První přednáška. Ad 1) Definice a podstata mikroekonomie

Transkript

1 První přednáška Obsah přednášky 1. Definice a podstata mikroekonomie 2. Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie Literatura (učebnice): Heissler Herbert, Valenčík Radim, Wawrosz Petr (2010). Mikroekonomie, základní kurs. Praha: VŠFS. Pokud je v tomto souboru uvedeno slovo učebnice, myslí se výše uvedený text. Ad 1) Definice a podstata mikroekonomie Mikroekonomie je nejobecnější ekonomická věda, a v určitém smyslu je i základem ostatních věd o člověku a společnosti. Pojem mikro, pouţitý v názvu, ji odlišuje od makroekonomie (z řečtiny makros velký), podobné ekonomické vědy, která se však zabývá zkoumáním zákonitostí fungování hospodářství jako celku, chováním makroekonomických subjektů a poznáváním podstaty makroekonomických jevů (např. hrubý domácí produkt, inflace, nezaměstnanost a ekonomický růst), úlohou vlády a centrální banky atd. Mikroekonomie na rozdíl od makroekonomie potom zkoumá mechanismus rozhodování a jednání lidí (domácností, firem, hierarchických struktur vytvářených na základě veřejné volby apod.) a poskytuje tak teoretická východiska i k objasnění chování jak mikroekonomických, tak i makroekonomických subjektů. Mikroekonomie rovněţ zkoumá situaci na jednotlivých dílčích trzích např. na trhu automobilů, na trhu bytů apod. Mikroekonomie se tedy nezabývá ekonomikou jako celkem nezkoumá agregátní (celkové) ukazatele jako např. kolik se vyrobilo celkem na daném území v daném období statků, kolik je na daném území zaměstnaných a nezaměstnaných apod. Jedna z možných definic mikroekonomie: Mikroekonomie je věda, která se zabývá problematikou hledání a výběru optimálních variant výroby a spotřeby vzácných a uţitečných statků. Jinými slovy, je to věda, která studuje, jak lidé vyuţívají vzácné zdroje k uspokojování svých neomezených potřeb, přičemţ tyto potřeby uspokojují pomocí produkce statků, a jak jsou tyto statky rozdělovány mezi jednotlivé členy společnosti. Reálný ţivot je vţdy ekonomický. Blíţe: viz úvod učebnice a kapitola 1.1 učebnice Důleţité: rozlišení mikroekonomie a makroekonomie. Není jasné?

2 AD 2) Základní pojmy, principy a zákony mikroekonomie Vzácnost a užitečnost: Lidé mají potřeby. K uspokojení potřeb produkují statky. K produkci statků pouţívají vzácné zdroje. Všechny zdroje jsou vzácné. Čas, počet lidí, půda, kapitálové statky. Nelze uspokojit všechny potřeby. Vţdy je třeba volit, kterou potřebu uspokojíme, jak ji uspokojíme včetně toho, koho uspokojíme (viz dále). Statky jsou uţitečné uspokojují naše potřeby. Statky = zboţí a sluţby. Zboţí = hmotné věci; sluţby = činnosti. Potřeby jsou subjektivní, ekonomie nehodnotí lidské potřeby. Různé statky mohou být pro různé lidi různě uţitečné. Hodnocení uţitečnosti se můţe měnit i v závislosti na čase a dalších faktorech (sklenice vody na poušti kontra sklenice vody ve městě). Klíčové otázky mikroekonomie: 1. Co se bude produkovat? Které statky budou produkovány a v jakém mnoţství? 2. Jakým způsobem budou tyto statky produkovány a kdo je bude produkovat? 3. Kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat? Záleţí na společenském uspořádání (trţní systém kontra plánovací systém). Blíţe: viz kapitola 1.1 učebnice Princip nákladů obětované příležitosti: Náklady nejsou jen náklady na zdroje, ale náklady zahrnují i ztrátu uţitku, pokud se rozhodneme pro nějakou variantu. Náklady obětované příleţitosti vyjadřují ztrátu uţitku (příjmu apod.) z nejlepší nerealizované varianty, která mohla být uskutečněna místo realizované varianty. Náklady obětované příleţitosti je třeba zahrnout do našeho rozhodování. Explicitní náklady jsou náklady, které vynakládáme ve prospěch jiných subjektů (mzdy, platba v obchodě ). Jsou vidět. Implicitní náklady je jiný název pro náklady obětované příleţitosti, a to právě proto, ţe vidět nejsou. Příklady na náklady obětované příleţitosti. Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Hranice produkčních možností: Hranice produkčních moţností (PPF) vyjadřuje maximální mnoţství statků, které můţe daný systém vyprodukovat. Nacházíme-li se na PPF, tak nelze zvýšit produkci jednoho statku jinak neţ za cenu sníţení produkce druhého statku. Body pod hranicí produkčních moţností nejsou efektivní zdroje nevyuţíváme efektivně: s danými zdroji by šlo vyrobit více statků (mnoţství na PPF). Body za PPF jsou s danými zdroji a technologiemi nedosaţitelné. Grafický tvar hranice produkčních moţností. Příčiny tohoto tvaru: pokud rozšiřujeme produkci jednoho statku, dříve nebo později začneme pouţívat zdroje, které se více hodí k produkci zbývajícího statku.

3 Blíţe: viz kapitola 1.2 učebnice Utopené náklady: Utopené náklady jsou náklady vynaloţené v minulosti nebo náklady, které v přítomnosti a v budoucnosti vţdy (za všech okolností) musí být vynaloţeny. Utopené náklady nesmíme zahrnout do svého rozhodování. Příklady na utopené náklady. Blíţe: viz kapitola 1.3 učebnice Efektivnost: Racionální (efektivní) rozhodnutí: uspokojit co nejvíce potřeb (vyprodukovat co nejvíce statků) s minimem zdrojů. Blíţe: viz kapitola 1.4 učebnice Paretovská efektivnost (paretovské optimum): Příklady na situace, kdy si někdo polepší a jiný pohorší. Ekonomický systém je ve stavu paretovského optima tehdy a právě tehdy, pokud nelze zvýšit uţitek kohokoli, aniţ by se sníţil uţitek kohokoli jiného. Paretovské zlepšení je potom takové zlepšení, kdy si alespoň někteří účastníci polepší zvýší svůj uţitek, aniţ by se jiným účastníkům uţitek sníţil. Můţe dokonce nastat situace, ţe si všichni účastníci uţitek zvýší a nikdo nesníţí. Příklady paretovských zlepšení: Směna. Ke směně nedojde, pokud by si směňující strany nepolepšily. Reálný ţivot není paretovksy optimální. Proč: jednotlivé změny obvykle někoho poškodí. Blíţe: viz kapitola 1.5 učebnice Konkurence a inovace: Konkurence stav, kdy spolu jednotlivé subjekty soutěţí (nabízejí nebo poptávají) stejný nebo obdobný statek či výrobní faktor (VF, VF = to, co slouţí k produkci statků). Inovace způsob, jak obstát v konkurenci. Inovace je záměna starého (dosavadního) za nové, lepší. Inovace buď šetří náklady, nebo zvyšuje uţitek (případně můţe mít kombinované důsledky). Podnikatelé jsou inovátoři. Blíţe: viz kapitola 1.6 učebnice Mezní veličiny:

4 Mezní = přírůstkový. Mezní veličina vyjadřuje přírůstek celkové veličiny, pokud se změní to, co na čem celková veličina závisí. Příklad: Celkový produkt (výstup, výnos, TQ ). TQ závisí na počtu jednotek vstupu (Q), např. na počtu dělníků. Q (vstup, počet jednotek) TQ (výstup, počet jednotek) MQ (mezní výstup, počet jednotek) V mezních, tedy přírůstkových, veličinách lze vyjádřit: - mezní produkt: o kolik se zvětší celkový produkt, přidáme-li na vstupu (u výrobních faktorů) další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní uţitek: o kolik se zvětší celkový uţitek, pokud zvýšíme spotřebu statku o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní náklady: o kolik se zvětší celkové náklady, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). - mezní příjmy: o kolik se zvětší celkové příjmy, pokud zvýšíme produkci o další jednotku (případně určitý počet jednotek). Ekonomie uvaţuje v mezních veličinách. Porovnává dodatečný výstup (respektive uţitek nebo příjem z dodatečného výstupu) s dodatečnými náklady spojenými s tímto dodatečným výstupem. MR (MU) MC Blíţe: viz kapitola 1.7 učebnice Zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního užitku Zákon klesajících mezních výnosů říká, ţe pokud zvětšujeme mnoţství jednoho vstupu, dříve nebo později začne přírůstek výstupu klesat. Tento zákon platí, i pokud zvyšujeme všechny jednotky vstupu. V takovém případě hovoříme o klesajících výnosech z rozsahu. Příčiny: - pokud zvětšujeme jeden vstup, začne se projevovat omezení způsobené tím, ţe nezvětšujeme ostatní vstupy - pokud zvětšujeme všechny vstupy, dříve nebo později dojdou u nějakého vstupu jeho produktivní jednotky (které vyprodukují vysoký výstup/produkt/výnos) Zákon klesajícího mezního uţitku říká, ţe pokud v odpovídajícím časovém intervalu zvětšujeme spotřebu určitého statku, tak dříve nebo později mezní uţitek z další jednotky statku začne klesat. Příčiny: Pokud volíme mezi variantami (a chováme se racionálně), tak spotřebováváme statek, který nám přináší největší uţitek. První jednotka daného statku by nám tedy měla přinést největší uţitek. Další jednotka téhoţ statku by uţ měla uspokojovat ne tak nutnou potřebu, čili by měla přinést niţší uţitek. Grafické znázornění zákonů prostřednictvím celkových i mezních veličin. Blíţe: viz kapitola 1.8 učebnice

5 Důleţité: vzácnost a uţitečnost statků, pojem hranice produkčních moţností a tvar této křivky, pojmy náklady obětované příleţitosti, utopené náklady, efektivnost, paretovksá efektivnost, inovace, konkurence. Vztah mezi celkovými a mezními veličinami, zákon klesajících mezních výnosů a zákon klesajícího mezního uţitku, grafické vyjádření těchto zákonů v celkových a mezních veličinách. Co zde není jasné?

6 Po prostudování textu k první přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 1. Základní zákony a principy ekonomie princip nákladů obětované příleţitosti a utopených nákladů, mezní veličiny, zákon klesajících mezních výnosů a mezního uţitku, problematika efektivnosti (včetně paretovské efektivnosti).

7 Druhá přednáška Obsah přednášky: Teorie chování spotřebitele Kardinalistická a ordinalistická teorie měření užitku: Uţitek je subjektivní veličina, neexistuje ţádná jednoznačná jednotka uţitku. Kardinalistická teorie uţitku předpokládá, ţe uţitek je přímo měřitelný, ţe jej lze vyjádřit nějakou konkrétní hodnotou. Nejčastěji prostřednictvím peněz. Koupím-li si statek za 10 Kč, má pro mne daná jednotka statku uţitek 10 Kč. Ordinalistická teorie uţitku se domnívá, ţe uţitek nelze přímo změřit. Spotřebitel ale můţe porovnat jednotlivé varianty a mezi nimi vybrat tu, která mu přináší nejvyšší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.1 učebnice Indiferenční křivka: Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které spotřebiteli přinášejí stejný uţitek. Proto je indiferentní (lhostejný) k tomu, kterou konkrétní kombinaci dvou statků spotřebuje. Grafické vyjádření indiferenční křivky. Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Pohyb po indiferenční křivce a mezní míra substituce ve spotřebě: Zvyšuje se mnoţství jednoho statku a sniţuje se mnoţství druhého (zbývajícího) statku. Mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC) udává, o kolik jednotek se musí zvýšit spotřeba určitého statku, pokud se spotřeba jiného statku sniţuje o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby spotřebitelský uţitek zůstal zachován. MRSC matematicky (v čitateli je vţdy statek, jehoţ mnoţství se zvyšuje, ve jmenovateli statek, jehoţ mnoţství se sniţuje, zde tedy předpokládáme růst Q 1 a pokles Q 2): Blíţe: viz kapitola 2.2 učebnice Indiferenční mapa: Mapa indiferenčních křivek vyjadřuje situaci, kdy spotřebitel zvětšuje spotřebu obou statků nebo sniţuje spotřebu obou statků. Čím vzdálenější indiferenční křivka od počátku souřadnic, tím větší uţitek. Blíţe: viz kapitola 2.3 učebnice Indifereční křivky dokonalých substitutů a komplementů.

8 Dokonalé substituty jsou statky, které spotřebitel za všech okolností směňuje ve stejném poměru. Např. jahodový a borůvkový jogurt. Dokonalými komplementy jsou statky, které nemohou být spotřebovávány jeden bez druhého musí se spotřebovávat současně v určitém poměru. Např. lyţe a vázání. Různí spotřebitelé mají různé indiferenční křivky příklad: IC pana Ţrouta a pana Marnivce. Blíţe: viz kapitola 2.4 a 2.5 učebnice Linie rozpočtu: Linie rozpočtu (BL) znázorňuje maximální moţné kombinace statků, které si spotřebitel při svém rozpočtu můţe dovolit. Body BL na osách: spotřebitel kupuje pouze statek vyjádřený na ose. Jedná se o maximální mnoţství daného statku, které si můţe koupit. Platí: Q 1max = Y/ P 1. Q 2max = Y/ P 2 Posuny linie rozpočtu: - Mění-li se spotřebitelův příjem, posouvá se celá linie rozpočtu. - Pokud se mění cena jednoho statku, mění se sklon linie rozpočtu (linie se stává plošší nebo strmější). Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Optimum spotřebitele: Optimum spotřebitele leţí tam, kde se dotýkají linie rozpočtu daného spotřebitele a jeho indiferenční křivka. V tomto bodě spotřebitel za peníze, jeţ má k dispozici, maximalizuje svůj uţitek - spotřebovává maximální moţné mnoţství obou statků. Optimum spotřebitele matematicky: Co se děje, pokud se MRSC P 1 / P 2. Spotřebitelé začnou kupovat jeden statek a přestanou kupovat zbývající, protoţe nějaký statek je pro ně komparativně (ve srovnání) levnější. Blíţe: viz kapitola 2.6 učebnice Individuální poptávková křivka: Závislost mezi cenou (P) a poptávaným mnoţstvím (Q ) v případě jednoho spotřebitele: čím vyšší cena, tím niţší poptávané mnoţství. Pozor P se standardně značí na svislé ose a Q na vodorovné ose!! Proč tato závislost: substituční a důchodový efekt. - substituční: s růstem P začneme kupovat statky, u nichţ P neroste (roste pomalejším tempem) - důchodový: s růstem P klesá reálný důchod, lze si koupit méně statků. Odvození individuální poptávkové křivky:

9 a) z indiferenční analýzy a linie rozpočtu b) z mezního uţitku Blíţe: viz kapitola 2.7 a 2.8 učebnice Důleţité: kardinalistická a ordinalistická teorie uţitku, indiferenční křivka a tvar této křivky, mezní míra substituce ve spotřebě, idiferenční mapa, (dokonalý) substitut a (dokonalý) komplement, linie rozpočtu, posuny této linie, optimum spotřebitele. Individuální poptávková křivka, odvození této křivky pomocí indiferenčních křivek a linie rozpočtu a pomocí teorie mezního uţitku. Důchodový a substituční efekt. Co zde není jasné?

10 Po prostudování výše textu k druhé přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 2. Optimum (rovnováha) spotřebitele v aritmetickém a grafickém vyjádření. Problematika indiferenční křivky, mezní míra substituce ve spotřebě, linie rozpočtu, specifické tvary indiferenčních křivek. Odvození poptávkové křivky pomocí indiferenčních křivek a mezního uţitku. Důchodový a substituční efekt.

11 Třetí přednáška Obsah přednášky: Teorie firmy (první část) Firma: Kterýkoliv subjekt produkující statky. Firmy vznikly z ekonomických důvodů sniţují náklady při produkci statků. Ekonomická teorie zkoumá: jakými způsoby produkovat, kolik jednotek statků produkovat. Firmy se chovají ekonomicky maximalizují zisk. Uspokojování potřeb zákazníků je prostředek k maximalizaci zisku. Proč tento předpoklad. Zisk = ekonomický zisk. Ekonomický zisk (EP) je rozdíl mezi celkovými příjmy (TR) a celkovými náklady (TC). V TC jsou zahrnuty jak explicitní náklady (mzdy, náklady na materiál, nájemné ), tak náklady obětované příleţitosti (OPC, implicitní náklady). Blíţe: viz kapitola 3.1 učebnice Produkční funkce: Produkční funkce udává, o kolik se zvyšuje výstup (produkt) firmy (tedy mnoţství Q ), pokud zvyšujeme mnoţství jednotlivých výrobních faktorů (vstupů, tedy Q). Vstupy: práce (L), půda (La), kapitálové statky (K) Celkový produkt (TQ ) je to, kolik celkem firma s danými vstupy vyprodukuje. Mezní produkt (MQ ) udává přírůstek celkového produktu, pokud se vstup změní o jednotku nebo určitý počet jednotek. Průměrný produkt (AQ ) udává produkt (výstup) na jednotku vstupu. AQ = TQ /Q. Pokud zvětšujeme jeden vstup, začne se uplatňovat zákon klesajících mezních výnosů. Pokud zvětšujeme všechny vstupy, začne se uplatňovat zákon klesajících mezních výnosů z rozsahu. Důvody proč: viz ML pro první soustředění. Vztah celkového produktu a mezního produktu. Důvody tohoto vztahu. Grafické znázornění produkční funkce, grafické znázornění vztahu TQ a MQ. Blíţe: viz kapitola 3.2 učebnice Izokvanty a izokosty Rozebíráme situaci, kdy firma mění všechny své vstupy. Izokvanta je křivka stejné produkce, znázorňuje veškeré kombinace (dvou) výrobních faktorů, které vedou k produkci stejného mnoţství výstupu. Izokvant je teoreticky nekonečný počet. Kaţdá znázorňuje všechny kombinace VF, které vedou k produkci dané úrovně výstupu. Kaţdá izokvanta logicky znázorňuje jinou úroveň výstupu (čím dále od počátku souřadnic, tím vyšší).

12 Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Mezní míra technické substituce Mezní míra technické substituce (MRTS) udává, o kolik jednotek musíme zvětšit mnoţství jednoho výrobního faktoru, pokud sniţujeme mnoţství jiného výrobního faktoru o jednotku nebo určitý počet jednotek, aby úroveň produkce zůstala zachována. MRTS matematicky: (v čitateli standardně uvádíme ten výrobní faktor, jehoţ mnoţství zvyšujeme, ve jmenovateli ten výrobní faktor, jehoţ mnoţství sniţujeme): Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Izokosta: Izokosta je křivkou rozpočtového omezení firmy a křivkou stejných nákladů. Znázorňuje všechny maximální kombinace výrobních faktorů, které si firma při daném rozpočtu (za stejné náklady proto izokostu nazýváme křivkou stejných nákladů) můţe pořídit (dovolit). Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Optimální množství VF Tam, kde se izokvanta dotýká izkosty. V takovém bodě je dosahováno maximálního výstupu při pouţití dvou vstupů a rozpočtového omezení firmy. Bod nad izokostou je pro firmu nedosaţitelný pro danou úroveň produkce nemá firma dostatek prostředků (dostatečný rozpočet). V bodě pod izokostou by se firma nechovala racionálně při daném rozpočtu by mohla pouţívat větší mnoţství výrobních faktorů a produkovat vyšší úroveň výstupu. Pro danou optimální kombinaci výrobních faktorů platí: MRTS = poměr cen těchto výrobních faktorů. Matematicky vyjádřeno (za předpokladu, ţe zvyšujeme počet jednotek druhého výrobního faktoru a sniţujeme počet jednotek prvního výrobního faktoru): MRTS = ΔQ 2 / ΔQ 1 = P 1 / P 2, kde P 1 = cena prvního výrobního faktoru, P 2 = cena druhého výrobního faktoru

13 Co by se dělo, pokud by se MRTS a poměr cen nerovnaly: firma můţe zvýšit produkci, aniţ by změnila mnoţství VF. Jinak řečeno: s danými náklady můţe vyrobit více statků a dosáhnout tak většího zisku. Grafické znázornění optimálního mnoţství (optimální kombinace) VF. Izokosta a změna rozpočtu (příjmů) firmy. Izokosta a změna ceny některého z výrobních faktorů. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 3.3 učebnice Explicitní a implicitní náklady firmy: Explicitní = to, co firma platí svým dodavatelům (mzdy, nájemné, za materiál ) Implicitní = náklady obětované příleţitosti firmy. Účetní a ekonomický zisk: Účetní zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a explicitními (účetními) náklady, tj. mezi náklady, které firmy platí svým odběratelům. ACP = TR - ACC, kde: ACP = účetní zisk (anglicky: accounting profit), TR = celkový příjem (anglicky: total revenue), ACC = účetní náklady (anglicky: accounting cost) Ekonomický zisk je roven rozdílu mezi celkovými příjmy a účetními náklady a náklady obětované příleţitosti. EP = TR ACC - OPC, kde: EP = ekonomický zisk, TR = celkový příjem, ACC = účetní náklady, OPC = náklady obětované příleţitosti. Firma sice můţe být účetně v zisku (její účetní neboli explicitní náklady jsou tedy niţší neţ její příjmy), ekonomický zisk firmy ale můţe být záporný náklady obětované příleţitosti (implicitní náklady) jsou tedy větší neţ účetní zisk. Blíţe: viz kapitola 3.4 učebnice Absolutní a komparativní výhoda: V případě absolutní výhody se jednotlivé subjekty (firmy, lidé apod.) srovnávají mezi s sebou v různých činnostech. Absolutní výhodu má ten, kdo je v dané činnosti produktivnější (vyprodukuje více, vydělá více). V případě komparativní výhody porovnávají jednotlivé subjekty sebe sama, v čem jsou nejproduktivnější, ve které činnosti mají nejmenší náklady obětované příleţitosti. Činnosti s nejmenšími náklady obětované příleţitosti by se lidé měli věnovat. Produkujeme (děláme) to, v čem máme komparativní výhodu. V dané činnosti nemusíme mít absolutní výhodu. Příklady. Blíţe: viz kapitola 3.5 učebnice Firma, produkční funkce, celkový, mezní a průměrný produkt. Izokvanta, izokosta, mezní míra technické substituce, optimální kombinace výrobních faktorů. Explicitní a implicitní

14 náklady firmy účetní náklady a náklady obětované příleţitosti, ekonomický a účetní zisk, absolutní a komparativní výhoda. Co zde není jasné?

15 Čtvrtá přednáška Obsah přednášky: Teorie firmy (druhá část) Náklady v krátkém a dlouhém období V krátkém období jsou některé VF fixní (nelze je měnit). V krátkém období lze rozlišit proto fixní a variabilní náklady. Fixní náklady (FC) jsou náklady, které firma musí hradit bez ohledu na výši své produkce, čili je hradí, i kdyţ nevyrábí. Tyto náklady jsou pro jakékoliv mnoţství produkce stejné (konstantní). Součástí fixních nákladů jsou i náklady obětované příleţitosti (náklady obětované příleţitosti se v krátkém období nemění). Příklady na FC. Variabilní náklady (VC) se s objemem produkce mění pokud produkce roste, tak VC téţ rostou. V dlouhém období mají všechny náklady variabilní charakter. Blíţe: viz kapitola 3.6 učebnice Průměrné a mezní náklady Průměrné náklady (AC) udávají výši nákladů na jednotku produkce, nebo-li kolik stojí firmu vyprodukovat jedna jednotka produktu (výrobku, statku). Průměrné náklady jsou rovny podílu celkových nákladů a mnoţství produkce. AC = TC/Q Průměrné variabilní náklady (AVC) uvádějí variabilní náklady na jednotku produkce, neboli kolik variabilních nákladů firma pouţívá na jednotku (výrobku, statku). AVC = VC/Q Průměrné fixní náklady (AFC) uvádějí fixní náklady na jednotku produkce, neboli kolik fixních nákladů firma pouţívá na jednotku (výrobku, statku). AFC = FC/Q Mezní náklady (MC) udávají přírůstek celkových nákladů, pokud se produkce (výstup) zvýší o jednotku nebo určitý počet jednotek. Blíţe: viz kapitola 3.7 učebnice Standardní tvar křivek AFC, AVC, AC, MC AFC klesající AVC nejprve klesající, potom rostoucí AC součet AFC a AVC, tudíţ AC téţ nejprve klesající, potom rostoucí. AC se ze shora asymptoticky (aniţ by se jí dotkla) přibliţuje křivce AVC. MC nejprve klesající, potom rostoucí. MC protíná AC a AVC v jejich minimech. Zdůvodnění těchto tvarů a proč MC protíná AC a AVC v jejich minimech. Grafické vyjádření jednotlivých křivek.

16 Blíţe: viz kapitola 3.8 učebnice AC v krátkém a dlouhém období SRAC = AC v krátkém období, LRAC = AC v dlouhém období. SRAC v důsledku toho, ţe nějaké VF jsou fixní, existuje maximální moţné mnoţství produkce, které s těmito fixními VF lze vyrobit. LRAC všechny VF jsou variabilní, firma můţe teoreticky vyrábět nekonečně velké mnoţství produkce. LRAC je obalovou křivkou křivek SRAC. U SRAC se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů, u LRAC se uplatňuje zákon klesajících mezních výnosů z rozsahu - u LRAC dříve nebo později dojdou produktivní jednotky, vlastníci VF mají vysoké náklady obětované příleţitosti, takţe jim firma musí hodně zaplatit (firma musí vynaloţit vysoké náklady). Navíc se firmy stanou příliš velké na to, aby se daly efektivně řídit, takţe i z tohoto důvodu jejich náklady vzrostou. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 3.9 učebnice Rovnováha firmy Hledáme rovnováţné mnoţství produkce. Předpokládáme, ţe firma maximalizuje zisk, tj. takové mnoţství produkce, při němţ firma maximalizuje zisk. Celkové příjmy Celkové příjmy udávají příjmy z celkové vyprodukované (a prodané) produkce. TR = P*Q Průměrné příjmy Průměrné příjmy jsou rovny příjmům, které připadají na jednotku produkce. AR = TR/Q Mezní příjmy Mezní příjmy (MR) udávají, o kolik vzrostou celkové příjmy, vzroste-li produkce o nějaký počet jednotek. Firma jako příjemce ceny Firma je příjemce ceny za situace, ţe kdyţ změní (zvýší nebo sníţí) produkci, tak to neovlivní trţní cenu, tedy cenu, za kterou se daný statek na daném trhu, na kterém firma působí, běţně prodává. Pokud producent cenu, za kterou vyprodukované statky prodává, není schopen ovlivnit, tak je mezní příjem (MR) i průměrný příjem (AR) daného producenta roven ceně tohoto statku. Křivka mezního příjmu firmy MR je za situace, kdy při dané ceně prodá producent všechny vyprodukované jednotky statku, současně křivkou poptávky po produkci dané firmy (tuto křivku značíme symbolem d), tj. křivkou, která nám říká, jaké mnoţství statků budou spotřebitelé poptávat (kupovat) od dané firmy při dané ceně. Je to právě proto, ţe firma je schopna při dané ceně prodat jakékoliv mnoţství statků. Protoţe tyto všechny jednotky jsou prodávány za stejnou cenu, musí mít nutně křivka poptávky po produkci dané firmy tvar přímky, a to na úrovni ceny, za kterou jsou všechny jednotky statku prodávány.

17 Podmínka rovnováhy firmy Rovnováha firmy nastává pro takové mnoţství produkce, pro které jsou mezní příjmy (MR) rovny mezním nákladům (MC). Jsou-li MR < MC, firma při rozšiřování produkce sniţuje svůj EP. Jsou-li MR > MC, firma při rozšiřování produkce zvyšuje svůj EP. Grafické znázornění rovnováhy firmy. Blíţe: viz kapitola 3.10 učebnice Odvození individuální nabídkové křivky Zkoumáme, kolik jednotek se firmě vyplatí produkovat pro různé úrovně ceny (P 1, P 2,, P n ). Pokud je firma příjemcem ceny, tak pro kaţdou cenu platí, ţe MR jsou rovny dané ceně, tedy: MR 1 = P 1, MR 2 = P 2,, MR n = P n ). Křivka MR má tedy pro kaţdou úroveň ceny tvar přímky. Pokud potom spojíme body průsečíků jednotlivých křivek MR a křivky MC, dostaneme individuální nabídkovou křivku. Individuální nabídková křivka udává závislost, jaké mnoţství bude firma produkovat při různých úrovních ceny. Individuální nabídková křivka je totoţná s rostoucí části křivky mezních nákladů (MC) firmy. Vysvětlení, proč rostoucí část křivky MC. Grafické znázornění odvození individuální nabídkové křivky. Blíţe: viz kapitola 3.10 učebnice Počátek individuální nabídkové křivky: - v krátkém období, kde křivka MC protíná křivku AC (bod zvratu) - v dlouhém období, kde křivka MC protíná křivku AVC (bod uzavření firmy). V krátkém období jsou fixní náklady pro firmu utopenými náklady, s FC nesmí firma počítat. Ekonomický zisk na jednotku produkce je roven rozdílu průměrných příjmů (AR) mínus průměrné náklady (AC). EP/Q = AR - AC V krátkém období počítáme tzv. krátkodobý ekonomický zisk, respektive krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk firmy (SREP) je rozdíl celkových příjmů (TR) a variabilních nákladů (VC). Je-li v bodě rovnováhy firmy tento rozdíl kladný, vyplatí se firmě produkovat. Pouze v okamţiku, kdy je SREP, respektive SREP/Q menší jak 0, vyplatí se firmě ukončit produkci čím více produkuje, tím má vyšší ztrátu. V dlouhém období mají všechny náklady variabilní charakter, proto není u AC nutno rozlišení na AVC a AFC. Bod zvratu značí situaci, kdy při dané ceně je ekonomický zisk (EP) firmy roven nule. Pokud cena roste, je EP kladný, pokud cena klesá, je EP záporný. Bod uzavření firmy značí situaci, kdy se firmě vyplatí ukončit produkci. V bodě uzavření firmy je krátkodobý ekonomický zisk (SREP) firmy roven 0. Pokud cena roste, je SREP kladný, pokud cena klesá, je SREP záporný.

18 Grafická znázornění bodu zvratu a bodu uzavření firmy. Grafické znázornění situací: - kdy EP/Q < 0, ale SREP/Q > 0 - kdy EP/Q < 0, i SREP/Q < 0 Individuální nabídková křivka je rostoucí: - efekt nákladů obětované příleţitosti: čím vyšší cena daného statku, tím má firma méně nákladů obětovaných příleţitostí - produkční efekt: čím vyšší cena statku, tím má firma vyšší příjem, a tím více všech výrobních faktorů můţe pouţít/zaměstnat. Při vyšší ceně statku můţe firma vlastníkům výrobních faktorů zaplatit i vyšší náklady obětované příleţitosti, které vlastníci výrobních faktorů mohou mít. Blíţe: viz kapitola 3.11 učebnice Důleţité: Náklady v krátkém období fixní, variabilní, celkové, průměrné, průměrné fixní, průměrné variabilní, mezní. Náklady v dlouhém období vztah krátkodobých průměrných nákladů a dlouhodobých průměrných nákladů. Příjmy firmy celkové, průměrné, mezní. Rovnováha firmy rovnost: MR = MC. Firma jako příjemce ceny, odvození nabídkové křivky, vztah individuální nabídkové křivky a křivky MC, ekonomický zisk na jednotku. Krátkodobý ekonomický zisk a krátkodobý ekonomický zisk na jednotku. Bod zvratu a bod uzavření firmy. Co zde není jasné?

19 Po prostudování textu ke třetí a čtvrté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 3. Podstata firmy. Vyjádření nákladů a příjmů v celkových, průměrných a mezních veličinách. Náklady v krátkém a dlouhém období. Produkční funkce. Podstata izokvant a mezní míra technické substituce. 4. Problematika ekonomického a účetního zisku firmy včetně krátkodobého ekonomického zisku. Absolutní a komparativní výhoda. Bod zvratu a bod uzavření firmy. Odvození nabídkové křivky včetně počátku nabídkové křivky.

20 Pátá přednáška Obsah přednášky: Trh a trţní rovnováha: trţní nabídková a trţní poptávková křivka, rovnováha a nerovnováha na trhu, přebytek spotřebitele a výrobce, elasticita nabídky a poptávky Jednotlivé nabídkové a poptávkové křivky: - poptávka po produkci jedné firmy: je tvořena všemi spotřebiteli, kdy spotřebitelé poptávají jeden druh statku, který produkuje jedna firma. Tuto poptávkovou křivku značíme písmenem d. - individuální poptávka: je tvořena jedním spotřebitelem, kdy tento spotřebitel poptává jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto poptávkovou křivku budeme značit symbolem dc. - individuální nabídka: je tvořena jednou firmou, kdy tato firma nabízí jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto individuální nabídkovou křivku značíme písmenem s. - trţní poptávka: je tvořena všemi spotřebiteli, kteří jsou přítomni na daném trhu, kdy všichni spotřebitelé poptávají jeden druh statku (např. rohlíky), přičemţ tento statek můţe produkovat více firem. Tuto poptávku značíme symbolem D. - trţní nabídka: je tvořena všemi firmami, které jsou přítomné na daném trhu, kdy všechny firmy nabízejí jeden druh statku (např. rohlíky). Tuto nabídku značíme symbolem S. - agregátní poptávka: je tvořena všemi spotřebiteli, kteří poptávají všechny druhy statků. - agregátní nabídka: je tvořena všemi firmami, kdy nabízeny jsou všechny druhy statků. Pozn.: agregátní poptávkou a agregátní nabídkou se zabývá makroekonomie. Trh je definován místně a časově (např. trh bytů v Brně v roce 2010). Trţní nabídková a poptávková křivka: Získáme je tak, ţe sčítáme individuální nabídkové a poptávkové křivky - pro kaţdou cenu sečteme individuální nabízené nebo poptávané mnoţství a dostaneme trţní křivku. Trţní poptávková křivka D je sumou mezních uţitků všech spotřebitelů, kteří tvoří daný trh. Trţní nabídková křivka S je sumou mezních nákladů firem, které tvoří daný trh. Grafické znázornění trţních křivek. Blíţe: viz kapitola 4.1 učebnice Tržní rovnováha Trţní rovnováha tam, kde se protíná trţní nabídková a poptávková křivka. Při dané ceně je na trhu nabízeno rovnováţné mnoţství - mnoţství statků, které poptávají spotřebitelé, je rovno mnoţství statků, které nabízejí firmy. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitola 4.2 učebnice Přebytek a nedostatek na trhu statků - přebytek: cena je vyšší neţ rovnováţná, je nabízeno více statků, neţ je poptáváno,

21 - nedostatek: cena je niţší neţ rovnováţná, poptáváno je více statků, neţ je nabízeno. Grafické znázornění přebytku a nedostatku. Popis, co se děje, pokud nastane přebytek nebo nedostatek: - přebytek: výrobci se snaţí statek prodat, někteří proto sniţují jeho cenu, při poklesu je zároveň cena niţší neţ náklady na produkci, tudíţ někteří výrobci opouští trh. Pokud se sniţuje cena, je více spotřebitelů, kteří jsou ochotni statek koupit. - nedostatek: výrobci čelí vysokému zájmu, někteří proto zvyšují cenu statku, při růstu je zároveň cena vyšší neţ náklady na produkci, tudíţ na trh vstupují další výrobci, respektive stávající výrobci rozšiřují produkci. Pokud se zvyšuje cena, klesá počet spotřebitelů, kteří jsou ochotni statek koupit. Důvody přebytku nebo nedostatku: - není snadné na trh vstoupit nebo z něj odejít - je nákladné zvýšit nebo sníţit cenu - změnila se situace (došlo k posunu některé křivky), producenti tuto změnu nezaregistrovali. Tj. před změnou byla na trhu rovnováha, po změně uţ ne. - regulované ceny Regulované ceny: maximální nebo minimální: Maximální (pokud je niţší neţ trţní) vede k nedostatku, minimální (pokud je vyšší neţ trţní) vede k přebytku. Grafické znázornění přebytku a nedostatku na trhu statků a regulovaných cen. Blíţe: viz kapitola 4.3 učebnice Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce Spotřebitelský přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, kterou je spotřebitel ochoten za danou jednotku statku zaplatit, a cenou, kterou platí. Výrobcův (producentův) přebytek vyjadřuje rozdíl mezi cenou, za kterou producent (prodejce) danou jednotku statku prodává, a cenou, za kterou je producent (prodejce) ochoten ji prodat. Přebytky lze zjistit jak v případě individuální, tak trţní poptávkové a nabídkové křivky. Grafické znázornění přebytků. Blíţe: viz kapitola 4.4 učebnice Pohyb po křivce a posun křivky: Mění-li se cena, pohybujeme se po (podél) křivky nabídky a poptávky. Mění-li se něco jiného, posouvá se křivka nabídky nebo poptávky která křivka se posune, záleţí na druhu změny. Posouvá se jak individuální křivka, tak trţní křivka. Poptávková křivka se posouvá severovýchodně (doprava nahoru) nebo jihovýchodně (doleva dolů). Nabídková křivka se posouvá jihovýchodně (doprava dolů) nebo severozápadně (doleva nahoru).

22 Posuny poptávkové křivky: - růst příjmu (zpravidla) vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst počtu spotřebitelů (zpravidla) vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - zvýšení preferencí vede k růstu poptávaného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny substitutu k danému statku vede k růstu poptávaného mnoţství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doprava nahoru (severovýchodně); - růst ceny komplementu k danému statku vede k poklesu poptávaného mnoţství po daném statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu poptávkové křivky doleva dolů (jihozápadně). Posuny nabídkové křivky: - růst ceny vstupů/nákladů, respektive neúroda apod. vede k poklesu nabízeného mnoţství (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, ţe se sniţuje mnoţství vstupů, které mohou mít producenti k dispozici. Při dané ceně se bude prodávat méně, resp. stejné mnoţství se prodá za vyšší cenu. - technologické inovace vedou k růstu nabízeného mnoţství a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Při dané ceně se bude prodávat více, resp. stejné mnoţství se prodá za niţší cenu. - kladný ekonomický zisk v daném odvětví způsobí, pokud lze do odvětví vstoupit, ţe do odvětví vskutku začnou vstupovat další firmy, takţe se křivka nabídky posune jihovýchodně (a v jiných odvětvích, odkud budou firmy odcházet severozápadně). - růst ceny substitutu k danému statku můţe vést k poklesu nabízeného mnoţství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky severozápadním směrem. Důvodem je, ţe producenti raději začnou nabízet substitut neţ daný statek. - růst ceny komplementu k danému statku můţe vést k růstu nabízeného mnoţství daného statku (při jakékoliv úrovni ceny) a k posunu nabídkové křivky jihovýchodním směrem. Důvodem je, ţe producenti očekávají, ţe daný statek bude potřeba ke komplementu. V důsledku posunů se mění trţní rovnováha. Pokud se posouvá poptávková křivka, tak: - Posun severovýchodním směrem znamená, ţe je prodáváno větší mnoţství statku za vyšší cenu. - Posun jihozápadním směrem znamená, ţe je prodáváno menší mnoţství statku za niţší cenu. Pokud se posouvá nabídková křivka, tak: - Posun jihovýchodním směrem znamená, ţe se prodá více daného statku za niţší cenu. - Posun severozápadním směrem znamená, ţe se prodá méně daného statku za vyšší cenu. Grafická znázornění jednotlivých posunů. Praktické příklady jednotlivých posunů. Blíţe: viz kapitoly 4.5 a 4.6 učebnice

23 Teorém pavučiny vytváření tržní rovnováhy Při nerovnováze by mělo docházet k vytváření trţní rovnováhy. 1. Cena je vyšší neţ rovnováţná, výrobci vyrobí mnoţství produkce odpovídající této ceně (1). 2. Pokud ovšem toto mnoţství chtějí prodat, musejí výrobci cenu sníţit (2). 3. Při takto nízké ceně se ovšem sníţí mnoţství výrobců, kteří jsou schopni daný statek vyrábět kterým tato nízká cena pokryje náklady. Sníţí se tedy nabízené mnoţství statku (3). 4. Pokud je ovšem nabízené mnoţství tak malé, lze ho prodat za cenu vyšší, neţ je cena rovnováţná (4). 5. Zvýšená cena podnítí výrobce k tomu, aby nabízeli větší mnoţství statků (5). Atd. Blíţe: viz kapitola 4.7 učebnice Pojem trh, faktory, které se k trhu váží: Trh je svobodná (tedy ničím jiným kromě svobodné volby směňujících subjektů) neomezovaná směna statků. - Peníze jako všeobecný prostředek směny, uchovatel hodnoty a zúčtovací jednotka. - Cena: prostřednictvím ceny je hodnota jednoho zboţí vyjádřena směnným poměrem ve vztahu k jinému zboţí, po vzniku peněz pak příslušnou peněţní částkou, za kterou lze statek koupit či prodat. Volná tvorba cen je z hlediska fungování trţního mechanismu jednou ze zásadních podmínek. Jakékoliv zásahy do cen deformují chování producentů i spotřebitelů, vedou k tomu, ţe je poptáváno či nabízeno jiné mnoţství, neţ jaké by bylo poptáváno či nabízeno bez zásahů. - Konkurence: kaţdý poptávající si můţe svobodně vybrat pro něj nejvýhodnější nabídku ze strany nabízejících a pouze oproti této nabídce realizovat směnný akt. Konkurují si však i poptávající v případě omezeného mnoţství statků si kupř. poptávající konkurují v tom, kdo danou jednotku statku získá. Pokud konkurence neexistuje, nelze hovořit o svobodě volby apod. Konkurence rovněţ vytváří prostředí pro inovace, neustálou snahu o sniţování nákladů, objevování nevyuţitých trţních příleţitostí. Z hlediska konkurence postačí i potencionální moţnost konkurence, tedy aby na daný trh mohl vstoupit další producent/firma nebo spotřebitel. - Specializace jednotlivých výrobců: jednotliví výrobci se specializují na produkci statků, v níţ mají komparativní výhodu (nejniţší náklady obětované příleţitosti). Výrobci přitom statky, které vyprodukují, směňují za jiné statky jak statky, které výrobce potřebuje ke své produkci, tak statky, jeţ potřebuje ke své spotřebě (např. k zajištění svého ţivobytí). Tito výrobci prostřednictvím směny mohou vyuţívat své komparativní výhody.

24 - Přenos informací ve vztazích mezi nabízejícím a poptávajícím: při tomto přenosu informací nabízející poptávajícímu, i poptávající nabízejícímu, sděluje informaci o sobě (která je jinak nedostupná). Jedná se zejména o informace o preferencích jednotlivých subjektů trhu. Základní ekonomické otázky a jak je trh řeší: 1. Co (které statky) produkovat? 2. Jak, tj. jakým způsobem a prostřednictvím kterých výrobních faktorů, produkovat? 3. Pro koho produkovat, tedy kdo bude vyprodukované statky spotřebovávat? Trh řeší tyto tři otázky následujícím způsobem: 1. O tom, co vyrábět, dává výrobcům informaci poptávka. 2. O tom, jak vyrábět, rozhoduje konkurence, která kaţdého výrobce nutí vyuţívat co nejefektivnějších výrobních postupů. 3. O tom, pro koho vyrábět, rozhoduje trh tím, ţe kaţdému subjektu přiděluje prostředky, které můţe směnit za jiné statky. Příklady, kdy se trh rozvinul, ačkoliv byl omezován. Co trh neřeší: - diferenciaci příjmů, - nejsou na něm produkovány veřejné statky (kde nelze spotřebitele vyloučit ze spotřeby), - problematiku externalit (ne vţdy je produkováno optimální mnoţství statků). Nutné podmínky fungování trhu: - existence vlastnických práv, kdy pouze vlastníci mohou disponovat s vlastněným majetkem, - dodrţování dobrovolně uzavřených smluv a zajištění tohoto dodrţování, - moţnost volného vstupu do odvětví a odchodu z odvětví. Blíţe: viz kapitola 4.8 učebnice Cenová elasticita poptávky a nabídky Cenová elasticita (pruţnost) je procentuální změna poptávaného či nabízeného mnoţství statku k procentuální změně ceny. Jinými slovy nám cenová elasticita říká, o kolik procent se změní poptávané nebo nabízené mnoţství statku, pokud se cena změní o určité procento. Vzoreček cenové elasticity: e = ( Q 2 Q 1 /(1/2 * (Q 2 + Q 1)) / ( P 2 P 1 /(1/2 * (P 2 + P 1))

25 Vysvětlení, proč tento tvar. Křivky z hlediska elasticity: Absolutně elastická křivka e = Elastická křivka e 1 Křivka s jednotkovou elasticitou e = 1 Neelastická křivka e 1 Absolutně neelastická křivka e = 0 Změna ceny vede k nekonečně velké změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede k vyšší neţ procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede právě k procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny vede k menší neţ procentní změně poptávaného či nabízeného mnoţství. Procentní změna ceny nevede k ţádné změně mnoţství. Elasticita u poptávky: Cenová elasticita poptávky udává, o kolik vzroste poptávané mnoţství, pokud cena klesne o jedno procento, respektive o kolik klesne poptávané mnoţství, pokud cena vzroste o jedno procento. Cenová elasticita poptávky závisí zejména na: - Čím je statek více nezbytný, tím je poptávka po něm méně elastická. Tj. poptávka po tzv. nezbytných (základních) statcích (základní potraviny, základní bydlení, nutné léky apod.) bude spíše neelastická, poptávka po luxusních statcích bývá naopak spíše elastická. - Pokud má statek blízké substituty a lze jej tedy nahradit, bude poptávka po něm velmi elastická. Na růst ceny mohou spotřebitelé snadno reagovat sníţením poptávaného mnoţství. - Pokud u statku lze volit různé mnoţství či úroveň spotřeby daného statku (u statků typu dovolené apod.) bude poptávka po něm více elastická. - Časový faktor: v krátkém období je poptávka méně elastická neţ v dlouhém období, důvodem je skutečnost, ţe změna preferencí spotřebitele, nalezení substitutu apod. chvíli trvá je spojena s náklady (např. na vyhledání substitutu). Cenová elasticita poptávky zajímá zejména firmy, a to z důvodu, ţe změna ceny můţe v důsledku příslušné elasticity poptávkové křivky firmám zvýšit nebo sníţit celkový příjem. Platí následující závislosti: Elastická poptávková křivka (e 1) Neelastická poptávková křivka (e 1) Poptávková křivka s jednotkovou elasticitou Růst ceny Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství o více neţ 1 %, firmám se tedy sníţí celkový příjem. Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství o méně neţ 1 %, firmám se tedy zvýší celkový příjem. Růst ceny o 1 % vyvolá pokles poptávaného mnoţství Pokles ceny Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o více neţ 1 %, firmám se tedy zvýší celkový příjem. Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o méně neţ 1 %, firmám se tedy sníţí celkový příjem. Pokles ceny o 1 % vyvolá růst poptávaného mnoţství o

26 (e=1) o 1 %, celkový příjem firmy zůstane tedy zachován. 1 %, celkový příjem firmy zůstane tedy zachován. Elasticita u nabídky: Cenová elasticita nabídky udává, o kolik se zvýší nabízené mnoţství, pokud cena vzroste o jedno procento, respektive o kolik poklesne nabízené mnoţství, poklesne-li cena o jedno procento. Cenová elasticita nabídky závisí zejména na: - Pokud jsou náklady na vstup do odvětví produkující příslušný statek vysoké, je nabídka méně elastická. I vysoká cena statku nemusí v takovém případě krýt náklady spojené s jeho produkcí (se vstupem do odvětví) a firmy nebudou v případě růstu ceny produkci zvyšovat. - Pokud existují různá omezení vstupu do odvětví produkující příslušný statek, je nabídka méně elastická. - Pokud lze v daném odvětví vytvářet zásoby daného statku s menšími náklady, je nabídka více elastická neţ v případě, kdy produkt nelze uchovávat, či kdy jeho skladování vyţaduje značné náklady. - Pokud lze technologii pouţívanou v daném odvětví pouţít i k výrobě jiných statků, bývá nabídka více elastická. Pokud lze technologie snadno převádět, mohou být snadno pouţity v odvětvích s vysokou poptávkou, čili při růstu ceny lze snadno zvýšit nabízené mnoţství. - Časový faktor: v krátkém období je změna nabídky méně elastická neţ v dlouhém období. V krátkém období firmy nedisponují dostatečným mnoţstvím vhodných výrobních faktorů, aby při růstu ceny mohly rozšířit produkci. Naopak, při poklesu ceny se firmám nemusí vyplatit omezovat produkci, protoţe při sníţení produkce by krátkodobě dosahovaly větší ztráty, neţ jaké jsou jejich fixní náklady. Elasticita konkrétních nabídkových křivek vysvětluje, proč jsou některé statky extrémně drahé a jiné extrémně levné: statky, které mají neelastickou nebo dokonce absolutně neelastickou nabídkovou křivku a po kterých existuje vysoká poptávka, budou výrazně draţší neţ statky s elastickou nabídkovou křivkou. Grafické znázornění. Blíţe: viz kapitoly 4.9 aţ 4.11 učebnice

27 Důleţité: trţní poptávková a nabídková křivka, jak je tato křivka získána. Trţní rovnováha, nerovnováha na trhu statků přebytek a nedostatek na trhu statků, příčiny nerovnováhy, důsledky regulovaných cen. Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce. Pohyb po křivce nabídky či poptávky, posuny křivky nabídky nebo poptávky, faktory způsobující dané posuny. Pojem trh, jak trh řeší základní otázky ekonomie, předpoklady trhu. Cenová elasticita, elasticita poptávkové a nabídkové křivky, faktory ovlivňující tuto elasticitu. Co zde není jasné?

28 Po prostudování textu k páté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 5. Trţní poptávková a trţní nabídková křivka. Trţní rovnováha. Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce. Nerovnováha na trhu statků. Důsledky regulovaných cen. Elasticita nabídkové a poptávkové křivky. Jevy, se kterými se lze setkat na trhu.

29 Šestá přednáška Obsah přednášky: Dokonalá konkurence Definice a charakteristika dokonalé konkurence Dokonale konkurenční trţní prostředí můţeme charakterizovat jako prostředí, ve kterém producent není schopen ovlivnit cenu, za kterou prodává své statky. V dokonalé konkurenci je tedy firma příjemcem trţní ceny (cenovým příjemcem), musí akceptovat trţní cenu, tedy cenu, která se vytvoří na trhu. V dokonalé konkurenci je moţný volný vstup do odvětví a volný výstup z odvětví. V dokonale konkurenčním prostředí prodává producent veškeré mnoţství své produkce za cenu, která se na trhu vytvoří. Producentovi se přitom nevyplatí odchýlit se od trţní ceny. Pokud by producent (prodejce) sníţil cenu pod úroveň trţní ceny, jeho celkový příjem by poklesl. Pokud by naopak producent (prodejce) v dokonalé konkurenci zvýšil svou cenu nad úroveň trţní ceny, tak by ztratil zákazníky ti by se přesunuli k ostatním výrobcům (prodejcům), kteří prodávají za (niţší) trţní cenu. Podmínky dokonalé konkurence - Velké mnoţství prodávajících a kupujících - Volný vstup výrobců do odvětví a volný výstup z odvětví - Homogenní produkt - Dokonalá informovanost kupujících - Nulové náklady na změnu dodavatele Blíţe: viz kapitola 5.1 učebnice Paretovská optimálnost dokonalé konkurence Rovnováha firmy v dokonale konkurenčním prostředí Podmínka rovnováhy: MR = MC křivka MR má tvar přímky, MR je roven ceně statku (firma prodává všechny statky za stejnou cenu) Pokud je v bodě rovnováhy EP (EP/Q ) > 0, firmy vstupují do odvětví. Pokud je v bodě rovnováhy EP (EP/Q ) < 0, firmy odcházejí z odvětví. Grafické znázornění těchto situací. Dlouhodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci: v minimu křivky AC, tj. tam, kde křivka MC protíná křivku AC (tj. v bodě zvratu), v tomto bodě je EP i EP/Q roven 0. Firmám se nevyplatí produkci zvyšovat ani sniţovat, z jejich pohledu je rozsah produkce, který je nabízen, optimální nastává rovnováha v odvětví. Protoţe v bodě dlouhodobé rovnováhy platí MR = MC, firmy v tomto bodě maximalizují účetní zisk. Spokojeni jsou i spotřebitelé. Statek si v dokonalé konkurenci můţe koupit kaţdý spotřebitel, pro kterého je uţitek z dané jednotky statku vyšší nebo roven ceně, která na dokonale konkurenčním trhu vznikla. Nevyplatí se přitom produkovat ţádné dodatečné statky, protoţe

30 mezní náklady spojené s touto produkcí by byly vyšší neţ mezní uţitek, který by tyto dodatečné statky přinesly spotřebitelům. Blíţe viz kapitola 5.2 učebnice Důleţité: podmínky dokonalé konkurence, důsledek dokonalé konkurence (firma příjemce ceny). Krátkodobá a dlouhodobá rovnováha firmy v dokonalé konkurenci. Co zde není jasné?

31 Po prostudování výše textu k šesté přednášce a příslušných pasáţí učebnice byste měli být schopni zodpovědět následující zkouškové otázky: 6. Charakteristika a podmínky dokonalé konkurence, optimum firmy v dokonale konkurenčním trhu. Paretovská efektivnost dokonalé konkurence.

32 Sedmá přednáška Obsah přednášky: Nedokonalá konkurence: charakteristika a znaky, krátkodobá a dlouhodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci, mrtvá ztráta v nedokonalé konkurenci, oligopol a monopolistická konkurence V nedokonale konkurenčním prostředí je firma tvůrcem ceny firma můţe ovlivnit mnoţství statků, které bude produkovat a prodávat, změnou ceny. Jinými slovy, ceny statků, které bude firma stanovovat, aby prodala svoji produkci, závisí na rozsahu produkce této firmy. Nedokonalá konkurence je častější neţ dokonalá. Důvody: - Konkrétní produkty nejsou homogenní - Neexistují nulové náklady na změnu dodavatele - Neexistuje dokonalá informovanost ani prodávajících ani kupujících - Náklady na vstup do odvětví jsou vysoké - Volný vstup do odvětví je omezen z jiných důvodů (nutnost mít speciální schopnosti, stanoví tak zákony apod.) Důsledek: firma je tvůrcem ceny. Chce-li firma zvýšit velikost své produkce, musí změnit cenu statků, které produkuje. Konkrétně: chce-li prodávat více, musí zlevnit. Firmy přitom obvykle nesniţují cenu jen dodatečně produkované (prodávané) jednotky, ale všech jednotek. Důvodem je skutečnost, ţe se producentovi nevyplatí o ceně vyjednávat zvlášť s kaţdým z kupujících/spotřebitelů, ale je pro něj jednodušší (a méně nákladné), kdyţ při rozšíření produkce stanoví novou niţší cenu, která je stejná pro všechny kupující. I v nedokonalé konkurenci platí, ţe výrobce by měl produkovat a zvyšovat svou produkci, pokud mezní příjmy jsou vyšší nebo maximálně rovny neţ mezní náklady. Rovnováha firmy tedy nastává pro takové mnoţství produkce, ve kterém se mezní příjmy a mezní náklady rovnají (ve kterém platí MR = MC). MR v nedokonalé konkurenci klesá, a klesá rychleji neţ AR. Právě proto, ţe firma sniţuje cenu všech jednotek (nejenom poslední jednotky). Blíţe: viz kapitola 6.1 učebnice Krátkodobá rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci Tam, kde se MR = MC. Dané mnoţství Q 0 firma prodává za cenu P 0, za danou cenu jej spotřebitelé jsou ochotni koupit. Křivka d (poptávková křivka po produkci jedné firmy) je klesající viz výše: firma je příjemcem ceny, chce-li prodat více, musí zlevnit (dodatečné mnoţství si spotřebitelé koupí jen za niţší cenu).