.) a mezinárodní asociací s dominujícím postavením amerických firem. V současnosti je však více než 90% ropných rafinérií vlastnictvím státu (tzv. National oil companies, NOC s). Znárodňování obecně vede k neefektivnostem jak v těžbě, tak v řízení. Projeví se zde nedostatek technologií z vyspělejšího západního světa, což způsobí růst nákladů kvůli neefektivnostem v produkci a posléze tlak na růst cen. Při převzetí soukromého podniku státem vzrostou zpočátku náklady kvůli nezkušenému managementu, který bývá navíc často tvořen politickými osobnostmi místo odborníky z oboru. Státní podniky mají jistou finanční garanci, že neupadnou do bankrotu, navíc mají lepší přístup ke státním dotovaným půjčkám. Nicméně bylo vypozorováno, že u státních podniků je velmi slabá investiční činnost do nových výrobních kapacit (M. Radetzki, A handbook of Primary Commodities in the Global Economy, 2008). V rozvojových ekonomikách je navíc velice častým jevem korupce, která také může přispět k promítnutí úplatků do cen ropy. Na rozdíl od IOC s, jejichž cílem je maximalizace zisku ve prospěch dividend akcionářům, NOC s obvykle plní také vládní cíle, jako zaměstnávání obyvatel dané země, zajištění dlouhodobého příjmu či poskytování levné energie na domácím trhu. Poskytnutí výhodné ceny 8 Claude Duval, Honore Le Leuch, Andre Pertuzio, Jaqueline Lang Weaver: Politics, oil prices steer evolution of deal forms. Oil & Gas Journal. Tulsa: Sep 7, Vol. 107, Iss. 33; pg

16 pouze určitému segmentu obyvatelstva pomáhá státu vykonávat přerozdělovací funkci. Nižší cena na jednom trhu však automaticky znamená zvýšení vývozní ceny na ostatních trzích. Války Mezi neoddiskutovatelné faktory působící na ceny ropy na světových trzích jsou války a mezinárodní konflikty, které bývají vždy spojeny s embargy či jinými restrikcemi ovlivňující ceny ropy. Válečné konflikty či nepokoje, při kterých dochází k odstávkám vývozu ropy čili ke snížení nabídky, působí ve smyslu zvýšení cen. Pokud dojde k nepokojům v rámci kartelu (ve smyslu porušování kvót a zvyšování těžby za účelem vysokých monopolních zisků), ceny jsou tlačeny naopak dolů. 2.4 Ostatní faktory Přírodní katastrofy Velký vliv na ceny mají také události jednorázového charakteru, jako jsou přírodní katastrofy. Hurikány mohou zničit těžební zařízení a způsobit tak odstávku produkce i na několik let. A snížení nabídky opět způsobí nárůst ceny. Jen hrozba hurikánů neboli očekávání ekonomických subjektů o nárůstu ceny se může promítnout do reálného zvýšení. Útoky spekulantů Ropa byla poprvé obchodována na New York Mercantile Exchange (NYMEX) v roce 1983, na Intercontinental Exchange (ICE) v Londýně pak v roce Jako každá jiná komodita tedy podléhá útoku spekulantů. Předpovídají-li růst ceny, poptávají velké množství a tato uměle vytvořená poptávka pak opravdu může vyhnat ceny ropy vzhůru. Mohou ceny ropy ale také stabilizovat v čase. Pokud jsou ceny ropy nízké a spekulanti očekávají jejich růst, nakupují a tím zvyšují poptávku a tedy i aktuální cenu. V okamžiku, kdy jsou ceny ropy vysoké, pak kontrakty prodávají, čímž naopak zvyšují nabídku a tlačí ceny dolů. Tak dochází k vyrovnávání cen v čase.,,aktivity 12

17 spekulantů by destabilizovaly komoditní trhy, pouze pokud by se jejich předpovědi prokázaly trvale mylné. 9 Ropa sice není typicky sezónní komoditou, ale můžeme pozorovat mírný nárůst poptávky s nástupem motoristické sezóny. Spekulanti tak mohou v zimě na termínovém trhu nakoupit levněji a v létě na spotovém trhu prodat za vyšší cenu. Tím zvyšují poptávku a tlačí tak na růst cen v zimě, a zvyšují nabídku a působí tak na pokles cen v létě. Kurzové vlivy Ceny ropy jsou zpravidla uváděny v amerických dolarech, hodnota amerického dolaru je však v posledních letech velmi nestabilní. Postupná depreciace amerického dolaru vůči euru je patrná z obrázku 5. Obrázek 5: Vývoj kurzu US dolaru k euru Zdroj obr. 5: Statistiky ECB ( Za předpokladu, že by se převážná část obchodu s ropou odehrávala na americkém území, změna devizového kurzu by neměla na globální poptávku ani nabídku významný vliv. Vzhledem k tomu, že proporce USA na světovém obchodu s ropou klesá, ceny komodit jsou na pohyb devizového kurzu amerického dolaru stále více citlivé. Růst cen tak může být způsoben pouhou depreciací americké měny. 9 Radetzki, M.: A handbook of primary commodities in the global economy. Cambridge University Press, UK 2008, str.:

18 Aplikační část 3 Vývoj cen ropy v jednotlivých obdobích Obrázek 6: Vývoj cen ropy v US dolarech ve stálých cenách roku 2008 Zdroj obr. 6: WTRG Economics, dostupné na: Údaje o historických cenách ropy na obrázku 6 jsou pouze přibližné, ani se nejedná o konkrétní typ ropy. Jedná se nejspíše o vážený aritmetický průměr koše různých druhů ropy. Ceny jsou udány v amerických dolarech roku 2008, jsou tedy očištěny o inflaci. Pro zhodnocení vývoje cen ropy na světových trzích jsou tato přibližná data postačující V první polovině 19. století byla ropa těžena z přirozených pramenů, studní či vrtů nepřesahujících hloubku sta metrů. Využívána začala ale být až od 50. let, kdy byla po vynálezu destilace přeměňována na petrolej. První evropská ropná ložiska byla 14

19 objevena v roce 1857 v Rumunsku a v roce 1859 poblíž německého Hannoveru. Dále pak v roce 1864 v americké Pensylvánii, která odstartovala tzv. ropnou horečku v USA, jež byla doprovázena prudkým růstem cen. Rychle rostoucí zásoby a stagnující možnost využití pouze do petrolejových lamp způsobily v 70. letech 19. století pokles nominálních cen až na 10 centů za barel, ve vyjádření ve stálých cenách se minimum pohybovalo kolem 20 USD za barel. S vynálezem spalovacího motoru však v roce 1876 nastal obrat a ceny ropy vylétly prudce vzhůru. V roce 1886 získal Karl Benz patent na svůj první automobil, což odstartovalo výrobu dalších vozidel a s tím související poptávku po ropě. První polovina 20. století byla výrazně ovlivněna světovými válkami. 1. světová válka vypukla v roce 1914, trh na to ihned zareagoval a ceny ropy stoupaly až do skončení války v roce Poptávka po ropě je totiž ve válečném období kvůli zbrojnímu průmyslu velmi vysoká, navíc nabídka z důvodu napjatých vztahů mezi zeměmi stagnuje, popřípadě jsou dodávky úplně či částečně přerušeny. Historicky nejvýznamnější propad v cenách nastal v období velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Celosvětová recese způsobila obrovský výpadek poptávky, který zavinil pokles cen až na 8 USD za barel uvažujeme-li stálé ceny roku K opětovnému nárůstu došlo mezi lety 1939 a 1945, tedy v období druhé světové války Od roku 1948 až do období prvního ropného šoku byla ropa na poklesu s mírnějšími výkyvy v letech 1954 a Klesající tendence mohla být zpočátku způsobena ještě přetrvávajícími účinky recese z nedávno skončené druhé světové války, v USA došlo k výraznému útlumu průmyslu spojeného s válkou, což se mimo jiné projevilo v poklesu poptávky po ropných produktech. V roce 1951 však USA vstoupily do války v Korei a cena ropy začala opět stoupat, a to až do roku Válka samotná však podle mého názoru neměla tak značný vliv, důležitější událostí bylo znárodnění Anglo-íránské ropné společnosti v roce 1951, ze které se stala NIOC (National Iranian Oil Company). Neefektivnosti v řízení státního podniku, korupce a 15

20 zvýhodňování domácího trhu tak pravděpodobně vyhnaly cenu ropy nahoru. Další růst cen v letech mohl být zapříčiněn Suezskou krizí, tedy znárodněním Suezského průplavu Egyptem. I když není Suezský průplav konstruován tak, aby jím mohly proplout supertankery, část dodávek ropy do Evropy byla kvůli napjatým vztahům Egypta a aliance mezi Francií, Velkou Británií a Izraelem zkomplikována. Tyto dva výkyvy jsou však velmi nepatrné, zvýšení nepřesáhlo ani v jednom z případů výši 1,5 amerického dolaru, což tvořilo přibližně 10 %. Významnější změnou je celkový pokles cen mezi lety 1948 a 1972 z 19,5 USD na 13,5 USD. Důvodem je pravděpodobně převážně technologický pokrok v USA, tedy výrazné snížení nákladu na těžbu, které se pak mohlo promítnout do konečných cen. V roce 1953 navíc SSSR obnovil dodávky ropy do nesocialistických zemí, po roce 1956 byl otevřen ropovod Družba. Tento růst nabídky vytvořil velký tlak na pokles cen, ropné společnosti byly nuceny prodávat se slevou a mnohdy pod cenou. Americká vláda se následně rozhodla omezit import levné ropy s cílem chránit domácí těžbu a snížit nezaměstnanost. V březnu roku 1959 uvalila dovozní cla na ropu ze středního východu, aby podpořila domácí produkci. Došlo také k zavedení kvót na dovoz ropy obecně, ropa z Venezuely, která vytěsnila ropu ze středního východu, mohla být do USA tedy dovážena pouze v omezeném množství. V roce 1971 americká vláda navíc přestala regulovat trh s energiemi, domácí producenti tak byli v množství vytěžené ropy omezeni pouze zásobami, nikoli vládními restrikcemi. Na ostatní producenty byl vytvořen díky importním kvótám obrovský konkurenční tlak a museli s cenami dolů. Zajímavostí je, že ceny nezačaly opět růst ani po roce 1960, kdy byl založen OPEC. Venezuela, Irák, Írán, Saúdská Arábie a Kuvajt se dohodly na spolupráci s cílem bránit ceny ropy, na konferencích OPECu na počátku jeho fungování se však převážně řešily administrativní záležitosti, popřípadě platby mezi producentskými zeměmi a ropnými společnostmi. I když OPEC dosáhl lepších cen za barel ropy pro své státy, bylo to pouze na úkor ropných společností, nikoli světové ceny. Některé státy jednaly s ropnými společnostmi samy za sebe, aniž by se na tom v rámci organizace dohodly. To byl případ Alžírska, jež jako první zvýšilo procento zisku na úkor ropných společností. 16

21 Následovala Libye a posléze také Írán. V letech probíhala mezi těmito zeměmi a ropnými společnostmi rozsáhlá vyjednávání. Neefektivnost OPECu jako kartelu mohla být v letech způsobena zejména řešením problémů uvnitř uskupení. Spekulovalo se o odchodu Iráku z organizace a Saúdská Arábie s Libyí odmítly být vázány jakýmikoliv kvótami ze strany OPECu. V roce 1965 navíc Írán požádal o zdvojnásobení produkčních kvót v horizontu pěti let, tomuto požadavku bylo vyhověno a íránská produkce tak tvořila třetinu vývozu celého OPECu. Spotřeba ropy a tedy poptávka po energiích rostla velmi rychle, zejména v zemích OECD. Nicméně vlivem rozsáhlých investic do ropného průmyslu a objevení nových nalezišť na Aljašce a v Severním moři rostla produkce ještě rychleji, vzhledem k převaze nabídky nad poptávkou tedy ani k růstu cen dojít nemohlo Období ropných šoků je charakterizováno řadou válečných konfliktů se kterými souvisely prudké nárůsty cen ropy na světových trzích. Celosvětová spotřeba sice výrazně rostla (pokud by mělo dojít k uspokojení poptávky v roce 1985, musel by OPEC do té doby své vývozní kvóty zdvojnásobit), hlavní příčinou výkyvů v tomto období však zůstávají politické faktory. V prvé řadě války, podstatný vliv však mělo i znárodňování ropných společností. Rokem 1973 začíná etapa, kdy ve schopnosti ovlivnit světovou cenu ropy, střídá ropné společnosti OPEC. První ropný šok 5. října 1973 došlo k útoku Sýrie a Egypta na Izrael, což byl začátek Jomkipurské války. V únoru roku 1973 Muammar al-qaddafi, radikální představitel Libye, vyhrožoval Spojeným státům americkým zastavením dodávek ropy, pokud budou nadále podporovat Izrael. K výhružkám se přidal i Faisal, král Saudské Arábie. Američané, spoléhající na svůj dotační program cen ropy na domácím trhu, však vetovali návrh Rady bezpečnosti OSN požadující odchod izraelských vojsk z palestinského území. OPEC tak uvalil embargo na vývoz ropy do USA a Nizozemí, jakožto největších přátel Izraele. Embargo však mělo spíše symbolický než účinný 17

22 efekt, jelikož se k němu připojila pouze část zemí OPECu (Libye, Saudská Arábie, Alžírsko, Kuvait, Bahrain, Katar, Dubaj). Například Irák se k embargu nikdy nepřipojil, ten totiž požadoval ještě razantnější postup vůči USA a Holandsku. Jelikož se embargo netýkalo všech producentských zemí, Spojené státy stále měly k ropě přístup. To, co ale způsobilo tak markantní nárůst cen v době prvního ropného šoku, bylo omezení těžby. I přesto, že část úbytku produkce arabských zemí byla vykompenzována jinými státy, cena ropy v nominálním vyjádření se během jednoho roku zčtyřnásobila, a to z 3 dolarů v roce 1973 na více než 12 koncem roku Vzhledem k významné meziroční inflaci, bylo toto zvýšení ve stálých cenách roku 2008 pouze třínásobné, a to z 15 dolarů na 45 dolarů za barel. Ačkoli byla těžba opět obnovena, ceny již na původní úroveň neklesly. Role OPECu jako kartelu mezi lety se však podle studie Claudia Loderera, uveřejněné v The Journal of Finance, neprokázala.,,v průběhu let , období rostoucích cen ropy, OPEC nikdy nepřerozděloval produkční kvóty mezi svými členy, vždy pouze stanovil základní referenční cenu, evidentně bez zohlednění odlišností (které bylo potřeba aplikovat na odlišné typy, kvality a lokace vzhledem k spotřebitelským trhům) surové ropy produkované jeho členy. 10 První ropný šok byl tedy čistě politickou záležitostí, růst cen byl odpovědí na snížení těžby arabských států reagujících na vývoj války s Izraelem. OPEC jako kartel nesehrál podstatnou úlohu. Vzhledem k vývoji na světovém trhu ropy však upevňoval svou pozici, jelikož mu byla příčina cenových změn přisuzována. Druhý ropný šok Druhý ropný šok byl zapříčiněn islámskou revolucí v Íránu, která následně vyvrcholila v íránsko-iráckou válku. Pod teokratickou nadvládou utrpěl vývoz,,černého zlata do západního světa, íránský podíl na vývozu ropy OPECu se stal zanedbatelným. Na přelomu let 1979 a 1980 klesla produkce ropy o 10 %. Zvýšení cen, pokud uvažujeme stálé ceny roku 2008, bylo mezi lety 1978 a 1981 dvojnásobné, a to z necelých 40 až na 75 USD za barel. 10 LODERER, Claudio: A test of the OPEC Cartel Hypothesis: The Journal of Finance, July 1985, str.:

23 Od roku 1981 začaly ceny ropy padat až na minimum v roce 1998, které bylo ve stálých cenách roku 2008 přibližně 5 amerických dolarů za barel. Drobnější výkyvy od klesajícího trendu nastaly v letech 1987, 1990 a V roce 1983 se v Londýně konala mimořádná konference OPECu o stabilizaci cen. Bylo ustanoveno, že Saúdská Arábie bude měnit objem produkce v závislosti na volatilitě světové poptávky. Neměla tak přiděleny žádné kvóty, vyvážené množství mělo pouze stabilizovat výkyvy na trhu. Nicméně efekt byl takový, že Saúdská Arábie vyvážela stále menší množství. Vzhledem k tomu, že ceny ropy se držely stále vysoko, vyplatila se těžba i v jiných částech světa. Docházelo tak k postupnému oslabování vlivu Saúdské Arábie a tedy i OPECu na světovém trhu. V témže roce se navíc ropa začala obchodovat i organizovaně, poprvé to bylo na burze NYMEX 11. V roce 1988 byla také uvedena na londýnské ICE 12 burze. To s sebou přineslo výrazné oslabení monopolního postavení OPECu, neboť tvorba ceny ropy byla díky burzovnímu obchodování tvořena převážně tržními silami. OPEC tak již nemohl ovlivňovat světovou cenu pouhým diktováním referenční ceny, ale síla kartelu byla limitována na změny v nabídce pomocí vývozních kvót a jiných restrikcí. V roce 1985 se konala další konference ropného kartelu, tentokrát v Ženevě. Cílem bylo zvýšení podílu OPECu na trhu, skončilo to však neúspěchem. Toto období je charakteristické rozpory uvnitř kartelu, státy velmi často porušovaly vývozní kvóty ve snaze zvýšit své zisky. Například Saúdská Arábie odmítla nadále plnit svůj závazek o stabilizaci světové poptávky a začala produkovat množství naprosto nezávislé na rozhodnutí kartelu. Tomuto oslabování monopolní síly odpovídá další pokles cen až na 26 USD za barel v roce Poté následovala konference OPECu, na které byla ustanovena řada razantních opatření, z nichž za nejdůležitější pokládám snížení těžebního stropu. První obrat ve smyslu opětovného růstu cen mohl být ale zapříčiněn také ekonomikou USA, která se od poloviny 80. let nacházela ve fázi konjunktury. Cena ropy vzrostla v roce New York mercantile exchange 12 Intercontinental exchange 19

24 na 30 dolarů za barel (uvažujeme-li opět ceny roku 2008). Tento výkyv byl ale pouze krátkodobý, v roce 1988 cena opět klesla, a to ještě níže než byla její původní hodnota z roku Třetí ropný šok Stejně tak třetí ropný šok měl příčinu ve válečném konfliktu. Irácká vojska obsadila v roce 1990 Kuvajt a začala válka v Perském zálivu. Ceny ropy očištěné o inflaci rázem překročily hranici 30 dolarů. Tento efekt však mohl být mnohem vyšší nebýt zásahu Mezinárodní energetické agentury IEA 13, která dorovnávala nedostatečnou nabídku ropy částečně ze svých nouzových zásob 14. Další významnou událostí byl rozpad Svazu sovětských socialistických republik v roce Vlivem náhlé decentralizovanosti a tedy pravděpodobného přerušení obchodních vztahů by se dal očekávat dočasný pokles nabídky ropy z bývalých členských zemí. Došlo také k přerušení barterových smluv mezi Finskem a SSSR, které spočívaly ve směně hightech výrobků a ropy. To mohlo podpořit poptávku Finska po ropě na komoditním trhu, jelikož byly jejich obchodní vztahy přerušeny. Pokles nabídky z Ruska a současný růst poptávky ze strany Finska nasvědčuje tlaku na růst ceny, reálná situace byla však přesně opačná. Vysvětlení je potřeba hledat v právě skončené válce v Zálivu, kdy došlo k opětovnému obnovení dodávek z Kuvajtu a Iráku. Růst poptávky Finska byl pravděpodobně vykompenzován poklesem poptávky po ropě v zemích bývalého Sovětského svazu, neboť s jeho rozpadem došlo mezi lety 1990 až 1996 k 55% poklesu v průmyslové výrobě jeho členů. Klesající trend pokračoval s výjimkou výkyvu v roce 1996 až do roku 1998, kdy ceny ropy dosáhly svého historického minima od období velké hospodářské krize ve 30. letech. V tomto období OPEC neustále zvyšoval nabídku v souladu s rostoucí spotřebou jak v USA, tak hlavně v rychle se rozvíjejících zemích Asie. Problém nastal v roce 1997, kdy se asijské ekonomiky zhroutily a jejich poptávka po ropě klesla na polovinu. Vzhledem k nepřizpůsobení dodávek OPECu tehdejší krizi se ceny podle 13 IEA = International Energy Agency 14 IEA vydala jako reakci na ropné první ropný šok tzv. supply security measure, podle kterého museli všechny čistě importující státy držet nouzové zásoby ropy, v takovém objemu, který by kompletně pokryl poptávku i při 90-ti denním výpadku dovozu. 20

25 očekávání propadnout musely. Jejich pokles byl navíc umocněn objevením významného ropného naleziště v Kaspickém moři v devadesátých letech. Kaspická oblast je zajímavá zejména proto, že se jedná o území bez vlivu OPECu. Významnost nalezišť byla zpočátku přirovnávána k oblasti Perského zálivu, později se však začalo hovořit o množství zásob srovnatelných se zásobami Severního moře. Nevýhodou těchto ložisek je poměrně složitá geologická stavba a tedy vysoké náklady na těžbu. Transport je velmi komplikovaný, až do roku 2001 totiž neexistoval ropovod na velké objemy ropy z nedávno objevených nalezišť. Ropa z kaspické oblasti se navíc musí přepravovat přes území třetích zemí, které dopravu komplikují jak tranzitními poplatky, tak nestabilní politickou situací, a to zejména v Azerbajdžánu. Pro investory se navíc jedná velmi rizikovou oblast, část z nich raději přemísťuje své investice do ropného průmyslu v Mexickém zálivu. Pro úspěšnou realizaci těžby v téhle oblasti je proto nezbytná dlouhodobě vysoká úroveň cen ropy Poslední dekáda byla odstartována teroristickými útoky na Spojené státy americké 11. září Napjaté vztahy mezi USA a Středním východem se promítly do jejich obchodní politiky, ropa se tedy opět stala politickou zbraní. Nové nálezy v oblasti Kaspického moře byly ohroženy, neboť kvůli teroristickým útokům hrozilo jejich poškození. USA se po událostech 11. září začaly pokoušet o diversifikaci importu ropy geograficky. Získáním více dodávek například z Ruska by došlo ke snížení závislosti na Středním východu. Od roku 2001 do roku 2008 došlo k růstu nominálních cen z přibližně 23 dolarů za barel až na 145,16 USD za barel 15. Hodnota amerického dolaru ztratila od roku 2001 přibližně 50 % své hodnoty, ceny byly proto z velké části tlačeny nahoru depreciujícím dolarem. Významnou příčinu ale opět můžeme najít ve válečném konfliktu, v roce 2003 totiž začala válka v Iráku. Vztahy USA a Iráku jsou od té doby velmi napjaté, dopad na 15 Za cenu 145,16 USD za barel se obchodovala dne ropa WTI. Zdroj dat: U.S. Energy Information Administration ( 21

26 snížení ropných dodávek a následného růstu cen ropy je však celosvětový. V témže roce došlo k dalšímu omezení dodávek ropy do světa, tentokrát kvůli stávce řídících pracovníků ropné společnosti ve Venezuele. Rusko navíc také začalo pečlivěji kontrolovat své zásoby ropy. V roce 2004 došlo na ropném trhu k poptávkovému šoku zejména vlivem velmi rychle se rozvíjející čínské ekonomiky a tedy k výraznému růstu průmyslové výroby a spotřeby. Zvýšená poptávka po ropě byla však díky ekonomické konjunktuře celosvětová. Na druhou stranu oficiální zprávy uváděly také částečný nárůst nabídky, ropné společnosti totiž nadhodnotily své zásoby, Shell o 22% a El Paso dokonce o 40 %. Fiktivní nárůst zásob tak pravděpodobně způsobil, že se světová konjunktura nepromítla do zvýšení cen ropy v roce 2004, ale částečně až o rok později, kdy byly reálné zásoby uvedeny na pravou míru. V roce 2005 byla navíc zastavena těžba ropy v oblasti střední Ameriky vlivem hurikánů Katrina a Rita. Tento výpadek byl však částečně zmírněn, jelikož Mezinárodní energetická agentura opět použila svých nouzových zásob k pokrytí dočasného výpadku v produkci. O rok později byla nabídka ropy nepatrně zvýšena díky novým nalezištím v oblasti Mexického zálivu. Vliv finanční krize na ceny ropy V roce 2007 se začaly objevovat problémy na americkém hypotečním trhu, hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae začaly realizovat významné ztráty způsobené poklesem ceny nemovitostí. Méně bonitní klienti nebyli své hypotéky schopni splácet, vlivem výrazného poklesu hodnoty kupovaných nemovitostí to však i přestalo mít význam. Do potíží se začaly dostávat kromě komerčních bank také investiční banky, v roce 2008 zbankrotovaly i tak renomované společnosti jako Bear Stearns, Lehman Brothers a Merrill Lynch. Propad důvěry v akciové trhy způsobil enormní zájem investorů o komodity, proto i přes v té době hrozící recesi ceny ropy rostly, a to až na hodnotu 145,16 amerických dolarů za barel v červenci Po dosažení tohoto maxima nicméně nastal obrat a ceny začaly opět klesat. Vývoj cen ropy od roku 2008 je znázorněn na obrázku U.S. Energy Information Administration ( 22

27 Obrázek 7: Vývoj cen ropy WTI od roku 2008 Zdroj obr. 7: Zpracováno podle dat U.S. Energy Information Administration ( Finanční krize se změnila na krizi ekonomickou a propad ekonomiky byl patrný celosvětově. Významný propad poptávky po ropě souvisel zejména s poklesem průmyslové výroby a rostoucí nezaměstnaností, tedy snížením důchodů a omezením výdajů domácností. Nejvíce byl postižen sektor automobilového průmyslu, i přes snahy národních vlád o záchranu největších automobilek došlo v mnoha případech k jejich zavření nebo alespoň výraznému omezení výroby. S poklesem poptávky po automobilech souvisí také pokles poptávky po ropě, jakožto komplementárního statku. Koncem roku 2008 se ropa obchodovala pouze za 32,98 USD za barel 17. Na klesající ceny ropy na světovém trhu reagoval OPEC v prosinci 2008, kdy na konferenci snížil produkční kvóty o 4,2 milionu barelů z objemu produkce ze září téhož roku. Ceny v roce 2009 skutečně začaly růst, v únoru 2010 se americká ropa WTI obchodovala již za více než 80 USD za barel. Růst cen v poslední době je pravděpodobně ovlivněn pomalu se zotavující ekonomikou a s ní souvisejícím růstem průmyslové výroby a spotřeby, a tedy i poptávky po ropě a ropných produktech. 17 U.S. Energy Information Administration ( 23

28 3.6 Dílčí závěry 3. kapitoly Faktorů majících vliv na vývoj cen ropy bylo mnoho a to, jak se cena ropy vyvíjela, záviselo vždy na konkrétní situaci. Například technologický pokrok způsobil na počátku růst cen ropy díky vynálezu spalovacího motoru a zvýšené poptávce, později se technologický pokrok promítl do snížených nákladů na těžbu a zpracování a tedy nižších cen. Válečné konflikty vždy způsobily prudký nárůst ropných cen, většinou totiž byly spojeny s dočasnými výpadky v dodávkách na trh. Významný vliv na fluktuaci cen ropy má fáze hospodářského cyklu. V hospodářských recesích ceny klesají, ve fázích ekonomické konjunktury rostou. Specifickým případem je však finanční krize, kdy s klesající důvěrou v hodnotu peněz dochází ke zvýšení zájmu investorů o komodity, jejichž ceny následně rostou. Role OPECu byla převážně psychologická, organizaci se v některých obdobích podařilo ceny ropy regulovat, nicméně trend ve vývoji cen byl ovlivněn převážně jinými faktory. 4 Porovnání cen různých typů konvenční ropy Ceny jednotlivých druhů ropy se od sebe nepatrně liší, rozdíly jsou způsobeny jednak odlišnými náklady na těžbu a zpracování, tak na chemickém složení, které určuje kvalitu ropy. Porovnávám ropu West Texas Intermediate, směsnou ropu Brent a koš kartelu OPEC. Jejich vývoj v průběhu roku 2004 je patrný z obrázku 8. Rozdíly mezi jejich cenami byly od počátku burzovního obchodování velmi podobné, pro znázornění do grafu jsem zvolila rok 2004 kvůli poměrně nízké volatilitě v tomto období. Rozdíly mezi cenami jednotlivých druhů ropy jsou tak více patrné, pro znázornění by však bylo možné použít data z jakéhokoliv období. Data nejsou očištěna o inflaci, při srovnávání cen různých druhů ropy vždy ve stejném časovém okamžiku nedochází vlivem inflace ke zkreslení výsledků. 24

29 Obrázek 8: Vývoj cen hlavních druhů ropy v roce 2004 Zdroj obr. 8: Zpracováno podle dat U.S. Energy Information Administration ( Nejdražší je ropa WTI, která se těží v oblasti Mexického zálivu. Náklady na těžbu a zpracování jsou pravděpodobně poměrně nízké také díky levné pracovní síle ze střední Ameriky. Důvodem proč je ropa WTI tak drahá je její vysoká kvalita. Jedná se o lehkou ropu s nízkým obsahem síry, tedy jednoduchou na zpracování. Cena směsné ropy Brent (obsahuje 15 různých druhů ropy), která pochází ze Severního moře, se nachází uprostřed pásma mezi cenou ropy WTI a koše OPEC. Jedná se o kvalitní lehkou ropu, nicméně o něco těžší než je ropa WTI. Náklady na těžbu budou vlivem dražší pracovní síly větší než u ropy WTI nebo OPECu. Referenční cena koše různých druhů ropy kartelu OPEC je téměř vždy nejnižší. To je dáno především nízkými náklady na těžbu, ropa je v oblasti Středního východu dostupnější a náklady na pracovní sílu jsou také nižší než například u ropy těžené v Evropě. Složením se jedná o směs lehkých i těžkých druhů ropy, v průměru je však těžší než WTI a Brent. Obsahuje také více síry než předchozí dva typy ropy, je tedy náročnější na zpracování, což může také částečně vysvětlit její nižší tržní cenu. 25

30 4.1 Dílčí závěry 4. kapitoly Rozdíly v cenách jednotlivých druhů ropy jsou konstantní, což může znamenat, že různé ceny jsou zapříčiněny pouze rozdíly v kvalitě a nákladech na těžbu. Náklady na těžbu nezahrnují pouze odlišnou dostupnost ropy, ale také náklady na pracovní sílu. Odlišná cena může být dána také efektivností produkce, která se liší zejména vlivem různé vybavenosti práce kapitálem v jednotlivých zemích. Nejlevnější je vždy ropný koš kartelu OPEC, dále severomořská ropa Brent a nejdráže se prodává ropa WTI. 5 Dopad cenových změn na ekonomiky V této kapitole rozeberu dopad změny cen ropy na importéry a exportéry. Nejdříve definuji účinek dovozních cel a vývozních kvót na cenu a na přerozdělení bohatství mezi dovozní a vývozní zemi. Poté se budu věnovat makroekonomickým a finančním důsledkům změny cen ropy. Jedna subkapitola bude věnována také dopadu na Spojené státy americké. 5.1 Účinek dovozních cel a vývozních kvót Ropný trh se vyznačuje nedokonalou konkurencí na straně nabídky, jedná se o oligopolní trh s dominantní firmou. Dominantní firmou je zde OPEC disponující monopolní silou stanovit cenu na základě rovnosti svých mezních nákladů a příjmů, která je pak přejímána ostatními světovými producenty. OPEC může zvýšit cenu ropy uvalením vývozní kvóty. Pro znázornění cenového dopadu uvalení dovozního cla či vývozní kvóty můžeme tedy použít model předpokládající monopol na vývozní straně a neexistenci konkurenční firmy na domácím trhu (viz obr. 9). 26

31 Obrázek 9: Vliv uvalení dovozního cla či kvóty na cenu za předpokladu nedokonalé konkurence v cizí zemi MC = mezní náklady exportéra MR = mezní příjmy exportéra t = clo P = cena X = množství vyváženého zboží P 3 = P 2 - t Zdroj obr. 9: Zpracováno podle: FENESTRA, Robert C.; TAYLOR, Alan M.: International trade. Worth Publishers, USA 2008, str.: 340. Za předpokladu volného obchodu stanoví OPEC cenu P1 a vyváží příslušný objem produkce X1. Pokud by domácí ekonomika uvalila clo na dovoz ropy, vzrostly by OPECu mezní náklady právě o hodnotu cla (dojde k posunu křivky MC nahoru o hodnotu t). Cena ropy na domácím trhu vzroste, ale díky existenci nedokonalé konkurence o hodnotu menší než je výše cla. Cena příslušící zahraničnímu exportérovi poklesne tedy na hodnotu P3 (to je cena na domácím trhu snížená o hodnotu cla). Stejný efekt na výslednou cenu má uvalení vývozní kvóty na objem exportu ve výši X2. Dopad cla a kvóty na rozdělení blahobytu mezi domácí a exportní ekonomiku je však rozdílný. V případě cla poklesne spotřebitelský přebytek o součet ploch,,c a,,d. Oblast,,c je ale zpětně vybrána vládou domácí ekonomiky jako clo a plocha,,e představuje pro domácí ekonomiku zisk ze směnných relací. Oblast,,d jsou tzv. náklady mrtvé váhy. Celková pozice domácí ekonomiky záleží na tom, která z ploch,,d či,,e je větší. V případě dostatečně malého cla a tedy plochy,,e větší než,,d, domácí ekonomika z uvalení importního cla profituje. Vždy ale na úkor svého obchodního partnera. U kvóty je situace odlišná neboť oblasti,,c a,,e jsou tzv. 27

32 rentami dovozců. Pokud by se jednalo o dovozní kvótu, která by byla v domácí ekonomice dražena nebo poskytnuta domácím producentům, byla by situace pro domácí ekonomiku totožná s případem cla. Vývozní kvóty uvalené ropným kartelem OPEC však vždy připadnou zemím ropu vyvážejícím. Domácí ekonomika je na tom tedy vždy hůře než před uvalením kvóty. Efekt cla či kvóty za předpokladu existence domácího producenta Obrázek 9 předpokládá monopol na straně nabídky a neexistenci domácí konkurenční firmy. Například na trhu USA má však podstatný vliv také domácí producent, situace se tedy přibližuje konkurenčnímu prostředí. Vzhledem k tomu, že ideální model splňující všechny předpoklady neexistuje, dá se ke znázornění dopadu cel a kvót na americkou ekonomiku použít i model na obrázku 9. Pokud bychom ale přece uvažovali dokonale konkurenční trh, efekt na výslednou cenu ropy na americkém trhu by se nezměnil. Spojené státy americké jsou totiž dostatečně velkou ekonomikou na to, aby mohly ovlivnit světovou cenu. Dopad na cenu spolu s přerozdělením bohatství je patrný z obrázku 10. Obrázek 10: Efekt cla a kvóty na dokonale konkurenčním trhu Zdroj obr. 10: Zpracováno podle: FENESTRA, Robert C.; TAYLOR, Alan M.: International trade. Worth Publishers, USA 2008, str.: 292 Bod A na prvním obrázku představuje rovnováhu na domácím trhu za neexistence mezinárodního obchodu. Bod B je vyjádřením rovnováhy na světovém trhu bez 28