Bude evropská krize následovat Japonsko?

Transkript

1 Sever proti Jihu ekonomické rozdíly Magazín investičních příležitostí Oracle a sen Larryho Ellisona Vydělejte na zájmu bohatých lidí v luxusu, radí manažerka fondu Amundi Luxury and Lifestyle Anne Leborgne Bude evropská krize následovat Japonsko? Privátní správa aktiv a individuální přístup Investiční kapitálové společnosti KB

2 Editorial Vážení čtenáři, listujete druhým vydáním magazínu IKS KB, který vám představuje svět investic. Je paradoxem doby, že přes probíhající finanční krizi, v níž se na hraně bankrotu potácejí celé státy, se velmi dobře vede segmentu luxusního zboží a služeb. Objem trhu s luxusními produkty utěšeně roste, stejně jako počet lidí, kteří na ně mohou dosáhnout. Doslova přes noc se rodí milionáři v Číně, Indii či Latinské Americe a právě rozvíjející se trhy jsou hlavními tahouny rozkvětu luxusu. Těžit z tohoto trendu mohou i běžní smrtelníci díky investicím právě do luxusních značek. Zajišťuje je i velmi úspěšný fond Amundi Luxury and Lifestyle, který vám podrobněji představíme. Ať už se v posledních měsících bavíte s kýmkoliv, řeč se pravidelně stočí ke krizi. Někteří odborníci s ohledem na další evropský vývoj zmiňují jako memento příběh japonského hospodářství. A varují, že růst eurozóny může zamrznout na hodně dlouho, jako se to stalo v Japonsku na počátku 90. let. Podívali jsme se proto na historii tamních problémů. Vzestupy a propady se promítly i do života šéfa softwarové firmy Oracle a jednoho z nejbohatších lidí planety Larryho Ellisona, jehož příběh vám předkládáme. Právě Ellison je prototypem boháče užívajícího si života plnými doušky, což mě vrací k tématu investic do luxusních značek. A zároveň přivádí k myšlence investičních řešení pro bonitní tuzemskou klientelu, které je určena naše nabídka tří fondů KB Privátní správy aktiv, se kterými vás blíže v tomto magazínu seznámíme. Přeji vám inspirativní čtení, Albert Reculeau předseda představenstva Investiční kapitálová společnost KB, a. s.

3 Editorial Tiráž Magazín IKS KB Vydavatel: Investiční kapitálová společnost KB, a. s. Dlouhá 713/ 34, Praha 1 Produkce a grafické zpracování: Corporate Publishing, s. r. o. Redakční rada: Pavel Hoffman (IKS KB) Jan Chlumský (IKS KB) Radek Súkala (CoPu) Redakce: Martin Kavka Radek Šalanda Martin Zika Zdena Líkařová Jazyková úprava: Petra Vychodilová Design: Vladimír Trčka Produkce: Ditta Dvořáčková tel.: ditta.dvorackova@copu.cz

4 Rozhovor Bohatí lidé se ani v krizi nevzdávají luxusu. Vydělejte na tom Touhu nejbohatších lidí planety po luxusním zboží můžete využít i ke zhodnocení vlastních úspor. Nejspíš totiž jen tak nezmizí. Překotně se rozvíjející ekonomiky v Asii či Latinské Americe plodí nové a nové milionáře, stejně tak roste tamní střední třída, která si také ráda dopřává luxusní zboží. Není proto divu, že trh s luxusními produkty rostl i v nelehkých dobách globální ekonomické krize. Anne Leborgne má více než 14 let zkušeností z finančních trhů, vede fond Amundi Luxury and Lifestyle od roku 2007 a patří do týmu Global Stock Picking. Anne úzce spolupracuje s analytickým týmem Amundi, který zahrnuje i několik zkušených analytiků pokrývajících oblast luxusního zboží a životního stylu.

5 Rozhovor Investovat do firem, které nabízejí luxusní zboží i služby, se vyplácí. Můžete to udělat i prostřednictvím fondu Amundi Luxury and Lifestyle, který v následujícím rozhovoru představuje Anne Leborgne. Můžete představit fond Amundi Luxury and Lifestyle? Jeho hlavní charakteristikou je především to, že investuje do zboží a služeb, které jsou běžnou součástí života těch nejbohatších lidí planety. Převážná část fondu je tedy zaměřena na luxusní sektor, ale vzhledem k tržní diverzifikaci také těží z investic do dalších oblastí životního stylu. Fond má spíše střednědobý a dlouhodobý investiční horizont a je vhodný pro investory, kteří mají vztah k luxusnímu zboží nebo sázejí Z dlouhodobého pohledu Amundi překonává konkurenční fondy. Renomovaná společnost Lipper ho ostatně hodnotí jako nejlepší fond v uplynulých třech i pěti letech v dané kategorii. na dynamický růst bohatství hlavně na rozvíjejících se trzích. Zmínila jste vedle luxusního segmentu i investice do dalších oblastí životního stylu. O jaké oblasti jde? Luxusní sektor je spojován především s haute couture, šperky, hodinkami, kosmetikou či parfémy, ale spadají sem také špičkové značky v oboru sportovního zboží, luxusní hotely, prémiové automobilky, dále třeba ty nejlepší a nejmodernější lékařské přístroje apod. Proto máme ve svém výběru až 160 akcií. Čistě luxusní značky však v našem portfoliu vždy tvoří alespoň 40 procent. Jak vybíráte a třídíte společnosti vhodné pro investici v rámci fondu? Vše začíná u makroekonomických analýz a analýz jednotlivých sektorů. Klíčem k úspěchu je identifikovat růstové příležitosti. To se nám dobře dařilo ve střednědobém horizontu například v hodinářském průmyslu. V druhém kroku provádí manažer fondu fundamentální analýzu založenou jak na kvalitativních (analýza konkurence, kvality managementu a značky,

6 Rozhovor Vývoj kurzu mezinárodního působení apod.), tak kvantitativních (cash flow, odhadovaný růst, marže apod.) kritériích. Na základě toho protřídíme nasbíraná data a určujeme nejatraktivnější akcie Amundi Luxury and Lifestyle Luxusní fond usiluje o dlouhodobý kapitálový růst prostřednictvím investic alespoň 67 procent svých celkových aktiv do akcií společností nabízejících luxusní a prestižní zboží a služby, tedy například šperky, parfémy, módu, hotely, auto mobily, alkohol, cestovní ruch a další. Jedná se vždy o společnosti kotované na regulovaném trhu v jakékoliv zemi světa. Cílem fondu je dlouhodobě překonávat referenční index MSCI World Consumer Discretionary. Amundi Luxury and Lifestyle je vhodný pro investory hledající dlouhodobé zhodnocení kapitálu, minimální investiční horizont by měl být 5 let a více. Svět se potýká s hospodářskou krizí, jak ji přestál trh s luxusním zbožím? Celý sektor prožíval v posledních dvaceti letech silný růst. Opírá se přitom především o to, že velmi bohatí lidé jsou víceméně chráněni před různými cyklickými výkyvy. Sektor proto vytrvale rostl s výjimkou roku 2009, kdy jsme v globálním měřítku zažívali dozvuky finanční krize. Luxusní společnosti jsou ale ve srovnání s lety 2008 a 2009 v lepší kondici a mohou lépe čelit hospodářským turbulencím. K tomu přispívá třeba i větší regionální diverzifikace, například Asie má nyní na tržbách obchodníků s luxusem 40procentní podíl, zatímco před čtyřmi lety to bylo jen 20 procent. Můžete odhadnout další vývoj v segmentu luxusních značek? Velikost trhu s luxusním zbožím odhadovala společnost Bain & Company v roce 2010

7 Rozhovor Rozhovor s Anne Leborgne na You Tube (anglicky). na 172 miliard eur. V příštích letech bude celý sektor posilovat, už vzhledem k rostoucí poptávce zákazníků z rychle se rozvíjejících ekonomik, které již nyní tvoří zhruba 50 procent celosvětové poptávky po luxusním zboží. Výrazný potenciál má především Čína. McKinsey odhadují, že čínský trh poroste mezi lety 2010 až 2015 o 18 procent ročně. V Číně je stále více bohatých lidí, navíc významnou roli hraje i zdejší střední třída. Čína je také stále větším hráčem na poli cestovního ruchu. Další významné trhy rostou také v Latinské Americe a Indii. YouTube Rozhodující pro rozvoj luxusního sektoru tedy bude poptávka především v Asii? Ano, Asie a především již zmíněná Čína je pro tento růst klíčová. Je specifikem celého odvětví, že nejznámější luxusní značky jsou sice koncentrovány v Evropě a Spojených státech, ale největší zájem o luxusní zboží pochází především z rozvíjejících se trhů na jiných kontinentech, které rychle bohatnou. Podobných fondů jako Amundi Luxury and Lifestyle je více, proč si tedy vybrat právě ten váš? Z dlouhodobého pohledu Amundi překonává konkurenční fondy. Renomovaná společnost Lipper ho ostatně hodnotí jako nejlepší fond v uplynulých třech i pěti letech v dané kategorii. Ve srovnání s konkurenty nabízí koncentrovanější portfolio, které je také více rozkročeno v různých oblastech životního stylu. Text: Martin Kavka

8 Téma Evropa? Sever proti Jihu Společnost Nokia se v roce 2000 stala největším světovým vývozcem mobilních telefonů, což významně posílilo hospodářsky růst Finska. Titulek článku by možná někdo označil za zbytečně vyhrocený, popřípadě za klasickou ukázku mediální honby za senzací a čteností. Faktem ovšem zůstává, že ekonomické rozdíly mezi jižními a severními státy Evropské unie jsou hlavním problémem současnosti a navíc se stále prohlubují.

9 Téma Inflační sklony, vysoká nezaměstnanost, relativně nízká úroveň HDP či vysoké zadlužení. To všechno jsou faktory, kterými státy jižní Evropy trpí už prakticky po desetiletí. A v posledních letech se přidávají další problémy. Demonstrujme si vývoj a současnou situaci těchto regionů na příkladu dvou zemí, Finska a Portugalska. Srovnání je možné provést díky ne až tak velkým rozdílům například v počtu obyvatel či velikosti ekonomiky. Zemědělství, pak revoluce V jednom zásadním aspektu si obě země byly podobné už v době, kdy začneme naši cestu do minulosti, tedy přibližně v polovině minulého století: dominantním sektorem jejich hospodářství tehdy bylo zemědělství. Ve Finsku začal proces modernizace v 60. letech. Postupně došlo k devalvaci měny, růstu produktivity a exportu, avšak ještě do poloviny 80. let země v důsledku specifického vztahu k tehdejšímu Sovětskému svazu nemusela čelit žádné západoevropské konkurenci a její ekonomika byla navíc státem vysoce regulovaná. Dnes patří Suomi mezi nejobdivovanější státy na světě. V první polovině 90. let totiž ve struktuře jeho hospodářství došlo doslova k revoluční změně. Do té doby dominantní těžký průmysl ustoupil do pozadí a země se postupně stala technologickou velmocí. Finsko se z hlediska použití informačních a komunikačních technologií a také znalostí a inovací už v té době zařadilo na čelo pomyslného žebříčku. Už v polovině 90. let se Finsku v této oblasti podařilo předstihnout Spojené státy a v roce 1998 také Japonsko. V roce 2004 dosáhly jeho výdaje na výzkum a vývoj 3,5 % HDP (evropský průměr je okolo 2 %). Jak poukazuje Eva Karpová, docentka na Vysoké škole ekonomické v Praze, Finové byli navíc mimořádně úspěšní v přípravě projektů pro čerpání peněz ze strukturálních fondů, podařilo se jim získat prakticky 100 % vyčleněných prostředků. Velmi dobrým tahem byla také zásadní modernizace tradičních oborů, jako je papírenství či dřevařský průmysl, díky čemuž se u nich pravidelné poklesy zahraniční poptávky neprojevují tak silně jako

10 Téma Dnes patří Suomi mezi nejobdivovanější státy na světě. v zemích závislých na automobilovém průmyslu a dalších moderních odvětvích. S Nokií nahoru a dolů To všechno se logicky projevilo na ekonomických výsledcích země a také na životní úrovni obyvatel. V posledních letech se Finové pravidelně objevují na špičce všech možných mezinárodních srovnání, ať jde o výkon ekonomiky, nízkou úroveň zadlužení, či třeba o pocit životního štěstí obyvatel. K jejich úspěchu významně přispěla i společnost Nokia, která se v roce 2000 stala největším světovým vývozcem mobilních telefonů, což významně posílilo hospodářský růst země. Když byla Nokia na vrcholu, vytvářela přímo 4 % HDP země. Jenže začátek světové finanční krize přinesl také její pád, což se nutně muselo na finské ekonomice podepsat. Jak poznamenal v časopise Euro ekonom Miroslav Zámečník, Finsku nejspíše nepomohlo ani jeho členství v eurozóně, protože například sousední Švédsko je dnes i díky své volně plovoucí koruně v lepší kondici téměř ve všech ukazatelích, což se dříve nestávalo. A pokud jde o aspekty, které finskou ekonomiku nejvíce ohrožují, v literatuře bývá asi nejčastěji zmiňován vysoký podíl daňových příjmů, vysoká sazba daně z příjmu soukromých osob, vysoké hodnoty odměn na vyšších manažerských postech či zákonné normy ošetřující oblast nezaměstnanosti. Portugalsko: dlouhodobé problémy V Portugalsku začali s reformami až o 20 let později než ve Finsku. Od 40. let minulého století totiž v zemi vládl autokratický režim a teprve po tzv. Karafiátové revoluci v roce 1974 došlo k demokratizaci a pluralizaci společnosti, která přinesla zásadní politické, ekonomické a institucionální změny. V roce 1986 země vstoupila do Evropského hospodářského společenství (EHS) a následně se její rozvoj výrazně zrychlil. Byla dokončena privatizace, země čerpala

11 Téma V minulosti bylo hospodářství Finska a Portugalska orientované hlavně na zemědělství. značné dotace ze strukturálních fondů, především na infrastrukturu, snížila se nezaměstnanost a rostla kupní síla. Jenže po vstupu do eurozóny pozitivní trend na rozdíl od Finska nepokračoval. Podle Evy Karpové lze zjednodušeně říct, že hlavní příčinou neúspěchu Portugalska byl růst zemí, jejichž ekonomika byla postavená na moderních technologiích a znalostech (mezi které Portugalsko nepatří). V důsledku zavedení eura v zemi vzrostly mzdové náklady. Narostla vnější i vnitřní nerovnováha, poklesla produktivita práce i domácí poptávka. Klesla konkurenceschopnost, prohloubily se strukturální problémy. Dá se říct, že celosvětová krize pro Portugalsko znamenala eskalaci dlouhodobých problémů, přičemž pokles HDP a strnulý trh práce způsobily růst fiskálních deficitů. Byť v roce 2010 tehdejší premiér Sokrates pod vlivem obav z řeckého scénáře přišel s pokusem o reformu - došlo ke škrtům v rozpočtu, byly sníženy platy ve státním sektoru a zvýšeny daně, ekonomické problémy země se prohlubují a mluví se o ní jako o dalším kandidátovi na pomoc z ESFS. Například portugalský veřejný dluh z hlediska podílu na HDP se od roku 2006 do roku 2010 zvýšil z 64 % na 93 %. Podle Evy Karpové je z hlediska srovnání obou zemí v tomto tisíciletí nejnápadnějším defektem Portugalska již zmíněná vnitřní ekonomická nerovnováha (mezi jejíž hlavní indikátory patří HDP, tzv. produkční mezera, inflace, hrubý veřejný dluh atd.), která až do vypuknutí krize nebyla tak zásadním problémem. Naopak

12 Téma s vnější nerovnováhou, mezi jejíž základní orientační indikátory patří saldo běžného účtu či zahraniční zadluženost, má Portugalsko problémy dlouhodobě. Eva Karpová se nicméně domnívá, že z hlediska boje s finanční krizí jsou mezi jižními státy Portugalci nejdisciplinovanější a skutečně výrazně šetří. Avšak to, jaká bude jejich budoucnost, budoucnost evropského jihu a potažmo celé Evropy, už dnes zdaleka nezávisí pouze na nich. Je třeba jednat, ne mluvit Který z uvedených modelů je životaschopnější, je jasné. Jakkoli to bylo zřejmé už před rokem 2009 (je však třeba dodat, že potíže zemí jižního křídla jsou různé povahy, třeba španělské veřejné finance byly před rokem 2008 prakticky v naprostém pořádku), nyní se ukazuje stále jasněji, že pokud někdo současnou ekonomickou krizi ustojí, budou to především severské země. Budoucnost Jihu je naopak zatížena vysokou nejistotou. A co z výše uvedeného vyplývá pro Česko? O tom, že pro stát, jakým je ČR, je strategicky mimořádně důležité intenzivně, ale také promyšleně podporovat vzdělanost, školství, technologie a výzkum, asi nepochybuje nikdo. Problém, a to zcela zásadní, je ovšem v rovině praktické. Stačí si připomenout některá čísla: státy EU v průměru vydávají na vzdělávání 5,1 % HDP. Nejúspěšnější země evropské sedmadvacítky investují do tohoto sektoru 6 % a víc, patří mezi ně Finsko (6,1 %), Švédsko (6,7 %), Dánsko (7,8%) či Kypr (7,4 %). Česko je svými 4,08 % čtvrté od konce. Není tedy divu, že například všechny mezinárodní testy měřící kvalitu školního vzdělání na úrovni základních a středních škol, jako je například PISA, ukazují v poslední době velké zhoršení českých studentů. Hodně se o tom u nás mluví, s různými politiky vznikají různě kvalitní strategie konkurenceschopnosti apod., nicméně ve skutečnosti se prakticky nic neděje. A dokud se toto nezmění, nemůžeme očekávat žádné výrazné zlepšení. Text: Martin Zika

13 Téma Dlouhá japonská krize. Hrozí Evropě něco podobného? Hospodářská krize není v Japonsku žádnou novinkou. Je tam všudypřítomná už od počátku devadesátých let. Právě v roce 1990 se totiž definitivně zastavil japonský hospodářský zázrak a proměnil se v nekončící noční můru. Během pouhého roku se tehdy propadl akciový index Nikkei-225 o více než 40 procent a země vycházejícího slunce dodnes čeká na návrat prosluněných poválečných dob.

14 Téma Japonsku se po prohrané druhé světové válce podařilo podobně jako Německu poměrně rychle vzpamatovat, mohlo se spolehnout především na obrovský hospodářský růst, který dlouhá desetiletí neztrácel dech. Zpomalil nakrátko v polovině šedesátých let, ale nijak dramaticky. Na konci šedesátých let zamířila křivka opět vzhůru a ovlivňovaly ji pouze vnější krize, například ta ropná z roku Japonská ekonomika vypadala jako dobře promazané perpetuum mobile, stroj, jehož soukolí se nikdy nezastaví. Hlad po japonských inovacích Japonci těžili hlavně z výjimečných inovací, které přinášeli světu. Vyšla jim sázka na přesun těžiště vlastní ekonomiky od nepružných oborů průmyslu do odvětví elektroniky a nových technologií, které byly v té době na trvalém vzestupu. Celosvětový hlad byl také po stále kvalitnějších japonských automobilech, na tamním exportu se rovněž významnou měrou podílely stavby lodí. Spolu s inovacemi rostla i produktivita práce, ekonomickému rozvoji napomáhaly také významné vládní investice i úroková politika centrální Bank of Japan, která snižovala úrokové sazby a držela je na nízké úrovni. Získat kapitál na finančním trhu bylo díky tomu snadné, příliv levného kapitálu zvyšoval tempo japonského hospodářství. Příznivá politika centrální banky podpořila růst akciového trhu a trhu s nemovitostmi. Ceny nemovitostí rostly, index tokijské burzy taktéž. Trhy začaly zvolna připomínat nebezpečně nafouklou bublinu. Stačí dva příklady za všechny: Hodnota akcií japonských firem například v jednu chvíli přerostla hodnotu celých Spojených států. A za pozemek o rozloze 250 hektarů v centru Tokia byste zaplatili více než za všechnu kalifornskou půdu. Šílené? Ano! Že by ale tahle bublina splaskla? A s velkým rámusem? Kdepak, konec téhle pohádky nečekal v Japonsku nikdo. Ale on musel přijít Plíživě se začaly projevovat první příznaky, a to ještě v době opojení hospodářským zázrakem, zdánlivě nekonečným růstem. Kromě nezdravých bublin ve finančním i realitním sektoru byl indikátorem

15 Téma hlavně nárůst nezaměstnanosti. Vzrůstaly také vnitřní dluhy státu a jen jejich splácení si vyžádalo prakticky celou pětinu vládních výdajů. Pozdní reakce administrativy Teprve pak se začaly pomalu rozhoupávat k činům centrální banka i vláda. Zatímco administrativa přišla s daňovou reformou, která měla zajistit větší tok peněz do státní kasy, centrální banka se rozhodla zpřísnit úvěrování na trhu s nemovitostmi a obecně přihodit překážky na cestu k úvěrům. Přehřátá ekonomika však v tu dobu už výrazně doutnala. Bank of Japan zareagovala rovněž skokovým zvýšením vedoucí úrokové sazby, což zastavilo růst indexu Nikkei-225. Když navíc v dalších měsících vyšly najevo úvěrové machinace, začal sešup hlavního akciového indexu. Burzovní pád s sebou strhl do propasti i obchodování s realitami. Ke dnu šly japonské banky, dlužníci totiž ručili jen znehodnocenými nemovitostmi. Bankovní ztráty činily stovky miliard dolarů, což samozřejmě musela Uplynulo dlouhých dvanáct let. Ani takováto doba od splasknutí bubliny a vypuknutí hospodářské krize Japonsko nezotavila. sanovat vláda. Japonská ekonomika se tak propadla do hluboké recese. Střih. Uplynulo dlouhých dvanáct let. Ani takováto doba od splasknutí bubliny a vypuknutí hospodářské krize Japonsko nezotavila. Přitom svět v polovině devadesátých let prožíval konjunkturu. Japonskou ekonomiku ale nenakoplo ani to. Ztracená dekáda Recese pokračuje, tamní ekonomice samozřejmě nijak neprospívají ani nedávné či současné ztráty na evropských a amerických trzích. Rovněž pokusy státu oživit skomírající hospodářství pumpováním vládních výdajů nezabírají. Pozitivní efekt

16 Téma nemělo ani snížení diskontní sazby na současných 0,1 procenta. Japonské hospodářství je stále jako pacient v kómatu. Na podobné impulzy nereaguje. V krizi totiž poptávka firem po úvěrech klesá. To následně vede k deflační spirále, po klesající poptávce klesají ceny, stejně tak i hrubý domácí produkt, a kruh se uzavírá. Razantně se tak zvyšují úspory v ekonomice, nikdo je ale nepoužívá pro investice, neboť si nikdo ani nechce půjčovat. Politika japonské centrální banky tak vedla jen ke krátkodobému efektu, pak ale ekonomika spadla do zmíněné deflační spirály. Systémová krize takto velkého rozsahu vyžaduje podle zkušeností jiných zemí okamžité a radikální řešení s řadou nepopulárních opatření. K tomu ale v Japonsku nedošlo, proto se také krize natahuje pružně jako guma. Japonci například stále nevyřešili funkčnost bankovního systému, pouze sanovali bankovní dluhy. I kvůli tomu už ztratili více než dekádu. Japonsko se stejně jako ČR a celá západní Evropa potýká s negativním demografickým vývojem. Je na tom Evropa hůře? O současné globální krizi se hovoří už pár let. Ale to je stále v porovnání s tou japon-

17 Téma skou krátká doba. Přitom i Evropě, která je epicentrem celé krize, může hrozit podobný scénář. Objevuje se i řada názorů, že v Evropě může být dokonce ještě o poznání hůře. Důvod? Eurozóna se pere s málo konkurenceschopným průmyslem na jihu kontinentu, navíc evropské domácnosti nemají k dispozici takové úspory jako ty japonské. Zatímco japonská vláda si tak může půjčit u svých občanů, země eurozóny musejí přesvědčovat investory na finančních trzích. A platí obrovské přirážky za riziko. Jestliže mají velké problémy udržet finance pod kontrolou disciplinovaní Japonci a potíže mají i Američané se svými velkými bankovními domy, je společné vládnutí národních vlád v Evropě noční můrou pro odhadování věcí příštích. Právě lavírováním evropských politiků totiž trpí celá eurozóna. Evropané navíc nemají zkušenosti se záchranářskými pracemi takového rozsahu - poslední bankovní krizi zažilo v letech 1990 až 1993 Švédsko, ale ta byla v mnohem menším měřítku a navíc v rámci jednoho státu s nezávislou měnovou politikou. Není proto divu, že Evropa neví, kudy ze svých problémů, a spoléhá na politiku větší integrace obnášející bankovní unii. Ideální by však nejspíš bylo netahat do ekonomických trablů ideologii a zkusit nechat systém, aby se očistil prostřednictvím vlastních mechanismů. Jako to ostatně nyní dělají německé a francouzské banky, které se už zbavily velké části závazků vůči zemím z evropské periferie. Těžko ale říci, zda v současném stavu evropské integrace bude podobný krok bez zapojení politických elit možný. A to je právě to, co znovu a znovu vyvolává další otazníky nad budoucím vývojem a odhady možného konce krize. Text: Martin Kavka

18 Investiční tipy Privátní správa aktiv: pro klienty vyžadující individuální přístup Lidé, kteří disponují volnými penězi v řádu statisíců až milionů korun, jsou vyhledávanou klientelou mezi peněžními ústavy. Finanční domy se snaží tyto jedince nalákat na kvalitnější služby, osobní přístup a další nadstandardní výhody. Banky dobře vědí, že získat takové klienty není vůbec jednoduché, a když se jim to podaří, dělají vše pro to, aby si je udržely. Tito lidé se tak mohou těšit na výborný servis a špičkové služby.

19 Investiční tipy Jinak tomu není ani v Investiční kapitálové společnosti KB (IKS KB). Zde mohou výhod privátní správy aktiv využít lidé, kteří chtějí zhodnotit finance zhruba od půl milionu korun výše. Vše za pomoci zkušených portfolio manažerů a prostřednictvím kapitálových trhů. KB Privátní správa aktiv je připravena pro investory ve třech variantách, které se od sebe odlišují rizikovostí a potenciálním výnosem. Jedna varianta je určena pro investory, kteří nemají rádi riziko a požadují stabilitu a malé výkyvy své investice. Další dvě strategie jsou naopak určené pro klienty, kteří jsou připraveni akceptovat větší výkyvy hodnoty své investice. A to vše s cílem získat vyšší zhodnocení. V IKS KB si tak klienti mohou vybrat ze tří fondů. Tyto fondy privátní správy aktiv se ale svou charakteristikou blíží více individuální správě aktiv nežli klasickému fondu. Osobní reporting, aktivní správa portfolií obsahující mix akcií a dluhopisů, nízké poplatky to jsou hlavní přednosti fondů, které krátce po uvedení na trh získaly několik stovek investorů. Výhody KB Privátní správy aktiv aktivní správa portfolia zkušenými portfolio manažery vysoká likvidita investovaných prostředků osobní reporting informující klienta o aktuální výkonnosti a složení portfolia Pravidelné vyhodnocování výkonnosti portfolia částečně otevřená architektura umožňující široký výběr podkladových aktiv daňový režim podílového fondu výnos je pro fyzické osoby osvobozen od daně z příjmů, pokud investice trvá déle než 6 měsíců

20 Investiční tipy KB Privátní správa aktiv 1 Pro investory, kteří preferují nízké riziko, je připraven fond KB Privátní správa aktiv 1. Jedná se o konzervativní dluhopisový fond. Je možné jej chápat jako alternativu k termínovaným vkladům. Minimální doba investice by se měla pohybovat na úrovni 2 až 3 let. Průměrná délka splatnosti portfolia nesmí přesáhnout tři roky, což přispívá k vyšší stabilitě fondu. Emitenty dluhopisů mohou být státy, podniky nebo banky. Kreditní/podnikové dluhopisy ale mohou tvořit nejvýše 40 procent majetku fondu. Maximálně 80 procent dluhopisových pozic fondu tvoří dluhopisy investičního stupně. V případě příznivé situace KB Privátní správa aktiv 1 Vývoj kurzu 1,010 1,01 1,008 1,008 1,006 1,006 1,004 1,004 1,002 1,002 1,000 0, ,998 0,996 0,996 0,994 0, KB Privátní správa aktiv je připravena pro investory ve třech variantách, které se od sebe odlišují rizikovostí a potenciálním výnosem.

21 Investiční tipy na finančních trzích může manažer fondu ke zvýšení ziskového potenciálu zahrnout do portfolia i vysoce úročené dluhopisy neinvestičního stupně. Podíl těchto dluhopisů ale může dosáhnout maximálně 20 procent portfolia. Doporučený investiční horizont fondu je 2 až 3 roky. Co se týká teritoriálního zaměření fondu, jedná se čistě o Evropu. Fond byl zařazen do 2. rizikové skupiny (nízké riziko), protože historická hodnota jeho podílových listů kolísala pouze málo. Jak rizika ztrát, tak i výnosové šance byly relativně nízké. Manažer fondu usiluje v dlouhodobém horizontu o překonání následujícího benchmarku: 50 % CZGB 3-5Y (index českých státních dluhopisů se splatností 3 5 let), 40 % CZGB 1-3Y a 10 % 2MPRIBID. KB Privátní správa aktiv 2 Vývoj kurzu 1,20 1,15 1,10 1,05 1,001 0,95 0,90 0, , KB Privátní správa aktiv 2 Svojí povahou rizikovější, zato s vyšším potenciálním zhodnocením je spojen další fond, a tím je KB Privátní správa aktiv 2. Jedná se o smíšený fond s dominantní dluhopisovou složkou a nižším podílem akcií. Dluhopisová složka je tvořena především českými státními dluhopisy. Její podíl v celkovém portfoliu kolísá s ohledem na situaci na kapitálových trzích v intervalu 50 až 70 procent. Druhým pilířem fondu je akciová složka. Regionálně jsou upřednostňovány tituly ze střední a východní Evropy. Důvodem je velmi dobrá orientace týmu portfolio manažera na tomto trhu. Kvůli regionální diverzifikaci je portfolio doplněno o tituly z vyspělých finančních trhů. Váha akciové složky kolísá

22 Investiční tipy Co umožní KB Privátní správa aktiv Telefonický hovor výběr mezi různými investičními řešeními lišícími se rizikovostí a očekávaným výnosem Zhodnotit volné prostředky prostřednictvím kapitálových trhů využít služeb zkušených portfolio manažerů, kteří budou aktivně spravovat investované prostředky s ohledem na tržní situaci v intervalu 20 až 40 procent. Zbytek portfolia tvoří nástroje peněžního trhu. Doporučený investiční horizont fondu jsou 3 roky. KB Privátní správa aktiv 2 představuje prémiový produkt v investiční nabídce IKS KB, který v sobě spojuje výhody klasických otevřených podílových fondů a individuální správy aktiv. Fond je svým investičním za- měřením vhodný pro konzervativnější klienty, kteří jsou ochotni akceptovat v krátkodobém horizontu možné kolísání kurzu fondu. Doporučený investiční horizont je tři roky a déle. Minimální výše první investice je půl milionu korun a minimální výše každé následné investice je 10 tisíc korun. Minimální výše každého jednotlivého odkupu je 10 tisíc korun, popřípadě veškeré podílové listy v majetku podílníka, pokud hodnota jeho podílových listů fondu je nižší než tato částka. KB Privátní správa aktiv 4 Pro investory, kteří očekávají vyšší zhodnoceni svých financí a jako nedílnou součást jsou ochotni přijmout větší rizika, je určen další z fondů KB Privátní správa aktiv 4. Jedná se opět o smíšený fond, zato s podstatně výraznější akciovou složkou. Ta je dominantním pilířem fondu a zahrnuje akcie emitentů ze střední a východní Evropy. Vedle toho doplňkově také akcie obchodované na vyspělých akciových trzích (USA, západní Evropa). Váha akciové složky kolísá s ohledem na tržní situaci v intervalu 60 až 80 procent.

23 Investiční tipy Druhým, ale podstatně menším pilířem fondu jsou dluhopisy. Dluhopisová složka je tvořena zejména českými státními dluhopisy. Váha dluhopisové složky v celkovém portfoliu kolísá s ohledem na situaci na kapitálových trzích v intervalu 10 až 30 procent. Zbytek portfolia tvoří nástroje peněžního trhu. Doporučený investiční horizont fondu je kvůli akciím delší a činí pět let. KB Privátní správa aktiv 4 představuje prémiový produkt v investiční nabídce IKS KB, který v sobě spojuje výhody klasických otevřených podílových fondů a individuální správy aktiv. Fond je svým investičním zaměřením vhodný pro investory s vyšší ochotou tolerovat možné výkyvy kurzu. Minimální výše investice je opět ve výši půl milionu korun. KB Privátní správa aktiv 4 Vývoj kurzu 1,4 1,4 1,2 1,2 1,0 0,8 0,8 0,6 0,6 0,4 0,4 0,2 1 0, Nejdůležitější pro úspěch v oboru privátního bankovnictví je kombinace profesionálního poradenství, časové flexibility a především důvěry mezi klientem a privátním bankéřem.